Obklad přímo na Porotherm: Technické informace a doporučení

Při plánování výstavby domu je klíčové zvolit správný stavební materiál a technologii, které zajistí splnění statických, tepelnětechnických, protipožárních a akustických požadavků. Cihelné zdivo Porotherm od společnosti Wienerberger je v České republice široce rozšířeným řešením pro moderní keramické novostavby a nabízí komplexní systém pro výstavbu celého domu.

Nenosné vnitřní stěny a příčky Porotherm

Nenosné příčky jsou stěny, které nemají žádnou funkci z hlediska statiky konstrukce budovy. Slouží pouze k oddělení místností a nesmí být využity ke ztužení budovy. Díky tomu mohou být při požadované změně půdorysu odstraněny, aniž by byla ohrožena stabilita budovy.

Statické a akustické požadavky

Nenosné vnitřní stěny by měly být odděleny od ostatních konstrukcí tak, aby se do nich pokud možno nevnášela žádná napětí od přetvoření sousedících konstrukcí a aby bylo přerušeno šíření zvukových vln zdivem. Na nenosné vnitřní stěny se vztahují stejné tepelné požadavky jako na nosné vnitřní stěny. V rámci rodinného domu nebo bytové jednotky jsou dle ČSN 73 0532:2020 definovány akustické požadavky na všechny obytné místnosti téhož bytu, myšleno i rodinného domu.

Příčky však musí mimo působení vlastní tíhy (včetně případné omítky nebo obkladu) zachycovat síly působící na jejich plochu a umožnit přenos těchto sil na nosnou konstrukci. Stabilita příček samotných je dána spojením se sousedícími stavebními konstrukcemi (s příčnými stěnami nebo jinými ztužujícími prvky a se stropy), pokud nejsou překročeny přípustné mezní rozměry příček.

Příčky se používají také u staveb s ocelovými či železobetonovými skeletovými konstrukcemi jako mezistěny nebo výplňové stěny. Nalézají použití také u staveb s relativně velkým rozpětím stropu.

Čtěte také: Palubky: moderní design

Posouzení únosnosti v ohybu

Je nutné provést posouzení dostatečné únosnosti v ohybu na vodorovné přímkové zatížení působící 0,9 m nad patou stěny. Stanovením mezní únosnosti v ohybu se má posoudit, zda vodorovně působící zatížení ve výši 0,9 m nad patou stěny - tedy asi ve výši kyčlí či ve výši sedu - může vést ke zřícení příčky. Tato zatížení mohou být vyvolána davem lidí. Síly jsou podle intenzity nashromážděných lidí různě velké. Velikost zatížení je stanovena podle zvoleného prostoru použití:

  • Prostor použití I - prostory určené pro shromažďování velmi malého množství osob.
  • Prostor použití II - prostory určené pro shromažďování velkého množství osob, např. větší sály, školní prostory, posluchárny, výstavní síně, prodejny a podobně využívané prostory; řadí se sem i místnosti s výškovým rozdílem podlah ≥ 1,0 m (zde p2 = 1,0 kN/m).

Při posouzení mezní únosnosti v ohybu příček samotných se nepřihlíží k žádnému dalšímu působení zatížení. Lehké konzolové zatížení p = 0,4 kN na metr délky stěny vyvolává na rameni ≤ 0,3 m ohybový moment, který musí být zachycen opačně orientovanou dvojicí sil (vodorovné síly na horním a dolním okraji příčky). Popsané zatěžovací schéma již nemůže být použito u příčky s volným horním okrajem. V tomto případě se musí zabránit „sklopení“ stěny pomocí bočních podepření.

Dynamické zatížení

Při dynamickém zatížení se rozlišuje mezi tvrdým a měkkým rázem. Způsobem zatížení, nazývaným tvrdý ráz, se má posoudit, zda místně ohraničená namáhání (při posouvání nábytku, házení tvrdými předměty) mohou příčky za určitých okolností vytrhnout z jejich ukotvení nebo prorazit stěnu v celé tloušťce. Tímto posouzením se současně zjistí odolnost proti odpadávání částí stěny, které by mohly vést k vážnému poranění osob. Tvrdý ráz nepředstavuje pro příčky v masivní stavební technologii žádné kritické namáhání.

Ve srovnání s tvrdým rázem představuje měkký ráz sice vyšší, ale „jemnější“ zatížení příčky. Myslí se jím náraz lidského těla vyvolaný pádem ze žebříku a zachycení pádu nalehnutím ramena na příčku. Požaduje se, aby namáhání popsané pomocí energie EBasis = 100 Nm nevedlo k lokálnímu zničení. Stejně tak se podle výzkumů MPA Hannover vycházelo z toho, že měkký ráz nepředstavuje v běžném případě namáhání, které by bylo nutno posuzovat.

Připojení příček k sousedícím konstrukcím

Příčky jsou stabilní jenom tehdy, když jsou připojeny vhodným způsobem k sousedícím stavebním konstrukcím. Během stavby příček a než se stanou připojení účinná (převážně v oblasti stěna/strop) je nutné stabilitu zajistit jinými vhodnými opatřeními (např. zaklínováním). Připojení se musí udělat jednak tak, aby mohla zachytit zatížení působící na stěny, a také je nutné při konstrukční úpravě připojení přihlížet k možným změnám tvaru přiléhajících stavebních konstrukcí. Pro připevnění příček na sousedící stavební konstrukce jsou navíc k těmto statickým hlediskům často určující další stavebně fyzikální požadavky (protihluková a protipožární ochrana).

Čtěte také: Masivní kuchyně v šedé barvě

Boční podepření příček lze v závislosti na působení vyvolaných sil dosáhnout pomocí zavázání příček na ozub, vložením kotev - stěnových spon s nebo bez kotevních kolejniček nebo vyzděním do vynechaných drážek.

Jestliže se příčky, např. u pásů oken, nevyzdívají až ke stropu, pak se u takových příček předpokládá volný horní okraj. Pokud je horní okraj příčky podepřen ztužujícím prvkem ze železobetonu, probetonovanými tvárnicemi nebo válcovanými ocelovými profily, a vodorovné síly z podepření se přenášejí na jiné stavební konstrukce, pak lze předpokládat podepření příček i na horním okraji. Horní podepření je také možné realizovat vyztužením tří posledních vodorovných spár např. 2 ∅ 6 mm (pouze v ložných spárách obvyklé tloušťky).

Připojení příček ke stropu se realizuje zpravidla kovovými úhelníky nebo jinými vhodnými ocelovými profily (např. profily ve tvaru U). Přitom je nutné splnit zvláště požadavky na protipožární ochranu (vložka minerální vlny s určitými vlastnostmi). Je ale nutné přihlížet i k jiným hlediskům, jako je estetické a stavebně praktické provedení.

Jako alternativní řešení se nabízí namísto pevného profilu ve tvaru U systém ze dvou proti sobě zasouvatelných ramen, ze kterých jedno je upevněno na strop ještě před vybudováním příčky jako zarážkový úhelník a druhé je po vyzdění poslední vrstvy z protilehlé strany zasunuto do již připevněného ramene a zajištěno v odpovídající poloze. Tento systém je sice z hlediska řešení přípojného profilu nákladnější, nabízí ale při provádění stavby zřetelné výhody.

Pro určité případy použití se v praxi také osvědčily i jiné způsoby podepření než kluzná připojení ke stropu. Např. při provádění příčky jako pohledového zdiva zpravidla nemohou být použity viditelné, na stropě připevněné ocelové profily. V tomto případě se doporučuje upevnit na stropě profil ve tvaru T a zasunout cihly poslední vrstvy zdiva, ve kterých se předem udělal zářez na horní straně, podélně ve směru stěny do ocelového profilu.

Čtěte také: Správná tloušťka obkladových prken

Rozhodnutí, zda se mají spáry mezi horním okrajem příčky a betonovým stropem promaltovat, je nutné udělat v závislosti na tom, jaká napětí působící na příčky se mohou vyskytnout od zatížení stropem v důsledku dotvarování a smršťování. V zásadě je možné dát přednost promaltování horních spár před vložením silně stlačitelného materiálu (např. minerální vlny). To platí zvláště tehdy, když můžeme vycházet z předpokladu, že po zamaltování této spáry již nebude působit žádné zatížení vyvolané deformací od vlastní hmotnosti stavebních konstrukcí nad příčkami. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby se promaltování provedlo co nejpozději.

Pokud se musí počítat s neplánovaným působením sil, popř. vyšším smršťováním a z toho vznikajícím napětím v příčkách následkem deformace sousedících stavebních konstrukcí, pak je nutné navrhovat kluzná připojení. Ta mohou být vytvořena použitím ocelových profilů nebo vyzděním drážek (výklenků). Při návrhu je nutné respektovat, aby boční připojení příček zůstala zachována také tehdy, když se sousedící stavební konstrukce částečně zdeformují (dostatečné dimenzování hloubky profilů, popř. drážek). Alternativně mohou být použity svisle posouvatelné ploché kotvy - smykových spon, které jsou např. vedeny v zabetonované kolejničce.

V jednotlivých případech je možné rozhodnout, zda v patě příčky bude navíc umístěna kluzná vložka. V každém případě je možné doporučit vyplnění bočních a horních spár mezi příčkou a sousedícími konstrukcemi.

Tuhá připojení se mohou provést v případě, že se nepředpokládá vnesení žádného nebo jenom nepatrného napětí působícího na příčku ze sousedících stavebních konstrukcí a že příčka sama se příliš nesmrští. Tuhá boční připojení se zpravidla používají jenom v obytných stavbách s malým rozpětím stropů, přičemž by délka stěny měla být omezena na L ≤ 5,0 m. Připojení k sousedícím stavebním konstrukcím se realizuje klasickým spojením stěn vyzděním na ozub nebo u tupých spojů vložením stěnových spon do ložných spár. Připouštějí se i opatření s podobným účinkem - vyzdění příčky do drážky, připojení příčky omítkou nebo ocelovými profily.

U bočního zatížení je stěna namáhána jako deska ohybem ve dvou rovinách kolmých k rovině stěny. Pro přenos zatížení v obou rovinách nesmějí být překročeny určité poměry stran a proto nemůže být pro stanovenou výšku stěny překročena ani určitá délka stěny. Maximální délky příček byly omezeny z důvodu vzniku trhlin na 12 metrů. Zda bude skutečně využita tato horní hranice, záleží na rozhodnutí projektanta. Pokud se mezní hodnoty u výšky stěny a/nebo délky stěny překročí, pak je nutné předpokládat použití výztužných stavebních prvků.

Pojem „nezatížené stěny“ znamená takové provedení horního připojení, že při deformaci upevňovacích konstrukčních prvků nedochází k zatížení (kluzné připojení). Pojem „částečně zatížené stěny“ znamená, že deformací upevňovacích konstrukčních prvků mohou být vyvolána velmi malá zatížení (tuhé připojení).

U příček se též přihlíží k případu zatížení shora. Nejedná se přitom o plánované zatížení shora ze stěn stojících nad příčkami a/nebo ze stropů nad nimi, ale o nechtěné podepření železobetonového stropu následkem jeho dotvarování a smršťování. Právě u železobetonových stropů může dojít v závislosti na okamžiku vybudování příček k jejich částečnému přitížení stropem. V jednotlivém případě je možné podle časového průběhu výstavby a velikosti deformace stropu, použitých kombinací zdicích prvků a malty a podle zvoleného typu připojení k sousedícím stavebním konstrukcím posoudit, jaký způsob zatížení je nutné uvažovat pro stanovení mezních hodnot délky příček.

Doporučuje se omezit průhyb stropu na l0/500 (l0 - teoretické rozpětí v závislosti na statickém systému), omezit průhyb stropu správným ošetřováním čerstvého betonu a odstraněním podepření stropu až poté, co beton stropní konstrukce nabude normou předepsané pevnosti. Pokud se bednění stropu odstraňuje dříve, musejí být současně instalovány účinné provizorní podpěry.

Doporučení: U příček tlouštěk 11,5 a 8 cm, které jsou vyšší než 3,50 m, doporučujeme v polovině výšky příčky provést ztužující věneček. Průhyb nejspodnějšího stropu, na kterém stojí příčka, lze zmenšit tím, že tato příčka částečně převezme zatížení díky svému klenbovému působení nebo působení coby stěnový nosník. V tomto případě se doporučuje vytvořit příčku jako samonosnou stěnu. Toto doporučení přichází v úvahu především pro zdivo s vyztuženými ložnými spárami předem vyrobenou výztuží. Jako dodatečné opatření se doporučuje oddělit příčku od spodního stropu poschodí vložením stavební lepenky nebo kartonu. Aby se zamezilo poruchám příček při rozpětích stropu l > 7 m, je někdy nutné použít další opatření.

Při zhotovování drážek v příčkách je nutné řídit se ustanoveními ČSN EN 1996-1-1. Pro vyřezávání nebo frézování drážek je nezbytné používat vhodné nástroje, které neporuší strukturu zdiva a neohrozí stabilitu příčky.

Požární odolnost

Tabulka uvádí požární hodnoty omítnutých i neomítnutých nenosných příček. V obou případech stěny splňují kritéria E-celistvosti a I-izolace, přičemž jsou hodnoceny jako DP1, tzn. Požární odolnost vnitřních nenosných stěn z cihel Porotherm podle ČSN EN 1996-1-2 ed.

Jednovrstvé zdivo Porotherm a jeho vlastnosti

Jednovrstvé zdivo z pálených broušených cihel Porotherm T Profi s obvodovými stěnami tvořenými jen jednou vrstvou keramických bloků je ideální volbou, neboť nepotřebuje dodatečný zateplovací systém. Tento druh konstrukce plní téměř všechny požadované funkce.

Jednovrstvé zdivo Porotherm z bloků s integrovanou tepelnou izolací je energeticky úsporné a efektivní, má vynikající tepelněizolační vlastnosti. Optimální tepelná akumulace stěn v zimě brání rychlému chladnutí a v létě naopak přehřátí vzduchu uvnitř domu. Zabraňuje tak častým výkyvům teplot i bez dodatečného zateplení fasády a bez klimatizačních a větracích systémů.

Pálené cihly jsou generacemi prověřeným materiálem. Cihelné bloky jsou trvanlivé a odolné a mají značnou únosnost. Domy z nich postavené jsou obzvláště stabilní a bezpečné. Odolávají nejen větru, krupobití, bouři a sněhu, ale eliminují také vliv mimořádných událostí. Omítnuté jednovrstvé cihelné zdivo má vynikající akustické parametry a s rezervou splní požadavky ČSN.

Systém jednovrstvého zdiva Porotherm T Profi umožňuje díky své konstrukci a materiálovému provedení aplikaci celé řady povrchových úprav.

Pro energeticky úsporné domy doporučujeme řady Porotherm T Profi (plněné vatou) nebo EKO+ Profi. Pro nenosné příčky jsou vhodné lehké příčkovky Porotherm (tl. 8, 11,5 a 14 cm).

Cihly se vyrábějí z přírodních surovin - hlíny a vody. Cihelné zdivo neobsahuje látky znečišťující ovzduší interiéru, proto nevyvolává žádné zdravotní komplikace.

Technologie zdění a zpracování cihel

Broušené cihly lze upravit řezáním, případně zakoupit půlené nebo koncové bloky již od výrobce. Tyto doplňkové cihly jsou velmi podstatné pro správnou vazbu rohu a správné napojení konstrukcí navazujících na zdivo. Přesto se prakticky na stavbě nelze vyhnout řezání cihel. K tomu slouží ruční elektrická pila určená právě pro řezání cihel, případně velká stolová pila s kotoučem chlazeným vodou.

Další řady cihel lze provádět na tenkovrstvou zdící maltu nebo na zdící pěnu. Zdicí pěna Porotherm Dryfix.extra se nanáší z tuby pomocí aplikační pistole. Její předností je jednoduchost a rychlost - je to nejrychlejší způsob zdění. Technologie zdění s pěnou DRYFIX umožňuje výstavbu i v zimě až do -5 °C. Zdivo je rychle pevné, nepotřebuje vysychat, takže lze okamžitě pokračovat s dalšími pracemi.

Zdicí pěna má oproti maltě výhodu rychlejší a méně pracné výstavby, která umožní úsporu až 20 % času potřebného pro stejný úkon při použití tenkovrstvé malty. Tato metoda rovněž nevyžaduje takové nároky na zařízení staveniště. Cihly je před použitím zdicí pěny nutné očistit vodou, aby se povrch zbavil přebytečného prachu.

Při zakládání rohu se doporučuje cihlu nejprve uložit na místo, urovnat pomocí vodováhy a následně naklopit a aplikovat pod ni pěnu. Dále pokračujeme dle natažené zednické šňůry. V případě nutnosti cihly můžeme řezat.

Pro napojení vnějšího a vnitřního zdiva (ať už nosné nebo nenosné příčky) je třeba použít nerezové stěnové kotvy. Kotvy je vhodné umístit již při zdění obvodového zdiva. Při stavbě je třeba pro ně v cihle ručním pilníkem či úhlovou bruskou vytvořit požadovanou drážku.

Kvalita celé stavby závisí na tom, jak je vyzděna první řada cihel. Společnost Wienerberger klade na odborné založení stavby mimořádný důraz. V rámci služby „Pomoc se založením zdiva“ získáte 5 hodin aktivní činnosti stavebního technika přímo na vaší stavbě. Technik vám pomůže se založením zdiva, vyrovná nerovnosti a další.

Zdění s cihlami Porotherm je snadné, rychlé, přesné a efektivní. Nemusí se řešit velké množství materiálových vrstev, při zhotovování konstrukce je menší riziko chyb. Dává tak možnost i svépomocné výstavby.

Dřevěný obklad na zdivu Porotherm

Pro splnění požadavků tepelné ochrany budov a zároveň jako nosný prvek pro obklad s využitím jednovrstvého zdiva je velmi vhodné řešení řady Porotherm EKO+ ve variantě 44 EKO+ nebo také 38 EKO+. Efektivním řešením podkladu pod dřevěný obklad je Porotherm T vatová, s ohledem na výbornou kombinaci tepelnětechnických podmínek a statiky kotvení.

Podklad pro dřevěný obklad musí splňovat minimálně následující podmínky:

  • Pro vyrovnání postačí jádrová omítka v tl. 10 mm, která dokáže zaručit vyrovnání povrchu a uzavření všech spár ve zdivu.
  • Lze provádět i ošetření povrchu stěrkou s vloženou armovací tkaninou v tl. 3 mm. Zde nelze zaručit zcela vyrovnání podkladu, ale lze tak ošetřit základní vlivy na „otevřené“ zdivo, kde po takovémto ošetření nemůže do spár pronikat vzduch, vlhkost, radon apod.
  • Obklad nesmí nikdy přijít na režné zdivo, ale vždy musí být podklad přiměřeně ošetřen před samotnou montáží.

Dřevěný rošt a jeho funkce

Dřevěný rošt musí splnit klíčové požadavky, především správné dimenzování latí s ohledem na zatížení, tedy statiku (jak pro kotevní, tak s ohledem na účinky větru). Rošty pod dřevěným obkladem nemají jen statickou funkci, ale i důležité odvětrávání. Dřevěný obklad na fasádě si můžeme představit jako „svislou skladbu střechy”, u které je také zásadní návrh větracího prostoru. Návrh musí být proveden tak, aby svislé latě umožnily dostatečné proudění vzduchu. Doporučuje se využít svislé latě v rozměru 40 x 60 mm. Přímá závislost je pak na správném dimenzování přisávacích a výdechových otvorů. Klíčové jsou detaily u otvorů, oken a dveří. Z tohoto pohledu je důležitý hlavní směr pokládky obkladů, zda se bude jednat o vodorovnou, svislou, nebo diagonální skladbu.

Důležitá je dostatečně provětrávaná mezera, která je ideální okolo 40 mm. A samozřejmě s tím spojená veškerá místa, která musejí umožnit odvětrávané mezeře větrat. Jedná se o místa přisávání vzduchu nejčastěji u paty obkladu, nad ostěním v rozích apod. Stejně tak důležitá jsou místa, kudy mezera odvětrává u střešní konstrukce případně i v místech parapetů a atiky.

Kotvení dřevěného roštu

Pro dřevěný rošt je velmi důležitá volba kotvicí techniky. Kotvení do cihly Porotherm T vatové je vzhledem k její konstrukci vnitřních nosných žeber efektivnější. Ale stejně tak lze využít i cihly EKO+. V obou případech je nutné vrtat bez příklepu a využít pro kotvení průvlečné rámové kotvy. Například od firmy Fischer SXRL se šroubem a zápustnou hlavou, která je předurčena ke kotvení právě roštu dřevěného obkladu. Nesmíme při projektování dřevěné konstrukce na fasádě zapomenout na vnější vliv účinků větru a celkově posoudit i statické působení dřevěného obkladu. Rozteče latí mohou být rozdílné s ohledem na finální obklad, ale zpravidla je rozteč latí v rozmezí 400 až 600 mm. Důležité je také kotvení samotného obkladu do podkladní konstrukce (latí). Ta je nejvíce namáhána účinky povětrnosti a zejména větru.

Fotovoltaické moduly a dřevěný obklad

Osazování fotovoltaických modulů na fasádu je možné případně i v kombinaci s dřevěným obkladem. Zde je však důležité si uvědomit, že dřevěný obklad je z požárního hlediska hořlavý a je nutné počítat s určitým požárněbezpečnostním odstupem od fasády. V případě panelů na fasádě je tak vhodné volit kotvení technologie FV panelů i z hlediska vyššího rizika požáru jako nehořlavé. Tedy ideálně kovovou konstrukci, na které budou panely zavěšeny a mezera mezi dřevěným obkladem a obkladem z FV panelů bude oddělena. V principu se dřevěné obklady navrhují u menších staveb nebo RD. Kombinace FV panelů a dřevěné fasády přináší vyšší požární riziko a je vždy nutné požárněbezpečnostní posouzení nejenom dřevěných fasád obecně, ale zejména i s ohledem na kombinaci se zabudovanou technologií, kterou představují FV moduly.

Vnitřní omítky na broušené cihly

Při provádění vnitřních omítek na zdivo z broušených cihel, za předpokladu, že stěny budou provedeny v přijatelné kvalitě resp. rovinnosti, lze postupovat následovně:

  1. Natažení stěny lepidlem.
  2. Perlinka.
  3. Vyrovnání lepidla.
  4. Finální vrstva bude pouze štuk nanášený na podkladní vrstvu provedenou předchozím způsobem.

Tento způsob může výrazně ušetřit náklady na provádění vnitřních omítek, přestože je nutné počítat s vyšší cenou broušených cihel. Pokud je podklad pečlivě připraven, riziko prasklin je minimální.

tags: #obklad #primo #na #porotherm #informace

Oblíbené příspěvky: