Historické obklady koupelen činžovních domů z roku 1900

Na přelomu 19. a 20. století se v architektuře objevilo nové období - secese, které přineslo zásadní změny i do designu interiérů, včetně koupelen v činžovních domech. Tento styl, známý v Německu jako Jugendstil a ve Francii jako Art Nouveau, hledal inspiraci v přírodě a životě člověka. Hlavními znaky secese byla ornamentálnost a použití neobyčejných barev a materiálů. Design, starý sto let, je populární i dnes, o čemž svědčí nové série secesních obkladů a dlažeb od španělských a italských výrobců užité keramiky.

Secesní obklady a dlažby

Historicky spadá secese do období konce devatenáctého a počátku dvacátého století, její konec přišel se začátkem první světové války v roce 1914. Secesní vzory nikdy nezestárly a jsou stále populárnější, což dokazují nové série těchto produktů. Oblíbené tvary květin, listů či větviček vavřínů, kaštanů nebo lípy jsou často využívány. K těm výraznějším potom patří vlnící se linky, kružnice či různé elipsy. Vše dokonale ladí a je v harmonickém seskupení.

Společnost Los Kachlos přichází na český trh se sérií keramických obkladů a dlažeb „1900“. Tato secesní série je výjimečná svou rozsáhlostí a originalitou. Dlažby a obklady se secesními vzory jsou ověřeny časem, příliš nepodléhají novodobým trendům, ale přitom vlastně nikdy nevyšly z módy. Jejich předností jsou originální vzory, především geometrické tvary a ornamenty.

Samotné secesní vzory doprovázejí spíše decentní, nekřiklavé barvy, i když vlastní prolínání dekoru může místy působit i výstředně a vytvářet z dané místnosti autentický pocit. Jednotlivé vzory na sebe mohou vzájemně navazovat, stejně jako mohou vytvořit obrazce, které lze poskládat podle vlastní fantazie a individuálního secesního stylu. Zákazníci si mohou sami modelovat své dekory z několika desítek prvků ve formátu 20x20 cm. Secesní dlažbu je možné použít například v koupelně, ze které secesní vzory udělají doslova originální komnatu. Tyto nevšední „kousky“ dlažeb - se kterými lze mimochodem naložit i jako s obklady - lze použít také v jiných obytných místnostech a samozřejmě v secesních vilách, činžovních domech, bankách, venkovských sídlech - zkrátka všude tam, kde si s designem chce někdo pohrát.

Replika historických obkladů

Repliky historických obkladů a dlažeb mají věrné vzory a jsou z kvalitních materiálů. Obklady a dlažby odpovídají retro stylu používaném v činžovních domech a vilách. Povedené repliky secesní dlažby a obkladů kolekce Art Noveau jsou k dispozici. Designová série dlažby a obkladu ve Vintage stylu se hodí do domácností, podniků či restaurací, i k rekonstrukci historických budov. Retro obklad a dlažba Pamesa Art je mrazuvzdorná a má protiskluz R9. V nabídce jsou desítky zahraničních dodavatelů retro a historických obkladů a dlažby. Kromě barevných secesních vzorů se vyrábějí i keramické štuky, které citlivě doplňují ornamenty a vytvářejí autentický pocit. Obklady a dlažby je pak možné doplnit i elegantním umyvadlem ve tvaru mušle, zlatým kohoutkem nebo zrcadlem s barevnou vitráží.

Čtěte také: Fasádní obklady z dřevoplastu: Kompletní průvodce

Historické obklady pracují se světlem, strukturou a detailem. Často se vyrábějí tradičními metodami, ručně a s důrazem na glazuru, tvar a proporce. Ručně nanášené glazury s jemnými barevnými nuancemi, tahy štětce a mikrotrhlinkami (craquelé) vytvářejí živý, proměnlivý povrch. Vyrábějí se metodou bicottura (dvojitý výpal), která dává glazuře hloubku a měkký lesk. Craquelé vzniká vlivem rozdílné roztažnosti střepu a glazury nebo rychlého ochlazení po výpalu. Typické obdélníky 7,5×15 nebo 10×20 cm se zkosenou hranou, původem z počátku 20. století (pařížské a londýnské metro), jsou nadčasové díky jednoduchosti a variabilitě pokládky: na cihlu, na spáru, rybí kost, na výšku i na šířku. Zkosení dodává stěnám hloubku, která se mění se světlem. Ornamenty, geometrie i rámečkové a diamantové tvary vnášejí do prostoru strukturu. Reliéfy se objevují u typů diamond, frame, biselado i u 3D kolekcí s plastickými vzory. Větší formáty evokují táflování, menší působí jako obrazové dlaždice. Historické kolekce bývají ucelené: k základním formátům existují rohy, sokly, lišty a další zakončení. Osmiúhelníky s kontrastními vložkami (tozzetti) patří k nejznámějším historickým motivům. Uplatní se i na stěnách, často v kombinaci s hladkými obklady stejné barvy (obdélníky).

Doporučení pro výběr obkladů

Menší formáty a lesklé povrchy fungují v malých místnostech, kde odrážejí světlo. Matné a strukturované povrchy se hodí do větších prostor nebo tam, kde chcete zjemnit akustiku a světelnost. U historických interiérů volte spíše klasické poměry stran (čtverce a obdélníky 1:2). Historické obklady nejsou o minulosti, ale o trvanlivosti a řemesle. Vytvoříte s nimi interiér, který respektuje historii, nebo současný prostor s charakterem.

Konstrukce činžovních domů z počátku 20. století

Činžovní domy se stavěly hlavně v první polovině 20. století a setkáte se s nimi v centrech měst, v Praze třeba na Vinohradech, Smíchově nebo v Dejvicích. Vstup do řadového činžáku je uprostřed, následuje chodba, která vede ke schodišti do dalších pater. V přízemí je byt domovníka a další byty, obchody nebo restaurace. Po schodech můžete sejít do suterénu, kde se většinou nacházejí sklípky na uhlí nebo původní „lednice“, chladný prostor, kam se navezl led. V dalších patrech domu se nacházejí byty všech možných velikostí od jediné místnosti bez záchodu až po ty velké čtyřpokojové.

Původně se topilo kamny v každé obytné místnosti a v kuchyni byl sporák na pevná paliva. Uhlí měl každý byt uskladněné ve sklípku. Tolik kamen také znamenalo hodně komínů, které jsou většinou stromečkové, to znamená, že se po výšce postupně spojují. Kamna na uhlí měla velmi špinavý provoz a tak je postupně nahradily plynové přímotopy Vafky, ty najdete pod okny obytných místností a i zvenčí je poznáte podle komínů ve fasádě domu. V koupelnách a na záchodech vede přes všechna patra stoupačka studené vody. Je většinou skrytá pod omítkou vedle stoupačky kanalizace. U starších domů nebo bytů nižší kategorie byla na chodbě. Původně byly stoupačky v ocelových trubkách. Teplá voda se ohřívala od doby, co byl do domu zaveden plyn v plynové karmě, což je průtokový ohřívač teplé vody. Karma potřebuje vlastní komín, většinou je napojena na některý z původních komínů, nebo má komín vedený světlíkem.

Materiály a rozvody

Každý dům se skládá z desítek tisíc pálených cihel. Obvodové stěny jsou široké od 900 mm v suterénu po 450 mm v podkroví a postavené obvykle z plných cihel. Zdi se totiž postupně ztenčují, jak přenášejí stále menší váhu z podlaží nad nimi. Komínové a střední zdi jsou silné 450 nebo 600 mm, samonosné příčky mezi pokoji obvykle 150 mm a příčky v sociálním zázemí bytu 100 mm. Nad pokoji jsou stropy dřevěné trámové, nad chodbami buď železobetonové nebo tvořené klenbami. Dřevěné stropy se škvárovým násypem lépe tepelně izolují, podlaha je tak teplejší. Železobetonová deska dům ztužuje. Na stropních trámech jsou položená prkna zasypaná škvárou nebo sutí, ta slouží k utlumení hluku a proti šíření požáru mezi patry. Na škváře jsou opět položená prkna přichycená k příčným trámkům zvaným polštáře, zapuštěným ve vrstvě škváry.

Čtěte také: Obklady do kuchyně – dekor dřeva

Většinu domů od sklepa po půdu protínají světlíky. Domy jsou totiž hluboké a je třeba zajistit přísun vzduchu pro koupelnu nebo záchod. Světlíky mohou být různě velké od těch 30 cm širokých, až po několikametrové. Do světlíku vedou vysoká okna se zabílenými skly. Okna se při pozdějších rekonstrukcích bytů často zazdívala a místo nich se osadil ventilátor.

Stoupačka v koupelnách a na záchodech je většinou v rohu pod omítkou. V koupelnách, kde nebyla napojena záchodová mísa, je většinou stoupačka průměru 70 mm. Nově je elektřina obvykle provedená ve společných chodbách. Elektroměr k bytu se nejčastěji nachází na schodišťové mezipodestě, tedy v polovině výšky mezi patry. Plynoměr se nachází obvykle na schodišťové chodbě před vstupem do bytu. Po bytě jsou vedené rozvody nejčastěji viditelně po zdech a vedou k Vawkám pod okny a plynové karmě v koupelně.

Rakovnická šamotka (RAKO) a její inovace

Ve druhé polovině 19. století, v období historizující architektury, bylo považováno za nutné, aby v prostoru vstupního schodiště činžovních obytných domů byly stěny opatřeny štukovou výzdobou. Před začátkem následujícího 20. století a zejména pak v jeho prvním desetiletí však probíhal postupný odklon od napodobování starších stavebních slohů; dostavilo se období secese. V architektonických návrzích se obvykle využívaly čtvercové, živě zbarvené obkládačky a plocha se zajímavě členila např. úzkými pásky, případně zvláštními ozdobnými obkládačkami. Podlaha a stupně schodiště byly lemovány tmavším pruhem obkladu. Někde byly stěny obloženy až do úrovně stropu. Stejně jako při výzdobě fasád převládl v průběhu let nad rostlinným dekorem dekor geometrický.

Zajímavé řešení pro členění prostor hygienických zařízení v lázních, školních budovách apod. nabízela Rakovnická továrna na výrobu šamotového zboží, mozaikových dlaždic a kamen Jana knížete z Liechtensteina, používající kratší název Rakovnická šamotka nebo jen RAKO. Nechala si patentovat systém Triumph určený pro oddělení jednotlivých sprchových kójí a kabin záchodů. K vytvoření mezistěn sloužily speciální dutinové stěnovky, podle dnešního názvosloví příčkovky, tlusté necelých 6 cm a na obou stranách opatřené bílou glazurou. Dutiny široké cca 3 cm byly při stavbě vyplněny cementovou maltou. Tenké mezistěny byly v několika místech vyztuženy svislými ocelovými pruty. Továrna nabízela několik desítek různě tvarovaných výrobků, které umožňovaly snadné spojování jednotlivých mezistěn, jejich zaoblené zakončení a vytvoření oblých koutů, výhodných pro snadný úklid. Nechyběly ani stěnovky s miskou na mýdlo a otvorem pro tyč záclony. Z obrázku je zřejmé, že do mezistěn záchodů, které byly dole černě lemované, byly vkládány ocelové dveřní zárubně. Patentované řešení bylo využito v mnoha lázeňských a jiných budovách, postavených nejen u nás, ale např. Obklad stěn vstupního schodišťového prostoru je někde dotažen až do úrovně stropu. Různobarevné interiérové obklady i patentované čistě bílé mezistěny jsou zajímavým dokladem dobré práce tvůrčích i řadových pracovníků továren vyrábějících stavební keramiku. Při úpravách interiérů budov je třeba vyhnout se jejich poškození.

V jednom řadovém činžovním šestipodlažním domě z roku 1938, patřícím do kategorie tzv. elektrických nájemních domů Prahy 7, jsou dochovány takřka všechny prvky z původní realizace: ve vstupní hale se nacházejí původní telefonní budky, obložení leštěným travertinem a černým mramorem, stropní podhledy pro umístění svítidel. Dochována i původní úprava stěn chodby tzv. linkrustou, podlaha, schody z terazza, zábradlí, madla, domovní dveře, dveře do bytů s prvky z leštěného hliníku a originální mechanismy na schodišťových oknech. V bytech dochovány původní architektonické dispozice: dělení prostoru na obytnou reprezentační část a tzv. obslužnou zónu. Zachovaly se i parkety, původní topná litinová tělesa i s kohoutky, kliky a okenní mechanismy, obklady tzv. irisovanými kachlíky z katalogu Rako 1935, původní vestavěný skříňový nábytek, koupelny i kuchyně mají původní obklady a dlažby.

Čtěte také: Typy dřevěných obkladů pro váš interiér

Rekonstrukce a výzvy

Pokud je dům nebo byt v původním stavu nebo nebyl posledních 30 let rekonstruován, čeká Vás kompletní rekonstrukce. Ta se bude týkat hlavně vnitřních rozvodů vody, kanalizace, elektřiny a plynu v bytě a souvisejícího zařízení kuchyně a koupelny. To, že je půda prázdná, má svůj důvod. Prostor je dobře kontrolovatelný, zda dovnitř nezatéká. Střecha domu je většinou sedlová, ale stavěly se i domy, které měly strmou sedlovou střechu s krytinou z keramických tašek směrem do ulice. Do dvora byl sklon střechy mírný a krytina plechová. Krovy bývají většinou v dobrém stavu, horší je to se střešní krytinou, pokud je původní, bude třeba ji vyměnit.

Prvorepublikové bytové domy jsou stavebně složitější než poválečné cihlové nebo paneláky. Zdi jsou v různých patrech různě silné, mají světlíky, ke každé místnosti komín a špatně se do nich vestavuje výtah. O parkování před domem nemluvě. Tyto domy stojí většinou v památkově chráněných čtvrtích, proto práce na jejich rekonstrukci ovlivňují památkáři. Pokud máte k dispozici celý dům, máte výhodu, že se můžete podívat, co je za zdí, a také s domem pracovat systematicky. Může to být kanalizace mezi dvěma částmi bytu vedená přes světlík, odvětrání kuchyně do světlíku, kde je hned naproti okno do koupelny souseda, nebo komíny ucpané při stavebních pracích o patro výše. V případě, že se rozhodnete vestavět podkroví a dosáhnete výšky alespoň 5 nadzemních podlaží, budete muset postavit výtah. Ten se někdy vejde do volného prostoru uprostřed schodiště, takzvaného zrcadla. Ale často se musí přistavět zvenčí.

Velká otázka je u stavu podlah. Je to velká investice, v případě, že bude třeba je vyměnit. U domu jako celku přibývá ještě starost o společné prostory a hlavně o uliční štukovou fasádu, která může být po desítkách let už velmi poškozená. Obklad stěn vstupního schodišťového prostoru je někde dotažen až do úrovně stropu.

Vývoj bydlení

Vývoj stavění byl postupný. Podobně se stavěly už renesanční paláce. Postupně ale mizely klenby a přibýval beton. Po 2. světové válce už byly všechny stropy železobetonové a fasády prosté dekorativních prvků. Zdobené fasády se ale ještě jednou na krátko vrátily ve formě socialistického realismu. Pak už se ale rozvíjela panelová technologie výstavby, se kterou experimentoval už Baťa ve Zlíně v 30. letech.

tags: #historické #obklady #koupelen #činžovních #domů #1900

Oblíbené příspěvky:

• Vše o fasádách v Kuníně
• Perforované panely pro zvukovou pohodu
• vrtání do gresu
• Komplexní řešení zateplení Ytong
• jak vybrat správnou podlahovou krytinu