Megality: Záhadné kamenné stavby a jejich evropský oblouk

Anglické Stonehenge, kamenné řady v bretaňském Carnacu, nebo menhiry roztroušené po kontinentální Evropě - těžko bychom hledali úžasnější památky z přelomu evropského pravěku a starověku než jsou tyto megalitické stavby.

Jejich počet podle různých zdrojů překračuje 35 000 a nalezneme je v západní, severní, jižní i střední Evropě. Zároveň se k nim ale váže řada záhad. Otazníky visí také nad sloupy na severozápadě Francie. Více než 3000 kamenů rozesetých po okolí obce Carnac je datováno do doby 4500-2000 př. n. l. I v České republice je možné nalézt starověkou památku s nejasným stářím, účelem a původem, například Kounovské kamenné řady.

Nejznámější a nejtajemnější megalitickou památku je možné považovat Stonehenge. S určitostí ale není možné říci, proč lidé o kameny v letech 3100-1600 př. n. l.

Původ megalitické kultury: Od Blízkého východu k Francii

Starší teorie z přelomu 19. a 20. století předpokládaly jednotný vznik megalitické kultury. Třebaže se v tomto ohledu jednotliví badatelé neshodovali, za nejpravděpodobnější místo původu vesměs považovali Blízký východ. Hypotetičtí kněží či jiní nositelé nové kultury měli cestovat Středozemním mořem až k Pyrenejskému poloostrovu a následně podél atlantského pobřeží Evropy na severovýchod. Dolmeny, menhiry i větší stavby měly růst v jejich stopách jako houby po dešti. Podle starších teorií by přitom mělo klesat z východu na západ, nebo alespoň sledovat jiný trend geografického šíření megalitické kultury.

Počínaje 70. lety 20. století ale tyto archaické a poněkud romantizované teorie ztratily lesk. Jedním z důvodů bylo až příliš okaté promítání vlastních představ o vyspělém orientu civilizujícím barbarské končiny na západě.

Čtěte také: Historie vánočního osvětlení v dřevěných svícnech

Postupně se tak zformovala konkurenční teorie, podle které různé evropské kultury „objevily“ stavbu megalitů nezávisle na sobě. První centra megalitické kultury měla zahrnovat Andalusii, Portugalsko, Bretaň, Anglii, Dánsko a Irsko.

Nové poznatky a radiokarbonové datování

Za posledních padesát let nicméně vědci shromáždili obrovské množství radiokarbonových datování jednotlivých megalitických památníků. K překvapení výzkumníků se tak pravdě blíží spíše starší teorie o vzniku a šíření megalitické kultury, avšak s podstatnou změnou místa původu. Kultura nevznikla ve východním Středomoří, ale ve Francii.

Nejstarší megalitické stavby se podle všeho začaly objevovat v druhé polovině pátého tisíciletí před naším letopočtem ve Francii, v Katalánsku, na ostrovech Lamanšského průlivu, Korsice a Sardinii. Možná k nim ale můžeme přičíst i megality z jiných oblastí Španělska a ze severní Itálie. Počátky megalitické kultury v těchto oblastech patrně nedělí více než 300 let a ve všech případech se jednalo o malé kamenné hroby zahrnující i dolmeny.

Přesto má ale mezi všemi těmito oblastmi jedna primát. Pouze ve Francii, konkrétně v oblasti Passy ležící v dnešní Paříži, původní obyvatelé vytvářeli rozměrné až stovky metrů dlouhé hroby ještě před začátkem megalitické kultury. Vzhledem k tomu, že severofrancouzské megality patří mezi nejstarší, se zdá pravděpodobné, že megalitická kultura vznikla právě zde.

Během následujících staletí docházelo k rozrůzňování kamenných památníků, přičemž roli velkého inovačního centra sehrála hlavně Bretaň. V poslední třetině pátého tisíciletí před naším letopočtem začaly převládat hrobky s opakovaným použitím, do kterých dávní Evropané ukládali své předky i po několik stovek let. Podle radiokarbonového datování následovaly Bretaň, Pyrenejský poloostrov, Korsika, Británie, Skotsko a Irsko. Další století poznamenala stagnace a opakované používání stejných hrobů. Až v druhé polovině čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem se začaly rozvíjet megalitické stavby v Německu, střední Evropě a Skandinávii.

Čtěte také: Vánoční atmosféra s dřevěným obloukem

Všechny výše zmíněné expanze navíc probíhaly neobyčejně rychle. Způsob šíření novinek přitom naznačuje, že při nich sehrály důležitou roli mořské obchodní cesty. Výraznější propojení jednotlivých společností přitom v tak dávné době čekal jen málokdo. Schopnosti, znalosti a technologie námořníků pozdní doby kamenné očividně musely dosahovat vysoké úrovně. Zdroj: Schulz Paulsson B (2019): Radiocarbon dates and Bayesian modeling support maritime diffusion model for megaliths in Europe.

Typy a záhady megalitických staveb

Doba kamenná po sobě zanechala nejrůznější megalitické stavby. Složitější megalitické stavby, například chodby a komory, nad nimiž byly navršeny mohyly, představují paradoxně menší rébus než osamoceně stojící kameny, které už ničím nepřipomínají svou někdejší funkci.

Členitější megality vzniklé soustavou dolmenů s nad nimi nakupeným návrším se ne náhodou podobají pyramidám. Šlo totiž pravděpodobně o hrobky. Nejprostším účelem megalitů a dolmenů bylo pohřbívání. Vzhledem k tomu, že pokračování rytin se někdy nalezlo na vzdálených dolmenech, lze předpokládat, že starší stavby byly postupně rozebírány a kameny používány znovu a na jiném místě. Doklad o tom, že podobné stavební praktiky a možná i kultovní rituály přejímaly další generace či nové civilizace, najdeme i ve Stonehenge.

Menhiry a jejich tajemství

Menhiry představují nejzáhadnější typ megalitických staveb. Jak dokázali lidé žijící v dnešní Francii před tisíci lety přemístit na vzdálenost několika kilometrů menhir Brisé vážící 280 tun a měřící 21 metrů? Dnes leží povalený a rozbitý, ale kdysi?

Žádné archeologické nálezy pod menhiry či v jejich okolí o pohřebních či jiných rituálech nesvědčí. Většinou pod menhiry nalézáme úlomky keramiky z mnohem novějších období - od středověku až do 19. století. Nalezené střepy se pod kameny zřejmě dostaly víceméně náhodou a vysvětlení zdánlivého rébusu může znít zcela prostě. Kvůli zmatku způsobenému novověkými nálezy nemáme u řady menhirů ani jistotu, zda skutečně pocházejí až z pravěku, anebo zda blíže neznámé praktiky „uctívání“ kamenů přetrvávaly v myslích lidí až do novověku. Výjimečně se pod menhirem naleznou pravěké nástroje - jako například pazourky pod bavorským menhirem řečeným Herrgottstein. Kromě toho lze pod nimi objevit také menší kameny, často zřejmě opracované a zaklesnuté do sebe. Jejich funkce? Měly podpírat kámen vztyčený nad sebou a zabránit jeho vyviklání, jak o „doprovodných“ kamenech míní český badatel Rudolf Zemek? Jím pořízená dokumentace navíc ukazuje, že pod menhiry spočívá množství malých kamenů připomínajících svým tvarem rovněž menhir.

Čtěte také: kompletní návod na cihlový dekor

Fascinující podívanou nabízí procházka po kamenných řadách v Jižní Bretani. Přestože naši předci v novověku většinu menhirů odstranili, nalezneme zde cosi na způsob kamenných alejí, které vyrazí dech neméně než kterýkoliv novodobější div světa. Zdejší klenoty dávného stavitelství vznikaly někdy v rozmezí 6 000-3 000 let př. n. l. Kolem Carnaku nalezneme přes dvě stovky dolmenů, a na některých z nich se objevují dokonce rytiny.

Menšímu věhlasu než Carnac se těší takzvané Erdevenské řady. Neprávem. Mnoho desítek tun vážící kameny přesahují až čtyřikrát výšku člověka. Procházka kolem kamenných monster zabere hned několik kilometrů, přestože se zdaleka nedochovaly v úplnosti. Jakým způsobem dokázali neznámí stavitelé stěhovat a vztyčit takové kolosy? Věda tápe.

Účel megalitických staveb

Když jde o archaické doby před vznikem písma, nemáme k dispozici žádné záznamy, které by tehdejší události přibližovaly. I z těch nejstarších dob však nacházíme hmotné památky, z nichž lze na mnohé usuzovat. Můžeme také studovat kultury přírodních národů a předpokládat analogii s našimi předky žijícími na podobném vývojovém stupni.

Oproti do výše se tyčícím katedrálám středověku vypadají na první pohled primitivně. Ale jaký paradox! Stavební techniku složitých katedrál umíme pochopit i napodobit. Ale umění našich předků z doby kamenné? Ne.

Jak to ale s megalitickými stavbami bylo ve skutečnosti? Tisíce menhirů v řadách. Nejprostším účelem megalitů a dolmenů bylo pohřbívání. Dalším účelem kamenných sestav byla astronomická pozorování a související upřesňování kalendáře. Místa megalitických staveb byla často obřadními místy. Obřad byl tehdy mnohem více rituálem sil a vzájemného uspořádání prvků, než slov a formulí. Fyzikální měření zjistila, že anglické menhiry jsou zdrojem elektromagnetického záření, ultrazvuku (především při východu Slunce) a v některých případech také radioaktivního záření. Z toho vyplynulo, že disponují energií projevující se v těchto formách. Hraje zde roli energetická vlastnost konkrétního kamene a jejich počet a celkové uspořádání pak zesiluje celkový účinek stavby.

Všeobecně se má za to, že megality umožňovaly lidem přínos energie a tím také léčení. Pokud mohl existovat sloup energie mezi megalitickou stavbou a kosmem, mohl být nosičem informací a druidi nejspíše uměli využívat i tento princip k věštění. Častým spojením s místem s takovou kamennou stavbou nebo menhirem samotným, se často váží zážitky nepochopitelného bloudění po lese. Podle legend o některých z kamenů, jde o jakési uzávěry na přívodech vody. Když byly odstraněny, došlo k záplavám (v Bretani např. Kamenné řady a jejich možná hlavní účel? Tím zdaleka není jenom zobrazování a vymezení hranice mezi pozemky.

Megalitické stavby, jak známo, souvisely pravděpodobně s rituály slunovratu. Právě v těchto výjimečných dnech slunce dopadalo na předem určená místa staveb a ozařovalo například jinak temnou chodbu. Megalitičtí architekti tedy vládli astronomickými znalostmi. To by vysvětlovalo i geograficky přesnou strukturu vzdálených staveb. Za pomoci pozorování slunce či hvězd se lze orientovat v prostoru. Odpovědi ve smyslu, že megality představují něco jako observatoře, jsou však pravděpodobně zavádějící a myšlení našich předků cizí.

Tak heroické úsilí asi nevysvětlíme jen čistě racionální potřebou či snahou o astronomické či geografické poznání. Monumentálnost svědčí o touze po stabilitě. A právě takovou jistotu dává pravidelnost přírodního cyklu, kdy se střídá smrtící zima s životodárným jarem. Snad právě takový prožitek skýtaly návštěvníkům megalitické stavby ceremonie odehrávající se v jejich stínu. Sluneční cyklus souvisí s lidskou smrtelností. Slunce odchází a přichází stejně jako člověk, ale rod a příroda žijí dál. Ostatně kámen sám je dodnes symbolem stálosti a trvalosti. Stavíme svůj dům na pevné skále - říkáme přece dodnes... Menhiry pravděpodobně zhmotňují lidský strach z chaosu a hrůzu, kterou vyvolává představa konce světa. Proč kdysi lidé vynakládali takové úsilí a fyzickou námahu na stavbu kruhů a řad nebo i osamělých menhirů?

Chronologie vývoje megalitické kultury v Evropě

Následující tabulka shrnuje klíčové fáze vývoje megalitické kultury v Evropě na základě radiokarbonového datování:

tags: #oblouk #megalitických #staveb #informace

Oblíbené příspěvky:

• Funkční koupelna s plastickými obklady
• Vlastnosti pórobetonových tvárnic
• Ukládání kabelů do kovových kanálů
• Rozměry čtvercového konferenčního stolku lamino
• Chrániče rohů z chromu