Obsah polychlorovaných bifenylů (PCB) v podlahových krytinách a jejich dopady

Při výběru podlahové krytiny se často zaměřujeme na její vzhled, odolnost a cenu. Málokdy však přemýšlíme o tom, jaké chemikálie se v ní mohou skrývat. Ať už jde o vinyl, koberce, dřevěné podlahy, linoleum nebo dlažbu, téměř každý typ podlahy může obsahovat látky, které ovlivňují naše zdraví a životní prostředí. Mezi tyto látky patří i polychlorované bifenyly (PCB), syntetické organické sloučeniny, které byly masivně používány mezi 30. a 70. lety minulého století a dodnes představují značné riziko pro lidské zdraví a životní prostředí.

Charakteristika a použití PCB

Polychlorované bifenyly (PCB) jsou syntetické, organické sloučeniny, u nichž jsou vodíkové atomy na bifenylovém skeletu nahrazeny v různé míře atomy chloru. Počet atomů chloru v molekule PCB může být v rozmezí 1-10 a podle různých poloh umístění těchto atomů tak může teoreticky existovat 209 izomerů (kongenerů) PCBs. V průmyslově vyráběných směsích PCBs však převládaly pouze některé kongenery a jejich zastoupení často udávalo charakter, a tedy i použití daného výrobku na bázi PCB.

PCB byly vyráběny a distribuovány v širokém měřítku po celém světě v období 30. - 70. let dvacátého století. Díky svým vlastnostem - teplotní odolnosti, nehořlavosti a chemické stálosti - našly PCB široké průmyslové uplatnění. Byly běžným aditivem barev, lepidel, vosků, plastů, pesticidů i balících papírů a používaly se v chladicích, izolačních a mazacích systémech. Dodnes jsou přítomny v transformátorech a kondenzátorech.

V bývalém Československu však došlo ke zcela jinému vývoji. Nehledě na alarmující a obecně dostupné informace o nebezpečnosti PCBs zde po roce 1972 jejich výroba začala narůstat a dosáhla vrcholu kolem roku 1980, aniž by jejich používání bylo kontrolováno z hlediska ohrožení zdraví a životního prostředí. Teprve poté, co byly prokazovány masivní kontaminace např. hovězího masa, mléka, másla a ryb, byla výroba PCB v roce 1984 ukončena i v Československu. PCB vyráběla v letech 1959 - 84 chemička Chemko Strážské (na východním Slovensku). Celkově se prodalo 21 482 tun výrobků na bázi PCBs vyrobených v Chemku, z nichž se 9 869 t (46 %) exportovalo (zejména do bývalé NDR). Zbytek, t.j. 11 613 t byly využity v bývalém Československu. Největšími odběrateli technických směsí na bázi PCBs v bývalém Československu byly podniky Barvy a laky Praha (Delor 106/80 X), ZEZ Žamberk (Delor 103) a ČKD Praha (Delor 103, Hydelor).

Dopady PCB na lidské zdraví

Toxický charakter PCBs i ve velmi nízkých koncentracích byl definitivně prokázán až v 70. letech minulého století a navíc bylo ověřeno, že nebezpečnost přítomnosti PCB v životním prostředí a potravních řetězcích je násobena schopností PCBs kumulovat se především v tukových tkáních organismů. Člověk může být PCB vystaven vdechnutím, pozřením a kožním kontaktem.

Čtěte také: Výpočet objemu těles

Akutní otravy

Akutní otravy způsobené PCB jsou zatím vzácné. Nízkou akutní toxicitu těchto látek potvrzuje nejlépe hromadná otrava v Japonsku v roce 1968, kdy na ostrově Kjúšú bylo postiženo asi 15 000 lidí. Projevila se únavou, zvracením, lehkou žloutenkou a kolikou. V těžkých případech se dostavila bronchitida, astma, zápal plic, vyrážky, ztráta vlasů a silné bolesti hlavy. Příčinou otravy byla přítomnost PCB (Kaneclor 400) v rýžovém oleji v množství 200 mg/kg. K podobnému případu došlo v roce 1979 na Taiwanu, kdy byly 2000 lidí otráveny konzumací kontaminovaného rýžového oleje (tzv. „Yu-Cheng“ otrava). Častější jsou intoxikace u pracovníků při výrobě PCB a zneškodňování odpadů, projevující se kožními onemocněními (vyrážky, změny pigmentace kůže, opuchliny), záněty spojivek, únavou, zvracením apod.

Chronické otravy a další rizika

Závažnější jsou možnosti chronických otrav, které byly prokázány u experimentálních zvířat a mohou mít stejné projevy u lidí. U zvířat bylo zaznamenáno poškození jater, krevního oběhu a problémy s reprodukčním cyklem i s hormonálním a imunitním systémem. PCB vyvolávají onemocnění jater, poruchy krevního oběhu, únavu, prodlužují těhotenství a způsobují reprodukční problémy. Smrtelné otravy zatím nebyly zaznamenány. I když karcinogenita PCB nebyla v plném rozsahu prokázána, je známa a potvrzena souvislost například s rakovinou tlustého střeva. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny již v roce 1978 doporučila, aby se s PCB zacházelo, jako by byly karcinogenní a teratogenní. Varovným signálem jsou i mutagenní účinky PCB na bakterie.

Zvýšení toxicity PCB vyvolávají stopy dibenzofuranů a dibenzodioxinů. Vyšší obsah PCBs je často doprovázen přítomností polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů. Volně můžeme k dioxinům přiřadit PCB, protože mají obdobné biologické vlastnosti a účinky.

PCB v životním prostředí

PCB kontaminují v zásadě všechny složky životního prostředí. Do prostředí se PCB dostávaly během výroby a používání, dnes je rizikové především nevhodné zacházení s nebezpečným odpadem a staré ekologické zátěže. PCB jsou nechtěným produktem řady průmyslových výrob, vznikají při spalování odpadů i při hoření olovnatého benzínu. Nyní se PCB do životního prostředí dostávají například v důsledku požárů a úniků z uzavřených systémů (transformátorů, kondenzátorů a dalších), z barev či omítek s obsahem PCB, z úložišť odpadů s obsahem PCB, spalováním odpadů s obsahem PCB.

Rozpustnost PCB ve vodě je velmi nízká a klesá s rostoucím stupněm chlorace. To způsobuje, že ve vodním prostředí se PCB kumulují v říčních sedimentech, přičemž významně vyšší obsahy PCB jsou v bahenních typech sedimentů s vyšším podílem celkové organické hmoty než v sedimentech s převahou písečného podílu. V anaerobních podmínkách dnových sedimentů se PCB rozkládají jen velmi pomalu, (pozvolná fotochemická a biologická degradace s poločasy rozkladů v řádu roků). Rozklad PCB urychluje UV záření. Dochází přitom i k otevření benzenového kruhu. Z vody a říčních sedimentů jsou PCB akumulovány řasami a planktonem a dostávají se tak do potravních řetězců. Ryby žijící po delší dobu ve vodě kontaminované stopovými koncentracemi PCB v sobě tyto látky zakoncentrovaly až tisíckrát. Distribuce PCB v tělech ryb přitom není rovnoměrná. U kaprů se např. hromadí hlavně v tukových tkáních, hlavě, centrální nervové soustavě, žlučníku a dalších vnitřních orgánech, přičemž koncentrace v krvi a hladkém svalstvu jsou významně nižší.

Čtěte také: Podrobný průvodce polyuretanovými lepidly

Česká republika a Slovensko patří k zemím s největší zátěží PCB v Evropě v důsledku širokého použití těchto látek a lokalizaci výroby PCB na východní Slovensko. V roce 1986 došlo k úniku topného oleje (Delotherm DH) z obalovny živičné drti v Rožmitále pod Třemšínem a kontaminaci vod v okolí. V jeho důsledku byl v roce 1988 vydán zákaz konzumace ryb chycených v řece Skalici a v přehradní nádrži Orlík na Vltavě. Známé jsou také případy kontaminace kravského mléka v JZD, kde byly použity k natření žlabů a vnitřního vybavení kravínů barvy s obsahem PCB.

Legislativní rámec a limity PCB

PCB a jejich směsi jsou sledovány v různém prostředí a v různých druzích matric. Postup pro analýzu těchto látek je jako závazný uveden v právním předpisu pro danou oblast. Ve většině případů se jedná o stanovení PCB ve formě šesti kongenerů. Dominantní kongenery PCB v původně vyráběných směsích jsou předmětem analytického sledování PCBs v životním prostředí (většinou se sleduje 5 - 7 kongenerů PCB, v ČR to je 7 indikátorových kongenerů: 28, 52, 101, 118, 138, 153 a 180). Součet jejich koncentrací se matematicky blíží celkovému obsahu PCB v dané matrici. Ovšem z toxikologického hlediska některé minoritní kongenery prokazují až řádově vyšší toxicitu než řada kongenerů majoritních. Jde především o 12 kongenerů vykazujících dioxinovou aktivitu (non-ortho a mono-ortho substituované PCB).

V právních předpisech EU pro oblast nakládání s odpady je problematika PCB řešena směrnicí Rady 96/59/EC, o odstranění polychlorovaných bifenylů a terfenylů (PCBs a PCTs). Tato směrnice ukládá mimo jiné členským státům EU vypracovat a pravidelně aktualizovat seznamy zařízení obsahující PCB a odstranit PCB a zařízení obsahující PCB v termínu do konce roku 2010. Směrnice byla implementována do legislativy ČR zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, paragrafy 18, 19, 26, 27 a 39, zaměřenými na izolační a hydraulické oleje. Současně byla do téhož právního předpisu implementována směrnice 75/439/EEC, o zneškodnění použitých olejů. Limitní hodnota obsahu PCB v izolačních a hydraulických olejích je 50 mg/kg. Prováděcí vyhláškou k této části zákona o odpadech je pak vyhláška MŽP č.384/2001 Sb., o nakládání s polychlorovanými bifenyly a terfenyly. V ustanovení § 2 řeší vyhláška podrobnosti způsobu stanovení 6 kongenerů PCB (tj. PCB 28, 52, 101, 138, 153, 180).

Limity PCB v různých médiích:

  • Pitná voda: Směrnice Rady 2000/60 ES z 23.10.2000, 80/778EHS stanovuje pro pitnou vodu limit pro PCB 0,1 mg/l.
  • Povrchové vody: 0,012 µg/l (nařízení č. 61/2003 Sb., příloha č. 3, kategorie nebezpečné a zvlášť nebezpečné látky). Platí pro sumu šesti kongenerů PCB: PCB 28, 52, 101, 138, 153 a 180.
  • Zemědělská půda: Vyhláška 153/2016 Sb. stanoví tzv. preventivní limity rizikových látek a prvků.
  • Odpady: Limity pro PCB jsou stanoveny pro sumu 6 indikátorových kongenerů (PCB 28, 52, 101, 138, 153, 180) v Příloze č. 6 k vyhlášce č. 383/2001 Sb.
    • Limitní koncentrace škodlivin pro odpady, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin je pro PCB rovna 50 mg/kg sušiny.
    • Limitní koncentrace škodlivin pro odpady, které nemohou být využívány v podzemních prostorách a na povrchu terénu je pro PCB 0,2 mg/kg sušiny.
    • Limitní koncentrace škodlivin pro odpady, které nesmějí být ukládány na skládky skupiny S - inertní odpad je pro PCB 10 mg/kg sušiny.
  • Potraviny: Limity pro PCB v potravinách stanovuje vyhláška č. 53/2002 Sb. Ministerstva zdravotnictví. Stanovují se pro sumu kongenerů PCB 28, 52, 101, 118, 138, 153, 180.
  • Balené vody: Vyhl. č. 275/2004 Sb. stanovila limit pro obsah PCB v balených vodách na 0,001 ug/l.

Metodika stanovení PCB

Výjimku tvoří právní předpisy, které obsahují odkaz na ČSN EN 12 766 část 1 -"Ropné výrobky a použité oleje - stanovení PCB a podobných výrobků" a část 2 -"Výpočet obsahu polychlorovaných bifenylů". Tato část se zabývá pouze interpretací naměřených hodnot. Norma je platná od 1. 3. 2002. Jako jediná z celé skupiny norem pro stanovení PCB zahrnuje interpretaci naměřených hodnot s ohledem na existenci všech 209 kongenerů, které skupinu PCB tvoří. V případě, že je analyticky stanoveno pouze šest vybraných kongenerů, zahrnuje výpočet obsahu PCB použití multiplikačního koeficientu 5, kterým jsou naměřené hodnoty násobeny. Multiplikační koeficient má zohlednit podíl vybraných kongenerů na celkovém počtu existujících kongenerů, které mohou být v analyzovaném vzorku přítomny. Jeho hodnota je stanovena empiricky, na základě dlouhodobého sledování výsledků analýz v mnoha evropských zemích (pravděpodobně s výjimkou zemí bývalého "východního bloku"). Norma je uvedena jako rozhodčí metoda ve vyhlášce MŽP č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB. Dále je uvedena ve vyhlášce MŽP č.357/ 2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší. V jiných právních předpisech nalezena nebyla.

Norma ČSN EN 12 766 -část 2, uvedená jako jedna z rozhodčích metod ve vyhlášce MŽP č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB, existovala v době přípravy národní vyhlášky o PCB pouze ve formě návrhu. Později, poté co byla naše vyhláška schválena, došlo i ke schválení návrhu uvedené normy. Schválená norma, na rozdíl od jejího návrhu, však již obsahovala multiplikační koeficient. Ministerstvo životního prostředí pak reagovalo na vzniklou situaci ve Věstníku MŽP v červenci 2003 formou "Upozornění odboru odpadů MŽP k rozhodčím metodám a postupu stanovení celkové koncentrace PCB v látkách a zařízeních, které je obsahují ve smyslu § 2 vyhlášky MŽP číslo 384/2001 Sb. o nakládání s PCB". Zde doporučuje stanovovat v izolačních olejích všech 209 kongenerů PCB, nebo, v případě stanovení 6 kongenerů, použít multiplikační faktor 5, a to do té doby, než dojde k dílčí novelizaci vyhlášky. Ministerstvo současně upozorňuje na logickou nezbytnost postupného uplatnění výše uvedených principů stanovení PCB i při jiných aplikacích v působnosti zákona 185/23001 Sb. Bude-li odborná praxe takto postupovat, dojde k rozdílné interpretaci nálezů PCB v různých materiálech a matricích. Jinak budou interpretovány nálezy PCB v odpadních vodách, kalech z ČOV, zeminách, zemědělských půdách, potravinách, a jinak v pevných odpadech, izolačních olejích, ropných produktech a použitých olejích. V mnoha případech může dojít i k překročení limitních hodnot nastavených právními předpisy pro jinou interpretaci nálezu. Lze očekávat i vznik problémů s interpretací výsledků analýz PCB provedených před zveřejněním stanoviska MŽP.

Čtěte také: Zjistěte více o polystyrenu a neoprenu

V zeminách a podzemních vodách jsou PCB sledovány jako suma výše uvedených kongenerů a PCB 118 v Metodickém pokynu MŽP z 31. 7. 1996 "Kritéria znečištění zemin a podzemní vody". V legislativě odpadů jsou požadavky na stanovení 6 kongenerů PCB ve formě celkového obsahu škodliviny v odpadu, uvedeny ve vyhlášce MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, a to v příloze číslo 8 a 9 k této vyhlášce. EPA Method 8080, s možností použít i jiných srovnatelných metod pro daný účel validovaných. Případné změny doporučených metod uveřejní ministerstvo ve svém věstníku. Požadavky na stanovení PCB v půdách jsou uvedeny ve vyhlášce MŽP č. 13/1993 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. V legislativě platné pro nakládání s kaly z čištění komunálních odpadních vod je požadavek na stanovení PCB ve formě 6 kongenerů stanoven ve vyhlášce MŽP č.382/2001 Sb., o použití upravených kalů na zemědělské půdě. Zde se PCB stanovují postupem podle DIN 38 414-20. Dále je stanovení PCB v kalech požadováno ve vyhlášce MZe č. 428/2002 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích. Postup stanovení zde není specifikován. V legislativě povrchových vod je požadavek na stanovení PCB ve formě výše uvedených kongenerů stanoven v nařízení vlády č.61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod, a to v přílohách číslo 3 a 4, bez specifikace postupu stanovení. Legislativa pitných vod požadavky na sledování PCB neobsahuje.

Další nebezpečné látky v podlahových krytinách

Mimo PCB se v podlahových krytinách mohou vyskytovat i další škodlivé látky. Ftaláty se zejména dříve využívaly jako změkčovadlo (plastifikátor) vinylu. Přidáním změkčovadla se z tvrdého ale křehkého materiálu stala ohebná a pro chůzi příjemná krytina. Ftaláty patří mezi endokrinní disruptory, které mohou narušovat hormonální systém. V EU jsou některé ftaláty (jako DEHP, DBP a BBP) zakázány. DEHP (dietylhexyl ftalát) je látka narušující hormonální systém, která ohrožuje zejména pohlavní vývoj chlapců, jejichž matky byly látce vystaveny. Způsobuje např. vrozené vývojové vady prostaty a penisu, vyústění močové trubice, retence varlat, změny v produkci spermií, snížení hmotnosti varlat, nadvarlat, prostaty, nitroděložní odúmrť, zvýšené riziko uhynutí po porodu, retardaci nitroděložního a postnatálního vývoje, změny na vaječnících, kosterní a kardiovaskulární vývojové vady. V EU již byla pro nebezpečné vlastnosti zakázána v hračkách a v kosmetice.

Mezi další látky patří:

  • Formaldehyd: je karcinogen, který může dráždit dýchací cesty a oči. Je nahrazován bezpečnějšími lepidly na bázi polyuretanu nebo epoxidových pryskyřic.
  • VOC (těkavé organické sloučeniny): V EU jsou emise těkavých látek u výrobců přísně kontrolované. Riziko představují krytiny neznámého původu, většinou vyráběné v Asii.
  • Těžké kovy: Jsou toxické a mohou se hromadit v těle. Olovo je v EU zakázáno ve většině výrobků.
  • PFC (perfluorované sloučeniny): Jsou perzistentní látky, které se v přírodě nerozkládají.
  • PVC (polyvinylchlorid): Je hlavní složkou vinylových podlah. Při výrobě a spalování PVC mohou vznikat dioxiny.
  • Dioxiny: Jsou vysoce toxické a karcinogenní. Kontaminace půdy a rostlin způsobuje hromadění dioxinů v slupkách ovoce a zeleniny. Nicméně k význačné kumulaci dioxinů dochází zejména v tělech živočichů, hlavně v jejich tukové tkáni, játrech a mléce. Přibližně 95 % člověkem přijatých dioxinů pochází z potravy.
  • Azobarviva: Některá azobarviva mohou uvolňovat karcinogenní aminy. V EU jsou některá azobarviva zakázána.
  • Formamid: V EU je formamid v dětských výrobcích zakázán.
  • HBCD (hexabromocyklodedekan): Je látka velice perzistentní a velice biokamulativní, která se používá hlavně v polystyrenu jako přísada zpomalující hoření. Pro své nebezpečné vlastnosti byla zařazena Evropskou agenturou pro chemické látky na prioritní seznam 7 látek vzbuzujících mimořádné obavy. Nebezpečný bromovaný zpomalovač hoření HBCD obsahovaly tři ze čtyř testovaných výrobků z polystyrenu.

Bezpečný výběr podlahových krytin

Pokud ještě měsíc po pokládce nové podlahy budete cítit „novotu“, měli byste zbystřit. Za běžných podmínek byste čichem neměli nejdéle po 28 dnech cítit žádný chemický zápach. U dřevěných nebo keramických krytin se nemáte v podstatě čeho obávat. Za posledních 15 let se postup výroby vinylu velmi posunul a tak se vinylu od renomovaných výrobců obávat nemusíme. Na trhu již běžně můžeme nalézt tzv. organické podlahy, které neobsahují PVC, chlor ani změkčovadla s ftaláty či těžkými kovy. Navíc jsou takové krytiny ekologické. Zdravotní nezávadnost samozřejmě zaručují i různé certifikáty a výrobce své budoucí podlahové krytiny si můžete zvolit i dle certifikátu, který mu byl udělen. V některých zemích jsou dokonce povinné a nestačí jen „prohlášení výrobce o shodě“. Mezi nejpřísnější patří certifikáty vydané německými a francouzskými akreditovanými laboratořemi. Mezi nejuznávanější certifikáty patří německý Der Blaue Engel a francouzský Émissions dans l’air intérieur.

Nízká cena podlahové krytiny je často velikým lákadlem, stejně tak podlahy z hobby marketů. Nezapomínejme ale na to, že podezřele levné podlahy jsou často vyráběny na úkor kvality. V dnešní době je již možné sehnat téměř jakoukoliv podlahu včetně vinylové ve variantách bez škodlivých látek. Bezpečná podlaha je základem zdravého domova, neboť zde trávíme podstatnou část svého života. Při výběru podlahové krytiny proto zvažte nejen její vzhled a cenu, ale také to, jaké chemikálie obsahuje.

Přehled základních informací o PCB

LABTECH, s. r. o. uvádí následující klíčové body ohledně PCB:

  • Persistentní organické polutanty, jeden z nejvýznamnějších kontaminantů životního prostředí.
  • Skupina 209 kongenerů se značnou fyzikální a chemickou stabilitou.
  • Látky lipofilního charakteru ve vodě téměř nerozpustné.
  • Kontaktní karcinogeny pronikající do organismu i pokožkou, snižují imunitu organismu, porušují funkci jater a dalších orgánů.
  • Kumulují se v tukové tkáni organismu.
  • Dříve používány v nátěrových hmotách, elektrotechnice, hydraulických systémech, kapalných tepelně izolačních systémech, při výrobě maziv, změkčovadel plastů apod.
  • Výroba zahájena v letech 1929-1930.
  • Omezování výroby, distribuce a používání od roku 1970, ukončení výroby v bývalé ČSSR v roce 1983.
  • Celkem v ČSSR vyrobeno kolem 20 000 tun.

Smyslem indikátorů znečištění je indikace míst s přítomností chemických látek vyžadující další zkoumání a hodnocení, zda výskyt škodliviny nereprezentuje riziko pro lidské zdraví. Toto pravidlo neplatí pro:

  1. Významné plošně zvýšené koncentrace hodnocené chemické látky, které nepřekračují hodnotu indikátoru znečištění.
  2. Případy překročení příslušných legislativních ukazatelů (i když nebyla překročena hodnota indikátoru znečištění).
  3. Případy významného rizika nepříznivého vlivu na ekosystémy.

tags: #obsah #pcb #latek #v #podlahovych #krytinach

Oblíbené příspěvky: