PergolySádrokarton a jeho protipožární vlastnosti: Kompletní průvodce
Sádrokartonové desky jsou jedním z nejpoužívanějších materiálů ve stavebnictví, a to nejen pro svou lehkost a snadnou montáž, ale také pro vynikající protipožární vlastnosti. Nicméně, v souvislosti s požární bezpečností staveb se lze setkat s několika pojmy, které je důležité správně rozlišovat: nehořlavost, požární odolnost a reakce na oheň.
Nehořlavost a reakce na oheň sádrokartonu
Všechny sádrokartonové desky (kromě variant desek s nalepeným pěnovým polystyrenem) jsou nehořlavé s třídou hořlavosti A. Hořlavost sádrokartonových desek udává, že sádrokartonová deska nehoří, a tedy nepřispívá v případě požáru aktivně k jeho dalšímu šíření po budově. I přesto, že sádrokarton obsahuje hořlavý karton, chová se celkově jako nehořlavý materiál. Z hlediska třídy reakce na oheň se posuzuje na základě podstatné složky, tedy sádry, což je také uvedeno v článku 3.2.3 ČSN 73 0810. „V případě sádrokartonových desek Rigips se jedná o kategorie nehořlavých materiálů, která je definována indexem A2, s1, d-0. Toto zatřídění vyplývá přímo z výrobkové evropské normy - ČSN EN 520 Sádrokartonové desky,“ doplňuje Robert Hošek. Deska sama o sobě tedy nemá požární odolnost, přisuzuje se jí však míra reakce na oheň. Tento parametr je dnes nahrazen parametrem „reakce na oheň“, který přesněji charakterizuje daný materiál, nicméně v zásadě popisuje znovu míru hořlavosti materiálu.
Tato všeobecná vlastnost sádrových hmot propůjčuje sádrokartonovým deskám vynikající protipožární vlastnosti a odráží se v široké použitelnosti sádrokartonu a desek na bázi sádry v protipožární ochraně staveb. To je také hlavním důvodem, proč je protipožární sádrokarton jedním z nejpoužívanějších materiálů ve stavebnictví při budování žáruodolných staveb.
Požární odolnost sádrokartonových konstrukcí
Požární odolnost je jednou ze základních vlastností většiny staveb. Vždy se váže k celé stavební konstrukci, ne k jednotlivým použitým materiálům. Požární odolnost sádrokartonové konstrukce je schopnost sádrokartonového podhledu či sádrokartonové příčky odolávat po zaručenou dobu požáru a zabránit jeho rozšíření, anebo zhroucení nosné konstrukce budovy či ocelové konstrukce. Požární odolnost sádrokartonové desky není uváděným parametrem stavebního materiálu.
Obecně vzato, požární odolnost je časový interval uváděný v minutách, po který jsou naplňovány jednotlivé normativně definované parametry konstrukce. Měří se na chráněné straně konstrukce a udává dobu, po kterou nenastane zvýšení maximální teploty min. o 180° Celsia, resp. zvýšení průměrné teploty o 140° C. Udává, po jak dlouhou dobu během požáru je konstrukce celistvá, resp. Udává, po jak dlouhou dobu během požáru je konstrukce schopná nést zatížení.
Čtěte také: Vše o pilách na pórobeton
Míra požární odolnosti je závislá zejména na kvalitě sádrokartonových desek - RB (A) deska zajistí nižší požární odolnost konstrukce, zatímco protipožární sádrokarton (např. RF/DF) má tuto vlastnost vylepšenou. Protipožární sádrokarton pak navíc obsahuje skelná vlákna a inertní přísady, které minimalizují objemové změny desek a prodlužují jejich celistvost při požáru.
Protipožární sádrokartonové desky se používají na konstrukce, u nichž je předepsaná požární odolnost. V běžných stavbách se sádrokartonové konstrukce používají na:
- protipožární sádrokartonové podhledy (protipožární ochrana stropu nebo střechy)
- protipožární sádrokartonové příčky (každý byt je samostatný požární úsek)
- předsazené stěny (jednostranně opláštěné stěny u pozednic)
- obklady dřevěných stropů a trámů
Krystalicky vázaná voda a požární odolnost
Z hlediska požární odolnosti je sádrokarton obecně velmi výkonný materiál. To je způsobeno krystalicky vázanou vodou ve hmotě sádrového jádra desek, která při požáru funguje jako automatický hasicí přístroj. Jednou z výhod použití desek na bázi sádry je jejich již zmíněné uvolňování krystalické vody. To pohltí značnou část tepelné energie požáru a desky tak fungují jako automatický „hasicí přístroj“. Z každého čtverečního metru sádrokartonu se během požáru uvolní přibližně 1,5 litru vody.
Bez ohledu na to, zda se jedná o základní sádrokarton RB (A) nebo protipožární desku RF (DF), není materiál žáruvzdorný. Tyto desky po jistou dobu požáru odolávají, nicméně postupem času dochází k jejich degradaci. Povrchový karton shoří a sádrové jádro se během požáru začne postupně rozpadávat. To je způsobeno postupným uvolňováním vázané vody z krystalické mřížky sádrovce. Z di-hydrátu síranu vápenatého (CaSO4.2H2O) se tak během požáru stane hemi-hydrát síranu vápenatého (CaSO4.1/2H2O) - neboli „vypálená sádra“. Ta postupně vlivem působícího ohně zmenšuje svůj objem a stává se značně křehčí.
Montáž a požadavky na protipožární sádrokartonové konstrukce
POZOR !! Montáže protipožárních sádrokartonových konstrukcí není možné svěřit domácím kutilům nebo nespecializovaným firmám. Splnění předepsaných parametrů protipožární odolnosti sádrokartonové konstrukce vyžaduje notnou dávku zkušeností, znalostí a v neposlední řadě také absolvovaná školení u výrobců těchto speciálních materiálů a školení v oboru protipožární ochrany. V případě, že požární odolnost konstrukce je předepsána v projektu a tedy je nutné ji při kolaudaci prokázat, nelze tuto konstrukci montovat svépomocně. Požárně odolné konstrukce Rigips, člen Skupiny Saint-Gobain, musí být ve smyslu vyhlášky MV č.246/2001 Sb. montovány odborně způsobilou firmou, jejíž způsobilost byla potvrzena certifikátem značky Rigips s platností na 3 roky.
Čtěte také: Asfaltová lepenka na střechy
Výsledkem odborné montáže protipožární sádrokartonové konstrukce by měla být nejen konstrukce sama, ale také protokol o měření odolnosti dodané konstrukce a nátěrů proti požáru. Dokument posouzení se jmenuje Požárně bezpečnostní řešení stavby (zkratka PBŘ), které zpracovává běžně požární specialista. Požadavky není možné jednoduše doporučit nebo určit. Plynou z normativního kodexu návrhových požárních norem a lze je stanovit výhradně na základě projektu požární bezpečnosti konkrétního stavebního objektu, který může vypracovat jen projektant specialista v oboru požární bezpečnosti staveb. Aby tyto požadavky byly naplněny, je nutné zvolit některou ze systémových konstrukcí, která byla patřičně odzkoušena a následně klasifikována, případně i certifikována pro určitou požární odolnost.
Všechny odzkoušené konstrukce, které jsou v současné době platné, jsou uvedeny v Katalogu požárně odolných konstrukcí Rigips. V tomto katalogu jsou dále základní informace k této problematice. Co se týká konstrukcí Rigips, tak jsou zkoušeny vždy naprosto běžně využívané tenkostěnné profily i sádrové tmely. Při volbě těchto materiálů tedy nezáleží na tom, zda se jedná o konstrukci s požární odolností či bez ní. V případě příslušenství se až na výjimky volí také běžně používané komponenty. V určitých případech je ovšem nutné volit např. Dále jsou přísnější požadavky např.
Sádrokarton jako tepelně izolační podložka pro elektrická zařízení
Z výše uvedeného plyne, že žádná sádrokartonová či sádrová deska nemůže být žáruvzdorná, neumí odolávat ani zvýšeným teplotám (i bez ohledu na požár) - proto se ani požární sádrokarton nehodí např. pro opláštění tepelně namáhaných částí krbů. Obecně platí, že sádrokartonové desky lze použít jen tehdy, když teplota na jejich povrchu během jejich životnosti nevzroste dlouhodobě nad 45° Celsia (krátkodobě nad 60° Celsia).
Normální sádrokarton je zařazen do nesnadno hořlavých látek. I když sádrokarton obsahuje papír, z hlediska třídy reakce na oheň se posuzuje na základě podstatné složky, tedy sádry, což je také uvedeno v článku 3.2.3 ČSN 73 0810. A pokud se podíváme do technických listů sádrokartonových desek, zjistíme, že je třídy reakce na oheň A2, respektive A2-s1, d0, což dle ČSN 33 2312 ed.2 přílohy A odpovídá stupni hořlavosti - nehořlavým materiálům. Dále mají součinitel teplotní vodivosti výrazně nižší než 5W/mK, což je limitní hodnota pro tepelně izolační podložky dle ČSN 33 2312, která je již nahrazena druhou edicí. To co píši výše neznamená, že obhajuji používání sádrokartonu místo tepelně izolačních podložek.
Elektrická zařízení a předměty, jejichž úkolem není výroba tepla a která nejsou výrobcem určena pro montáž na a do hořlavých látek je nutno při jejich montáži oddělit od hořlavých hmot nehořlavou tepelně izolační podložkou nebo lůžkem po celé styčné ploše nebo musí být odděleno vzduchovou mezerou v souladu s požadavky tabulky 1. K tomu jsou určeny jiné materiály jako Cemvin a ty se k tomu mají používat. Cemvin je také stavební materiál, ale je testován i na elektrický oblouk. Což sádrokarton není a to je ten zásadní rozdíl. Mě se to taky nelíbí a snažím se argumentovat tím, že sádrokarton je primárně určen jako stavební materiál (stěny stropy atp.) a tepelně izolační podložka je určena i k tomu aby odolávala elektrickému oblouku a teplu. Jirko, perfektní. To je přesně ono. Ten nejlepší argument přebíjející všechny ostatní báchorky, kterými je schopna spousta "odborníků" hájit své činy.Atestace na el. oblouk. I když sádrokarton obsahuje papír, z hlediska třídy reakce na oheň se posuzuje na základě podstatné složky, tedy sádry, což je také uvedeno v článku 3.2.3 ČSN 73 0810. A pokud se podíváme do technických listů sádrokartonových desek, zjistíme, že je třídy reakce na oheň A2, respektive A2-s1, d0, což dle ČSN 33 2312 ed.2 přílohy A odpovídá stupni hořlavosti - nehořlavým materiálům. Dále mají součinitel teplotní vodivosti výrazně nižší než 5W/mK, což je limitní hodnota pro tepelně izolační podložky dle ČSN 33 2312, která je již nahrazena druhou edicí.
Čtěte také: Typy dlažby BAUHAUS
Ve vnitřních prostorách je naprosto normální, že se přímo na SDK konstrukce montují el. zařízení. Je nehořlavý a je to normální. To je to přirovnání k cihlám, o kterém píše Radim. Podložit něco sádrokartonem vypadá blbě už jen proto, že ten je většinou 12mm silný. Papír v sádrokartonu bych vůbec neuvažoval, protože je na opačné straně požárního krytí a stává se tak součástí chráněné konstrukce.
Mýty o sádrokartonu
Mezi laiky se lze v souvislosti se sádrokartonem setkat s některými názory, které jsou nepřesné, zavádějící nebo i vysloveně nepravdivé. Rádi bychom alespoň některé z nich uvedli na pravou míru.
Mýtus č. 1: Sádrokarton je nekvalitní a má krátkou životnost.
To však vůbec není pravda! Životnost sádrokartonu je srovnatelná s jinými stavebními materiály. Sádrokarton samozřejmě není plnohodnotná stěna a např. mechanické namáhání tak pochopitelně nemůže snášet stejně dobře jako stěna z cihel nebo pórobetonu.
Mýtus č. 2: Na sádrokarton nelze nic věšet.
To platí jen do určité míry. S drobnými předměty není problém vůbec, těžší předměty vyžadují závěs takovým způsobem, aby byla jejich váha přenášena na nosnou konstrukci sádrokartonového systému a ne do plochy desky. Vysloveně těžké předměty (nábytek) pak musí být připevněny přímo k nosné konstrukci nebo mít i nosnou konstrukci vlastní.
Mýtus č. 3: Sádrokarton se nehodí do koupelny.
Pro koupelny a jiné místnosti se zvýšenou vzdušnou vlhkostí se vyrábí speciální impregnované sádrokartonové desky, které použití v koupelně umožňují.
Mýtus č. 4: Sádrokarton je nový vynález.
Navzdory této široce rozšířené představě historie sádrokartonu ve skutečnosti sahá až na konec 19. století. První materiál, který lze považovat za předchůdce dnešního sádrokartonu, byl patentován již v roce 1894.
Mýtus č. 5: Sádrokarton je vhodný do vlhkých prostor, protože obsahuje papír.
Sádrokarton sice skutečně obsahuje papír, avšak také množství sádry, která má navíc tendenci absorbovat vzdušnou vlhkost. Pro vlhké prostory jsou určeny speciální impregnované desky.
tags: #sadrokarton #horlavost
