Ocelové a betonové podložky: Klíčové prvky pro trvanlivé betonové konstrukce

Beton je široce používaný stavební materiál, který se snadno vyrábí, zpracovává a má výborné užitné vlastnosti. Pro většinu lidí se beton skládá z cementu, písku a vody. Ti znalejší vědí, že do betonu se dávají také větší kameny (drcené kamenivo nebo říční „kačírek“). Čím více cementu se do betonu dá, tím je beton „mastnější.“ A že se beton může také vyztužovat, čímž vzniká tzv. vyztužený beton neboli železobeton. Možná také někdo z Vás používal dokonce i přísady do betonu, které snižují potřebnou vodu při míchání betonu a zvyšují jeho kvalitu.

Přestože je beton obecně poměrně tvrdý, nemá příliš velkou tahovou pevnost. Tato „nízká“ tahová pevnost se projevuje praskáním betonu, pokud je namáhán v tahu, nebo je-li ohýbán. Při jednostranném zatěžování - pokud požijete beton na vytvoření například zdi tvořící terasu, která brání posunu zeminy. Podobné namáhání může vyvolat vítr. Při smršťování betonu - vlastností betonu (respektive cementu) je, že se v průběhu tvrdnutí smršťuje. Nejdříve dochází k odpařování vody z betonu a následně chemickou reakcí cementu dochází k dalšímu smršťování betonu.

Při vkládání betonářské výztuže do bednění hraje klíčovou roli její přesné osazení. Pro dosažení trvanlivé a kvalitní betonové konstrukce je klíčové dodržet správné postupy a použít vhodné materiály. Jednou z klíčových komponent, která zaručuje stabilitu a správné usazení výztuže v betonu, jsou distanční prvky.

Co je to krycí vrstva betonu a jak jí docílit?

Výztuž musí být při betonáži vždy bezpodmínečně celá obalena betonovou směsí, aby bylo dosaženo dobré soudržnosti mezi výztuží a betonem, a tím zaručeno jejich vzájemné spolupůsobení. Toto obalení betonem se odborně nazývá krycí vrstva betonu (zkráceně krytí), značí se písmenem c jako „cover“ a její tloušťku určuje na základě přesného výpočtu obvykle statik. Dle definice se tedy krytí rovná vzdálenosti povrchu drátu výztuže od nejbližšího povrchu betonového prvku - desky, stěny, sloupu apod. Na stavbě je nutno tuto hodnotu krytí v rámci přípustných tolerancí (obvykle +/- 5mm) bezpodmínečně dodržet.

Předepsané krytí se na stavbě zajistí pomocí různých distančních prvků. Při armování betonových konstrukcí tedy představují distanční prvky jeden z klíčových komponentů a zajišťují dlouhou životnost a pevnost konstrukce. Distanční prvky také chrání ocel před korozí. Právě koroze bývá častým důvodem poškození železobetonových konstrukcí.

Čtěte také: Funkční zpevněné plochy díky zatravňovací dlažbě

Zjednodušeně řečeno, distanční prvek zajišťuje, aby betonová výztuž měla po celé své ploše či délce konstrukce stejnou tloušťku krycí vrstvy betonu. Distanční prvky najdeme u nejrůznějších typů staveb, jako jsou budovy, mosty, tunely, silnice, přehradní nádrže, elektrárny atd. Na trhu jich existuje celá řada a dají se dělit podle různých hledisek (dle materiálu, tvaru, způsobu použití apod.).

Typy distančních prvků

Dle materiálu

  • Plastové distančníky: Jsou nejlevnější a jsou vhodné např. pro docílení krycí vrstvy spodní vrstvy výztuže stropních desek tam, kde nejsou žádné požadavky na pohledovou kvalitu. Po vytvrdnutí desky a odstranění bednění zůstanou na líci desky distanční prvky částečně viditelné. Pokud je na desce navržena omítka stropu či se instaluje sádrokartonový podhled, ničemu to nevadí. Plastové prvky se používají také např. do sloupů či stěn, které se následně omítají. Na hlavní svislou výztuž se nasazují plastové distanční kroužky, tzv. sluníčka, které zajišťují potřebnou krycí vrstvu k povrchu stěny či sloupu.
  • Betonové distančníky: Pro pohledové povrchy je ovšem vhodnější použít betonové distanční prvky, které se po zalití betonovou směsí stanou homogenní součástí desky a ve výsledku nejsou viditelné. Betonové distančníky se dají vyrobit přímo na stavbě, ale většinou se kupují jako hotový výrobek. Tyto prvky se používají také do voděodolných železobetonových konstrukcí, tzv. bílých van.
  • Ocelové distanční prvky: Bývají ze všech variant sice nejdražší, ale v místech, kde nám jde o vyšší pevnost distančního prvku, jsou nenahraditelné. Používají se zejména jako distanční prvky mezi dolní a horní vrstvou výztuže v deskách, ale i jinde. Ocelové distance se vyznačují mimořádnou odolností, proto se využívají hlavně u složitějších konstrukcí, kde je nezbytná maximální pevnost a nekompromisní stabilita výztuže. Ocelové distanční prvky mohou mít různou délku, hmotnost a provedení. Klíčovými ve stavebnictví jsou kovové distanční prvky typu D a distanční prvky typu S (UTH).

Dle způsobu podepření

  • Bodové: Příkladem bodového prvku je betonové distanční tělísko (koupené od výrobce či vyrobené na stavbě), plastová stolička či kruhový distanční prvek, tzv. sluníčko.
  • Liniové: Mezi liniové prvky může zařadit např. plastové distanční lišty či hadovce.
  • Plošné: Plošné distanční prvky se skládají z několika liniových lišt poskládaných dohromady, např. do radiálního tvaru.

Ocelové distanční prvky typu D a S

Klíčovými ve stavebnictví jsou kovové distanční prvky typu D a distanční prvky typu S (UTH).

  • Distanční prvky typu D: Jsou navrženy tak, aby poskytovaly stabilní a pevnou oporu pro vodorovnou výztuž, např. v podlahových deskách nebo stropních konstrukcích. Vyznačují se jednou horní a dvěma spodními pásnicemi spojenými diagonálními prvky. Jejich plochá základna zajišťuje dobrou stabilitu na bednění. Typ D na rozdíl od typu S se vyrábí v rozmezí výšek 50 mm až 500 mm. Např. při stavbě velké průmyslové haly jsou ocelové distanční prvky typu D použity pro zajištění rovnoměrné vzdálenosti mezi kari sítěmi v podlahách.
  • Distanční prvky typu S (UTH): Vyznačují se svým charakteristickým zakřiveným tvarem připomínajícím písmeno „S“. Tento typ distancí slouží k vymezení roztečí mezi roxory nebo betonářskou ocelí. Hlavním účelem distančních prvků typu S (UTH) je udržet požadovanou tloušťku betonové krycí vrstvy mezi výztuží a bedněním, a tím zajistit ochranu výztuže a její správné uložení v betonovém prvku. Díky značné hloubce zakřivení je tento typ distančních prvků prostorově velmi stabilní a také odolný vůči tlakovému působení. Jde o ideální řešení pro vodorovné výztuže ze sítí a rovných prutů. Velkou výhodou tohoto typu distancí je nižší hmotnost a cena a mnohem jednodušší montáž. Další výhodou je variabilita rozmezí výšek od 30 mm do 240 mm.

Výhody použití ocelových hadovců

Místo dříve běžně používaných ohýbaných „koziček“ (či „kozlíků“) vyrobených ohýbáním betonářské výztuže raději volíme použití ocelových hadovců. Jedná se o liniový distanční prvek svařený z ocelových drátů ve formě žebříčků nebo s diagonální vlnou celkové délky 2m. Hadovec je po délce několikrát půdorysně prohnutý, což zajišťuje jeho vysokou stabilitu a nenáročnou ukládku s méně úvazky. Ve srovnání s pokládkou klasických koziček je produktivita u hadovců cca 3-4x vyšší. Hadovce se vyrábějí pro distanci od 3 cm do 55 cm, vzdálenost ukládání se pohybuje dle profilu podpírané výztuže od 0,5m do 0,8m.

Kritéria pro výběr distančních prvků

Při výběru distančních prvků je třeba zohlednit několik faktorů:

  • Požadované betonové krytí dle DIN 1045-1.
  • Zatížení distančních prvků hmotností výztuže a dodatečné zatížení např. při betonáži, při ukládání sítí a volné výztuže.
  • Průměr a polohu výztuže - stěna/strop.
  • Druh výztuže - prutová výztuž nebo sítě.
  • Způsob připevnění - bez drátu, s drátem, s ocelovou nebo plastovou svorkou.
  • Vnější vlivy působící na beton, např. agresivní prostředí.

Označení distančních prvků dle směrnice DBV

Distanční prvky zkoušené dle Směrnice DBV jsou opatřeny následujícím označením: DBV - c - L2/F/T/A/D.

Čtěte také: Fosfátová úprava vrutů

Tyto údaje znamenají:

  • DBV - tento distanční prvek splňuje požadavky těchto směrnic
  • c - Tloušťka betonového krytí cv mm
  • L - Výkonová třída L1 nebo L2 (L1 = žádné zvýšené požadavky na nosnost a stabilitu vůči převržení, L2 = zvýšené požadavky)
  • F - Na zvýšenou mrazuvzdornost
  • T - Na vhodnost pro konstrukční díly, které jsou vystaveny teplotnímu namáhání
  • A - Na vysokou odolnost proti pronikání vody a odolnost proti chemikáliím a chloridům v expoziční třídě XA, XD a XS
  • D - Na dovolený průměr oceli (pouze event.)

Důležité aspekty při ukládání distančních prvků

  • U tenkých nosných prutů je nutné při betonáži pamatovat na jejich průhyb.
  • U těžké výztuže je nutno věnovat pozornost velikosti tlakového zatížení jednotlivých distančních prvků.
  • Rozteč při ukládání se řídí v prvé řadě podle možného průhybu za maximálního zatížení.

Distanční podložky pod kari sítě

Distanční podložky pod kari sítě jsou klíčové distanční prvky pro správné umístění betonářské oceli. Tato kategorie zahrnuje distanční lišty pod kari sítě, které slouží k správnému uložení výztuže v základových deskách, pasech před zalitím betonu, v podlahách nebo stropech. Jsou vhodné i pro použití v extrémním zatížení, díky své vysoké stabilitě. Tyto distanční podložky jsou vyrobeny z plastu a dodávány ve standardní délce 2 m.

Distanční podložky pod kari sítě jsou nezbytným prvkem při betonáži, protože zajišťují správné uložení a krytí ocelových výztuží v betonové konstrukci. Používají se ke stabilizaci a udržení betonářské oceli ve správné výšce, což přispívá k pevnosti a odolnosti celé stavby.

Typy distančních podložek pod kari sítě

Klasická distanční podložka pod kari síť slouží ke správnému uložení výztuže v základových deskách, pasech před zalitím do betonu, v podlahách nebo stropech.

  • Plastové distanční podložky: Jsou vyrobeny z odolného PVC nebo polypropylenu a jsou ideální pro lehčí betonové konstrukce. Plastové podložky jsou obzvlášť výhodné v aplikacích, kde je potřeba snížit hmotnost konstrukce, ale přitom zachovat vysokou odolnost proti korozi a vlhkosti. Příkladem jsou: DL 20/2000 spodní, plast - bal.; DL 30/2000 spodní, plast - bal.; DL 40/2000 spodní, plast - bal.
  • HAD lišty (ocelové): Tyto ocelové distanční podložky poskytují vysokou pevnost a odolnost proti deformacím, což je ideální pro velkorozměrné a silně zatížené betonové konstrukce. HAD lišty jsou vhodné do míst, kde je požadována stabilní a dlouhotrvající podpora. Jde o ocelovou podpěru ve tvaru vlnovky, která je určena pro horní výztuž betonové konstrukce.

V naší nabídce najdete široký sortiment plastových a ocelových distančních podložek pod kari sítě, které splní požadavky na snadnou instalaci a vysokou odolnost. Pokud si nejste jisti správnou volbou, neváhejte se na nás obrátit.

Čtěte také: Vyplatí se beton, nebo ocel s betonem?

Kari sítě

Při betonování se pravděpodobně neobejdete bez kari sítí, které zajistí rovnoměrné rozložení sil. Beton bez výztuže je jako dům bez základů. Dlouho nevydrží. Proč je armování tak důležité? V betonovém průřezu přenáší tahové napětí, a tak konstrukci ochrání před vznikem prasklin nebo dokonce rozlomením. Kari sítě jsou mřížky, které tvoří dráty z žebírkové betonářské oceli. Dráty se svařují tak, aby oka měla pravidelný tvar a velikost 10×10 cm nebo 15×5 cm. Kari sítě mají široké možnosti uplatnění, a to nejen při betonování.

Použití kari sítí

  • Výztuha betonových výrobků: Kari sítě zajišťují pevnost a odolnost betonovým blokům, panelům a dalším prefabrikovaným produktům.
  • Výztuha betonových podlah: Kari sítě se vkládají do betonu během procesu zalévání podlahy. Díky nim bude podlaha schopna odolat zátěži, vibracím a změnám teploty.
  • Výztuž základové desky: I zde sítě poskytují potřebnou pevnost a stabilitu.
  • Další betonové konstrukce: Kari sítě používejte i při betonování stropů nebo schodů. Dále patří do konstrukce plotů, soklů nebo opěrných zídek.
  • Samostatné ocelové konstrukce: Mnozí s oblibou využívají kari sítě i k výrobě dřevníků, klecí pro chovatelská zvířata, zábran, opěrných prvků či plotů vyplněných kamenivem.

Při výběru ocelových kari sítí narazíte nejčastěji na 10 typů, které se liší velikostí ok a průměrem použitého drátu. S tím souvisí i jejich rozdílná hmotnost. Kari sítě z betonářské oceli jsou nejpoužívanější.

Druhy kari sítí

  • Nerezové kari sítě: Používají se zejména v náročných průmyslových a pozemních stavbách. Umožní snížení tloušťky betonu, a tedy i celkové hmotnosti konstrukce.
  • Plastové kari sítě: Vyrábí se nejčastěji z polypropylenu. Jsou velmi lehké a snadno se s nimi manipuluje. Používají se na tenké desky z betonu (do tloušťky 8 cm) a omítky.
  • Kompozitní kari sítě: Představují moderní armovací materiál s velmi nízkou hmotností. Přitom mají ve srovnání s běžnými ocelovými sítěmi vyšší pevnost v tahu, snesou podobné zatížení a nepodléhají korozi.

Pustíte-li se do armování svépomocí, nezapomeňte na podkládání kari sítí.

Ocelová výztuž v betonu a koroze

Nejznámější výztuží do betonu jsou buď „kari sítě“ nebo „roxory“. Jedná se o ocelové svařované sítě nebo pruty o různých tloušťkách a délkách.

Každý ví, že železo na větru a dešti začne rezivět a postupně degraduje. Proč tedy v betonu nerezaví? Je to tak, že někdy rezaví! Přirozené pH betonu je velmi zásadité. V takto vysokém pH betonářská ocel nerezaví ani při styku s kyslíkem a vodou (je tzv. „pasivována“). Je tedy dokonale chráněna do doby, než beton své pH ztratí a výztuž začne rezivět. V profesionálním stavebnictví se užívá pojem „krytí výztuže“. Je to návrhová tloušťka betonu, která musí minimálně chránit ocelovou výztuž, aby nedocházelo ke korozi alespoň po dobu výpočtové životnosti konstrukce.

Co se děje, když už výztuž začne rezivět?

Na povrchu výztuže se začne vytvářet zkorodovaná vrstva, která má větší objem než původní výztuž. S růstem tloušťky koroze se zvyšuje tlak této vrstvy na okolní beton, až dojde k popraskání betonu a jeho „odloupání či oprýskání“. Samozřejmě existují profesionální postupy a firmy na sanaci (opravu) betonových konstrukcí.

Jak to ale udělat, když nejsem „profík“ s výpočty od statika? Výztuž do betonu zpravidla dáváte pocitově, na základě doporučení zkušenějších (fachmanů či z internetu) nebo dle stavebního návodu (dokumentace či doporučení výrobce). Chcete-li předejít budoucím možným problémům, držte se následujících doporučení:

  • Beton vždy volte raději kvalitnější než horší.
  • Snažte se vždy povrch betonu maximálně „zatáhnout“ - uhladit, aby nebyl nasákavý.

Kompozitní neocelová výztuž - pokrok 21. století

Kompozitní neocelové výztuže plní veškeré funkce ocelové výztuže se všemi benefity pro beton, které byly výše popsány. Navíc nikdy nekorodují, jsou lehčí a výrazně skladnější (nechají se rolovat a samy se vracejí do původního tvaru). Tím tedy pozitivně zvyšují vlastnosti betonu, aniž by hrozilo, že vlivem koroze výztuže dojde k rychlejší degradaci betonu. To je ideální pro:

  • Vytváření tenkých betonových desek venku: U takovéto desky prakticky nelze vytvořit dostatečnou krycí vrstvu betonu chránící ocelovou výztuž.
  • Ukládání vyztuženého betonu do země, nebo tam, kde může docházet ke styku s vodou: Při betonáži například základů nebo základových desek, kde je třeba vyztužit spodní část betonu, se špatně zajišťuje, aby se vám spodní výztuž nedotýkala zeminy. Zde pak dochází rychle ke korozi ocelové výztuže.
  • Podélné vyztužování ztraceného bednění: Obzvláště styk jednotlivých tvarovek ztraceného bednění je skoro nemožné utěsnit před vnikající vlhkostí. Zároveň zde zpravidla ocelová výztuž není nijak chráněná betonem, neboť se tento prostor těžko betonem vyplňuje a výztuž rychle koroduje.
  • Betonování ze „zavlhlého“ betonu: Častokrát si potřebujete něco vybetonovat, ale nemáte prostor či čas beton vyrábět sami. Dovezená zavlhlá směs z blízké betonárny je pak jasná volba. Takovýto beton je ale velmi často hodně porézní, prakticky dokonale nezhutnitelný, nasákavý a rychle ztrácí přirozené pH. Případná vložená ocelová výztuž může začít rychle rezivět.

Práce s kompozitní neocelovou výztuží

Kompozitní neocelová výztuž lze ohýbat, je pružná, ale nedrží po ohnutí svůj tvar a navrací se do tvaru původního. To je velká výhoda při manipulaci, ale může to být nepříjemné překvapení při specifických aplikacích. Po kompozitní výztuži lze chodit (například pokud tvoří vyztužení desky, kde se potřebujete ještě před či při betonáži pohybovat). Krácení výztuže se provádí buď štípacími kleštěmi (do ekvivalentu 6mm ocelového drátu to není problém), nebo klasicky pomocí úhlové brusky („flexy“). Spojovat jednotlivé prvky (sítě či pruty) lze jednoduše při ponechání standardního překryvu výztuže pomocí plastových elektrikářských pásek (kdy se doporučuje vždy zakrátit přebytečný kus pásky - nenechávat „dlouhé ocásky“). Další výhodou může být formát dodávaných kompozitů. Díky lehkosti a snadné „rolovatelnosti“ se výztuž dodává i ve větších kusech než standardní ocelová výztuž. Tím ušetříte peníze za „nezbytné překrývání“ jednotlivých výztuží, kdy se standardně doporučuje překryv navazujících roxorů 50cm a u sítí také (samozřejmě v závislosti na použité kvalitě betonu a stupni zatěžování).

tags: #ocel #beton #podlozka #informace

Oblíbené příspěvky: