Ochrana staveb proti šíření požáru vzduchotechnickým zařízením

Příspěvek navazuje na článek téhož autora, ve kterém byla řešena protipožární ochrana potrubních prostupů systémů vytápění, chlazení, vodovodu, kanalizace, plynovodu, požárního vodovodu atp. Prostupy vzduchotechnických potrubí jsou však poněkud složitější. Autor vysvětluje legislativní a normativní požadavky na ochranná protipožární zařízení. Upozorňuje na určitou nejednoznačnost požadavků normy ČSN 73 0872.

Legislativní a normativní požadavky

Vzduchovody se při požáru stavby stávají nebezpečnými požárními "cestami", a proto již desítky let existuje česká technická norma ČSN 73 0872, která se zabývá ochranou staveb proti šíření požáru vzduchotechnickým zařízením (poslední úprava normy je z roku 1996). Všichni projektanti vzduchotechniky tuto normu znají a používají ji.

Způsob protipožární ochrany vzduchotechnických zařízení navrhuje projektant vzduchotechniky v projektové dokumentaci na základě požárně bezpečnostního řešení stavby. Ochranná protipožární opatření na vzduchotechnickém potrubí a zařízení spadají, podle vyhlášky o požární prevenci č. 246/2001 Sb. - mezi "zařízení pro omezení šíření požáru", tedy do kategorie "požárně bezpečnostních zařízení", na která se vztahují příslušné právní požadavky (projektování, montáž, provoz, kontroly, údržba, opravy).

Vyhláška jasně hovoří o tom, že při projektování požárně bezpečnostních zařízení se postupuje podle normativních požadavků. Tímto konstatováním povyšuje obecně nezávazné normy na právně závazné a není tedy možné polemizovat o povinnosti dodržování ČSN. Vyhláška rovněž určuje, že projektování vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení.

Méně známou a zažitou povinností od července 2001 - dle vyhlášky č. 246/2001 Sb. - je přímá osobní odpovědnost za projektování, montáž a kontrolu provozuschopnosti vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení. Kromě výše uvedených předpisů nesmíme zapomenout na nezbytnost dodržování dalších dvou základních "požárních" technických norem vztahujících se k nevýrobním (ČSN 73 0802) a výrobním (ČSN 73 0804) objektům.

Čtěte také: Prevence plísní na dřevěné podlaze

Zde je požadována logická zásada, že ochráněné prostupy rozvodů a instalací (tedy jejich těsnicí konstrukce) musí vykazovat stejnou požární odolnost jako má stavební konstrukce (maximálně však 60 minut - čl. 8.6.1 normy ČSN 73 0802 a čl. 12.2.1 normy ČSN 73 0804), kterou rozvody prostupují.

Protipožární ochrana vzduchotechnických prostupů

Odpověď na otázku "Které vzduchotechnické potrubní prostupy musí být protipožárně chráněny?" je velmi jednoduchá. Jde o všechny prostupy požárně dělicími konstrukcemi (stěnami, stropy, podlahami), tedy stavebními konstrukcemi, které ohraničují požární úseky od ostatních částí stavby, případně od sousedních objektů, přičemž průřez prostupujícího vzduchotechnického potrubí má plochu větší než 40 000 mm² (tj. např. 200 x 200 mm). Detaily nacházíme v technických normách.

Protipožární ochrana takového prostupu spočívá v instalaci požární klapky podle pravidel uvedených v normě ČSN 73 0872 a v návodu výrobce. Pokud má potrubní prostup plochu menší než 40 000 mm², spočívá jeho ochrana v opatření, které je uvedeno níže.

Kromě základního kritéria plochy 40 000 mm² jsme vázáni ještě dalšími doplňujícími podmínkami:

• Pokud požárně dělicí konstrukcí prostupuje více vzduchovodů s průřezem menším než 40 tisíc mm², nemusí být tyto prostupy opatřeny požárními klapkami, pokud ve svém souhrnu nemají plochu větší než 1/100 plochy požárně dělicí konstrukce, kterou prostupují.
• Průřez vzduchovodu při prostupu požárně dělicí konstrukcí může být zvětšen až na 90 000 mm² (tj. např. 300 x 300 mm), aniž by bylo nutno instalovat požární klapku, ale pouze tehdy, jestliže je jiným technickým opatřením nebo zařízením zajištěno, že nemůže dojít k šíření plamenů, tepla a zplodin hoření vzduchotechnickým potrubím. V normě ČSN 73 0872 je uváděno: například odvodem tepla a zplodin hoření vně objektu (pravděpodobně je tím míněno zařízením pro odvod kouře a tepla známé pod zkratkou ZOTK). Můžeme také nepřímo odvodit, že obdobnou funkci by také zajistilo stabilní hasicí zařízení.
• Vzduchotechnické potrubí nemusí být při prostupech požárně dělicími konstrukcemi zabezpečeno požárními klapkami, pokud je v posuzovaném požárním úseku v celé délce chráněné včetně místa prostupu. Chráněné vzduchotechnické potrubí musí mít požární odolnost (15, 30, 45, 60, 90 minut) v závislosti na stupni požární bezpečnosti příslušného požárního úseku (stupeň I. až VII.), musí být z nehořlavých nebo nesnadno hořlavých hmot (nelze užít organických pěnových hmot, i když jsou zařazeny mezi nesnadno hořlavé hmoty) a nejsou na něm osazeny vyústky.

Stanovení požární odolnosti a upevnění

Požární odolnost chráněného vzduchotechnického potrubí se stanoví zkouškou podle nové zkušební normy, platné od 1.7.2000. Předchozí zkušební norma ČSN 73 0857 - Stanovení požární odolnosti vzduchotechnického potrubí z roku 1991 byla zrušena.

Čtěte také: Jak chránit OSB desky?

Často se zapomíná na to, že chráněné vzduchotechnické potrubí musí být připevněno závěsy nebo jinou nosnou konstrukcí se stejnou nebo větší požární odolností. Požární odolnost se stanovuje buď současně se zkoušeným potrubím, nebo se stanoví výpočtem za předpokladu, že teplota ocelových závěsů nepřesáhne 600 °C (někteří výrobci uvádějí požadavek, aby vypočtené napětí nepřekročilo 6 N/mm²). V každém případě jsou protipožární vlastnosti odzkoušených závěsů prokazatelnější než vlastnosti závěsů navržených na základě jakýchkoli (teoretických) výpočtů. Na tomto místě je třeba opět upozornit na to, že i projektový návrh chráněného vzduchotechnického potrubí musí použít pouze atestovanou konstrukci vzduchovodu.

Izolace a utěsnění prostupů

Pokud je vzduchovod, který nevyžaduje v místě prostupu instalaci požární klapky (tj. má průřez pod 40 tis. mm²), opatřen izolací (například tepelnou nebo akustickou), musí být tato izolace alespoň z nesnadno hořlavých hmot a to do vzdálenosti L rovnající se druhé odmocnině plochy průřezu, nejméně však 500 mm, měřeno od vnějšího líce požárně dělicí konstrukce.

Pokud je vzduchovod opatřen požární klapkou zabudovanou v požárně dělicí konstrukci, musí být potrubí na obou stranách požárně dělicí konstrukce z nehořlavých hmot a to do vzdálenosti L, měřeno od líce požární klapky.

Pokud je vzduchovod opatřen požární klapkou zabudovanou mimo požárně dělicí konstrukci, musí být potrubí mezi listem požární klapky (tj. úrovní vyznačenou na klapce) a požárně dělicí konstrukcí ošetřeno tak, aby vzniklo chráněné potrubí, na obou stranách požárně dělicí konstrukce pak musí být potrubí z nehořlavých hmot a to do vzdálenosti L, měřeno od líce požární klapky (na jedné straně požárně dělicí konstrukce) a od vnějšího líce požárně dělicí konstrukce (na druhé straně této konstrukce).

Každé místo prostupu vzduchovodu požárně dělicí konstrukcí musí být utěsněno hmotou alespoň stejného stupně hořlavosti jako je požárně dělicí konstrukce, nejvýše však hmotou stupně hořlavosti C1 (těžce hořlavé), těsnění (těsnicí konstrukce) musí mít požární odolnost shodnou s požární odolností konstrukce, kterou prostupuje (tj. s vlastnostmi EI), nejméně však 60 minut. K tomu je možno použít příslušné protipožární odzkoušené systémy, protipožární hmoty, tmely, pěny, desky atd.

Čtěte také: Ochrana dřeva: Podlahy

Paradoxy v normě ČSN 73 0872

Nemohu se nezmínit o jednom "slabém" místě normy ČSN 73 0872, které se vztahuje k prostupům vzduchotechnického potrubí. Oním slabým místem je podle mého názoru připuštění výjimky, že ve vzduchovodech s průřezem pod 40 000 mm², které procházejí požárně dělicí konstrukcí, nemusí být požární klapky, byť je tato výjimka korigována dalšími třemi požadavky:

1. Jednotlivé prostupy nemají ve svém souhrnu plochu větší než 1/100 plochy požárně dělicí konstrukce, kterou prostupují.
2. Vzájemná vzdálenost prostupů musí být nejméně 500 mm.
3. Do vzdálenosti 500 mm od vnějšího líce požárně dělicí konstrukce nesmí být na potrubí osazeny vyústky.

Tvůrci normy byli jistě vedeni nějakým racionálním důvodem, proč tuto výjimku připustili. Pak by bylo jistě seriózní výjimku v normě ještě odůvodnit. Jinak totiž uživatel normy stojí před neřešitelným úkolem. Musí splnit základní všeobecný požadavek uvedený v článku 3, neboli navrhnout vzduchotechnické zařízení tak, aby se jím nemohl šířit požár a jeho zplodiny. Myslím si, že prostupem (či prostupy 500 mm od sebe vzdálenými) o rozměrech 199x199 mm (tj. 39601 mm²) a menším (menšími) se požár i zplodiny šířit mohou. Potom se mi navíc jeví jako paradoxní současný požadavek na utěsnění míst prostupů požárně dělicí konstrukcí způsobem, který musí mít požární vlastnosti EI, když na druhé straně připustíme prostup takto veliký a v podstatě nechráněný.

Je na každém projektantovi, zda zvolí levnější technické řešení, nebo zda dokáže přesvědčit stavebníka (investora, vlastníka,...) o tom, že je účelné, v případě protipožárních opatření, chránit stavbu důkladněji.

Nepotrubní prostupy a požární uzávěry

Zvláštní pozornost si zaslouží také nepotrubní prostupy požárně dělicími konstrukcemi. Jde o různé otvory většinou opatřené mřížkami či žaluziemi, které slouží k výměně vzduchu mezi sousedními prostory. Takový otvor, bez ohledu na velikost průtočné plochy, musí být rovněž zabezpečen proti šíření požáru nebo jeho zplodin požárním uzávěrem.

Je několik způsobů jak toho docílit:

• Jednou z možností je instalace požární klapky nebo požárního ventilu (obvyklé spouštěcí teploty jsou 70 až 75 °C).
• Další možností jsou požární stěnové uzávěry (spouštění od teploty 72 °C nebo kouřovým čidlem).
• Dále lze také použít vyústkových větracích tvarovek, jež jsou vyrobeny ze zpěňujícího materiálu, který při aktivační teplotě (např. 160 °C) několikanásobně zvětší svůj objem, a tím uzavřou větrací otvor. Nevýhodou "zpěňujících uzávěrů" je, že do aktivační teploty 160 °C nedokáží zabránit šíření kouře (studený kouř je již od teploty 40 °C), a proto je nelze bez dalších opatření osazovat do konstrukcí, které oddělují například chráněnou únikovou cestu (CHÚC).

Na základě posouzení možnosti proniku zplodin hoření do CHÚC je možno tyto prvky použít do takových CHÚC, které jsou vybaveny přetlakovým větráním. Při návrhu proto vždy musíme posuzovat charakter sousedících prostorů (požárních úseků).

Požární klapky: druhy a funkce

Požární klapky jsou nejznámějšími vzduchotechnickými požárními uzávěry, kterými se ošetřují potrubní prostupy v požárně dělicích konstrukcích. V České republice jsou instalovány stovky tisíc kusů těchto klapek minimálně od šesti různých výrobců. Požární klapky jsou požární uzávěry ve vzduchotechnickém potrubí, které na základě samočinného spouštěcího impulsu (teplotního, mechanického, elektrického) uzavřou toto potrubí a tím brání šíření požáru a zplodin hoření po dobu požadované požární odolnosti z požárního úseku zasaženého požárem do dalších požárních úseků objektu.

Požární klapky se vyrábějí pro stupeň požární odolnosti 30, 60, 90 a podle požadavku až 120 minut. Na českém trhu jsou vesměs klapky s požární odolností 90 minut, čímž splňují nejpřísnější normativní kritéria. Obecně pak platí, že jejich požární odolnost určuje ten požární úsek, který má vyšší stupeň požární bezpečnosti. Lindab aktuálně doplňuje typ WKP-O do svého portfolia.

Požární odolnost každé z uvedených typů požárních klapek je nutné posuzovat jako systémové řešení, tzn. požární klapka, typ a tloušťka konstrukce, a nakonec materiál, kterým se vyplní prostor mezi pláštěm PK a konstrukcí. Součástí tohoto použití je podmínka z obou stran opatřit PK krycí mřížkou, která má zamezit nebezpečí znehybnění listů a umožnit jejich uzavření v případě požáru. Požární odolnost systému je nutné vždy potvrdit fyzickou zkouškou ve zkušebně. Příklad-požadovaná normová hodnota 75 mm od svislých a stěnových konstrukcí, požadavek na rozestup 200 mm 2 PK v jedné PDK. Požární klapka těsně u svislé či stropní konstrukce-fyzicky potvrzeno zkouškou 2 požární klapky těsně k sobě tzv.

Termická spoušť s kovovou tavnou pojistkou pro požární klapky typu TGL (výr. býv. NDR) - 100% spolehlivost, typové označení EN ESČ TP/B1 / 74°C patent č. na základě zvýšení teploty, uzavřít vzduchovod v místě oddělení požárních úseků a zabránit přenosu ohně a zplodin hoření z jednoho požárního úseku do druhého. Další možnost je uzavřít požární klapku na základě impulzu od EPS, aniž by došlo k navýšení teploty/ elektrická požární signalizace je vyhrazené požárně bezpečnostní zařízení, které zajišťuje pomocí hlásičů včasnou signalizaci požáru v budově/. Pokud je v budově EPS musí být požární klapky přes ni i ovládány.

Provoz, údržba a kontrola požárních klapek

Všechny požární klapky musí být provedeny a atestovány podle zkušební normy ČSN EN 1366-2 a vybaveny certifikátem vydaným autorizovanou osobou. V požárně dělicí konstrukci musí být osazeny podle požadavků normy a průvodní dokumentace výrobce tak, aby byla možná jejich obsluha, kontrola a údržba. Ve smyslu vyhlášky č. 246/2001 Sb. se jedná o vyhrazený druh požárně bezpečnostních zařízení a musí jim proto být věnována příslušná pozornost od výroby, přes projektový návrh, montáž, provozování, kontrolu, údržbu a opravy. Musí být splněny podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce.

Provozovatel vede knihu požárních klapek, ve které se všechny úkony na klapkách zapisují. V knize by měla být průvodní dokumentace výrobců všech instalovaných požárních klapek s návodem k montáži, obsluze, požadavky na kontroly, údržbu a opravy a s prohlášením o shodě. Dále by tam měla být také výkresová dokumentace, z níž bude patrné rozmístění a identifikace požárních klapek v budově a přístup k nim. Tato provozní dokumentace je předkládána mj. při výkonu státního požárního dozoru, při pravidelných kontrolách dodržování předpisů o požární ochraně atd.

Požární klapky jsou zařízení, která aby dobře a dlouho fungovala, potřebují pravidelnou kontrolu a servis, který eliminuje nefunkčnost při případném požáru. Ze zákona je to minimálně 1x ročně, pokud výrobce neurčí lhůtu kratší. Za zmínku stojí i skutečnost, že PK jsou provozovány i v podmínkách a místech, kde by podle provozních podmínek pracovat vůbec neměly, kde vzdušnina obsahuje i další látky chemického či mechanického charakteru. Někdy stačí i dlouhodobé působení zvýšené vlhkosti a problém s funkčností je tady. Požární klapky lze vyrobit z nerezového materiálu, list klapky lze opatřit nátěrem pro zvýšení odolnosti proti působení vlhkosti či chemikálií, ale i tato řešení nemusí stačit, aby k poškození některé ze součástí PK nedošlo. V těchto případech jsou časté kontroly o to víc žádoucí. Nutné znovu upozornit, že pokud je klapka provozována v nevyhovujících podmínkách, nelze zaručit její bezvadnou funkci a její životnost se výrazně snižuje.

Požární ochrana řeší i problematiku provozu, kontrol, údržby a oprav požárně bezpečnostních zařízení, tzn., že zaměstnavatelé si nemohou nainstalovat jakékoliv požárně bezpečnostní zařízení, ale musí vycházet z projektové dokumentace - zejména z požárně bezpečnostního řešení stavby. V případě souběhu dvou a více vzájemně se ovlivňujících požárně bezpečnostních zařízení musí být projektem řešeny jejich základní funkce a stanoveny priority (např. pořadí a způsob uvádění jednotlivých prvků systému do činnosti). Provozovatel je povinen se o instalované požárně bezpečnostní zařízení řádně starat. Nestačí jen zařízení uvést do provozu, ale musí být zajištěné pravidelné kontroly provozuschopnosti (provozuschopnost instalovaného požárně bezpečnostního zařízení se prokazuje dokladem o jeho montáži, funkční zkoušce, nebo koordinační funkční zkoušce, kontrole provozuschopnosti, údržbě a opravách). Samotná kontrola provozuschopnosti se provádí v rozsahu stanoveném právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací jeho výrobce nejméně jednou za rok, pokud výrobce, ověřená projektová dokumentace nebo prováděcí dokumentace anebo posouzení požárního nebezpečí nestanoví lhůty kratší. Kontroly provozuschopnosti je nutné provést u všech instalovaných požárně bezpečnostních zařízení. V případě, že je požárně bezpečnostní zařízení shledáno nezpůsobilým plnit svoji funkci, musí se tato skutečnost na zařízení a v prostoru, kde je zařízení instalováno, zřetelně vyznačit. Provozovatel v takovém případě provede opatření k jeho neprodlenému uvedení do provozu a prostřednictvím odborně způsobilé osoby nebo technika požární ochrany zabezpečí v potřebném rozsahu náhradní organizační, popřípadě technická opatření.

Protipožární opatření ve vzduchotechnice

Protipožární ochrana ve vzduchotechnice zahrnuje pasivní a aktivní opatření.

Pasivní protipožární opatření

Pasivní opatření spočívá v rozčlenění stavby do ucelených bloků - požárních úseků, s cílem zabránit rozšíření požáru mimo úsek, kde požár vznikl. Ve vzduchotechnice se jedná o opatření, jejichž cílem je omezení rozšíření požáru v objektu vzduchotechnickým potrubím, které se realizují instalacemi požárních klapek.

Celkové řešení ochranných opatření vzduchotechnického zařízení v budově musí vycházet z rozdělení objektu na požární úseky. Pokud potrubí je v celém požárním úseku provedeno jako chráněné. Pokud potrubí prochází více požárními úseky, lze použít kombinaci požárních klapek a chráněného potrubí s protipožární izolací. Správnost řešení spočívá v ověření představy, že pokud vznikne požár v libovolném úseku, je zabráněno jeho šíření do kteréhokoli (nejen sousedního) jiného úseku. Požární klapky je třeba umísťovat do potrubí s ohledem na přístup k reviznímu otvoru a ovládacímu mechanismu pro pravidelnou revizi tepelné pojistky a spouštěcího mechanismu. Šachty, kterými vedou vzduchotechnická potrubí, tvoří samostatné požární úseky, nebo mohou být součástí požárního úseku strojovny. Kromě tohoto případu tvoří strojovna vzduchotechniky samostatný požární úsek.

Aktivní protipožární opatření

Aktivní opatření zahrnuje dynamická technická požárněbezpečnostní zařízení, jako je elektrická požární signalizace (EPS), samočinné hasicí zařízení (SHZ), samočinné odvětrací zařízení (SOZ) a jiné technické prvky, které snižují pravděpodobnost vzniku požáru, jeho rozvoje nebo intenzity. Opatření se realizuje větráním chráněných únikových cest a odvodem tepla a kouře.

Požární větrání chráněných únikových cest

Únik z požárem zasaženého prostoru a prostorovou orientaci značně ztěžuje a při větším rozšíření zcela znemožňuje kouř, který se šíří mnohem rychleji než samotný požár. Postup kouře je tedy velmi rychlý, je nutno bránit zakouření prostoru tím, že se kouř odvede ven a ve spodní části prostoru se vytvoří oblast bez kouře. Toto řešení se užívá především tam, kde je v posuzovaných prostorech vysoká kumulace osob při současně rozsáhlých půdorysných rozměrech, například ve shromažďovacích prostorech, velkokapacitních prodejnách, supermarketech apod., kde se rozsáhlým půdorysem zvětšuje délka nechráněných únikových cest a prodlužuje se tak doba, po kterou se osoby na těchto cestách musejí zdržovat. Požárním odvětráním se ve větraném provozu snižuje i teplota, což ve svém důsledku může vést ke snížení nákladů na ochranu stavebních konstrukcí (zvláště ocelových) při zajištění jejich požární odolnosti. Odvod kouře může být přirozený nebo nucený. U přirozeného se automaticky otevřou světlíky, okna a jiné speciální odkuřovací klapky a kouř se odvede v důsledku tepelného vztlaku. U nuceného větrání se uvedou v činnost požární ventilátory a případné požární klapky se uzavřou.

Význam větrání chráněných únikových cest (CHÚC) spočívá ve skutečnosti, že více než 90 % poškození osob při požáru je kouřem a zplodinami hoření, nikoli ohněm samotným. Možná řešení předkládají normy požární ochrany staveb. Všechny typy chráněných únikových cest musí být povinně větrány! Větráním se zabezpečuje jeden z požadavků na CHÚC, tj. požadavek na ochranu před účinky zplodin hoření a kouře, přičemž se současně zajišťuje i dostatek kyslíku, který je požárem spotřebováván. Obecně platí, čím vyšší typ chráněné únikové cesty, tím lepší ochranu unikajícím osobám poskytuje. Cílem požárního větrání je vzduchotechnické ošetření těchto únikových cest po stanovenou dobu, zajišťující relativně bezpečný únik osob ze zasaženého objektu až na volný venkovní prostor. Současně se tím vytváří i zásahová cesta hasičským jednotkám. Chráněné únikové cesty jsou prostory bez požárního zatížení, kde nedochází k přímému vzniku požáru, ale kam mohou zplodiny požáru pronikat. Větrání má proto zabránit pronikání zplodin hoření do těchto cest, popřípadě má dosáhnout takového naředění proniknuvších zplodin, aby nebyla překročena přípustná mez jejich koncentrace (1 až 2 %), při níž ještě nejsou (po určitou dobu) unikající nebo zasahující osoby ohroženy na zdraví. Větrání CHÚC může být přirozené, umělé nebo přetlakové (normová terminologie). Variant větrání CHÚC je mnoho a odvíjí se kromě typu CHÚC od dalších protipožárních opatření, např. EPS (elektronické požární signalizace), a přesahují rámec této publikace.

Pohyb vzduchu a tlakové poměry při požáru jsou však mimořádně složitým fyzikálním jevem, takže navrhování těchto zařízení je značně problematické. U všech systémů požárního větrání musí existovat rovnováha mezi přívodem vzduchu do větraného prostoru a odvodem vzduchu a zplodin hoření z tohoto prostoru. Při řešení větrání se tedy navrhují jak přívodní, tak odvodní větrací otvory. Tuto problematiku upravuje ČSN 73 0872. Všeobecně platí, že vzduchotechnické zařízení se musí navrhnout tak, aby se jím nemohl šířit požár a jeho zplodiny.

Typy požárně bezpečnostních zařízení

Vyhláška č. 246/2001 Sb. rozděluje požárně bezpečnostní zařízení na následující typy:

Je povinností obstarávat a zabezpečovat v potřebném množství a druzích požární techniku, věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení se zřetelem na požární nebezpečí provozované činnosti a udržovat je v provozuschopném stavu.

tags: #ochrana #staveb #proti #sireni #pozaru #vzduchotechnickym

Oblíbené příspěvky:

• Vše, co potřebujete vědět o tmelu Max Color
• Jak správně napojit komín s difuzní fólií
• kompletní návod na dřevěný obklad schodů
• Průvodce výběrem jednoručních svěrek
• využití zásobníků na cement a popílek