Ochrana staveb v památkových zónách a rezervacích

Péče o kulturní památky a stavební dědictví je v České republice zakotvena v zákoně a představuje komplexní systém, který zahrnuje nejen jednotlivé cenné stavby, ale i celé urbanistické celky a krajinu. Tento článek se zabývá principy ochrany staveb v památkových zónách a rezervacích, procesem posuzování záměrů vlastníků a dopady nedávných legislativních změn.

Typy památkové ochrany a jejich vymezení

Nejen jednotlivé cenné stavby zasluhují ochranu památkové péče. Hodnotná a cenná mohou být celá města a vesnice, historická centra sídel nebo některé čtvrti, specifické třeba svým vývojem nebo typem architektury. Chráněným památkovým územím může být i svébytná krajina, ať už komponovaná, zpravidla s řadou architektonicky cenných staveb, nebo „pouze“ krajina svědčící o formách staletími ověřeného obhospodařování či využívání. V první řadě je nutné rozlišit si pojmy památková rezervace, památková zóna a ochranné pásmo. Památkový zákon „zná“ jen památkové rezervace a památkové zóny - přívlastky městská, vesnická, krajinná, archeologická, technická atd.

Památkové rezervace

Památkové rezervace jsou nejcennější uceleně dochovaná území s řadou kulturních památek, která u nás můžeme najít. Pro vznik památkové rezervace je třeba alespoň dvou památek na jejím území. Typickým příkladem by byla naše dochovaná vesnička Holašovice.

Památkové zóny

Památkové zóny mívají většinou dobře dochovaný půdorys a obvykle i hmotovou skladbu zástavby, ovšem jejich architektonický obraz nemusí být tak ucelený, jako je tomu v rezervacích. Zato památková zóna žádnou kulturní památku nepotřebuje. Podstatné pro ni je, že místo je historicky významné. Za zmínku stojí město Valtice. Jeho historické jádro totiž skvěle dokládá sídelní vývoj.

Ochranná pásma

Oproti tomu stojí ochranné pásmo. Důvodem pro jeho vznik je právě ochrana památkových rezervací a zón, nebo dokonce i jednotlivých památek. V ochranném pásmu platí různé zákazy, omezení a výjimky. Nyní by měli zbystřit i ti, kdo vlastníky kulturních památek nejsou. Pokud se totiž jejich nemovitost nachází v ochranném pásmu, musí si stavební práce, na které se nevztahuje výjimka, nechat schválit příslušnými úřady. Výjimka se většinou týká prací, které nezasahují do vnějšího vzhledu nemovitosti.

Čtěte také: Prevence plísní na dřevěné podlaze

V České republice je dnes přes šest set plošně chráněných urbanistických celků, z toho 297 měst (konkrétně je to 39 městských památkových rezervací a 258 městských památkových zón) a 277 vesnic (přesněji 61 vesnických památkových rezervací a 216 vesnických památkových zón). Památkáři usilují o to, aby byl zachován celkový obraz těchto území, měřítka jejich zástavby a také jejich historický charakter. Důraz proto kladou na uchování urbanistické struktury i památkových hodnot zástavby.

Historický vývoj památkové ochrany v ČR

Tradice plošné památkové ochrany v České republice (respektive v tehdejším Československu) sahá do roku 1950, kdy úřad předsednictva vlády vydal výnos čj. 103.262/50 o prohlášení památkových rezervací pro zajištění ochrany a především záchrany a regenerace nejhodnotnějších městských celků Čech, Moravy, Slezska i Slovenska. Byly ohroženy jak nedostatečnou údržbou v letech druhé světové války, tak po ní: řada měst vybraných pro ochranu byla například postižena odsunem obyvatel německé národnosti po roce 1945 (Cheb, Žatec nebo Slavonice). Ochrana vybraných měst se postupně stala důležitou součástí centrálně plánovaného nakládání s nemovitostmi, takže se podařilo obhájit potřebu chránit alespoň nejcennější urbanistické dědictví i v podmínkách moderního urbanistického a industriálního rozvoje tehdejší socialistické společnosti. Po přijetí zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, který zakotvil pojem památkové rezervace stejně jako pojmy kulturní památka, národní kulturní památka apod. Již opatření z roku 1950 počítalo rovněž s ochranou vesnické architektury. Pojetí však bylo odlišné, protože nebyla navržena ochrana konkrétních vesnic, ale celých regionálních souborů lidové architektury. V praxi pak probíhal složitý proces zpřesňování a opakovaného projednávání k ochraně vytipovaných nejhodnotnějších vesnic. Právní ochrana vesnic před rokem 1989 se bohužel neuplatnila, ačkoliv podklady se v odborných organizacích spolu s materiály pro ochranu měst průběžně připravovaly. Ojedinělými výjimkami se staly v roce 1983 vinné sklepy v Petrově, v roce 1971 technická památková rezervace Stará huť v Josefovském údolí u Olomučan a specifická rezervace Kuks. Původní idea ochrany lidové architektury se tedy před rokem 1989 odrazila pouze v ochraně nejvýznamnějších lidových staveb a venkovských usedlostí (nikoli však všech) formou kulturních památek a jejich areálů. V několika výjimečných případech byla jako „jediná kulturní památka“ evidována celá historická zástavba vesnice nebo její ucelené části. Do roku 1988 se počet městských památkových rezervací v České republice stabilizoval. Dosud poslední skupina měst se památkovou rezervací stala v roce 1989, a to již podle zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči. V roce 1992 byl ještě dovršen proces prohlášení pro památkové rezervace Františkovy Lázně a Terezín. Nový památkový zákon 20/1987 Sb. - tedy ten stále platný - přinesl jak zásadní změnu v právním vymezení kulturní památky, tak do právního systému přivedl kategorii památkové zóny. Podařilo se tím naplnit dlouholetou snahu památkové péče o ochranu dalších hodnotných sídel, v nichž se sice nezachovalo tolik solitérních kulturních památek jako v památkových rezervacích, jež však jsou jako celek rovněž hodnotné. Byl to významný krok pro dovršení rozšířené koncepce ochrany historických měst, která se připravovala od 70. let 20. století a navazovala na ni právě příprava desítek měst k plošné ochraně nejcennějších částí. Návrhy na prohlášení památkových zón, intenzivně připravované v průběhu 80. let 20. století, vešly do života až počínaje rokem 1990. V letech 1990, 1992 a 1995 a potom v roce 2003 „vznikla“ většina nynějších městských památkových zón, v roce 2014 přibyly další dvě památkové zóny.

Proces posuzování záměrů vlastníků v památkově chráněných územích

Řešili jsme již, jak postupovat v případě, že vlastníme stavbu v památkově chráněném území nebo kulturní památku a chceme na ni provést nějaké úpravy. Prvním krokem by měla být vždy konzultace s příslušným památkářem. Čím se však řídí památková péče v případě posuzování záměrů vlastníků? Rozhodovací praxe památková péče není snadná disciplína a je ovlivněna řadou faktorů. V případě, že chceme upravit již existující stavbu, bude mít na posuzování jistě vliv historie objektu a jeho architektonické pojetí. Konkrétní stavbu je dále nutné vztahovat k celku. Jejímu začlenění v prostředí. Podstatná je rovněž lokalita, ve které se stavba nachází, tedy i regionální odlišnosti v území, užívané materiály a detaily. Z těchto vstupních kritérií by měly vycházet následné úpravy. V případě novostavby je zásadní zejména kontext, ale v potaz je nutné brát i strukturu území a urbánní vývoj daného místa. V žádném případě není zavrhováno soudobé řešení architektury, naopak je památkovou péčí podporováno a upřednostňováno. Základem je kvalitní projekt. Investor si musí najít kvalitního architekta. Hovoříme-li o návrzích a vstupních parametrech, nesmíme zapomenout na samotné přání investora. Změny v území totiž přicházejí na základě podnětů investorů, přičemž zástupci památkové péče případně korigují zamýšlené úpravy. Je nutné si uvědomit, že památková péče tu není proto, aby projektovala a ani to od ní nelze očekávat. Nemůže si sama schvalovat vlastní návrhy. Možností, jak přistoupit k obnově konkrétního prvku či doplnění nového může být i vícero a památkář neovlivní, s čím přijde stavebník či projektant. Některé vstupy do území jsou navíc komplikované a sdělit předem, co bude optimálním tvarem nového, jednoduše nelze. Projekční práce v památkově chráněných územích a na kulturních památkách mnohdy vyžaduje znalost místa, stavby, historie, trpělivost a snahu zkoušet hledat vhodný tvar.

Povinnosti vlastníka

Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Vlastník kulturní památky je povinen bez zbytečného odkladu každé ohrožení nebo poškození kulturní památky oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, jde-li o národní kulturní památku krajskému úřadu, a vyžádat si jeho rozhodnutí o způsobu odstranění závady.

Závazné stanovisko

V případě památek, památkových zón a rezervací je před zásahem, jakým je i výměna oken, jednoznačně nutné získat tzv. závazné stanovisko od příslušného odboru památkové péče. Následně je třeba dodržet stanovené požadavky na barevnost a původnost materiálů i technologií a celkový vzhled okenních výplní. V památkových zónách a rezervacích v naprosté většině případů orgány památkové péče trvají na výměně oken za přesné repliky původních dřevěných oken. Často se jedná o okna špaletová, kde je u nových oken třeba zachovat jejich původní historický vzhled včetně všech ozdobných prvků jako jsou klapačky, poutce, hlavice, patice a také kování. V některých případech je možné ze strany vnitrobloku použít ekonomičtější variantu špaletových oken, která zvenku zachová historický vzhled a zevnitř disponuje výhodami běžného eurookna. Ochranné pásmo není na rozdíl od rezervací a zón, dle zákona č.20/1987 SB.. o státní památkové péči, památkově chráněným územím a stavby v tomto pásmu samy o sobě chráněny nejsou a není tak nutné žádat památkáře o vydání závazného stanoviska. To ovšem někdy mylně vede k názoru, že na výběru oknech staveb na tomto území vůbec nezáleží. Jak říká Evropská charta architektonického dědictví “Památky mohou ztratit velkou část svého charakteru, pokud se změní jejich prostředí”. Je tedy minimálně vhodné přistupovat zde k výměně oken individuálně a citlivě s ohledem na celkový architektonický, urbanistický a historický kontext okolní zástavby a pohledové zapojení stavby do výhledu na památkové zóny a rezervace.

Čtěte také: Jak chránit OSB desky?

Vliv nového stavebního zákona

Ačkoli představuje nový stavební zákon a s ním související změny v jednotlivých zákonech v mnoha ohledech revoluci, v otázce posuzování obnovy kulturní památky nebo národní kulturní památky nepřináší nová úprava na úseku památkové péče žádné významné změny. Okruh prací, které jsou podle § 14 odst. 1 zákona o státní památkové péči obsahem spojení „obnova kulturní památky“, se nemění. Zásadnější změny jsou obsaženy v § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči. I nadále však toto ustanovení upravuje, že obecní úřad obce s rozšířenou působností posuzuje níže uvedené práce na nemovitostech, které nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu podle zákona o státní památkové péči.

Mezi pojmy, které nejsou dotčeny změnou, patří úprava dřevin ve smyslu § 6a odst. 1 zákona o státní památkové péči a udržovací práce na výše uvedené nemovitosti. Pojem „stavba“ uvedený v § 14 odst. 2 je třeba vykládat shodně s tím, jak jej vymezuje stavební zákon. Ustanovení § 5 odst. 1 stavebního zákona stanoví, že stavbou se rozumí stavební dílo, které vzniká stavební nebo montážní činností ze stavebních výrobků, materiálů nebo konstrukcí za účelem užívání na určitém místě. Za stavbu se podle tohoto ustanovení považuje také výrobek plnící funkci stavby. Současně je třeba zdůraznit, že stavbou v tomto definičním smyslu je i drobná stavba, která podle § 171 povolení v režimu stavebního zákona nevyžaduje. „Změnu stavby“ definuje § 6 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Používá však spojení „změna dokončené stavby“, ale sám stavební zákon není v používání tohoto pojmu důsledný, neboť na několika místech používá souběžně v tomto duchu i spojení „změna stavby“. Změnou dokončené stavby se podle § 6 odst. 1 stavebního zákona rozumí nástavba, kterou se stavba zvyšuje, přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou, a konečně stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Změnu dokončené stavby popisuje § 6 odst. 2 stavebního zákona. Byť některé zásahy uvedené v § 6 odst. 2 stavebního zákona nebudou vyžadovat fyzický zásah do hodnot chráněných podle zákona o státní památkové péči, budou vyžadovat závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči. „Terénní úpravou“ se podle § 8 stavebního zákona rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejde-li o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem. Stavební zákon v § 214 odst. 1 vymezuje určité typy terénních úprav, které nevyžadují povolení změny využití území. Tato výluka však platí jen pro stavební zákon a postupy podle něj, nikoli pro zákon o státní památkové péči. „Odstranění stavby“ je pojem, který § 14 zákon o státní památkové péči spojuje výlučně se zásahy podle odstavce 2 tohoto ustanovení. „Zařízením“ se podle § 7 odst. 1 stavebního zákona rozumí technické zařízení nebo reklamní zařízení, pokud nejde o stavbu, které vzniká za účelem užívání na určitém místě. Ustavení § 7 odst. 2 stavebního zákona pak definuje i podskupinu pojmu zařízení, a to „reklamní zařízení“. „Reklamním zařízením“ se podle tohoto ustanovení rozumí panel, tabule, deska nebo konstrukce, které slouží k šíření reklamy nebo jiných informací. Reklamní zařízení o celkové ploše větší než 8 m² se považuje za stavbu.

Koordinační závazné stanovisko

Nový stavební zákon se s ohledem na opuštěný koncept integrace působnosti dotčených orgánů do působnosti státní stavební správy vrátil k pojmu „koordinované závazné stanovisko“. Podle § 176 odst. 1 stavebního zákona vydá orgán veřejné správy (typicky obecní úřad obce s rozšířenou působností) namísto jednotlivých závazných stanovisek koordinované závazné stanovisko, pokud tento orgán hájí jako dotčený orgán souběžně více veřejných zájmů podle jiných právních předpisů. Koordinované závazné stanovisko zahrnuje podle § 176 odst. 2 stavebního zákona požadavky na ochranu všech dotčených veřejných zájmů, které orgán veřejné správy hájí podle jiných právních předpisů.

Plány ochrany

Krajský úřad může vydat opatření obecné povahy o ochraně památkové rezervace nebo památkové zóny nebo jejich částí, které je označováno jako plán ochrany. V tomto plánu ochrany se stanoví způsob zabezpečení kulturních hodnot památkové rezervace nebo památkové zóny z hlediska státní památkové péče a lze v něm určit, u jakých nemovitostí, nejsou-li kulturní památkou, ale jsou v památkové rezervaci nebo památkové zóně, nebo u jakých druhů prací na nich je vyloučena povinnost vlastníka vyžádat si předem rozhodnutí nebo závazné stanovisko. Plán ochrany lze změnit, pokud se změnily kulturní hodnoty daného území nebo způsob jejich zabezpečení z hlediska státní památkové péče. Po nabytí účinnosti plánu ochrany krajský úřad bez zbytečného odkladu posoudí, zda jsou dány důvody pro podnět k postupu podle § 17 odst. (1) Kulturní památky, národní kulturní památky, památkové rezervace, památkové zóny, ochranné pásmo nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny se zapisují do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky.

Námitky proti plánu ochrany

Vlastníci (popř. správci, uživatelé) nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být vydáním plánu ochrany přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu plánu ochrany písemné odůvodněné námitky ke krajskému úřadu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění na úřední desce krajského úřadu.

Čtěte také: Ochrana dřeva: Podlahy

Doporučení pro vlastníky nemovitostí

Kupujete starý objekt nebo hodláte opravovat dům v historickém centru města? Možná si nejste jisti, jestli se na něj bude vztahovat památková ochrana. Záleží na tom, jestli jde o individuální, nebo plošnou ochranu. Vlastnit památku má své výhody, ale i omezení. My vám bezplatně poskytneme odbornou pomoc - a nutnost respektovat zákonné povinnosti může vyvážit možnost finanční podpory. Oprava i běžná údržba památky znamená hodně zařizování. Najděte si kontakt na svého památkáře a proberte s ním svůj záměr.

Mapové portály a metodiky

Zda se nachází vaše nemovitost v oblasti s určitou úrovní památkové ochrany se dozvíte v interaktivní mapě Odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Praha. Mapa znázorňuje různé úrovně památkové ochrany od Nemovitých národních kulturních památek a jejich ochranných pásem, přes Památkové rezervace (zejména Hradčany, Malá strana, Josefov, Staré Město, Nové Město, ale například i malá oblast ve Stodůlkách nebo Ruzyni) a Památkové zóny (kam spadají části čtvrtí jako jsou Vinohrady, Žižkov, Vršovice, Smíchov, Nusle, Dejvice, Bubeneč, Holešovice či Karlín), až po Ochranné pásmo Památkové rezervace v hl.m. Praze, do kterého patří i části města již o něco vzdálenější historickému centru jako například určité oblasti ve čtvrtích Veleslavín, Dejvice, Motol, Košíře, Radlice, Podolí, Michle, Braník, Vršovice, Libeň nebo Troja. Příslušný právní akt je vždy uveden v Památkovém katalogu, včetně mapy vymezeného území, dostupný na www.pamatkovykatalog.cz. Při dotazu na obecné principy památkové péče je možné poukázat na řadu metodik, které vydal Národní památkový ústav.

Rizika porušení pravidel

Vlastníci nemovitostí se často snaží uvedenému řešení vyhnout a ve snaze ušetřit vyměňují okna v památkových zónách a rezervacích za plastová. Tím se ovšem vystavují hned dvěma rizikům: udělení pokuty (ta se může vyšplhat až ke dvěma milionům) a povinnosti okna nakonec stejně vyměnit za odpovídající. Dochází i na soudní spory, kde se majitelé nemovitostí brání argumenty, že vzhled plastových oken může odpovídat dřevěným oknům nebo také tím, že sousedům byla povolena plastová okna. V obou případech však bývá u soudů úspěšná argumentace orgánů památkové péče. Plastová okna totiž neodpovídají například v šíři a vzhledu dělících příček, změnami při stárnutí materiálů a už vůbec ne v původnosti technologií. V příkladu se sousedy, se má situace obvykle tak, že si vyměnili okna načerno bez povolení příslušného úřadu. Takže i jim hrozí pokuta po dobu až 3 let od výměny oken. Sousedi si také mohli vyměnit okna ještě před vyhlášením památkově chráněného území, ale ani to neobstojí u soudu jako argument pro povolení plastových oken v současnosti. Lidé navíc často opomíjí jeden důležitý aspekt - ekologickou zátěž, kterou plastová okna představují. Do budoucna je reálné očekávat požadavek na jejich ekologickou likvidaci, což může být nákladnější než jejich pořizovací cena. Je tak patrné, že šetřit tímto způsobem se rozhodně nevyplácí, spíše může takový postup vést k situaci, která bude pro vlastníky nemovitostí mnohem komplikovanější a finančně i časově náročnější.

Výhody zachování špaletových oken

Vedle již zmíněných sankcí, které hrozí v památkově chráněných oblastech jsou tu i další faktory, které mluví pro zachování původních špaletových oken nebo nahrazení jejich nově vyrobenou kopií. Zachování špaletových oken má velký význam zejména z architektonického hlediska, protože působí prostorově. Jednoduché okno s dvojsklem není z hlediska vzhledu fasády jeho plnohodnotnou náhradou ani pokud má odpovídající členění. Dvojitá špaletová okna mají také lepší zvukovou izolaci. Navíc osazení plastových jednoduchých plastových oken nemusí být lepší ani z hlediska izolačních vlastností. Mezi novými stavbami zateplenými z exteriéru a úpravami starších staveb je totiž velký rozdíl.

Praktické příklady a realizace

• Obnova zahrady u kláštera piaristů byla druhou etapou celkové rehabilitace významného památkově chráněného areálu na území města Příbora.
• V roce 2013 proběhl v souvislosti se zamýšlenou výmalbou presbytáře kostela v Hrozové průzkum interiérových omítek, který přinesl nečekaný objev.
• Restaurování malířské výzdoby interiéru barokní hřbitovní kaple sv.
• Objev pozůstatků gotické výmalby kostela sv.
• Rekonstrukce synagogy a rabínského domu č.p. 200 v Žatci.
• Obnova márnice dle dochovaných fragmentů.

Tabulka: Přehled plošně chráněných urbanistických celků v ČR

tags: #ochrana #staveb #v #pamatkovych #zonach

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní návod pro lepení dřevovláknitých desek
• Kompletní průvodce OSB deskami 22 mm
• Komplexní průvodce sněhovými zábranami na hliníkové střechy
• Vše o ikonách na Androidu Samsung
• Přečtěte si o problematice ztrát a nálezů v Kolíně a NAKA obrubníku