PergolyOdvodnění pojistné hydroizolace: Klíč k funkční střeše
Pojistné hydroizolace, také známé jako doplňkové hydroizolační vrstvy, jsou klíčové pro ochranu šikmé střechy před vniknutím vody. Tyto paropropustné vrstvy se umisťují pod střešní krytinu, kde zabraňují vniknutí vody do konstrukce střechy. Voda se pod střešní krytinu může dostat různými netěsnostmi nebo kondenzací, a pojistná hydroizolace zajišťuje její spolehlivý odvod k okapnici.
Pojistná hydroizolace, nebo také „doplňková hydroizolační vrstva“, je paropropustná (tedy difúzně otevřená) fólie, která se kotví na krov pod střešní krytinu a zabraňuje tak vniknutí vody do konstrukce střechy. Voda se pod střešní krytinu může dostat různými netěsnostmi ve střešní krytině, ale může v těchto místech dokonce zkondenzovat. I když pojistná hydroizolace dokáže propouštět vodní páru, která se mohla do konstrukce střechy dostat difúzí z interiéru objektu, vodu v kapalném skupenství nepropustí a zajistí její spolehlivý odvod k okapnici, na kterou je pojistná hydroizolace u okapu napojena.
Kromě kondenzace vodní páry se voda může pod střešní krytinu dostat různými cestami. Může se jednat o netěsnost střešní krytiny, poškození krytiny, hnaný déšť, pád sněhu z vedlejší střechy atd. Aby bylo eliminováno riziko kondenzace vodní páry na spodním líci střešní krytiny, je nutné navrhnout a správně osadit parozábranu z vnitřní strany konstrukce, která zamezí prostupu vodní páry z interiéru do exteriéru.
Doplňková hydroizolační vrstva je nejčastěji tvořena fólií lehkého či těžkého typu z HD-PE (polyethylen s vysokou hustotou), LD-PE (polyethylen s nízkou hustotou), polypropylenu a materiálu EVA (ethylenvinylacetát). Pojistná hydroizolace se prodává v rolích o nejčastější šíři 1500mm a délce 20 m / 50m. Ve skladbách stěn dřevostaveb bývá pojistná hydroizolace standardním komponentem i v případě, že je fasáda z palubek bez mezer, či jiného materiálu.
Pojistná hydroizolace má za úkol nepropustit vodu dovnitř konstrukce ale naopak pára může z konstrukce samovolně vyvětrávat ven do exteriéru. Tyto vlastnosti bývají shrnuty pojmem „difuzně otevřená“. Naopak parozábrana nepropustí ani vodní páru, ta se používá na vnitřní interiérové straně skladeb aby zmírnila pronikání vodních par dovnitř konstrukce. Parozábrana je také fólie, ale parotěsná. Používá se hlavně těsně za obložením interiéru u dřevostaveb. Jejím úkolem je zabránit tomu, aby interiérová vlhkost nepronikala dovnitř konstrukce a tam vlivem snižující se teploty směrem do exteriéru nekondenzovala a nezpůsobovala degradaci - hnití, plísně apod.
Čtěte také: Trvanlivost a bezpečnost střechy
Montáž a spojování pojistné hydroizolace
Pojistná hydroizolace se klade rovnoběžně s okapní hranou střechy v pásech. Podélný přesah pásů musí být alespoň 100 mm, příčný spoj musí být také 100 mm s tím, že by měl být umístěn ideálně pod kontralatí. Při montáži se pojistná hydroizolace kotví do krokví pomocí sponkovačky, příp. pomocí lepenkových hřebíků. Pokud se pojistná hydroizolace kotví v ploše, kde lze předpokládat průtok vody, kotví se hřebíky s izolační podložkou, příp. pomocí lepicí pásky.
Spojování přesahů je potřeba v případě, že skladba střechy je plánovaná jako dvouplášťová skladba, tj. jako pojistná hydroizolace je pod střešní krytinou použita vysoce difúzní membrána, která se dotýká tepelné izolace a zároveň slouží jako větrotěsnící (vzduchotěsnící) vrstva konstrukce. Tedy, eliminuje se vliv větru nebo vliv proudícího vzduchu ve ventilační mezeře nad pojistnou hydroizolací. Proudící vzduch by přes volný, nespojený přesah pásů membrány mohl vstupovat do tepelné izolace, kde by rozpohybováním vzduchu mezi vlákny tepelné izolace došlo ke znehodnocení její tepelně izolační účinnosti a bylo by nutné navýšit celkovou tloušťku tepelné izolace. Navíc, norma "ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky" přímo doporučuje, aby u dvouplášťových konstrukcí byla tato vnější ochrana tepelné izolace vzduchotěsně spojována. Cituji : "bod 7.1.3 Tepelně izolační vrstva konstrukce musí být účinně chráněna proti působení náporu větru."
Spojování přesahů membrány je potřeba také v případě, že sklon střechy je nižší než 22°. Při delším působení vodou (deštěm či sněhem, zejména dokud není provedeno zakrytí střešní krytinou, nebo pokud dojde k jejímu defektu) by v přesahu mohlo docházet ke vzlínání vody a následnému vnikání do tepelných izolací. Povrch vysoce difúzních membrán je v drtivé většině tvořen netkanou textilií a při dotyku 2 vrstev netkané textilie dochází k tomuto fenoménu. Tento fenomén nevzniká u fólií bez vrstev netkané textilie na povrchu.
Spojování přesahů je nutné také v případě, pokud sklon a podmínky střechy jsou vůči bezpečnému sklonu použité střešní krytiny takové, že je potřeba ve střešní skladbě použít pojistnou hydroizolaci stupně a třídy těsnosti 2C, 3A nebo 3B, tzn. sklon střechy je menší než je bezpečný sklon použité střešní krytiny. Pro těsnost 2C se však používají jiné těsnící komponenty než pro těsnost 3A nebo 3B, kde již musí být pojistná hydroizolace navíc podložena bedněním. U stupně a třídy těsnosti 3A se pak spojování přesahu pojistné hydroizolace provádí speciálním tmelem.
Jelikož dodatečné spojování a nalepování lepící pásky na kraj membrány (která je instalována na krokve) pro vytvoření slepeného přesahu je poměrně složité a pracné, významní výrobci membrán již dodávají tyto membrány i s integrovanou lepící páskou, kde pak provedení vlastního spojení je daleko jednodušší. Nemluvě o tom, že nákup zvlášť pásky a zvlášť membrány je většinou cenově náročnější, než nákup membrány s páskou již integrovanou. Další výhodou je jistota, že pro spojení byl použit správný lepící komponent. Velmi se osvědčily fólie již výrobcem opatřené samolepicími okraji.
Čtěte také: výhody betonových žlabů
Lepící komponenty a vytvořený spoj zároveň musí po aplikaci odolávat velice nízkým i vysokým teplotám, jelikož pojistná hydroizolace je v zimním období vystavena exteriérovým podmínkám a v letním období vzhledem k ohřívání krytiny i vysokým teplotám, a to až +80°C. Zároveň chemické složení lepící vrstvy komponentu nesmí narušit vodotěsnost pojistné hydroizolace, její pevnost, popř. životnost. Proto je potřeba pro příslušné spojení, těsnění či opravy pojistných hydroizolací používat odpovídající lepící komponenty, které jsou schopny vytvořit dlouhodobě funkční spoj a nehrozí následné rozlepení spoje či poškození pojistné hydroizolace. Poškozený či rozlepený spoj se totiž může stát příčinou problému se zatékáním vodních srážek do konstrukce, popř. příčinou špatné funkčnosti tepelných izolací a tím i vysokých nákladů na vytápění objektu.
Opravy mechanických poškození pojistné hydroizolace
Další spojování vzniká v případě, že je nutno provést opravy mechanických poškození pojistné hydroizolace. Je však nutno tyto opravy rozdělit na 2 základní skupiny. Drobné poškození (např. po hřebíku), lze opravit příslušnou páskou jak z horní, tak i ze spodní strany pojistné hydroizolace. Pokud je poškození větší (díra do velikosti 15 cm), je opravu nutné provést pomocí záplaty a příslušných pásků, avšak vždy z exteriérové strany aplikované pojistné hydroizolace.
Odvodnění pojistné hydroizolace
V našich klimatických podmínkách vůbec nelze pominout vodu z tajícího sněhu, navátého pod krytinu. Na to pamatuje ČSN 73 1901, která stanovuje pro případ provedení PHI v konstrukci šikmé střechy její spolehlivé odvodnění v okapní hraně. Tento požadavek je možná opodstatněný u střech o velké délce krokví a o malém sklonu. V běžných případech však tento úkol spolehlivě splní okapnice, ať zaústěné za zadní naválkou dovnitř níže položeného žlabu nebo mimo žlab v případě výše položeného žlabu. K zamezení průniku vody kapilárním vzlínáním mezi fólií a okapnicí je třeba toto napojení spolehlivě utěsnit.
Jsme v nejnižší partii střechy, tedy tam, kde bude protékat největší množství vody nejen po krytině, ale i po fólii, byť by se jednalo jen o vodu z tajícího sněhu, který byl navát pod krytinu. Předně je třeba se vyvarovat vzniku vodních pytlů tam, kde fólie není ničím podložena. Čím je menší sklon střechy, tím je větší riziko jejich vzniku. Proto je třeba první pás fólie pokládat s co největším vypnutím. Fólie musí být vždy ve spádu.
V nové ČSN 73 1901 - Navrhování střech je jeden velmi významný bod, který se týká odvodnění, a to odvodnění pojistné hydroizolace. V této normě je striktně definováno, za jakých podmínek je možné považovat parotěsnou zábranu za trvalou pojistnou hydroizolaci. Kromě vyspádování této vrstvy, resp. korektní a vodotěsné provedení věch konstrukčních detailů je nutné, aby takováto vrstva byla samostatně odvodněna. Tento systém umožňuje okamžitou, vizuální kontrolu stavu střešního pláště. To je velmi důležitý moment, pro všechny subjekty, které se kolem střešních plášťů pohybují. V rámci generálního dodavatel je to signál, že je nutné hledat chyby v dodaném díle, pro ostatní je to jasný důkaz, že se střechou není něco v pořádku. Tj. že je nutné reklamovat její stav a vyžadovat, aby byla ve stavu standardním.
Čtěte také: schéma zaatikového žlabu
Pojistná hydroizolace v detailech střechy
Hřeben a nároží
Provádění PHI v detailu hřebene/nároží záleží především na typu střešní konstrukce (dvou/tříplášťová). Je třeba zdůraznit, že zateplením do plné výšky krokví ještě nevzniká dvouplášťová střecha! Této konstrukce bude dosaženo jen tehdy, bude-li zateplení zároveň po celé délce krokví. Vzhledem k tomu, že se zpravidla tepelná izolace ukládá mezi krokve jen do úrovně kleštin, jsou skutečné dvouplášťové střechy velmi výjimečné. Drtivá většina realizací je tedy kombinací obou střešních typů: zateplená část od okapu po kleštiny je konstrukce dvouplášťová, a nezateplená část od kleštin po hřeben je tříplášťová. Nesmírně důležitější je fakt, že zatímco ta spodní zateplená část nemá spodní vzduchovou vrstvu mezi tepelnou izolací a PHI, tedy není přímo větraná, ta horní nezateplená část tuto vzduchovou vrstvu má a tato vrstva musí být větraná. Tomuto požadavku musí být přizpůsobeny detaily hřebene a nároží. Tato řešení jsou mnohem bezpečnější z hlediska možného průniku sněhu větrací mezerou v hřebeni.
Úžlabí
Do dobře udělané střechy nemůže zatékat dešťová voda. Něco jiného však je voda z tajícího sněhu, který navál pod krytinu. Voda z přimykajících se střešních ploch bude stékat po PHI do úžlabí. Pakliže bude někde fólie poškozená, stačí jedna spona nebo hřebík v ose úžlabí, určitě zateče do tepelné izolace a způsobí i provlhnutí sádrokartonu.
Hrubou chybou je montáž nosných latí pro plechování úžlabí na položenou fólii. Mechanické poškození fólie hřebíky a doražení kontralatí až nosným latím nastávají „optimální“ podmínky pro průsak vody kolem hřebíků do nižších vrstev konstrukce se všemi neblahými následky. Nesrovnatelně bezpečnější je provedení, kde jsou kontralatě položeny s určitým odstupem od podélných latí tak, aby byl umožněn volný odtok vody. Stejně tak důležité je zabránit zanesení těchto odtoků různými nečistotami, které vždy vznikají při práci na střeše (piliny, odlomky latí apod.).
Správně provedená PHI v úžlabí začíná položením průběžného pásu fólie o poloviční šířce od okapu k hřebeni, na němž budou postupně pokládány volné konce pásů ze střešních ploch. Tyto pásy končí šikmým střihem v ose úžlabí. Toto provedení je jednoduché, bezpečné a přehledné.
- Připevnění úžlabních latí: Nejprve je nutné připevnit 4 úžlabní latě v rovině kontralatí. Ty dvě vnější latě jsou mimořádně důležité. Oddělují střešní plochu od úžlabí, nemůže tedy stékat voda z tajícího sněhu až do oblasti nad úžlabní krokví a tudíž se nemůže ani vytvářet zalednění v patě úžlabí pod plechem. Voda bude odtékat podél těchto latí, a proto musí být mezi nimi a kontralatěmi dostatečný odstup. Pod hřebenem tento odstup může být jen 2 cm, avšak směrem k patě úžlabí se musí spáry postupně zvětšovat, protože jimi bude protékat stále větší množství vody. Je nezbytné zajistit, aby tato spára zůstala trvale volná, zejména nepřipustit její zanesení např. pilinami. Zároveň obě vnitřní úžlabní latě slouží k připevnění volných konců střešních latí.
- Pokládka pásu do úžlabí: Následně se položí poloviční pás fólie do úžlabí, který bude probíhat bez přerušení od okapu až po hřeben. Pás připevnit sponami jen k horní ploše vnějších latí.
- Zastřihování pásů z plochy: Pásy fólie ze střešních ploch se zešikma zastřihují v ose úžlabí. Pásy se natupo dotýkají v ose úžlabí, nepřekrývají se. Pásy připevňovat sponami jen na horní ploše vnějších latí. Předem je nutné pásy položit tak, aby na latě nabíhaly po stranách a vytvářely úhledný odvodňovací žlábek.
Napojení PHI na prostupy
I u prostupů platí stejné zásady, které se liší podle toho, je-li PHI volná bez bednění, nebo na bednění či s utěsněním. Jedno však je zde společné: okraje fólie kolem prostupu musí být vytaženy vzhůru nejméně 5 cm nad nejvyšší bod kolem položené krytiny. To platí u všech podobných prostupů a nástaveb, např. u vikýřů nebo střešních oken.
Jediné správné provedení prostupu komínovým tělesem je následující: Na kusu fólie o délce vnější rozteče krokví se nakreslí obrys komína ve sklonu střechy a provedou se diagonální střihy („psaníčko“). Tento límec se přetáhne přes komín, má-li komín širší hlavu, pak se od spodního okraje límce provede další střih. Límec se hladce vyrovná kolem komína a na stranách se připevní ke krokvím. Cípy psaníčka se vytáhnou vzhůru po komíně a přilepí se k němu lepicí páskou. Při pokládání pásů fólie se spodní část límce položí na pás. Po položení střešních tašek se cípy límce odstřihnou tak, aby okraje vytažené plochy fólie po komíně přesahovaly nejvyšší bod okolních tašek nejméně o 5 cm.
Pro svislé prostupy, jako je odvětrání kanalizace, lze využít napojovací manžety. V oblasti prostupu se provedou tři střihy ve tvaru písmene H, přičemž boční střihy jsou nad prostupem dále od sebe než pod prostupem. Těsné napojení svislého prostupu na PHI lze také realizovat pomocí pásky tvarovatelné ve 3D. Na rubu pásky je vrstva butylkaučuku, zakrytá separační fólií. Separační fólie jsou obvykle v polovině své šířky perforované pro snadné odtržení jen polovičního dílu separační fólie. Touto plochou se pásek přiloží na fólii a postupně se snadno naformuje do tvaru límce kolem prostupu. Následně se sejme druhá polovina separační fólie a touto plochou se pásek přilepí k bokům prostupu.
Vodotěsné spojování detailu mezi pojistnou hydroizolací a pronikající či navazující konstrukcí (komínové těleso, atika, ventilace) je potřeba v případě, že průnik či napojení pojistné hydroizolace na navazující detail vzniká u konstrukce, kde je v konstrukci střechy požadován stupeň a třída těsnosti pojistné hydroizolace 2C, 3A nebo 3B. V těchto případech je nutné provést vodotěsné napojení pojistné hydroizolace na pronikající či navazující detail pomocí příslušného lepícího či těsnícího komponentu. Opět pro těsnost 2C se používají jiné těsnící komponenty než pro těsnost 3A nebo 3B.
V případě, že průnik vzniká u konstrukce, kde je v konstrukci střechy požadován stupeň a třída těsnosti pojistné hydroizolace 1 nebo 2A, lze provést pouze mechanické napojení pojistné hydroizolace takovým způsobem, že voda tekoucí po ploše pojistné hydroizolace tento detail obteče.
Montáž pojistné hydroizolace při rekonstrukci
Relativně často se při rekonstrukci rodinného domu řeší situace, kdy původní střecha neobsahuje pojistně hydroizolační vrstvu (PHI) a původní střešní krytina je v bezvadném stavu. Investor požaduje nainstalovat všechny vrstvy zateplení ze spodu a pojistně hydroizolační difúzně otevřenou fólii není možné položit běžným způsobem na krokve shora. Použitím níže popsaného postupu však nelze zajistit takovou míru funkční bezpečnosti střešního pláště jako při postupu běžném, kdy PHI tvoří jednolitou plochu.
Před montáží pojistné hydroizolace je nejprve nutné zajistit, aby fólie, která ji bude tvořit, mohla být dotažena až k úrovni okapové hrany a mohla tak bezpečně odvádět vodu mimo obvodové zdivo. Jako první krok je nutné namontovat v osách krokvových polí distanční prvek, který umožní propnutí fólie do spádu od krokví. Vhodné jsou profily z materiálů, které nepodléhají korozi (plasty, kovy) například ve tvaru písmene L. Podobně lze použít i střešní latě ošetřené prostředky pro chemickou ochranu dřeva. U dřevěných latí je nutné mít na paměti jejich nižší životnost. Následuje montáž pojistné hydroizolační fólie. Fólie se připojí pomocí dřevěných nebo plastových lišt k bokům krokví tak, aby se po vypnutí fólie vytvořil spád do osy krokvového pole. Výškový rozdíl mezi fólií v místě distančního prvku a v místě napojení na krokev by měl být přibližně 10 až 20mm. Po dokončení pojistně hydroizolační vrstvy následuje běžný postup při zateplování mezi a pod krokvemi.
Technické normy a třídy těsnosti
Výběr pojistné hydroizolace závisí především na požadovaném stupni těsnosti pojistné hydroizolační vrstvy (třída doplňkové hydroizolační vrstvy). Tříd těsnosti je celkem 6, tedy DHV 1 - DHV 6, kde DHV 1 je třída nejvíce přísná a naopak DHV 6 je třída nejméně přísná. Bezpečný sklon střechy je takový sklon, který zajišťuje bezproblémový odvod srážkové vody a zajišťuje nepropustnost střešní krytiny. Každý typ střešní krytiny má dle technické normy ČSN 73 1901 určený doporučený nejmenší sklon.
Na návrh pojistné hydroizolace má vliv jednak sklon střechy s ohledem na bezpečný sklon střešní krytiny, ale také tzv. zvýšené požadavky. Zvýšeným požadavkem může být taktéž členitost střechy (úžlabí, vikýře, prostupy, výlezy, zalomení střešní roviny aj.), zvláštní místní předpisy, ale také náročné klimatické poměry v místě stavby závisející na nadmořské výšce a sněhové oblasti dle zatížení střechy sněhem v kN/m2.
Jen pro představu - pokud střecha splňuje bezpečný sklon střešní krytiny a není žádný zvýšený požadavek, jedná se o třídu DHV 1. Třída DHV 6 bude uplatněna v případě, kdy je sklon střechy o více jak 8 - 10 ° menší (v závislosti na typu střešní krytiny) než je bezpečný sklon střešní krytiny, nebo když je sklon střechy menší maximálně o 8 - 10° (v závislosti na typu střešní krytiny) a je aplikován jeden a více zvýšených požadavků. Při dodržení uvedených zásad lze však dosáhnout spolehlivé PHI jen v úrovni 5. a 6. třídy těsnosti. V šesté třídě (jen tříplášťové střechy) nezáleží na difuzním odporu fólie, pro PHI v páté třídě však musí být její difuzní odpor co nejmenší (sd < 0,3 m).
Konstrukce šikmých střech řeší ČSN 73 0519 : 1999 (Navrhování střech). Střechy se skládanými krytinami, plechem, asfaltovým šindelem a pásy řešíme vždy jako větrané střechy dvouplášťové nebo tříplášťové s větráním pod krytinou. Minimální průběžná větrací mezera je dána sklonem a délkou střechy a pohybuje se od 40-60 mm. Větrací mezera musí mít přívod u okapu a odvod u hřebene. Při konstrukci dvouplášťové a tříplášťové střechy musí být zajištěno bezproblémové proudění vzduchu v mezeře mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací. Dle sklonu střechy musí být správně dimenzována tloušťka vzduchové vrstvy a plocha větracích mřížek.
tags: #odvodneni #pojistne #hydroizolace
