Jak funguje odvodnění zelené střechy

Zelené střechy jsou dneska velkým hitem a není divu! Nejenže skvěle vypadají, ale mají i spoustu ekologických plusů: zadržují dešťovou vodu, ochlazují okolí, lákají hmyz a ptáky, čistí vzduch a tlumí hluk. Aby ale všechny tyhle výhody mohly naplno fungovat a střecha nám dělala radost dlouhá léta, je potřeba vědět, jaké trable ji můžou potkat a jak jim předejít. Zelené střechy, zvláště v městských oblastech, mají dvě významné funkce. Poskytují další zelenou plochu a přispívají do značné míry k funkci zadržování vody, čímž zjednodušují systém odvodnění. Důležitým faktem je, že celistvé informace o vegetačních střechách a jejich odvodnění jsou popsány ve standardech pro navrhování, provádění a údržbu.

Typy zelených střech a jejich specifika

Abychom pochopili, co se může pokazit, musíme rozlišovat dva základní typy zelených střech.

Extenzivní zelené střechy

Extenzivní zelené střechy mají jen nízkou vrstvu substrátu, obvykle tak 5 až 15 centimetrů, takže nejsou moc těžké a hodí se na většinu konstrukcí. Tyto střechy nejsou primárně určené k tomu, abychom po nich chodili, slouží hlavně ekologii a pro potěchu oka. Tento typ připomíná skutečnou zahradu a vyžaduje pravidelnou péči. Rostou na nich hlavně odolné suchomilné kytky jako rozchodníky, netřesky nebo některé trávy, které nepotřebují moc péče. I když se o extenzivních střechách říká, že jsou nenáročné, i ony mají svá slabá místa. Klíčová je samozřejmě vegetace. Pokud se vyberou kytky, které nezvládají drsné podmínky na střeše - sucho, vítr, pražící slunce - tak prostě zajdou. Důležité je také, aby se rostliny dobře zakořenily, což chce ze začátku dostatek vláhy, zvlášť když se používají jen řízky rozchodníků. I když jsou to suchomilné druhy, nesnášejí trvalé přemokření, které může nastat při špatném odvodnění - pak jim uhnijí kořeny. No a pokud se střecha nechá úplně ladem, brzy ji ovládnou náletové dřeviny a plevele, které nejenže konkurují původním rostlinám, ale můžou i poškodit konstrukci střechy. Extenzivní zelené střechy váží mezi 80 a 180 kg/m² při plném nasycení vodou.

Intenzivní zelené střechy

Intenzivní zelené střechy jsou vlastně takové zahrady na střeše. Substrátu mají mnohem víc, často přes 30 centimetrů, někdy i metr a víc, takže na nich můžou růst trávníky, trvalky, keře, a dokonce i menší stromy. To ale znamená, že jsou mnohem těžší, zvlášť když se nacucají vodou. Péče o ně je srovnatelná s běžnou zahradou, často potřebují i automatickou závlahu a jsou navržené tak, abychom na nich mohli trávit čas. S větší složitostí ale roste i riziko vážnějších problémů. Může jít o statické potíže kvůli váze, selhání hydroizolace, kterou prorostou kořeny, poruchy zavlažování nebo větší náchylnost rostlin k nemocem a škůdcům. Intenzivní střešní zahrada může mít hmotnost od 400 do 900 kg/m².

Skladba zelené střechy a role odvodnění

Zelená střecha je docela složitý systém, a pokud se něco podcení při návrhu, stavbě nebo následné péči, můžou se objevit problémy. A tyhle problémy často nechodí samy. Špatně navržené odvodnění zase může vést k tomu, že substrát bude pořád mokrý, což kytkám nesvědčí, a navíc to zbytečně zatěžuje střechu. Jednou z největších chyb, která se u zelených střech objevuje, je podcenění odvodnění. Přitom právě odvodnění zelené střechy rozhoduje o tom, jestli vám na střeše poroste živá zeleň, nebo jen mechy a plíseň. Úspěšně tím pomáhají předcházet náhlým povodním, které jsou následkem přívalových dešťů.

Čtěte také: Trvanlivost a bezpečnost střechy

Základní skladba zelené střechy zahrnuje následující vrstvy:

• Nosná konstrukce střechy
• Parozábrana
• Tepelná izolace
• Hydroizolační vrstva
• Separační vrstva
• Akumulační a drenážní vrstva
• Filtrační vrstva
• Vegetační substrát
• Vegetace

Hydroizolační vrstva

Vodotěsná vrstva zelených střech musí být odolná proti prorůstání kořínků nebo musí být osazena samostatná ochrana proti kořínkům. Pro zelené střechy nelze užít pro hydroizolace zelených střech jakýkoliv pás, ale pouze ty s atestem FLL (horní vrstvy, podkladní mohou být běžné). I v dnešní době se používají pro hydroizolace zelených střech i asfaltové pásy, ovšem v menší míře než dříve. Dnes, v drtivé většině případů, se používají hydroizolační fólie - PVC-P, TPO, EPDM, aj. V rámci předání díla je vhodné provést kontrolu těsnosti hydroizolace nebo mít pod hydroizolací kontrolní systém detekující případné místo zatékání.

Separační vrstva

Mezi hydroizolací a akumulační a drenážní vrstvou musí být separační vrstva, která je nejčastěji tvořena geotextilií. Účelem separační geotextilie je v době realizace ochránit hydroizolaci proti případnému mechanickému poškození. V rámci skladby vytváří kluznou vrstvu právě mezi hydroizolací a vrstvami nad touto vrstvou. Dnes, při užití HDPE nopových fólií není požadavek na separační vrstvu kvůli chemické nesnášenlivosti aktuální, ale je stále vhodné ji použít pro ochranu hydroizolace před rohy tužších tepelných izolací.

Akumulační a drenážní vrstva

Tato vrstva má dvojí funkci - zadržet vláhu pro rostliny a zároveň odvést přebytečnou dešťovou vodu. Drenážní vrstva odvádí přebytečnou dešťovou vodu do odvodňovacího zařízení. Chrání tím rostliny před přemokřením a zajišťuje bezpečný provoz celého střešního souvrství. Obecně jsou odvodňovací vrstvy provedeny z praného kulatého štěrku nebo jemného kameniva (30-40 mm), expandované hlíny nebo různých druhů speciálních drenážních výrobků (odvodňovací rohože, vlnité drenážní desky, atd.). Drenážní nopová fólie slouží pro zadržení a postupné propouštění vody. Sledovanými parametry je nejenom pevnost v tlaku a množství zadržené a odvodněné vody, ale i velikost dosedací plochy, která se navíc materiálově snáší s hydroizolací. Lze také použít odvodňovací systémy, které plní úlohu separační vrstvy, odvodnění a filtrace v jednom výrobku, které nabízejí jednoduché, lehké skladby zelené střechy. Drenážní kapacity minerální vlny při různých sklonech střechy jsou známy.

Filtrační vrstva

Nad odvodňovací vrstvou filtrační tkanina brání splachování jemných částic z vegetační vrstvy. Filtrační vrstva bývá tvořena geotextilií a má za úkol zabránit zanášení hydro-akumulační a drenážní vrstvy nečistotami z vegetačního substrátu. Části substrátu mohou také ucpat otvory v hydroakumulační rohoži, proto je filtrační vrstva rovněž nutná. Úkolem této vrstvy je zachytit jemné částice, aby nebyla odplavována ke vpusti a nezanášela se drenážní vrstva.

Čtěte také: výhody betonových žlabů

Vegetační substrát

Zde zakořeňují rostliny. Vegetační substrát je různý pro různé druhy ozelenění. Měl by být schopen zadržet dostatečné množství vody, také ale musí být propustný, aby se na povrchu nedělaly louže. Zároveň by neměl být příliš těžký. Vegetační substrát má dvě základní složky - složku minerální a humus. Pro extenzivní zelené střechy je rozumné uvažovat alespoň 80 mm, ale v praxi se setkáváme i s návrhy 60 mm a méně. Je potřeba si uvědomit, že substrát tvoří zároveň i stabilizaci střechy, protože zelené střechy se primárně provádí jako přitěžované. Zelená střecha zároveň pohlcuje prachy a polétavé částice, které pak neulpívají na povrchu panelů a neklesá tím jejich výkon. Extenzivní střešní substrát Florcom SSE má neutrální pH a obsahuje vyvážený poměr živin pro pěstování rozchodníků. Důležité je si uvědomit, že mokrý substrát váží mnohem více, než suchý a že to je rozdíl dramatický.

Následující tabulka porovnává průměrnou váhu substrátu pro různé typy střech v suchém a plně nasyceném stavu:

Odvodňovací prvky a jejich údržba

Správně zvolená a instalovaná střešní vpusť, kačírková lišta a další doplňky zajistí bezproblémový odtok dešťové vody, ochranu střechy a estetický vzhled.

Vpusti

Střešní vpusť je důležitý prvek plochých střech, který slouží k odvádění dešťové vody ze střechy do kanalizace. Správně fungující vpusť zabraňuje hromadění vody na střeše, které by mohlo vést k zatékání do interiéru budovy, poškození střešní konstrukce a dalším problémům. Vpusť musí být instalována v nejnižším bodě střechy, aby se zajistil optimální odtok dešťové vody. Dle normy ČSN 73 1901 musí být umístěny alespoň dvě vpusti na ploše střechy, resp. je důležité počítat s kapacitou vpustí. To znamená, že každý typ vpusti má účinnou plochu odvodnění v m². Pokud je navržena v projektu jen jedna vpusť na plochu střechy, je nutné jej doplnit o pojistný přepad dle doporučení výrobce.

Důležitým faktem při užití vpustí jsou revize, které by měly být prováděny alespoň dvakrát ročně (udáno normou ČSN 73 1901). Důvodem je nutnost očištění jednotlivých vpustí od nečistot, aby nedocházelo k ucpání nebo poškození (například v zimních obdobích může dojít k poškození ledem).

Čtěte také: schéma zaatikového žlabu

Šachty pro zelené střechy

V kontextu zelených střech hrají šachty klíčovou roli v zajištění bezproblémového odvádění dešťové vody z vegetačního souvrství a zároveň usnadňují údržbu celého systému. Zatímco vpusť plní primární funkci sběru a odvodu vody, šachta ji doplňuje o další důležité aspekty. Prvním aspektem je ochrana vpusti před poškozením a ucpáním vlivem prorůstání kořenů rostlin a vniknutí dalších organický materiálů. Druhým aspektem je snadný přístup pro kontrolu vpusti v extenzivní vrstvě a jejich snadné čištění. Návrh šachet musí být řešen tak, aby docházelo k prostupu dešťové vody ke vpusti. To znamená, že šachta nesmí být obalena geotextilií. Naopak musí být opatřena vrstvou kačírku, který propouští vodu ke vpusti. Stejným způsobem je možné chránit střešní chrliče a pojistné přepady umístěné v zelené střeše, respektive ve střeše s kačírkovou vrstvou.

Kačírkové lišty

U zelených střech kačírkové lišty zajišťují oddělení vegetačních souvrství a kačírkových pásů, popřípadě mají funkci ukončení střechy v místě, kde se nenachází atika. Základními typy kačírkových lišt jsou hliníkové, nerezové nebo poplastované s velkou škálou výšek. Nově se objevují i kačírkové lišty rohové či obloukové. U plochých střech je možné kotvit kačírkové lišty k hydroizolační vrstvě pomocí přířezů hydroizolace. Kačírek neslouží v plochých střechách jen jako pohledová vrstva. Zároveň prodlužuje životnost hydroizolace a funguje jako protipožární prevence. Kamenivo nesmí obsahovat velké procento jemných částic, které by mohly zanést odtoky nebo hydroizolační fólii. Příklad: Vrstva kačírku frakce 16/32 o tloušťce 50 mm zatíží střechu v průměru o cca 90 kg/m².

Problémy s odvodněním zelených střech a jejich řešení

Některé potíže si nevybírají a můžou se objevit jak u extenzivních, tak u intenzivních zelených střech. Jedním z nejčastějších je ucpání odvodňovacích prvků - vpustí, žlabů nebo i samotné drenážní vrstvy. Nahromadí se v nich listí, odumřelé rostliny, splavený substrát, nebo tam dokonce prorostou kořeny. Výsledek? Voda neodtéká, substrát je pořád mokrý, což nesvědčí většině rostlin, a zbytečně se zatěžuje konstrukce střechy.

Příčiny problémů s odvodněním

Příčiny problémů se zelenými střechami bývají často komplexní. Může to začít už chybami v projektu - třeba když se podcení místní klima, špatně se navrhne skladba vrstev, podcení se odvodnění nebo se zapomene na snadný přístup pro údržbu. Dalším viníkem bývá použití nekvalitních nebo nevhodných materiálů, ať už jde o hydroizolaci, která neodolá kořenům, špatný substrát, nebo nekvalitní drenážní vrstvy. I když máte skvělý projekt a materiály, všechno může pokazit neodborná realizace - nedodržení postupů, poškození materiálů nebo špatně provedené detaily. A samozřejmě, svou roli hraje i zanedbaná nebo nesprávně prováděná údržba, zvlášť u extenzivních střech, o kterých si lidé často myslí, že žádnou péči nepotřebují. Extrémní počasí, jako přívalové deště, dlouhá sucha nebo silný vítr, pak může problémy ještě zhoršit, pokud na ně střecha není připravena. Často je to takový „dominový efekt“ - chyba v jedné fázi vede k problémům v další.

Prevence a diagnostika

Aby zelená střecha dlouho a dobře sloužila, je potřeba myslet na prevenci už od samého začátku. To znamená kvalitní projekt, který počítá se všemi specifiky, dodržuje normy (jako ČSN 73 1901 - 4) a doporučení odborníků. Dále je to pečlivý výběr certifikovaných a vhodných materiálů a samozřejmě odborná realizace zkušenou firmou. A po dokončení nesmíme zapomenout na pravidelnou a správnou údržbu, která zahrnuje kontrolu rostlin, odstraňování plevelů, čištění odtoků a případné hnojení či zavlažování. Pokud se i přes všechnu snahu objeví problém, je důležité ho včas odhalit. Pravidelné vizuální kontroly jsou základ. Pro detailnější diagnostiku se dají použít sondy na měření vlhkosti substrátu, nebo u hydroizolace moderní metody jako elektroimpulzní zkouška, která dokáže najít netěsnosti bez nutnosti rozebírat celou střechu. U nových hydroizolací se před zakrytím provádí i zátopová zkouška.

Opravy

Opravy se pak liší podle typu poruchy. Uhynulé rostliny se musí nahradit, ucpané odvodnění vyčistit. Nejsložitější je oprava poškozené hydroizolace, která bývá technicky i finančně náročná. Proto je jasné, že prevence a včasné odhalení problémů se vyplatí mnohem víc než nákladné sanace. I ta nejlevnější extenzivní střecha potřebuje péči, aby se z ní nestala časovaná bomba.

Součinitel odtoku a zadržování vody

Zelené střechy, kromě mnoha jiných benefitů, dokážou totiž zadržovat a pozvolna odpařovat vodní srážky. Úspěšně tím pomáhají předcházet náhlým povodním, které jsou následkem přívalových dešťů. Pro dimenzování drenážní vrstvy a výpočet odvodnění je klíčový odvod vody při přívalovém dešti. Není vhodné, aby se dešťová voda hromadila na povrchu střechy, ani aby po ní tekla. Dešťovka se musí rychle vsáknout do vegetační a hydroakumulační vrstvy. Pozastavit bychom se chtěli u opravdu důležitého parametru, kterým je součinitel špičkového odtoku C. Ten udává schopnost povrchu střechy odvádět srážkovou vodu o dané intenzitě a trvání. Je směrodatný pro návrh odvodnění střechy, dimenzi svodů a kanalizačního potrubí. Kromě toho existuje i součinitel dlouhodobého odtoku [psí], který udává střední nebo průměrnou hodnotu odtoku v delším časovém horizontu, např. za rok. Součinitel ψ je určující pro výpočet množství srážkových vod odváděných do kanalizace. Pro výpočet drenážního výkonu se ale nepoužívá. Čím větší je sklon střechy, tím menší je potřeba plošných odvodňovacích prvků. Zároveň však roste potřeba drenážních zpomalovačů, aby voda neodtékala ze střechy příliš rychle.

Podle zákona č. 274/2001 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 428/2001 Sb. se rozlišují následující součinitele odtoku pro různé typy ploch:

Množství odváděné vody a následného poplatku lze díky vegetační střeše radikálně snížit. Zelená střecha vytváří přitížení pro konstrukci panelů. Výparem vody dochází k ochlazování okolí a panelů, tím se snižuje jejich tepelné zatížení. To přináší zvýšení výkonu o cca 10-15 % a zároveň prodlužuje životnost panelů.

tags: #jak #funguje #odvodneni #zelene #strechy

Oblíbené příspěvky:

• Střechy a fasády z plechu
• Horní nádrž Homole
• Jak zorganizovat dílnu pomocí magnetických lišt MAR-POL
• Jak vybrat dřevěné obklady v Baumaxu
• Čištění PVC podlah technickým benzínem