Komplexní průvodce: Okapové systémy a fasádní omítky

Dobře instalovaný okap chrání budovu před poškozením vodou tím, že cíleně odvádí dešťovou vodu, a brání tak vlhnutí fasády a základů. Okapový systém je jedním z nejdůležitějších prvků střechy, ať už z funkčního, tak estetického hlediska, a proto je důležité okapy správně vybrat.

Fasádní omítka je to první, čeho si při pohledu na jakýkoliv dům všimneme. Pokud vybereme vhodný typ omítky, bude stavba vypadat honosně a působivě. Omítka neplní jen funkci estetickou, má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění.

Výběr okapového systému

Než se začneme rozhodovat mezi jednotlivými materiály, je nutné si upřesnit priority. Mezi takové priority patří například údržba, vzhled, cena a materiál. Nejdůležitějším faktorem při volbě okapového systému bývá obvykle cena. To ale hned nemusí znamenat finanční úsporu, jelikož je nutné brát v úvahu i náklady spojené s údržbou, případně častější výměnu daných komponentů. Okapy se vyrábějí ze dvou základních materiálů, kovu a plastu.

Materiály okapových systémů

Relativně trvanlivými jsou kovové okapové žlaby z materiálů, jako je měď, zinek, hliník nebo nerezová ocel. K nejvíce oblíbeným patří hliníkové a plastové okapové systémy, jež jsou bezúdržbové, vysoce odolné a lehké.

• Žárově zinkovaný ocelový plech (pozink): Základní a nejlevnější materiál. Dodává se ve standardní stříbrné barvě, není bezúdržbový a časem dochází ke korozi. Předpokládá se jeho pozdější natření libovolnou barvou. Vyžaduje častou údržbu a je nejvíce ohrožen korozí. Pokud dojde ke správné údržbě, tak by se životnost měla pohybovat okolo dvaceti let.
• Lakovaný pozink: Má delší životnost než čistý pozink, ale musí se s ním zacházet velmi opatrně, aby nedošlo k odření barvy. Spoje žlabů jsou většinou řešeny nacvakávacími spojkami, aby se nepoškodila povrchová úprava.
• Titanzinek: Cenově dostupnější bezúdržbový materiál ve srovnání s mědí. Má běžnou plechovou barvu a časem také mírně zvětrá, ztratí lesk a zešedne. Je velmi náročný na správné zpracování a citlivý na kombinace s jinými stavebními materiály. Oproti ostatním materiálům je tvrdší a křehčí.
• Hliník: Odolný proti korozi a bez větších nároků na údržbu. Vyrábí se v mnoha barevných odstínech a snadno se instaluje díky lehké konstrukci. Lze ho dodat i bez povrchové úpravy, ale majoritně je dodáván s barevnou úpravou v široké barevné škále. Výhodou hliníku je jeho váha a chemická inertnost - nereaguje s jinými látkami. Díky tomu je zaručena i jeho bezúdržbovost. Nevýhodou je pak větší měkkost hliníku oproti jiným materiálům, proto je potřeba dbát zvýšené opatrnosti při montáži.
• Měď: Nejkvalitnější, ale také nejdražší materiál. Používá se nejčastěji na domech v historicky chráněných oblastech nebo tam, kde se chce dosáhnout starobylého vzhledu domu. Měď je bezúdržbová a prvotní lesk je po čase vystřídán charakteristickým zvětráním až do tmavě zelenohněda. Měď je obecně považována za agresivní materiál, nesnášenlivý s většinou ostatních kovů používaných ve stavebnictví.
• Plast: Moderní a cenově dostupná varianta. Zdatně odolávají povětrnostním podmínkám i UV záření, jsou hladké a nejsou náchylné k namrzání, nehrozí jim koroze a jsou prakticky bezúdržbové a barvostálé. Plastový okapový systém je navíc nejlevnější variantou. Oproti kovovým okapům jsou ale lehčí, což snižuje jejich odolnost vůči nadměrnému zatížení. Naopak je to výhodou při instalaci, kdy jsou dodávány jako stavebnicový systém, který se dá snadno sestavit.

Velikost okapového systému

Až si vyberete materiál, je potřeba zvolit správnou velikost okapu, tedy vhodný průměr žlabu a svodu, tomu pak musí odpovídat i ostatní části systému. Rozměry okapů se řídí plochou střechy a tabulkami jednotlivých výrobců. Následující tabulka vám pomůže s volbou:

Čtěte také: Jak správně vybrat okapový systém pro váš dům

*Výše uvedená tabulka je pouze orientační, pro správný výběr okapového systému je třeba vycházet z konkrétního projektu a doporučení výrobce.

Plánování a počet komponentů

Další věc, kterou musíte vědět před nákupem jednotlivých komponentů okapového systému, je jejich počet (svody, háky atd.) a délka (žlab). To vyžaduje přesné měření, dobré plánování a také znalost důležitých zásad.

• Na 10 m žlabu připadá jeden svod. Doporučujeme mít na každých 15 m délky žlabu umístěný jeden svod.
• Háky se rozmísťují po 80-120 cm, u plastu 40-50 cm. Hák nesmí být v místě spojení žlabu. Háky naopak musí být cca 15 cm od obou krajů kotlíku.
• Držáky svodu (objímky) se dislokují po 1,5-2 m.

Montáž okapového systému

Montáž okapového systému už nepatří jen do rukou profesionálů. Dá se zvládnout svépomocí, pokud víte, jak na to. Samotná montáž není nijak složitá, ale než s ní začnete, musíte znát potřebný spád okapu.

Příprava před montáží

Příprava okapů před montáží na střechu je důležitá činnost. Díky tomu si značně usnadníme práci. Před montáží se žlab opatří čely a kotlíky (hrdly), popřípadě rohy a kouty, pokud je okap lomený. Důležitým faktorem pro umístění okapu, tedy i háků, je přesah střechy. Ten výrazně ovlivní funkčnost celého okapového systému.

Spádování okapů

Spádování okapů je velmi důležité a nemělo by se na něj zapomínat. Správným vyspádování okapového žlabu prodlužujete jeho životnost. Doporučené vyspádovavání okapového žlabu je 0,5 %, což se rovná 0,5 cm na 1 m délky okapového žlabu. U délky okapového žlabu 10 metrů je to tedy 5 centimetrů. Správného spádování dosáhneme žlabovými háky, respektive jejich osazením na střešní krokve. Pokud se stane, že někde v okapu zůstává voda, není to dobře a je zapotřebí provést nápravu. Nejideálnějším způsobem, jak správně nainstalovat háky, je ten, kdy si namontujete první a poslední hák a natáhnete mezi nimi provázek. Poté namontujete další háky v linii vytyčené provázkem.

Čtěte také: Odvod dešťové vody EVROMAT

Instalace jednotlivých částí

Montáž celého systému se dělí na montáže jednotlivých částí a liší se podle materiálu. Bez ohledu na materiál se vždy začíná přiděláním háků.

1. Háky: Typy a instalace háků je u všech systémů stejná, rozdíl je pouze v délce rozmístění háků. Pro montáž okapu na střechu nejprve připevníte držáky okapu. Dbejte na to, aby byly držáky instalovány tak, aby žlab později vykazoval spád 2-3 cm na 10 m.
2. Čela žlabu: Nejprve je potřeba osadit čela žlabu. Okapová čela se u hliníku falcují, u plastu nacvakávají, u pozinku se buď falcují (čela bez gumy), nebo také jen nacvaknou (čela s gumou). V případě pozinkovaných okapů můžete koupit čelo s gumou, které se po nasazení přichytí lehkým poklepáním gumovým nebo dřevěným kladívkem.
3. Zkrácení žlabu: Dalším krokem je případné zkrácení žlabu. K tomu použijte výhradně nůžky na plech nebo pilku na železo. Použitím flexy dojde k poničení materiálu a následné korozi.
4. Odtokový otvor a kotlík: Přichází na řadu vystřižení oválného odtokového otvoru, kam se napojí žlabový kotlík. U pozinku a hliníku se kotlík nasazuje přímo na žlab a musí se do žlabu vytvořit otvor. U plastového funguje kotlík jako spojka, stačí tedy žlab z obou stran zasunout do kotlíku. Pozinkované kotlíky disponují upínacím systémem FEDER, který umožňuje jednoduché připevnění bez použití nářadí. Odtok vody do okapových svodů je řešen pomocí svodového kotlíku, který má za úkol propojit žlaby se svody.
5. Upevnění žlabů: Kusy okapů předem spojené do přiměřených celků se poté vytáhnou na střechu a vloží se do háků. Upevnění žlabů se provádí podle typu háků, a to buď ohnutím příchytných jazýčků přes návalky (okraje žlabu), nebo zacvaknutím žlabu do háků. V případě použití háků se zaklapávacím systémem se žlab nasune návalkou na zobáček u vnějšího okraje háku a poté se zaklapne v zadní části dolů. Přední hrana žlabů musí být níž než ta zadní, aby vám v případě zahlcení voda ze žlabu nepřetekla na fasádu.
6. Spojování žlabů: Žlaby se vzájemně spojují buď pájením, nebo častěji pomocí žlabových spojek. Závisí na materiálu a výrobci, jakým způsobem prvky k sobě připojíte: pájením, zasunutím nebo lepením. Nyní je potřeba předvrtat otvory pro nýty. Jejich počet závisí na rozvinuté šířce žlabů (r.š. 250 - 6 nýtů; r.š. 280 a 333 - 8 nýtů; r.š. 400 - 10 nýtů).
   • Pájení: Je klasická klempířská technika spojování materiálů. Vytvoříme spoje s obdobnými vlastnostmi, a především stejnou životností jako základní materiál. Tímto způsobem můžeme spojovat pozink, měď, ale jeho výhody oceníme zejména u titanzinku. Ten je jediným stavebně klempířským materiálem, u kterého je možné hotový naměkko zapájený spoj pevnostně zatížit a který zároveň vykazuje i 100% vodotěsnost.
   • Lepení: Provádí se především u lakovaných okapových žlabů, které není možné pájet. Nejprve připravíme podklad obroušením a odmaštěním obou spojovaných konců žlabu. Pak do žlabu naneseme cca 5 cm od okraje proužek klempířského lepidla a přitiskneme druhou část. Žlaby by se měly překrývat o 100 mm. Díly můžeme k sobě stáhnout pomocí speciální svěrky žlabů, pak spoj bude téměř neviditelný. V nejvyšších místech (v návalce a u zadní vodní drážky) žlab pronýtujeme dvěma nýty. Do okapu naneseme proužek klempířského lepidla nebo silikonu a sesadíme žlaby do sebe. Můžeme dodatečně zajistit svěrkou.
   • Speciální spojky: V současnosti jsou k dispozici i okapové systémy, kde nemusíme nic pájet, lepit, ani nýtovat, ale díly spojíme pomocí speciálních spojek. Žlaby se vzájemně spojují pomocí důmyslných spojek vybavených těsněním. Osaďte ji tak, aby v místě spojení žlabu byla mezi oběma částmi dilatační mezera 2-3 mm. Poté zacvakněte bajonetový uzávěr a zabezpečte spojku proti uvolnění pojistným jazýčkem. U pozinku a hliníku se k sobě nýtují a lepí, při montáži okapů KJG lze použít spojku s gumou. Plastové okapy mají své vlastní spojky. U důmyslného stavebnicového systému plastových variant tvoří tuto část spojka, která vzhledem připomíná samotný žlab, rozdíl je ale v tom, že je osazena o těsnění, které slouží k snadnému napojení na žlab. U kovových variant se jedná o samostatný díl, který jednotlivé žlaby „secvakne“ dohromady.
7. Svodové trubky: Pozinkované a hliníkové svislé okapové trubky se pouze zasouvají do sebe. Mají hrdlo, takže se spoje nemusí řešit spojkou, jako je tomu u plastových svodů. Plastové okapové svody na rozdíl od pozinku a hliníku nemají hrdlo, takže je nutná spojka svodu. Svody se připevňují po nejvíce 2 metrech odpovídajícími objímkami (objímky na pozinkované okapy a objímky na hliníkové okapy) pomocí hmoždinek a trnu do zdi domu. K odtoku dešťové vody z okapového systému slouží svodová kolena, která se také dají využít i pro změnu směru svodu. Nejčastěji se vyrábějí v úhlu od 67,5° do 72°.
8. Doplňky okapového systému: Okapový systém můžete ještě doplnit o odbočku svodu, pokud potřebujete svést dva kotlíky nebo dvě kolena do jedné svodové roury, nebo o sběrač dešťové vody (v pozinkovaném provedení, v hliníkovém provedení, v plastovém provedení). V případě potřeby umístěte mezi klasické svodové trubky ještě sběrač dešťové vody, a to stejně snadným způsobem - zasunutím do sebe. Další možností jsou chrliče, které díky výklopce primárně fungují jako regulace pro množství vody v hlavní části svodu a umožňují tak sběr dešťové vody do nádob a nádrží.
9. Geigery (lapače střešních splavenin): Lapač střešních splavenin se umísťuje mezi svod a kanalizaci s označením KG nebo HT. Geigery pro pozinkované a geigery pro hliníkové okapy mají boční nebo spodní vývod do kanalizace a otvor pro svod je ve dvou průměrech: 110 a 125 mm. Součástí balení jsou vždy redukční kroužky 75/80, 90, 100, 110, 125. Tyto geigery lze použít i pro plastový systém. Geigery pro plastové okapy mají spodní vývod a otvor pro svod je v univerzální velikosti 110. Montáž je stejná u všech typů geigeru. Konec svodu se zasune do geigeru a vývod do kanalizace.

Fasádní omítky

Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů.

Typy fasádních omítek

Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité.

Minerální omítky

• Vyrábí se z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.).
• Jde o suché směsi, které se musí před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou.
• Vyznačují se vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní.
• Jejich nevýhodou je náročnost aplikace.
• Protože nejsou probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou.

Pastovité omítky

V současné době se uplatňují mnohem častěji než minerální. Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení. Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné. Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné. Podle použitého pojiva se standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové.

• Silikátové omítky:
  • Pojivem je silikát (vodní sklo).
  • Nejvíc paropropustné, hodí se pro použití na všechny typy zateplovacích systémů.
  • Díky zásaditému pojivu odolávají vzniku plísní a mechů.
  • Možné aplikovat jen při dobrých klimatických podmínkách (ideálně teplota kolem 20 °C a vlhkost 50 %).
• Silikonové omítky:
  • Patří k nejlepším materiálům pro omítání fasád.
  • Vyznačují se dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně.
  • Jednoduchá aplikace a mnohaletá životnost.
  • Odolávají UV záření, jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní.
• Akrylátové omítky:
  • Cenově nejdostupnější.
  • Probarvený typ pastovitých omítek, které lze bez problémů namíchat i do velmi sytých a plných odstínů.
  • Mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou.
  • Často obsahují speciální fungicidní přísady proti mechům a plísním.
  • Hlavní nevýhodou je nízká paropropustnost, doporučují se jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi.
• Kombinované omítky: Existují různé speciální typy omítek s kombinací různých pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění.

Aplikace fasádních omítek

Oprava staré fasády minerální omítkou

1. Nejprve je třeba starou fasádu důkladně očistit a pomocí špachtle odstranit odlupující se a odpadávající části. Zaprášenou fasádu můžete nasucho omést, při silnějším znečištění pak vyčistit pomocí vysokotlakého čističe.
2. Dle poměru uvedeném na obalu smíchejte suchou směs minerální omítky s vodou a důkladně promíchejte pomocí elektrického míchadla stavebních směsí. Nechte pár minut odležet a naředěnou směs promíchejte ještě jednou.
3. V dalším kroku naneste omítku na starou fasádu a roztírejte pomocí ocelového hladítka. Doporučujeme do čerstvé stěrky vložit i sklotextilní síťovinu, která novou omítku zpevní.
4. První vrstvu nechte chvíli zavadnout. Minerální omítky nejsou probarvené, a tak se musí dodatečně přetřít fasádní barvou, případně opatřit vrstvou tenké pastovité omítky.

Omítání zateplení fasády pastovitou omítkou

1. Doporučujeme zvolit tenkovrstvou pastovitou omítku. Dle požadovaných vlastností a cenových možností zvolte akrylátovou, silikátovou, silikonovou nebo speciální omítku. Vyrábí se v různých zrnitostech. Pro použití na zateplení musí být minimální zrnitost 1,5 mm.
2. Podkladovou vrstvu omítky doporučujeme opatřit penetračním nátěrem, a to alespoň den předem.
3. Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou.
4. Aby finální omítky vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné.
5. Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka.
6. Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídit vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy.
   • Rýhované struktury se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu.
   • Škrábaná omítka se vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující.
7. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít.

Čtěte také: Profily a lišty pro zateplení

tags: #okapovy #nos #omitka #informace

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní přehled bezpečnosti elektroinstalací
• Průvodce izolací kouřovodů
• inspirace pro fasády vašeho domova
• využití dřevěných rohových lišt
• Spolehlivé řešení pro stavební projekty: Dvouzávitové samovrtné vruty