Monolitické betonové a okrasné zdi: Vlastnosti, výstavba a využití

Úvod do monolitických betonových konstrukcí

Co si máte představit pod pojmem monolitické betonové / železobetonové / konstrukce? Pro ty, co se ve stavebnictví nepohybují, se dá stručně napsat, že to jsou části staveb jako například stropy, sloupy, stěny, opěrné zdi a další, které postavíme jako jeden monolitický železobetonový prvek přímo na stavbě pomocí bednění okolo prvku a ocelové konstrukce uvnitř monolitického prvku / stropu, stěny, sloupu, zdi.

Monolitické konstrukce patří mezi stavební technologie, které v posledních letech zaznamenávají značný rozmach. Není se čemu divit, výčet předností monolitů je více než působivý. Z betonu se dělají běžné konstrukční prvky s vynikající stálostí a dlouhou životností. Mezi ty nejzásadnější výhody patří rychlost, trvanlivost a akustické vlastnosti monolitických konstrukcí.

Nezanedbatelná je také úspora času a financí za další navazující práce jako například u monolitických stropů. Odpadá další následné práce nutné při použití jiných technologií výstavby stropů jako jsou dobetonávky a vázání věnce, zálivky mezi panely nebo následné dorovnávání předepnutých panelů.

Všechny typy monolitických železobetonových konstrukcí, jako jsou sloupy, zdi, stropy a opěrné stěny, se staví jako zakázka na klíč a zahrnují veškeré práce spojené se stavbou. Cílem je vytvořit kvalitní speciální betony a betonové směsi s těmi nejlepšími vlastnostmi pro dané použití a výrobky. Velké úspory se dosahují také díky použití menšího množství stavebních materiálů než při standardní výstavbě.

Vlastnosti a výhody monolitického betonu

Lidé, kteří se rozhodnou postavit si vlastní rodinný dům, dnes stále častěji volí monolitické řešení, spíše než stavbu z tradičního zdiva nebo dřevostavbu. Výhodou monolitické konstrukce rodinného domu je rozhodně její subtilnost, která se projeví zejména tepelným komfortem. Beton použitý pro výstavbu konstrukcí navíc může výrazně ovlivnit i celkový vzhled stavby.

Čtěte také: Stylové ohniště s okrasnou zídkou

Stavby, u kterých viditelné části monolitických betonových konstrukcí či prefabrikovaných dílců plní funkci pohledového betonu, jsou aktuálně značným trendem napříč stavebním spektrem - od bytovek až k rodinným domům. Je možné volit z velké variability tvarů konstrukce, což dává architektům mnohem více možností, než pouze pravoúhlé tvary. Existuje již i řada rodinných domů, jejichž interiér je celý vyvedený z betonu. U bytových domů je využití betonu bez dalších úprav pro viditelné části stavby spojené i s úsporou nákladů investora.

Se vzhledem pohledové části betonového monolitu se dá pracovat poměrně kreativně. Existují i výrobci, kteří matrice zhotoví přesně podle vzoru navrženého architektem, což mohou být například různé ornamenty a nápisy. Takové podlahy jsou ideálním řešením hlavně v garážích obytných domů, kde může jít rovněž o napojení na příjezdovou rampu. Pro investora opět velká úspora, protože se nemusí provádět další následná vrstva.

Proces výstavby monolitických konstrukcí

Při zakládání monolitické konstrukce se postupuje podle projektu a prvním praktickým krokem na stavbě je založení bednění dané stěny, a to jednostranně. Následně železář stěnu vyarmuje, tedy ji opatří příslušnou výztuží.

Příprava a bednění

Alfou a omegou při práci s monolitickými betonovými konstrukcemi je volba kvalitního bednění a jeho správné použití. Existuje více firem, které bednění prodávají nebo zapůjčují, jejich systém je ale v zásadě stejný. Základní rozdělení je na svislé a vodorovné bednění. U stropů jsou dvě možnosti. Buď jde o klasické nosníkové bednění, které používá stojky, nosníky a překližku. Nebo systém bednění s padacími hlavami, který má tu výhodu, že se může odbedňovat rychleji.

Moderní bednění, jako je například italský Geopanel od Geoplastu, získalo řadu ocenění. Největší panel 120x60 váží jen 11Kg, z desek se dají dělat jak stěny, tak i stropy a deska by měla vydržet až 100 použití. Spínací tyče a DW matky jsou důležité komponenty, které se často nakupují od specializovaných firem. Pro stěny do výšky 2,4m obvykle není potřeba stěnu vyztužovat.

Čtěte také: průvodce výběrem okrasné keramické dlažby

Při přípravě základů je důležité dbát na přesné rozměry. Například, rozměry výkopu mohou být dle projektu 0.80m hloubka a 1,25m šířka, přičemž pata zdi může být 30cm a krytí betonu po stranách 2,5cm. Důležité je mít rovný základ, neboť každý panel bednění je přesný na milimetr a nic neodpustí. Pokud je stěna kompletní a spojená, chová se jako jeden celek. Stěna se opře na nejvyšších místech a buď se bude jakoby houpat, nebo vznikne uprostřed mezera.

Je také vhodné zadělat každou spáru, minimálně na pohledové straně. V opačném případě může odtékat cementové mléko, což by nevedlo k esteticky pěknému výsledku. Pokud je mezera větší, může tam zbytečně vzniknout kaverna.

Při práci s bedněním není doporučeno podceňovat sílu betonu. V místech, kde nejsou spínací tyče, hrozí riziko poškození bednění. Rovněž je důležité myslet na řízené spáry v betonu, aby se předešlo nekontrolovanému praskání. Křížový plech s oboustranně nanesenou lepící vrstvou bitumenového materiálu modifikovaného kaučukem může zajistit utěsnění v případě průniku vody.

Armování a betonáž

Pro armování stěn je potřeba značné množství výztuže. Například, může být potřeba přes 2 tuny železa, často již ohýbaného dle projektu, což je cenově výhodnější a šetří čas. Vázání výztuže je s aku vázačkou velmi efektivní a je obrovským pomocníkem, pokud se pracuje samostatně. Spodní část výztuže se obvykle vyvazuje v několika fázích a vyrovnává se.

Armování horní části, například 2,3m vysoké stěny nad základem, je poměrně jednoduché. Doporučuje se postupovat od zdola a průběžně hlídat svislost výztuží.

Čtěte také: vše o okrasných betonových stěrkách

Samotné betonování vyžaduje přesné plánování. Objednává se konkrétní množství betonu s požadovanou pevnostní třídou, například 14m3 C25/30 XC2 S3 s plastifikátorem a zimní příměsí, pokud hrozí nízké teploty. Beton by měl zatéct pod vyrovnávací latě, ale neměl by je utopit ani by neměla vzniknout mezera.

Velmi důležitým krokem je zhutňování betonu. Pokud je provedeno špatně, mohou v betonu vznikat kaverny neboli otevřené dutiny. Ty je sice následně možné spravit, ale už je to na povrchu vidět. Při profesionální stavbě se beton zhutňuje pomocí ponorných elektrických vibrátorů. Ty dosahují nejlepších možných výsledků, jak po stránce statiky konstrukce, tak i zlepšení pohledových vlastností. Vysokofrekvenční vibrátory, které vibrují až samotnou hlavicí, jsou velmi doporučované pro svůj příznivý akční rádius.

Betonování stěny, například 2,3m vysoké, probíhá jako by ve dvou vrstvách kvůli efektivnímu zvibrování. Postup vibrování stěn je zhruba následující: rychle zasunout vibrátor dolů a pak pomalu vytahovat ven. Vibrace beton opticky roztočí a přitáhne vzduch k hlavici. Na to je potřeba trochu času, proto se to musí dělat tak nějak pocitově - ani rychle, ani pomalu. Rozestupy se dělají takové, jaký je akční rádius vibrátoru.

Doporučuje se nechat přimíchat plastifikátor a rozhodně beton neředit vodou, neboť to degraduje jeho pevnost. U suterénu bytových domů je pak značným trendem zhotovení podlahy v takzvané bílé vaně - na tu se používá speciální vodonepropustný beton, který v kombinaci s těsněním pracovních spár zajišťuje hydroizolaci spodní stavby. Nejvhodnější typ betonu je u monolitů vždy pro konkrétní projekt určen statikem dle norem pro jednotlivá určení použití.

Ošetření a odbednění

V průběhu tvrdnutí betonu musí probíhat také jeho ošetření, jehož cílem je zamezit přílišnému odpařování vody z betonu. Jakmile se odpaří vrchní vrstva vody, například po 4 hodinách za teplého počasí, je vhodné začít rozprašovat vodu z hadice, aby beton nepopraskal. Po zaschnutí, například odpoledne, když je beton opatrně pochozí, se mohou vyjmout latě a železa a konstrukce se přikryje plachtou. Následující den se opět pokropí vodou, a pod plachtou by měl beton zůstávat mokrý.

K odbednění se obvykle přistupuje po několika dnech od betonování (v létě zhruba po třech dnech, v chladnějším počasí déle, například po pěti dnech). Samotné odbednění může trvat podobně dlouho jako stavba bednění. Nejdéle zabere mytí každého panelu bednění tlakovou vodou a odstranění případné montážní pěny, která byla použita k utěsnění mezer.

Cenové nabídky na výstavbu monolitických konstrukcí od firem se mohou pohybovat ve vysokých částkách, například v rozmezí 320-400 tisíc Kč bez výkopových prací. Náklady na materiál pro monolitickou zeď (např. 22m dlouhou a 2.4m vysokou) mohou zahrnovat přibližně 40 tisíc za železo, 75 tisíc za beton včetně pumpy a dalších 10 tisíc za ostatní materiál, jako je odbedňovací olej, šrouby, vázací dráty, dřevo, kotouče, rukavice, křížové plechy, plastové lišty a distanční lišty. Celkem se tak náklady na materiál mohou pohybovat kolem 130 tisíc Kč včetně DPH. Většina materiálu, jako je beton a železo, by byla potřeba i při stavbě ze ztraceného bednění. Stavba svépomocí má tu nevýhodu, že se pracuje s velkým množstvím materiálu v jeden moment a v případě, že bednění někde povolí a betonová směs se vylije, vzniká obrovská škoda. Proto je pro stavbu svépomocí jednoznačně vhodnější klasické zdění „cihla k cihle“.

Betonové opěrné a okrasné zdi

Betonové opěrné zdi nabízí výbornou odolnost vůči přírodním a klimatickým vlivům. Jsou vysoce odolné vůči všem klimatickým vlivům a navíc jsou ve své podstatě bezúdržbové. Jejich životnost je prakticky neomezená a možnosti jejich využití jsou velmi široké. Výhodou opěrné zdi z betonu je její minimální potřeba údržby. Betonové opěrné zdi mají takřka neomezenou životnost a široký rozsah využití.

Výhody betonových opěrných zdí

  • Stabilizace svahů: Jedním z hlavních důvodů, proč se volí betonové opěrné zdi, je jejich schopnost stabilizovat svahy a území s nerovnostmi. Svahy mohou být náchylné k sesuvům půdy, což může mít za následek zemní pohyby a narušení stability stavby. Betonové opěrné zdi dokážou zadržet zemní hmotu a zajistit, aby se svahy neposouvaly ani v extrémních povětrnostních podmínkách.
  • Ochrana před povodněmi: Dalším významným aspektem betonových opěrných zdí je jejich úloha při ochraně před povodněmi. Povodně mohou způsobit značné škody na majetku a ohrozit lidské životy. Betonové opěrné zdi mají schopnost zadržovat a odklonit tok vody, což může zabránit rozlití vodní hladiny a minimalizovat riziko povodní.
  • Univerzálnost: Kromě využití pro ploty v různých tvarech a povrchových úpravách i barvách, nachází své uplatnění také pro vyrovnání terénních změn. Používají se jako opěrné zídky, stěny, terénní terasy v různých výškových podmínkách a dobře poslouží i pro dopravní stavby. Další výhodou je její univerzálnost a plná flexibilita při výstavbě.

Designové možnosti a estetika

Betonové opěrné zdi lze realizovat v mnoha tvarech. Můžete si určit výšku, ale i design povrchové úpravy. Je pouze na vašem rozhodnutí, zda zeď bude hladká nebo bude imitovat jiný materiál, jako jsou třeba prkna. Opěrné zdi z betonu jsou účelné a zároveň designově atraktivní. Betonovou zeď můžete vystavět k obrazu svému. Beton často používají designéři, kteří jej využívají pro jeho tvárnost a jednoduchost. Svou tvořivostí podtrhnou celkový charakter domu. Velmi častou podobou betonových zdí je zcela vyhlazená plocha, anebo například imitace prken, která nabývá v posledních letech na popularitě.

Betonové opěrné zdi nemusí být pouze praktickým prvkem, ale také mohou přispět k estetické hodnotě okolní krajiny. Díky moderním technologiím a různým povrchovým úpravám mohou být betonové opěrné zdi přizpůsobeny okolnímu prostředí a harmonicky zapadat do okolního designu. Výběr správného stylu a barev může vytvořit atraktivní a současně funkční prvek, který bude slušet celkovému vzhledu vašeho pozemku.

Funkční rozšíření a údržba

Beton snese všechno. I proto do něj lze aplikovat takřka cokoliv. Není překvapením, že do opěrných betonových zdí se vkládají a uchycují plotové sloupky, elektrické rozvody pro osvětlení, a také do nich můžeme instalovat světla samotná.

Aby betonová opěrná zeď plnila svou funkci co nejlépe a dlouhodobě, je důležité provádět pravidelnou údržbu. Průběžná kontrola stavu zdi a případné opravy jsou klíčové pro zachování její stability a spolehlivosti. Zkontrolovat by se mělo zejména zdivo, spáry a povrchová vrstva. Pokud jsou zjištěny nějaké nedostatky, je nutné je co nejdříve napravit, aby nedošlo k dalším problémům. Firmy nabízejí realizaci opěrných betonových konstrukcí všech rozměrů a tvarů, stejně jako vyhotovení jakéhokoli betonového plotu dle architektonického návrhu, s garancí preciznosti, spolehlivosti a kvalitně odvedené práce.

Speciální systémy pro okrasné zdi: CSB-NATURBLOK

Pro zahradní architekturu existují systémy, které umožňují výstavbu suchou cestou, bez potřeby malty či lepidla. Příkladem jsou výrobky CSB-NATURBLOK, ze kterých lze postavit oplocení, zahradní opěrné zídky (gravitační a terasové zdi), terasy, okrasné zídky, schodišťové stupně, posezení a okrasné niky. CSB-NATURBLOK je systém betonových bloků, ze kterých lze postavit na zahradě v podstatě jakoukoli stěnu libovolného tvaru (půdorysu), rovnou i šikmou.

Jednotlivé prvky systému jsou spojovány speciálním plastovým elementem do drážky. K výstavbě proto nepotřebujeme maltu, beton, ani stavební lepidla. Povrch těchto bloků je štípaný a ostařovaný, čímž je dosaženo originálního vzhledu nahrubo otesaného přírodního kamene. CSB-NATURBLOK se vyrábí ve dvou tloušťkách, které můžeme navzájem kombinovat. Okrasné stěny lze z těchto výrobků stavět svislé, mírně šikmé, ale i výrazně odstupňované. Speciální spoj však umožňuje stavět také rovné stěny, zakřivené, nebo do oblouku.

K ukončení okrasných stěn lze využít speciální stříšku, která má opět štípaný a postaršený povrch. Přírodním vzhledem zapadnou opěrné stěny dokonale na konkrétní pozemek a do krajiny a nebudou esteticky narušovat okolní prostředí. Nabízené jsou i sloupkové prvky, které umožňují výstavbu standardních plotových konstrukcí. Základní kameny jsou nabízené ve dvou výškách (75 a 150 mm), které můžeme navzájem kombinovat do sestavy pěti kamenů. Zákrytný systém stříšek má výšku 75 mm a tvoří také sestavu pěti kamenů.

Monolitické kupole: Inovativní využití betonu

Navzdory tomu, že kupolové domy nejsou ve stavebnictví tak úplně nové, stále překvapují a vzbuzují zvědavost. Příkladem první monolitické kopule je pravděpodobně iglú. Igloo ukazuje dvě nejdůležitější přednosti takových konstrukcí, a to jejich vysokou pevnost a vynikající izolační vlastnosti. Monolitické kupole vděčí za svou odolnost především přirozené pevnosti oblouku a dobrou izolaci zajišťuje minimální plocha kulového průřezu.

Historie a vývoj monolitických kupolí

První současnou monolitickou kupolí bylo kluziště postavené v Provu (Utah USA) v roce 1963. O čtyři roky později bylo přestavěno a přeměněno na tržnici. V této podobě fungovala první monolitní stavba až do své demolice v roce 2006. V Polsku je nejznámější kupolovou konstrukcí tzv. „Kosmické město“, ve kterém sídlí ústředí Rádia RMF FM.

V současné době se monolitické kupole používají v různých architektonických projektech, a to jak rezidenčních, tak průmyslových a servisních. Monolitické konstrukce mohou díky své odolné konstrukci sloužit jako sklady v cementářském, hnojivovém, energetickém, zemědělském a těžebním průmyslu. Moderní monolitické kupole jsou stavěny především metodou vyvinutou ve Spojených státech třemi bratry: Davidem, Barrym a Randy Southem. První kopule byla postavena v Shelley v Idahu v dubnu 1976.

Proces výstavby monolitických kupolí

Stavba monolitických kopulí pomocí této metody je založena na několika etapách, prováděných v přesně definovaném pořadí:

  1. Příprava staveniště: První etapa spočívá v přípravě staveniště pro stavbu. K tomuto účelu je zhotoven prstencový betonový základ vyztužený ocelovou výztuží. Tyče umístěné mimo základ slouží ke spojení konstrukce s dalším vyztužením konstrukce. Vznikne tak monolit s vysokou konstrukční pevností.
  2. Vytvoření tvaru a izolace: Druhou fází konstrukce monolitické kopule je upevnění pneumatického vzduchu pro vytvoření prstence a následného čerpání vzduchu, dokud není dosaženo správného tvaru. V dalším kroku vstupují do hry polyuretany. Uvnitř kopule je nanesena vrstva polyuretanové pěny, která po vytvrdnutí působí jako izolace celé konstrukce a zajišťuje další zpevnění. V této fázi můžete využít mimo jiné hotové polyuretanové systémy dostupné v nabídce skupiny PCC, které umožňují výrobu vysoce kvalitních izolačních nátěrů. Příkladem takových produktů je řada Ekoprodur a Crossin®. Izolační polyuretanové systémy zajišťují vynikající tepelnou a zvukovou izolaci díky polotuhé a tuhé pěně. Tyto typy izolací mají velmi širokou škálu použití. Aplikují se na základy, podlahy, vnitřní a vnější stěny, střechy a podkroví. Díky použití produktů Crossin® je možné dosáhnout vynikajících součinitelů tepelné vodivosti. Kromě hotových polyuretanových systémů zahrnuje produktové portfolio skupiny PCC také polotovary, jako jsou polyetherpolyoly Rokopol®, retardéry hoření (řada Roflam) a také kompatibilizéry a emulgátory, které se používají k výrobě vysoce kvalitních OCF montážní pěny. Všechny tyto chemické produkty jsou široce používány v moderním stavebnictví.
  3. Montáž výztuže: Čtvrtou fází výstavby monolitických kupolí je montáž výztužných ocelových tyčí na dříve aplikovanou polyuretanovou pěnu pomocí speciálně navrženého ráfkového systému. Malé kopule vyžadují tyče malého průměru s širokými roztečemi. Pro větší stavby je nutné použít silnější tyče umístěné v menších vzdálenostech.
  4. Nástřik betonu: Poslední etapa výstavby monolitických kupolí spočívá v nástřiku betonu na výztuž zhotovenou v předchozí etapě. Tato vrstva obvykle nepřesahuje tloušťku 8 cm a zcela pokrývá ocelové pruty a vytváří tenkostěnný monolitický skelet. Beton po zaschnutí vytváří extrémně tuhou a odolnou konstrukci. Pro zlepšení vlastností stříkaného betonu se často používají speciální modifikační přísady, jako jsou např. výrobky řady Rofluid (M, H, P, T). Přísady do betonu tohoto typu se používají jako velmi účinné zpomalovače pojiva betonu, které zpomalují tuhnutí betonové směsi.

Výhody a výzvy monolitických kupolí

Monolitické kopule mají řadu výhod. V první řadě se vyznačují vynikajícími nosnými a izolačními vlastnostmi především díky svému tvaru. Jejich unikátní design jim dává schopnost odolat i těm největším přírodním katastrofám, jako jsou bouře, tornáda a dokonce i zemětřesení. Monolitické budovy jsou proto obzvláště oblíbené v oblastech světa nejvíce vystavených přírodním katastrofám. Nedostatek nutnosti osazování nosných stěn v monolitických konstrukcích umožňuje pohodlné uspořádání uspořádání místností. Navíc díky unikátnímu designu není potřeba střecha. To se promítá do výrazného snížení investičních nákladů a také úspory času výstavby. Velké úspory se dosahují také díky použití menšího množství stavebních materiálů než při standardní výstavbě.

Jednou z nevýhod a potíží, se kterými se setkáváme při stavbě monolitických kupolí, je potřeba zapojit zkušené odborníky se speciálním vybavením. To může zahrnovat relativně vysoké náklady na provedení takové konstrukce. Navíc zakřivené plochy v interiéru kupole vyžadují úpravu celého designu interiéru a vybavení. Pro optimální využití povrchů, zejména těch hůře dostupných částí, je většinou potřeba vyrobit nábytek na míru.

tags: #okrasna #betonova #zed #monoliticky #beton #informace

Oblíbené příspěvky: