Olejovzdorné nátěry betonu: komplexní průvodce ochranou a sanací

Beton je s ohledem na své technologické a ekonomické výhody nejpoužívanějším konstrukčním materiálem ve stavebnictví. Je to stabilní materiál s vysokou životností, který však vlivem působení vnějších vlivů podléhá korozi. Tu způsobuje například zvýšená agresivita prostředí, zvýšená koncentrace oxidu uhličitého a dalších splodin. Betonu nejvíce škodí účinky střídavého zmrazování a rozmrazování, kdy dochází k poruchám jeho struktury. Poškození mrazem se obvykle objevuje na smáčených vodorovných plochách nebo svislém povrchu vlivem zvětšení objemu vody. Betonová konstrukce proto musí být vhodným způsobem chráněna.

Typy povrchových úprav betonu dle ČSN EN 1504-2

Nátěry jsou poměrně častou povrchovou úpravou betonových konstrukcí. Přestože je dnes velká pozornost věnována pohledovým betonům bez povrchové úpravy, mají nátěry stále svou nezastupitelnou roli, zejména při opravách a v případech, kdy je třeba zajistit specifické vlastnosti povrchu. Nátěry na betonové konstrukce lze členit do skupin podle mnoha hledisek. Základní rozdělení definuje norma ČSN EN 1504-2, a to na hydrofobní impregnace, impregnace a nátěry (ve smyslu povlaky, v originále coatings). Norma používá slovo „nátěr“ v užším významu, než je obvyklé. Při použití terminologie normy by název článku měl znít „Systémy povrchové ochrany betonu - typy, atd.“

Hydrofobní impregnace

Hydrofobní impregnace vytváří povrch odpuzující vodu. Póry a kapiláry jsou vnitřně potaženy, avšak nejsou zaplněny. Na povrchu betonu se nevytváří film a dochází jen k malé nebo vůbec žádné změně vzhledu. Přípravek proniká hluboko do povrchu a je UV odrazivý, čímž zamezuje poškozování betonu ultrafialovým zářením. Olejofobní účinky impregnace se projevují např. u krbů, kde ochranná vrstva zabraňuje vsakování olejových úkapů. Funkčnost hydrofobizace povrchu může být až 8 let. Obnovení a znovu natření: V případě sníženého efektu impregnace může být NANOBALA BTProtect jednoduše aplikován znovu.

Impregnace

Impregnace snižuje porozitu povrchu betonu a dochází k jeho zpevnění. Póry a kapiláry jsou částečně, nebo úplně, zaplněny. Na základě parametru propustnosti pro vodní páru je impregnační prostředek klasifikován jako parotěsný nebo paropropustný, případně ani parotěsný, ani paropropustný. Dle mého názoru by měl být v případě cíle ochrana proti vnikání povinný. Aplikace silikátů také zabraňuje případné nasákavosti, což výrazně zjednodušuje následnou údržbu podlahy. Produkty OBTEGO AG spadají především do oblasti plnivového - funkčního prvku „Ochrana proti vnikání látek“, přičemž výrobky obsahující silikáty, které mají také mechanické vlastnosti (např. odolnost proti poškrábání). Problém se zbytky emulgovaných olejů lze vyřešit aplikací speciálního nátěru Cem-Kote Barrier Coat 100. Tento spojovací můstek musí být aplikován na povrch betonu předtím, než emulgující olejová rozpouštědla dosáhnou povrchu betonu.

Povlaky (Nátěry)

Povlaky vytváří na povrchu betonu film, který ho chrání před vnějšími vlivy. Tloušťka je obvykle 0,1 mm až 5,0 mm. V případě nátěrů (povlaků) je parametrů definováno mnohem více, většina z nich mezi nepovinnými. Z ostatních parametrů pro všechna určená použití bych zdůraznil propustnost pro vodní páru a propustnost pro oxid uhličitý. Lineární smršťování se týká nátěrů, které vytváří film o tloušťce alespoň 3 mm. Systémy schopné přemosťovat trhliny se využívají zejména u nátěrů podlah garáží. Tento parametr je významně závislý na teplotě (schopnost se při nižších teplotách zhoršuje) a je proto třeba sledovat při jaké teplotě byl nátěr zkoušen. V aplikacích, kde není akcentován vzhled konstrukce se trhliny obvykle překlenují bandážováním.

Čtěte také: Druhy nátěrů pro dřevo v interiéru

Cíle aplikace nátěrů na beton

Norma uvádí pět cílů, kterých lze aplikací nátěru (systému povrchové ochrany) dosáhnout:

• Ochrana proti vnikání: Povrchová úprava má omezit vnikání, nejčastěji vody, do betonu. Použitelné jsou hydrofobní impregnace, impregnace i povlaky. Jedná se o typický cíl aplikace povrchové ochrany betonu. Při jeho návrhu nebo provádění je třeba neopomenout skutečnost, že povrchová úprava bude, přinejmenším částečně, bránit odpařování vlhkosti z betonu, a proto je třeba pečlivě zvážit, zda bude zásah proveden dokonale a nepovede k hromadění vlhkosti v konstrukci.
• Regulace vlhkosti: Lze využít buď hydrofobní impregnaci, nebo povlak. Provádí se typicky v případě konstrukcí postižených alkalicko-křemičitou reakcí či síranovou korozí pro částečné prodloužení jejich životnosti.
• Zvýšení fyzikální odolnosti: Norma předpokládá buď impregnaci, nebo povlak. Typickým příkladem tohoto zásahu je zvýšení odolnosti podlahy v obrusu. Voděodolný nátěr minerálních betonových, cementových, teracových podlah systémem OBTEGO® je založen na principu chemického kotvení do povrchu a spojení se s podkladem díky vzájemné chemické reakci.
• Zvýšení chemické odolnosti: Dle normy toho lze dosáhnout pouze povlakem, který betonovou konstrukci od agresivního prostředí oddělí.
• Zvýšení elektrického odporu betonu: V tomto případě je snahou snížit vlhkost betonu a omezit tak riziko koroze výztuže. Suchý beton má větší elektrický odpor než beton vlhký.

Mimo výše uvedené se nátěry často aplikují pro zlepšení vzhledu konstrukce, pro sjednocení barevného odstínu.

Materiály používané pro nátěry

Typicky se jedná o dvousložkové hmoty tvořené bází a tvrdidlem, vynikající vysokou pevností a tvrdostí (zvýšení fyzikální odolnosti) a odolností proti mnoha chemikáliím agresivním pro beton. Adheze epoxidů k betonu je při správné přípravě podkladu velmi vysoká. Voděodolný nátěr betonu, impregnace betonových podlah, repase betonových podlah, čištění a ochrana betonových podlah vyžaduje vhodné a odpovídající technologické zázemí prováděcí kamenické firmy a dlouhodobé zkušenosti a poznatky z oblasti vývoje a změn stavebního a kamenického trhu.

Epoxidové nátěry

Vynikají vysokou pevností a tvrdostí a odolností proti mnoha chemikáliím agresivním pro beton.

Polyuretanové nátěry

Tato materiálová skupina je příbuzná epoxidům, avšak po vytvrzení jsou pružnější. Jsou dobře odolné na povětrnosti.

Čtěte také: Nátěr pro OSB desky na podlahu

Disperzní nátěry

Jedná se o směs látek, kdy jedna (či více) látka je rovnoměrně rozptýlena ve druhé. Disperze stojí za rozšířením vodou ředitelných hmot v poslední době. Může se jednat o akrylátové, polyuretanové, epoxidové či jiné materiálové báze.

Normové požadavky (ČSN EN 1504-2)

Normové požadavky uvádí opět ČSN EN 1504-2. Jsou zde definovány parametry, které musí být u nátěru specifikovány v závislosti na jeho použití na stavbě. Užitečné informace, zejména požadavky na výsledky kontrolních zkoušek na stavbě, které v normě chybí, uvádí např. rychlost sušení po hydrofobizaci. V popisované normě, ani v jiných částech EN 1504 bohužel není vysvětleno, co je myšleno „určitým určeným použitím“. Pokud je parametr v kategorii „vyžadováno pro všechna určená použití“, je nepochybně třeba vždy zvolit materiál, který má tento parametr specifikovaný.

Parametry hydrofobních impregnací

Hydrofobní impregnace je dle normy možné využít pro ochranu proti vnikání, pro regulaci vlhkosti betonu a pro zvýšení elektrického odporu betonu. Předepsány jsou tři povinné parametry, avšak pouze dva z nich popisuje vlastnost, kterou chceme na konstrukci dosáhnout, případně která konstrukci ovlivňuje:

• Absorpce vody a odolnost proti alkáliím: Hodnotí, jak nanesený materiál brání pronikání vody do referenčního betonu.
• Rychlost sušení po hydrofobní impregnaci: Hodnotí schopnost ošetřeného betonu vysychat.
• Hloubka průniku prostředku do betonu: Dle mého názoru je tento parametr technologický a pro správné fungování konstrukce málo podstatný.

Dále jsou vlastnosti, které je třeba specifikovat jen v některých případech. Parametr „úbytek hmotnosti po střídavém působení mrazu a rozmrazovacích solí“ hodnotí schopnost prostředku zlepšit mrazuvzdornost betonu a norma jeho vznesení doporučuje zvážit u všech tří cílů. V případě „difuze chloridových iontů“ je hodnocena schopnost prostředku bránit vnikání chloridů do betonu.

Parametry impregnací

Impregnace je dle normy možné využít pro dva cíle, a to ochrana proti vnikání a zvýšení fyzikální odolnosti. Povinný parametr „rychlost pronikání vody v kapalné fázi“ hodnotí obdobnou schopnost jako parametr „absorpce vody a odolnost proti alkáliím“ u hydrofobních impregnací, kvůli jiným vlastnostem hodnocených materiálů však pomocí jiného zkušebního postupu. V případě ochrany proti vnikání se jedná o nezbytnou informaci, avšak v případě cíle zvýšení fyzikální odolnosti, např. odolnosti proti obrusu u podlahy, o požadavek dle mého názoru nadbytečný. O hloubce průniku prostředku do betonu bylo pojednáno již v odstavci o hydrofobních impregnacích. Zbývající tři parametry jsou povinné pouze v případě, že cílem aplikace je zvýšení fyzikální odolnosti betonu. V případě odolnosti proti úderu se hodnotí odolnost povrchu při pádu definovaného závaží. V případě nepovinných parametrů je třeba zmínit propustnost pro vodní páru. Na jeho základě je impregnační prostředek klasifikován jako parotěsný nebo paropropustný, případně ani parotěsný, ani paropropustný. Dle mého názoru by měl být v případě cíle ochrana proti vnikání povinný. Při teplotním cyklování se zkušební vzorky vystaví působení teplotních cyklů a sleduje se, zda došlo ke vzniku vizuálně patrných vad a k poklesu soudržnosti s podkladem. Definovány jsou 4 rozdílné postupy teplotního cyklování. Je třeba předem rozhodnout, který odpovídá předpokládanému namáhání nátěru.

Čtěte také: Doporučení pro ekologické nátěry

Parametry nátěrů (povlaků)

V případě nátěrů (povlaků) je parametrů definováno mnohem více, většina z nich mezi nepovinnými. V případě povinných údajů se na rozdíl od normy domnívám, že vyžadování parametru rychlost pronikání vody v kapalné fázi pro všechny aplikace s cílem zvýšení fyzikální odolnosti není opodstatněné. Z ostatních parametrů pro všechna určená použití bych zdůraznil propustnost pro vodní páru a propustnost pro oxid uhličitý. Lineární smršťování se týká nátěrů, které vytváří film o tloušťce alespoň 3 mm. Systémy schopné přemosťovat trhliny se využívají zejména u nátěrů podlah garáží. Tento parametr je významně závislý na teplotě (schopnost se při nižších teplotách zhoršuje) a je proto třeba sledovat při jaké teplotě byl nátěr zkoušen. V aplikacích, kde není akcentován vzhled konstrukce se trhliny obvykle překlenují bandážováním. Je třeba se zde zmínit o protismykových vlastnostech. Norma EN 1504-2 uvádí 3 třídy protismykových vlastností, avšak současně upozorňuje, že v mnoha zemích existují národní předpisy, které tuto problematiku řeší a které mají před touto normou přednost. Tato situace platí i v ČR. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, která je obecně závazným právním předpisem, odkazuje na ČSN 74 4505 Podlahy - společná ustanovení, jež definuje požadavky na protiskluznost platné v ČR.

Praktické aspekty aplikace olejovzdorných nátěrů

Penetrace betonu a minerálních povrchů se provádí kvůli vlastnostem podkladu a přilnavosti či spojení krycí finální vrstvy. Penetraci lze tedy přirovnat k základovým nátěrům například kovových či metalických povrchů. Nejdůležitější je pro správné provedení podkladové úpravy betonových povrchů vhodný výběr penetračního systémů. Ten musí vždy chemicky odpovídat konkrétní povrchové úpravě, ale i vlastnostem podkladu a ideálně jeho chemickému složení.

Příprava povrchu

Nový beton je starý nejméně 28 dní. Podklad musí být čistý, suchý a zbavený všech kontaminantů, jako jsou špína, olej, mastnota, povrchové úpravy a volný drobivý materiál, který může snižovat přilnavost nátěru. Povrchové vady, výduchy, dutiny, póry atd. musí být předem vyplněny pomocí vhodného materiálu, aby byl povrch bez vad. V případě cementových výplní ponechte před nanesením nátěru dobu vytvrzení nejméně 4 dny.

Stávající nátěry otestujte, aby se ověřila jejich přilnavost k podkladu a jejich kompatibilita. Stávající nátěry kompletně odstranit pomocí vhodného zařízení a podklad připravit stejně jako v případě „bez stávajícího nátěru“. Důkladně očistěte povrch stávajícího plně propojeného nátěru od všech kontaminantů pomocí vhodného zařízení, například čištění párou nebo vysokotlakým vodním paprskem. Důsledně dodržujte instalační postupy definované v metodických příručkách, aplikačních a pracovních návodech, které musí být vždy přizpůsobeny aktuálním podmínkám na staveništi.

Kontaminace betonu olejem a její řešení

Betonové stavby, jako jsou záchytné a havarijní jímky a další betonové stavby, používané pro skladování organických rozpouštědel a olejů vyžadují kvalitní hydroizolaci a speciální ochranu. Průmyslové čističky odpadních vod často obsahují rozpouštědla a oleje, které běžně emulgují ve vodě. Názorným příkladem jsou ropné rafinérie a chemické provozy. Tyto stavby a skladové prostory musí být chráněny a hydroizolovány, aby se zabránilo pronikání organických kapalin do okolní půdy. Tyto látky mohou prosakovat prasklinami, ale také pomalou difúzí skrz špatně zhutněný beton. Různé organické nátěry, obvykle založené na polyuretanech a epoxidech, které se používají na ochranu a hydroizolaci těchto staveb, mají mnoho nevýhod - chemická odolnost vůči rozpouštědlům může být v dlouhodobém horizontu omezena a je třeba věnovat velký důraz na kvalitní výběr nátěru na polymerové bázi, který chrání před konkrétními rozpouštědly a olejovými chemikáliemi. Polymerové nátěry nepropouštějí páry (představují velmi nízkou transmisi vodních par). Toto může mít za následek narušení vazby vlivem vzlínání vlhkosti z betonu.

Stavby, které byly v minulosti využívány jako výrobní závody, se poměrně často potýkají s přítomností oleje v konstrukcích, zejména ve stropu. V takových případech nastává při opravách otázka, zda lze na konstrukci nanést nátěr, nebo použít epoxidovou pryskyřici jako adhezní můstek. Odpověď na tuto otázku záleží mimo jiné na druhu oleje, kterým byl beton kontaminován. V některých případech (surová ropa, nebo silně zoxidované použité oleje) může docházet k povrchovému poškozování cementového tmelu a potažmo betonu. Při zvýšeném působení a u subtilních konstrukcí (stropní desky trámových stropů starších objektů) může být ohrožena i jejich funkce. Chemické působení není s přítomností oleje většinou přímo spojené. Negativní působení olejů je spíše fyzikálního charakteru. U běžných betonů dochází k nasycení pórového systému, a dle prováděných zkoušek a dle DIN a ÖNORM, dochází k poklesu pevností betonu o 10 % až 20 %. Povrch konstrukce je potom mastný a může docházet i k úkapům pod konstrukci. Dále je ovlivněna adheze materiálů na podklad a na konstrukce je nemožné aplikovat další vrstvy, ať již omítkové, nebo nátěrové. Vždy je zde riziko, že bude nadále docházet k dalšímu průniku olejů (omítkovými systémy), nebo oddělení nových vrstev od podkladu. Z výše popsaného vyplývá, že možnosti použití betonové konstrukce kontaminované oleji, je vázáno na míru kontaminace a na druhu oleje, kterým je konstrukce nasycena. To je potřeba stanovit stavebně technickým průzkumem. V případě zaolejovaných konstrukcí je nutné vycházet z varianty, že konstrukce má snížené fyzikálně mechanické vlastnosti a že bude snížena schopnost adheze nových vrstev na povrch konstrukce. Chemické poškození konstrukce by bylo na jejím povrchu patrné. Předchozí popis možných komplikací při kontaminaci konstrukce olejem naznačuje, že i provedení povrchové úpravy na zaolejovaném povrchu není snadné. Je možné pokusit se povrch konstrukce vyčistit (mýdly a průmyslovými emulzemi), ale jedná se o řešení dočasné, obvykle komplikované a s nejistým úspěchem. V okamžiku, kdy je konstrukce nasycena, dochází obvykle po očištění povrchu v poměrně krátkém časovém úseku k opětovné kontaminaci povrchu.

Pro zajištění adheze reprofilačních malt na povrch konstrukce je možné tyto vrstvy k povrchu mechanicky přikotvit. Tj. do podkladu dát dostatečné množství trnů (v závislosti na použití a případném statickém výpočtu), k nim přivázat výztužnou síť, nebo celý armokoš a následně provést reprofilaci, nebo přibetonávku. Pro aplikaci nátěru na povrch olejem kontaminované konstrukce se jako nejvhodnější jeví použití epoxidových pryskyřic, které mají v důsledku použitých přísad schopnost zakotvit se i do oleji znečištěného podkladu. Jedná se o materiály s promotéry adheze. Takovým materiálem je např. UNICRETE AME, který společnost BETOSAN s.r.o. zařadila do nabídky. Je možné jej použít jako epoxidový adhezní můstek i jako uzavírací nátěr na povrch kontaminované konstrukce. U běžných betonů dochází k nasycení pórového systému a dle prováděných zkoušek a dle DIN a ONORM dochází k poklesu pevnosti betonu o 10 - 20 %. Vzhledem ke komplikovanosti čištění a jeho dočasnému účinku je použití materiálu s promotéry adheze obvykle jedinou možností, jak problém s kontaminovanou konstrukcí vyřešit.

Anorganické olejovzdorné nátěry

Byly vyvinuty anorganické nátěry na cementové bázi, jako je například Nano-Shield OSP (organic solvent protection - ochrana před organickými rozpouštědly). Materiál má konzistenci suchého prášku, dodává se v pytlích a na místě se smíchá s vodou, aby vznikla kašovitá směs, která se aplikuje ve dvou vrstvách pomocí nátěru nebo stříkáním do běžné výsledné tloušťky 2 mm. Nano-Shield OSP je zcela anorganický, a proto nemůže být napaden žádným typem rozpouštědel a olejů (včetně acetonu, xylenu, benzenu a mnoha dalších), stejně tak aromatickými/alifatickými uhlovodíky, lehkými a těžkými oleji. Po aplikaci musí být Nano-Shield OSP dobře vlhčen po dobu minimálně tří dnů, aby se dosáhlo vodonepropustnosti a rezistence vůči pronikání rozpouštědel a olejů. Materiál je zcela paropropustný a může být aplikován přímo na vlhký beton a na podzemní betonové stavby, které vykazují vysoký stupeň vlhkosti za betonovými stěnami. Protože se jedná o nepružný materiál, musí být praskliny v betonu opraveny separátně. Oprava prasklin představuje vyříznutí praskliny za účelem vytvoření “V”-drážky o šířce přibližně 5-6 cm a hloubce 2-3 cm. Na nových stavbách se Nano-Shield OSP aplikuje přímo na čerstvý, nevyzrálý beton a na povrch vlhkých betonů otryskaných pískem. Materiál může být aplikován štětcem nebo nastříkán ve dvou vrstvách. Při ošetření některých existujících betonových staveb je zásadním problémem hluboká kontaminace betonu olejem. Běžně se aplikují silné olej emulgující čisticí prostředky, nechají se působit po dobu 10-15 minut a povrch se omyje tlakovou vodou. Tento postup se musí několikrát opakovat. Hlavním problémem je, že v mnoha případech tento typ povrchového čištění neodstraní veškeré znečišťující látky (oleje a rozpouštědla) a tyto zvyšují kapilární tlaky postupně až k povrchu betonu a zabraňují tak vazbě materiálu Nano-Shield OSP. V některých případech po vyčištění čistícími prostředky a vodou může být ještě potřeba opískování. Problém se zbytky emulgovaných olejů lze vyřešit aplikací speciálního nátěru Cem-Kote Barrier Coat 100. Tento spojovací můstek musí být aplikován na povrch betonu předtím, než emulgující olejová rozpouštědla dosáhnou povrchu betonu. U některých projektů narazíme na obnažené a zrezivělé armovací železo. To musí být ošetřeno samostatně před aplikací hydroizolačních ochranných nátěrů.

Nano-impregnace BTProtect

Nátěr na beton BTProtect je hydrofobní a olejofobní nano impregnace určena k dlouhodobému voděvzdornému ošetření savých povrchů, u kterých chceme jemně zvýraznit barevnost povrchu - zejména na teraco, vymývanou dlažbu a imitace kamene. Vhodná na probarvené betony a omítky. Další obvyklé užití impregnace je na vysoce pálené keramické výrobky - klinkery. Ošetřený povrch musí být čistý, bez prachu, vyzrálý a nesmí být zasolen. Impregnace BTProtect neobsahuje vosky, silikony ani akrylátové složky. Nanovrstva je odolná teplotám do cca 120°C a dlouhodobě zvyšuje užitnou i estetickou hodnotu povrchu. Nanovrstva zamezuje poškozování betonu ultrafialovým zářením, je UV odrazivá.

Návod k použití:

• Barva: Průhledný, bezbarvý.
• Použití: Použijte přímo z originálního balení. Před použitím protřepejte.
• Spotřeba: Cca 60 až 150 ml/m2.
• Příprava povrchu: Povrch musí být suchý, zbaven prachu a nečistot, bez plísní, mechů a řas.
• Aplikace: NANOBALA BTProtect je třeba nanést namáčením, nátěrem nebo postřikem. Povrch musí být impregnací pokryt do zavlhčení podkladu, tak aby impregnace zbytečně nestékala. Při aplikaci sprejováním je nutné zajistit dostatečnou ventilaci. Aerosol nesmí být inhalován.
• Teplota při aplikaci: +5°C až +25°C.
• Formování vrstvy: Nastane během 24 hodin, při dostatečné ventilaci.
• Obnovení a znovu natření: V případě sníženého efektu impregnace může být NANOBALA BTProtect jednoduše aplikován znovu.
• Základní složení: Rozpouštědlová směs se speciálními nanopřísadami.
• Čištění povrchu: Oplachem čistou vodou. Nejsou zapotřebí čistící prostředky ani tlaková voda.
• Skladování: Při teplotě +5 až +30°C. Udržujte obal dobře uzavřený. Skladujte z dosahu potravin. Chraňte před mrazem, sluncem a přehřátím.
• Skladovatelnost: min. 12 měsíců od data uvedeného na obalu.
• Upozornění: Přípravek před použitím vždy vyzkoušejte na malém skrytém místě. Uvedené informace nemohou být považovány za záruku vhodnosti výrobku pro danou aplikaci.

Srovnávací tabulka typů povrchových úprav betonu

Spektrum nátěrů na beton je dnes velmi široké. Jejich aplikace může betonové konstrukci prospět, může ji však i velmi významně poškodit. Při nepříznivých okolnostech může být zmařená investice díky krátké trvanlivosti naneseného nátěru pouze zanedbatelnou škodou. Při rozhodování je vždy třeba zvážit konkrétní situaci, stav konstrukce, namáhání jejího povrchu (včetně klimatických vlivů) a cíl, kterého má aplikace dosáhnout. Současná platná norma tuto nesnadnost a šíři záběru odráží. Je poměrně dlouhým (47 stran), ne zcela přehledným dokumentem. V některých pasážích odhaluje, že vznikla nesnadným konsensem zájmů napříč oborem i napříč Evropou.

tags: #olejivzdorny #nater #betonu #informace

Oblíbené příspěvky:

• Kvalitní nábytek Klatovy
• Specifikace SDK dveří
• Průvodce instalací betonových jímek
• výhody jednovrstvého zdiva Porotherm 44 EKO+ Profi
• Jak na efekty s strukturálním válečkem?