Rákos jako tradiční a ekologický stavební materiál: Informace o omítkách a zateplení

Rákos, jedna z nejstarších stavebních surovin, zažívá renesanci v moderním stavitelství, zejména v souvislosti s ekologickou a udržitelnou výstavbou. Jeho přirozené vlastnosti a kompatibilita s jinými přírodními materiály, jako je dřevo, juta a hliněné omítky, jej činí ideální volbou pro mnoho aplikací.

Charakteristika a zpracování rákosu

Rákos roste ve střední Evropě na mírně se svažujících březích stojatých vod a pomalu tekoucích řek. Rostlina dosahuje výšky 2 až 4 m s průměrem stébel 3 až 9 mm. Sklizeň probíhá od 1. října do 15. března kosou, kosákem nebo kombajnem. Stébla se krátkou dobu skladují na břehu a suší na vzduchu. Po vysušení se rákos očistí a hřebenem pročeše, čímž se odstraní suché listy a zlomená stébla. Očištěná stébla se přibližně 200 mm od dolního konce sváží do snopů.

Na rozdíl od slámy je rákos výrazně tvrdší, nepodléhá biologickému rozkladu a díky vysokému obsahu kyseliny křemičité je značně snížené riziko jeho samovznícení. Stlačení vrstev přispívá ke zvýšení požární odolnosti. Používá se pouze jednoleté rákosí, zpracované do desek, rolí nebo rohoží.

Použití rákosu ve stavebnictví

Ve stavebnictví se k rákosu vracíme jako ke tradiční surovině pro střešní krytiny, nosiče omítek nebo tepelně izolační desky. V některých částech Evropy nenastala při užívání rákosu přestávka. Stále se úspěšně používá jako střešní krytina, k výstavbě plotů, výrobě stínících rohoží, ochranného pletiva na stromy, nosiče omítek nebo k dekoračním účelům.

Rákosová stébla se vzájemně svazují drátem a svinují do rohoží, jejichž délka je 6000 mm. Na vhodný podkladový materiál se přitloukají hřebíky nebo se upevňují vruty. Nejčastěji se používají na dřevěné stěny a podbíjení stropů z dřevěných prken nebo dřevoštěpkových desek, popřípadě na železobetonové konstrukce.

Čtěte také: Složení venkovní omítky

Rákos jako nosič omítky

Rákos jako nosič omítky se používal v dřívějších dobách jako spolehlivá součást tvorby omítek. Dnes se vrací jako prvek ekologické a udržitelné výstavby hlavně v dřevostavbách. Rákosové pletivo pod omítku se liší od běžně prodávaných dekorativních plotů. Použití je možné pro různé typy povrchů, mezi hlavní použití patří na kamenné stěny, roubené stěny, přes deskové stropy či stěny z OSB desek. Pro jednodušší manipulaci se doporučuje šířka 1 m, s tímto rozměrem může bezproblémově manipulovat jen jeden pracovník.

Rákosové tepelně izolační desky

Rákos použitý pro výrobu desek musí být svěží, bez známek poškození a očištěný od listů. Desky se vyrábějí strojním lisováním stébel a svazují se drátem. Mají velikost 2000/1000 mm a tloušťky 30 a 50 mm. Je možno je použít jako vnější i vnitřní tepelnou izolaci stěn koncipovaných pro difuzně propustné obvodové pláště. Hodí se například pro dodatečné izolování konstrukcí vybudovaných z roubených dřevěných trámů. Při vnitřním tepelném izolování stěn je vhodnou úpravou vnitřního povrchu hliněná omítka.

Rekonstrukce rákosových stropů

Při rekonstrukcích starých domů často narazíte na rákosový strop, který vlivem času a jiných vlivů popraskal či dokonce místy opadal. Rákosový strop se vyskytuje zejména u starých objektů, ve kterých se dříve dělaly dřevěné trámové stropy. Na trámy se ze spodní strany připevnilo dřevěné bednění.

Způsobů rekonstrukce rákosového stropu je více, je ale potřeba vybrat tu správnou variantu podle několika kritérií:

• Zda je, nebo bude podlaží nad stropem využívané, resp. vytápěné - pak je třeba uvažovat, zda je vhodné strop při rekonstrukci zateplit a snížit tak tepelné ztráty místnosti.
• Pokud je podlaží nad stropem využívané, je třeba počítat se statickým a dynamickým zatížením stropu.
• Musíme znát současnou světlou výšku místnosti.
• Je třeba zjistit, v jakém stavu je prkenné bednění a celkově konstrukce stropu.

Pokud jsou viditelné uhnilé okraje desek, jistě nemá cenu na tyto desky natahovat novou omítku a snažit se opravit opadaná místa.

Čtěte také: Průvodce výběrem přechodových lišt

Možnosti opravy a rekonstrukce rákosového stropu

Kompletní odstranění původního stropu

Jedním z řešení je kompletní odstranění omítky, rákosové rohože a dřevěného bednění. Je však třeba počítat s možným škvárovým zásypem nebo stavební sutí mezi nosnými dřevěnými trámy. Pokud se pod bedněním ukrývají zachovalé trámy s vrchním záklopem, můžete nechat strop takto odkrytý. Jedná se asi o nejjednodušší a nejrychlejší řešení. Trámy ve většině případů stačí očistit a příp. přebrousit a natřít nebo nalakovat. Nevýhodou tohoto řešení je odstranění instalační dutiny, původní elektroinstalace tedy zůstane obnažena. Pokud je nad stropem nevytápěná půda, je třeba strop z vrchní strany tepelně izolovat. Jedná se o nejpracnější variantu a tedy nejméně užívanou. Ovšem užití této varianty může být například v historické a památkově chráněné budově.

Aplikace rabicového pletiva

Místo rákosové rohože se používá rabicové pletivo, které se na dřevěné bednění přichytí kovovou sponou. Na takto připravený podklad se následně aplikuje mastná omítka, štuk a malba. Také jedna z možných variant rekonstrukce rákosového stropu.

Vyhlazení trhlin lepidlem a perlinkou

Před aplikací lepidla je nutné důkladně oškrabat veškerou původní malbu a původní omítku dostatečně penetrovat penetračním přípravkem a vytvořit tak kontaktní můstek. Trhliny se lepidlem zacelí a na celou plochu se natáhne vrstva lepidla dle technologického předpisu výrobce, do kterého se následně zatlačí perlinka a znovu se přetáhne lepidlem. Problém je v tom, že žádný výrobce nenabízí konkrétní výrobek, který je k tomuto účelu určen. Nedá se totiž zaručit, že vlivem dynamických účinků nebo objemových změn dřeva, nedojde k popraskání i této vrstvy.

Sádrokartonový podhled

Pokud máte dostatečně velkou světlou výšku místnosti (vzdálenost od podlahy po strop), tedy alespoň 2,65 m, můžete uvažovat o sádrokartonovém podhledu. Podhled ze sádrokartonových desek je rychlý na zhotovení a poměrně levný. Vzniklou mezeru mezi podhledem a původním stropem můžete využít pro vložení tepelné nebo akustické izolace, pro vedení vzduchotechnického potrubí nebo elektroinstalace. Do podhledu je také velmi jednoduché osadit bodová svítidla. Trhliny samozřejmě mohou vzniknout, ale pouze vlasové, které nejdou téměř vidět.

Plastové či polystyrenové šablony

Další jednoduchou a levnou variantou zhotovení podhledu je použití plastových či polystyrenových šablon, které se na původní strop lepí vodou ředitelným lepidlem nebo se přibíjí hřebíky do předem připraveného roštu. Pro velmi nerovné stropy je vhodné udělat nosný dřevěný rošt, kterým se rovina srovná.

Čtěte také: Silikonová omítka: Použití a výhody

Zateplení rákosového stropu

Pro zateplení stropu pod nevytápěnou půdou je vhodné použít tepelnou izolaci z minerálních vláken o celkové tloušťce alespoň 200 mm (čím více, tím lépe). Umístění parozábrany je možno ve dvou variantách a to buď hned nad SDK deskami nebo umístění přímo pod stropní trámy na podbití (za předpokladu absence tepelné izolace v SDK podhledu). Zde je varianta umístění pod stropní trámy výhodnější, například z důvodu umístění bodových svítidel by došlo k větší perforaci parozábrany.

Vhodnější řešení je umístit tepelnou izolaci na podlahu nevytápěné půdy. Konstrukce stropu (trámy, prkna) pak zůstávají pod tepelnou izolací v prostoru vyšších teplot - nikdy nezmrznou, nejsou vystaveny výkyvům teplot a i z hlediska kondenzace vodní páry se jedná o bezpečnější řešení. Pokud bude tepelná izolace pod konstrukcí stropu, budou trámy vystaveny teplotním změnám a v případě porušení parozábrany v nich bude docházet ke kondenzaci vodní páry. Dále příčky v místnosti pod půdou budou tvořit tepelné mosty, což se v případě položení izolace na podlahu půdy (pokud do ní příčky neprocházejí) neděje. Pokud se ale pro takové řešení rozhodnete, je Vámi navržená skladba správná. Je třeba pečlivě přilepit parozábranu na vnitřní stěny a ve spojích ji těsně slepit. Používejte lepicí pásky k tomu určené.

Příklad zateplení rákosového stropu ze strany půdy

Skladba stropu ze strany interiéru je následující: Omítka, Rákos, Prkna, Slámový zásyp (který se odstraní), Trámy, Prkna (pochozí podlaha půdy).

Jako možnost izolace se nabízí foukaná izolace mezi trámy, ovšem vzhledem k vysoké propustnosti stropní konstrukce a bez parozábrany to může být rizikové z hlediska vlhkosti v izolantu. Jako možnost číslo dvě se jeví na stávající pochozí vrstvu podlahy volně položit minerální vatu v rolích, přímo na prkna, nebo pod ni dát parozábranu. Umístění minerální vaty přímo na prkna s případnou parozábranou pod ni je bezpečnější variantou.

Hliněné omítky na rákosovém podkladu

Hliněné omítky zpříjemňují klima v rodinných domech a interiérových prostorech díky své úžasné schopnosti absorbovat vlhkost a potom ji postupně uvolňovat do interiéru. I v prostorech, kde těch kolmých stěn není mnoho, můžeme hliněné omítky řešit na šikminách a na stropech.

Při nanášení větších vrstev hlíny na šikmých plochách (např. 3 až 4 cm) se jako podkladní rastr zvolí dvě laťky, do kterých se vtlačuje hrubá omítka. Pro celkové zpevnění se ještě do kříže dával rákos, na který se nanesla další vrstva hliněné omítky. Hlína, poté co zaschla, nikam „nepůjde“, což je vidět i na starých domech, kde hliněné omítky byly často aplikované na stropech.

Zateplení roubených domů rákosem

Dodatečné zateplení roubeného domu je obecně velkým problémem. Zateplení jen sezónně využívané roubenky odborníci nedoporučují. U trvale obývaných roubených staveb se však způsoby jejich zateplení zkoušejí, například rákosovou rohoží a mazaninou se sekanou slámou.

Z technického hlediska je optimální, když se izoluje vnější strana konstrukce, to platí hlavně pro zděné stěny, v případě roubených domů to většinou nepřipadá v úvahu. Zásadně by se neměl používat polystyren, maximálně desky z minerálních vláken. Řada starších domů zejména ve vnitrozemí měla v minulosti tzv. kožich, tedy nabílenou vrstvu hliněné omítky s plevami a řezanou slámou i dalšími přísadami jako chlupy, pazdeří. Kožich, aplikovaný zevnitř, zvenčí, nebo z obou stran mohl sloužit jako určité zateplení.

Doporučuje se v případě roubených domů, většinou využívaných jen sezónně, na dodatečné zateplení rezignovat. Dřevo je stabilizované v oboustranně větrané pozici a není ani vhodné jej dodatečně z některé strany zakrývat neprodyšnými materiály, už jen z hlediska rizika kondenzace. Samozřejmostí je dobré utěsnění spár, a to jak mezi trámy, tak okolo okenních zárubní. Doporučují se plně přírodní vymazávky hliněnou mazaninou o stejném složení jako výše zmiňovaný kožich.

Využití rákosové rohože pro zateplení roubenky

Zajímavé je zateplení rákosovou rohoží. Jedná se o čistě přírodní materiál, který se v minulosti v tradičním stavebnictví běžně používal a jeho tepelně technické vlastnosti jsou velmi dobré. Na rákos se pak aplikuje hliněná omítka. Tuto variantu zateplení lze použít tam, kde se z nějakého důvodu trvá na zateplení interiérů a současně se vyžaduje tradiční materiálová skladba, přirozený vzhled a přírodní materiály.

Příklad zateplení roubenky na Křivoklátsku

Příkladem takového postupu je zateplení roubenky uprostřed křivoklátských lesů. Majitelé chtěli používat dům k celoročnímu bydlení, ale to vzhledem ke stáří a stavu objektu nebylo bez stavebních úprav možné. Protože se jednalo o historický objekt, bylo třeba citlivě zvolit stavební materiál. Po dohodě s pracovníky památkového úřadu byly použity ekologické materiály, které nenarušily historickou hodnotu stavby, ale umožnily pohodlný způsob života.

Nejdříve se zateplovaly obvodové zdi s použitím rákosových panelů o síle 5 cm. Zadní strana byla zateplena zvenku, ostatní stěny zevnitř (kvůli zachování roubení). Následně byly zateplené vnitřní plochy omítnuty hrubou hliněnou omítkou a naštukovány jemnou hliněnou omítkou. Povalové stropy byly s použitím štukatýru (rákosová rohož) omítnuty také.

Ve druhém kroku došlo na zateplení podlahy podkroví. Přízemí a podkroví roubenky mělo být tepelně odděleno a zároveň potřebovala podkrovní část novou podlahu. Zkřížením dřevěných trámů byl tedy vyroben nosný rošt. Ten se následně vycpal volně loženou konopnou izolací a vrchní strana trámů byla pokryta korkovou izolací, která má výbornou kročejovou izolační schopnost. Nakonec byla na rošt namontována dřevěná plovoucí podlaha.

Zkušenosti s hliněnou mazaninou se slámou

Zateplení roubenky svépomocně zkoušeli i majitelé památkově chráněné chalupy na Mělnicku. Zateplení se dělalo vnější (výplně spár) i vnitřní (hliněné omítky). Pro obojí se použil velmi podobný materiál - jílová hliněná mazanina s přídavkem sekané slámy. Hliněné spárování zvenčí se dělá na již alespoň částečně vyschlém dřevě. Při jeho dalším vysychání totiž dochází k praskání a vypadávání spár.

Hodně důležité je trefit správný poměr jílu a vody. Je lepší pracovat spíše s tužší hmotou, u velmi řídké hmoty dochází k prudšímu sesychání a následnému praskání a vydrolování. Jako výplň izolační hmoty se použila sláma. Nakrájená na kousky se vmíchává do hmoty, z níž se tvoří hroudy, které se vmačkávají do spár. Velmi důležité je, aby byla hmota dobře propracovaná jako těsto.

Použila se také metoda zatloukání dubových zašpičatělých kolíků (dlouhých asi 5 cm a tlustých 1 - 2 cm dle potřeby) do spár roubení, aby se jimi přidržela vnitřní vrstva mazaniny. Kolíky mají jednu velkou výhodu oproti například hřebíkům, které se někdy používají pro zjednodušení práce: nerezaví a dřevo pak od nich nehnije. Navíc na jejich povrchu mazanina lépe drží.

Hotové spáry se nechají trochu vyschnout a pak se přetřou první velmi řídkou až vodnatou vrstvou vápenného mléka. Po jeho zaschnutí se nanáší ještě jedna vrstva. Důležité je, aby se první nátěr do hlíny zapil. Pokud by vápenné mléko bylo hustší, dochází k jeho loupání. Vnitřní omítky se dělají obdobně s tím rozdílem, že se použije nejdříve hrubší struktura se slámou, která se pak překryje jemnou hliněnou omítkou bez slámy pro začistění.

Tabulka: Vlastnosti a použití rákosu ve stavebnictví

tags: #omitka #na #rakos #zatepleni #informace

Oblíbené příspěvky:

• vlastnosti PVC polyesteru pro venkovní nábytek
• Jak opravit poškozený smalt
• Využití materiálů pro formy
• Inovativní podlahové stěrky
• Přečtěte si, jak funguje partnerství s Českomoravským betonem