Komplexní průvodce rekonstrukcí a omítáním starého komínu

Připojení nových kamen k původnímu komínu je v chalupách a chatách situace zcela běžná. Ale nelze ji podcenit a v některých případech se nevyhnete ani stavebním úpravám. Stejně tak je důležité věnovat pozornost stavu omítky komínu, zejména pokud z něj proniká zápach do místnosti.

Proč je rekonstrukce komínu důležitá?

Staré komíny, zejména ty postavené před několika desítkami let, často neodpovídají současným bezpečnostním a technickým normám. Rekonstrukce komínu je tedy nezbytná nejen pro zajištění bezpečného odvodu spalin, ale také pro zvýšení účinnosti topného systému. Navíc moderní komínové systémy přinášejí řadu výhod, jako je vyšší odolnost proti kondenzátu, lepší izolace a snadnější údržba.

Krok 1: Posouzení stavu stávajícího komínu

Prvním krokem při opravě komínu je důkladná kontrola jeho aktuálního stavu. Tuto kontrolu by měl provádět odborník - kominík s potřebnou certifikací. Během inspekce se hodnotí:

• Stav vnitřního průduchu (dehtování, praskliny, ucpání)
• Stav zdiva a spár
• Statická stabilita komínu
• Odolnost vůči vlhkosti a kondenzátu
• Kompatibilita s používaným topným systémem

Na základě výsledků inspekce se rozhodne, zda je nutná kompletní rekonstrukce, nebo postačí částečná oprava komínu. Ideální je začít vyčištěním komína a prověřením jeho stavu. Sice možná zvládnete čištění i sami, ale raději přivolejte profesionály vybavené kromě jiného i kamerou. Ta může odhalit místa hrozící požárem.

Krok 2: Výběr vhodného komínového systému

Moderní komínové systémy nabízejí různé varianty podle typu paliva a požadavků na výkon. Mezi nejčastější patří:

Čtěte také: Složení venkovní omítky

• Nerezové komínové vložky - vhodné pro plynové a kondenzační kotle
• Keramické komínové systémy - ideální pro pevná paliva a krby
• Plastové komíny - používají se u kondenzačních kotlů s nízkou teplotou spalin

Při výběru systému je důležité zohlednit:

• Typ používaného paliva
• Výkon kotle
• Průměr a výšku komínu
• Odolnost vůči kyselinám a vysokým teplotám

Nejčastější volbou při rekonstrukci starého komínu je vložkování komínu nerezovou vložkou, která je odolná vůči kondenzátu a snadno se instaluje. Za nejkvalitnější jsou považovány vložky z různých typů šamotu, z nějž lze vyrobit i tenkostěnné materiály. Chcete-li výrobek s osvědčenou trvanlivostí, zvolte vložku z klasického nebo izostatického šamotu (umožňuje výrobu tenkostěnných vložek).

Úpravy komína

V některých případech je nejlepším řešením stavba nového komína. Je to však poměrně radikální stavební zásah do konstrukce domu. Pokud se mu lze vyhnout, zvažte i další možnosti. V podstatě je lze zúžit na vyvložkování stávajícího komína v případě, že chcete jeho průměr zmenšit, případně vyfrézování, pokud je ho naopak nutné rozšířit.

Vložkování je v souvislosti s instalací nových kamen často nutné i proto, že v důsledku účinného spalování v moderních topidlech odcházejí komínem chladnější spaliny než ze starších tradičních kamen. V nedostatečně prohřátém komínovém tělese pak kondenzují, vlhkost začne komín poškozovat a důsledkem je zhoršující se tah kamen a zápach spalin v interiéru. Vložkování není až tak složitý stavební zásah a většinou se vyhnete bourání, protože se vložky do komínového průduchu mohou spouštět a usazovat shora. Bourat je nutné jen v místě vyústění kouřovodu od spotřebiče do komína a u paty komínového tělesa, kam se vsazuje spodní díl vložky a dvířka pro přístup k jímce na kondenzát.

O něco složitější, ale rovněž bez radikálního bourání je i frézování, jehož cílem je zvětšení stávajícího průměru průduchu. Často je potřeba komín vyfrézovat i při vložkování, aby do něj bylo možné umístit vložku požadovaných rozměrů. V těchto případech se pracuje s komínovou frézou, která dokáže stávající otvor kouřovodu rozšířit. Zařízení jednoduše z vnitřního komínového pláště odfrézuje až třetinu zdiva, přičemž nejužší průměr, který lze frézovat, je 100 milimetrů. Fréza se do komína rovněž spouští shora.

Čtěte také: Průvodce výběrem přechodových lišt

Krok 3: Příprava na rekonstrukci

Než začnete s vlastní rekonstrukcí komínu, je nutné připravit několik věcí:

• Stavební povolení - u větších zásahů je nutné mít souhlas stavebního úřadu
• Výběr odborné firmy - doporučuje se spolupracovat s certifikovanými kominíky
• Bezpečnostní opatření - zajistěte přístup ke komínu, odstraňte překážky a chraňte okolní konstrukce

Dobrá příprava zkracuje dobu rekonstrukce a minimalizuje riziko poškození stavby.

Krok 4: Demontáž starého komínu nebo jeho části

V případě, že je komín ve špatném technickém stavu, je nutné jeho částečné nebo úplné odstranění. Tento krok zahrnuje:

• Rozebrání nadstřešní části komínu
• Odstranění staré vložky nebo znečištěného zdiva
• Vyčištění komínového průduchu

Vždy je nutné dodržovat bezpečnostní předpisy a používat ochranné pomůcky. Starý komín, který byl sice funkční pro stará litinová kuchyňská kamna, byl ale v rizikovém stavu, co do používání. Nejen kvůli stavu nadstřešní části, ale i po délce byla stěna místy popraskaná a nejistá. Prvním krokem bylo komín v nadstřešní části rozebrat a pak vystavět zpět nahoru. Pak jsme uzavřeli dolní otvory v komíně a házeli cihly rovnou do komínu, po cca 5 kusech a druhý je v přízemí vybral a odvezl před dům na suťovou hromadu a zase zaslepil komín před prachem/sazemi před dalším shozem. Komín jsme takto snížili/zlikvidovali celý až k podlaze v přízemí. Takže bylo jasné, že bude třeba postavit komín nový, přičemž umístění se nezměnilo. Plechy, plachta, desky a vruty postačily k dočasnému uzavření a utěsnění stávající díry ve střeše po komínu před deštěm a nečasem do doby než vznikne komín nový s novým oplechováním a utěsněním.

Krok 5: Instalace nové komínové vložky

Nejběžnější metodou opravy komínu je vložkování. Postup zahrnuje:

Čtěte také: Silikonová omítka: Použití a výhody

• Vložení nerezové nebo keramické vložky do komínového průduchu
• Upevnění vložky pomocí distančních kroužků
• Utěsnění spár a napojení na spotřebič
• Instalace revizního otvoru a komínové hlavice

Vložkování zajišťuje odolnost proti kondenzátu, kyselinám a vysokým teplotám. V případě kondenzačních kotlů je nutné zajistit i odvod kondenzátu.

Stavba nového komínu

Bylo třeba vybrat co za komín chceme. Prioritou je vědět, co ke komínu bude připojeno. Tedy v čem a čím se bude topit. Nový komín jsem si nechal dodat jako komplet ze Stavebnin DEK. Po dohodě a prohledání alternativ padl výběr na výrobce Schiedel, a šamotový komín s izolací. Výška komínu v mém případě byla potřeba cca 8 m. Pro komín o výšce 8 m je to v součtu už slušná váha a je třeba vybetonovat základovou desku. Je třeba si napočítat správnou výšku umístění sopouchu (vývodu komínu pro spotřebič), jelikož tvárnice ani šamotky na výšku nelze zkracovat kvůli hrdlům. Na prvních metrech je třeba dát si záležet. Jednak je zde mnoho různých částí jako revizní-čistící otvor, hned nad zakládací částí, kde je miska na kondenzát ale je třeba i kompletního hlediska mít dobře udělanou spodní část komínu na kterém bude nemálo komínového materiálu. Takže kontrola svislosti a vodorovnosti ve všech směrech je absolutní alfa a omega. Po přidělání sopouchu už je to rutina, kdy dokola pokládáte tvárnici, izolaci, šamotovou vložku, vymazání spoje šamotu, namazání komínové malty na tvarovku, kontrola svislosti a vodorovnosti dle olovnice-provázku i vodováhy. A takto znovu dokola až ke střeše. Nadstřešní část jsem řešil komínovými tvarovkami v podobě imitace cihel a koncovky s betonovým poklopem a hliníkovým konickým ukončením šamotového středu. V neposlední řadě bylo třeba nalít do všech 4 děr tekutou maltu pro spojeni tvarovek komínu ve svislé ose i v rozích tvarovek a vložit do těchto děr závitové tyče s koncovkami. Výrobce doporučuje kotvit komín po 4 metrech. Kotvit komín je třeba do krovu střechy, a pak dilatovat 5 cm od všech hořlavých materiálů, a to při prostupu podlahou od trámů i u prostupu střechou ale i po celé délce komínu. Ostatně tak, jak norma pro kolaudaci-revizi komínu přikazuje. Nedělejte si sopouch s šikmým vstupem 45°, ale pěkně postaru 90° kolmo do stěny. Vyhnete se případnému stékání kondenzátu se sazemi z komínu do interiéru a spotřebiče/kamen.

Krok 6: Oprava nadstřešní části komínu

Nadstřešní část komínu je vystavena povětrnostním vlivům a často bývá poškozená. Oprava zahrnuje:

• Obnovu zdiva a spár
• Instalaci komínové stříšky
• Hydroizolaci a oplechování

Správně provedená nadstřešní část prodlužuje životnost celého komínového systému a zvyšuje jeho bezpečnost. Okolo komínu je třeba instalovat klempířské prvky, které utěsní prostor mezi komínem a střechou a svedou vodu z komínu na střechu. Neobejdete se ani bez komínového tmelu, který má neustálou vyšší pružnost. Díky tomu při všech teplotách v roce nedojde k praskání a trhání při roztahování vlivem teplot, díky kterému by se jinak dělaly díry a netěsnosti, které voda ihned využije.

Krok 7: Revize a uvedení do provozu

Po dokončení rekonstrukce komínu je nutné provést výchozí revizi. Tu provádí autorizovaný revizní technik, který:

• Zkontroluje těsnost a průchodnost komínu
• Ověří správné napojení na spotřebič
• Vystaví revizní zprávu

Bez této zprávy nelze komín legálně užívat. Revize je také důležitá pro případné pojistné události. Komínové tvarovky je nutno natáhnout do lepidla s perlinkou, aby byl "uzavřen plášť" komínu, to je také podmínka pro revizi. Nakonec je třeba si sehnat od kominíka, který má oprávnění dávat a dělat revizi, komín zkontrolovat a udělat revizi, že je vše v pořádku.

Krok 8: Pravidelná údržba a kontrola

I po úspěšné opravě komínu je nutné pravidelně provádět údržbu. Zákon stanovuje, že:

• Kominík musí provést kontrolu minimálně 1× ročně
• U plynových spotřebičů je doporučena kontrola 2× ročně
• U pevných paliv je nutné čištění až 3× ročně

Pravidelná údržba prodlužuje životnost komínu a snižuje riziko požáru nebo úniku spalin. Dobrá věc, kterou se teprve chystám koupit a namontovat je tzv. Napoleon. Jde o kryt komínu, aby do něj svisle napřímo nepršelo, jelikož pokud zanedbáte hadičku pro odvod kondenzované vody z misky komínu úplně vespod, tak Vám po větších deštích a netopení bude komín chytat nemálo vody, která když vyteče, tak Vám krom jiného nechá černou stopu na všem.

Omítka komína: Řešení zápachu a zlepšení vzhledu

Pokud rohem obytné místnosti prochází starý, nevložkovaný, stále používaný komín, a cítíte zápach, je nutné řešit situaci bohužel takřka vždy zevnitř a nikoli zvenku. Ve stávající omítce jsou mikrotrhliny, kterými proniká kouř, či je tak prodehtovaný, že dehet už smrdí zpod malby. Pokud natrefíte na takto poškozená místa, je potřeba nesoudržnou omítku nejprve odstranit v maximálně možném rozsahu, abyste zabránili pozdějšímu možnému opadávání nesoudržné omítky.

Možnosti opravy omítky

Pokud se chystáte opravit omítky ve vašem domě, máte na výběr ze dvou možností. Buď starou omítku kompletně osekáte a na zdivo nahodíte omítkou novou, nebo omítku nanesete přímo na původní omítku.

1. Kompletní odstranění staré omítky a nahazování nové

Nejprve oškrábejte malbu - nikdy neoškrabávejte na sucho, ale vždy si zeď důkladně namočte, doslova nechte malbu nasáknout vodou. Pro oškrabování malby je nejlepší použít klasickou špachtli, ovšem lze také pracovat s ocelovým kartáčem nebo bruskou či vrtačkou s drátěným kartáčem. Jestliže jste některé části omítky osekali kvůli jejich nesoudržnosti nebo kvůli novým rozvodům, je třeba tato místa očistit, vyškrábat spáry a našpicovat (jak namíchat špric). Teprve potom můžete nanést první vrstvu omítky, kterou bude jádrová omítka. Tato omítka slouží pro vyrovnání a sjednocení povrchu stěn.

2. Nanesení nové omítky na původní

Pokud je původní omítka v dobrém stavu a nevyžaduje žádné dorovnání a jiné zásadní úpravy, lze vyřešit opravu pouze nanesením nové štukové vrstvy. Před nanášením nové štukové omítky se doporučuje starou zeď napenetrovat a teprve po zaschnutí penetračního nátěru, nanést štukovou omítku. Díky penetraci dosáhnete zpevnění a sjednocení nasákavosti podkladní omítky.

Příprava podkladu a omítání

Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. Myslete také na to, že pokud je stěna čerstvě vyzděna, musíte ji nechat chvíli vyschnout. Vše odstraňte smetákem či kartáčem a prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou. Pokud chcete omítnout jen některé části stěny, vytyčte si omítaný prostor pomocí dřevěných latí připevněných ke stěně.

Postup omítání:

1. Rozmíchejte si omítku: Do míchačky nejprve nalijte 60 až 70% potřebného množství vody, přidejte vápno a cement (v případě vápenných omítek minimum cementu, stačí 1 lopata na celou míchačku). Přimíchat lze též univerzální pojivo. Tuto směs nechte cca minutu míchat a poté přidejte písek v odpovídajícím poměru. Nakonec dolijte vodu a směs tak nařeďte do potřebné konzistence.
2. Pokropení a špricování: Nejřidší směs použijte na špricování - první prohození stěny. Tato řídká směs musí stékat po lžíci. Nejprve plochu pořádně pokropíme (prolijeme) vodou. A poté zcela pokryjeme řídkou směsí. Ta povrch spíše ušpiní a vytvoří ostré výstupky, načež se bude lépe chytat omítka finální. Při špricování nesmí vzniknout souvislá vrstva.
3. Nahazování omítky: Maltu nabírejte zednickou lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď uvolněným zápěstím. Omítku nahazujeme lžící vždy odshora dolů, přičemž příliš tuhá konzistence, která tvoří na zdi koláče, není vhodná. Stejně jako malta řídká, která po zdi stéká.
4. Příprava a použití omítníků: Pro dosažení roviny je třeba připravit si omítníky, podle kterých se omítka stahuje latí. Upevňují se na nahozené omítkové terče, které jsou vyrovnané pomocí vodováhy a olovnice. Omítkové terče umisťujeme svisle i vodorovně cca 120 až 150 cm od sebe.
5. Strhávání omítky latí: Ihned po nahození omítku strháváme latí. Latí pohybujeme po omítnících zdola nahoru a zároveň střídavě do stran.
6. Zatažení omítky hladítkem: Strženou omítku zatahujeme kovovým a nebo dřevěným hladítkem. Pokud se objeví nerovnosti, dorovnáme je omítkou nataženou hladítkem. A včas vyspravíme i spáry po omítnících poté, co omítníky opatrně vyjmeme z čerstvé omítky.
7. Štukování: Po ztvrdnutí a vyschnutí omítky můžeme štukovat. Omítku musíme nechat před štukováním zrát podle její tloušťky. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zacupovává se plstěným a nebo pěnovým hladítkem krouživými pohyby.
8. Provádění hran: Hrany provádíme pomocí rovného prkna, které se ke stěně přichytí zednickými skobami či háčky.
9. Přechod mezi stropem a omítkou: Až nakonec dočistíme přechod mezi stropem a omítkou. Provedeme napojení ostrými hranami a nebo půlkruhovým fabionem.

Druhy omítek a jejich vlastnosti

Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm. Omítek je více druhů lišící se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností.

Výborným pomocníkem k zafixování a předcházení prasklin v omítce je zpevňovací síť - perlinka. Používá se pod finální štukovou omítku, lze jí využít zejména na vyztužení hodně namáhaných míst, jako jsou například hrany dveřních a okenních otvorů, rohy místností, ale právě i jako prevence proti prasklinám apod. Perlinka se připevňuje na zeď pomocí speciálního lepidla, které se roztírá stejně jako omítka. Nová omítka na staré omítce tak bude chráněna před popraskáním.

Pokud potřebujete původní omítku pouze lokálně opravit, například zakrýt díry po hřebících nebo popraskanou omítku, nemusíte hned natahovat nový štuk, ale můžete na daná místa použít například omítkový nebo sádrový tmel. Tmel je vhodnější než samotná sádra, která sama o sobě má jiné vlastnosti než omítka a vlivem teploty tak může opravené místo znova popraskat.

tags: #omitka #na #stary #komin #navod #postup

Oblíbené příspěvky:

• Výhody a řešení izolace plochých střech
• Inovativní řešení fasád Sto
• výhody a aplikace PUR izolace
• Nízkoexpanzní pěna: Kompletní průvodce
• Inspirujte se moderními litými podlahami