Komplexní průvodce světem omítek: Vlastnosti, typy a správná aplikace

Omítka je vrstva materiálu, která se nanáší na povrch stěn nebo stropů budov a slouží k vytvoření hladké, rovnoměrné a dekorativní povrchové úpravy. Omítka může plnit různé funkce, včetně estetických, ochranných a tepelně izolačních. Zakrývá nerovnosti zdiva a případné do zdi vestavěné instalace (jako je elektroinstalace, vodovodní nebo odpadní potrubí). Omítky plní funkci ochrany konstrukce před mechanickým poškozením a vlivy počasí, zároveň však hrají významnou roli v estetickém vzhledu stavby. Materiál, ze kterého je dům postaven, člověk nevnímá. Omítky vidí všichni uživatelé budovy každý den, a také každý, kdo kolem budovy prochází.

Omítka je rovný hladký nebo různě vrásčitý povrch u svislých stěn a stropů. Význam omítky je ochránit zdivo před povětrnostními podmínkami. Nezanedbatelné je estetické hledisko kdy omítka vyrovná nerovnosti zdiva a překryje případné instalace jako vodovodní či odpadní potrubí, elektroinstalace, či jiné technologie zapuštěné přímo do zdiva. Složení omítku může být různé od hliněných až po průmyslově vyrobené. Materiálově je nejčastěji využívá písek, vápno, voda a případně obohacená o cement. Venkovní omítka je v podstatě synonymum pro fasádu.

Vícevrstvé omítkové systémy

Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé. Jedna vrstva nestačí. Omítky jsou totiž zpravidla vícevrstvé - o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky. Ve výsledku sice uvidíte jen štuk, jemnou fasádní omítku, nebo jiné pohledové materiály, ty by ale bez kvalitního podkladu nedržely.

Jádrová omítka

Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm.

Pojivo jádrové omítky obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná. Má charakteristickou šedou barvu. I kvůli tomu se obvykle nepoužívá jako finální vrstva ani pro nenáročné aplikace. V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem. Štuky a jemné omítky nemusíte na hrubou omítku nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady. Jako podklad jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky.

Čtěte také: jak správně aplikovat jádrovou omítku Cemix

Typy omítek a jejich specifické vlastnosti

K omítání zdí je možné použít různé typy omítek, abyste zvolili tu správnou je nutné, abyste věděli, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohli později opadávat.

Vápenné omítky

Na vlhké zdi je nejlepší použít pod štuk vápennou omítku. Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá. Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití - je méně odolná a pevná. Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm). Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost. Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů. V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Jako první minerální pojivo se používalo vápno. Pomocí vápna se mohly vytvářet vnější, počasí odolné omítky, které se na různých chrámech dochovaly až do současnosti.

Sanační omítky

Sanační omítky se používají pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva. Proto se s nimi setkáte zejména při rekonstrukcích starých budov. Sanační omítky charakterizuje porézní struktura a částečná hydrofobnost. Jsou vhodné pro použití na vlhkých stěnách, kde porézní struktura podporuje lepší odpařování, a hydrofobní vlastnosti brání vzlínání vlhkosti.

Tepelně-izolační omítky

Tepelně-izolační omítky se používají pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch. Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren). Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady. Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná. Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.

Magnetická omítka

Magnetická omítka obsahuje kovové částečky, například kovové písky, spojené vhodným pojivem.

Čtěte také: Silaterm MODEL: technické informace

Moderní fasádní omítky

Venkovní omítka musí být odolná vůči změnám teplot a povětrnostním podmínkám. Zatímco jádrová omítka je podobná omítce určené pro interiérové použití, vrchní štuková vrstva obsahuje vyšší podíl cementu a hrubší zrnitost použitého písku. V oblastech vnitřního a vnějšího použití nám omítky HASIT ukazují svoji krásnou tvář. A to ať už se jedná o umělecký atraktivní prvek nebo o ochranu zdiva před vlivy počasí. V dřívějších dobách se používaly jílové malty, se kterými se ještě dnes můžeme setkat v jižních zemích, tyto se však v souvislosti s ekologickým stavebnictvím znovu dostávají do popředí i v našich zeměpisných šířkách.

Silikátové omítky

Jako konzervační prostředek je už po celé generace používáno vodní sklo. Je to krásný příklad využití nezávadné látky v oblasti ochrany fasád. Jednosložkové pojivo na bázi vodního skla, připravené k okamžitému použití v silikátových omítkách a silikátových barvách, je optimalizované a vyzrává bez tvorby trhlin. Možnosti použití tohoto pojiva jsou velmi otevřené, nejčastěji se ovšem využívá při povrchové ochraně fasád - hlavně díky své vysoké odolnosti vůči působení povětrnostních vlivů. Díky své anorganické povaze - tvorbě krystalové mřížky při tvrdnutí - dochází k pevnému, hloubkovému spojení s podkladem. Omítky a nátěry na silikátové bázi se vyznačují výbornými difúzními vlastnostmi a jsou taktéž vhodné k ochraně historických budov.

Silikonové omítky

Jako pojivo se používá silikonová pryskyřice, která má podobnou strukturu jako křemenný písek. Tato moderní stavební hmota vytváří mikroporézní plochy, které jsou extrémně vodoodpudivé. Mimo aplikace v bytové a průmyslové výstavbě se vynikajících difúzních a hydrofobních vlastností s úspěchem využívá při rekonstrukci fasád. V omítkách se používá vysoký procentuální podíl silikonové pryskyřice ve formě vodních emulzí s vhodnými disperzemi různých polymerů. To zaručuje splnění požadavků kladených na dlouhou životnost fasády a její vysokou odolnost vůči působení povětrnostních vlivů. Omítky jsou velmi odolné vůči chemickému zatížení (kyselé deště), mechanickému opotřebení i vůči napadení mikroorganismy (plísně, řasy, apod.).

SiSi omítky

Omítka SiSi firmy HASIT spojuje všechny pozitivní vlastnosti silikonových a silikátových systémů a představuje tak unikátní moderní fasádní omítku. Jsou omítky s vysokou odolností proti povětrnostním vlivům. Fasády zatěžuje ve značné míře řada nepříznivých faktorů, jako je působení atmosférických vlivů (voda, SO2, CO2, atd.), mikroorganismů (řasy, plísně, atd.), eroze a mechanické namáhání (otěr, rázové zatěžování).

Akrylátové omítky

Akrylátové omítky obsahují pojivo z umělé pryskyřice, díky kterému jsou omítky tvrdé, houževnaté a vodoodpudivé. Mají ale také své slabší stránky a těmi jsou menší odolnost proti ulpívání prachu (více se špiní) a horší paropropustnost. Vzhledem ke snížené paropropustnosti nejsou tyto omítky doporučovány na kontaktní zateplovací systémy s minerální vlnou, kde by negativně ovlivnili jinak vcelku dobré vlastnosti paropropustnosti celého systému.

Čtěte také: Složení venkovní omítky

Samočisticí fasáda

Samočisticí fasáda je poslední vrstva na fasádě, které fasádě dodá jedinečné vlastnosti.

Technologický postup omítání

Zkušený zedník si s omítáním poradí hravě. Do realizace jádrových omítek se ale můžete pustit i svépomocí. Jestliže se rozhodnete nanášet omítky svépomocí a ušetřit poměrně výraznou částku, je potřeba si dopředu připravit nejen požadovaný stavební materiál, ale také nářadí a trochu si práci rozplánovat. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky.

Příprava směsí

Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy. Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky. Pro srovnání - 25kg pytel se směsí jádrové omítky vám vystačí na omítání přibližně 0,8 m2 plochy. Stejně velký pytel pojiva bez písku pak vystačí asi na 6 m2. Cena obou pytlů bude přitom podobná. Laik obvykle míchá maltu hustší, domnívaje se, že tak méně spadne. Avšak ve skutečnosti je potřeba mít maltu řidší. Obecně je známo, že strop se lépe omítá s klasickou maltou smíchanou na stavbě, než s pytlovanou omítkou zakoupenou v obchodě.

Seznam nářadí

Nezapomeňte, že kromě stavebních hmot budete potřebovat i pořádné zednické vybavení. Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat.

• zednická lžíce
• vodováha
• olovnice
• zednické hladítko
• zednická naběračka
• velkokapacitní vědro
• zednická stěrka
• míchadlo
• stahovací lať
• zednická skoba

Hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítáte větší plochy, pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.

Příprava podkladu

1. Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot.
2. Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou.
3. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
4. Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou.

Zlepšení přilnavosti: Špric a penetrace

Po zaschnutí zdí je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.

• Špric: Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku. Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka.
• Penetrace: Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.

Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.

Příprava omítníků

Kvalitní provedení ploch, rohů, koutů a detailů napojení na další konstrukce usnadňují pozinkované nebo plastové lišty a omítníky. Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používaly omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.

Nahození jádrové omítky

1. Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní.
2. Připravte si jádrovou omítku a začněte ji postupně nahazovat zednickou lžící na stěnu. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů.
3. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky.
4. Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
5. Pro omítku stropu se připraví lešení tak, aby zedník dosáhl stropu, když na lešení stojí a má pěst zaťatou nad hlavou. Ideální výška lešení minimalizuje namáhání zedníka.

Technologické přestávky a zrání omítky

Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů. Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.

Natažení fajnové omítky (štuku)

Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Vrchní vrstvou vnitřní omítky je pak jemná štuková malta, která vyhlazuje povrch a připravuje ho pro nátěry, malbu nebo tapety. Pokud se plánuje obklad keramickými obkladačkami, štukování není potřeba. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.

Omítkové lišty a profily

Pro dosažení optimálních výsledků je nutné, aby povrch stěn byl rovný a hrany byly precizně provedeny. Omítkové lišty slouží jako podpůrný prvek při aplikaci omítek. Zajišťují precizní zarovnání rohů, ochraňují hrany před poškozením a pomáhají eliminovat riziko vzniku trhlin. Současně usnadňují práci řemeslníkům a zrychlují proces omítání. Při volbě lišt je nutné zohlednit prostředí ve kterém bude omítka aplikována, zda se jedná o interiér či exteriér. Dále je potřeba znát typ povrchové úpravy, zda se jedná o klasickou vápenocementovou omítku, sádrovou omítku, tenkovrstvou omítku, či celoplošnou stěrku. Svoji roli hraje i typ místnosti a způsob jejího užívání.

Typy omítkových lišt podle materiálu a použití

PVC lišty

Omítkové lišty z PVC se vyznačují lehkostí, houževnatostí, odolností vůči vlhkosti a dlouhou životností. Jsou ideální pro aplikace, kde je důležitá rezistence proti korozi. Jsou kompatibilní se všemi druhy omítek. Plastové lišty lze snadno upravovat (stříhat) a tvarovat (ramena mohou být i flexibilní). Jejich instalace je jednoduchá a rychlá, lišty lze spojovat kolíky. Soklové lišty pro venkovní omítky jsou opatřené okapničkou pro odvedení dešťové vody ze systému.

Pozinkované ocelové lišty

Pozinkované ocelové lišty jsou volbou pro aplikace, kde je kladen důraz na mechanickou pevnost a odolnost vůči namáhání. Povrchová vrstva zinku chrání lištu proti korozi a prodlužuje její životnost. Výhodou pozinkovaných lišt je tvarová stabilita a vysoká pevnost. Mezi pozinkované produkty patří také drátové omítkové lišty, které je možné tvarově přizpůsobit a je možné je tedy použít pro složitější tvary nároží a klenby.

Konkrétní druhy omítkových lišt

• Rohové lišty - pro vytváření rovného a odolného nároží. Plastové lišty mají subtilní viditelnou hranu a jsou vyráběny v různých šířkách pro různé tloušťky omítek. V sortimentu máme PVC lištu P-H2 pro přesné zdění a univerzální P-H PVC lištu pro omítky 6, 10 a 14 mm. Sortiment pozinkovaných rohů je široký, můžete si vybrat z rohů STANDARD pro vnitřní omítky, které vyrábíme s ostrou nebo zaoblenou hranou. V nabídce máme také pozinkované lišty CATNIC pro vnitřní omítky a lišty z pozinku CATNIC pro venkovní omítky, které jsou opatřeny PVC hranou pro ochranu proti korozi.
• Ukončovací a soklové lišty - slouží k ukončení omítek či napojení na odlišný materiál např. keramický obklad. Soklové lišty jsou opatřeny okapničkou pro odkap vody a je možné si zvolit variantu z PVC nebo pozinku.
• Napojovací neboli začišťovací okenní lišty - se používají pro čisté a funkční napojení omítek na rámy oken a dveří. Dle velikosti otvorové výplně a způsobu namáhání je pak potřeba zvolit lištu správné třídy, která umožňuje dilatující spojení v jednom, dvou nebo třech směrech. 1D lišty (třída 3) umožňují pohyb v jednom směru a používají se u menších otvorů. U větších oken doporučujeme používat 2D lišty (třída 2), které se vyrábí probarvené a je možné si vybrat z 5 odstínů. U velkorozměrových otvorových výplní a předsazené montáži oken je vhodné použít 3D lišty (třída 1), které umožňují pohyb ve třech směrech.
• Dilatační lišty - se používají v místech navržených dilatačních spár konstrukcí a tam, kde dochází k pnutím či deformacím. Slouží k prevenci vzniku trhlin v omítkách způsobených pohyby konstrukce (změny teplot, sedání konstrukce).
• Rychloomítníky - slouží k vytvoření rovných povrchů stěn a výrazně šetří čas při omítání. LIKOV nabízí rychlomítníky P-RO PVC pro tloušťky omítek 4, 6, 8 a 10 mm, dále rychloomítníky z pozinku PZ-RO STANDARD pro omítky 6 a 10 mm a PZ-ROC CATNIC pro omítky 6, 10 a 13 mm. Rychloomítníky z pozinku jsou určené pouze pro vnitřní omítky. Omítkové lišty od firmy LIKOV jsou synonymem kvality.

tags: #omitka #technicky #list #co #je

Oblíbené příspěvky:

• Sběratelské skvosty Queen
• Jak vybrat ideální venkovní dlažbu pro vaši zahradu?
• Oranžová střecha a kamenný obklad
• Přečtěte si vše o firmě KRKONOŠE, s.r.o.
• Plastová vlákna: Vše, co potřebujete vědět