PergolyHistorie omítek a jejich role v moderní rekonstrukci
Rekonstrukce památkově chráněných objektů je zcela specifickou oblastí, která vyžaduje pečlivou přípravu i svědomitou následnou realizaci. Především ale velmi konkrétní složení použitých maltových a omítkových směsí. Maltová a omítková pojiva, která se používala až do konce 19. století, neobsahovala cement, proto opravy památkově chráněných a historických staveb vyžadují vždy použití speciálních materiálů.
Historické vápno a jeho vlastnosti
Pod pojmem vápno se obvykle chápe jak vápenec - CaCO3 - tak i z vápence vypalováním získané „pálené vápno“ (CaO). „Hašené vápno“ Ca(OH)2 - vzniká reakcí páleného vápna s vodou. Hašené vápno se používá jako pojivo do omítek a malt a vápenec zase jako plnivo. Pálené vápno, hašené vodou, vytvoří tzv. vápennou kaši, která reakcí s oxidem uhličitým vytvoří pevnou porézní strukturu. Protože vápenný hydrát vytvrzuje reakcí s oxidem uhličitým ze vzduchu, nazývá se vzdušné vápno.
Druhy vápenných směsí pro rekonstrukce
Pokud je potřeba využít směsi, ze kterých zcela vyloučíme cement, máme na výběr v rámci čistě vápenných směsí dva hlavní druhy. Jeden využívá vzdušné vápno, ten druhý NHL vápno (Natural Hydraulic Lime), a odlišují se od sebe vlastnostmi, ale i způsobem výroby.
- Vzdušné vápno obecně nemá hydraulické vlastnosti, jeho tvrdnutí závisí na reakci s oxidem uhličitým (tzv. karbonatace) a není tak možné ho použít na povrchy vystavené trvalé vlhkosti.
- Oproti tomu NHL vápno má schopnost tvrdnout i ve vlhkém prostředí a často tak bývá řešením pro oblasti soklů a mokrého zdiva.
Doba vyzrání vápenných omítek je obecně oproti cementu velmi dlouhá, je třeba myslet na to, že je lze realizovat maximálně do konce srpna, aby měla hotová fasáda alespoň dva měsíce času dozrát v co nejvíce ideálních podmínkách. U lokálních oprav historických budov je většinou čistě vápenný program jedinou možnou volbou. U rekonstrukcí je totiž velmi běžné, že se objekt potýká s určitou mírou vlhkosti, a právě to bývá u vápna vždy nepříjemná komplikace.
Hydraulické vápno (HL dle EN 459-1) a přírodní hydraulické vápno (NHL dle EN 459-1)
Hydraulické vápno je vyrobeno ze směsi vápence a slínku, která je vypalována při teplotách kolem 1000 °C. Výsledné křemičitanové fáze tvoří s volným vápnem ve vodě nerozpustné křemičitany vápenaté, které dávají maltám odolnost vůči vodě. Na rozdíl od cementu zde zůstává vysoká přirozená pórovitost. Tyto vlastnosti činí pojivo zajímavým, zejména ve vlhkém prostředí. Ve středozemských oblastech (se suchým středomořským podnebím) může hydraulické vápno v omítce do značné míry nahradit cement.
Čtěte také: oprava omítky svépomocí: praktické tipy
V závislosti na tom, zda může být surovinová směs pro výrobu hydraulického vápna z odpovídajícího kamene rozložena bez míchání nebo umělého smíchání, se rozlišuje přírodní hydraulické vápno od umělého hydraulického vápna. Má-li surový kámen ideální složení vápna, může být použit k extrakci NHL. Tato surovina umožňuje konstantní, „nižší, mírnější“ teploty vypalování než míchané směsi, což zabraňuje tvorbě typických fází cementu.
Hydraulické vápenné omítky a jejich výhody
Hydraulické vápenné omítky se těší stále větší oblibě nejen při ochraně památek. Historicky označované jako římská omítka, vždy se oceňují vynikající vlastnosti, které může vápno pálené při vyšších teplotách poskytnout. Dnes jsou oceňovány výhody vyráběných přirozeně hydraulických vápen proti umělým hydraulickým vápenným směsím. Omítky na bázi přírodního (vysokého) hydraulického vápna mají mnoho výhod:
- Hladké, lehce zpracovatelné, světlé zbarvení omítek.
- Nízké smrštění a rovnoměrné tvrdnutí.
- Vysoké hodnoty pevnosti a také dobrou odolnost proti mrazu a povětrnostním vlivům.
Přírodní hydraulické vápno jako pojivo v hydraulické vápenné omítce se liší od omítek z umělých hydraulických přísad tím, že chybí cement a trass. Díky nízkému E-modulu mají malé smrštění a vysoký obsah kapilárních pórů. Díky speciálním procesům ve výrobě může být vývoj pevnosti řízen a tím se nezvyšuje později. Hydraulická vápenná omítka má pozitivní přírodní rovnováhu díky přírodním složkám v kombinaci s nízkoteplotním přírodním hydraulickým vápnem a přispívá k ochraně životního prostředí. Zatížení vzduchu v místnosti v důsledku úniku znečišťujících látek je vyloučeno. Nahromadění vodní páry se velmi rychle vstřebává a transportuje ven. Sanační omítky jsou obecně vhodné pro vlhké a zasolené zdivo. V oblasti soklů jsou vždy nutná speciální těsnící opatření, aby se zabránilo pozdějším fyzickým nebo vizuálním závadám. Aby se zajistily pozitivní vlastnosti hydraulické vápenné omítky, měla by se pro nátěry použít vápenná barva např. HASIT PE 829 Kalsit. Vápenná barva se chemicky spojuje s omítkou a poskytuje další trvanlivou vrstvu odolnou proti povětrnostním vlivům. Vynikající kapilární vlastnosti vápenné omítky jsou zachovány nebo jsou podloženy vrstvou vápna. Současně je umožněna nezbytná karbonizace hydraulické vápenné omítky.
Pucolán - latentní hydraulická přísada
Latentní hydraulické přísady jsou látky, které netvrdnou pouze vodou, ale přidávají vápnu hydraulické vlastnosti. Tento účinek je způsoben tzv. Pucolánovou aktivitou, neboli schopností reagovat s Ca(OH)2. Ve směsi s vápnem se z oxidu křemičitého vytvoří ve vodě nerozpustný křemičitan vápenatý. To vede u omítky a malty ke zvýšené pevnosti a lepší odolnosti proti povětrnostním vlivům. Mezi nejznámější latentní hydraulické komponenty patří „trass“ a tufové horniny. Již v minulosti se začaly používat tzv. umělé hydraulické složky, mezi ně patří již s dlouhou tradicí „cihlová moučka“ pálená za nízkých teplot.
Trass jako latentně hydraulické pojivo
Trass je vysoce porézní hornina, vyskytující se v přírodě a je většinou sopečného původu. Drcením je poskytnuta velmi jemná přísada, která se používá jako latentní hydraulická složka. Trass lze nalézt - podle regionálního výskytu - v mnoha historických omítkách a maltách. Jako „latentně hydraulické“ pojivo se Trass váže pouze ve směsi s vápnem nebo cementem. Společnost Cemix vyrábí směs vzdušného vápna s příměsí pucolánu, což je způsob, jak vytvořit stavební směs s velmi specifickými vlastnostmi.
Čtěte také: oprava poškozené omítky krok za krokem
Cement a jeho vliv na omítkové směsi
Cement se do moderních směsí přidává proto, že přispívá k lepším vlastnostem omítkových směsí, jako je lepší zpracovatelnost, pevnost, trvanlivost, ale i odolnost vůči vnějším vlivům. Maltová a omítková pojiva, která se používala až do konce 19. století, neobsahovala cement, proto opravy památkově chráněných a historických staveb vyžadují vždy použití speciálních materiálů.
Příklady realizací společnosti Cemix
Společnost Cemix bývá, jakožto odborník na výrobu i aplikaci rozličných maltových a omítkových směsí, častým partnerem pro významné památkově chráněné rekonstrukce. Můžeme zmínit například revitalizace ikonického bytového domu Oblouk Ostrava nebo lázeňské haly Vincentka. Významnou realizací z poslední doby je pro Cemix rekonstrukce ostravských jatek, která se podle návrhu polského studia KWK Promes Roberta Konieczného proměnila na galerii současného umění PLATO. Byla zde použita čistě vápenná zdicí a spárovací malta Cemix 2758, vyrobená ze vzdušného vápna s příměsí pucolánu, který nemá vliv na její difuzně otevřené vlastnosti, přitom zajišťuje odolnost proti odstřikující vodě a eliminuje riziko vzniku výkvětů. V případě této konkrétní renovace se v souladu s požadavky památkářů hledala specifická barva zdicí a spárovací malty ve speciálním černém odstínu SE10 (černá). Tohoto odstínu jsme dosáhli přídavkem uhelného prachu a vyrobili tak směs přímo na míru pro tuto konkrétní zakázku.
Senzační nález cementové omítky v Lomnici nad Popelkou
Senzační nález se podařil pražskému architektovi Liboru Sommerovi, kterého si radnice najala, aby prováděl na domě restaurátorský průzkum. Všechno začalo před několika lety, když se lomnická radnice rozhodla rekonstruovat fasádu na budově Hrubého domu, kde sídlí zdejší muzeum. Architekt Libor Sommer při restaurátorském průzkumu původní omítky domu a jejím laboratorním rozboru zjistil, že obsahuje hydraulické pojivo, pravděpodobně cement.
„Tu omítku původně chtěl investor dokonce otlouct, její stáří jsem na první pohled odhadoval tak na třicátá léta 20. století. Až při provádění sondážního průzkumu z lešení jsem zjistil, že pod slabou vrstvou novodobého nátěru je několikacentimetrová tvrdá vrstva, která sahá až ke zdivu. Tím začala celá detektivní práce. Laboratorní analýzou bylo zjištěno, že původní omítka má charakteristické rysy cementu, který před 200 lety našinci neznali. To už i laici obeznámení s případem začali chápat, že Hrubý dům skrývá nejedno tajemství.
Domněnka je založena na provedených archivních průzkumech. „V Anglii si tehdy Šlechta koupil Portlandský cement, který byl tehdy novým a vzácným materiálem, ve své podstatě určeným pro zhotovování štukatérských prvků a architektonické modelování fasád,“ vypráví architekt. „Je to převratný nález. Lomnice nad Popelkou se díky Hrubému domu stává slavnou. Historická a autentická hodnota domu neuvěřitelně vzrostla. Penězi je to nevyčíslitelné,“ raduje se Libor Sommer. Jeho domněnku potvrzuje i starosta Lomnice nad Popelkou Vladimír Mastník, který sdílí architektovo přesvědčení o původnosti a vzácnosti omítek na Hrubém domě.
Čtěte také: Průvodce adhezními nátěry pro sádrové omítky
Radost všem ale trochu kazí fakt, že hypotézu o jedinečnosti omítek zatím není jak dokázat. Analytické metody, které by argumenty odborníků mohly potvrdit, jsou příliš nákladné. „Bohužel dosud nemáme v ruce žádný doklad, ve které cementárně v Anglii mohl být cement vyroben, abychom provedli porovnávací rozbor. Poslední naději ještě skrývá Šlechtův archiv, který je velmi obsáhlý a podle architekta Sommera nebyl ještě zcela prozkoumán. „Zatím je pouze prokázáno, že cementová omítka to je. Jedinou jistotou, kterou mám, je, že na Hrubém domě vydrží původní zrestaurovaná omítka ještě dalších 200 let,“ říká s úsměvem Libor Sommer.
