Vše o oplocení a konstrukci plochých střech

Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené a stávají se stále častěji součástí moderních domů. Velmi dobře se hodí pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu a navíc nabízejí prostor navíc pro relaxaci nebo zeleň. Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 10°, přestože ČSN předepisuje sklon do 5°. Přestože byla v minulosti často označována jako nespolehlivá, v dnešní době opět získává na popularitě a obzvláště ve městech nachází mnoho dalšího využití.

Díky současným "dokonalým hydroizolačním materiálům" lze totiž provádět na střeše nejrůznější kreace. Lze na nich vybudovat například terasu, zelenou zahradu i parkovací stání. Ploché střechy jsou ovšem velice náročné na celkovou kvalitu provedení, od které se potom odvíjí i jejich životnost. Čím kvalitněji jsou realizovány, tím lépe vám budou sloužit.

Konstrukce ploché střechy

Klasická střešní konstrukce v ploché střeše je provedena následovně:

  • Vrchní vrstvou je hydroizolace střechy. Obvykle se skládá z jednovrstvého plastového nebo asfaltového střešního pásu. Pro plastový střešní pás lze použít širokou škálu materiálů jako PVC, TPO, FPO nebo EVA. Pásy mají obvykle uvnitř tkaninu pro zajištění mechanických vlastností. U asfaltových střešních pásů se vyskytují také vícevrstvé systémy.
  • Pod vrchní vrstvou je tepelně izolační vrstva, v závislosti na použití a individuálních požadavcích na požární ochranu budovy. Klasickými izolačními materiály pro ploché střechy jsou PIR, PUR, EPS nebo minerální vlna. Tloušťka izolace se pohybuje od 20 do 600 mm. Největší tloušťky izolace bývají na chladírenských provozech.
  • Mezi podklad, tzv. základní vrstvu, a tepelně izolační vrstvu se umísťuje parotěsná vrstva. Ta může být také vyrobena z nejrůznějších materiálů.
  • Základní vrstva tvoří podloží a tím i základ pro plochou střechu. U velkých průmyslových hal je nosná vrstva tvořena ocelovými trapézovými plechy. Ocelové trapézové plechy mají obvykle tloušťku 0,75 - 0,88 mm. Dalšími podklady však mohou být dřevo nebo deskové materiály, beton, lehčený beton a pórobeton.

Typy plochých střech

Ploché střechy jsou moderním, estetickým a funkčním řešením, které se vyznačuje variabilitou. Mohou zůstat jednoduché a technické, ale také se mohou proměnit v plnohodnotný venkovní prostor. Existují různé typy plochých střech, které se liší skladbou a funkcí:

Jednoplášťová plochá střecha

Jedna z nejběžnějších variant plochých střech. Je taková, která ve své skladbě neobsahuje větranou vzduchovou mezeru. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (zjednodušeně řečeno, aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru). Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren). Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnou následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.

Čtěte také: Ploty ze dřeva

Dvouplášťová plochá střecha

Dvouplášťová střecha je střecha, která někde ve své skladbě (tradičně pod horním pláštěm) obsahuje větranou vzduchovou mezeru. Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strhává jí s sebou proudící vzduch), a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být užity parozábrany s nižší účinností. Aby tedy mohla tato konstrukce fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudícího vzduchu. Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavku normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu z 50 i více procent. Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace (dochází k jakémusi "vytahování tepla" z izolace). Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.

Obrácená plochá střecha

Moderním a stále častěji využívaným řešením je takzvaná obrácená plochá střecha. Oproti klasické konstrukci má obrácené pořadí vrstev, kdy je tepelná izolace umístěna nad hydroizolací. To přináší zásadní výhodu - hydroizolace je chráněná před sluncem, mechanickým poškozením i výraznými teplotními výkyvy. Aby obrácená střecha fungovala správně, je nutné zvolit vhodnou tepelnou izolaci. Ta musí odolávat vlhkosti, mrazu i mechanickému zatížení. V praxi se proto často používá extrudovaný polystyren (XPS), který má velmi nízkou nasákavost a vysokou pevnost v tlaku. To je důležité zejména u střech, které mají být pochozí nebo pojížděné. Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (zejména v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možnou tvorbou defektů jako kondenzace apod. Proto i ČSN při použití obrácené střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².

Zelená střecha

Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květiny, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (netřesky a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu). Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha.

Materiály pro ploché střechy

Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití. Již v úvodu jsme si řekli, že hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy.

Hydroizolační materiály

  • Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození. Klasikou jsou asfaltové pásy, které jsou dnes díky moderním úpravám mnohem pružnější a odolnější než ty, které si pamatujete ze střech paneláků.
  • Hydroizolační fólie: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření. Pro moderní stavby a zelené střechy se často volí PVC nebo TPO fólie - jsou to vlastně takové high-tech celtoviny, které se svaří v jednolitý, neprostupný koberec.
  • Tekuté hydroizolace: Pro složité tvary plné komínů a světlíků jsou geniální tekuté hydroizolace, které se natřou jako barva a vytvoří bezesparou, gumovou vrstvu.

Pamatujte, že sebelepší materiál je k ničemu, pokud se položí na špatně připravený podklad.

Čtěte také: Jak vybrat oplocení pro průmyslové objekty

Tepelně izolační materiály

Klasickými izolačními materiály pro ploché střechy jsou PIR, PUR, EPS nebo minerální vlna. Tloušťka izolace se pohybuje od 20 do 600 mm. Největší tloušťky izolace bývají na chladírenských provozech.

Trapézový plech

Trapézový plech je stavební materiál, který se stal symbolem praktičnosti. Najdete ho na střechách domů, průmyslových hal i garáží. Díky své pevnosti, cenové dostupnosti a snadné montáži představuje řešení, po kterém sahají profesionálové i domácí kutilové. Trapézový plech je ocelový plech tvarovaný do lichoběžníkových vln. Je ideální volbou pro střechy rodinných domů, garáží, pergol nebo hospodářských budov. Aby trapézový plech sloužil dlouhá léta, je nutné dodržet několik zásad. V první řadě je důležité správně zvolit tloušťku a profil podle předpokládaného zatížení. Stejně tak je potřeba dbát na těsné překrytí jednotlivých tabulí, aby se zabránilo pronikání vody. U střech je navíc nezbytné zajistit správné odvodnění, které ochrání konstrukci před vlhkostí. Trapézový plech se uplatní jako trapézový plech na střechu, pevné oplocení i praktický plechový vyvýšený záhon.

Zatížení plochých střech

Obecně se rozlišuje mezi trvale působícími zatíženími a nahodile působícími zatíženími.

  • Trvale působící zatížení zahrnuje vlastní hmotnost konstrukce a také komponenty trvale připojené ke střeše, jako jsou například solární systémy.
  • Zbytková zatížení se dělí na zatížení větrem ze sání větru a tlaku větru, nahodilá zatížení od osob nebo vozidel, zatížení sněhem, zatížení v důsledku údržbářských prací a zatížení teplem, dilatacemi nebo vibracemi.

V souvislosti s mechanickým upevněním plochých střech je rozhodující případ zatížení sáním větru.

Mechanické kotvení plochých střech

Mechanické kotvení je nejčastější využívanou technologií stabilizace plochých střech. Je využitelné pro většinu staveb malého a velkého rozsahu. Tato technika spočívá v připevnění požadovaného střešního souvrství pomocí mechanických kotev k podkladu. Hydroizolační vrstva je tak kotvena pomocí vrutů, šroubů, či teleskopických kotev, k nosné konstrukci střechy. Kotví se vždy do nosného podkladu, který je nutné v některých případech prověřit výtažnou zkouškou. Velice důležitá pro úspěšnou realizaci kotvené střechy je také volba upevňovacích kotvících prvků, které musí zajistit potřebnou odolnost. Při působení větru totiž vzniká permanentní dynamická zátěž, která rozkmitává střešní skladbu a ve svých silnějších projevech může soudržnost jednotlivých vrstev narušit, nebo i utrhnout.

Čtěte také: průvodce oplocením z tvárnic

Důležitost správného provedení a údržby

Správně provedená hydroizolace je neviditelným hrdinou, který po desítky let chrání váš majetek, zdravé prostředí domova i váš klidný spánek. Zásadní je pečlivé plánování a výběr správného materiálu. Je klíčové si vše dobře promyslet. Není to jen o výběru barvy fasády. Stejně tak je zásadní sklon. I „plochá“ střecha musí mít mírný spád (ideálně 3 - 5 %), aby dešťová voda netvořila nebezpečné „bazény“, které materiál zbytečně namáhají. A samozřejmě záleží, jestli je podkladem beton, dřevo nebo plech. Každý povrch si žádá své.

Příprava podkladu

Pokládat drahou izolaci na špinavý a nerovný podklad je jako stavět dům na písku - je to zbytečná práce, která se vám brzy a draze vymstí. Podklad musí být doslova jako operační sál: čistý, suchý, hladký a pevný. Každé zrnko prachu nebo mastný flek působí jako oddělovač a brání dokonalému přilnutí. Každá kapka vlhkosti uzavřená pod izolací se v létě promění v páru a vytvoří bouli. Proto profesionálové věnují přípravě povrchu maximální péči, včetně penetračního nátěru, který podklad zpevní a zajistí, že se izolace „zakousne“ a nepustí.

Pokládka hydroizolační vrstvy

Tady se ukáže skutečné řemeslo. Při natavování asfaltových pásů plamenem je potřeba zkušenost a cit, aby byl pás prohřátý tak akorát. U fólií zase speciální horkovzdušné svářečky vytvářejí z jednotlivých pruhů jeden dokonale vodotěsný „zip“, který je pevnější než samotný materiál. U tekutých izolací je zase klíčové dodržet správnou tloušťku vrstvy a technologické pauzy. Je to mravenčí a precizní práce, kde není prostor pro chyby a improvizaci.

Opracování detailů

Střecha je jako řetěz - je jen tak silná, jak silný je její nejslabší článek. A tím jsou téměř vždy detaily. Můžete mít perfektně zaizolovanou plochu, ale pokud se práce odflákne u napojení na komín, u odtokového guly nebo u stěny atiky, dříve či později začne zatékat. Pečlivé opracování všech prostupů, správné vytažení izolace do dostatečné výšky a její dokonalé zakončení jsou alfou a omegou funkční střechy. Zde selhává 9 z 10 špatně provedených realizací.

Ochranná vrstva

Když je vše hotovo, hydroizolace dostane svůj ochranný štít. Chrání ji před dupáním při údržbě, před kroupami i před neúprosným UV zářením, které dokáže materiál časem oslabit. Může to být vrstva oblázků (kačírku), dlažba na podložkách u pochozích teras, nebo celé souvrství substrátu v případě zelené střechy. Tato vrstva výrazně prodlužuje životnost celé izolace.

Odvodnění

Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy. I když se střecha označuje jako plochá, ve skutečnosti musí mít minimální spád, ideálně alespoň tři procenta. Díky tomu může voda přirozeně odtékat do odvodňovacích prvků. U obrácené střechy je důležité také takzvané dvouúrovňové odvodnění. To znamená, že voda může odtékat nejen po povrchu střechy, ale také pod vrstvou tepelné izolace.

Vady ploché střechy

Plochá střecha je sice stále oblíbenější součástí moderních domů, zároveň ale patří mezi konstrukce s nejčastějším výskytem problémů, jako je zatékání, přehřívání nebo vznik kaluží. Mapy od vody na stropě, zatuchlý vzduch a v nejhorším případě kapající voda. To je noční můra každého majitele domu s plochou střechou. Přitom příčina je často neviditelná a skrývá se nad vaší hlavou. Tou je selhávající hydroizolace. Vlivem povětrnostních podmínek se mohou objevit potíže se zatékáním. Vliv na zatékání má samotné provedení střechy, umístění budovy a povětrnostní podmínky. Nedostatečný sklon střechy a špatná hydroizolace jsou nebezpečná kombinace.

Aby vydržela střecha co nejdéle, je v zájmu zákazníka, pokrývače i investora. Odborná kontrola střechy je velmi důležitá. Při kontrole střechy se postupuje různými metodami zkoušek. Při zatékání střechy musíte situaci řešit okamžitě, ale promyšleně.

Přehled problémů a příčin

Problém Možná příčina Řešení/Prevence
Zatékání Špatná hydroizolace, nedostatečný sklon, poškozené detaily (komíny, odtoky) Kvalitní hydroizolace, správný spád, pečlivé opracování detailů, pravidelná kontrola a údržba
Přehřívání Nedostatečná tepelná izolace, tmavý povrch střechy Dostatečná tloušťka tepelné izolace, světlý povrch nebo zelená střecha
Kaluže na střeše Nedostatečný sklon, ucpané odtoky, nerovný podklad Správný spád (min. 3%), pravidelné čištění odtoků, rovný podklad
Kondenzace v konstrukci Chybějící nebo nedostatečná parozábrana, špatná skladba střechy Účinná parozábrana, správný návrh skladby (jednoplášťová, dvouplášťová)
Mechanické poškození Chybějící ochranná vrstva, zatížení (osoby, vítr, sníh) Ochranná vrstva (kačírek, dlažba, substrát), správné mechanické kotvení

Nenechte se zmást širokou nabídkou. Každý materiál má své místo a hodí se pro něco jiného. Správně navržená a kvalitně provedená plochá střecha může výrazně snížit tepelné ztráty domu a zároveň nabídnout prostor navíc pro relaxaci nebo zeleň. Zaměřte se na správně provedenou hydroizolaci a odvodnění, kvalitu použitých materiálů i provedení. Nezapomeňte, že každá střecha je jedinečná a návrh konstrukce by měl být proveden odborníkem - ať už projektantem, nebo renomovanou prováděcí firmou. Oprava proteklé střechy je vždy mnohonásobně dražší než poctivě odvedená práce napoprvé. Investujte do odborníků, kteří své práci rozumí, a vaše střecha bude spolehlivým ochráncem vašeho domova na desítky let.

tags: #vše #o #oplocení #plochých #střech

Oblíbené příspěvky: