Oprava klenby: penetrace, potěr a vápenná malta v rekonstrukci cihlových kleneb

Klenby jsou náročné historické konstrukce, které bývají během své existence ohroženy různými vlivy a degradačními procesy, jež ovlivňují jejich životnost. Pokud podceníme signály a neřešíme jejich technický stav, vzniklé škody mohou být vysoké. Cihlová klenba má své kouzlo. Pokud je poškozená a potřebuje opravit, nabízí se několik řešení.

Typy kleneb a jejich konstrukce

Klenuté stropy dávají chalupě punc výjimečnosti, stejně jako klenuté doplňky zvenčí domu. Speciálně u stropů bylo někdy jednodušší postavit klenbu, proto ji i dnes často najdete v bývalých stájích či maštalích. Bývalé hospodářské budovy mají i díky klenutým stropům mnohdy větší potenciál než chalupy, a tak se už řádku let proměňují v obytný prostor. Nejprve potřebují odborně opravit včetně kleneb.

Stájová klenba patří k nejmladším typům kleneb, její používání se datuje od konce 19. století a uplatňovala se po celou 1. polovinu 20. století. Využívala se i u starších staveb jako ochrana dřevěného trámového stropu, který se nacházel nad ní, případně jako náhrada poškozené plackové či křížové klenby. Název klenby byl odvozen od nejčastějšího využití, tedy pro stropy v hospodářských prostorech, tj. stájích a chlévech, ale setkáme se s ní i v industriálních stavbách. Způsob zdění souvisí se širším užíváním ocelových profilů, jimiž byly nahrazovány při výstavbě stropů tradiční cihlové klenuté pasy mezi jednotlivými poli tzv. segmentových kleneb. Zdění probíhá vždy mezi dvěma nosníky, cihly, nejčastěji plné, se kladou v řadách. Obloukového zakřivení se dosahuje rozšířením spár po rubu klenby, zatímco v líci je spára až o tři čtvrtiny užší. Jako spojovací prvek se původně používala vápenná malta, někde ji nahrazoval jíl smíchaný s pískem.

Pro ty, které to baví, je jakákoli klenutá konstrukce zajímavým matematickým rébusem: pochopit, proč a jak to celé vlastně drží pohromadě, je určitě dobré, pokud chcete cihlový či kamenný oblouk vyklenout nebo opravit klasickým postupem. Princip konstrukce je geniálně jednoduchý a spočívá v rozložení zátěže mezi jednotlivé cihly vyzděné tak, aby si navzájem poskytovaly oporu.

Pro vybudování jakékoli klenby je stěžejní podpůrná konstrukce, která se dělá z tzv. ramenátů. To je vlastně dřevěné bednění, které si můžete představit jako na míru připravené skruže či šablony ve tvaru a velikosti vnitřního oblouku zamýšlené klenby. Na takových konstrukcích se v minulosti stavělo, používají se i dnes při opravách a zásadou je, že ramenáty musí být dostatečně pevné, aby při stavbě unesly váhu klenbové zdi, ale zároveň je nezbytné udělat oporu tak, aby ji šlo posléze snadno a bez otřesů odstranit.

Čtěte také: Svépomocná oprava parketové podlahy

Poruchy a destrukce kleneb

Mezi vlivy, které ohrožují klenby, patří například účinky vnějšího zatížení, nepřiměřené mechanické namáhání nebo vlivy klimatického charakteru. Hospodářské budovy, často i historicky cenné, bývají v nejhorším stavu, protože už dávno přestaly plnit svoji funkci. Zdi i klenby narušila voda, která do nich zatékala poničenou střechou, nebo jimi vzlínala díky neizolovaným základům. Zatékající voda mívá za následek vyplavení ložné malty mezi cihlami, čímž dochází ke snížení tlakové soudržnosti klenby. Při dlouhodobém působení mohou cihly ztratit pevnost, v nejtěžších případech se drolí nebo mají konzistenci hutného bláta. Zatékání se rovněž negativně podepíše na pevnosti nosníků, postupně je rozežírá rez.

Další poruchy v podobě trhlin vznikají buď prorůstáním náletovými rostlinami, rozpínáním zateklé zmrzlé vody, sesedáním zdí při nestabilním podloží, nebo v důsledku přetížení zdí a klenby například nevhodnou nástavbou budovy nebo opravou kleneb betonovou skořepinou. Rovněž rozestupující se nosné zdi vedou ke vzniku trhlin. Všechny destrukční vlivy mohou vyústit do propadu kleneb, případně ve zborcení celého objektu.

V případě, že některé namáhání přímého nebo nepřímého charakteru nebo jejich kombinace překročí určitou míru, kterou jsou klenby schopny snést, končí často jako propadlé či jinak deformované, s trhlinami, vypadanými cihlami a kameny. Pak již nesplňují podmínku spolehlivosti, mechanické odolnosti a technické bezpečnosti, kladené na stavební konstrukce. U takto narušených kleneb se zvyšuje riziko, že bez odborného zásahu dojde ke kolapsu konstrukce a jejímu zřícení. Při kolapsu klenby je bezprostředně ohrožena bezpečnost a zdraví osob a zvířat a také další konstrukce. Mohou to být jak konstrukce svislé, do nichž byly klenby uloženy, tak i vodorovné, které nemusejí snést přitížení nárazem padající klenby. Klenby jsou cennou součástí historických staveb, v mnoha případech kulturních památek.

Prvořadé je posouzení odborníkem

Ať už je účelem zásahu nové využití budovy, opravy méně narušené konstrukce, nebo rozsáhlá rekonstrukce, vždy by měl řešení navrhnout odborník na základě analýzy stavu klenby a všech sil, které na ni působí. Zejména se jedná o statické posouzení konstrukce, při níž se zjišťuje tlaková a tahová síla v cihlovém zdivu. Každá klenba má totiž jiný tvar, rozpětí i zatížení, různé jsou příčiny její poruchy. Zvolené metody oprav by měly co nejméně narušovat historickou hodnotu stavby.

Základní druhy oprav

Na úvod je nutné zdůraznit, že opravy se provádějí výhradně v již zastřešených a chráněných objektech, aby nebyly klenby nadále vystaveny destrukčním povětrnostním vlivům.

Čtěte také: Oprava dřevěného nábytku s tvrdým olejovým nátěrem

Zabezpečovací fáze opravy klenby

Poškozené klenby se dosud opravovaly spíše nadbetonováním rubových skořepin. Takový zásah klenbu neopraví, ale naopak při něm dojde ke změně průběhu normálových napětí v novém spřáhnutém dílci, rubová skořepina převezme hlavní část z původní funkce a výhod zděné klenby. Klenba je tím pak jako historická konstrukce zbavena své autentičnosti.

V současné době lze ale opravit či rekonstruovat klenbu i jiným způsobem. Postup opravy je následující: Po zjištění a odstranění příčiny poškození (narušení vlivy povětrností a mrazovými cykly, narušení vegetací, poklesem opěr klenby či vybočením stěn, ve kterých je klenba zapřena atd.) se pod klenbu rozmístí soustava zvedacích zařízení, působících kolmo k její ploše. Ty stabilizují klenbu při zabezpečovací fázi, kdy je třeba odstranit příčinu deformací (včetně zpevnění stěn nebo sepnutí objektu v případě nestabilního stavu konstrukcí pod klenbou nebo na jejím obvodu). Pak je možné začít klenbu přes soustavu propojených sítí přizvedávat, až dosáhne původního tvaru. Z rubu klenby se pak odstraní násyp (nejčastěji škvára, zbytky tašek ze stavby, půdovky, atd.). Rub klenby se následně zbaví uvolněných zbytků starého pojiva a spáry se vyplní novou maltou. Po vytvrdnutí malty se zvedací zařízení odstraní. Tento způsob sanace lze uplatnit na porušené vyzdívané klenby libovolného tvaru, rozpětí i druhu deformace. Klenbě se takovým zásahem vrátí nejen původní tvar, ale obnoví se i její funkce a konstrukce neztrácí svou autentičnost.

Když je klenba ohrožena rozjížděním zdí, je nutné přistoupit ke stažení ocelovými táhly. Umísťují se do stropu či nad konstrukci klenby, mohou být také protaženy obvodovými stěnami a ukotveny na jejich vnějších stranách ocelovými deskami. Pokud by táhla pod klenbu překážela, je možné zvolit variantu opěrných pilířů vně stavby nebo zabudování tzv. neviditelných klenbových kleští. V nezbytném případě lze použít železobetonový věnec na rubu klenby.

Vložené výztuže

K osvědčeným metodám zpevnění klenby patří helikální (šroubovité) výztuže, které se vlepí do předem vyfrézované drážky ve zdivu. Pro fixaci se používá tixotropní kotevní vysokopevnostní malta, jejíž vlastnosti odpovídají nárokům sanace lépe než beton. Opravy většího rozsahu, na které už nestačíte sami, řeší stavební firmy velmi často vložením stabilizujících prvků, tzv. helikální (šroubovité) výztuže. Jde o dodatečné vlepení nerezové výztuže do kotevní vysokopevnostní malty, do připravených vrtů a drážek v daném konstrukčním prvku. Systém dodatečné helikální výztuže tak při přenášení zatížení využije ocelové profily, což umožňuje zesílit konstrukce v oblasti zatížení tahovými silami. Prvky lze podle potřeby tvarovat a polohovat na míru opravované konstrukci a k posílení funkčnosti systému se využívá i různých kotev, třmínků či spon. Oprava takového rozsahu se vyplatí tam, kde je žádoucí klenbu zachovat a zároveň vyřešit její případné narušení nebo zatížení, například v důsledku změny způsobu užívání domu, dostavby patra či zobytnění podkroví nad klenutými stropy.

Řešení ve formě nabetonované skořepiny na rub klenby nebo její zalití betonem může vést k nevratnému poškození klenby.

Čtěte také: Oprava dýhovaného nábytku krok za krokem

Oprava povrchových defektů klenby

Cihlová klenba má svoje kouzlo. Pokud je poškozená a potřebuje opravit, nabízí se několik řešení. Nejprve je potřeba zhodnotit stav samotné klenby. Jde-li pouze o povrchové vady klenby (několik uvolněných cihel), můžeme se pustit do její opravy. Část uvolněné cihly vyndáme, místo začistíme od prachu a případně navlhčíme vodou. Očistěnou cihlu vlepíme zpátky, a to pomocí montážní pěny nebo malty. Pěnu aplikujte také do mezer mezi cihlami. Uvedeným postupem můžete vlepit a zafixovat všechny uvolněné úlomky cihel. Na tvarově složitější místa jde použít také polystyren - stačí obyčejný fasádní. Polystyren na místo vlepíte montážní pěnou a necháte zaschnout. Poté, co pěna vytvrdne, můžete ostrým nožem seříznout polystyren do požadovaného tvaru. Takto dokážete snadno napodobit zakřivení klenby. Uvedený postup předpokládá, že zdivo klenby nakonec omítnete jádrovou omítkou a nanesete štuk.

V případě, že chcete nechat klenbu z cihel neomítnutou, pak se musíte samozřejmě vyhnout jak polystyrenu, tak i montážní pěně. V takovém případě se zdí na zdicí a spárovací maltu - cihly se na místě fixují klínky. Práce je to zdlouhavější, ale výsledek stojí zato. Cihly se dají na potřebný rozměr řezat úhlovou bruskou s nasazeným diamantovým kotoučem. Poté, co malta vytvrdne, musíte mezery mezi cihlami vyplnit spárovací maltou a zahladit.

Výměnu poškozené cihly nebo náhradu chybějící provádíme tak, že porušenou cihlu na rubu klenby vyjmeme, okolí očistíme od staré malty, zvlhčíme sousední cihly a mezi ně vložíme cihlu novou, kterou zajistíme dřevěnými klínky. Abychom zabránili vytékání malty ze spár, podložíme dozdívanou část zespodu prkénkem, které podepřeme sloupkem. Je-li mezi prknem a klenbou vůle, podložíme ho klínkem. Teprve potom spáry zalijeme maltou. Po jejím zatvrdnutí odstraníme klínky držící cihlu a otvory po nich zalijeme řídkou maltou. Prkénko odstraníme až po zatvrdnutí malty. Obdobně postupujeme při vyplňování menších trhlin ve spárách.

Dílčí opravy kleneb a spárování

Dílčí opravy nebo „probuzení“ staré klenby do krásy nemusí být nijak náročné, a není-li vlhkostí nebo otřesy narušené zdivo do té míry, že by vypadávaly jednotlivé cihly a konstrukce vykazovala známky nestability, postačí opatrně oklepat omítku, mechanicky vyčistit spáry od nesoudržných zbytků původní malby, vše kvalitně přespárovat (spárovací malta je tady důležitým stabilizačním faktorem klenuté konstrukce) a včas se rozhodnout, zda například klenuté stropy budou ve finále omítnuté, nebo zvolíte efektní, ale ne vždy doporučované očištění zdiva tak, aby cihly vytvořily pohledový povrch stropu.

Pro spárování lze použít některou ze speciálních tzv. šedých malt dostupných na trhu. Spárování je tak trochu alchymie a zkušenosti majitelů chalup s klenutými stropy jsou různé, ale doporučuje se „mastná“ vápenná či (s opatrností) cementová malta, spárovací hmoty pro široké spáry, speciální spárovací „šedá“ malta a před spárováním nátěr cihlového povrchu penetrací. Na to jsou názory různé, penetrace by každopádně neměla v cihlové klenbě uzavřít vlhkost. Pokud cihly praskají a zároveň jsou vlhké, vzdejte se raději vyspárované pohledové zdi a použijte na strop vhodnou omítku.

Kompletní rekonstrukce klenby

V případě rozsáhlé rekonstrukce, kdy se musí přistoupit k rozebrání klenby, je nutné cihly odebírat postupně ve všech klenebních polích. Kdybychom rozebrali nejprve jedno pole, mohlo by dojít k posunutí nosníku a následně ke zřícení polí sousedních. Pokud se i po opravě nedoporučuje klenbu zatěžovat, je třeba v případě zobytnění vyššího podlaží nad ní vystavět samostatný nosný strop. Jedná se asi o 1.5 metru délky z jedné strany podepřena zídkou z druhé nosná zeď. Klenby je mezi I profily 120mm rozteč 100 cm. Od spodu se nelze ke klenbě dostat je tam ještě dřevěný strop. Asi mi nic jiného nezbyde než klenbu rozebrat a dostat mezi íčka nějaké překlady.

tags: #oprava #klenby #penetrace #poter #vápennou

Oblíbené příspěvky:

• Vše o izolovaných komínech 150 mm
• Vše o barvách Vivecryl Acrylit
• Montáž dřevěné palubky krok za krokem
• Vše o Bratčickém písku SPH
• Přečtěte si o pryskyřici Epox G20