Cihlové stavby vs. panelové domy: Porovnání a nové využití historických objektů

Cihly toho či onoho druhu se v průběhu věků vyráběly z mnoha různých materiálů. Ať už se z nich stavěla jednoduchá obytná chata nebo velkolepá katedrála, cihly byly po mnoho staletí základním stavebním materiálem. Cihly se používají ke stavbě nesčetných staveb již mnoho tisíc let, protože mají dlouhou životnost a jsou velmi odolné.

Historie a vývoj cihel

Nejstarší známé cihly se vyráběly z hlíny bohaté na jíl nebo bláto a sušily se na žhavém slunci, dokud nebyly dostatečně pevné, aby se daly použít na stavbu. Nejstarší objevené cihly, původně vyrobené z ručně tvarovaného bláta, byly datovány do doby před rokem 7500 př. n. l. a byly nalezeny v Tell Aswadu v dnešním Turecku. Další novější nálezy cihel byly datovány přibližně mezi 7000 a 6395 lety př. n. l. Keramické neboli pálené cihly se používaly již 4500 let př. n. l.

Římané velmi dobře využívali pálené cihly a římské legie měly dokonce plně funkční mobilní pece. To jim umožnilo šířit cihly do všech částí Římské říše, která se rok od roku rozšiřovala. Římské cihly byly často opatřeny značkou legie, která dohlížela na jejich výrobu.

V Číně se před novověkem všeobecně věřilo, že se cihly objevily asi před 3000 lety za dynastie Západní Čou, protože nejstarší cihly byly nalezeny v ruinách Západní Čou. Tyto cihly jsou nejstarším příkladem cihel, které byly vyrobeny procesem vypalování. Výroba cihel byla prací nekvalifikovaných dělníků, ale mistr pece požíval značné autority. Musel dbát na to, aby teplota uvnitř pece zůstávala na konstantní úrovni, která způsobovala, že se hlína třpytila barvou roztaveného zlata nebo stříbra. Musel také přesně vědět, kdy pec uhasit vodou, aby vznikla požadovaná povrchová glazura. Dělníci míchali hlínu s vodou a ušlapávali ji voly, aby vznikla hustá hmota. Poté vkládali pastu do dřevěných forem, aby vyrobili tvar cihly, přičemž nerovný povrch cihlářské hlíny uhlazovali drátem a poté je z rámů vyjímali. Dělníci museli cihly orazítkovat, aby je bylo možné identifikovat. K jejich povinnostem patřilo i topení v pecích.

Cihlová architektura a její proměny

Gotika je velmi specifický styl gotické architektury, který je rozšířený v Evropě, zejména v severním Německu, v českých zemích a v oblastech kolem Baltského moře. Tyto stavby jsou v podstatě postaveny z cihel. Používání pálených červených cihel se v severní Evropě datuje od 12. století, nejstarší takové stavby jsou klasifikovány jako cihlová románská architektura. V období renesance a baroka nebyly viditelné cihlové zdi populární a cihlové zdivo bylo často překryto omítkou. Dodnes má mnoho nemovitostí vnější stěny pokryté kamenivem na rozdíl od holých cihel. Teprve v polovině 18. století se cihlové fasády opět staly oblíbenými.

Čtěte také: Výběr mezi vinylovou a linoleovou podlahou

Před vybudováním průplavů, železnic nebo řádných silnic byla přeprava stavebních materiálů, jako jsou cihly, ve velkém na delší vzdálenosti spíše vzácností. I když byly suroviny, jako je kámen, dostupné na místě, často se používaly cihly, protože stavby se z nich daly postavit rychleji a levněji než z těchto materiálů.

Stúpa Jetavanaramaya v Anuradhapuře na Srí Lance je jednou z největších cihlových staveb na světě. Výška stúpy je 122 m a byla nejvyšší starověkou stúpou na světě. Areál pokrývá přibližně 5,6 hektarů a odhaduje se, že v něm žilo 10 000 buddhistických mnichů. Jedna strana stúpy je 176 m dlouhá a ramena schodů na každé ze čtyř jejích stran jsou 9 m široká. Vrata do svatyně, která se nachází na nádvoří, jsou 8 m vysoká. Stupa má 8,5 m hluboký základ a sedí na skalním podloží. Stavba již není nejvyšší, ale stále je největší, se základní plochou 233 000 m2.

Udržitelnost a moderní využití cihel

Dlouho předtím, než někoho vůbec napadlo slovo udržitelnost, používali stavitelé hliněné cihly, protože vydržely velmi dlouho a nevyžadovaly téměř žádnou údržbu. Cihlové stavby jsou pevné, trvanlivé a díky nehořlavé konstrukci a odolnosti vůči nárazům a větru odolávají extrémním povětrnostním podmínkám. Nyní k jejich oblibě přispívají stále častěji ekologická hlediska.

Mnoho pokrokově smýšlejících stavitelů a architektů v dnešní době používá cihly ve spojení s dobrou solární pasivní konstrukcí a izolací. Stavba z cihel pomáhá snižovat výkyvy vnitřní teploty, a tím zajišťuje příjemné podmínky pro bydlení a práci po celý den. Cihly mají výjimečnou tepelnou hmotnost, a to znamená, že cihla pohlcuje teplo a zpomaluje jeho přenos. V létě cihly postupně pohlcují teplo ze slunce a udržují budovy v nejteplejší části dne chladnější.

Technická analýza cihly a tepelná hmota

Při zkoumání padesátiletého životního cyklu se ukázalo, že až 89 % energie se spotřebuje v provozní fázi domu, nikoliv při jeho stavbě. Zejména vytápění, větrání a klimatizace představují mnohem větší zdroj emisí skleníkových plynů než výroba a stavba cihel, proto má smysl zaměřit se při stavbě domu na snížení provozní energie použitím materiálů s vysokou tepelnou hmotností, jako jsou cihly.

Za posledních zhruba třicet let se výrobní proces cihel skutečně zdokonalil, což přispělo k udržitelnosti výrobku. Výrobní závody byly přepracovány tak, aby využívaly vysoce účinné tunelové pece, které se vypalují zemním plynem, a veškeré odpadní teplo a hlína se recyklují v rámci téhož závodu.

Cihlové zdi plní mnohem víc než jen funkci konstrukce. Mají také povrchovou úpravu, nabízejí akustický komfort, tepelnou pohodu, dobrou kvalitu vzduchu v interiéru, požární odolnost, odolnost proti nárazu a trvanlivost, a to vše v jednom výrobku. Cihly lze znovu použít nebo recyklovat třemi způsoby. Za prvé, díky jejich dlouhé životnosti a trvanlivosti lze cihlové budovy často renovovat pro různé účely, čímž odpadá nutnost stavět zcela novou budovu se všemi souvisejícími dopady na životní prostředí. Za druhé lze cihly zachránit, vyčistit a znovu použít pro stavbu nových budov.

Srovnání s jinými stavebními materiály: dřevostavby a panelové domy

Zděná stavba má nejen u nás početnou řadu příznivců. Stále oblíbenější jsou ale i dřevostavby. Předsudky, které dříve zájemce o tento typ bydlení odrazovaly, dnes už většinou neplatí. Cihla je oblíbeným stavebním materiálem po staletí. Od dřeva coby primárního stavebního materiálu se v minulosti upouštělo především kvůli velké náchylnosti k hoření. Naštěstí materiály dnešních dřevostaveb splňují přísné požadavky na požární odolnost. Nebezpečnější a hůře kontrolovatelné požáry vznikají ve zděných domech. Dřevěná konstrukce totiž ohoří pouze 3 cm do hloubky, kde vznikne zuhelnatělá vrstva neprostupná pro kyslík. Díky té se u dřevostavby proces hoření zpomalí anebo zcela zastaví.

Dřevostavba má skutečně výrazně tenčí stěny než zeď postavená z cihel. To ale není důvodem k obavám o váš klid či dostatek soukromí. Při správném použití kvalitní izolace jsou rozdíly v propouštění hluku zvenčí i z ostatních místností minimální. Zděný dům díky silným cihlovým zdem sice déle akumuluje teplo, pokud ale vychladne, podstatně delší dobu než dřevostavba potřebuje i na vyhřátí. Ačkoliv dnes někteří tvrdí, že nechávat zděný dům vymrznout je přežitek, domy stavěné mokrou cestou by si měly takzvaně "sednout". V dřevostavbě se mokrou cestou staví jen základová deska. Poté se můžete nastěhovat do hotového přibližně za 8 měsíců.

Hlavní výhoda výstavby suchou cestou se dá velmi rychle spočítat, vezmeme-li v potaz, že většina zájemců o vlastní dům musí v této fázi už platit hypotéku i nájem současně. Jediné, co může výstavbu dřevostavby zpomalit, je deštivé počasí, které by "obnaženému" dřevu samozřejmě nesvědčilo. Pro vznik vlhkosti ve zdech a plísní je primárním spouštěčem nedostatečné větrání vnitřních prostor. Pokud by se do domu dostalo více vody například při povodni nebo z přívalových dešťů, vlhké stěny dřevostavby se dají vcelku dobře vyměnit. Z osobní zkušenosti vyplynulo, že při srovnatelné kvalitě provedení oproti zděnému domu ušetříte na dřevostavbě kolem 10 - 15 % z celkových nákladů.

Porovnání dřevostaveb vs. zděné domy

Panelové domy a cihlové domy

O panelové domy, které prošly celkovou rekonstrukcí, je větší zájem. Byty v nich jsou dražší. O malé byty v panelových domech jeví lidé větší zájem. Podle realitních kanceláří je to dáno tím, že více kupců pořizuje byt jako investici. Cena panelových bytů je oproti těm v cihlových domech až poloviční. Rozdíl v ceně nájmu přitom tak markantní není. Dražeb panelových bytů se účastní větší množství lidí. Přesto podle realitních kanceláří přibývá kupců, kteří mají zájem koupit byt právě na sídlišti. Pořizovací cena panelových bytů je v porovnání s těmi v cihlových domech poloviční, nájemné ale dosahuje 75 procent průměru.

Cihlové obklady a jejich přednosti

Možností je spousta, ale obklad by se vám měl hlavně líbit. Obecně mají nejdelší životnost obklady, které se spárují, tudíž vedou cihlové obklady a ty se spárou. Další výhoda cihlových obkladů je jejich nadčasovost. Na prodejně cihlové obklady zákazníkům často přirovnáváme k modrým džínám, které jsou univerzální a hodí se snad ke všemu. Podobné je to s cihlovým obkladem v interiéru, či na fasádě. Nemůžete udělat chybu.

Kamenné obklady patří k těm nejprodávanějším. Jsou barevně stálé, mechanicky odolné a dobře se udržují. Jejich hmotnost bývá vyšší, ale nejlehčí kameny začínají již na 26 kg na metr čtvereční. Velice dobře kamenné obklady fungují i na konstrukcích s omezenou nosností jako: zateplené fasády, sádrokarton, či dřevostavba často s omezením 40 kg na metr čtvereční. Betonové obklady, imitace kamene, či umělý kámen bývají oproti kamenným obkladům nepatrně lehčí a také levnější. Z pohledu instalace a práce s materiálem jsou na tom podobně jako kamenné obklady. Hlavní výhoda kamenných imitací spočívá v množství struktur a různých odstínů. Umělý kámen se také relativně dobře udržuje.

Sádrové obklady jsou výbornou volbou do interiéru a typicky jako dekorace za sedačku nebo za televizi. Jsou lehčí než ostatní materiály, také bývají levnější. Snadno se řežou i bez elektrického nářadí a bývají tak častou volbou svépomocné instalace. Díky tomu se při montáži obkladů tolik nepráší.

Nové využití industriálního dědictví: věžové vodojemy

Problematika nového využívání industriálního dědictví, často označovaná pojmem konverze, je aktuálním trendem dnešní doby. Také věžové vodojemy odstavené z provozu vodovodních sítí a zbavené tak svého původního poslání mohou místo chátrání či demolice nabízet zajímavé alternativy nového života. Jedná se o stavby výškově dominantní, které jsou v krajině často z daleka viditelné a přirozeně tak na druhou stranu poskytují výhledy do širokého okolí. Celá řada věžových vodojemů byla z hlediska architektonického vystavěna zdařile. To dává těmto stavbám určitou výhodu, protože zajímavý vzhled přirozeně upoutá pohled a stává se svým způsobem přitažlivý.

Na území České republiky se podle odborných odhadů nachází více než 1 000 objektů věžových vodojemů různého typu i doby jejich výstavby. Monitoring věžových vodojemů v rámci činností Společenstva vodárenských věží, jehož je autor příspěvku zakladatelem a provozovatelem, probíhá nepřetržitě od roku 2006. Prvním krokem je identifikace a lokalizace stojících i nestojících věžových vodojemů. Tato činnost je prováděna především na základě průzkumu vytipovaných lokalit, do kterých směřují průzkumy dobové i současné literatury, obrazové dokumentace, mapových podkladů a dalších zdrojů. Konkretizace polohy u již neexistujících staveb probíhá podle dobových ortofotomap a některých dochovaných původních situačních plánů měst, obcí a podniků. Pro získání dalších informací jsou v případě svolení vlastníka či provozovatele realizovány stavebně technické průzkumy objektů přímo na místě. Prověřovány jsou státní i podnikové archivy a příslušné archivy městských a obecních úřadů. Dalším zdrojem informací jsou běžná, ale i odborná dobová periodika či monografie.

Možnosti nového využití objektů průmyslového dědictví jsou různé. Rozhodujícím hlediskem je zde schopnost daného objektu přijmout novou funkci - někdy hovoříme o tzv. adaptabilitě objektu. Prostorná výrobní hala železobetonové konstrukce původního textilního průmyslu nabízí jiné varianty než prostorově omezená konstrukce úzkého dříku věžového vodojemu. To je dáno tím, že věžový vodojem je pouze část technologického zařízení (v tomto případě vodovodu), a která je tudíž konstrukčně navržena specificky.

Jedním z důležitých faktorů, který významně ovlivňuje reálné možnosti nového využití vodojemů, je aktuální technický stav objektu. Přestože by toto téma vydalo na samostatné odborné pojednání, lze ve stručnosti zmínit, že nejčastějším stavebně-technickým problémem objektů bývá stav stavebních materiálů - zdiva a betonových konstrukcí včetně koroze výztuží. Zde se negativně projevuje vliv zejména typického vlhkého prostředí vodojemů a střídání vnějších klimatických podmínek.

Situace v zahraničí je v porovnání s Českou republikou různorodá. V zemích západní Evropy jsou přestavby věžových vodojemů za účelem nového využití častější než u nás. Z diskusních setkání s kolegy pak vyplývá, že v zemích východní Evropy se tento trend zatím příliš nerozšířil. Ukázkou jednoho ze zdařilých projektů může být rekonstrukce vodojemu v německém Joachimsthalu u Berlína, který si od města na 99 let pronajala dvojice designerů Sarah Phillipsová a Richard Hurding. Šestipatrový byt, který z téměř šedesát let staré věže vznikl, má obytnou plochu 140 m3 a směrem od přízemí se zde postupně nachází pracovny, ložnice s koupelnou, patro s druhým vchodem z přilehlé vyhlídkové věže a kuchyň s jídelnou. Nejvyšší podlaží patří obývacímu pokoji. Přestavby se ujal berlínský architekt Frank Meilchen, investovaná částka přesáhla 15 milionů korun. Dvojice pojmenovala věž Biorama, jako slovní hříčku spojující slova biosféra a panorama.

Věžové vodojemy však nejsou nově využívané pouze v současné době. Vezmeme-li v úvahu, že k výstavbě prvních vodních věží docházelo na našem území v období pozdní gotiky a počátcích renesance, je zřejmé, že některé přestaly sloužit svému poslání již v dávných dobách a stavby převzaly nové funkce. Věžový vodojem však mohl také vzniknout tak, že se vložením vodárenské technologie do původního objektu zrodil nový funkční celek. Existují také věžové vodojemy, u kterých již v době jejich projektování bylo dáno, že budou sloužit i jinému než vodárenskému poslání.

Věžový vodojem v Břeclavi dostavěný v květnu 1927 navrhl autor projektové dokumentace autorizovaný inženýr Bohumil Belada na přání břeclavské obce ve dvou variantách - v čistě vodárenské a dále navíc s kopulí pro návštěvníky. Ačkoliv došlo k realizaci právě druhé varianty, není známo, že by nakonec věž k tomuto účelu významněji sloužila. Naopak vodojem postavený na Suchém vrchu v letech 1931-32 podle plánu architekta Antonína Parkmana již od počátku sloužil jako rozhledna pro turisty.

Příklady konverzí věžových vodojemů v České republice

• Chrudimský železobetonový věžový vodojem (1913): Po dlouholetém chátrání opraven z vnější části a stal se součástí areálu společnosti Vodovody a kanalizace Chrudim, a. s.
• Zděný věžový vodojem v Plzni (1907): Stojící v areálu Plzeňského Prazdroje, a. s., připomíná pobřežní maják a je přístupný návštěvníkům při prohlídce pivovaru. Jedná se o jeden z nejvyšších věžových vodojemů na našem území, s výškou téměř 60 metrů.
• Vodojem v Heřmanově Huti (1908): Objekt patří mezi nejstarší železobetonové věžové vodojemy u nás a původně sloužil pro potřeby pivovaru ve Vlkýši. Přestavěn na rozhlednu v roce 2011 za 3,4 mil. Kč, s točitým ocelovým schodištěm vedoucím na vyhlídkovou terasu.
• Železobetonový věžový vodojem v Kolíně (1930): Původně přestal sloužit v 70. letech 20. století, opraven a po 85 letech se stal veřejně přístupnou rozhlednou. V interiéru jsou desítky informačních panelů.
• Železobetonový věžový vodojem v Třebíči (1937): Přestavba za více než 3 mil. Kč v letech 2014-2015. V prostorách dříku se nachází expozice vývoje třebíčského vodárenství.
• Věžový vodojem v Kladrubech nad Labem: Při přestavbě na rozhlednu v letech 2014-2015 doznal viditelných změn, zejména v prostoru bývalé akumulace, kde byl odstraněn rezervoár a proraženy okenní otvory.
• Vodní věž zvaná Turecká v Nymburce (1597): Stojí na labském nábřeží, přestala sloužit na počátku 1. světové války. V letech 1990-2012 prošla důkladnou obnovou za 5,5 mil. Kč.
• Českobudějovická vodárenská věž (1724): Získala novogotickou podobu a výšku 44 metrů při úpravě v roce 1882. V současnosti lze v rámci prohlídky vystoupat na vyhlídku.
• Secesní vodárenská věž v Třeboni (1909): Podle architektonického návrhu Jana Kotěry je zde umístěna Galerie buddhistického umění.
• Budova vodárny ve stanici Pardubice-Rosice (1871): Počátkem 80. let 20. století dosloužila, v roce 2000 pronajata Pardubickým spolkem historie železniční dopravy a přestavěna na muzeum železniční historie. V roce 2006 prohlášena kulturní památkou ČR.
• Kladenský vodojem (1936): Unikátní tím, že se jedná o vůbec první vodojem na našem území postavený celý z oceli a obezděný cihlovým zdivem. Ve vybraných prostorách se nachází malé vodárenské muzeum.
• Vodojem ve Vratimově (1916): Přestavba zahájena v roce 2001, postupná rekonstrukce přeměnila vnitřní prostory na relaxační místo a ateliér. Původní kruhový rezervoár byl zachován.
• Vodojem v Praze-Libni (1908): Ambiciózní projekt přestavby na rezidenci Water Tower se sportovně relaxačním centrem, výtahem a podzemní garáží. Nabízen k prodeji za 130 milionů Kč.
• Drážní vodojem v Chotěboři (1879): Přizpůsoben k trvalému bydlení.
• Renesanční vodárenská věž v Jičíně (první zmínka 1502): Využívána jako galerie s konceptem starobylého ubytování na pěti podlažích.

Při hledání nových možností smysluplného využití nabádají věžové vodojemy svou výškovou dominancí přirozeně k přebudování na rozhlednu. Tento trend je v posledních letech také posílen skutečností, že je možno čerpat dotační prostředky například pro turistiku a cestovní ruch, na turisticky významné objekty a podobně (například ROP - Regionální operační program). Aby si potencionální návštěvníci mohli užívat výhledů z věžových vodojemů, je zapotřebí zajistit bezpečnou přístupovou cestu do horních částí věže. Ideální variantou je vedení této cesty vnitřními prostory dříku. Pokud to velikost dříku nebo jeho technické řešení neumožňují, buduje se zpravidla přístup venkovní po schodišti.

tags: #oproti #tem #cihlovym #informace

Oblíbené příspěvky:

• Optimální tloušťka OSB desek pro stropní konstrukce
• Červené obklady pro interiér i exteriér
• Oprava střechy a vrabci: praktický průvodce
• Ochrana klíčů
• Vlastnosti a výhody litinových poklopů