Organické povlaky z nátěrových hmot: Komplexní průvodce

Organické povlaky z nátěrových hmot představují nejstarší, nejběžnější a nejekonomičtější prostředek povrchové ochrany napříč všemi průmyslovými obory. Tvoří přibližně 80 až 90 % všech povlaků. Tato dominancia je dána nejen poměrně vysokým ochranným účinkem nátěrových systémů, ale i snadností a dostupností způsobů vytváření těchto povlaků. Ochranu organickými nátěry lze aplikovat na všechny typy výrobků a konstrukčních materiálů. Je to vhodná ochrana u výrobků, u nichž se nepožaduje kovový povrch a u nichž je při požadavku na dlouhodobou ochranu možná periodická oprava povlaku. Ochrana organickými povlaky je vhodná pro všechny atmosférické podmínky.

Základní složení nátěrových hmot

Nátěrovými hmotami nazýváme všechny výrobky používané k provádění nátěrů. Pojivo je nejdůležitější součástí každé nátěrové hmoty a skládá se z filmotvorných látek a rozpouštědel. Filmotvorné složky tvoří podstatu nátěrového filmu.

Filmotvorné látky

Filmotvorné látky jsou převážně netěkavé organické látky, které mohou po zaschnutí vytvářet tuhý souvislý film různé tloušťky. Vlastnosti filmotvorných látek mají rozhodující vliv na ochrannou účinnost a životnost nátěrů. Patří sem:

• Vysýchavé oleje: Rostlinné, živočišné nebo syntetické.
• Přírodní pryskyřice: Kalafuna, šelak, kopal, používané zejména v kombinaci s jinými látkami.
• Deriváty celulózy: Nitrát celulózy, acetát celulózy.
• Deriváty kaučuku: Chlorovaný kaučuk, cyklizovaný kaučuk.
• Asfalty: Přírodní a získané zpracováním ropy.
• Syntetické pryskyřice: Alkydy, epoxidy, vinylové polymery, polyadiční pryskyřice aj.

Polární skupiny filmotvorných látek určují svou chemickou a fyzikální povahou přilnavost a další vlastnosti nátěru. Do skupiny filmotvorných látek zařazujeme též změkčovadla (dibutylftalát, chlorovaný parafin, chlorovaný difenyl aj.). Změkčovadla jsou viskózní až tuhé látky, které samotné nezasychají, ale upravují křehkost a tvrdost filmotvorných složek tak, aby nátěry získaly požadované vlastnosti, zejména vláčnost a pružnost.

Rozpouštědla a ředidla

Rozpouštědla jsou těkavé látky, v nichž jsou filmotvorné látky rozpuštěny. Upravují viskozitu (konzistenci) nátěrové hmoty a usnadňují nanesení na chráněný povrch. Přítomnost i nepatrného množství těkavých složek v nátěrech však značně zhoršuje jejich odolnost. Rozpouštědla se volí podle rozpustnosti filmotvorných složek. Nejběžnější jsou terpentýnová silice, lehký benzin, toluen, benzen, etylalkohol, etylacetát, aceton, glykoletér aj. Podle rychlosti odpařování se dělí na lehká, střední a těžká.

Čtěte také: Zdravé zateplení: Proč zvolit organiku?

Ředidla se používají k úpravě konzistence nátěrových hmot před použitím. Tvoří je směs organických rozpouštědel. Jsou hořlavá a škodí zdraví.

Pigmenty a plnidla

Pigmenty dávají nátěrovému filmu zabarvení a neprůhlednost. Jsou anorganické nebo organické povahy (nejčastěji oxidy nebo soli kovů). Dělíme je na přírodní a syntetické sloučeniny, kovové prášky a světélkující luminofory. Jedním ze znaků jakosti nátěru je barevný odstín. Slouží k tomu vzorník barev RAL (ReichsAusschuss für Lieferbedingungen).

Plnidla jsou obvykle jemně rozemleté minerální látky (mastek, křída aj.) nerozpustné v pojivech, které vhodně upravují technologické vlastnosti nátěrových hmot.

Typy organických nátěrových hmot

Nátěrové hmoty dělíme na vodou ředitelné, rozpouštědlové, vysokosušinové a bezrozpouštědlové. Dalším dělením může být to, zda se jedná o hmoty jednosložkové, dvousložkové nebo vícesložkové. Můžeme je dělit podle vzhledu na transparentní nebo pigmentované, na lesklé, polomatné nebo matné. Podle užitého pojiva, množství sušiny, fyzikálních nebo chemických vlastností, atd.

Laky a nátěrové oleje

Laky a nátěrové oleje jsou materiály tvořící průhledný, tvrdý, ochranný nátěr především na dřevě, ale i na ostatních materiálech. Vytvářejí po zaschnutí nebo vytvrdnutí pružný a průhledný ochranný film. Využívají se na povrchovou úpravu. Mají za úkol chránit dřevo před vlivem okolního prostředí, především před vlivem vlhkosti, nečistot, agresivních chemikálií a mechanického namáhání. Zkvalitňují estetický a optický vzhled povrchu. Skládají se ze zasychajícího oleje, pryskyřice a ředidla nebo rozpouštědla. Většinou tvoří lesklý povrch, ale můžou i tvořit matný nebo pololesklý povrch, když se přidají zmatňující činidla. Jsou bezbarvé nebo jen málo zbarvené, jsou průhledné a neobsahují žádný pigment, na rozdíl od barev a mořidel. Lze je natírat přes mořidla jako konečný krok k získání lesklého a chránícího nátěru. Nátěrové oleje jsou vyráběny na bázi přírodních olejů, kombinovaných s různými druhy pryskyřic.

Čtěte také: profesionální sušičky vzorků barev a laků

• Olejové laky: Obsahují kromě pryskyřice tupnoucí oleje. Jsou určeny k povrchové úpravě dřeva a kovů, kde se vyžaduje barevný lesklý a rychle zasýchaný nátěr.
• Celulózové laky: Používají se k lakování dřeva. Okamžitě zasychají a snadno se leští.

Epoxidové nátěrové hmoty

Epoxidové nátěrové hmoty slouží k ochraně podkladu před působením chemikálií, vody, povětrnosti a koroze. Užívají se k finální úpravě vzhledu, jako je například barevnost, lesk či mat. Vyrábíme je v odstínech barevné stupnice RAL K7 Classic. Mimo tuto stupnici jsou též velmi oblíbené některé nestandardní odstíny jako je například odstín červenohnědý, okrový a světle okrový. Po domluvě kolorujeme nátěrové hmoty i do jiných než RALových odstínů.

Další typy nátěrových hmot

• Fermeže: Rostlinné tupnoucí oleje, v nichž bylo tuhnutí upraveno oxidací vzduchem a přidáním sušidel. Používají se na vrchní lesklé nátěry.
• Fermežové barvy: Používají se na podkladové antikorozní nátěry.
• Nátěrové hmoty chlórkaučukové: Obohacují sortiment svojí nehořlavostí a odolností proti chemickým látkám v kovových a betonových nádržích.
• Asfaltové nátěrové hmoty: Používají se jako laky k ochranným nátěrům kovových předmětů, cihlových a betonových podkladů.
• Nátěrové hmoty latexové: Mají filmotvornou složku z polyvinylacetátů (PVAc) nebo polyvinylakrylátů. Jejich velkou předností je nehořlavost, rychlé zasýchání, trvanlivost a ředitelnost vodou. Jsou určeny k nátěru všech savých podkladů. K vyrovnání nerovností slouží latexové tmely.
• Nátěrové hmoty syntetické: Vznikají jako roztoky syntetických pryskyřic v organických rozpouštědlech s přísadou sušidel. Používají se pryskyřice alkydové, fenolické i polymerátové. Zaschlý nátěr odolává vlhku, vodě, benzínu, naftě a olejům.

Aplikace nátěrových hmot

Zhomogenizovanou kompozici aplikujeme na připravený podklad. Aplikace se provádí převážně válečkováním, štětcem nebo stříkáním. Mezi jednotlivými nátěry je nutné dodržet předepsanou technologickou přestávku. Doporučená minimální teplota podkladu při nátěrech je 15 °C. Vhodná aplikační teplota se pohybuje v intervalu 15 - 20 °C. Při práci v exteriéru nepracujeme za deště nebo rosy, ani na přímém slunci při vysokých teplotách vzduchu a podkladu. Pokud je to možné, snažíme se zajistit jak v exteriéru, tak interiéru bezprašné prostředí.

Příprava nátěrových hmot

• Jednosložkové nátěrové hmoty: Nejprve zamíchání pro uvedení možných úsad do vznosu, následně nanášení.
• Dvousložkové nátěrové hmoty: Nejprve promícháme složku A (pojivová epoxidová část), pak přidáváme za mísení složku B (tvrdící část). Dále provedeme důkladnou homogenizaci po dobu cca 2-3 minuty.
• Třísložkové vodouředitelné nátěrové hmoty: Přidáváme vodu po smíchání složky A a B do vzniku zpracovatelné konzistence.

Při vmíchání tvrdidla do epoxidového nátěru je vhodné požívat pomaluoběžné míchací zařízení nebo míchadlo s plynulou regulací otáček. Zabráníte tak zbytečnému vnesení vzduchu do míchané kompozice. Případný škraloup na povrchu nátěrové hmoty vždy odstraníme a nikdy se nepokoušíme ho rozmíchat do nátěrové hmoty. Míchání provádíme vhodným míchadlem.

Ředění nátěrových hmot

• Bezrozpouštědlové nátěrové hmoty: Nepřidáváme žádná rozpouštědla pro úpravu konzistence. Pokud tak učiníme, musíme s nátěrem zacházet jako s hmotou rozpouštědlovou.
• Rozpouštědlové hmoty: Ředíme předepsanými rozpouštědly. Použití jiných je nutné konzultovat s technickým servisem výrobce. Při ředění je třeba dbát na parametr maximálního ředění určeného výrobcem.
• Vodou ředitelné nátěrové hmoty: Ředíme na zpracovatelskou konzistenci s ohledem na parametr maximálního ředění uvedený obvykle v technickém nebo informačním listu.

Spotřeba materiálů

Spotřeba materiálů se odvíjí od způsobu aplikace nátěrové hmoty na podklad a od parametru nasákavosti podkladu. Obecně se spotřeby rozpouštědlových nátěrů pohybují mezi 0,15 - 0,25 kg/m² na jeden nátěr. Nejčastěji se aplikují nátěry dva s ohledem na kryvost nátěrové hmoty a požadovanou výslednou tloušťku ochranného filmu.

Z uvedeného vyplývá, že čím viskóznější je nátěrová hmota, tím kratší chlup na válečku užíváme, a i přes to spotřeba na jeden metr čtvereční stoupá. Dalším a nikoliv zanedbatelným vlivem je drsnost povrchu. Se stoupající hrubostí roste spotřeba nátěrové hmoty. Plocha zaměřená je ve skutečnosti menší než plocha skutečná s ohledem na drsnost.

Čtěte také: Průvodce nátěrovými hmotami a recyklací

Dekorativní a protiskluzné úpravy

• Vsyp obarveného písku: Jako dekorativní úpravu lze provést vsyp obarveného písku do transparentní nebo i pigmentované nátěrové hmoty. Po vytvrzení se odstraní přebytečný vsyp a povrch se zlehka přebrousí.
• Vsyp barevných chipsů: Na čerstvě aplikovanou nátěrovou hmotu lze pohodit barevné chipsy (lupínky) z dekorativních důvodů pro optické rozbití plochy. Po vytvrzení nátěru se chipsy stejně jako písek smetou pro další použití. Celá plocha se následovně uzavře ochranným transparentním nátěrem.
• Zvýšení protiskluznosti: V případě požadavku na zvýšení protiskluznosti betonových podlah je možné nátěr posypat suchým křemičitým pískem. Ten se aplikuje do čerstvého nátěru. Po vytvrzení se neukotvený písek zamete nebo vysaje průmyslovým vysavačem. Posyp je nutné z důvodu dobrého ukotvení převálečkovat druhým nátěrem.

Údržba a životnost nátěrových hmot

Žloutnutí epoxidových kompozic

Obecnou vlastností vytvrzených epoxidových kompozic je jejich postupné žloutnutí v průběhu času. Všechny epoxidové kompozice žloutnou, některé rychleji a některé pomaleji. Žloutnutí je závislé na použité pryskyřici, tvrdidle, na namáhání UV zářením a teplem. Působení ultrafialového a infračerveného záření ve venkovním prostředí nelze zabránit. Přirozené žloutnutí je možné omezit přelakováním vhodným polyuretanovým lakem. Vhodným výběrem barevného odstínu se projev žloutnutí částečně potlačí, ale nikdy mu nelze zabránit. Barevná změna nemá vliv na vlastnosti a životnost nátěrových hmot.

Čištění a ochrana podlah

• Čistící zóny: Ve vstupech do objektů instalujte vhodné a účinné čistící zóny, které pravidelně čistěte. Toto opatření zamezí vnášení velké části nečistot do objektu a sníží nebezpečí mechanického poškození podlah.
• Nábytek: Židle a křesla s defektními, chybějícími nebo nevhodnými kluzáky či kolečky způsobují mechanické poškození povrchu podlahy. Tomuto procesu je nutné se vyhnout. Doporučujeme i ostatní pohyblivý nábytek opatřit vhodnými kluzáky.
• Denní čištění: Běžné denní čištění a odstraňování volně ležícího prachu a nečistot provádějte vysáváním a stíráním vlhkým mopem.
• Strojové mokré čištění: Pro odstranění přilnutých nečistot použijte vhodný čistič ředěný vodou v předepsaném ředícím poměru.
• Odolné skvrny: Odstraňujte, pokud možno okamžitě. Některé typy pigmentů mohou po určité době migrovat do povrchu podlahy a jejich odstranění je po té obtížné nebo nemožné.
• Ošetřování epoxidových povlaků: Provádějte čistou vlažnou vodou nebo vodou s přídavkem saponátu. Při intenzivní očistě používejte neutrální nebo alkalické čisticí prostředky. Leštící pasty a vosky používejte dle provozu.

Bezpečnost a skladování

Osobní ochranné pomůcky

Důležitou ochrannou pomůckou při homogenizaci a aplikacích epoxidových a polyuretanových nátěrů jsou ochranné brýle. Mezi ochranné pomůcky při aplikacích rozpouštědlových nátěrů patří tzv. polomasky, které pomocí filtrů třídy A1 a A2 ochraňují před vdechováním plynů a výparů organických rozpouštědel s bodem varu vyšším než 65 °C. Při práci s kapalnými pryskyřicemi, tvrdidly a jejich směsmi používejte vždy kvalitní pracovní rukavice.

Likvidace odpadů

Při likvidaci zbytků nátěrových hmot, ředidel a jejich odpadů je nutno postupovat podle zákona o odpadech. Obal s nějakým zbytkem nátěrové hmoty se považuje za nebezpečný odpad, a proto je dobré obal vyprázdnit. Každý má za povinnost zjistit, zda osoba, které předává odpad, má k jeho převzetí oprávnění.

Balení a skladování

K balení se používá plechových krabic z bílého plechu nebo plechových konví, pro velká množství jsou vhodné železné sudy. Pro drobné opravy je mezi spotřebiteli oblíbené malé aerosolové balení. Nátěrové hmoty se skladují v suchých a dobře větratelných místnostech při teplotách od 5 do 25 °C. Větší množství nátěrových hmot se skladuje v polootevřených skladech. Protože se jedná o snadno hořlavé látky, musí být dodržovány zvláštní předpisy protipožární ochrany.

tags: #organicke #povlaky #z #naterovych #hmot #informace

Oblíbené příspěvky:

• Moderní řešení podlah
• Komplexní průvodce omítkami
• Vše o betonových obrubnících
• Jak vybrat dětskou ohrádku?
• Průvodce nátěrem palubek na světlý odstín