Hořlavost OSB desek a vlastnosti aglomerovaných materiálů

Aglomerované materiály jsou deskové materiály, vyrobené z dřevních částic (třísky, vlákno, piliny, dřevní moučka) a jiných lignoceluosových materiálů (pazdeří, bagasa, sláma atd.), které jsou mezi sebou pojeny buď vlastní lepivostí, nebo organickým pojivem - lepidlem, popř. pojivem minerálním, za pomoci tepla a tlaku, vlhkosti, popř. Třískové desky definujeme jako materiály, které jsou vyrobené slisováním a následným ohřevem částic (třísek, hoblin, pilin apod.) nebo jiných lignocelulosových materiálů ve formě částic.

Výroba třískových desek

Základním materiálem pro výrobu třískových desek je dřevní hmota, která je roztřískávána na malé částice - třísky různých rozměrů. Pro výrobu třískových desek mají zásadní význam následující parametry: hustota dřeva, velikost třísek, podíl běle a jádrového dřeva, pH použi-té dřeviny.

Ve stávající komplikované surovinové situaci a vzhledem k cenovým úrovním musí průmysl aglomerovaných materiálů přistupovat i ke zpracování tvrdých listnatých dřevin, jako například buku, dubu, habru, jasanu i akátu. Platí pak však zásada, že směšovací poměry dřevin je nutno přesně dodržovat. Reakce dřeva je totiž velmi významná. Při zpracování některých dřevin s extrémním pH (např. dub) je nutno upravovat množství přídavných chemikálií, zejména tvrdidla k lepící směsi.

Kromě dřeva se dají k výrobě aglomerovaných materiálů použít i některé nedřevné suroviny, např. ve střední Evropě pazdeří (lněné, konopné), sláma, řepka, v tropických zemích bagasa, rýžová sláma, bambus, papyrus, juta, rákos, stonky bavlníku apod.

  • Pazdeří - je odpadním produktem zpracovatelských závodů lnu a konopí. Je vhodné pro vý-robu pazdeřových respektive pilinopazdeřových desek.
  • Bagasa - pro výrobu třískových desek má velký význam bagasa. Bagasa je zbytek po vylisování a extrakci cukru z cukrové třtiny.
  • Stonky bavlníku - v zemích, ve kterých se pěstuje bavlník, zůstává po sběru značné množství zdřevnatělých stonků bavlníku dosahujících tloušťky 1 až 2 cm.
  • Bambus a Papyrus - různé druhy bambusu představují v rozvojových zemích pozoruhodnou surovinovou bázi pro výrobu aglomerovaných materiálů.
  • Sláma - má význam pro výrobu VD izolačních. V rozvojových zemích se jedná hlavně o rýžovou slámu.

Používaná lepidla

Druhou nejdůležitější surovinou ve výrobě třískových desek jsou syntetická lepidla (pryskyřice) termoreaktivního typu, a to lepidla močovinoformaldehydová (UF), fenolformaldehydová (PF), melaminformaldehydová (MEF), močovinomelaminformaldehydová (MUF), isokyanátová a minerální pojiva (cementy, sádra).

Čtěte také: Vlastnosti dřeva pro topení

  • Močovinoformaldehydová lepidla - jsou preferována pro výrobu TD a VD polotvrdých vyráběných suchým způsobem.
  • Melaminformaldehydová lepidla - jsou svou chemickou strukturou podobná UF lepidlům. Tato lepidla vynikají velmi dobrými pevnostními vlastnostmi, jsou odolná studené a po omezené době i vařící vodě a povětrnostním vlivům.
  • Fenolformaldehydová lepidla - jsou polykondenzační produkty vzniklé reakcí fenolu nebo jeho homologů (resolů a xylenolů) s formaldehydem v alkalickém prostředí.
  • Lepidla isokyanátová - byla zavedena již v 50. letech v Německu. V současnosti se používá jednosložkový produkt skládající se z polymerního methylendiisokyanátu (PMDI).
  • Minerální pojiva - nejznámější je hydraulický cement. Vytvrzuje vázáním vody a tvoří tak vodovzdorné pojivo. Dalším typem minerálního pojiva pro výrobu aglomerovaných materiálů je hořečnatý cement neboli Sorelův cement. Velkého významu nabyla jako minerální pojivo i sádra, a to pro výrobu sádrotřískových (STD), sádrokartonových (SKD) a sádrovláknitých (SVD) desek.

Hydrofobizační prostředky

Třískové desky vykazují v důsledku působení vody a vysoké relativní vlhkosti vzduchu značné tloušťkové bobtnání. Pro zvýšení objemové stálosti desek při krátkodobém styku s vodou se přidávají hydrofobizační prostředky. Nejčastěji se přidává parafín, a to v množství 0,5-1,5 % na a.s. třísky.

Biocidní prostředky a retardéry hoření

Pro použití TD v prostředí zvýšené relativní vlhkosti (ve stavebnictví), při výrobě TD pro speciální použití, např. pro export do tropických zemí, je třeba přidávat speciální látky proti biologickým činitelům (plísně, dřevokazné houby, dřevokazný hmyz). Použití třískových ve stavebnictví, strojírenství a v dopravě si vyžaduje v některých případech zvýšení jejich ohnivzdornosti.

Hořlavost stavebních hmot

Zkušební norma ČSN 73 0862 Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot byla zrušena ke dni 31.12.2003 a byl zaveden nový klasifikační systém podle ČSN EN 13 501-1 Požární kla-sifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb. Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň.

Podle dosavadní koncepce požární bezpečnosti staveb v ČR jsou z hlediska hořlavosti hodno-ceny stavební hmoty v klasifikaci pěti stupňů hořlavosti (A, B, C1, C2, C3) bez ohledu na to, zda stavební hmoty tvoří výrobek nebo jsou jen součástí výrobku. Obdobně je sledováno i šíření plamene po povrchu stavebních hmot, tedy nikoliv výrobků, a šíření je klasifikováno indexem šíření plamene is (v mm/min).

Třídy hořlavosti:

  • Třída A1: Výrobky třídy A1 nebudou přispívat k požáru v žádném jeho stádiu, včetně plně rozvinutého požáru.
  • Třída A2: Vyhovující stejným kritériím EN13823 jako pro třídu B.
  • Třída C: Jako třída D, ale vyhovující přísnějším požadavkům.
  • Třída D: Výrobky vyhovujícím kritériím pro třídu E a schopné odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene.

Požadavky na třískové desky

Požadavky na třískové desky stanovuje ČSN EN 312:2004, která je českou verzí normy EN 312:2003. Tato norma specifikuje požadavky pro neopláštěné třískové desky pojené syntetickými pojivy. Třískové desky shodné s touto normou mohou být uváděny jako desky P 1 až P 7.

  • Požadavky na nenosné desky pro použití ve vlhkém prostředí (typ P 3).
  • Požadavky na nosné desky pro použití ve vlhkém prostředí (typ P 5).
  • Požadavky na zvlášť zatížitelné nosné desky pro použití ve vlhkém prostředí (typ P 7).

Ochrana dřeva proti ohni

Ochrana dřeva proti ohni chemickými prostředky snižuje hořlavost nebo omezuje rychlost šíření ohně po jeho povrchu a slouží pro preventivní ochranu dřevěných konstrukcí. Vhodným ochranným prostředkem je možné snížit hořlavost dřeva a významně omezit rychlost šíření ohně po jeho povrchu.

Metody ochrany dřeva proti ohni:

  1. Chráněním dřeva před zahřátím na vyšší teplotu obalem z inertních tepelně izolujících hmot, které oddalují tvorbu nehořlavých plynů. Používá se obložení, omítnutí, obalení minerální plstí nebo použitím změnitelných nátěrových hmot s antipyrény.
  2. Zředěním hořlavých plynů nehořlavými plyny uvolněnými ze speciální impregnace dřeva chemickými látkami. Tyto látky se rozkládají na nehořlavé plyny, které ředí pyrolýzní plyny, a proto nemohou vznikat zápalné a hořlavé směsi.
  3. Podpořením tvorby izolační zuhelnatělé vrstvy. Zuhelnatění povrchové vrstvy dřeva zpomaluje postup hoření a může přivodit i jeho přerušení.

Systém eurotříd

Systém eurotříd, uvedený v EN 13501-1:2007+A1:2009,je založen na zkouškách prováděných podle evropských norem, jejichž přehled znázorňuje tab.

Podle zde uvedených zkušebních testů se zkouší klimatizované zkušební vzorky - při přípravě a provádění zkušebních testů musí být plně respektována EN 13238:2001 Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň - Postup kondicionování a obecná pravidla pro výběr podkladů zavedenou do ČSN 13238:2010.

Kritéria pro udělování ekoznačky EU

Kritéria pro udělování ekoznačky EU jsou odvozena od výrobků s nejlepší environmentální výkonností na trhu s nábytkem. Přestože použití chemických látek a uvolňování znečišťujících látek je součástí výrobního procesu, nebezpečné látky se pokud možno nepoužívají nebo je jejich použití omezeno na minimum, které je nezbytné k zajištění žádoucí funkce a zároveň ke splnění striktních jakostních a bezpečnostních norem pro nábytek.

tags: #osb #deska #zápalnost

Oblíbené příspěvky: