Informace o stupních hořlavosti palubek a požární bezpečnosti staveb

Každý z nás se chce ve svém bytě či domě cítit dobře, a proto pečlivě vybírá materiály, kterými si obloží interiér. Jedním z nejlepších materiálů pro vnitřní obložení interiéru je dřevo. V tomto článku se blíže podíváme na téma kvality vnitřních palubek a nároky, jaké jsou na ně kladeny, a především na jejich stupně hořlavosti a požární bezpečnost staveb obecně.

Klasifikace hořlavosti stavebních materiálů

V České republice jsou z hlediska hořlavosti stavební hmoty hodnoceny v pěti stupních hořlavosti dle požární bezpečnosti staveb. Nezáleží na tom, zda stavební hmotu tvoří výrobek nebo je jen jeho součástí. Reakce na oheň u stavebních materiálů je definována jako schopnost materiálů reagovat v určitých požárních podmínkách, což zahrnuje míru jejich hořlavosti, šíření plamene, vytváření kouře a padání hořících částic. Pro návrh požárně bezpečných staveb se považuje za klíčové použití materiálů, které odpovídají klasifikaci dle normy ČSN EN 13501-1.

Norma EN 13501-1 je rozdělena do pěti kategorií: A, B, C, D a E. Kromě toho existuje kategorie F, která slouží pro výrobky netestované v této souvislosti. Nezávisí to na tom, zda je materiál použit jako samostatný produkt nebo je součástí jiného výrobku. Rozšíření plamene je posuzováno pouze na povrchu materiálů, nikoli na celkových výrobcích.

Stupně hořlavosti podle ČSN EN 13501-1 a příklady materiálů:

  • Třída A1: Výrobky z této třídy nepřispívají k požáru, včetně plně rozvinutého. Jedná se například o přírodní stavební kámen (např. žula, pískovec), betony těžké, lehké pórovité (např. pórobeton, pěnobeton) a s lehkým kamenivem, speciální omítkoviny, nástřiky a desky z anorganických hmot bez organických příměsí (např. sádrokartonové desky, skelné a minerální vlákna, keramické obkládačky).
  • Třída A2: Vyhovující stejným kritériím jako třída B. Tyto materiály minimálně přispívají k požáru.
  • Třída B: Například desky z anorganických hmot s organickými plnivy nebo pojivy (např. sádrokartonové desky s povrchovou úpravou), desky z anorganických hmot s povrchovou úpravou a dřevocementové desky.
  • Třída C: Například celulózová izolační hmota, dřevo rostlé listnaté (např. buk, dub) a litá polyesterová laminovaná podlaha.
  • Třída D: Výrobky vyhovující kritériím pro třídu E a jsou schopné odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene. Například dřevo rostlé jehličnaté (např. smrk, borovice).
  • Třída E: Tyto materiály jsou schopné odolávat působení malého plamene po krátkou dobu bez významného rozšíření plamene.
  • Třída F: Výrobky netestované.

Je nutné zdůraznit, že i když jehličnaté dřevo hoří rychleji (a je tedy o málo hořlavější) než dřevo listnaté, v posledních letech došlo k několika změnám právních předpisů, které ovlivňují řešení a zajišťování požární bezpečnosti staveb.

Požadavky na vnitřní obkladové palubky

Jakmile si promyslíte, kde a jaké obložení chcete pořídit, nastává optimální čas na výběr obkladových palubek. Od těch vnějších se liší především tloušťkou. Teplota a vlhkost vzduchu je v interiéru obvykle stabilní. Nedochází ke skokovým změnám těchto parametrů, a proto dřevo v interiéru nemusí splňovat tak náročná kritéria odolnosti. Vnitřní obkladové palubky nejsou vystaveny povětrnostním vlivům v podobě slunce, deště a mrazu, díky tomu nemusí být tak silné. Vnitřní obkladové palubky se dodávají také v různých šířkách od 96 do 121 mm. První a nejdůležitější zásadou je, že obkladové palubky musí být dobře vysušené. Palubky se na českém trhu dodávají v kvalitativních třídách A, AB, BC a C. Nejčastěji jsou obvykle u dodavatelů dostupné třídy AB (40 % palubek třídy A a 60 % palubek třídy B) a B. Na kvalitu vnitřních palubek si dejte pozor, to co na fasádě bez problému prominete, se vám uprostřed obýváku líbit nebude. Vnitřní obkladové palubky vyrábí v drtivé většině ze smrku, u kterého je zároveň výhodou nižší pořizovací cena. Používá se však i borovice a modřín.

Čtěte také: Palubky: moderní design

Palubky do sauny

Pokud dáte do sauny klasické smrkové obkladové palubky, ty mohou obsahovat smolníky, takže se vám může stát, že při vysokých teplotách bude smůla ze dřeva vytékat. Abyste eliminovali riziko tekoucí horké smůly, použijete do sauny obkladové palubky ze dřevin, které smůlu nemají. Než přistoupíte k nákupu obkladových palubek do sauny, rozmyslete si, jaký profil bude pro vaše účely nejvhodnější. Profil Tatran se hodí na obložení stěn i stropu sauny. Vyznačuje se delším perem, což umožňuje dřevu pracovat při změnách teplot, ke kterým zde bude docházet. Lícová strana má sražené hrany stejně jako u klasického profilu, pero je ale více odsazeno. Profil Softline je podobný Tatranu včetně odsazení pera.

Požární zatížení a stupeň požární bezpečnosti

V České republice je jako základní veličina pro určování požárního rizika zavedeno požární zatížení. Jednotkou je kilogram smrkového dřeva na metr čtvereční požárního úseku [kg/m2]. Uvolněné teplo (hmotnost × výhřevnost) z tohoto zatížení se rovná uvolněnému teplu ze všech hořlavých látek v požárním úseku. Rozeznáváme:

  • Nahodilé požární zatížení (pn): Zohledňuje všechny hořlavé látky závislé na provozu v požárním úseku - nábytek, vybavení, dekorace apod.
  • Stálé požární zatížení (ps): Zohledňuje hořlavé látky v pevně zabudovaných konstrukcích: podlahových krytinách, dveřích a rámech oken, popřípadě v dalších stálých konstrukcích (dřevěné pódium, obklady na stěnách, podhledy). Je nutno upozornit, že jde o celkové hodnoty, které se již nepřenásobují počtem oken nebo plochou hořlavé podlahoviny. Buď se započítají celé, protože se v požárním úseku objevuje hořlavá zabudovaná konstrukce, nebo se nezapočítají vůbec.

K výpočtovému požárnímu zatížení se uvažují součinitele a, b, c:

  • Součinitel a: Zohledňuje rychlost odhořívání materiálu uvnitř požárního úseku - tedy charakter materiálu a způsob jeho umístění v prostoru (například jinou rychlost odhořívání budou mít „zmuchlané“ noviny oproti knihám v policích). Obvykle nabývá hodnot od 0,8 do 1,2.
  • Součinitel b: Zohledňuje možnosti přístupu vzduchu (např. velikosti větracích otvorů) v obvodových stěnách či střeše. Celková plocha otvíravých otvorů v obvodových a střešních konstrukcích, které mohou zajistit neomezenou dodávku čerstvého vzduchu pro hoření; za otvory se nepovažují výplně. Nabývá hodnot od 0,5 do 1,7, přičemž jde o uzavřený interval: pokud vyjde méně, uvažuje se s hodnotou 0,5, pokud vyjde více, uvažuje se s hodnotou 1,7.
  • Součinitel c: Zohledňuje instalaci požárně bezpečnostních zařízení v požárním úseku, konkrétně instalace elektrické požární signalizace (EPS), samočinného odvětrávacího zařízení (SOZ; též označováno jako zařízení odvodu kouře a tepla (ZOKT)), stabilního hasicího zařízení (SHZ) a případně zřízení vnitropodnikové hasičské jednotky. Pokud v požárním úseku není žádné z předchozích zařízení instalováno, zůstává c = 1,0.

Tabulka B.1 ČSN 73 0802 umožňuje pro specifické provozy použít při splnění určitých podmínek tabulkovou hodnotu výpočtového požárního zatížení pv bez nutnosti výpočtu. V celé ploše daného požárního úseku může být pouze ten provoz, pro který je pv stanoveno, popřípadě provozy s nižším požárním zatížením.

Stupeň požární bezpečnosti (SPB) je základním ukazatelem míry požárního rizika daného požárního úseku. Určuje, jak moc má být okolí od tohoto požárního úseku chráněno, popřípadě jak moc má být daný požární úsek chráněn od ostatních prostor (to platí zejména pro chráněné únikové cesty vyšších typů). SPB je vyjádřen římskými číslicemi I-VII, přičemž požární úsek v I. SPB je „nejméně nebezpečný“ a VII. SPB je z požárního hlediska „extrémně nebezpečný“. Zvyšuje se se zvyšující se požární výškou objektu, respektive se zvyšujícím se počtem užitných podlaží. Chráněné únikové cesty se zařazují minimálně do II. SPB. Rozvody hořlavých látek v potrubí světlého průřezu mají max. specifické provozy, u nichž může být SPB dán přímo projekčními normami.

Čtěte také: Recenze laku antracit na palubky

Požární ochrana staveb a dřevěných konstrukcí

Zajištění požární bezpečnosti stavby se děje jednak pasivní požární ochranou, tj. vhodným situačním umístěním, dispozičním řešením a správně navrženými stavebními konstrukcemi, jednak tzv. aktivními prostředky požární ochrany, jimiž se rozumí technická požárně bezpečnostní zařízení. Jedná se o zařízení elektrické požární signalizace, samočinné hasicí zařízení a zařízení pro odvod kouře a tepla.

I když jsou kritéria hořlavosti a požární odolnosti a jejich zkoušení od sebe značně vzdálena, materiály a postupy nutné pro jejich splnění jsou ve většině případů stejné. Až na několik výjimek lze přípravkem, určeným pro snížení hořlavosti (hovoříme stále o dřevu a dřevěných konstrukcích) obvykle zvýšit i požární odolnost konstrukce.

Snížení hořlavosti dřeva

Dřevo a dřevěné konstrukce bez dodatečných úprav lze zatřídit podle dosud platné hodnotové normy ČSN 73 0821 z hlediska hořlavosti do stupně C2 až C3, tedy mezi materiály středně až lehce hořlavé, podle toho, o jaké dřevo se jedná. Snížení jeho hořlavosti lze nejsnáze dosáhnout buď omezením přístupu vzduchu k jeho povrchu, což lze provést například pokrytím tohoto povrchu nehořlavou, tepelně izolující látkou, případně pomocí hloubkové impregnace dřeva roztokem látky, která znemožňuje či omezuje hoření.

Intumescentní protipožární nátěry

Jednou z nejstarších metod snížení hořlavosti dřevěných konstrukcí byly nátěry vápnem nebo hlinkou, hliněnou mazaninou, nástřiky omítkou nebo (spíše ve středověku) nátěry na bázi organických látek obsahujících složky, uvolňující pyrolýzou dusík - např. volskou krví. V současné době jsou nejčastěji používány intumescentní (zpěňovatelné) protipožární nátěry, kterými lze - za vhodných podmínek - dosáhnout zatřídění konstrukcí až do stupně A. Funkce těchto nátěrů je dána rozkladem vhodně formulované chemické směsi. Nátěr musí mít samozřejmě určitou vydatnost, obvykle 300 až 700 g/m2 - v některých případech i více a musí být dobře zakotven do povrchu dřeva. Při styku s otevřeným ohněm dochází k redukci fosforečné soli na kyselinu fosforečnou a rychlé karbonizaci uhlíkaté složky při současném tepelném rozkladu nadouvadla a následném vývinu velkého množství nehořlavého plynu (dusíku), který postupně vytváří spolu s karbonizující složkou na povrchu dřeva tepelně izolační uhlíkatou bariéru. V současné době jsou již užívány i modernější (zato dražší) přípravky na bázi vanadu, složitých organických komplexů, modifikovaných polyuretanů, silikonu, některé intumescentní hmoty vycházejí i z aplikací přírodního grafitu.

Protipožárních nátěrů určených pro snížení hořlavosti dřeva se na našem trhu nabízí k volnému prodeji pouze několik. Při případném nákupu je však třeba důkladně zvážit vhodnost jejich použití vzhledem k tomu, co stavebník potřebuje a co si může provést vlastními prostředky. Náročnější protipožární úpravy, tam, kde má dřevo zůstat transparentní a nátěry, které mají zaručit snížení hořlavosti do stupně B nebo dokonce A považuji za nutné svěřit odborným firmám, které k provedené úpravě vydají i potřebný doklad zaručující správnost provedení, nutný pro stavební řízení.

Čtěte také: Palubky: Co je třeba vědět před nákupem

Povrchová a hloubková impregnace

Snížení hořlavosti dřeva lze provádět i povrchovou impregnací vodou ředitelnými přípravky, případně hloubkovou impregnací, prováděnou za vyššího tlaku nebo máčením dřeva v roztocích, obsahujících příslušný retardér hoření. Používané retardéry mají většinou polyfunkční účinek. Při požáru se rozkládají, uvolňují krystalovou vodu (Na2CO3, K2CO3, tetraboritan sodný, různé druhy kamenců) a/nebo vytvářejí nehořlavé plyny, které unikají z povrchu hořícího dřeva a ředí hořlavé spaliny natolik, že tlumí rozvoj plamene (různé amonné soli, fosforečné sloučeniny, halogenderiváty na anorganické i organické bázi atd.). Jejich účinnost je (s výjimkou hloubkové tlakové impregnace) obvykle značně nižší, než u intumescentních nátěrů a proto jsou v současné době na ústupu.

Ochrana omítkou

Ochrana dřevěných stropů proti ohni omítkou byla nařízena patentem Josefa II. roku 1785. Obdobně byly - s velmi dobrým výsledkem - užívány i hliněné mazaniny, vyztužené slamou nebo proutím, později pak rákosem, na stropech pod půdou obytných domů. Až do minulého století šlo o běžný způsob povrchové úpravy dřevěného podbití stropů obytných budov, sledující kromě požární ochrany i další funkce. Omítka či mazanina dřevo tepelně izoluje a brání přístupu vzduchu k povrchu, čímž účinně brání rozšíření požáru.

Požární odolnost dřevěných konstrukcí

Vedle hořlavosti je rozhodujícím požadavkem na požárně technické vlastnosti dřevěných konstrukcí jejich požární odolnost. U tyčových nosných prvků se jedná o parametr R, tedy únosnost a stabilitu, u plošných - svislých nebo vodorovných konstrukcí, o mezní stavy R, E, I. Mezní stav únosnosti a stability R(t) nastává v okamžiku, kdy se konstrukce zřítí nebo není schopna nadále nést požadované zatížení. Jako mezní stav se u staticky zatížených tyčových prvků posuzuje ztráta stability (R), kdy se za kritickou teplotu považuje cca 300°C na nechráněném povrchu konstrukce, jako další kritérium je pak uvažován vztah mezi hloubkou uhelnatění a časem, přičemž je důležité, zda se hodnotí jednorozměrné vedení tepla (strop, resp. jednostranně namáhané plošné prvky) nebo dvourozměrné vedení tepla (nosník, sloup).

Z požárního hlediska je dřevo jako nosný prvek kvalitním materiálem, který si při požáru zachovává svoji stabilitu po velmi dlouhou dobu. To je dáno samotným procesem hoření. V poslední etapě hoření se totiž na jeho povrchu vytváří zuhelnatělá vrstva, která následně další postup plamene zpomaluje. Pod touto vrstvou po určitou dobu dřevo nehoří a cca 15 mm pod zuhelnatělým povrchem je již dřevo úplně neporušené. Již v roce 1971 odvodil Reichel základní rychlosti odhořívání dřeva z povrchu dřevěných konstrukcí jako 0,5 až 0,9 mm/min a lze konstatovat, že je možno se tímto výpočtem řídit dodnes, protože podobné hodnoty udává i dnes zaváděná ČSN P ENV 1995-1-2. To je důležité právě pro navrhování dodatečných způsobů protipožární ochrany těchto konstrukcí.

Právní předpisy a normy

Všechny základní požadavky na stavby a stavební výrobky vyjadřující obecný zájem jsou v ČR zapracovány do stavebního zákona (§ 156 odst. 1). Požadavky požární ochrany na stavby jsou také zakotveny v zákoně o požární ochraně (zákon č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a jeho prováděcích předpisech. Přijetí nového stavebního zákona a zákona o vyvlastnění vyvolalo řadu změn dalších zákonů, uvedených v zákoně č. 186/2006 Sb.

V návaznosti na zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 186/2006 Sb., nabyla 1. července 2008 účinnosti vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb a nyní platí i její změna - vyhláška č. 268/2011 Sb. Ta stanoví technické podmínky požární ochrany pro navrhování, provádění a užívání staveb.

V současnosti oblast norem upravuje zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Tvorbu a vydávání norem zaručuje stát, tvorbu řídí a zajišťuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Od 1. 1. 2000 jsou všechny české technické normy (ČSN) platné, avšak obecně nezávazné. Kmenové normy: Základní kmenové normy jsou ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804. Normy uvádějí způsoby určení požárního (popř. ekonomického) rizika.

Ministerstvo vnitra ČR k zákonu č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, vydalo prováděcí vyhlášku č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění vyhlášky č. 221/2011 Sb., a vyhlášku č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.

tags: #palubky #stupen #horlavosti #informace

Oblíbené příspěvky: