Zubní cement a zubní pasty: Komplexní průvodce ústní hygienou

Zubní cement je jednou ze tří tvrdých zubních tkání, mezi které patří spolu se sklovinou a zubovinou. Pokrývá povrch kořene, jenž je uložen v kostěném zubním lůžku.

Zubní cement: Složení a funkce

Zubní cement je tvrdá tkáň, která pokrývá povrch zubního kořene. Stavbou se velmi podobá kosti. Svou tvrdostí odpovídá zhruba tvrdosti lidské kosti. Cca polovina (50 - 60 %) jeho objemu je složena z minerálu hydroxyapatitu a zbytek struktury tvoří organické látky (zejména kolagen) a menší množství vody. Zubní cement také obsahuje buňky nazývané cementocyty nebo cementoblasty.

Nejsilnější vrstva cementu je u hrotu kořene zubu, nejtenčí u krčku. V krčkové části zubu se nachází cemento-sklovinová hranice. Cement má velmi důležitou vlastnost, kterou je schopnost reagovat na zátěž. Stejně jako kostní tkáň dokáže cement resorbcí či dotvořením tkáně zajistit lepší mechanickou odolnost, narozdíl od kostní tkáně ale není schopen remodelace. Povrch zubního cementu je při mikroskopickém vyšetření velmi nerovný, snadno se zde pak zachytávají kolonie mikroorganismů a shluky zubního kamene.

Typy zubního cementu

  • Primární, acelulární cement: Tvoří tenkou vrstvičku mineralizované matrix cementu. Nachází se v horních 2/3 krčku. Během vývoje došlo k tomu, že cementoblasty „unikly“ před extracelulární matrix směrem k apexu, tudíž je primární cement bez cementocytů. Jsou do něj zalita tzv. Sharpeyova vlákna.
  • Celulární, sekundární cement: Je tvořen lamelami s cementocyty uloženými v lakunách. Cementocyty jsou hvězdicovité buňky s malými krátkými výběžky. Některé výběžky mohou komunikovat s Tomesovými vlákny odontoblastů. Ukládání cementu na povrch zubu je proces probíhající celý život, ke kterému dochází hlavně v místech s nadměrným zatížením nebo v oblastech traumatu.

Sharpeyova vlákna

Zubním cementem probíhají tzv. Sharpeyova vlákna, která končí v kosti alveolárního výběžku. Jejich funkcí je ukotvení zubního kořene v zubním lůžku. Do povrchu cementu se upínají pružná vazivová kolagenní vlákna, která připevňují kořen zubu k okolní alveolární kosti. Zubní cement je součástí parodontu a je jednou ze 4 parodontálních tkání mající za úkol kotvit zub v čelisti.

Zubní cementy v zubním lékařství

V zubařské praxi je nutná potřeba materiálů využitelných k náhradě poškozených a ztracených zubních tkání. Současná technologie zubních cementů představuje jeden ze zásadních pokroků učiněných v zubním lékařství. Volba správného zubního cementu určuje pevnost, trvanlivost a estetiku vašich restaurací. Každý typ cementu, jako je kompozitní cement, skloionomerní cement a ortodontický cement, má jedinečné vlastnosti a použití.

Čtěte také: Jak vybrat správnou lešticí nebo brusnou pastu?

Skloionomerní cementy (GIC)

Skloionomerní cement, anglicky „glass ionomer cement“ (GIC), je adhezivní cement s širokým použitím v zubním lékařství. Bylo dokázáno, že dnešní skloionomerní cementy uvolňují ionty.

Složení a reakce

Po smíchání prášku a tekutiny jsou v počáteční fázi tuhnutí uvolňovány vápenaté a hlinité kationty Ca2+, Al3+. Koncentrace Ca2+ roste rychleji než koncentrace Al3+, proto dojde během několika minut ke ztuhnutí cementu pomocí vápenatých můstků mezi molekulami kyseliny polyakrylové. Vzniklý gel reaguje na vlhkost, voda slouží jako reakční složka a po ztvrdnutí stabilizuje strukturu cementu hydratací a gel se mění na ve vodě nerozpustný Ca-Al-polykarboxylový gel. Struktura plně vytvrzeného GIC je směs skleněných částeček obklopených silikagelem v matrix polyaniontů, spojených příčnými iontovými vazbami.

Vlastnosti

Ve skloionomerních cementech nalezneme vysoký obsah fluoridů. Díky tomu se velká část fluoridů uvolňuje hned po zhotovení výplně. Množství fluoridů, které se časem uvolňuje, se zmenšuje. Skloionomery mohou také působit jako zásobárna fluoridu. Když je okolí bohaté na fluoridy, skloionomery je ve zvýšeném množství absorbují a uvolní je zpět, když hladina fluoridů v jejich okolí klesne. Klinicky probíhá nasycení skloionomeru fluorem např. při čištění zubů fluoridovou zubní pastou. Jedinečnou vlastností skloionomerů je difuzní vazba, která se vytváří k dentinu i ke sklovině. Kyselina polyakrylová vytlačuje fosfátové a kalciové ionty ze zubní tkáně a ty jsou přijímány přilehlým cementem. Skloionomerní cement je všestranný a samoadhezivní materiál, který poskytuje silné spojení se zubní strukturou. Unikátní vlastností skloionomerního cementu je uvolňování fluoridu, které pomáhá chránit před sekundárním kazem a přispívá ke zdraví okolních zubů. Tento typ cementu se často používá u restaurací, kde je důležitá trvanlivost a ochrana, například u pacientů náchylných ke kazu a při cementování korun, můstků a ortodontických zámečků. Skloionomerní cement kombinuje chemickou adhezi s dlouhodobou funkčností, což z něj činí nezbytnou volbu v moderní stomatologii.

Použití a aplikace

Použití GIC nemá specifické požadavky na tvar kavity. Makro ani mikro retence není nutná. Stěny kavity by měly být hladké a čisté, aby materiál co nejtěsněji přiléhal a mohla zde v co největší míře probíhat iontová výměna. V důsledku iontové výměny materiál pevně lne k povrchu kavity. Po šetrném přístupu ke kazu se odstraňuje jen kazivý dentin. Stěny kavity se ohladí a aplikuje se kondicionér (slabá kyselina, rozpuštějící smear layer). Kyselinu je nutno po 10 vteřinách vymýt. Po této přípravě se povrch kavity stává smáčivým, skloinomer se po něm volně roztéká. Skloionomer se musí chránit před nadměrnou vlhkostí.

Kalciumsilikátové cementy

Kalciumsilikátové cementy tvoří nezbytnou součást vybavení každého praktického zubního lékaře, který se hlouběji zajímá o endodoncii a konzervační zubní lékařství. Kalciumsilikátové cementy se vyznačují poměrně obtížnou přípravou a zpracováním. Patří mezi hydraulická pojiva. To znamená, že reagují s vodou a po proběhlé reakci uchovávají svou pevnost a stálost.

Čtěte také: Zubní pasta jako úklidový prostředek

Historie a použití

Od roku 1993, kdy byl poprvé popsán materiál MTA (angl. mineral trioxide aggregate) jako materiál vhodný na překrytí perforací vzniklých při endodontickém ošetření, se rozšířilo indikační spektrum využití kalciumsilikátových cementů na retrográdní plnění při chirurgické endodoncii, přímé překrytí zubní dřeně, pulpotomii, plnění kořenových kanálků u zubů s neukončeným vývojem, léčbu dentálních anomálií nebo zaplnění kavit vzniklých vnější resorpcí. Kalciumsilikátové cementy byly původně uvedeny na trh jako materiály pro překrytí perforací a jako retrográdní výplňové materiály. Pro jejich výbornou klinickou úspěšnost v těchto indikacích se jejich terapeutické využití rozšířilo i do dalších výkonů nejen endodoncie, ale i konzervačního zubního lékařství.

Složení a reakce

Základem materiálu MTA a potažmo i kalciumsilikátových cementů je portlandský cement, což bylo zmíněno i v původním patentu, kde obsahoval zhruba 75 % hmotnosti materiálu MTA. U všech současných materiálů probíhá hlavní reakce, kdy reaguje trikalciumsilikát s vodou a vzniká hydratovaný kalciumsilikát v gelové fázi. Prostředí, které takto vzniká, je zásadité a liší se mezi jednotlivými materiály zanedbatelně.

Vlastnosti

Výjimečná vlastnost kalciumsilikátových cementů v rámci zubního lékařství spočívá v tom, že patří mezi tzv. hydraulická pojiva. Od počátku využívání kalciumsilikátových cementů byla zmiňována vynikající schopnost utěsnění oproti ostatním materiálům v podobných indikacích. Navíc byla zjištěna specifická mezivrstva, která se tvoří mezi kalciumsilikátovým cementem a dentinem. Žádanou vlastností kořenové výplně je, aby nebyla rozpustná a naopak byla prostorově stabilní. Kromě výše zmíněného vzniku mezivrstvy mezi kalciumsilikátovým cementem a dentinem se na velmi dobré těsnosti podílí i expanze materiálu při tuhnutí.

Manipulace a příprava

I přes vynikající klinické vlastnosti a úspěšnost ošetření při využití kalciumsilikátových cementů mají tyto cementy pověst hůře zpracovatelného materiálu, který se velmi obtížně připravuje a ještě hůře se s ním manipuluje. Při přípravě kalciumsilikátového cementu je velmi obtížné zajištění správného poměru prášku a tekutiny. Podstatnou informací je žádoucí konzistence materiálu, která se popisuje jako vlhký písek a zhruba odpovídá poměru jednoho dílu tekutiny na tři díly prášku. V případě, že striktně dodržujeme doporučenou konzistenci materiálu, je vhodné připravovat materiál postupně, po menších částech než najednou, jelikož dochází k vysychání materiálu. Ideálně připravený materiál je možné nabrat pluggerem z připraveného žlábku, přičemž drží při sobě, nedeformuje se a zároveň je stále v kontaktu s pluggerem. Takto připravený materiál je možné bez jakýchkoliv obtíží dopravit na místo určení a následně zkondenzovat.

Kontaminace

Při manipulaci s kalciumsilikátovými cementy nebo při jejich kondenzaci může dojít i k jejich kontaminaci. V současné době není pochyb, že kontaminace kalciumsilikátových cementů krví má škodlivý vliv na jejich povrch, a v případě, že dojde k její integraci do materiálu, tak i na hydrataci. Z klinického hlediska je důležité omezit možnou kontaminaci krví na co nejmenší míru. Striktní dodržení postupu přípravy kalciumsilikátových cementů je důležité pro dosažení optimální konzistence, která je nutná pro příjemnou manipulaci a správné ztuhnutí materiálu.

Čtěte také: Výroba cementu a vápna: Klíčové milníky

Další typy zubních cementů

  • Starší cementy (zinkoxid fosfátový a zinkoxid eugenolový): Přes sto let poskytovaly lékařům předvídatelnou retenci nepřímých náhrad. Jejich různé variace jsou i dnes stále používány. Nicméně, tyto materiály vyžadují v místech s hlubší preparací určitá ochranná opatření, aby se zabránilo možnému podráždění dřeně, popř. jsou v kontaktu s vodou náchylné k vyluhování.
  • Pryskyřičné cementy: S pokrokem a zjednodušením v oblasti adhezivních protokolů se díky vysoké síle vazby, způsobené mikromechanickou a chemickou adhezí, staly velmi populární. Bondování je u nich vyžadováno pro některé materiály z důvodu jejich křehkosti či velmi malého množství pro adhezi dostupného povrchu. Platí to zejména pro kompozitní a keramické inlaye a onlaye. Pryskyřičné cementy tradičně vyžadovaly přípravu zubního povrchu prostřednictvím leptání, aplikace primeru, následné polymerace a izolace zubu od veškeré vlhkosti, včetně zabránění krvácení z okolních měkkých tkání. Samoleptací pryskyřičné cementy nabízí řešení tradičního kompromisu mezi silou vazby a senzitivitou aplikační techniky. Kombinací výhod bondování a cementovacího protokolu, který je snazší než u klasických cementů, dosahují samoleptací pryskyřičné cementy vynikající retence při jejich současném snadném použití. Kompozitní cement je pryskyřicový cement, který vyniká estetikou a silnou adhezí. Často se používá pro viditelné restaurace, jako jsou fazety, inlaye a onlaye.
  • Dočasné cementy: Používají se pro nouzové restaurace, jako jsou dočasné korunky a můstky.
  • Podkladové cementy: Jsou specializované zubní cementy používané k vytvoření ochranné vrstvy mezi zubní strukturou a restaurací. Tyto cementy hrají klíčovou roli v prevenci poškození zubu a zlepšení trvanlivosti restaurace. Primární funkcí podkladových cementů je poskytovat ochranu a stabilitu. U hlubokých restaurací může být dřeň zubu citlivá na teplotní změny, jako jsou studené nebo teplé nápoje, a chemické materiály používané během ošetření. Podkladové cementy tvoří bariéru, která tyto vlivy minimalizuje a zachovává zdraví zubu. Podkladové cementy jsou dostupné v různých typech podle specifických potřeb ošetření. Skloionomerní podkladové cementy jsou oblíbené díky uvolňování fluoridu, které pomáhá předcházet kazu.
  • Ortodontické cementy: Jsou specializované zubní cementy navržené pro pevné upevnění ortodontických pomůcek, jako jsou zámečky, kovové pásky a trubičky, na zuby. Ortodontické cementy kombinují silnou adhezi s jednoduchostí použití. Zajišťují, že ortodontické pomůcky pevně drží i za náročných podmínek, jako je žvýkání, mluvení a čištění zubů.

Vybavení pro cementy

Vybavení pro cementy označuje specializované nástroje a přístroje používané k přípravě, aplikaci a vytvrzování zubního cementu. Použití vybavení pro cementy zajišťuje rovnoměrné míchání cementu, konzistentní aplikaci a přesné umístění i na těžko přístupných místech.

Zubní pasty: Výběr a použití

Regál se zubními pastami se zdá být čím dál delší. S tolika možnostmi může být výběr té správné pro vaše zuby docela náročný. Při výběru zubní pasty je důležité vyjasnit si, jaké máte od zubní pasty očekávání. Odrazovým můstkem mohou být potíže, které nás v souvislosti s ústním zdravým trápí.

Zubní pasty na citlivé zuby

Citlivost zubů, nebo také hypersenzitivita dentinu, je bolest, kterou člověk cítí nejčastěji při jídle nebo při pití. Většina lidí v určitém bodě svého života jistou formu bolesti zubů zažila, takže pokud trpíte citlivostí zubů, rozhodně nejste sami. Naštěstí existuje několik způsobů, jak citlivé zuby léčit.

Příčiny citlivosti zubů

Vnitřní strukturu zubů tvoří dřeň, což je směs organické hmoty - obsahuje krevní cévy, které vyživují zub, a nervy. Dřeň obklopuje vrstva látky zvaná dentin neboli zubovina, kterou tvoří tvrdé minerály. Zubovinou prochází tisíce tenoučkých kanálků, kterým se říká dentinové tubuly. Tubuly jsou jakýmisi kanálky vedoucími z vnitřku žijícího zubu a nervů k vnější sklovinové vrstvě. Vnější vrstvu korunky zubu tvoří velmi tvrdá vrstva zubní skloviny, což je nejtvrdší struktura v lidském těle. Sklovina pokrývá pouze vnější povrch zubu nad linií dásně. Pod touto linií, které se říká kořen a která je pokryta strukturou zvanou zubní cement, sklovinu nenajdeme.

Zuby začínají být citlivé, když dojde k odhalení dentinových kanálků, které jsou potom zranitelnější a snadněji je podráždí různé podněty. U zdravých zubů zakrývají kanálky dásně a zubní cement u kořene zubu, případně sklovina na povrchu korunky zubu. Hlavní příčinou odhalení kanálků jsou ustupující dásně a porušení sklovinové nebo cementové vrstvy. Bakterie přítomné v zubním plaku způsobují problémy, jako je například zánět dásní, který vede k nepříjemným otokům dásní. Pokud se tento problém neřeší, dojde k oslabení struktur, které dásně drží u kořenu zubu, a dásně začnou ustupovat. Tento jev může nakonec vyústit až v paradentózu, což je stav, kdy už dáseň nepřiléhá k zubu vůbec a ustupuje podél jeho kořene. Jakmile se obnaží kořen zubu, opotřebovává se zubní cement, který je méně odolný než zubní sklovina pokrývající dentin v korunce zubu, a následně dojde k odhalení kanálků - kanálky pak zůstávají otevřené, což může způsobovat zvýšenou citlivost.

Samotná citlivost zubů je subjektivní pocit a nemá zjevný klinický obraz. Dentin může být obnažen v důsledku ústupu dásní (obnažení krčků a kořenů zubů) nebo ztráty skloviny. Oba problémy mohou být způsobeny nesprávnou technikou čištění zubů v kombinaci s používáním nadměrné síly. Nejškodlivější pohyby při čištění zubů jsou horizontální a krouživé pohyby (které zahrnují i horizontální čištění). Dásně jsou traumatizovány a v důsledku toho dochází k ústupu dásní, stejně jako k obrušování skloviny a tvorbě abrazivních lézí. Nadměrné opotřebení skloviny a cementu může být způsobeno také používáním zubního kartáčku s příliš tvrdými vlákny, příliš silným přitlačováním zubního kartáčku na povrch zubu a také dlouhodobým používáním bělících zubních past s vysokou abrazivitou.

Jak vybrat správnou zubní pastu na citlivé zuby

Zubní pasty na citlivé zuby mají speciální složení, aby s tímto problémem dokázaly pomoci. Obsahují proto látky, jako je například dusičnan draselný nebo fluorid cínatý, které pomáhají citlivosti zubů předcházet, takže při čištění zubů zažíváte jen mírné nebo vůbec žádné nepříjemné pocity. Existují dva hlavní způsoby, jak bolest citlivých zubů zastavit: znecitlivit nervy nebo zablokovat otevřené kanálky. Tyto složky se při péči o citlivé zuby osvědčily u většiny lidí jako velmi účinné.

Přísady, které ulevují citlivým zubům:
  • Draslík: Reaguje v nervových synapsích a zabraňuje nervům předávat synapsí signál bolesti, takže nervy znecitlivuje a vy ve výsledku necítíte bolest. Nepřináší však okamžitou úlevu ani nijak neléčí samotnou příčinu citlivosti zubů tak, aby se dále nerozvíjela.
  • Komplex s fluoridem cínatým: Pomáhá blokovat otevřené kanálky, ulevuje citlivým zubům od bolesti a umožňuje užít si jídlo a pití bez nepříjemných pocitů. Komplex s fluoridem cínatým také pomáhá některým hlavním příčinám citlivosti zubů předcházet.

Sloučeniny fluoru mají kromě účinku proti zubnímu kazu také vliv na snížení citlivosti zubů. Arginin (v koncentraci 8 %) spolu s uhličitanem vápenatým napodobují přirozený proces uzavírání dentinových tubulů, díky čemuž se omezí pohyb tekutiny v tubulech a zub se stane méně citlivým na vnější podněty. Zubní pasta elmex® Sensitive nabízí 24hodinovou ochranu před citlivostí zubů. Speciálně vyvinutá zubní pasta s technologií PRO-ARGIN pro okamžitou úlevu od bolesti citlivých zubů.

Řada bělících zubních past, jako je například Blend-a-med Pro-Expert Sensitive & Gentle Whitening, má dnes složení vhodné pro citlivé zuby. Také některé elektrické zubní kartáčky mohou nabízet režim jemného čištění, který lze používat ve spojení se zubní pastou na citlivé zuby dle vašeho výběru. Kombinace těchto možností péče o citlivé zuby vám umožní cítit se natolik dobře, že budete moci dodržovat pravidelnou ústní hygienu, tj. čištění zubů dvakrát denně a používání zubní nitě jednou denně. Ošetření by mělo vždy začít zavedením zubní pasty na citlivé zuby pro každodenní použití. Při mírných příznacích může každodenní používání zubní pasty pro citlivé zuby odstranit citlivost přibližně po 2 týdnech.

Remineralizační zubní pasty

Tyto pasty jsou navrženy tak, aby posilovaly zubní tkáň v místech demineralizace. Demineralizace je proces uvolňování iontů minerálů (zejména vápníku a fosfátů) z tvrdých zubních tkání jako je zubní sklovina, zubovina neboli dentin a zubní cement. Většina remineralizačních zubních past pomáhá navázáním částic a minerálů na povrch zubu i při citlivosti zubů, tudíž jejich používáním se chráníte před výraznou citlivostí také. Nezapomeňte, že aby pasta správně a dostatečně účinkovala, potřebuje v ústech působit co nejdelší dobu.

Složení remineralizačních past:

  • Anorganické složky: Např. s vápníkem a fosfátem - komplex CPP-ACP který se snadno váže na potřebné místo a snižuje přilnavost bakterií v plaku.
  • Organické složky: Aminfluorid, který se váže na všechny povrchy a uvolňuje se během dne.
  • S fluoridem a vápníkem: Funkční komplex F-ACP, který napomáhá tvorbě odolného fluorapatitu (nejodolnější sloučenina minerálu v zubní sklovině vůči nízkému pH).
  • S bioaktivním sklem: Novamin, který uvolňuje ionty vápníku a fosfátu.

Přírodní zubní pasty obsahují vápník z mořských řas nebo hlíny. Podporují remineralizaci bez použití syntetických chemikálií.

Bělící zubní pasty

Bělící zubní pasty slouží hlavně k odstranění a redukci povrchového zabarvení zubů. Neřeší přímo barvu nebo odstín zubů čili vnitřní zabarvení. Používáním jsou zuby čistější, jasnější, mají více lesku a opticky tak zesvětlají.

Typy bělících past:

  • S peroxidem: Obsahují peroxid vodíku nebo karbamid peroxid. Díky oxidaci rozkládají molekuly pigmentů.
  • S mikročásticemi: Obsahují abrazivní částice, které mechanicky odstraňují povrchové skvrny a plak. U abrazivních past se nedoporučuje dlouhodobé používání.
  • S aktivním uhlím: Využívá kombinaci adsorpce a jemného abrazivního čištění.
  • S modrými pigmenty: Modré pigmenty neutralizují žlutý odstín zubů a opticky je dělají bělejšími.
  • S enzymy: Enzymy jako je papain a bromelain urychlují rozkládání pigmentových skvrn a struktury zubního povlaku.

Další typy zubních past

  • Pasty s obsahem chlorhexidin diglukonátu: Vzhledem k zabarvování zubů se obecně doporučují ke krátkodobému používání.
  • Pasty bez SLS (laurylsulfát sodný): Laurylsulfát sodný je běžnou složkou v zubních pastách, která má pěnivé a čistící schopnosti. Pro někoho může mít SLS dráždivé účinky a způsobovat tak citlivé sliznice, afty nebo sucho v ústech. Právě pro tyto případy je vhodná pasta bez pěnivé složky.
  • Pasty bez fluoru: I když hraje fluor v složení pasty významnou roli v prevenci proti kazu a proti demineralizacím, může se u někoho objevit intolerance a přecitlivělost na tento minerál.
  • Pasty bez mentolu: Pro osoby, které jsou alergické na mentol (nebo jeho chuť nesnesou), jsou tu pasty bez mentolu. Tyto pasty fungují na základě využití enzymů, které pomáhají rozkládat zubní plak a udržovat ústní hygienu. Enzym je speciální typ proteinu (např. papain získávaný z papáje nebo bromelain z ananasu), který v těle funguje jako „katalyzátor“. To znamená, že urychluje chemické reakce.
  • Zubní pasty pro děti: Tvoří samostatnou řadu past.

Důležitost správné techniky čištění

Nezapomeňte, že výběr zubní pasty je sice důležitou součástí dentální hygieny, ale důležitější je správná technika. Kromě každodenního používání zubní pasty pro citlivé zuby je vhodné navštívit zubní ordinaci, aby se zjistila příčina ztráty skloviny nebo zubního cementu a následné citlivosti. Důležité je také zabránit další progresi abraze zubů a ztrátě tkáně. Doporučuje se používat zubní kartáček s měkkými vlákny.

tags: #zubní #cement #a #pasta #informace

Oblíbené příspěvky: