Penetrace moderních tanků: Srovnání a výzvy

Konstrukce tanku T-72 spadá na konec 60. let. V současné době je stále více než 10 000 tanků T-72 (avšak v nejasném technickém stavu) ve výzbroji armád minimálně 40 zemí světa. Jen Ruská federace má 2000 tanků T-72 v aktivní službě a 3000 tanků v rezervě (počty rezervních tanků se však podle zdrojů významně liší). Vzhledem k astronomickým cenám nových tanků i provozního zázemí tanky T-72 zůstanou ve výzbroji minimálně ještě několik dekád.

Ne všechny země mají přitom zájem o modernizace nabízené Ruskem, ať už z ekonomických nebo politických důvodů. Ukousnout část trhu tak mohou i menší země, které si nekladou takové politické podmínky při zbrojních obchodech, jako velké mocnosti.

Český modernizační program T-72M4 CZ

V poslední době se objevily informace o obnovení českého modernizačního programu T-72, který proběhl na konci 90. let. Poté bylo v rámci tohoto programu do roku 2006 modernizováno 35 tanků pro českou armádu, která obdržela označení T-72M4 CZ, a program byl z finančních důvodů zastaven.

Český průmysl má dlouholetou tradici výroby tanků: ve 30. letech vyráběl vlastní tanky, více než tisíc tanků Pz.Kpfw.35(t) a Pz.Kpfw.38(t) v roce 1941 sloužilo u hitlerovské armády a od 70. let 20. století se zde vyráběly tanky T-72.

Tank T-72M4 CZ má novou pohonnou jednotku vyvinutou izraelskou společností NIMDA s dieselovým motorem CV-12 1000TSA o výkonu 1000 koní značky Perkins a plně automatickou převodovkou XTG411-6 značky Allison Transmission. Jedná se o monoblokovou jednotku, kterou je možno rychle vyměnit za 30 minut v terénu bez přispění dalších specialistů.

Čtěte také: Vliv křemičitého písku na OSB desky

Do tanku byla také včleněna řada nových systémů, které jsou prvky informačního a kontrolního systému tanku s možností zabudování do síťového systému řízení bitvy. To vše naznačuje, že již na konci 90. let dokázala Česká republika přeměnit zastaralý a nedokonalý T-72 na poměrně moderní stroj se zdokonalenou palebnou sílou, mobilitou a ochranou a tím se stát vážným konkurentem západních modelů.

Ve srovnání s ruskými modernizovanými protějšky T-72 překonává český T-72M4 CZ ruský T-72B3 (2011) a dřívější možnosti modernizace, pokud jde o palebné vlastnosti. Srovnání charakteristik a úrovně modernizace T-72 ruskými a českými specialisty naznačuje, že bývalí spojenci, s přihlédnutím k žalostné zkušenosti s používáním tanku T-72 ve dvou iráckých válkách, dotáhli tento tank na slušnou úroveň konce 90. let a nyní je málo horší než moderní modely.

Polská modernizace PT-17

Mnohem všestranněji a hlouběji modernizovaný T-72 představila polská firma Bumar na vojenské výstavě MSPO 2017. Tank nese označení PT-17 a kombinuje v sobě především polské a ukrajinské technologie.

Polský PT-17 získal novou výzbroj, nabíjecí automat, pancéřování, pohonnou jednotku i senzorové/elektronické/počítačové vybavení. Věž PT-17 je převzata z ukrajinského projektu T-72-120 (představený v Paříži v roce 1999) od Charkovské konstrukční kanceláře Alexandra A. Morozova (ChKBM). Použitý ukrajinský kanón KB-2 (odvozen od sovětského 2A46M ráže 125 mm) má hladký vývrt a NATO ráži 120 mm (L50). Délka kanónu je 6000 mm a má hmotnost 2600 kg.

Nabíjecí automat se koncepčně podobá automatu francouzského tanku Leclerc. Uspořádaní munice u PT-17 je stejné jako u ukrajinského projektu T-72-120. Palebný průměr PT-17 je 50 nábojů s tím, že zbývající munice je ukrytá ve spodní části tanku pod věží. Při přebíjení automatu však musí vyjít posádka ven z tanku a vkládat munici do zásobníku přes otvor v zadní části schránky. Takové řešení výrazným způsobem zvyšuje šanci přežití posádky tanku při penetraci pancíře. Při zásahu munice uložené v pancéřové schránce bude exploze munice bezpečně směřovat servisním otvorem nahoru.

Čtěte také: Detailní pohled na vltavín ve slepencích

Vystavený PT-17 byl vybaven polskou robotickou stanicí ZSMU-1276 s kulometem UKM-2000 C (polská verze PKM). Pohon tanku zajišťuje polský vznětový motor S-1000R převzatý z polského tanku PT-91M o výkonu 736 kW (1000 koní) a francouzská převodovka ESM-350M od společnosti RENK France. V případě zájmu je možné PT-17 osadit ukrajinskými motory o výkonu 883 kW (1200 koní). Při vypnutém hlavním motoru palubní systémy nabíjí pomocná energetická jednotka (APU) Perkins o výkonu 8 kW.

Řízení palby zajišťuje systém SAVAN-15 od francouzské společnosti Safran. Příliš mnoho se neví o novém klínovém reaktivním pancíři, který je umístěn na věži PT-17. Má jít o ukrajinské, patentem chráněné řešení. Tank je možné vybavit aktivním ochranným systémem (APS) ZASLON ukrajinské výroby.

Srovnání s americkými tanky a iráckými válkami

V bojích v Iráku ztratili Američané několik desítek strojů, zatímco Iráčané stovky, a to bylo způsobeno několika faktory. Američané dosáhli působivých výsledků s minimálními ztrátami v důsledku masivního používání pokročilejších tanků, které vedly efektivní palbu na velké vzdálenosti, zejména v noci pomocí termovizních zaměřovačů, dobře fungující rozvědky a velení a dobré proškolení osádek tanků.

Hlavním problémem T-72 byla nedokonalost přístrojů a mířidel pro střelbu z tanku. Systém řízení palby tanku jako takový neexistoval, existovala sada zastaralých zaměřovačů, které v žádném případě nebyly navzájem propojeny. Střelec měl v padesátých letech vyvinutý denní zaměřovač TPD-2-49 se stabilizací zorného pole v jedné rovině, bez laserového dálkoměru a samozřejmě bez balistického počítače.

Technická výhoda Američanů byla jednoznačná. Tanky byly vybaveny informačními a navigačními systémy, mířidly velitele a střelce s dvourozměrnou stabilizací zorného pole, laserovými dálkoměry a kanály pro termální zobrazování, stejně jako dokonalým balistickým počítačem s úplnou sadou meteorologických balistických senzorů. Střelec měl denní / noční zaměřovač se stabilizací zorného pole ve dvou rovinách, laserový dálkoměr, termální zobrazovací kanál s dosahem vidění až 4000 m a obrazovku pro zobrazení podmínek střelby zabudovanou do zaměřovače. Velitel má panoramatický denní-noční zaměřovač se stabilizací zorného pole ve dvou rovinách a termální zobrazovací kanál, který mu umožňuje vyhledávat cíle ve dne i v noci do 4000 m, ukazuje střelci cíle a v případě potřeby střílí z kanonu sám. Do systému byl zabudován balistický počítač s kompletní sadou meteorologických balistických senzorů, který umožňoval efektivní palbu z místa a shodně, ve dne i v noci, až do vzdálenosti 2000 m. Šance zasáhnout cíl prvním výstřelem na 1600 m ve dne je 68 %. Střílející tank ani cíl se nepohybuje.

Čtěte také: Průvodce penetrací fasády

Současné souboje: M1 Abrams vs. T-90M Proryv-3

Poprvé v historii konfliktů proti sobě stanou jedny z nejmodernějších a nejznámějších tanků světa, a to americký M1 Abrams a ruský T-90M Proryv-3, ačkoliv ten už se mohl střetnout i s jinými, třeba s Leopardem 2.

V případě pomoci Ukrajině se ovšem nejedná o nejmodernější verzi amerických strojů, nýbrž o starší M1A1, takže by byl výsledek případného střetu zajímavý. Prokázal by totiž skutečnou síla tanků v reálném boji, ačkoli je otázkou, zda k tomu vůbec dojde, klasické bitvy tank vs. tank jsou spíše ojedinělé. Stojí za to připomenout, že Abramsy v roce 1991 doslova převálcovaly irácké tankové divize vybavené sovětskými tanky, ani jeden proti nim přitom nepadl.

Americký tank má dělo s hladkou hlavní ráže 120 milimetrů, ruský pak 125 milimetrů. Mohlo by se zdát, že vyšší ráže dává výhodu, ale nezáleží jenom na něm, americká munice je totiž mimořádně silná, a zvláště ta z ochuzeného uranu, kterou už Ukrajina zdárně „testuje“. Sovětskými stroji procházela jako nůž máslem a většinou zapálila jejich uskladněnou munici.

Rusové namontovali na tank T-90M Proryv-3 s kompozitním pancířem i reaktivní pancéřování Relikt, které výrazně zvyšuje ochranu i proti kinetickým penetrátorům. Vyšší hmotnost tanku M1 Abrams (oproti ruskému je rozdíl zhruba 20 tun) však napovídá, že bude jeho pancíř o dost silnější, ačkoliv na něm nebývá reaktivní pancéřování. V čem určitě exceluje americký tank je rychlost, protože má plynovou turbínu, kdežto ruský v této oblasti zaostává. Otázkou je vybavení jako zaměřovače, noční vidění, dálkoměry a další, i když americké bude téměř jistě lepší.

M1 Abrams také dokáže s dobře vycvičeným nabíječem zpočátku pálit rychleji než T-90M Proryv, ale když se nabíječ unaví, převládne automatický nabíječ. Šance amerického obrněnce by přitom měly být vyšší, než jaké měl německý Leopard 2, který překvapivě neobstál tak, jak mnozí očekávali, ale na druhou stranu nestanul proti nepříteli 1 vs. 1. Takové situace bývají spíše ojedinělé a málokdy chtěné, spíše k nim dochází, když např. jeden z tanků ustupuje a narazí cestou na nepřátelský - pak mu mnohdy nezbývá nic jiného, než se s ním utkat jeden na jednoho.

Srovnávací tabulka vybraných modernizací T-72 a moderních tanků

tags: #penetrace #modernich #tanku

Oblíbené příspěvky:

• Vizualizace střešních doplňků
• Bezpečné vedení kabelů s lištami
• Překvapivé využití skořápek
• Průvodce řezáním pórobetonových tvárnic
• Komplexní průvodce spotřebou lepidla na tvárnice