Funkcionalismus: Pět pilířů moderní architektury a jejich vliv na bydlení

Funkcionalismus, architektonický sloh, který dominoval od konce 20. let do konce 70. let minulého století, se zrodil na teoretických základech purismu. Byl vnímán jako jedno z východisek průmyslové architektury, její účelnosti, jednoduchosti a organizace provozu. Obytný dům byl mnohými architekty chápán jako „stroj na bydlení“, kde architektura měla být součtem základních funkcí - obytné, pracovní, hygienické a komunikační. Splnění těchto funkčních požadavků mělo zajistit stavbám i správnou estetiku. Dnešní města nesou výraznou stopu myšlenek geniálních architektů jako Henry Sullivan, Adolf Loos a Mies van der Rohe, kteří zapsali do historie ikonické věty „Forma následuje funkci“, „Ornament je zločin“ a „Méně je více“. Výčet by však nebyl kompletní bez Le Corbusiera, jehož jméno můžeme nahlížet téměř jako na synonymum funkcionalismu, a na jeho Pět bodů moderní architektury jako na zásadní milník ve vývoji architektury vůbec.

Pět bodů moderní architektury podle Le Corbusiera

Dům na pilotech, které ponechají volné přízemí, volný půdorys s místnostmi, členěnými nenosnými příčkami, pásová okna, volné průčelí a plochá střecha, nejraději se zahradou. To je pět bodů moderní architektury podle jednoho z nejslavnějších architektů první poloviny 20. století.

• Sloupy (volné přízemí): Dům je zvednut na pilotech (sloupech), které ponechávají volné přízemí pro zahradu nebo průchozí prostor, čímž se minimalizuje zastavěná plocha a zlepší se cirkulace vzduchu.
• Střešní zahrady (plochá střecha): Technika plochých střech umožňuje budovat na střechách zahrady, které slouží jako rekreační prostory a zároveň zlepšují tepelnou izolaci budovy.
• Volný půdorys: Nosné prvky jsou odděleny od příček, což umožňuje flexibilní uspořádání vnitřních prostor a libovolné členění místností nenosnými příčkami.
• Pásová okna: Vodorovná pásová okna probíhají po celé délce fasády a zajišťují maximální přísun přirozeného světla a nerušené výhledy do okolí. Okna od podlahy po strop a od stěny ke stěně s minimem pohledových částí v čistém minimalistickém designu tak, aby nerušily.
• Volné průčelí: Fasáda je nezávislá na nosné konstrukci, což umožňuje její libovolné členění a otevřené plochy bez funkčních omezení.

Domy navrhoval jako stroje na bydlení - účelné, racionální a funkční, s volným půdorysem, dostatkem přirozeného světla i čerstvého vzduchu. Tyto principy se staly základem pro nespočet funkcionalistických staveb po celém světě.

Historický kontext a rozvoj funkcionalismu v Československu

Průmyslová revoluce v 19. století soustředila množství obyvatel z venkova do měst, kde se stávali dělníky v nově vzniklých továrnách. Za rychlou industrializací zaostávala výstavba bytů o odpovídající hygienické a estetické úrovni. V té době vznikalo alternativní řešení, které vycházelo z poměrně moderně pojatých Stavebních řádů vydaných v Rakousku-Uhersku (zák. 63 a 64/1894 pro markrabství Moravské), které automaticky přecházely na základě recepční normy (zákon č. 11/1918) do nového státu - Československé republiky. Tento stavební řád předpokládal ve městech výstavbu bytových domů až s pěti patry a předepisoval přísné podmínky výstavby, které u domů zabezpečovaly odpovídající hygienická a přísná protipožární opatření. Splnění všech podmínek stavebního řádu, doplňovaného průběžně vyhláškami nové ČSR, zaručovalo po výstavbě domu „moderní bydlení“ pro obyvatelstvo.

Právě období po skončení Velké války bylo pro výstavbu těchto moderních domů příznivé. Původní dvoupatrové domy z poloviny 19. století byly vykupovány a nahrazeny novými moderními domy, které vyrůstaly i na předměstích velkých měst. V této době probíhala mezi odborníky diskuze nad problematikou „bytové kultury“. Hledaly a nalézaly se odpovědi na to, jak má vypadat obytný pokoj, ložnice, kuchyň, záchod, koupelna a další prostory, nezbytné pro komfortní užívání bytu. K zásadním požadavkům patřilo, aby všechny místnosti byly (pokud možno) přímo osvětleny.

Čtěte také: Vše o zateplení a skladbě ploché střechy

Stát si ihned po svém vzniku v roce 1918 vytyčil úkol podpory výstavby bytů. Nedělal to formou dotací, ale zárukami za půjčky. Podpora byla úspěšná, a v roce 1928 bylo v ČSR postaveno 100 000 bytů. Cílem státu bylo podpořit i méně zámožné vrstvy obyvatelstva, a proto byly v zákoně č. 76/1927 Sb. definované „malé byty“, při jejichž výstavbě by stát poskytl stavebníkovi významné daňové úlevy na řadu let. Velká hospodářská krize v roce 1929 velmi zpomalila výstavbu bytů v celé ČSR. Stát proto zákonem č. 45/1930 Sb., o stavebním ruchu poskytl velmi významnou pobídku pro stavebníky, které se dalo těžko odolat. Kdo zahájí výstavbu domu s malými byty do konce roku 1931 a bude ji kolaudovat do konce roku 1932, bude osvobozen od domovní daně na dobu 25 let (činžovní daň pro Brno činila 12 %). Přitom bylo možné požádat o půjčku se státní zárukou do částky 350 000 Kč (jedná se o Kč předválečné ČSR, kdy 1 Kč přibližně odpovídá více než 30 Kč v současnosti). Státem byla rozšířena i podpora na „nejmenší byty“, což byly byty s kuchyní a jednou obytnou místností o podlahové ploše do 40 m2 (minimálně však 32 m2). Všechny byty postavené v této době již měly vlastní WC a lázeň.

Nové materiály a technologie ve funkcionalismu

Základním materiálem pro výstavbu domů v 19. století byly cihly, kámen a dřevo. Až ve 20. století začaly být v širším měřítku používány další materiály pro stavbu domů, a to především beton a železobeton, ocelové konstrukce a dále duté cihly, keramické obklady, linoleum a korek pro tepelnou izolaci a mnohé další nové materiály. Výrazně se změnilo i technické vybavení budov. Byly zaváděny výtahy, domy byly opatřovány ústředním vytápěním, a to buď lokálními kotli na koks, nebo dálkovým vytápěním na páru. V domech byl zaváděn plyn pro plynové sporáky na vaření a plynové karmy pro ohřev teplé vody. Architekti se poměrně velmi rychle seznámili s využitím nových materiálů a technologií pro výstavbu.

Rozmanitost funkcionalistických staveb

Základní principy funkcionalismu byly dány, přesto je každý architekt pojal trochu jinak, a tak funkcionalistické stavby bytových domů nebyly uniformní. Ne všichni architekti využívali technického pokroku, který umožňoval zřizovat ústřední topení, které velmi zvýšilo komfort bydlení. Některé domy stále využívaly lokální topení v jednotlivých obytných místnostech a pak bylo nutné zachovat velké sklepní prostory pro uskladnění paliva. Zavádění výtahů do domů umožnilo změnit hierarchii užívání bytů. Na druhé straně mnozí architekti v plné míře využívali vymožeností techniky. Ústřední topení bylo napojeno na dálkový parovod, elektřina pak poháněla technologie (výtahy) a zajišťovala osvětlení. Těmto domům, které vznikaly převážně v Praze, se říkalo „Elektrické domy“.

Někteří architekti se přikláněli k tzv. „emocionálnímu funkcionalismu“, jehož projevem jsou křivky v půdorysu i průčelí staveb, jemnější členění, širší použití materiálů, promyšlený vztah k okolí. Pro některé stavby byla typická nautická symbolika, připomínající architekturu zaoceánských lodí. Typickými motivy jsou kruhová okna, rampová schodiště, trubkové zábradlí nebo balkony připomínající kapitánský můstek. Cílem architektů bylo tedy vytvořit dokonalý prostor pro bydlení - vytvoření domova.

Československá republika dosáhla v této oblasti světové úrovně. Světoznámá je v Brně vila Tugendhad, vila Stiassni, vila Löw-Beer a řada dalších, na jejichž projektech se podíleli přední architekti od nás i ze zahraničí, jako L.Mies van der Rohe, Le Corbusier, Adolf Loos, Bohuslav Fuchs, Jan Kotěra, Otto Eisler, Vl. Karfík, Jindřich Kumpošt aj. Vila Tugendhat v Brně, jejíž autorem je německý architekt L.M. van de Rohe, je bezpochyby jednou z nejznámějších staveb v tomto stylu.

Čtěte také: Řešení pro nízké sklony: Falcované střechy

Vila ve Wellnerově ulici má podobně jako jiné funkcionalistické stavby světlou hladkou omítku, kterou člení pásová okna; terasy a balkony s jednoduchým zábradlím doplňují velké prosklené plochy. Kompozice domu je dokonale promyšlená, jeho celkový výraz uměřený a klidný. Jedním z hlavních motivů rekonstrukce bylo navrátit mu původní podobu, i když dnes má čtyři podlaží.

Le Corbusierovo dílo v Paříži

Švýcarský rodák Charles-Édouard Jeanneret, známý jako Le Corbusier, zanechal v Paříži a jejím okolí řadu architektonických skvostů. Jeho možná nejvýznamnějším a nejvíce ceněným dílem v pařížské oblasti je Villa Savoye z let 1928 - 1931 v Poissy, která dokonale uplatňuje všech pět architektonických principů. Dům je dnes považován za malý klenot se svými hladkými bílými zdmi, svítícími uprostřed volné zatravněné plochy v zahradě. Návštěvník prochází mezi piloty ke vchodu do domu a po vstupu je okamžitě fascinován točitým schodištěm, vykrouženým elegantními oblouky, které vede do vyšších pater. Souběžně s ním na druhé straně domu stoupá i šikmá rampa, která končí až na obytné střešní terase.

Podobným způsobem jsou řešeny i další dvě vily, postavené v první polovině 20. let minulého století v rezidenčním bohatém 16. obvodu, kde na konci krátké slepé uličky rue du Docteur Blanche stojí dům Maison La Roche, který Le Corbusier postavil pro sběratele umění Raoula Alberta la Roche. Stejně jako Villa Savoye má i tento dům všech pět typických architektonických bodů a kromě toho členitý interiér, kterému v obývacím pokoji dominuje zakřivená rampa, vedoucí do prvního patra.

Na jihu 15. obvodu u parku Montsouris navrhl Le Corbusier v roce 1922 drobnou vilu pro svého přítele, malíře Amedea Ozenfanta. Vila se pyšní venkovním točitým schodištěm a zcela proskleným druhým patrem, kde měl malíř ateliér. V Paříži Le Corbusier v roce 1931 postavil činžovní dům s nájemními byty a se svým vlastním bytem v posledním patře. Stojí v 16. obvodu přímo naproti známému fotbalovému stadionu Parc des Princes a tenisovému areálu Roland Garros. Jeho fasáda je vodorovně členěna pásovými okny a místo bílých zdí má pruhy, vyzděné ze skleněných cihel. Le Corbusier zanechal stopy i na dalším pařížském předměstí, v Boulogne-Billancourt, kde je nejpřístupnější Villa Cook z roku 1927 na rue Denfert-Rochereau.

Poslední Le Corbusierova pozoruhodná pařížská stavba vyrostla v roce 1933 v tehdy odlehlém 13. obvodu za kolejištěm, vedoucím k nádraží Gare d´Austerlitz. Na parcele neobvyklého protáhlého tvaru zde byla navržena pro Armádu spásy budova s názvem Cité de Refuge, která z dálky svítí jasnou červenou, modrou a žlutou barvou, a se svými pěti sty lůžky a dalšími sociálními službami se stala útočištěm pro potřebné.

Čtěte také: Plánování a opravy dvojgaráže

Prodloužení životnosti a modernizace funkcionalistických staveb

Současný nedostatek bytů a pomalá výstavba nových bytů vede k závěru, že by bylo účelné prodlužovat životnost současných staveb. Jako vhodné se pro prodloužení životnosti jeví stavby - bytové domy postavené ve dvacátých a třicátých letech v módním funkcionalistickém stylu. Tyto bytové domy využívaly tehdy vyvinuté moderní stavební materiály, nové technologie pro bydlení a jejich dispozice odpovídala moderním požadavkům bydlení platným do současnosti. Funkcionalistické městské domy z 30. let představovaly v době svého vzniku vrchol bytového komfortu tehdejší doby.

Příkladem je bytový dům postavený v roce 1932, který postupně prošel nutnou modernizací a výměnou prvků krátkodobé životnosti. Stavebními úpravami došlo k navýšení užitné plochy domu o 25 %. Vhodnými stavebními a regulačními opatřeními byla snížena energetická náročnost domu na cca 40 % původní hodnoty, což je dokladováno měřením a grafy. V současné době je dům plně funkční pro poskytování energeticky úsporného bydlení.

Historie modernizace konkrétního bytového domu

Výzva specifikovaná v Hlavě 6 zákona č. 45/1930 Sb. oslovila stavitele Ing. Bohumila Šperlinga, který v roce 1912 absolvoval Českou vysokou školu technickou Františka Josefa v Brně. Několik úspěšných projektů a staveb ve 20. letech mu umožnilo usilovat o získání státní podpory na výstavbu pětipatrového bytového domu s malými byty. Výstavba domu byla zjištěna vlastními pracovníky firmy Ing. B. Šperlinga. Na speciální práce však byly přizvány další firmy, které instalovaly ústřední topení na koks, osobní výtah v domě a strojní prádelnu v půdním prostoru domu. Po úspěšné kolaudaci domu byly splněny podmínky, aby obytný dům byl po dobu 25 let osvobozen od činžovní daně a dalších přirážek od 17. 6. 1932 do 30. 6. 1957. Berní úřad Brno-město vydal 21. 9. 1932 „Výměr“, kterým osvobození domu od daní stvrzuje.

V roce 1951 byl dům znárodněn a přešel pod správu OPBH (Okresní podnik bytového hospodářství). V prvé řadě byla zrušena funkce domovníka a úklidem a vytápěním byli pověřeni příslušní pracovníci OPBH. V roce 1963 proběhla u všech bytů výměna stoupaček na teplou a studenou vodu a byly vyměněny dle potřeby vodovodní baterie a zařízení kuchyní. Životnost kotlů ústředního topní byla při zahájení provozu uvažována na 25 let. Avšak až v roce 1983 zajistil OPBH výměnu dvou kotlů na koks Strebel II za dva kotle na zemní plyn (po 50 letech). Kotle podstatně zvýšily komfort vytápění a zajistily každodenní přípravu TUV (do té doby byla k dispozici teplá voda 1 × za týden, a to v pátek od 17 do 21 hod.). V roce 1986 byl původní výtah domu nahrazen novým výtahem, který vyhovoval tehdejším předpisům.

K první větší investici došlo v roce 2001, kdy byl půdní prostor domu a prostor bývalé prádelny přeměněn na byty. Tím se zvýšil počet bytů v domě na 14. Výměra vestavby zrealizované v roce 2003 byla 150 m2, a zvětšení nadstavbou o 67 m2 proběhlo v roce 2016. Celkově se užitná plocha domu (společně s bytem domovníka) zvětšila o 278 m2. Opravovat a modernizovat bylo nutno i jednotlivé byty, což probíhalo obvykle v době, kdy se měnili nájemci v bytech. Modernizace zahrnovaly kompletní výměnu elektroinstalace, výměnu obkladů a dlažeb v koupelnách a kuchyních, nové kuchyňské linky, nové nátěry dveří a oken a renovaci parketových podlah.

Zvyšující se cena energií vedla k názoru, že je nutno dům tepelně zaizolovat, aby byly sníženy náklady na energie a zvýšen tepelný komfort. V roce 2015 byla proto zahájena a v roce 2016 ukončena práce na celkovém zateplení domu. Stará, nevyhovující „kastlová“ okna byla nahrazena plastovými okny s trojskly. K největšímu snížení spotřeby energii (zemního plynu) vedla postupná regulace otopného systému, zavedení termoventilů do 70 radiátorů a opatření měřičů tepla na jednotlivých radiátorech s dálkovým odečtem. Významně se do snížení spotřeby energie promítla i výměna plynových kotlů v roce 2008 za kotle Viadrus a v roce 2021 za kotle Thermona. Pro snížení spotřeby vody byly všechny byty opatřeny vodoměry s dálkovým odečtem.

Životnost prvků funkcionalistických staveb

Určení životnosti jednotlivých částí objektu je poměrně komplikovanou oblastí. Důvodem je jednak nejednotnost a různorodost podkladů, stejně jako rozdíly v konstrukcích, technickém a technologickém vybavení. V období funkcionalismu, jak již bylo uvedeno, se začaly používat nové, často velmi kvalitní materiály a jejich reálná životnost se nakonec projevila zpravidla delší než u některých staveb dříve postavených. Abychom porovnali předpokládanou životnost prvků (doba, za kterou bude nutné prvek vyměnit) a skutečnou životnost (kdy skutečně byla konstrukce vyměněna), byla sestavena následující tabulka, ve které jsou pro porovnání uvedeny maximální hodnoty životnosti prvků uvedené v tabulce 1 a stáří prvků, které bylo nutné vzhledem k jejich vysokému opotřebení vyměnit. Pokud prvek doposud nebyl vyměněn a stáří (93 let) nepřekročilo předpokládanou maximální životnost, nebyl do tabulky zařazen. Také nejsou v tabulce zařazeny prvky nové.

Funkcionalistické činžovní domy představují významnou etapu architektury 1. republiky. Na jejich výstavbě se podíleli významní architekti 30. let. Na základě výše uvedeného porovnání životností lze také tvrdit, že kvalitní konstrukce, které se započaly používat po 1. světové válce, vykazují životnosti srovnatelné s maximálními životnostmi uváděnými ve zdrojích, velké procento prvků také tuto životnost přesahuje a celkové opotřebení stavby tak roste výrazně pomaleji než předpokládané průměrné.

Okna ve funkcionalistické architektuře a jejich modernizace

V moderním bydlení se princip oken změnil. Místo oken uprostřed stěny se okny stávají celé stěny, které propojí interiér s okolní krajinou. Propojení s venkem skrze velkoformátová posuvná okna. Cílem je, aby toto spojení bylo co nejsilnější a nic jej nerušilo. Historická okna jsou v současné době zpřísňování požadavků na energetickou náročnost vystavena tlakům, jejichž následkem bývají v mnoha případech plošné výměny za okna nová. Památky funkcionalistické architektury, u níž jsou okna výjimečným nositelem nejen historické, ale také estetické hodnoty, jsou tímto trendem zranitelné obzvláště. Příspěvek si klade za cíl podrobněji prozkoumat tepelně izolační vlastnosti typických oken funkcionalismu a zároveň prověřit účinnost dodatečných opatření umožňujících jejich zlepšení.

Z hlediska prvního cíle se ukázala, resp. potvrdila prakticky známá problematičnost oken kovových. Pozoruhodné je srovnání dvojitých a zdvojených oken, potvrzující některé progresivní názory z meziválečného období, jež se o zdvojená okna zasazovaly. U dodatečných opatření se pak jako efektivní a potenciálně široce uplatnitelné ukazují utěsnění křídel a výměna původního zasklení za dvojskla, přičemž s ohledem na další faktory je celkově nejvýhodnější výměna skel vnějších; v takovém případě lze tepelnou propustnost původního okna snížit až o 60 %. Příspěvek tím potvrzuje závěry předchozího výzkumu na toto téma a zároveň je rozšiřuje o další souvislosti a podrobnosti.

tags: #pět #článků #funkcionalismu #rovná #střecha #pásová

Oblíbené příspěvky:

• Jaká je minimální šířka zdiva u cihlových domů?
• Kompletní průvodce kamínkovými povrchy
• Analýza drátkobetonových prvků
• Klíč k dlouhé životnosti zelené střechy
• Řezivo a upínání