Plastové zatravňovací dlaždice: Recenze a srovnání s alternativami

Pevná půda pod nohama je potřeba na mnoha místech, ať už se jedná o vjezd do domu, parkoviště, dětské hřiště, chodník či obyčejnou cestu na dvorek. Při standardizovaném řešení zpevňování těchto ploch realizátoři volí mezi betonovými dlaždicemi, zámkovou dlažbou a zatravňovacími dlaždicemi. Plastová zatravňovací dlažba, někdy též označovaná jako vegetační dlažba, představuje moderní a ekologické řešení. Vyrábí se recyklací, což je kombinace polyethylenových fólií s dalším plastovým odpadem. Jako daň za náročnější technologie výroby a šetření životního prostředí se tento materiál pohybuje ve vyšších cenových relacích. Nejkvalitnější, robustní typ zatravňovacích panelů, Puruplast E50 S, se svojí cenou blíží k 400 Kč/m2. V rámci celkové realizace vydlážděného prostranství je však pořízení zatravňováků jedinou nákladnější položkou. Kromě materiálu je nutné počítat s jeho dopravou, přípravou podloží a pokládkou dlažby.

Typy a využití plastových zatravňovacích dlaždic

Plastová zatravňovací dlažba rozhodně není jeden univerzální typ. Kromě velmi silných zatravňovacích panelů pro jízdárny nebo stání nákladních aut jsou k dostání rovněž zatravňovačky pro zahrádkáře a domácnosti. Plastový materiál ke zpevnění chodníků, garážových stání nebo sunoucích se svahů je spolehlivé a trvalé řešení. Zatravňovací tvárnice, někdy nazývané také jako vegetační tvárnice, jsou vynikajícím řešením pro zpevnění zatěžované plochy pozemku s ohledem na zachování rostoucí zeleně.

Možnosti využití jsou opravdu různorodé:

  • Zpevněná zelená parkovací stání pro osobní vozidla.
  • Odstavné plochy pro nákladní automobily.
  • Cesty a chodníčky pro chodce.
  • Stání pro zvířata a výběhy do jízdáren (padoky).
  • Ochrana svahů proti erozi či sesunutí půdy.
  • Dlaždice mohou plnit také odvodňovací funkci.

Na trhu existuje několik různých druhů zatravňovacích dlažeb, z nichž každá má své silnější i slabší stránky podle toho, jakým vlastnostem produktu dáváte přednost. Plastové zatravňovací dlaždice se dají zakoupit ve dvou variantách - silnostěnné a tenkostěnné.

Silnostěnné plastové tvárnice

Silnostěnný druh má kvůli své tloušťce podobné vlastnosti jako betonová zatravňovací dlažba. Mají přibližně stejně vysokou nosnost, ale nevysušuje travní drny jako právě beton. Silnostěnné plastové tvárnice mají vysokou odolnost proti povětrnostním podmínkám, jako je vítr, déšť, mráz, sůl nebo UV záření. Odolávají také benzínu a silniční soli. Tento typ má však i své negativní vlastnosti. Při porovnání cen s tenkostěnnou nebo betonovou variantou si budete muset sáhnout hlouběji do kapsy.

Čtěte také: Montáž plastových palubek

Tenkostěnné plastové tvárnice

Výsadou tenkostěnných plastových tvárnic je minimum použitého materiálu, což znamená maximum zatravněné plochy. Dlaždice mohou hezky splynout s okolním prostředím, takže nebudou na první pohled působit až tak rušivě. Další výhodou je rychlejší montáž. Jednotlivé díly je totiž možné pevně spojit k sobě spojovacími zámky, které zajistí, že celek bude držet pohromadě bez nutnosti dodatečné instalace obrubníků nebo kotvení tvárnic do svahu. Rozpojování zámků jde o poznání hůře než jejich spojování, takže demontáž nepatří mezi plusy této varianty.

Srovnání s betonovými a zámkovými dlažbami

Betonové zatravňovací panely

Betonové zatravňovací panely jsou první alternativou k plastové dlažbě. Jde vlastně o stejný princip zpevnění povrchů (v materiálu jsou díry, kde roste tráva), jediným rozdílem je materiál, mírně odlišné vlastnosti, realizační čas a celkové náklady (materiál, dovoz, pokládka). Jedná se o klasický způsob zpevnění povrchu, který je cenově nejdostupnější. Mají vysokou nosnost, která unese i nákladní vozidlo. Zatravňováky z betonu mají bohužel hodně negativ. Oproti plastu disponují větší hmotností, takže se s nimi hůře manipuluje.

Beton si moc nerozumí ani s rostlinami. Tento materiál do sebe vsakuje okolní vlhkost a trávníku tak odebírá jeho přirozenou vláhu. Nemůžete se tedy divit, že již tak malými otvory bude růst pouze slabý travní porost. Vydatnější zalévání by sice mohlo pomoci, ale bohužel voda není zadarmo. Trávník bude nejvíce trpět hlavně v teplých letních měsících, kdy neprší příliš často. Další nevýhodou betonových zatravňovacích tvárnic je malá odolnost proti venkovním vlivům. Tvárnice, u nichž počítáme se zatížením automobilem, musí mít kvalitní základ. Bez něho by totiž dlouho nevydržely. Pokud beton zaujímá příliš velkou část pozemku, na první pohled to nevypadá moc dobře.

Zámková betonová dlažba

Zámková betonová dlažba je snad nejoblíbenějším materiálem pro realizaci státních zakázek na úpravu chodníků a parkovišť od dob dlažebních kostek a tzv. kočičáků. Jak sám název napovídá, zámková dlažba je založena na principu „zámků“, kdy se dlaždice z prefabrikovaného betonu zasadí do písku a při troše šikovnosti do sebe relativně snadno zapadnou - „uzamknou“ se navzájem. Nicméně, tento typ zpevnění ploch provází řada nevýhod - možná proto je právě zámková dlažba oblíbená u státních zakázek (musí se relativně často opravovat apod.). Jedna „zámková dlaždice“ zaujímá relativně malý prostor - časem nemusí být plocha tak rovná, jako kdysi, může vzniknout lavor a jiné stabilizační potíže - trvanlivost a fazóna zámkové dlažby výrazně ovlivňuje kvalita připraveného podloží. Pro méně zatěžované plochy, kde se počítá s vlastnostmi betonu, však může být zámková dlažba uspokojivým řešením, které splní účel.

Výhody a nevýhody plastových zatravňovacích dlaždic

Výhody

  • Plast je samozřejmě mnohem lehčí než beton, díky menší hmotnosti se s ním mnohem snadněji manipuluje a navíc můžete počítat s nižšími náklady za dopravu.
  • Umělá hmota je k trávě šetrnější, neodebírá jí potřebnou vlhkost, což znamená, že travní porost bude zelenější a bude vypadat zdravěji. Dlaždice propouští do půdy vzduch a vodu.
  • Speciální zámkový systém nedovolí, aby se jednotlivé díly od sebe oddělily, takže je možné přesně kopírovat jakýkoliv členitější terén, aniž bychom se museli obávat narušení jednolitosti celku. Plocha pro pokládku nemusí být ani spádována v jedné rovině.
  • Plastové tvárnice je možné použít jako dočasné řešení pro zpevnění povrchu, takže není nutné provádět jakýkoliv odborný zásah v předstihu. Pokládku je možné zrealizovat bez problému přímo na původní terén, což se může hodit, když potřebujeme například na trávníku rychle vytvořit chodník pro pěší, průjezd pro automobily nebo nové parkovací stání.
  • Výsledek nemusí mít pouze pravoúhlý tvar, dají se zakoupit i kruhové nebo obloukové rošty, jež se přizpůsobí vašim potřebám.
  • Plastové zatravňovací dlaždice nevylučují toxické látky do půdy.
  • Samotná pokládka zatravňovací dlažby je v porovnání se zámkovými či betonovými dlažbami velmi snadná a jednoduchá (zejména díky váze jednotlivých tvárnic a sytému bezpečnostních zámků). V konečném důsledku plastová zatravňovací dlažba šetří jak peníze, tak i realizační čas.

Nevýhody

  • Přes nesporné výhody zatravňovaček není tento typ zpevnění ploch vhodný na místech, kde se pohybují vozíčkáři, lidé s francouzskými holemi nebo dámy na podpatcích.
  • Plastové zatravňovací dlažby jsou bohužel více klouzavé než ty betonové, zvlášť v deštivém počasí a o to více v kopcovitém terénu. Dají se však koupit rovněž varianty s protiskluzovou úpravou.
  • Jako daň za náročnější technologie výroby a šetření životního prostředí se tento materiál pohybuje ve vyšších cenových relacích.

Pokládka zatravňovacích dlaždic

Využití jakékoliv dlažby provází stejný pracovní postup: nejprve se připraví podloží pro pokládku. Kompletní pokládka sestává ze čtyř částí. Nejdůležitějším krokem je nosná vrstva, která vyžaduje vykopání zeminy přibližně do hloubky dvaceti centimetrů. Plocha se zasype štěrkem nebo štěrkodrtí s frakcí 5 až 30 milimetrů, na ni se klade tenká vyrovnávací vrstva o maximální tloušťce dvou centimetrů, která je tvořena jemnou drtí. Podklad pod zatravňováky by měl být založen na důsledném „utemování“, resp. hutnění jednotlivých vrstev. „Když chcete, aby se plocha nebortila a dlouho sloužila, klasické složení neošidíte,“ vysvětlil důležitost podloží pan Jiří Janík ze společnosti Puruplast.

Čtěte také: Použití plastových palubek v koupelně

Na vyrovnávací vrstvu se pokládají tvárnice, které mají dle zvolené nosnosti odpovídající výšku a tloušťku stěny rastru. Instalace betonové nebo plastové dlažby po přípravě podloží je prostá - zatravňovací dlaždice se položí na připravené podloží a usadí se hlínou, na vrch se mohou použít i kamínky (pokud si nepřejeme zarůstání travou, ev. požadujeme jiný vzhled). A nakonec přichází výplň. Travní osivo se doporučuje sadit do speciálního travního substrátu nebo zeminy s vysokým podílem humusu, tráva tak bude mít dostatek živin potřebných pro růst. Plnivo nesmí přesahovat přes okraje tvárnic, ideálně by mělo být jeden centimetr pod horní hranou. Zeleň postupem času proroste otvory, a když bude zatravnění dostatečně husté, dlažba nemusí jít ani vidět. Jakmile je pokládka hotová, už se nemusíte o nic dalšího starat. Pokud si pokládku provádíte vlastními silami, začněte u nejnižšího místa a postupně směřujte k nejvyššímu. Po dokončení velmi pečlivě zkontrolujte stabilitu jednotlivých dlaždic. Nesmí se hýbat ani prohýbat.

Zatravňovací dlažbu je možné vyplnit řadou materiálů. Může to být zemina, ale také štěrk, kamenivo, nebo pryžové či betonové bloky. Záleží na požadovaném vzhledu a na tom, zda má jít o zatravňovací a drenážní dlažbu, pouze drenážní, nebo zda záleží především na vizuálním dojmu.

Cena a nosnost

Zásadní vliv na výslednou cenu zatravňovacích tvárnic má nosnost, která se pohybuje zhruba mezi 120 a 350 tunami na metr čtvereční. Čím větší tíhu mají tvárnice udržet, tím budou samozřejmě dražší. Nejodolnější druhy stojí více než 400 korun na metr čtvereční. Jedná se však o extrémní případy, kdy majitel vyžaduje, aby se po ploše mohla prohánět i těžká technika, jako jsou fekální vozy apod. Nicméně, nakoupit výhodně můžete již v cenové hladině méně než 200 Kč.

Německá zatravňovací drenážní dlažba Ecoraster

Cena pokládky je neodmyslitelnou součástí ceny dlažby. Německá zatravňovací drenážní dlažba Ecoraster je v tomto ohledu jen těžko překonatelná. Navíc její položení zabere bezkonkurenčně nejméně času. Záruka je 20 let. Pokud máte rádi věci rychle hotové, je pro vás Ecoraster nejlepší volbou. Tato německá drenážní zatravňovací dlažba, vyrobená z recyklovaného plastu (LDPE, odolný proti působení UV záření a prakticky nerozbitný), umožňuje rekordní rychlost pokládky. Ta dosahuje až 100 metrů čtverečních za hodinu. Ve srovnání s betonovou, nebo zámkovou dlažbou, u nichž lze za hodinu udělat jen pět, respektive dva metry čtvereční, je rozdíl v době stavby opravdu nebetyčný. Díky drenážní funkci dlaždic není potřeba řešit odvodnění, nebo budovat kanalizaci. S plastovými dlaždicemi Ecoraster se díky jejich minimální hmotnosti velmi snadno manipuluje, zapojují se do sebe obvodovými zámky. Další úsporu času i nákladů představuje fakt, že není potřeba betonovat obrubník.

I při porovnání dalších parametrů vychází toto řešení cenově nejlépe: na paletu se vejde 57 čtverečních metrů zatravňovací dlažby, když čtvereční metr váží pouhých 9,5 kilogramu. To se pak promítá do ceny dopravy, která vychází na 1,15 koruny za metr čtvereční a kilometr. Ecoraster je dláždění vhodné prakticky pro jakékoli zatížení, včetně těžkých automobilů do zatížení 20 tun na nápravu. Maximální nosnost hotové dlažby je 350 tun na metr čtvereční.

Čtěte také: Strop z plastových palubek

Srovnání rychlosti pokládky dlažeb
Typ dlažby Rychlost pokládky (m²/hod)
Ecoraster (plastová zatravňovací) až 100
Betonová dlažba až 5
Zámková dlažba až 2

tags: #plastove #zatravnovaci #dlazdice #recenze

Oblíbené příspěvky: