Plochá dřevěná střecha: Komplexní průvodce pro moderní výstavbu

Nedílnou součástí každé stavby je střecha. Při návrzích střech lze obecně vycházet z normy ČSN 731901. Tento předpis podrobně popisuje požadavky a doporučení i pro ploché střechy.

Plochá střecha se obecně uvažuje do sklonu 5°, tj. 8,75 %. Ze stavebního hlediska se optimální sklon u plochých střech pohybuje mezi 3-4 %, jelikož v tomto spádu snadno odtéká dešťová voda a zároveň se lze snadno na střeše pohybovat, je-li plánována jako užívaná, pochozí.

V naší republice se, zvláště u rodinných domů, ploché střechy mírně „zprofanovaly”, pravděpodobně díky 70. a 80. létům 20. století, kdy bylo moderní bydlet v „kostce” s plochou střechou. Ale materiálová kvalita v daných konstrukcích nebývala dobrá a ploché střechy způsobovaly více problémů, než užitku. Používaly se tepelné izolace z novin, spádové vrstvy ze škvárobetonu, případně tenké potěrové vrstvy. Tato řešení jsou již naštěstí minulostí. Díky vývoji stavební a výrobní techniky a technologie už není nutné šplhat do výšky po žebřících s pytli cementu a vědry plniva na střechu.

Dřevostavby s rovnou střechou jsou stále populárnější volbou při stavbě nových domů. Jedním z hlavních důvodů, proč se lidé rozhodují pro dřevostavby s rovnou střechou, je možnost využití střechy jako terasy nebo zahrady. Při plánování stavby dřevostavby s rovnou střechou je důležité si uvědomit také několik nevýhod. Další nevýhodou může být vyšší cena.

Skladba ploché střechy

Pojem plochá střecha skladba zahrnuje soubor vrstev, které tvoří odolnou, technicky vyspělou a ekonomicky efektivní konstrukci. Vhodně zvolená skladba ploché střechy zajišťuje optimální tepelnou izolaci, vodotěsnost, odvodnění a dlouhou životnost. Termín plochá střecha skladba označuje uspořádání a systém vrstev, které spolupracují na ochraně objektu před vlivy počasí, vlhkosti a tepelnými ztrátami. Správná skladba ploché střechy je klíčová pro minimalizaci energetických nároků budovy, odolnost proti zatížení a zajímavou dlouhodobou provozní ekonomiku. Rovněž důležitá je volba pořadí vrstev a jejich vzájemná kompatibilita.

Čtěte také: VELUX okna pro moderní bydlení

Níže uvádíme nejčastější členění vrstev v plochá střecha skladba, která lze použít jako univerzální rámec pro většinu projektů.

  1. Nosná konstrukce a podkladová deska: Většinou jde o příhradovou konstrukci, OSB desky, dřevěnou palubu nebo betonový podklad, který nese veškeré zatížení (včetně vlastní hmotnosti, zatížení sněhem a větru). Podklad musí být pevný, suchý, bez trhlin a s dostatečnou rovinností. Základní vrstva tvoří podloží a tím i základ pro plochou střechu. U velkých průmyslových hal je nosná vrstva tvořena ocelovými trapézovými plechy. Ocelové trapézové plechy mají obvykle tloušťku 0,75 - 0,88 mm. Dalšími podklady však mohou být dřevo nebo deskové materiály, beton, lehčený beton a pórobeton.
  2. Parozábrana: Parozábrana hraje zásadní roli v řízení skladby ploché střechy. Umísťuje se na studenou stranu izolace, čímž brání pronikání vodní páry z interiéru do tepelné izolace, kde by mohla způsobit kondenzaci a snížit izolační účinnost. Správné provedení parozábrany vyžaduje kompletní průběhy a těsnění kolem stěnových a střešních prostupů. Mezi podklad, tzv. základní vrstvu, a tepelně izolační vrstvu se umísťuje parotěsná vrstva, která může být také vyrobena z nejrůznějších materiálů.
  3. Tepelná izolace: Teplená izolace je klíčovou součástí ploché střešní skladba. Hraje zásadní roli v omezení tepelných ztrát, snižování energetické náročnosti budovy a zvyšování komfortu v interiéru. Vzhledem ke skutečnosti, že ploché střechy často čelí vlhkosti a tepelné zátěži, je vhodné volit vysoce efektivní izolanty, jako jsou minerální vata, EPS, XPS nebo PIR pěny. Každý materiál má své vlastnosti v oblasti difúze, tloušťky a odolnosti vůči vlhkosti. Klasickými izolačními materiály pro ploché střechy jsou PIR, PUR, EPS nebo minerální vlna. Tloušťka izolace se pohybuje od 20 do 600 mm. Největší tloušťky izolace bývají na chladírenských provozech.
  4. Kročejová izolace: Kročejová izolace slouží k tlumení zvukových a dotykových vibrací a zároveň zvyšuje pohodlí v interiéru. U některých typů plochých střech bývá umístěna pod tepelnou izolací, aby se snížil průchod kročejových zvuků do obytného prostoru. Materiály na kročejovou izolaci bývají lehké a pružné, často ve formě desek z polyuretanu, polyethylenu nebo jiných akusticky účinných materiálů.
  5. Hydroizolace: Hydroizolace je klíčovou součástí ploché střešní skladba a zajišťuje vodotěsnost proti dešti, tání a kapilárnímu vzlínání. Moderní systémy často používají vysoce elastické membrány, plastové fólie, bitumenové pásy nebo PVH (polyvinylchlorid) / EPDM (kaučuk). Vrchní vrstvou je hydroizolace střechy. Obvykle se skládá z jednovrstvého plastového nebo asfaltového střešního pásu. Pro plastový střešní pás lze použít širokou škálu materiálů jako PVC, TPO, FPO nebo EVA. Pásy mají obvykle uvnitř tkaninu pro zajištění mechanických vlastností. U asfaltových střešních pásů se vyskytují také vícevrstvé systémy.
  6. Odvodnění a drenážní vrstvy: K drenáži a odvodu vody slouží drenážní vrstvy, žlaby, perforované trubky a případně štěrkové vrstvy. Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy.
  7. Vrchní krytina: Vrchní krytina je poslední, ale klíčová část ploché střešní skladba. Může jít o bitumenové pásy, PVC nebo EPDM membrány, která zajišťuje dlouhodobou vodotěsnost. Některé projekty volí také zelenou střechu, která zahrnuje vegetační vrstvu nad hydroizolací, která přidává další vrstvy ochrany a zlepšuje mikroklima v okolí budovy. Ochranná vrstva (např. štěrk, dlažba) chrání hydroizolační vrstvu před mechanickým poškozením a UV zářením.

Ploché střechy z pohledu historického vývoje

Konstrukce plochých střech získaly svoji vysokou popularitu již na počátku 20. století v období secese a následně i v období funkcionalismu. První projekty v alpských zemích změnily v některých regionech tradiční ráz domů se šikmými střechami na domy se střechami plochými. Dobrým příkladem je kanton Graubünden ve Švýcarsku, kde ve městě Davos vznikly první projekty domů, které až do dnešní doby změnily ráz tohoto světově známého města. Projekty jako Sanatorium Schatzalp (stavba 1898 až 1900), kde se snoubí krása na svou dobu revoluční železobetonové konstrukce s dvouplášťovou plochou střechou s dřevěnou konstrukcí navrženou architekty O. Pfleghard a M. Haefeli. V tuzemsku jsme nebyli pozadu, už mezi lety 1914 až 1918 vznikl projekt Baureovy vily od A. Loose. Jedná se o první objekt na území bývalého Československa s plochou střechou. Tyto konstrukce vydržely díky kvalitnímu plánování a provedení do dnešních let a potvrdily tak za skoro století své existence i svou funkčnost a možnost energetické sanace na moderní standardy.

Typy plochých střech

Skladeb a typů střech a plochých střech existuje samozřejmě mnoho. Kupříkladu jednoplášťové a víceplášťové, nebo standardní a inverzní. U inverzních střech je zamýšlená hydroizolační vrstva až pod vrstvou tepelněizolační. Pro tuto skladbu se cementové pěny obecně nehodí, jelikož jsou i přes svou hutnost mírně nasákavé.

Jednoplášťová neprovětrávaná plochá střecha (riziková konstrukce)

V rámci dynamicky se rozvíjejícího realitního trhu došlo v posledních letech k rozvoji výstavby rodinných a bytových domů v okolí velkých měst. V rámci tlaku požadavku nízké ceny a rychlosti realizace došlo k výběru jednoplášťové neprovětrávané ploché střechy s tepelnou izolací v oblasti nosné konstrukce bez tepelné izolace nad nosnou konstrukcí. Právě u této konstrukce došlo k chybám jak při jejím výběru v době plánování projektu, tak i při realizaci samotné. Především v podobě chyb ve vytvoření dokonalé vzduchotěsné obálky budovy, tak i k opomenutí několika detailů, které způsobily konvekci vodní páry do konstrukce. Dalším z významných faktorů pro škody u těchto konstrukcí bylo zanesení vlhkosti do konstrukce během fáze stavby v podobě srážkové vody. Znamením tedy byly průhyby svrchního pláště a tvorba kaluží, a i kolapsy svrchního dřevěného záklopu v rámci dřevěné konstrukce ploché střechy.

Slovenský Cech strechárov Slovensko (CSS) sestavil odborně technickou komisi s cílem sestavit doplňující pravidla CSS pro konstrukce plochých střech ze dřeva a v dřevostavbách. Komise varovala před rizikovou konstrukcí jednoplášťová neprovětrávaná plochá střecha s tepelnou izolací v oblasti nosné konstrukce bez tepelné spádové izolace nad nosnou konstrukcí (typ III), která u našich západních sousedů není přímo zakázána, ale je brána jako konstrukce vysoce náchylná k poškození v důsledku degradace svrchního dřevěného záklopu, jež bylo prokázáno i v průběhu posledních dekád. Tato konstrukce se nejčastěji vyskytuje jak na stavbách na Slovensku a v Česku, tak hlavně celosvětově a její řešení je i prezentováno v rámci výrobců CLT panelů. Pro tuto normu je zavazující stanovisko a posouzení vlhkostně teplotní bilance dle Glaserovy metody a normy STN 73 0540 - část 2. Německá norma DIN 4108-3 považuje tuto konstrukci jako bezproblémovou, je-li dodržena skladba, tj. s parozábranou s hodnotou sd,i ≥ 100 m na dřevěné konstrukci a dostatečnou dimenzí min. tloušťky spádové izolace nad parozábranou pro splnění podmínky součiniteli prostupu tepla střechy podle požadované hodnoty součinitele prostupu tepla dle STN či např. dle ČSN 73 0540-2.

Čtěte také: Jak správně vybrat střechu pro chatu

Větrané a nevětrané skladby

Různé typy plochých střech vyžadují odlišné principy větrání a vzduchových mezer. Větrané skladby s odvětrávací mezerou mezi izolací a hydroizolací mohou zlepšit odvod vlhkosti, snížit kondenzaci a prodloužit životnost střešního systému. Nevětrané skladby bývají levnější a jednodušší, ale vyžadují velmi pečlivé zvládnutí ochrany proti kondenzaci a kvalitní parozábranu. U větraných variant je důležité zajistit stálý průchod vzduchu pod hydroizolací, což vyžaduje správně navržené ventilační otvory, odvětrávací pásy a volnou mezeru nad izolací. To snižuje riziko kondenzace a zvyšuje trvanlivost systému.

U konstrukce větrané ploché střechy je hlavní předpoklad správný návrh difuzního spádu konstrukce od parobrzdy/parozábrany (sd,i ≥ 2,0 m dle DIN 4108-3: 2018) k pojistné hydroizolační vrstvě s sd,e ≤ 0,3 m a v provedení spojů jako u vodotěsného podstřeší a také funkční provětrávaná mezera. Samozřejmostí je správný návrh svrchní hydroizolace nad dřevěným záklopem, popř. zvážení použití tepelné izolace i na svrchním dřevěném záklopku pro snížení výskytu kondenzátu na spodní straně dřevěného záklopku u provětrávané mezery.

Minimální výška pro odvod difundující páry je 100 mm, při délce VW do 10 m; na každý další 1 m délky se výška VW zvětšuje o 10 %. Velikost přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - přiváděcí otvory min. 1/100 celkové plochy střechy; odváděcí otvory zvětšené ještě o 10 %, tvar přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - ideálně průběžná štěrbina, poloha přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - přiváděcí otvory v nejnižším místě VW, odváděcí v nejvyšším (využití komínového efektu), vzdálenost přiváděcích a odváděcích otvorů - max. 18 m; čím méně, tím lépe. Nutno dobře definovat řešení krytí přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - plochu krycích mřížek, sítěk či žaluzií nutno přičíst k ploše větracích otvorů.

Cementové lité pěny pro ploché střechy

V současnosti je možné nechat jeřábem dopravit na střechu směs lehčeného betonu, kterou doveze přímo jeho výrobce, případně nechat na míru „nařezat” prvky polystyrenových spádových klínů, nebo třeba pohodlně dopravit pomocí mobilní čerpací techniky cementové lité pěny, určené pro uložení do spádu.

Lehčené (keramzitové, polystyrenové apod.) cementové směsi (betony, potěry) mají relativně vysoké pevnosti, ale i relativně vysokou objemovou hmotnost. Je do nich obvykle potřeba použít výztuž a je nutné je dilatovat. Jejich doprava se provádí většinou pomocí jeřábu a bádií a jejich výroba není vždy pomocí betonáren možná realizovat. Zpracovávat se musí obvykle ručně. Pomáhají, ale jen někdy při statických úlohách pro pojížděné střechy jsou velmi vhodné.

Čtěte také: Ploché střechy: Konstrukční detaily, které musíte znát

Polystyrenové klíny (EPS) s přípravou pro natavování izolace jsou naopak velmi lehké, dají se předem připravit podle tvaru střechy a jsou tedy i ve finále tvarovatelné. Jejich transport a pokládka je náročnější na organizaci a bez významné roznášecí desky je nelze použít na pojížděné konstrukce, dále jsou relativně deformabilní a mají nižší pevnost. Co se týká jejich izolační funkce, ta je velmi dobrá. Mírný problém je při řešení detailů, průchodů a styků, kdy je nutné spáry a nedolehy vyplňovat.

Řešením mohou být právě cementové lité pěny, které mohou obsahovat i polystyrenové perly ze samozhášivého polystyrenu. Tyto pěny mají relativně vysoké pevnosti a nízkou objemovou hmotnost. Jsou schopné řešit rozličné podkladní materiály a spády do 4 % či 8 %.

Skupina Českomoravský beton produkuje cementové lité pěny a pěny do spádu pod obchodní značkou PORIMENT. Jejich objemová hmotnost je od 500-700 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5-2 MPa. Příprava podkladu pro tyto pěny je snadná, podklad by měl být čistý, může být mírně nasákavý a může jej tvořit i plech nebo dřevo. Místo použití je samozřejmě vhodné konzultovat s výrobcem. Jelikož jsou pěny i mírně zatékavé, doporučuje se případné otvory či spáry vyplnit v dostatečném předstihu. Použitelné vrstvy jsou dle zvoleného typu od 2 cm do cca 25 cm v jednom aplikačním kroku. U okrajů střechy je samozřejmě nutné použít bednění pro zabránění úniku pěny.

Výroba pěny se provádí přímo na stavbě, pomocí mobilního míchacího a čerpacího zařízení. Stejně tak polystyrenová drť je přimíchávána přímo do stroje na stavbě. To znamená, že z jednoho autodomíchávače, který přiveze speciální cementovou suspenzi, je možné vyrobit kupř. až 18 m3 koncového výrobku. Tento fakt ulehčuje od zatížení staveb vícenásobnými nájezdy.

Ukládka pěny probíhá pomocí systému gumových hadic o průměru 50 mm, je tedy pohodlná a fyzicky není náročná. Samozřejmě musíme předem připravit směry a spády budoucí vrstvy, což je možné provést kupř. svařenci z betonářské výztuže, nebo vodícími cemento-pískovými násypy, nebo jednoduše napnutím provázku - to vše v závislosti na složitosti půdorysu střechy a použitém typu pěny. Povrch se pak po nalití do požadované výšky částečně sám slévá a částečně je potřeba použít k jeho urovnání kupř. Pěna je pak do dvou dnů pochozí a do týdne zatížitelná. Na otevřeném prostranství je samozřejmě problém se srážkami, čerstvý materiál by neměl propršet intenzivní srážkou, případně by měl být chráněný před sluncem při extrémních teplotách (mlžení vodou).

Typy cementových litých pěn PORIMENT

  • PORIMENT PS 500: Pro střechy se složitými spády (psaníčka, hřebeny, zalomení) a změnami spádů s hodnotami do 8 % je vhodné použít cementovou litou pěnu s polystyrénem PORIMENT PS 500. Tato pěna má po vytvrdnutí objemovou hmotnost 500 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5 MPa. V jednom kroku při spádu okolo 5 % lze aplikovat vrstvu až 20 cm, při větších vrstvách se doporučuje technologická přestávka a navrstvení. Na tuto pěnu lze aplikovat bez problémů natavované pásy a to za použití přípravného asfaltového penetračního prostředku.
  • PORIMENT WS 700: Na střechách, které mají naplánované nízké spády a malé stavební výšky (rekonstrukce) a kde není přílišná složitost půdorysu, je vhodné použita pěny PORIMENT WS 700. Tato pěna je bez polystyrenových perel a při své objemové hmotnosti 700 kg/m3 má pevnost v tlaku 2 MPa. Součinitel tepelné vodivosti má tato pěna λ = 0,13 W.m-1.K-1. Do tohoto materiálu je možné použít i určité typy kotev vrchní hydroizolace.

Konstrukce atiky u dřevostaveb

Atika plochých střech staveb na bázi dřeva se může zdát jako složitý konstrukční problém. Není to však úplně pravda. Díky přehlednému postupu, jak se dá atika jednoduše vyrobit a ještě snadněji osadit na stavbě, to teď zvládne i běžný stavebník, který si dokončovací práce na hrubé stavbě řeší svépomocí.

Atiky jsou konstrukce, které ohraničují po obvodu plochou střechu staveb. Na první pohled se může zdát, že jde o vyvýšené obvodové stěny nad úrovní stropní konstrukce. Ve většině případů se však jedná o samostatné atikové stěny, jež nejsou nikterak vysoké. Jejich hlavním úkolem je zamezit stékání vody, které je zapříčiněno venkovními vlivy počasí (déšť, tající sníh), z ploché střechy na obvodové stěny budovy. Atiky mohou mít různé výškové stupně a vždy záleží na celkové koncepci tvaru řešené budovy. Pokud máte dřevostavbu s plochou střechou a chcete ušetřit peníze za některé prvky stavby, pak jsou atiky tou správnou volbou.

Výroba a montáž atiky

Pro výrobu i montáž atik postačí mít základní výkresovou dokumentaci, potřebný materiál, nářadí a trochu šikovnosti v rukou. V praxi to znamená, že zhotovitelská firma namontuje stěny a stropní nosníky, položí záklop v podobě desek na bázi dřeva, a tím vytvoří podklad budoucí skladby ploché střechy. Budete k tomu potřebovat stavební řezivo, pilu, aku vrtačku, vruty do dřeva, metr a tesařskou tužku. Dřevěné hranoly mohou mít jeden formát a je možné z nich krátit řezivo jak na spodní a horní pásnice atiky, tak na její sloupky. Jednotlivé prvky se k sobě připevňují vruty do dřeva podle výkresové dokumentace. Následně se tato dřevěná konstrukce atiky jednostranně opláští deskou na bázi dřeva (např. OSB deskou). Takto se opláští venkovní strana atikové konstrukce, přičemž tloušťka desky je totožná s deskou, kterou je opláštěna obvodová stěna stavby. To kvůli rovinnosti podkladu pod budoucí fasádu. Na spodní straně atiky se udělá přesah opláštění přibližně 30-40 mm. Tento přesah slouží jako tzv. okapní hrana.

Na záklop stropní konstrukce vynoste všechny atikové stěny. Pakliže se atiky vyrobí v kratších délkách, bude se s nimi lépe manipulovat. Po osazení atikové stěny na stropní konstrukci ukotvíme atiku vruty do stropního nosníku a také připevníme jednotlivé dílce atik k sobě. Průměr a délku vrutů opět určuje projektant. Do dutiny atiky vložíme tepelnou izolaci. Ideální je zvolit například polystyren EPS. Výšku izolace je vhodné uvažovat alespoň v rozmezí 200-250 mm. Následuje opláštění atiky z vnitřní strany, aby byla tepelná izolace skryta. Opláštění také umístíme na horní plochu atiky s přesahem na exteriérovou stranu. Tento přesah slouží pro doraz kontaktní fasády z EPS. Opláštění je nutné doplnit také po obvodu stropní konstrukce. Jednotlivé desky opláštění se přikotví k podkladové dřevěné konstrukci pomocí hřebíků. Rozměry spojovacího materiálu a vzdálenosti, po jaké se hřebíky budou kotvit, rozhodne projektant výkresové dokumentace. Po opláštění vnější a vnitřní strany je hrubá konstrukce atik připravena pro další navazující práce na stavbě, jimiž jsou v tomto případě provedení zateplené fasády, zhotovení ploché střechy a dozateplení stropní konstrukce po jejím obvodu. Správným zaizolováním atikové konstrukce dosáhneme zateplení i v místech, kde máme větší podíl dřevěných prvků v konstrukci (např. rohy). Každá atiková stěna je u většiny dřevostaveb individuální záležitostí. Výška atiky se odvíjí od plošné velikosti stavby, tloušťky tepelné izolace použité ve skladbě ploché střechy nebo také od celkového architektonického konceptu řešené stavby.

Materiály a vlastnosti dřeva ve střešních konstrukcích

Zastřešení masivní dřevostavby by mělo být realizováno rychle, efektivně, levně a kvalitně. Ovšem řešení této problematiky má svá úskalí. Šikmou střechu dřevostavby nelze například projektovat jako střechu zděného domu, neboť by neplnila funkce, které plnit má.

Součinitel tepelné vodivosti udává schopnost vést teplo, přesněji rychlost šíření tepla ze zahřáté části konstrukce do chladnější oblasti. Další základní tepelněizolační vlastností je měrná tepelná kapacita. Tento koeficient udává množství tepla, potřebného k ohřátí 1 kg látky o 1 stupeň teploty v Kelvinech (případně stupních Celsia).

Nejzásadnější posuzovanou vlastností dřeva je vlhkost. Je obecně známo, že čím vyšší je vlhkost materiálu, tím lépe vede teplo. Tento fakt bohužel platí i pro prvky ze dřeva. Před zabudováním by měla být elektrickým vlhkoměrem změřena vlhkost dřeva a v případě vysokých hodnot je nutno dřevěné prvky vhodným způsobem vysušit.

Vlhnutí dřevěných konstrukcí způsobuje také kondenzace vody, k níž může docházet na povrchu stavebních konstrukcí při nedostatečné tepelné izolaci, klesne-li povrchová teplota konstrukce pod teplotu rosného bodu okolního vzduchu. Uvnitř stavebních konstrukcí dochází ke kondenzaci vody, jestliže difuze vodních par jednotlivými vrstvami konstrukce není dostatečná. Ke srážení vody dochází také na tepelných mostech, například na ocelových nosnících či kovových úchytech. V takovém případě je třeba zabránit srážení vody vhodnou tepelnou izolací. Je nezbytné zabránit také dodatečnému zvlhnutí zabudovaných dřevěných konstrukcí dešťovou vodou. Zde je namístě odpovídající konstrukční řešení.

Tabulka: Vlastnosti dřeva

Materiál Vlhkost Tepelná vodivost
Dřevo (smrk) 12% 0.13 W/mK
Dřevovláknitá deska 8% 0.05 W/mK

Tesařské spoje

Pokud jde o tesařské spoje, v praxi jsou dodržována dvě základní pravidla, jež zabezpečí správné chování a přípustné zatížení nosné konstrukce šikmé střechy. Ve většině případů se napojují vaznice v místech sloupu, což ze statického hlediska není správné (tento spoj je povolen pouze tehdy, je-li zajištěn prvek proti působení ohybového momentu). Druhým základním pravidlem je maximální znalost vlastností dřeva z hlediska sesychání a bobtnání. Dřevo v podélném směru sesychá zhruba desetkrát více než v příčném, což může způsobit nemalé problémy. Pokud máme čep dlouhý 100 mm a dlab také 100 mm, pak dojde k vyzvednutí čepu z dlabu z důvodu sesychání, proto musíme kvůli rozdílnému sedání vnést do konstrukce rezervu. Ta se uvádí jako minimálně deset procent délky (případně hloubky) prvku.

Údržba ploché střechy

Pro dlouhou životnost ploché střechy je klíčová pravidelná údržba. Pokud dojde k poruše hydroizolace, je vhodné co nejdříve realizovat opravu, aby nedošlo k infiltraci vody do tepelné izolace a následnému zhoršení vlastností skladby ploché střechy. Střecha není jen krytina, ale systém, který vyžaduje pravidelnou údržbu - ať už jde o kontrolu komínu, solárních panelů nebo odklízení nečistot. Střecha je, podobně jako u člověka vlasy, pomyslnou korunou krásy domu, a vyžaduje tak patřičnou péči. Profesionální firmy pro čištění střech stojí za zvážení. Pro životnost střechy je důležité udržovat ji čistou a bez mechů, řas a lišejníků.

tags: #plocha #drevena #strecha #pruvodce

Oblíbené příspěvky: