Dilatace plochých střech: Klíč k dlouhé životnosti a funkčnosti

Nedílnou součástí každé stavby je střecha. Tento nezbytný stavební prvek má mnoho nezastupitelných funkcí pro zbytek stavebního díla, ale i sám o sobě může být velmi zajímavým architektonickým prvkem. Již od 20. let 20. století si designéři budov dobře uvědomují vizuální a celostně-konstrukční výhody zastřešení s malým sklonem, tzv. ploché střechy, ale až moderní doba pomáhá k tomu, aby plochá střecha byla nejen krásná, ale i správně izolující a nepromokavá.

V naší republice se, zvláště u rodinných domů, ploché střechy mírně „zprofanovaly“, pravděpodobně díky 70. a 80. letům 20. století, kdy bylo moderní bydlet v „kostce“ s plochou střechou. Ale materiálová kvalita v daných konstrukcích nebývala dobrá a ploché střechy způsobovaly více problémů, než užitku. Tato řešení jsou již naštěstí minulostí. Díky vývoji stavební a výrobní techniky a technologie už není nutné šplhat do výšky po žebřících s pytli cementu a vědry plniva na střechu.

Střecha není statický objekt. Vlivem teplotních změn, slunečního záření, zatížení sněhem a větrem dochází k jejímu roztahování a smršťování. Tyto pohyby, i když nepatrné, vytvářejí v konstrukci napětí, které se může projevit prasklinami, deformacemi a zatékáním. Plechová střecha je velmi odolná vůči různým vlivům počasí, ovšem bez správně navržených střešních detailů mohou postupem času začít vznikat různé problémy, zahrnující vlnění střešní krytiny, vrzání a nepříjemné zvuky nebo dokonce i zatékání střechou. Klíčovou roli hraje řízený pohyb plechové krytiny při změnách teplot, který zajistí vhodně umístěné dilatační spáry, správné kotvení krytiny a pružné těsnění. A právě zde vstupuje do hry dilatační spára.

Principy dilatace plochých střech

Jako specialista na střechy víme, že zdánlivě nenápadný detail, jakým je dilatační spára, hraje klíčovou roli v životnosti a funkčnosti celé střešní konstrukce. Proč je tato „mezera“ ve střeše tak důležitá a co se stane, když ji zanedbáte? Dilatační spáry tvoří řízené konstrukční detaily, které umožní plechové krytině bezpečný podélný i částečný plošný pohyb při změnách teplot. Tím snižují napětí ve spojích, chrání krytinu před vlněním a brání v zatékání do střechy. Tyto spáry využívají kombinaci pevných a kluzných bodů kotvení, oválných otvorů, členění delších pásů a pružného těsnění z butylu či EPDM.

Plechová krytina mění rozměry v průběhu dne i sezóny a zároveň čelí větru, sněhu a rozdílným teplotám jednotlivých ploch. Dilatační prvky udržují celou skladbu plechové střechy v rovnováze, jelikož přenesou síly do nosných zón, a ochrání detaily, kde jinak vzniká největší namáhání. Díky nim si střecha zachová tvar, vzhled i spolehlivost v dlouhodobém horizontu. Nátěry a povlaky zůstávají kompaktní bez mikrotrhlin a okraje pásů si drží pevnost a vzhled. Krytina nepřenáší zbytečné tahy do lemů a doplňků, takže udrží rovný povrch a při nárazech větru nevytváří nežádoucí rezonance, po kterých je nutné řešit odhlučnění střechy. Atiky, úžlabí, světlíky a komíny nepřejímají síly z dlouhých pásů.

Čtěte také: VELUX okna pro moderní bydlení

Plechové střešní krytiny provázejí lidstvo déle než dvě tisíciletí. Pro jejich výrobu se dnes už prakticky nepoužívají čisté kovy. Všechny materiály jsou legované pro získání optimálních technických vlastností. Koeficient jejich tepelné roztažnosti je různý podle typu slitiny. V podmínkách České republiky se pro posuzování teplotní roztažnosti střešních prvků, vystavených přímému slunečnímu záření, uvažuje teplotní rozdíl 100 K (ČSN 73 1901). Tedy od -20 °C v třeskuté zimě do +80 °C na přímém slunci v parném létě. S technologickým rozvojem výroby plechu se vyvíjely i techniky jeho instalace.

Tepelná roztažnost je vlastní téměř všem látkám. V mnoha případech je využívána - měření teploty, některé montážní metody atd. Ve většině případů jde však o vlastnost nežádoucí. Použití speciálních materiálů s nulovou tepelnou roztažností je ekonomicky zdůvodnitelné pouze ve velmi omezeném rozsahu speciálních technických aplikací. Ve většině případů je nezbytné použít materiály s teplotní roztažností a při jejich použití s tímto fenoménem počítat. Prostředky použité ve stavebním klempířství jsou mnohem jednodušší, nesmí však být opominuty.

Aby v kovových střešních materiálech nevznikalo pnutí, musí být větší prvky přímo upevněny pouze v tzv. pevné zóně - ostatní plocha musí být připevněna pomocí příponek, které umožňují kluzný pohyb. Jednotlivé prvky potom musí být spojeny tak, aby byl umožněn volný vzájemný pohyb prvků. To, že jeden prvek může mít pouze jednu pevnou zónu vypadá samozřejmě, přesto je tato zásada často porušována. Pro velkoformátová kovová střešní krytí, pro která tato omezení neplatí, jsou zpravidla tvořena pásy plechu, které jsou pokládány tak, aby umožnily tepelnou dilataci materiálu. Jednotlivé druhy spojů i příponek potom umožňují pouze určité omezené dilatační pohyby, které naopak omezují maximální velikosti prvku. Pro podélné spojení dlouhých šárů je velmi dokonalým řešením použití dilatačního stupně o výšce cca 6-8 cm.

Problémy s praskáním spojů odstraní někdy i jednoduchá vyrovnávací drážka. Pro umožnění dilatačních pohybů v odvodňovacích systémech a oplechováních jsou vyráběny pryžové dilatační pásy, jejichž životnost však nedosahuje životnosti plechového materiálu. Velice častou chybou z hlediska dilatace jsou úžlabí, kdy rozměrově poddimenzované úžlabí je pro zvýšení těsnosti přiletováno k ploše střechy a to i při délce 30m.

Normy a pravidla

Při návrzích střech lze obecně vycházet z normy ČSN 731901. Tento předpis podrobně popisuje požadavky a doporučení i pro ploché střechy. Plochá střecha se obecně uvažuje do sklonu 5°, tj. 8,75%. Ze stavebního hlediska se optimální sklon u plochých střech pohybuje mezi 3-4%, jelikož v tomto spádu snadno odtéká dešťová voda a zároveň se lze snadno na střeše pohybovat, je-li plánována jako užívaná, pochozí.

Čtěte také: Jak správně vybrat střechu pro chatu

Problematika dilatačních spár je detailně řešena v technických normách, které stanovují pravidla pro jejich navrhování a provádění. Mezi nejdůležitější patří:

• ČSN 73 1901 Navrhování střech - stanovuje základní požadavky na střechy a jejich jednotlivé prvky, včetně dilatačních spár.
• ČSN EN 1991 - 1‑3 Zatížení konstrukcí - Část 1 - 3: Obecná zatížení - Zatížení sněhem - definuje zatížení střechy sněhem, které má vliv na dimenzování dilatačních spár.
• ČSN EN 1991 - 1‑4 Zatížení konstrukcí - Část 1 - 4: Obecná zatížení - Zatížení větrem - stanovuje zatížení střechy větrem, které rovněž ovlivňuje dimenzování dilatačních spár.

Tyto normy předepisují minimální šířku a umístění dilatačních spár v závislosti na velikosti a typu střechy, použitých materiálech a klimatických podmínkách. Dle ČSN EN 13 707 musí být minimální největší protažení vrchního pásu ve dvouvrstvých systémech 30 %. Pokud je výpočtem stanoven větší dilatační pohyb, existují na trhu i pásy s minimálním největším protažením i 45%.

Typy dilatačních spár a jejich provedení

Rozmístění dilatačních spár ve střešní konstrukci vychází ze stavebně-konstrukčních požadavků konkrétního objektu. Před navržením dilatačního detailu musí být známé potřebné údaje o očekávaných pohybech ve spárách. Styčné plochy se mohou navzájem pohybovat kolmo k izolační rovině, např. paralelně k izolační rovině, např. Pohyby se mohou vyskytnout jako pomalé nebo rychlé, jednorázově, zřídka nebo často se opakující a mohou být různě velké.

Dilatační spáry se dělí na několik typů podle funkce a umístění:

• Spáry v nosné konstrukci: oddělují jednotlivé části střešní konstrukce (např. vazníky, trámy) a umožňují jejich nezávislý pohyb.
• Spáry v střešním plášti: oddělují jednotlivé vrstvy střešního pláště (např. hydroizolaci, tepelnou izolaci) a zabraňují vznikání trhlin a deformací.
• Spáry u prostupů: vytvářejí prostor kolem prostupů střechou (např. komíny, antény) a umožňují jejich pohyb bez poškození střešního pláště.

Dále se rozlišují typy spár podle charakteru pohybu:

Čtěte také: Ploché střechy: Konstrukční detaily, které musíte znát

• Typ spáry „A“ - pro pomalu odeznívající nebo jednorázové nebo zřídka se opakující pohyby (např. pohyby sedáním, zkrácení smrštěním nebo změnami délky prostřednictvím sezónních výkyvů teploty tepelně izolovaných střešních konstrukcí) o velikosti do 5 mm u samolepících nebo natavovacích izolačních pásů. Spáry typu „A“ lze provést v hydroizolační rovině. Při použití samolepících nebo natavovacích izolačních pásů na nosné konstrukci z betonu či železobetonu musí být pod hydroizolací umístěn podkladní dilatační pruh z asfaltového pásu o šířce min. 200 mm kotvený nebo natavený k jedné z dilatujících ploch. Izolace překlenující dilatační spáru v nosné konstrukci z trapézových plechů musí být podložena např.
• Typ spáry „B“ - pro rychle odeznívající nebo často se opakující pohyby (např. změny délky vlivem denních výkyvů teploty), jakož i pro všechny pohyby o velikosti nad 5 mm u samolepících nebo natavovacích izolačních pásů. Spáry typu „B“ jsou s ohledem na velikost a četnost pohybů realizovány s přerušením izolovaných ploch, speciální uspořádání vhodných modifikovaných asfaltových pásů a tepelných izolací. Spáry typu „B“ musí být zvednuty nad izolovanou rovinu, např. použitím přířezů zhotovených z tepelné izolace nebo zděných konstrukcí. Pro vytvoření dilatačního detailu musí být použity modifikované asfaltové pásy s vysokou roztažností.

Poznámka: spáru je vhodné vyplnit např. Za vhodný modifikovaný pás pro vrchní vrstvu tohoto souvrství se považuje pás s polyesterovou vložkou s vysokou průtažností. Další možností je použití tzv. vhodné dilatační pásy se speciálně upravenými okraji pro natavení nebo nalepení asfaltových modifikovaných pásů, nebo prefabrikované konstrukce s dilatačními spárami a integrovanými těsnicími profily.

Dilatační spáry by neměly být umístěny bezprostředně v oblasti napojení vodorovných a svislých ploch a rovněž by neměly probíhat rohy napojení vodorovných svislých ploch. Jestliže je to nezbytné, pak jsou zapotřebí zvláštní konstrukční opatření, která musí být navržena projektantem.

Rozmístění a realizace dilatačních spár

Pokud plánujete provést dilatační spáry u vaší plechové střechy, začněte na místech, kde plech vykonává největší pohyb, a u detailů, které soustředí napětí. Dlouhé sklony a souvislé pásy - Dělte krytinu na rozumné úseky podle materiálu a délky sklonu. Napojení na svislé konstrukce - Atiky, nástavby stěn a štíty vytvářejí pevné body. Prostupy a střešní doplňky - Komíny, světlíky a solární držáky omezují pohyb plechu lokálně. Úžlabí a nároží - V těchto liniích se setkávají různé směry dilatace. Hřeben a okapy - Hřeben pojme část posuvu, okap zase soustředí zatížení vodou a sněhem. Spoje a příčné dělení - u šablonových krytin a trapézových plechů pracujte s příčnými přesahy a spojovacími lištami tak, aby se spoje nedeformovaly při teplotních změnách. Střešní okraje a napojení na oplechování - Kraje střechy trpí větrem a sáním.

Nezapomeňte také správně vyhodnotit sklon plechové střechy, orientaci ke slunci, barvu krytiny, výšku objektu a frekvenci zatížení sněhem. Začněte přípravou a měřením střechy. Určete referenční hrany (hřeben, okap, štít), změřte délky sklonů a vyhodnoťte směr očekávaného posuvu. Podklad očistěte a vysušte. Kotvení navrhněte s jedním pevným bodem na pás a se sítí kluzných bodů po délce krytiny. V místech kluzu použijte oválné otvory orientované ve směru dilatace a šrouby s podložkami z EPDM. Dotáhněte s rezervou pro kluzný pohyb. Příčné spoje a dělení u trapézových plechů či šablon proveďte tak, aby těsnily a současně neblokovaly posuv. Napojení na atiky, stěny, světlíky a komíny vyřešíte krycími lištami s možností posuvu a pružným těsněním. V úžlabí, u hřebene a u okapu zachovejte volný tok vody a osaďte tvarové uzávěry, které budou kopírovat profil, ale nebudou brzdit podélný pohyb.

Provedená dilatace podpovrchová odpovídá schématu. Na schématu je hydroizolace ukončena na vodorovné přírubě, která je mechanicky přikotvena k podkladu (nosné konstrukci), protože musí být dostatečně stabilní. Vyplněna musí být stlačitelným izolantem tak, aby řádně plnila funkci dilatace. Výplň dilatace by měla být elastická a měla by být kryta hydroizolačními materiály s vysokou průtažností, tj. bezvložkovými pasy nebo pasy s vysokou průtažností, tedy s vložkou z polyesteru.

Typy plechových krytin a dilatace

Nejstarší z tohoto pohledu jsou technologie krytin maloformátových - což je dáno dřívějšími omezenými výrobními možnostmi. Střešní šindele, šablony a desky jsou dodnes velmi oblíbené, důležité je však u nich dodržet dostatečný skon střechy. U maloformátových kovových krytin, které jsou nyní jako úplné stavební systémy nabízeny i například naší firmou nejsou s dilatací problémy - relativně malé prvky mohou být upevněny i přímo - tedy šroubem nebo hřebíkem ve skryté části prvku.

Falcovaná střecha se v současnosti těší velké oblibě, byť se jedná o klasiku mezi plechovými krytinami. Vyvinula se z lištových technik krytí, jejichž podélné spoje ve směru spádu vystupují nad střešní rovinu. U falcování se ale plech připevňuje k podkladu pomocí příponek skrytých ve spojích. Technika spojování byla postupně modifikována pro nejrůznější podmínky. Nahrazení plechových tabulí pásy ze svitku si vynutilo používat posuvné příponky pro řešení dilatačních problémů zejména u zinku (resp. jeho modifikace - titanzinku) a hliníku, které mají tepelnou roztažnost nejvyšší. Posuvné příponky řeší tepelnou roztažnost v podélném směru (kde je ovlivněna směrem válcování), ve směru příčném umožňují dilataci vlastní dvojité drážky (falcy), které při správném provedení zajišťují dilatační pohyb 3 až 5 mm. Položením drážky se tato možnost zruší. V podélném směru jsou jednotlivé prvky- šáry spojeny pevně a musí dilatovat shodně - dilatační pohyb musí být umožněn posuvnými příponkami. Rozsah těchto pohybů je tedy omezen a délka šáru z titanzinku může být běžně cca 10 m. Za určitých podmínek (spád střechy, delší příponky atd.) je možné prodloužit šár o cca 50 %.

V poslední čtvrtině 20. století se rozšířilo strojní profilování a uzavírání falců. Přes značnou flexibilitu je falcování při správném provedení omezeno na šáry o délce do 10 m (výjimečně až 15 m) a použití celoplošného bednění. Norma ČSN 73 3610 připouští použití spoje na dvojitou stojatou drážku pro spád střechy nad 7°. Použití falcované střechy není omezeno tvarem střechy. Tento způsob krytí je vhodný pro válcové tvary, kopule i organické tvary nejen střech, ale i fasád. Existují však jiné systémy (nejde o dvojitou drážku), které umožňují realizovat šáry o délce až 40 m a to i z materiálů s velkou roztažností, jako je hliník, nebo titanzinek. Určitým mezistupeň tvoří zaklapávací systémy MELO, které je při vhodných podmínkách možné realizovat do délky šáru 20 m. Technicky je použití dlouhých šárů velice elegantním řešením, je třeba však počítat, že z důvodů manipulace dojde v takovém případě k prodražení střechy. Je třeba zde připomenout, že tato omezení jsou omezení systémová a na skutečné střeše nemusí být takto dlouhé šáry realizovatelné. Překážkou může být třeba i větrná expozice stavby.

Základem těchto nových technologií je systém dlouhých zaklapávacích šárů se skrytým kotvením k podkladní konstrukci. Montáž je jednoduchá a nenáročná na použití speciálních strojů a nástrojů - sousední šáry jsou spojeny pomocí zaklapnutí speciálního podélného zámku. Není problém vyrábět různé šířky šárů. Volitelné je i podélné vyztužení mělkými prolisy, díky čemuž se úzké a vyztužené šáry z oceli obejdou i bez celoplošného bednění a je možné je klást na latě. Z hlediska připevnění existují dvě varianty. Prvním je systém s jednoduchými příponkami (které jsou přitom vlastně posuvné), který umožňuje realizovat velmi dlouhé šáry (dle provedení a materiálu i přes 20 m). Druhý systém se označuje „nail strip“ a je bez příponek. Místo nich se připevňuje hřebíky nebo vruty do oválných otvorů připevňujícího pásku. Tím je délka šáru omezena na 5 až 8 metrů, použití je však velmi jednoduché i pro neškolené pracovníky. Nevýhodou systémů click oproti klasickým klempířským technikám je omezení použití na rovinné tvary střech. Přesto mají tyto systémy velmi široké uplatnění, kladení je totiž velmi rychlé a nenáročné.

Vzrůstající oblibě se těší velkoplošné střešní panely. Profilace plechů ve formě vlnitých, trapézových, nebo taškových panelů je dostatečně nosná, aby panely mohly být montovány na laťování. Větší či menší rozpon podpěr závisí na použitém materiálu a jeho profilaci. Zatímco v příčném směru umožňuje dilataci materiálu profilace panelů, v podélném směru, kde je plech profilací vyztužen, musí být omezena délka panelů podle dilatačního chování použitého kotvení.

V mnohých případech se používají k titanzinkovým i hliníkovým falcovaným krytinám posuvné příponky ze stejných materiálů. Tyto materiály však nejsou trvale kluzné a tím může dojít k zadření příponek a následně znehodnocení střechy. Zajímavým dilatačním řešením pro menší prvky - typicky pro oplechování parapetů a atik je použití speciálního klempířského tmelu, který zůstává trvale plastický a tím umožňuje tepelně dilatační pohyby.

Dilatace je nutné respektovat, protože si je příroda vytvoří sama, a to je pak nepříjemné, protože stavební konstrukce, v tomto případě hydroizolace, na to nejsou připraveny a toto namáhání nepřenesou. Pravidlo zní, vždy je lepší více dilatací než je ignorovat.

Důsledky zanedbání a prevence

U plechových střech rozhoduje přesnost. Jediný chybný detail se rychle projeví zvýšenou hlučností v interiéru, vlněním nebo zatékáním. Typickým znakem jsou zvuky při změně teplot (praskání, vrzání), viditelné vlnění plechu nebo deformace spojů. Důsledky zanedbání dilatačních spár mohou být fatální:

• Praskliny a deformace střešního pláště: voda může pronikat do konstrukce a způsobovat vlhkost a plísně.
• Poškození nosné konstrukce: může dojít k narušení statiky střechy a jejímu zhroucení.
• Zvýšené náklady na opravy: opravy poškozené střechy jsou nákladné a časově náročné.

Kontrola a údržba dilatačních spár

Pravidelné prohlídky si naplánujte na jaro a podzim, a zároveň zvažte mimořádnou kontrolu po silnějším větru, krupobití nebo jakmile pominou tropické teploty. Prověřte dilatační spáry, kluzné body a oválné otvory, stav těsnění, oplechování a krycí lišty. Dále detaily u hřebene, v úžlabích a u okapových systémů, včetně prostupů, spojovacího materiálu a povrchových úprav.

Tepelné izolace

Lehčené (keramzitové, polystyrenové apod.) cementové směsi (betony, potěry) mají relativně vysoké pevnosti, ale i relativně vysokou objemovou hmotnost. Je do nich obvykle potřeba použít výztuž a je nutné je dilatovat. Jejich doprava se provádí většinou pomocí jeřábu a bádií a jejich výroba není vždy pomocí betonáren možná realizovat. Zpracovávat se musí obvykle ručně. Pro pojížděné střechy jsou velmi vhodné. Polystyrenové klíny (EPS) s přípravou pro natavování izolace jsou naopak velmi lehké, dají se předem připravit podle tvaru střechy a jsou tedy i ve finále tvarovatelné. Jejich transport a pokládka je náročnější na organizaci a bez významné roznášecí desky je nelze použít na pojížděné konstrukce, dále jsou relativně deformabilní a mají nižší pevnost. Co se týká jejich izolační funkce, tak je velmi dobrá. Mírný problém je při řešení detailů, průchodů a styků, kdy je nutné spáry a nedolehy vyplňovat.

Řešením mohou být právě cementové lité pěny, které mohou obsahovat i polystyrenové perly ze samozhášivého polystyrenu. Tyto pěny mají relativně vysoké pevnosti a nízkou objemovou hmotnost. Jsou schopné řešit rozličné podkladní materiály a spády do 4% či 8%. Skupina Českomoravský beton produkuje cementové lité pěny a pěny do spádu pod obchodní značkou PORIMENT. Jejich objemová hmotnost je od 500-700 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5-2 MPa. Příprava podkladu pro tyto pěny je snadná, podklad by měl být čistý, může být mírně nasákavý a může jej tvořit i plech nebo dřevo. Použitelné vrstvy jsou dle zvoleného typu od 2 cm do cca 25 cm v jednom aplikačním kroku. U okrajů střechy je samozřejmě nutné použít bednění pro zabránění úniku pěny. Výroba pěny se provádí přímo na stavbě, pomocí mobilního míchacího a čerpacího zařízení. Stejně tak polystyrenová drť je přimíchávána přímo do stroje na stavbě. To znamená, že z jednoho autodomíchávače, který přiveze speciální cementovou suspenzi, je možné vyrobit kupř. až 18 m3 koncového výrobku. Tento fakt ulehčuje od zatížení staveb vícenásobnými nájezdy. Ukládka pěny probíhá pomocí systému gumových hadic o průměru 50 mm, je tedy pohodlná a fyzicky není náročná. Pěna je pak do dvou dnů pochozí a do týdne zatížitelná.

Skladeb a typů střech a plochých střech existuje samozřejmě mnoho. Kupříkladu jednoplášťové a víceplášťové, nebo standardní a inverzní. U inverzních střech je zamýšlená hydroizolační vrstva až pod vrstvou tepelněizolační. Pro tuto skladbu se cementové pěny obecně nehodí, jelikož jsou i přes svou hutnost mírně nasákavé. Výhoda pěn ale je, že díky vzduchovým pórům, příp. Pro střechy se složitými spády (psaníčka, hřebeny, zalomení) a změnami spádů s hodnotami do 8% je vhodné použít cementovou litou pěnu s polystyrénem PORIMENT PS 500. Tato pěna má po vytvrdnutí objemovou hmotnost 500 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5 MPa. V jednom kroku při spádu okolo 5 % lze aplikovat vrstvu až 20 cm, při větších vrstvách se doporučuje technologická přestávka a navrstvení. Na tuto pěnu lze aplikovat bez problémů natavované pásy, za použití přípravného, asfaltového, penetračního prostředku. Slouží i jako vhodná tepelná izolace, její součinitel tepelné vodivosti je l = 0,11 W. m-1 . Na střechách, které mají naplánované nízké spády a malé stavební výšky (rekonstrukce) a kde není přílišná složitost půdorysu, je vhodné použitá pěny PORIMENT WS 700. Tato pěna je bez polystyrenových perel, a při své objemové hmotnosti 700 kg/m3 má pevnost v tlaku 2 MPa. Součinitel tepelné vodivosti má tato pěna l = 0,13 W. m-1 . K-1. Do tohoto materiálu je možné i použít určité typy kotev vrchní hydroizolace.

Tabulka roztažnosti běžně používaných plechových materiálů

Určité rozptyly hodnot v tabulce se snaží zachytit fakt, že klempířské materiály jsou zpravidla zušlechťovány legováním a jde tedy o různé slitiny. Požadavek, aby vlivem tepelné roztažnosti nevznikalo v materiálu pnutí, které by ho poškozovalo se zdá být samozřejmý, přesto se stále ve své praxi setkáváme s opomenutím v tomto směru. Z tabulky roztažnosti je jasné, že pozinkovaný plech, se kterým mají čeští řemeslníci největší zkušenosti, se roztahuje relativně málo. Navíc není tento materiál křehký, jako například zinek respektive legovaný titanzinek za nízkých teplot.

Dilatační spára je nepostradatelný prvek každé střechy. Její správné navržení a provedení zaručí dlouhou životnost a bezproblémovou funkčnost střešní konstrukce. Nepodceňujte tedy význam tohoto detailu a svěřte realizaci střechy odborníkům, kteří znají platné normy a technologické postupy. Pamatujte: investice do kvalitních dilatačních spár se vám v budoucnu mnohonásobně vrátí!

tags: #dilatace #plochých #střech #informace

Oblíbené příspěvky:

• Moderní betonové laminátové podlahy
• Dřevoobrábění Liberec a okolí
• Návod na pokládku zámkové dlažby
• Dřevěné lamely: Jak vybrat
• Jak vyčistit fasádu domu