Ploché střechy: Konstrukční varianty a moderní řešení

Problematika střešních plášťů je značně široká, neboť tyto konstrukce jsou díky své poloze v objektu vystaveny působení řady vnějších i vnitřních vlivů. Plochá střecha je střecha se sklonem α ≤ 5°. Dnes již nemusí být ploché střechy strašákem, jakým bývaly kdysi. Nespolehlivost plochých střech v minulosti způsobovaly, kromě nekvalitní práce, hlavně nevhodné materiály z oxidovaných asfaltů typu IPA, v lepším případě Sklobit, které navíc bylo nutno chránit vrchním reflexním nátěrem. Pokud požadujeme dlouhou životnost a nulovou údržbu, jsou dnes tyto materiály jako finální vrstva plochých střech naprosto nevyhovující.

Nabízíme proto zásadně izolační pásy modifikované SBS kaučuky. Tyto mají, na rozdíl od pásů z oxidovaných asfaltů, až 50% průtažnost, nosnou vložku z kvalitní polyesterové rohože a jsou na povrchu opatřeny břidličným posypem, který je chrání proti UV záření a činí je po celou dobu životnosti bezúdržbovými. Dále provádíme ochranné nátěry starších střech, které jsou vhodné jako dočasná ochrana stávající izolace, např. k zatmelení drobných prasklin.

Konstrukční varianty plochých střech

Jednoplášťové střechy

Jednoplášťová střecha je střecha, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Jednoplášťové střechy pro nevytápěné objekty, na které nejsou kladeny tepelně izolační požadavky, plní pouze nosnou a hydroizolační funkci. Jejich konstrukce je jednoduchá, spád krytiny zajišťuje sklon nosné konstrukce. Jednoplášťové střechy bez parotěsné vrstvy se navrhují výjimečně a pouze nad prostory, ve kterých je relativní vlhkost ovzduší nižší než 60 %.

Typy jednoplášťových střech:

  • Jednoplášťová střecha nevětraná: Je střecha bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (zjednodušeně řečeno, aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru). Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S nebo Monrock MAX E - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren). Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnout takto - pokud propustí parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.
  • Jednoplášťová střecha větraná: Je jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou. Tato konstrukce obsahuje někde ve své skladbě (tradičně pod horním pláštěm) větranou vzduchovou mezeru. Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strhává ji s sebou proudící vzduch), a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být použity parozábrany s nižší účinností. Aby tedy mohla tato konstrukce fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudícího vzduchu. Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavků normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu o 50 i více procent. Výška větrané mezery je také velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřeba, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera sníží účinnost tepelné izolace (dochází k jakémusi "vytahování tepla" z izolace). Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlna, která je schopna dobře odevzdávat vlhkost do mezery.
  • Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo"): Je střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou.
  • Jednoplášťová střecha "plus": Je střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev.
  • Plochá střecha lehká: Je speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění a výjimečně např. betonové skořepiny. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %.

Dvouplášťové střechy

Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenu na vnější prostředí a je vhodná pro použití nad prostory s vysokou relativní vlhkostí (i nad 80 %).

Inverzní střecha

Jedná se o konstrukci, u které je klasické pořadí vrstev jakosi přehozeno. Jde o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Znamená to tedy, že voda opravdu protéká kolem tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace se totiž používá zásadně extrudovaný polystyren (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti. Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (hlavně v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možností tvorbou defektů jako kondenzace a pod. Proto i STN při použití inverzní střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².

Čtěte také: VELUX okna pro moderní bydlení

Provozní střechy

Provozní střechy jsou střešní konstrukce, které umožňují "využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd."

Typy provozních střech:

  • Pochůzná střecha: Je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů.
  • Pojížděná střecha: Je určena pro trvalé využívání, např. pro pojíždění vozidel a jejich parkování. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly).

Střešní zahrady (vegetační či zelené střechy)

Střešní zahrady esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami. Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květy, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (skalnice a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu). Pro tyto střechy je povětšinou typická v skladbě přítomnost hydroakumulační vrstvy (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha (tzn. bez větrané vzduchové mezery) s hydroizolací odolnou prorůstání kořenů a dalšími přidanými speciálními vrstvami.

Typy střešní zeleně:

  • Extenzivní střešní zeleň: Odolné, nenáročné a do plochy se rozrůstající rostliny, např. mechy, trávy, divoké byliny, kobercové trvalky, skalničky.
  • Kontejnerová zeleň (přemístitelná, mobilní): Umístěná v kontejnerech, přemístitelných nádobách nebo ve velkoobjemových květináčích.

Případová studie: Ploché střechy v Kostomlatech

Hrad Kostomlaty je zřícenina středověkého hradu ze 14. století, nacházející se nad obcí Kostomlaty pod Milešovkou. Hrad bergfritového typu měl v průběhu staletí různé majitele, včetně pánů ze Žerotína a Jakubka z Vřesovic, který jej dobyl během husitských válek. Dnes je chráněnou kulturní památkou s obnovenou vyhlídkovou věží v bergfritu, nabízející krásné výhledy do okolní krajiny, včetně Krušných hor a Českého středohoří. Celkové hodnocení je založeno na několika faktorech, např. příjemná zastávka na cyklovýletě. Hezká zřícenina, krásný výhled z věže, místní se o ní starají a udržují ji. Z Kostomlat je to na hrad docela pěkná túra po zelené značce, nahoře jsme byli příjemně překvapeni, krásně udržovaná zřícenina, nádherný výhled z věže, velmi příjemná obsluha a občerstvení, vstupné je dobrovolné.

I když historické objekty jako hrad Kostomlaty obvykle nevyužívají ploché střechy v moderním smyslu, principy ochrany konstrukcí před vnějšími vlivy jsou univerzální. Při rekonstrukcích historických objektů, kde se přidávají nové funkční části nebo se provádí zastřešení menších ploch, se moderní řešení plochých střech mohou uplatnit s ohledem na zachování celkového charakteru stavby a použití esteticky vhodných materiálů.

Čtěte také: Jak správně vybrat střechu pro chatu

Čtěte také: Ploché střechy: Konstrukční detaily, které musíte znát

tags: #plocha #strecha #kostomlaty #informace

Oblíbené příspěvky: