Konstrukce a provedení plochých střech

Střecha je jednou z nejdůležitějších částí celého domu. Nejenže chrání veškeré zděné konstrukce před vlivy deště a větru, ale také zásadně ovlivňuje celkový vzhled a estetiku domu. V případě špatného provedení nebo následného porušení střechy je zaděláno na pořádné problémy, kterých není lehké se zbavit. Úplně primárně rozlišujeme střechy podle sklonu na střechy ploché a střechy šikmé. Šikmou střechou označujeme všechny střešní konstrukce se sklonem větším než 5°. Ploché střechy si začínají získávat čím dál více majitelů domů a stávají se populárnější. Jedná se o střešní konstrukce, jejichž sklon je nižší než 5°.

Typy plochých střech

Střechy členíme podle jejich konstrukce na ploché a šikmé. Dále pak na jednoplášťové, dvouplášťové a víceplášťové a střechy šikmé na sedlové, pultové a stanové, které v našich podmínkách patří k nejčastěji užívaným. Ploché střechy dělíme i dle jejich funkce na omezeně pochůzné, pochůzné, pojízdné a zelené. Ploché i šikmé střechy mohou být tvořeny jedním nebo také více plášti.

Jednoplášťové ploché střechy

Jednoplášťové střechy, ať už jsou šikmé či ploché, se vyznačují tím, že v jejich skladbě se nevyskytuje žádná vzduchová mezera. U plochých střech je jednoplášťová střecha častější volbou. Díky vývoji v oblasti stavebních materiálů byly vyřešeny veškeré problémy, které v minulosti omezovaly použití plochých střech, hlavně tedy problémy spojené s odváděním vodních par. To už v této době naštěstí neplatí a můžete se spolehnout, že při správném provedení bude jednoplášťová střecha fungovat skvěle.

Konstrukce jednoplášťové střechy

  • Jednoplášťová střecha omezeně pochůzná je konstruována stropem nad posledním podlažím, spádovou vrstvou, parozábranou, tepelnou izolací a hydroizolací.
  • Jednoplášťová střecha pochůzná má na hydroizolaci navíc uloženu betonovou mazaninu a ideálně ještě dlažbu. Taková střecha pak může i plnit funkci terasy.
  • Zelená střecha má na hydroizolaci uloženu geotextilii, která chrání hydroizolaci, dále štěrk, liapor, kačírek, který tvoří drenáž, na něm rašelinu, ale i jinou hydroakumulační vrstvu, opět geotextilii jako vrstvu filtrační a nakonec až střešní vegetační substrát.

Jedním z nejpodstatnějších rizik je i nesnášenlivost běžně užívaných fólií z měkčeného PVC s polystyrenem a asfalty. Tyto materiály je od sebe proto nutné oddělit speciální fólií.

Dvouplášťové ploché střechy

U dvouplášťových střech jsou jejich oba pláště oddělené vzduchovou mezerou, která větrá, případně i větraným půdním prostorem. Ve skladbě dvouplášťových střech je zařazena vzduchová mezera, která je obvykle větraná a zajišťuje bezpečné odvedení vodních par do exteriéru. Aby dvouplášťová střecha správně fungovala, musí být spodní plášť dokonale vzduchotěsný, horní plášť musí mít aspoň minimální tepelný odpor a mezera mezi plášti musí být dostatečně větraná. U plochých střech není dvouplášťové řešení tak frekventované jako u střech šikmých. Pro správné fungování musí být konstrukce opatřena větracími otvory, které zajišťují nasávání a odvádění proudícího vzduchu. Je třeba dbát na to, aby nebyly otvory překryty mřížkou, která by omezila prostup vzduchu dovnitř nebo ven.

Čtěte také: VELUX okna pro moderní bydlení

Konstrukce dvouplášťové střechy

  • Střechy dvouplášťové se skládají ze stropní konstrukce nad posledním nadzemním podlažím, spádové vrstvy, parozábrany, tepelné izolace, alespoň 10 cm silné vzduchové mezery, nosné konstrukce horního pláště a hydroizolace.

Na tu ještě lze uložit betonovou mazaninu a případně i dlažbu. Konkrétní materiály a tloušťky vrstev vždy navrhne projektant, který projekt domu zpracovává.

Odvodnění plochých střech

Kromě samotné konstrukce střechy je podstatné i její odvodnění, proto u ploché střechy potřebujeme dosáhnout sklonu alespoň 3 %, lépe až 5 %, ale i více. Dále jsou podstatné odvodňovací žlaby a střešní vtoky a samozřejmě i způsob, jakým jsou provedené dilatační spáry. Dalším podstatným prvkem je dnes běžně užívané mechanické kotvení vrstev střešních plášťů plochých střech.

Krokevní konstrukce

Krokve tvoří střešní plochy, probíhající od hřebene střechy kolmo k okapní hraně. Aby bylo možné do krokví připevnit kontralatě, bednění a střešní latě, neměla by být šířka krokví menší než 60 mm. Krokve se rozmisťují ve vzdálenosti 0,75 m až 0,9 m. Krokve se pod hřebenem spojují přeplátováním, kosým srázem s přibitými krátkými příložkami apod. Krokve jsou zatížené tíhou střešní krytiny, vrstev tepelné izolace, podhledu, sněhem a větrem. Jsou zhotoveny z fošny nebo z hranolového řeziva. Krokve se provedou pokud možno z jednoho kusu dřeva. Přenášejí tíhu střešního pláště, vrstev tepelné izolace, podhledu, sněhu a účinek větru na vaznice a pozednice.

Na obvodových stěnách jsou krokve uloženy na pozednice. U zděných objektů jsou pozednice uložené celou svou plochou na půdní nadezdívce. Horní plochu půdní nadezdívky je vhodné vyrovnat vrstvou betonového potěru v tloušťce alespoň 50 mm, aby pozednice na nadezdívce ležely celou plochou. Pozednice nejsou namáhané na ohyb, proto jsou osazené naplocho. Krokve působí na pozednice v úrovni jejich horních ploch také určitými vodorovnými silami. Proto je nutné důkladné kotvení pozednic. Kotvení pozednice musí být provedeno pečlivě a bývá z páskové oceli.

Typy krovových soustav

V českém prostředí je nejrozšířenější soustava vaznicová. V dřívějších dobách se hojně používaly krovy hambalkové a věšadlové, dnes se je domech s malým rozpětím střech (do 6 metrů) nejčastější zjednodušený krov krokvový. Známá je též soustava vlašská, používaná na nízkých střechách. Provedení krovu závisí na především na velikosti stavby, rozpětí, sklonu a tvaru střechy, účelu využití budovy a prostředí. Vazba je příčný profil krovu. Vazby se dělí na plné a jalové. Plná vazba je taková, která nese ostatní části krovu. Jalová vazba je taková, která obsahuje jen nesené části krovu, tj. krokve.

Čtěte také: Jak správně vybrat střechu pro chatu

  • Vaznicová soustava: Je základní druh krovu vhodný i pro komplikovanější a větší půdorysy střech, neboť pomocí několika vaznic může vzniknout konstrukce s velkým rozpětím. Základním nosným prvkem je vaznice, které jsou podepírány sloupky, díky kterým je přenášeno zatížení do vazného trámu. Podle polohy sloupků a celkového rozložení zbylých prvků rozdělujeme vaznicové krovy na stojatou stolici a ležatou stolici. Krokve krovů vaznicové soustavy musí být podpírány vaznicemi ve vzdálenosti 4 až 4,5 m. U krovu bez vrcholové vaznice může být délka krokví od střední vaznice k hřebeni pouze 2 až 2,5 m. V místě, kde jsou vaznice podpírány, je nosná konstrukce krovu, tzv. plná vazba.
  • Hambálková soustava: Všechny vazby krovu jsou stejné, skládají se ze dvou krokví a hambálku. Hambálek přenáší tahovou i tlakovou sílu. Vazby jsou uloženy u zděných staveb na řádně kotvené pozednice. U hambálkové soustavy se nevyskytují žádné jalové vazby, tudíž každá jedna vazba je plná (s vazným trámem). Vyznačuje se přidáním speciálního střešního prvku neboli hambálku. Jedná se o prvek, který spojuje dvě protější krokve a při symetrickém zatížení funguje jako vodorovná střešní podpěra. Často se využívá řešení, že vytvoříte hambálek z kleštin, čímž zabráníte omezení průřezu krokve. Důležité je zajistit zachycení horizontálních sil, které se s větším rozpětím střechy zvyšuje.
  • Příhradové vazníky: Vazníky je možné rozdělit na plnostěnné a příhradové. Plnostěnné vazníky se používají převážně pro zřízení střech pro halové dřevostavby. Pro bytovou a občanskou výstavbu se většinou pro zřízení střech a jako nosné prvky stropů nebo podhledů používají příhradové vazníky s rozpětím od šesti až do několika desítek metrů. Příhradové vazníky se vyrábějí ve specializovaných provozovnách a na stavbu se dodávají jako hotové, kde se provádí jejich osazení a zavětrování. Zavětrování plní důležitou funkci, protože přenáší nejen síly od větru, ale zabezpečuje tlačené oblasti vazníků proti vybočení.

Krov o rozponu 5 až 7 m nemá plné vazby, páry krokví jsou ve vrcholu vyztuženy fošnou s průřezem nastojato, která částečně tvoří vrcholovou vaznici a v podélném směru vyztužuje krov. Fošna (vrcholová vaznice) je ve vrcholu upevněna jednostrannými nebo oboustrannými kleštinami z prken tloušťky 25 až 30 mm. Krov o rozponu 6 až 8 m vyžaduje vrcholovou vaznici, která podpírá krokve u hřebenu a vyztužuje krov v podélném směru. Volná délka krokví je 4 až 4,5 m. Podpůrná stolice má tvar jednoduchého věšadla. Krov o rozponu 8 až 11 m se střední vaznici musí mít krokev s mezilehlou podporou - střední vaznicí. Střední vaznice je podepřena svislými sloupky s pásky a přenáší zatížení krovu do vazního trámu, který má být podpírán střední zdí. Kleštiny nad pozednicí mají být upevněny na vzpěře sloupku. Krov o rozponu 8 až 11 m s ležatou stolicí má střední vaznice nesené jednak vzpěrami, jednak kleštinami. Vzpěry jsou do krokví zapouštěny a čepovány, někdy je spoj proveden dvojitým zapuštěním a zabezpečen dvěma svorníky. Šikmý pásek se ke střední vaznici připevní lípnutím a přibije; ke vzpěře bývá připojen postranním čepem. Profil této vazby je častý u zemědělských staveb, kde je zapotřebí volný půdní prostor. Půdní nadezdívka se pak ještě zvyšuje.

Krov o rozpětí 12 až 14 m a větší musí mít při běžném sklonu střechy krokve podpírány středními vaznicemi a vrcholovou vaznicí. S ohledem na polohu středních zdí využitých k podpoře vazních trámů nebo bačkor se sestrojují plné vazby v různých variantách a skladbách za použití konstrukčních systémů daných stolicemi nebo věšadly. Konstrukce vázaných krovů pro velká rozpětí a bez mezilehlých podpor jsou nehospodárné a nevýhodné. Pro velká rozpětí se používají příhradové vazníky hřebíkové a svorníkové.

Materiály pro krokevní konstrukce

Základním stavebním materiálem krovu je bezkonkurenčně dřevo. Ačkoli s vývojem v materiálovém inženýrství vstupují na trh i krovové prvky z jiných materiálů, které se snaží zajistit si svou pozici na trhu. Můžete se tedy setkat i s krovy vyrobenými z oceli nebo železobetonu, které ovšem mají velmi velkou hmotnost a na střechy rodinných domů nejsou příliš vhodné. Na krovovou konstrukci nelze použít jen tak ledajaké dřevo. Ne všechny druhy jsou díky svým vlastnostem vhodné. Dřevo pro výrobu krovu by nemělo obsahovat velké množství suků, mělo by být dostatečně proschlé a zároveň lehké. Proto je vhodné dřevo z jehličnanů, zejména tedy ze smrku a borovice. Zatímco smrkové dřevo je lehčí a levnější, tak dražší borové dřevo zase díky většímu obsahu pryskyřic odolá i horším povětrnostním podmínkám. Obvykle se veškeré dřevěné součásti krovu připravují z tříděného smrkového řeziva. V žádném případě na materiálu nesmí zůstat zbytky kůry. Tříděné řezivo by při zabudování mělo mít maximální vlhkost 18%. Při budování krovu musí být zajištěno splnění vlhkostní podmínky dřeva. Abyste dosáhli spolehlivosti a co největší životnosti krovu, tak je třeba dřevo patřičně ochránit před působením dřevokazného hmyzu a hub. Impregnaci lze provádět namáčením, postřikem, nátěrem či tlakováním.

Montáž krokevní konstrukce

Postup prací v případě obou typů krovů je stejný, jen umístění některých prvků se může lišit. Cílem je, aby byla vytvořena dostatečně tuhá a zároveň odolná krovová konstrukce, na kterou se poté už může aplikovat střešní krytina.

  1. Založení profilu: Založením profilu rozumíme narýsování plné vazby ve skutečné velikosti, v měřítku 1 : 1. Vyhledáme dostatečně velké rovné místo pro provizorní pracovní podlahu položenou na polštáře z trámů. Pro jednoduchý krov sedlové střechy lze prkennou podlahu zhotovit z prken položených pod příští prvky profilu krovu. Na tuto pomocnou konstrukci se tužkou přesně narýsují všechny konstrukční prvky krovu.
  2. Osazení vazného trámu: V případě plné vazby s vazným trámem je druhým stavebním krokem jeho osazení příčně na směr hřebene. Začínáme zpravidla od vazního trámu. Na pomocné prkno narýsujeme horní hranu vazního trámu a jeho délku; skutečné rozměry si předem ověříme přímo na stavbě.
  3. Montáž krokví: Na pomocná prkna narýsujeme krokve (zpravidla stačí vrchní hrana), dále pozednice a vaznice. Na osazené mezilehlé vaznice si předem vyznačíte místa, kde budete montovat krokve. Rozestupy mezi nimi převezmete z projektové dokumentace, příp. stanovíte změřením rozpětí střechy a poté jednoduchým výpočtem. Po zaříznutí horního konce krokve se musí ještě doplnit opsání spoje na otřich. Šířka krokve se rozdělí na tři díly a pomocí úhelnice se doplní šířka čepu. Ostřih se sesadí ještě na šabloně dohromady, vyvrtá se v něm otvor a zarazí se kolík. Potom se na krokve narýsují sedla pozednic a vaznic a průsečíky kleštin.
  4. Montáž kleštin: Kleštiny jsou osazeny v krovu obvykle pod vaznicemi. Jejich účelem je vodorovné spojení krovu v této úrovni, aby nemohlo docházet k pohybu vaznic. V případě hambálkové soustavy namontujete kleštiny na všechny krokve, zatímco u soustavy vaznicové je namontujete pouze na krokve krajní a soustavu ztužíte namontováním sloupků. Kleštiny se do sloupků zapouštějí zpravidla kampem; proto se musí vždy přikládat, aby kamp správně sedl.
  5. Zavětrování: Po dokončení plných vazeb provedeme vazbu v podélném směru. Do vaznic upravíme dlaby pro čela sloupků a dlaby pro pásky. V páscích provedeme čepy.
  6. Ostatní prvky: Sloupky položíme pod vaznice, opíšeme čepy do vaznice a do vazního trámu a dlaby pro vzpěru. Vazní trámy přiřízneme a provedeme na nich dlaby pro sloupky a vzpěry. Pak vyhloubíme na sloupcích čepy, ve vzpěrách šikmé čepy rovnočelné se zapuštěním.

Všechny krokve a všechna dřeva plných vazeb označíme římskými číslicemi a pravé krokve označíme ještě zvláštní značkou, např. křížkem.

Čtěte také: Ploché střechy: Konstrukční detaily, které musíte znát

Zateplení plochých střech

Zvýšení tepelného odporu a zlepšení tepelně izolačních vlastností střech vrstvou tepelné izolace je v nynější době již téměř samozřejmostí. Díky velkému zájmu o zateplení střešních konstrukcí vzrostlo také množství způsobů, jak zateplení střechy provést a jaký materiál na zateplení použít. Podle umístění izolace rozlišujeme zateplení mezikrokevní (u dvouplášťových šikmých střech a nadkrokevní (ty se mohou použít u jednoplášťových i dvouplášťových střech).

  • Deskové izolace: Se požívají v nadkrokevní variantě a jsou obvykle vyráběny z expandovaného polystyrenu, PUR nebo PIR pěny. Izolační desky obvykle tvoří jádro sendvičové skladby vrstev střešní konstrukce. Výhoda sendvičových střech poté spočívá hlavně v rychlé a značně zjednodušené montáži. Všechny tyto materiály mají navíc výrazně lepší tepelně izolační vlastnosti než například minerální vata.
  • Minerální vata: Jedná se o nejrozšířenější druh izolace využívané na zaizolování šikmých střech. Lze ji uložit jak v nadkrokevní, tak také v mezikrokevní variantě. Vyrábí se ve velké škále rozměrů, takže je její aplikace na stavbě poté poměrně snadná. Bohužel zateplení střechy pouze mezi krokvemi není dostatečné z důvodu výskytu tepelných mostů (dřevo lépe vede teplo), a tak je potřeba přidat ještě jednu vrstvu tepelné izolace pod tyto krokve (zpravidla v tloušťce 40-60 mm).
  • Foukaná izolace: Jedná se o poměrně moderní, ale časem ne tolik ověřený způsob zateplení střechy. Výhodou je možnost aplikace izolace i do těch nejméně přístupných míst pomocí speciálního aplikačního přístroje. Jako izolant se v případě foukané izolace používá celulóza, minerální izolace, polystyren, nebo dřevovlákno.

Postup zateplení střechy

Na samotném zateplení střechy není nic tak složitého, aby to pár šikovných českých ručiček nezvládl. Základem je výběr správné tepelné izolace a dalšího materiálu, jako je například parozábrana. V každém případě je důležitá správná instalace, aby bylo dosaženo požadovaného efektu. V žádném případě nešetřete na tloušťce izolace.

  1. První vrstva izolace: První vrstvu izolace, tedy tu mezi krokvemi, zvolte o stejné tloušťce jako je výška krokví a šířku izolace volte podle rozteče sousedních krokví. Poté si správně zvolený materiál nařežte a můžete je vkládat mezi krokve.
  2. Parozábrana: Po dokončení tohoto kroku připevníte parozábranu ke krokvím, příp. pomocnému roštu. Jednotlivé části fólie důkladně slepte parotěsnící lepící páskou.
  3. Druhá vrstva izolace a podhled: Následuje montáž roštu, který tvoří nosnou konstrukci pro druhou vrstvu izolace (tu podkrokevní) a také pro budoucí sádrokartonový podhled. Rošt je obvykle hliníkový a připevňuje se na krokve zespodu nebo zboku.

V případě pokládky lehké střešní krytiny, kdy střechu celou obedníme, nám pak vzduchová mezera vznikne mezi bedněním a tepelnou izolací. Zásadně konstruujeme 2 pláště, kdy bude mezi difúzní fólií a střešní krytinou vzduchová mezera (tu nám vytvoří kontralať). Systém však může být i tříplášťový, kdy bude vzduchová mezera i mezi difúzní fólií a tepelnou izolací.

Ochrana a údržba

Samozřejmě, že musíme veškeré dřevo do krovu použité opatřit buď ochranným nátěrem, nebo tlakovou impregnací. Chráníme tak svůj krov před dřevokazným hmyzem, houbami, plísněmi a hnilobami. Nakonec též musíme všechny dutiny, které sousedí s vnějškem (exteriérem) střechy opatřit speciálními síťkami proti hmyzu a po obvodu střechy zalištovat. Pokud předpokládáme větší zatížení (ale třeba i při rekonstrukcích šikmých střech, kdy vyměňujeme jen některé dřevěné prvky), lze pro zvýšení tuhosti krovu použít i prvky z válcovaných ocelových profilů. Ty musíme stejně jako veškeré konstrukční prvky dřevěné též opatřit ochrannými nátěry. Ocel však v takovém případě nesmí procházet tepelnou izolací, jelikož by se nám vytvořily nežádoucí tepelné mosty, ani nemohla kondenzovat vlhkost.

tags: #plocha #strecha #krokev #konstrukce #a #provedení

Oblíbené příspěvky: