Skladba ploché střechy: Kompletní průvodce

Plochá střecha je definována dle ČSN 73 1901-1 jako konstrukce, která shora ohraničuje a chrání pozemní stavbu proti povětrnostním vlivům, se sklonem do 5°. Využití ploché střechy oproti šikmé má mnohá opodstatnění. Zejména umožňuje plné využití plochy posledního podlaží oproti obytnému podkroví pod šikmou střechou. Z architektonického hlediska do určité míry symbolizuje moderní stavění oproti šikmé střeše, která v historii neměla alternativu z důvodu neexistence plošně vodotěsných materiálů, které by se daly pro hydroizolaci využít. Současné stavění se bez plochých střech neobejde. Oblíbené jsou i u bytových a rodinných domů, kde otevírají možnosti hmotového a tvarového uspořádání a v neposlední řadě možnosti využití střech pro terasy a zahrady (tzv. zelené střechy).

Typy plochých střech

Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Podle počtu plášťů se ploché střechy dělí na jednoplášťové, dvouplášťové a víceplášťové. Dalšími používanými typy střech jsou střechy inverzní (nebo také s opačným pořadím vrstev) a střechy kompaktní. Volba druhu ploché střechy závisí na parametrech vnitřního prostředí (jako teplota vnitřního vzduchu a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu) a případných požadavcích na provoz na střeše.

Jednoplášťové střechy

Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Před několika desetiletími byly problematické z důvodu neexistence nebo nedostupnosti kvalitních materiálů. Jednoplášťová střecha je taková, která ve své skladbě neobsahuje větranou vzduchovou mezeru. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (zjednodušeně řečeno, aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru).

Požadavky na jednoplášťové střechy

  • Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace.
  • Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy).
  • Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren).
  • Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnou následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.

Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových. Spádová vrstva může být vytvořena také klíny tvarované tepelné izolace.

Dvouplášťové a víceplášťové střechy

Víceplášťové střechy mají mezi jednotlivými plášti s izolačními vrstvami vzduchovou mezeru (označuje se také jako vzduchová vrstva), obvykle větranou, jejímž účelem je odvést ze střechy vlhkost pronikající difuzí z interiéru do skladby střechy. Dvouplášťová střecha je střecha, která někde ve své skladbě (tradičně pod horním pláštěm) obsahuje větranou vzduchovou mezeru. Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strhává ji s sebou proudící vzduch) a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být užity parozábrany s nižší účinností.

Čtěte také: VELUX okna pro moderní bydlení

Požadavky na dvouplášťové střechy

  • Při splnění důležitých podmínek v ní nedochází ke kondenzaci vodní páry.
  • Podmínkou je mimo jiné dokonale vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy.
  • Z hlediska míry větrání platilo v ČSN o navrhování střech, že plocha přiváděcích větracích otvorů má být min. 1/100 plochy střechy, plocha odváděcích otvorů ještě o 10 % větší. Plocha otvorů má být ještě větší při nadměrných délkách vzduchových vrstev.
  • Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor, který odpovídá např. dřevěnému bednění nebo silikátové konstrukci. Neodpovídá např. pouhému trapézovému plechu.
  • Požadavek na dokonale těsný spodní plášť má zabránit nekontrolovanému proudění vzduchu a vodní páry do vzduchové vrstvy vlivem netěsností. Množství vodní páry v mezeře je pak násobně větší a dimenze větrání střechy nemusí stačit na její odvedení.
  • Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil.

Tyto skladby střech se hodí nad vlhké prostory, do horských oblastí a také samozřejmě na bytovou výstavbu a občanskou vybavenost. Oproti jednoplášťovým střechám jsou náročnější na provádění. Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.

Inverzní střechy

Inverzní střecha je konstrukce, u které je klasické pořadí vrstev jaksi přehozeno. Jedná se o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Znamená to tedy, že voda opravdu protéká kolem tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace je totiž užíváno zásadně extrudovaného polystyrenu (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti.

Specifika inverzních střech

  • Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (zejména v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možnou tvorbou defektů jako kondenzace apod.
  • Proto i ČSN při použití obrácené střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno.
  • Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².

Zelené střechy

Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květiny, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (netřesky a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu). Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha.

Materiály pro ploché střechy

Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití. Již v úvodu jsme si řekli, že hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy.

Hydroizolační materiály

  • Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození.
  • Hydroizolační fólie: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření.

Tepelné izolace

  • Tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS).
  • Tuhé desky z minerálních vláken (obvykle čedičových).
  • Extrudovaný polystyren (XPS) pro inverzní střechy.
  • Minerální vlna pro dvouplášťové střechy.

Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu.

Čtěte také: Jak správně vybrat střechu pro chatu

Odvodnění plochých střech

Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy.

Systémová řešení pro ploché střechy

Systémové skladby a systémové detaily pro ploché střechy usnadňují práci při navrhování střešních plášťů u novostaveb. Tato systémová řešení jsou k dispozici ke stažení ve formátech PDF, DWG a DOC. U oprav stávajících střešních plášťů je nutné postupovat individuálně. Skladby představují spolehlivé a ověřené řešení konstrukcí střech. Skladby jsou tříděny podle konstrukčního provedení střechy na střechy s povlakovou hydroizolací, vegetační střechy, provozní střechy a střechy se skládanou krytinou. Zohledňují obvyklé použití na nejrozšířenější typy staveb (např. rodinný dům, bytový dům, výrobní hala). Skladby mají doloženy všechny běžně požadované parametry, jako jsou tepelnětechnické, požární nebo akustické, potřebné pro jejich návrh. Některé jsou stanoveny výpočetně, mnohé ale experimentálně.

V prospektu Ploché střechy naleznete ucelený přehled ověřených a spolehlivých střešních skladeb pro ploché střechy z hlediska jejich hlavního použití:

  • vegetační střecha
  • nepochůzná střecha
  • pochůzná střecha
  • střecha pro halové objekty
  • střecha s fotovoltaickými panely

Nezapomeňte, že každá střecha je jedinečná a návrh konstrukce by měl být proveden odborníkem - ať už projektantem, nebo renomovanou prováděcí firmou. Střecha je nejdůležitější a nejsložitější část domu.

Čtěte také: Ploché střechy: Konstrukční detaily, které musíte znát

tags: #plocha #strecha #skladby

Oblíbené příspěvky: