Plovoucí podlaha a palubky: Komplexní průvodce výběrem a pokládkou

Podlahová krytina je základem každého interiéru a výrazně ovlivňuje jeho celkový vzhled, atmosféru i funkčnost. V současné době patří mezi nejoblíbenější typy plovoucí podlahy a tradiční dřevěné palubky. Ať už se rozhodnete pro moderní plovoucí podlahu nebo klasické palubky, je důležité znát jejich vlastnosti, výhody i nevýhody, a především vědět, jak na správnou pokládku a údržbu.

Co jsou podlahové palubky a jejich specifika

Podlahové palubky jsou jednovrstvé podlahové díly, jednoduše řečeno prkna, vyrobená obvykle ze smrku, méně často z borovice, modřínu, nebo z listnáčů. Mívají tloušťku 2 až 3 cm. Mohou být (ne vždy nutně) opatřena spojovacím perem a drážkou po dlouhé straně. Jedná se o masivní, celodřevěné podlahy, zpravidla formátované řezivo s perem na jedné straně a drážkou na druhé.

Historie a přirozené vlastnosti dřevěných palubek

Dřevěná prkna si lidé na podlahy obytných místností pokládali pravděpodobně od chvíle, kdy dokázali takové prkno vyrobit. Zároveň jde ovšem o materiál velmi objemově nestálý, citlivý na vlhkost i teplotu. Ty způsobují bobtnání nebo sesychání a praskání. Palubky ani nemusí nasáknout odspodu, stačí vzdušná vlhkost, kterou absorbují a opětovné vysoušení např. průvanem a časem se prkna kroutí, ve spojích zvedají a mohou praskat. Podlahy nejsou stabilní: i dobře přivrtané palubky se časem rozvolní a při chůzi vrzají a skřípou.

Rozdíl mezi obkladovými a podlahovými palubkami

V porovnání s palubkami určenými na obkládání stěn a stropů jsou ty podlahové mohutnější. Dříve bylo rozlišení palubek snadné. Obkladové palubky mívají na jedné straně zkosenou hranu, podlahové palubky měly strany ostré, nezkosené. Ale dnes mohou mít malou frézku i palubky na podlahu, takzvanou mikrofázi. Mikrofáze slouží pro jemné maskování, když podlaha v různých ročních obdobích „pracuje“. Mikrofáze od sebe zároveň jednotlivé na podlahu položené palubky vizuálně odděluje, což může vypadat lépe než jedna velká plocha. Při nákupu je dobré si proto rozměry jednotlivých dílců změřit.

Tloušťka a profily palubek

Podlahové palubky mají větší tloušťku než palubky obkladové, a to 19, 24, 28 a 40 mm, přičemž nejužívanější je 28 mm. Tloušťky 40 mm jsou určeny pro prostory s extrémním zatížením. Horní, tedy lícová strana palubky je hoblovaná a dobře zbroušená. Běžné palubky mají na obou stranách podlahový profil, kde je na straně palubky vyfrézované pero a drážka a zbytek výšky profilu má úhel 90° a je bez zkosení. Prkna podlahových palubek mají nejčastěji pro tloušťku 19 mm šířku 121 mm.

Čtěte také: Výběr podlahy: Dřevo nebo Vinyl?

Materiály podlahových palubek

Krásnou a kvalitní podlahu dělá nejen povrchová úprava, ale především volba dřeviny. V našich končinách jsou k dostání podlahové palubky především ze smrku, borovice, případně ze severského smrku a severské borovice. Dále se podlahové palubky vyrábí z modřínu jak ve zdejší, tak i severské variantě a z dubu. Pro snadnou dostupnost a nízkou cenu jsou smrkové podlahové palubky nejčastější variantou. Smrkové podlahové palubky jsou však poměrně měkké.

Velmi oblíbený, pevný a odolný je především dub, i když je bohužel také finančně nejnákladnější. Vyšší cena dubových podlahových palubek se vám ale vrátí v delší živostnosti celé podlahy a v jejím luxusním vzhledu.

U nás patří ke klasice palubky z jehličnatých dřevin, které jsou také podstatně levnější než palubky z listnáčů. Vyrábějí se v tloušťkách 19, 21, 24, 28 mm ze smrkového, borového či modřínového dřeva. Vzhledem k úsporám materiálu i snižování ceny je dnes nejoblíbenější tloušťka 28 mm. Největší zájem je o borovici: její světlé dřevo má přirozenou krásu a po nějaké době se jemně zabarvuje do červena. Je tvrdší než smrk a tedy odolnější proti nárazům. Smrkové palubky vypadají v ploše stejnoměrně, borovice je díky zbarvení a sukatosti rozmanitější a po několika letech, kdy se projeví nepravidelné zabarvení a vystoupí léta, jde o esteticky bezkonkurenční podlahu. Pro zákazníka je nejlepší objednat si borovici přímo z výroby, nechat ji ohoblovat, vysušit a pokládat. Těží se jen v zimě, proto ji v létě těžko seženete.

Dovozové modřínové palubky jsou zpracované pro plovoucí položení v rozměrech 15 mm tloušťka, 192 mm šířka, 2,5 délka. Jejich cena je však dosti vysoká. Palubky z listnatých dřevin jsou na rozdíl od palubek z jehličnanů největší podlahový luxus, jaký si lze dopřát. Vyrábějí se z dubu, buku, javoru, olše, merbau, ořechu, afrických dřevin, teaku. Počet dekorů je však omezený, protože ne každá dřevina se pro toto využití hodí. Mohou se pokládat na rošt nebo v plovoucím provedení na velkoplošné materiály - OSB desky, dřevotřísku. Stojí od 2000 do 4000 Kč/m² a pro bytové účely se používají jen výjimečně. Pro běžné využití jsou vhodnější listnaté dřeviny zpracované jako parkety nebo ve formě třívrstvých lamel.

Třídění a vlhkost palubek

Kvalitativně se podlahové palubky podle ČSN EN 13 990 třídí do tříd A, B a C, musí splňovat všechny požadavky normy ČSN EN 14 342. Důležitou vlastností podlahových palubek je jejich vlhkost, která se podle normy musí pohybovat v rozmezí 10 ±2 %. Před pokládáním změřte nebo si nechte změřit vlhkost podlahovek. Byť výrobci na výrobu používají vysušené dřevo, palubky mohly vlhkost nasát během skladování.

Čtěte také: Plovoucí dřevěná podlaha: Instalace krok za krokem

Plovoucí podlaha: moderní alternativa

Plovoucí podlaha, běžně známá i jako „plovoučka“, je oblíbený typ podlahové krytiny. Tomuto druhu podlahy říkáme plovoucí proto, že není pevně přichycen k podkladu. Dílce se vzájemně spojují systémem integrovaných zámků (případně se lepí) a nejsou pevně spojené s podkladem.

Typy plovoucích podlah podle materiálu

  • Laminátová plovoucí podlaha: Je cenově dostupná a nabízí široký výběr dekorů. Imituje vzhled dřeva, kamene či dlažby. Tato podlaha má ale problém s vlhkostí a kontaktu s rozlitou tekutinou. Neblaze proslula i svou hlučností i tvrdostí a je studená na dotek. Lamináty se osvědčují v panelových domech, protože nejsou tak citlivé na nízkou relativní vlhkost vzduchu, která je zde častým jevem. Na druhou stranu laminát přenáší hluk znatelně víc než dřevo a v panelácích, kde nejsou plovoucí betonové podlahy, rezonuje celá konstrukce.
  • Dřevěná plovoucí podlaha: Zde mluvíme o podlaze z více vrstev dřeva. Její cena začíná na vyšších částkách. Navíc absorbuje vlhkost, takže neustále pracuje. Její údržba také není jednoduchá - vyžaduje pravidelné lakování. Třívrstvé dřevěné podlahy jsou velmi pokrokový výrobek. Když se k sobě slepí dvě vrstvy dřeva kolmo na letokruhy, minimalizuje se tím podélný krut každé z vrstev a takový výrobek se dále opatří třetí vrstvou, u které jde především o vzhled. Pohledově atraktivní horní vrstva se pak povrchově ošetří lakem nebo olejem a celý třívrstvý výrobek se projede frézou, která po jeho hraně vybere důmyslnou montážní drážku.
  • Vinylová plovoucí podlaha: Je známá svou odolností vůči vodě a vlhkosti. Potěší také širokou škálou designů, vysokou odolností, snadnou údržbou a dobrými tepelně-izolačními vlastnostmi.
  • Korková plovoucí podlaha: Ekologická volba, neboť korek je obnovitelný materiál. Má také výborné tepelně-izolační vlastnosti. Je ale třeba pravidelné lakování a v porovnání s ostatními není tak mechanicky odolná.

Výhody a nevýhody plovoucích podlah

Plovoucí podlaha nabízí jednoduchou instalaci, a to díky systému zámkových spojů. Plovoucí podlaha je všestranná. Položíte ji na různé typy podkladů a při správném výběru i na podlahové topení. Plovoucí podlaha se snadno udržuje.

Laminátové a dřevěné plovoucí podlahy mohou být citlivé na vlhkost. Při nadměrném vystavení vodě nabobtnají a deformují se. To však neplatí pro vinylové plovoucí podlahy, které jsou známé svou odolností. Plovoucí podlahy mohou být hlučné, zvláště pokud nejsou správně podloženy kvalitním izolačním materiálem. Vybrané vinylové podlahy mají integrovanou podložku pro snazší pokládku. V případě poškození je oprava plovoucí podlahy náročnější, protože často vyžaduje rozebrání větší části podlahy.

Příprava před pokládkou

Základem pro to, aby byla plovoucí podlaha dobře položena a dlouho nám vydržela, je především příprava podkladu. Ten by měl být dokonale rovný. Například není vhodné pokládat podlahu přímo na linoleum. Nejlepší je starou krytinu, různé zbytky lepidel či nátěrů odstranit a podklad vyrovnat pomocí nivelační stěrky. Jeho nerovnost by neměla být vyšší než 2 mm na metr délky. Podklad pod plovoucí podlahu by měl být také suchý. Betonový podklad se proto musí nechat vyzrát, ke slovu přicházejí penetrace, stěrky.

Do prostoru nesmí zatékat voda, všechna okna a dveře musí být již nainstalované a plně funkční. Vždy zkontrolujte teplotu a vlhkost vzduchu v místnosti. Teploty by měly být udržované v rozmezí mezi 18 ° C a 22 ° C s relativní vlhkostí mezi 45 % - 65 % před, během a po celou dobu životnosti dřevěné podlahy.

Čtěte také: Výhody dubových plovoucích podlah

Aklimatizace dřevěných materiálů

Aklimatizace dřevěné podlahy musí probíhat v místnosti, kde se má dřevo pokládat, a to alespoň 72 hodin před pokládkou. Materiál by měl být celou tuto dobu uchováván v původním obalu. Materiály z jejich obalů vyjímejte těsně před instalací. Pokud teplota materiálu je stejná jako v místnosti a vlhkost dřeva je 8% (± 2%), pak dřevo nevyžaduje žádnou další aklimatizaci. Nízká úroveň vlhkosti může způsobit smrknutí dřeva, i když naopak vysoká úroveň může způsobit rozšíření. Běžnou příčinou nízké vlhkosti je používání topení na příliš vysoké teplotě. V létě je vlhkost obecně na nejvyšší úrovni, proto by se prkna podlahy nacházely těsně vedle sebe. V zimě, kdy se běžně používá topení, úroveň vlhkosti obecně nižší, a tak se vytváří mezery mezi prkny.

Nezbytné je, aby vám dodavatel přivezl palubky delší dobu před jejich montáží (většinou se uvádí dva týdny). Jedině v takovém případě bude mít materiál dostatek času k aklimatizaci. Palubky dosáhnou stejné vlhkosti jako okolní prostředí, vlhkost se vzájemně vyrovná. Palubky dodané v perforované fólii by měly ležet 10 až 14 dnů v místnosti, kde budou pokládány, aby se pomalu přizpůsobily zdejší vlhkosti.

Kontrola podkladu

Podklad musí být pevný, bez drobivých ploch, bez cementového mléka a suchý. Obsah vlhkosti pevných podkladů musí být zkontrolováno v souladu s normy. U písku či cementu hodnota vlhkosti pro instalaci plovoucí podlahy musí být nižší než 75% relativní vlhkosti (rh). Podklad pod plovoucí podlahu by měl být také suchý.

Použití podložek a parotěsných zábran

Mezi podklad a samotnou podlahu se vkládá speciální folie zvaná mirelon, která tlumí kročejový hluk, izoluje a vyrovnává drobné nerovnosti. Také umí podlahu provětrávat a odvádět zbytkovou vlhkost. Plovoucí podlahy se pokládají na podložku. Podložky se liší svým akustickým výkonem a schopností izolovat vlhkost podkladu.

Při pokládce na základovou desku nebo betonové plochy se neobejdete bez parotěsné vrstvy, jejímž úkolem je zabránit pronikání vlhkosti do izolační vrstvy a k samotné podlahové krytině. Pro minimalizaci kročejového hluku se pod podlahovou krytinu instaluje také akustickoizolační vrstva. Výběr konkrétního materiálu se odvíjí od požadavku na intenzitu útlumu. Běžně se používají pěnové podložky (např. Mirelon), které mají tloušťku několik mm. Pro efektivní akustickou izolaci bývají součástí skladby plovoucích podlah různé druhy izolačních desek. Vždy se používá parotěsná zábrana chránící palubky proti zbytkové vlhkosti podkladu.

Pokládka plovoucí podlahy

Pokládání palubkové podlahy není tak složité, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zvládne ho i zdatnější amatér. Plovoucí podlahy jsou vzhledem k jednoduché a rychlé montáži či případné demontáži nejvhodnějším typem pokládky pro svépomocnou realizaci. Na rozdíl od lepené podlahy u ní nejsou tak přísné nároky na rovnost a pevnost podkladu.

Pokládka na rošt (pro palubky)

Palubková krytina je nad podkladem vyvýšená o sílu roštu, k němuž je ukotvena. Palubky podlaháři pokládají na rošt z latí, takzvané polštáře. Rošt bývá ze sušených latí, hranolků 40 × 60 nebo 60 × 60 mm. Položte jej na podklad v opačném směru, jako budete pokládat palubky, takže kolmo k nim. Rozestup latí by měl být nižší než 25násobek tloušťky palubek. Podkladové latě musí na podlaze dobře držet a být vyrovnané. Pro snížení kročejového hluku je dobré prostor mezi latěmi roštu vyplnit izolační vatou. Bude zároveň sloužit jako tepelný izolant.

Dříve byla masivní podlaha k podkladovému roštu přibitá klasickými hřebíky, dnes bývá i šroubovaná, což umožňuje její rozebrání v budoucnu. Důležitou okolností, s níž musíme počítat, pokud si chceme pořídit palubkovou podlahu, je, že tuto podlahu lze pokládat jen na laťové rošty a že tedy znatelně „povyroste“ oproti stávajícímu podkladu. Rošty se většinou dělají z latí širokých 6 cm a vysokých 4 cm. K tomu výška samotné palubky - 3 cm - a podlaha rázem vyskočí celkem o 7 cm. Latě musí být kladeny v předepsaných vzdálenostech, jinak se palubky začnou po čase kroutit. Rošt se napevno ukotví k podkladu a palubky se na něj přišroubují.

Dilatační spáry

Požadujeme dilatační mezeru minimálně 12 mm na plochách menších než 25 m2 a minimálně 15 mm na větších plochách. Plochy přesahující 10 běžných metrů na délku a 8 m na šířky vyžadují větší dilatační mezery. Je důležité dodržet minimální dilatační spáry 16 mm kolem pevných překážek. Kolem celé podlahy by měla být dilatační mezera cca 1 cm, protože podlaha se může při různých teplotách rozpínat. Aby dilatační spára zůstala všude po okraji stejná, použijte klínky.

Montáž plovoucí podlahy krok za krokem

Podlahy click-systému nevyžadují použití lepidla. Před instalací podlahových materiálů odstraňte ze spoje veškerá poškození nebo nečistoty. Pro dosažení harmonického mixu různých tónů, měl by být materiál použit z několika balení a smíchán během instalace. Práce s 3-4 balení najednou vytváří správný mix různých tónů a případně i barev.

  1. První řada podlahy se pokládá od rohu podél stěny, a to drážkou do volného prostoru. Před položením prvního dílce proto odřízněte pero zámkového systému, aby u zdi nepřekáželo. Dilatační spáru si vymezte pomocí klínu. Jednotlivé díly spojujte podle návodu daného výrobce. Zpravidla je potřeba lamelu nadzvednout, přesně nasadit do zámku, položit a doklepnout kladívkem.
  2. Nejprve vždy použijte klepadlový blok, který nejprve spojí prkna podél dlouhé hrany desek. Poklepejte po délce prkna a bočně srazte desky k sobě, abyste zajistili, že je spoj plně zasunut - prkno by po tom mělo sedět rovně k podkladu. Krátké konce prken mohou být buď spojeny dohromady (kloubový typ 2g), nebo zasunuty svisle (kloubový typ 5g, 5s atd.), jakmile je zasunuta dlouhá hrana.
  3. Spoje desek mezi řadami nesmí tvořit přímku. Proto je potřeba první dílec druhé řady zkrátit (nejčastěji na polovinu). Při pokládce lamelu nadzvedněte a vložte ji perem na podélné straně do drážky dílce z předchozí řady. Opět poklepejte kladívkem. K hraně poslední lamely se kladívkem nebo gumovou palicí nedostanete. Proto musíte do mezery vložit dotahovací hák.
  4. Výše uvedeným způsobem položte plovoucí podlahu po celé místnosti. Přímočarou pilu budete potřebovat jen pro upravení délky prvních a posledních dílů v řadě. Má-li místnost nepravidelný tvar či překážky v cestě, počítejte s pracnějším řezáním šikmin. U poslední řady lamel pak budete pravděpodobně muset upravit šířku lamel. Vkládání těchto dílců je také nejpracnější.

Upevnění palubek

Instalace palubek probíhá tak, že nejprve přesně položíte a pomocí hřebíků či vrutů ukotvíte ke všem podkladovým latím první palubku. Pro větší pevnost můžete palubky k roštu lepit. Při lepení nesmíte k sobě slepit jednotlivá prkna ve spoji pero - drážka! Palubky se při pokládce vyrovnávají kvůli správnému lícování. U stěn se přibíjejí hřebíky. Pokládání probíhá jako v nekonečném pásu, jednotlivá prkna se přiráží k sobě dřevěným prkýnkem a kladívkem. K roštu se přibíjejí pomocí kolářských hřebíků, zatloukají se šikmo do pera. Pokud pokládáme na starou dřevěnou podlahu, palubky se kladou napříč, aby byl celek dostatečně pevný. V žádném případě se palubky nesmějí celoplošně lepit k podkladu. Dřevo potřebuje dýchat z obou stran a když se jedna strana uzavře lepidlem, podlaha se vyboulí, zkorýtkovatí.

Dokončovací práce a údržba

Po pokládce jsou podlahy olemovány dokončovacími lištami. Ty se vyrábějí ve stejných dezénech jako podlahy. Chceme-li lem zvýraznit, můžeme si však vybrat i jinou kombinaci. Dokončovací lišty jsou profilové a směrem ke stěně vyfrézovány tak, že je možné vést pod nimi bez problémů elektroinstalaci, kabely zabezpečovacího zařízení, nebo rozvod hifi techniky. Aby zůstal plovoucí efekt zachován, musejí být lišty připevněny ke stěnám, nikoliv k podlaze. Nakonec je potřeba zakrýt dilatační spáry pomocí podlahových lišt. Zkraťte je na požadovanou délku a pro navázání rohů seřízněte konce pod úhlem 45°, případně použijte speciální rohové prvky. Podlahové lišty se nejčastěji montují lepením, případně přišroubováním. Dilatační mezery lze zakrýt pomocí soklové lišty.

Navazuje-li plovoucí podlaha na jinou podlahovou krytinu, používá se k zakrytí spoje přechodová lišta. V případě dvou nestejně vysokých sousedních podlah slouží zároveň i ke srovnání rozdílů výšek a používá se i v případě, že je podlaha přes dvě místnosti. Prahové profily by měly být instalovány ve všech dveřích, obloucích nebo úzkých částech, které vedou z jedné místnosti do druhé.

Povrchová úprava palubek

Po instalaci na rošt by se měla palubková podlaha přebrousit v celé ploše, aby se odstranily případné nerovnosti. Na povrchovou úpravu se používá lak nebo olej. Olejování se mimo jiné hodí na venkovské chalupy, kde hodně kolísá vlhkost, protože umožňuje dřevu dýchat. Lak uzavře póry dřeva, které pak dýchá jen vespod a může se kroutit. Palubky lze také tónovat do odstínů modřínu, exotických dřevin, ořechu, teaku, nebo barvit do modrých či červených tónů. V minulých dobách se povedlo koupit asi jen palubky bez povrchové úpravy, například pouze ohoblované. V současnosti už seženete i palubky na podlahu s povrchovými úpravami, třeba lakované či olejované. Mohou být také kartáčované nebo jinak upravené.

Renovace dřevěných podlah

Lákavou vlastností dřevěných podlah je možnost zbroušení a přelakování, u parket možnost výměny poškozených kusů. Oprava masivních podlah je ale nejen časově náročná, takže masivní dřevěné podlahy by měli volit ti z nás, kteří mají dřevo opravdu rádi a kterým nevadí věnovat renovaci podlahy čas i finanční prostředky. Pokud pokládáme novou podlahu z masivního dřeva nebo renovujeme staré parkety, několikanásobnému broušení se nevyhneme. Zručný člověk je schopný si s broušením poradit sám, vždy je však třeba půjčit si kvalitní stroj od specializované firmy.

Novou podlahu je nutné před broušením dobře zamést, uvolněné parkety upevnit, prasklé nebo odštípnuté dílce se musí vyměnit. Při renovaci staré podlahy je nutné zapustit vyčnívající hřebíky, které by mohly poškodit brusný prostředek nebo způsobit jiskření a vznícení brusného prachu. Soklové lišty se musí odstranit, aby se daly brousit okraje podlahy. Ovšem malovat či tapetovat bychom měli ještě před broušením podlahy, aby se pak čerstvě nalakovaná podlaha nepoškodila.

Počet kroků broušení a zrnitost brusiva závisí na velikosti a množství přesahů mezi jednotlivými prvky, na stupni znečištění a počtu nerovností. Brusivem s hrubým zrněním odstraníme znečištění a výškové přesahy. Následujícími výbrusy s jemnější zrnitostí odstraníme stopy po hrubém broušení. Nejlépe je začít první broušení s co nejjemnější zrnitostí, aby nezůstaly na podlaze přílišné rýhy. Poslední broušení by mělo být ve směru dopadu světla. U mozaikových parket se všechny pracovní úkony provádějí pod úhlem 45° (nevybrousí se tak měkčí části dřeva). U vlysů nebo palubek se s výjimkou jemného broušení pracuje pod úhlem 7 až 15° . Jemné broušení probíhá ve směru žilkování dřeva. U zkřivené (zkorýtkovatělé) palubkové podlahy se značnými výškovými rozdíly by se po vyrovnání mělo brousit nejprve ve směru textury dřeva, aby se podlaha zhruba srovnala, a poté brousit diagonálně. Po ukončení jednoho pracovního kroku rozhodne optický vzhled výbrusu o dalším postupu. Není-li výsledek uspokojivý, lze krok samozřejmě opakovat.

Po jemném broušení se často zviditelní rýhy a spáry, proto je nutné podlahu před posledním broušením zkontrolovat. Do drobných spár (menších než 1 mm) naneseme nerezovou špachtlí tmel (rovnoměrně a po celé ploše). Tmel musí spáry těsně vyplnit. Nejlépe se tmel zpracovává, když je měkký a má těstovitou konzistenci, proto vždy raději pracujeme s menším množstvím hmoty. Přebytky tmelu z plochy odstraníme. Vyskytnou-li se po následném broušení ještě spáry, můžeme je vytmelit jednotlivě. Po posledním broušení nesmějí být zjevné rýhy a spáry ani stopy po hrubém broušení (objevíme je, když podlahu nasvítíme). Případné poškození by se ještě zvýraznilo lakováním. Před lakováním je nutné důkladně vysát nečistotu z podlahy, parapetů a radiátorů. Na podlaze nesmějí být žádné kapalné nečistoty - oleje, mastnoty, zbytky tmelů, čistidel. S lakováním se začíná na straně, od níž přichází světlo. Po prvním nátěru se provádí mezibroušení, které vyhladí vztyčená dřevěná vlákna (postupuje se rychle a s malým tlakem, aby se neprobrousil lak).

Podlahové topení

Poznámka: pokud je používáno podlahové topení, pouze některé podlahy se zámkovým profilem systémem click (např. Pureplank, Europlank) jsou vhodné k použití. Podklad musí být pevný, bez drobivých ploch, bez cementového mléka a suchý. Obsah vlhkosti pevných podkladů musí být zkontrolováno v souladu s normy. Havwoods doporučuje používat vodovodní vytápění, které se pokládá do potěru anebo elektrické, které se pokládá do hladicí směsi pod dřevěnou podlahu. Elektrické vytápění musí mít minimálně 8 mm pokrytí nad kabely pomocí vyztužené vyhlazovací směsi. Topné prvky (potrubí nebo kabely) by neměly být v přímém kontaktu se zadní stranou prkna. Tím se vyhnete přesychání dřeva a přímým přenosem tepla do struktury dřeva. Veškera vytápění by měla mít nad sebou namontovanou rozvodnou desku, aby byl zajištěn rovnoměrný rozvod tepla. Poznámka: Některé systémy mohou vytvářet horká místa (jako jsou koberce nebo jiné předměty, které umístěny přímo nad dřevěnou podlahou), to vše negativně ovlivní stabilitu dřevěné podlahy. Aby povrch dřevěné podlahy nepřekročil 27 ° C ,doporučujeme instalovat teplotní sondu do nahromadění podkladu k regulaci povrchové teploty.

Závěr

Ať už zvolíte tradiční dřevěné palubky pro jejich přírodní vzhled a možnost opakované renovace, nebo se přikloníte k moderní plovoucí podlaze pro její snadnou instalaci a rozmanitost materiálů, klíčem k úspěchu je pečlivá příprava podkladu, dodržení správných postupů a pravidelná údržba. S těmito informacemi se vám podaří vytvořit podlahu, která bude nejen krásná, ale i funkční a odolná po mnoho let.

tags: #plovouci #podlaha #palubka #informace

Oblíbené příspěvky: