Plovoucí podlahy: Normy, certifikace a zátěžové třídy pro zajištění kvality a bezpečnosti

Odolné a zátěžové podlahy jsou ideální volbou pro domácnosti, firemní prostory a průmyslové objekty, kde je kladen důraz na vysokou trvanlivost a odolnost vůči opotřebení. Tyto podlahy zvládnou vysokou frekvenci pohybu, těžká břemena nebo neustálý kontakt s vlhkostí, což je činí nezbytnou součástí jak v komerční sféře, tak v běžných domácnostech. Díky jejich vlastnostem přináší dlouhou životnost a zároveň zachovávají estetický vzhled.

Při výběru zátěžové podlahy je důležité sledovat normy a certifikace, které zajišťují, že podlaha splňuje všechny požadované standardy. V Evropě jsou to především normy ČSN EN, které určují specifické vlastnosti pro různé druhy podlah. Pro komerční a průmyslové prostory je klíčové, aby podlaha splňovala normy na protiskluzovost, odolnost proti chemickým látkám a mechanickému zatížení.

Certifikace a jejich význam

Existuje velké množství certifikátů, které různí výrobci používají, většinou se týkají kvality zdraví. Bohužel ne všechny certifikáty jsou jednotné a skoro každá země používá vlastní. Níže uvádíme nejčastější certifikace:

  • Certifikace A+: Je francouzské označení, které se týká kvality vzduchu v interiéru a je udělována podle francouzské legislativy. Hodnocení je založeno na množství emisí VOC (těkavých organických sloučenin), které materiály vypouštějí do ovzduší.
  • EMICODE: Je certifikační systém vyvinutý německou organizací GEV (Gemeinschaft Emissionskontrollierte Verlegewerkstoffe, Klebstoffe und Bauprodukte e.V.). Zaměřuje se na nízkoemisní podlahové materiály.
  • Eurofins Gold: Je certifikace udělovaná společností Eurofins, která testuje materiály na emise těkavých organických sloučenin. Certifikace Gold znamená, že produkt splňuje jedny z nejpřísnějších norem pro emise VOC na trhu.
  • FloorScore: Je certifikace zaměřená na kvalitu vnitřního ovzduší. Certifikaci uděluje nezávislá organizace SCS Global Services a garantuje, že podlahové materiály splňují přísné normy emisí těkavých organických sloučenin (VOC).
  • GREENGUARD certifikace: Je udělována společností UL Environment. Zaměřuje se na emisní normy výrobků, zejména co se týče kvality vnitřního ovzduší. Produkty s touto certifikací musí splňovat přísné limity pro emise VOC a jsou považovány za bezpečné pro vnitřní prostředí.
  • GREENGUARD Gold: Je vyšší úroveň certifikace v rámci programu GREENGUARD od UL Environment. Tato certifikace znamená, že produkty splňují ještě přísnější limity pro emise těkavých organických sloučenin (VOC) než standardní GREENGUARD certifikace.
  • Certifikace M1: Je finské označení pro materiály s velmi nízkými emisemi škodlivých látek (VOC). Zaručuje, že produkt neuvolňuje formaldehyd, amoniak ani jiné výpary a je bez zápachu. Je vhodný do domácností, škol i zdravotnických zařízení.
  • Blue Angel (Modrý Anděl): Je německá ekologická značka, která byla založena v roce 1978. Tato certifikace se uděluje produktům a službám, které mají nižší dopad na životní prostředí. Kritéria zahrnují nejen emisní normy, ale i celkovou ekologickou stopu výrobků, včetně jejich výroby a likvidace.
  • Certifikát GUT: Je označení kvality pro koberce, které zaručuje, že jsou zdravotně nezávadné a šetrné k životnímu prostředí. Pokud má koberec tento certifikát, znamená to, že prošel přísnými testy - například na obsah škodlivých látek, zápach, emise do ovzduší nebo hořlavost.
  • TÜV PROFiCERT: Je německá značka kvality (nezávislé certifikační orgány spojené s německými TÜV), která uděluje certifikáty pro různé oblasti, včetně certifikace produktů (např. pro podlahové krytiny), certifikace managementu (např. pro systémy environmentálního managementu dle ISO 14001) a certifikace stavebních produktů.

Ftaláty jsou chemické látky, které se často používají jako změkčovadla v plastových výrobcích. Jsou spojovány s různými zdravotními riziky, a proto mnoho spotřebitelů a výrobců hledá alternativy, které jsou bez ftalátů.

Zátěžové třídy podlahových krytin dle EN 13329

Zátěžové třídy jsou pevně stanoveny evropskou normou EN 13329 a jsou rozdílné pro privátní a komerční (průmyslové) účely. Na trhu je obrovský výběr laminátových podlah. Kvalita a možnosti použití se však mohou u jednotlivých laminátových podlah velmi lišit. Evropská unie zavedla normu EN 13329, v níž vymezuje charakteristiky, požadavky a metody zkoušení pro laminátové podlahové krytiny. Výrobci laminátových podlah jsou povinni jasně označit přesnou klasifikaci na obale výrobku.

Čtěte také: Výběr podlahy: Dřevo nebo Vinyl?

Standardizovaný systém zátěžových tříd pomocí piktogramů je uveden v technických listech podlahových krytin dle evropských norem pro jednodušší orientaci a porozumění pro spotřebitele. Kolekce Impressive Ultra jde ještě o krůček dál a spadá do třídy 33, a je tudíž vhodná pro komerční prostory s vysokou zátěží.

Zátěžové třídy pro domácí použití (třídy 21, 22, 23)

Tyto třídy se používají pro podlahové krytiny určené do bytových prostor. Použití kolečkové židle podlahu obecně namáhá. Podlahy, které splňují požadavky pro použití kolečkových židlí, mohou použít příslušné symboly. U podlahových krytin, které tyto požadavky nesplňují, se doporučuje použít podložku pod kolečkovou židli.

  • Třída 21 (AC1): Vhodná pro málo zatěžované prostory v domácnosti, kde je nízká frekvence provozu, např. ložnice nebo pokoje pro hosty. Podlaha má hodnocení AC1.
  • Třída 22 (AC2): Určená pro běžný provoz domácnosti, např. obývací pokoj nebo jídelna. Podlaha má hodnocení AC2.
  • Třída 23 (AC3): Doporučená i pro prostory s vysokou frekvencí provozu, např. chodby nebo kuchyně. Podlaha má hodnocení AC3 nebo AC4. Doporučována je i pokud máte doma větší domácí zvíře.

Zátěžové třídy pro komerční použití (třídy 31, 32, 33)

Tyto třídy jsou určeny pro podlahové krytiny do komerčních prostor s různou intenzitou používání. Zátěžové podlahové krytiny určené do kanceláří nebo hotelů by dle požárních směrnic měli mít hodnotu Cfl-S1.

  • Třída 31: Tato třída je vhodná například pro kanceláře, hotelové pokoje nebo konferenční místnosti s malým nebo občasným používáním. Po podlaze můžeme krátce přecházet v botách. Je také vhodná do místností v domě, kde se běžně nechodí v přezůvkách, ale občas, např. při krátkodobé návštěvě, po podlaze přecházíme v botách. Podlaha je přizpůsobena na občasné použití kolečkové židle s "měkkými" kolečky (typ W, světlé pogumování).
  • Třída 32: Plovoucí podlaha této užitné třídy je vhodná například pro kanceláře s běžnou frekvencí provozu, čekárny, butiky nebo učebny. Podlaha je přizpůsobena na trvalé chození bez přezutí, za předpokladu očištění bot (rohože před vstupem apod.). Měla by být přizpůsobena na časté použití kolečkové židle s "měkkými" kolečky (typ W, světlé pogumování). Minimalizuje se tak poškození podlahy nábytkem.
  • Třída 33: Plovoucí podlaha užitné třídy 33 je velmi odolná. Je ideální pro komerční prostory s vysokou frekvencí provozu, např. obchodní domy, velké kanceláře, restaurace nebo nemocnice. Je vhodná pro komerční prostory s intenzivním využíváním. Měla by být přizpůsobena na trvalé chození bez přezutí, za předpokladu očištění bot (rohože před vstupu čistící rohože apod.). Měla by být přizpůsobena na časté použití kolečkové židle s "měkkými" kolečky (typ W, světlé pogumování).

Další užitečné piktogramy

Pokud jsou použity podlahové krytiny na schodech, jejich části, zejména na okraji schodu, jsou nadměrně namáhány. Symbol znamená, zda krytina je vhodná pro silně zatěžovaná schodiště. Pokud chcete podlahovou krytinu nainstalovat na podlahové topení, je nutné ji vždy celoplošně přilepit (neplatí u laminátových podlah a vinylových dílců se zámkovým spojem).

ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení

Vlhkost v podkladových vrstvách, kde se budou pokládat podlahy, je daná normou ČSN 74 4505 Podlahy a společná ustanovení. Podle závěru z rozborového úkolu RU/0807/05 je ČSN 74 4505:1994 Podlahy. Společná ustanovení zastaralá, ale v praxi velmi využívaná, a proto se Český normalizační institut rozhodl zařadit do plánu normalizace pod číslem úkolu 74/0234/07 revizi této ČSN ve vztahu k základním ČSN a EN, technickým předpisům a k současným technickým požadavkům. Cílem nového znění je opravit nedostatky normy, které vyplynuly z praxe, a zaktualizovat ho tak, aby přepracovaná norma odrážela posun, ke kterému za poslední čtyři roky v oboru došlo.

Čtěte také: Plovoucí dřevěná podlaha: Instalace krok za krokem

ČSN 74 4505 však obsahuje řadu nepřesných a nejasných ustanovení a v řadě ustanovení není aktuální, je proto revidována, aby nebyla zdrojem zbytečných nedorozumění a sporů. Z připomínek účastníků řízení rozborového úkolu vyplynulo, že technický dokument, který by upravoval požadavky na podlahové konstrukce s ohledem na aktuálně využívané technologie a úroveň poznatků, je potřebný.

Změny byly provedeny ve zkušební metodě pro měření místní rovinnosti. Měření se provede minimálně v jednom zkušebním místě na každých 100 m2, minimální počet zkušebních míst je 3. Zkušební postup pro stanovení stlačitelnosti tepelněizolačních a zvukověizolačních desek je uveden v ČSN EN 12431. Mrazuvzdornost se zkouší pomocí zkušebních metod uvedených v příslušných normách pro jednotlivé výrobkové skupiny.

Klíčové změny v revidované normě

  • Předmět normy: Kapitola 1 "Předmět normy" zůstane zachována prakticky v identické podobě, především vzhledem k tomu, že stávající definice je dostatečně obecná.
  • Termíny a definice: Kapitola 2 "Termíny a definice" je rozšířena o pojmy související především s průmyslovými podlahami, které ve stávající normě nejsou vůbec zohledněny. Součástí této kapitoly je i subkapitola 2.3 "Členění podlah", která má sice spíše didaktický charakter, ale její ponechání zpracovatelé revize považují za přijatelné.
  • Technické požadavky a zkoušení: Dosavadní kapitola 3 "Technické požadavky" bude spojena s kapitolou 6 "Zkoušení". Je logické, aby současně s definovaným parametrem a kvantitativními požadavky byla zároveň popsána metoda zkoušení, případně bylo odkázáno na příslušný předpis, podle kterého je zkoušení prováděno. Oddělovat tuto tématiku do dvou oddělených kapitol je pro čtenáře přinejmenším nepraktické.
  • Rovinnost povrchu: V samotných technických požadavcích dojde k výrazným úpravám, a to zejména pokud se týče požadavku na rovinnost povrchu. Původní odkaz na návrhové normy umožňoval tolerovat trhliny o šířce až 0,4 mm v závislosti na příslušném stupni vlivu prostředí. Takto široké trhliny v podlahách by mohly snížit trvanlivost postižených míst, proto byl odkaz nahrazen konkrétní hodnotou 0,1 mm. V původním textu nebyly důsledně rozlišovány pojmy místní rovinnost a celková rovinnost, což snižovalo jeho přehlednost. Tento nedostatek byl v normě upraven.
  • Průmyslové podlahy a podlahy v bytové a občanské výstavbě: Následují pak dvě základní kapitoly, a to kapitola 4 "Podlahy v bytové a občanské výstavbě" a kapitola 5 "Průmyslové podlahy", ve kterých jsou definovány požadavky pro navrhování, provádění a kontrolu kvality podlahových konstrukcí v těchto oblastech. Oproti stávající normě jsou největší změny v kapitolách 3.2., 3.4. a 3.5. Pro průmyslové podlahy se požaduje, aby kvalita podkladní vrstvy odpovídala nejméně pevnostní třídě C20/25 podle ČSN EN 206-1, případně pevnostní třídě, která byla stanovena statickým výpočtem.
  • Vodotěsnost: V případech, kdy je podlaha vystavená působení provozní či srážkové vody, musí být podlahové souvrství vodotěsné a nesmí umožnit vnikání vlhkosti do ostatních konstrukcí nebo pronikání do nižších podlaží. Vodotěsná vrstva musí být vytažena na všechny prostupující konstrukce (stěny, sloupy apod.) do výšky alespoň 0,1 m nad povrch podlahy.
  • Protiskluznost: Chůze, sportovní činnost nebo doprava vyžaduje u nášlapné vrstvy bezpečnost proti skluzu. Skluznost se může měnit s vlhkostí a se znečištěním nášlapné vrstvy. Proto je nezbytné uvážit vhodnost nášlapné vrstvy i z tohoto hlediska. Aby se předešlo pádům následkem zakopnutí a uklouznutí, musí mít stavba v komunikačních oblastech rovný povrch bez náhlých malých nerovností, změn skluznosti nebo malých překážek. Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu odpovídající hodnotám uvedeným v tomto odstavci.
  • Mrazuvzdornost: Materiály zabudované do podlahových konstrukcí v exteriéru (např. balkóny, terasy apod.), které mohou přijít do kontaktu s vodou, musí být mrazuvzdorné. Požadavky na mrazuvzdornost jsou uvedeny v příslušných normách pro jednotlivé výrobkové skupiny.
  • Vlhkost podkladu: Nejvyšší dovolená vlhkost potěru nebo betonu v hmotnostních % pod nášlapnou vrstvou je uvedena v tabulce. Nově bylo upozorněno také na vyšší citlivost syntetických podlahovin na vlhkost.

Konkrétní technické požadavky z návrhu normy

V kapitole 3 návrhu článku jsou uvedeny části návrhu kapitoly "Technické požadavky a zkoušení podlahových konstrukcí".

  1. Požadavky na vzhled povrchu
    • Povrch podlahy musí být rovný a čistý. Vzhled povrchu musí působit estetickým dojmem.
    • Spáry mezi prvky musí být stejně široké, přímé a nepropadlé. Musí být stejnoměrně vyplněné lepidly nebo tmely, které nesmí vystupovat nad povrch podlahy.
    • Povrch podlahy nesmí vykazovat závady, jako např. trhliny, rýhy, kaverny, puchýře, vlny apod. Prvky skládaných podlahovin nesmí mít olámané hrany a rohy a rozdíly ve vzhledu jednotlivých prvků nesmí narušit celkový vzhled podlahy.
    • Styky podlahy se stěnami, prostupy podlahou, dilatační spáry a smršťovací spáry musí být plynulé, obvykle přímé. Kompletační prvky musí být pevně osazeny, nesmějí být zdeformované a tyto prvky ani jejich okolí nesmí být znečištěno použitými hmotami.
    • Vlivem prostředí a údržby se barevnost povrchu podlahy nesmí podstatně změnit.
    • Kontrola charakteristik viditelného povrchu se provádí vizuální prohlídkou.
  2. Požadavky na rovinnost povrchu podlahy
    • V případě podlah v prostorách menších než 100 m2 musí všechny hodnoty odchylek místní rovinnosti zjištěné při kontrolním měření splňovat podmínku maximální odchylky.
    • Maximální rozdíl ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách spáry, která bude zakryta přechodovou lištou, je 8 mm. Přechodová lišta na takovéto spáře musí být barevně výrazně odlišná od podlahy na obou stranách spáry.
    • Maximální rozdíl ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách spáry, která bude zakryta prahem, je 15 mm. Práh na takovéto spáře musí být barevně výrazně odlišný od podlahy na obou stranách spáry. Minimální šířka prahu je 80 mm.
    • V projektové dokumentaci mohou být předepsány přísnější požadavky na odchylky místní rovinnosti a/nebo na rozdíly ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách smršťovacích a dilatačních spár a/nebo na rozdíly ve výškové úrovni hran sousedních dlaždic.
    • Měření odchylek místní rovinnosti se provádí pomocí latě dlouhé 2 metry. Měření se provede minimálně v pěti zkušebních místech na každých 100 m2 podlahy. Minimální počet zkušebních míst v jedné místnosti je pět.
    • Měření rovinnosti v místech smršťovacích a dilatačních spár se provádí pomocí krátkého pravítka položeného kolmo na spáru. Provede se minimálně 5 měření na 10 metrů spáry.
    • Měření rozdílu výškové úrovně sousedních dlaždic se provádí pomocí krátkého pravítka položeného kolmo na spáru. Provede se minimálně 10 měření na 100 m2 dlažby.
  3. Požadavky na přímost spár
    • Největší odchylky celkové přímosti viditelných spár v podlahách jsou uvedeny v tabulce 3.
    • Měření odchylek přímosti spár se provádí buď pomocí napnuté struny nebo pomocí geodetického zaměření.
  4. Požadavky na výškovou úroveň nášlapné vrstvy
    • Maximální dovolená odchylka od výškové úrovně nášlapné vrstvy může být stanovena v projektové dokumentaci. Pokud požadavek na maximální odchylku od výškové úrovně nášlapné vrstvy není stanoven, musí být splněn požadavek na maximální rozdíl ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách spáry.
    • Odchylky od předepsané výškové úrovně se měří geodeticky. V místnostech do 100 m2 se měření provede v jednom bodě na každých 5 m2, minimálně ve třech bodech. V prostorách větších než 100 m2 se měření provede v jednom bodě na každých 20 m2, minimálně ve 20 bodech.
  5. Požadavky na tloušťku vrstev
    • V projektové dokumentaci mohou být stanoveny jiné tolerance tloušťky vrstev.
  6. Požadavky na sklon podlahy
    • Je-li předepsán sklon podlahy, pak musí být ve vymezené ploše jednotný, směřující ke vpusti nebo odvodňovacímu žlábku. Spád podlahy musí být v rozmezí 0,5 % až 2 %. Na podlaze se nesmí vyskytovat oblasti s protispádem, které by způsobovaly vznik kaluží.
    • Dlažba u pisoárových stání musí být z rýhovaných dlaždic se sklonem v rozmezí 1,5% až 2% směrem ke stání.
    • Měření sklonu podlahy se provádí pomocí dvoumetrové latě s libelou.
  7. Rozměrová stabilita
    • Podlahové vrstvy nesmí po dobu své životnosti vykazovat výrazné rozměrové změny. Rozměrová stabilita je schopnost podlahové krytiny udržet svou velikost a tvar, v závislosti na změnách hlavně tepelných podmínek.

Navrhování a provádění podlah

V zadání podlahářských prací musí být stanoveny požadavky na výškovou úroveň a na rovinnost povrchu prováděných vrstev. Podlaha musí být provedena v projektem, nebo zadávací dokumentací, předepsané skladbě a s předepsanými tloušťkami vrstev. Za dodržení předepsané výškové úrovně horního povrchu příslušné vrstvy odpovídá zhotovitel této vrstvy.

  • Statické posouzení: V projektu musí být zřetelně uvedeno, na jaké plošné a pohyblivé zatížení je podlahová konstrukce navrhována.
  • Smršťovací spáry: Monolitické podlahové vrstvy z materiálů, které podléhají smršťování (např. beton), musí být rozděleny smršťovacími spárami. Řezání smršťovacích spár musí být provedeno do 24 hodin od zamíchání směsi.
  • Vlhkost potěru: Vlhkost potěru se stanovuje sušením při zvýšené teplotě (gravimetricky) podle ČSN EN ISO 12570, případně pomocí karbidové metody (CM). Nejvyšší dovolená vlhkost potěru nebo betonu v hmotnostních % pod nášlapnou vrstvou je uvedena v tabulce 8.
  • Tloušťky potěrů: V tabulce 6 jsou uvedeny minimální tloušťky cementových a anhydritových plovoucích potěrů při stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 3 mm, v závislosti na jejich zatížení.

Tabulka: Minimální tloušťky cementových a anhydritových plovoucích potěrů (při stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 3 mm)

Zatížení Cementový potěr Anhydritový potěr
Plošné zatížení ≤ 2,0 kN/m2 *Hodnoty z tab. 6* *Hodnoty z tab. 6*
Jiná zatížení *Hodnoty z tab. 6* *Hodnoty z tab. 6*

Při plošném zatížení ≤ 2,0 kN/m2 lze hodnoty tloušťky vrstvy potěru uvedené v tabulce 6 použít i pokud je stlačitelnost podkladních vrstev ≤ 5 mm.

Čtěte také: Výhody dubových plovoucích podlah

Požární třídy podlahovin

Požární třídy podlahovin EU v rozmezí od třídy A do třídy F nahrazují dřívější národní klasifikace. Požární třídy D, C, B a A jsou rozděleny do tříd s1 a s2. Hustota kouře v případě s1 je nižší než v případě s2, to znamená, že výrobek má celkově lepší výkon v rámci stejné požární třídy.

  • Třída Efl: Výrobky schopné odolávat malému plameni.
  • Třída Dfl: Výrobky vyhovující kritériím pro třídu Efl a kromě toho schopné odolávat po určitou dobu působení tepelného toku.
  • Třída Cfl: Jako třída Dfl, ale vyhovující přísnějším požadavkům.
  • Třída Bfl: Jako třída Cfl, ale vyhovující přísnějším požadavkům.
  • Třída A2fl: Vyhovující, pokud se týká tepelného toku, stejným požadavkům jako pro třídu Bfl.
  • Třída A1fl: Výrobky nebudou přispívat k požáru v žádném jeho stadiu, včetně plně rozvinutého požáru.

Další technické vlastnosti

  • Protiskluzová úprava: Podlahové krytiny musí splňovat požadavky na bezpečnost a ty určuje norma EN 14041. Jedním z těchto požadavků je protiskluzová úprava. Pokud je podlahová krytina označena jako protiskluzná, musí mít dynamický koeficient tření > 0,30. V tomto případě se používá symbol DS.
  • Útlum hluku: Útlum hluku můžeme rozdělit do dvou rovin. Útlum kročejového hluku, který vzniká při chůzi, a útlum prostorového hluku, kdy má podlahová krytina vlastnost pohlcovat okolní hluk v místnosti. Jedná se o vlastnost pohlcovat hluk v místnosti dle normy EN ISO 717-2. Obecně platí, že nejlépe hluk tlumí textilní podlahové krytiny - koberce.
  • Hořlavost: Jednou z dalších technických vlastností podlahoviny je její hořlavost, resp. index šíření plamene. Dle tohoto indexu jsou podlahové krytiny rozděleny do tříd hořlavosti.
  • Staticky disipativní a vodivé podlahoviny: Staticky disipativní (dříve antistatická) je podlahovina, kde je vyžadováno antistatické provedení podlahy a zvýšení ochrany elektronických součástek a přístrojů před poškozením elektrickým výbojem. Vodivé podlahoviny se používají v místech se speciálním požadavkem na zajištění odvodu elektrostatického náboje (nemocnice, pracoviště s výpočetní technikou, místa se zvýšeným nebezpečím výbuchu, elektrické rozvodny apod.). Používají se v případech, kdy je požadavek na svodový odpor podlahy Rv ≤ 106 Ω.

Typy podlahových krytin

Homogenní PVC

Bývá většinou vyrobeno z 2 mm tlusté vrstvy, která bývá probarvená. Na trhu jsou nabízeny dvě varianty této krytiny a to mramorovaný nebo „čipsový“.

Heterogenní PVC

Většinou se skládá ze tří vrstev, a to z nosné, nášlapné a vzhledové. Kvalitnější krytiny mají nosnou vrstvu tvořenou pouze z čistého PVC na rozdíl od levnějších krytin, ve kterých může být granulát z již recyklovaného PVC. Vzhledová vrstva bývá u kvalitnějších krytin tvořena fototapetou či je tištěná. PUR vrstva je poslední ochranná vrstva nanesená na nášlapné vrstvě nebo na protiskluzu PVC. Díky této vrstvě je PVC snadno udržovatelné a zvyšuje se jeho životnost. Polyuretan dokonale uzavře mikroprasklinky, ve kterých by se usazovala špína. LPX je vrstva na bázi vodo-akrylátové disperze. Tento druh povrchové úpravy je méně chemicky i mechanicky odolný, ale na druhou stranu je plně a snadno renovovatelný, to znamená, že je možné vrstvu lehce odstranit a nanést vrstvu novou.

Dřevěné podlahy

Povrchová úprava lakem či olejem chrání jedinečné letokruhy a strukturu každé dřevěné desky. LAK se aplikuje na horní vrstvu dřevěné podlahy a výsledný vzhled je pololesklý nebo matný. OLEJ proniká i do hloubky a výsledkem je hedvábně matný povrch. Taková dřevěná podlaha vyžaduje o něco více péče, než lakované povrchy, protože by měl být olej každé 2-3 roky obnoven.

tags: #plovouci #podlahy #musi #splnovat #normy

Oblíbené příspěvky: