Podkladní beton: Typy, použití a správná realizace

Beton je jedním z nejpoužívanějších stavebních materiálů na světě a díky své všestrannosti nachází široké uplatnění v nejrůznějších oblastech stavebnictví. Jeho základní složení, které zahrnuje cement, vodu a kamenivo, lze přizpůsobit různým účelům a podmínkám. To vedlo k vývoji několika specifických druhů betonu, které se liší svými vlastnostmi, složením i využitím. Ať už jde o běžný beton používaný pro základy staveb, vysokohodnotný beton pro náročné konstrukce nebo speciální druhy, jako je vodopropustný beton Pervia, beton nabízí neuvěřitelnou škálu možností pro realizaci stavebních projektů.

Podkladní beton vs. Základová deska: Ujasnění pojmů

V poslední době se v projektové dokumentaci i u pracovníků na stavbách setkáváme s nesprávným označením podkladního betonu pod skladbou podlahy jako základové desky. Je proto důležité si ujasnit rozdíly a správnou terminologii. Všeobecně používaný pojem "základová deska" vlastně není v tomto případě úplně správný. Pokud by se jednalo o základovou desku, tak by byl beton daleko silnější (jedná se o jinou konstrukci). Zde se jedná o podkladní beton, který je na základových pasech.

Základová deska je druh plošné základové konstrukce, primárně nosné konstrukce, která se používá v případech, kdy není k dispozici dostatečně únosné podloží. Má plošný charakter, kde půdorysné rozměry převládají nad tloušťkou. Základová deska je druhem plošného základu vyztužená dle statického výpočtu a její tloušťky se pohybují od 0,3 m výše a tvoří základovou konstrukci pod celou plochou objektu. Samozřejmě i jednoduché stavby, jako jsou rodinné domy, se mohou zakládat na těchto základových deskách, pokud to základové poměry vyžadují.

Vraťme se však k podkladní betonové desce neboli podkladnímu betonu. Nejedná se o nosnou konstrukci základů (nosnou konstrukci základů tvoří základové pasy), nýbrž o podkladní vrstvu betonu pro uložení hydroizolačního souvrství, protiradonové izolace a skladby podlahy. Podkladní beton je první funkční vrstvou podlahy na upraveném terénu. Vytváří zpevněný a rovný podklad pro další vrstvy podlah. Na tuto vrstvu se také zakládají například příčkové konstrukce v nejnižším podlaží.

Rozdíl mezi podkladním betonem a základovou deskou je tedy nejen v tloušťce a míře vyztužení, ale zejména ve funkci, kterou ve stavbě plní. V segmentu rodinných domů se často setkáváme s podkladním betonem, který je zbytečně masivní a vyztužený.

Čtěte také: Krok za krokem: Montáž dřevěné terasy

Příprava podkladu pod podkladní beton

Mezi tvárnicemi ztraceného bednění vzniká často prostor, který je nutné vyplnit - jednak vznikne prostor při skrývce ornice a jednak se v rámci stavby provádí rozvody kanalizace, přípojek vody a elektřiny, a prostor je tak velmi často protkán dalšími výkopy a ten je nutné zasypat.

Výběr materiálu pro zásyp

Již při výkopech a dle geotechnického průzkumu zjistíme jakou zeminu vlastně vyhloubíme v rámci základových pasů. Tuto zeminu lze využít pro tyto zásypy. Skrývku ornice zásadně nepoužíváme. Nelze používat ani zeminu s kusy kořenů a organických příměsí - ty následně vyhnívají a tzv. prosedají. Jako nevhodné jsou soudržné zeminy třídy F5-F8 (jíly a hlíny se střední, vysokou, velmi vysokou a extrémní plasticitou), které v podstatě nelze hutnit a jsou objemově nestálé. Všechny ostatní zeminy lze pro zásypy použít, případně je nahradit štěrkovým podsypem.

Zhutnění podkladu

Abychom mohli na tyto nasypané zeminy provést podkladní betonovou desku je nutné je zhutnit. Hutnění se u těchto jednoduchých staveb provádí pro nesoudržné zeminy (štěrky, písky, hlína štěrkovitá) vibrováním a válcováním. U soudržných zemin pak pouze válcováním. Při zhutňování je nutné dbát, aby nedošlo k porušení svodného potrubí kanalizace a ostatních přípojek. Obecně se u těchto jednoduchých staveb kvalita zhutnění nijak neměří a lokálně tak může docházet k nerovnoměrnému zhutnění, které má za následek vytváření lokálních prohlubní pod podkladním betonem.

Po dokončení odpadů, sítí atd. se terén dosypal kamenivem frakce 0/32. Kamenivo se objednává na tuny, potřebné množství se nejlépe vypočítá objemově. Kamenivo zvibrováním slehne o nějakých 20-30 %, takže s tím je potřeba počítat. Bagrista navezl a nahrubo rozhrnul štěrk do prostoru. Poté jsem ho kovovými hráběmi rozhrnul do roviny a vibrační deskou uhutnil. Hutnilo se celkově asi 20-30 cm štěrku ve dvou vrstvách. Pokud je vibrační deska na rovině, docela dobře se s ní manipuluje. Vibrační motor ji tlačí pomalu dopředu a podklad krásně sesedá.

Štěrkový podsyp pod podkladní beton

Štěrkové podsypy ani polštáře se pod podkladní ani základové desky zpravidla nedělají. Desky jsou navrhovány s ohledem na únosnost stávající zeminy a zlepšování zeminy je v takovýchto plochách neekonomické. V případě podkladních betonových desek se podsyp u hrubozrnných zemin většinou neprovádí, jelikož ty jsou dostatečně únosné a štěrkem již únosnosti významně nepomůžete.

Čtěte také: vlastnosti podkladní betonové směsi

Je nutné si však uvědomit, že případná vložená štěrková vrstva má svou mezerovitost, a tedy i vzduch, ve kterém se hromadí radon. Dle příslušné normy musí být všechny štěrkové podsypy a zeminy o mocnosti nad 50 mm odvětrány nad střechu.

V rámci jemnozrnných zemin obsahujících jíly a hlíny střední a vysoké plasticity, které po celou dobu zůstávají mezi základovými pasy, jsou vždy nasyceny vodou a je nutné provést štěrkový podsyp. Tyto zeminy je nutné důkladně nechat vyschnout, následně zaválcovat štěrkem frakce 16-32 tloušťky 100 mm a následně uložit frakci 8-16 tloušťky 150 mm a provést zhutnění vibrační deskou. Štěrkový podsyp se zde dává z jediného důvodu, a to z důvodu urychlení konsolidace neboli postupného vytlačování vody z pórů zeminy při zhutňování. Po vylití podkladní desky betonem se již nepředpokládá znovu nasycení vodou. Pokud by i přesto k němu došlo, stěrkový podsyp při bobtnání jílovitých částí zachytí tuto vodu a nevznikne tak pórový tlak vody zespoda na desku. Upozorňuji, že štěrkový podsyp nepatří pod základovou spáru základového pasu. Zde je nebezpečí průsaku vody a další komplikace.

Velmi nedoporučuji používat jako podsyp štěrkopísek, zejména ve větších vrstvách. Používá se pouze u štěrkopískových polštářů, a to jsou úplně jiné druhy zlepšování zeminy. Pokud jej použijeme u podkladního betonu, únosnost ani sedání nijak neovlivníme, ovšem zaděláme si na skrytý problém v další fázi stavby, kdy na tuto vrstvu vylijeme podkladní betonovou desku. Proto doporučuji v případě štěrkopísku separovat jej od následného betonu polyetylénovou fólií. Stejný postup se aplikuje při odvětrání radonu, kdy nechceme, aby cementové mléko protékalo do vrstvy štěrku a snižovalo tak jeho účinnost na odvětrání. Folii lze u štěrkového podsypu také nahradit geotextílií. V případě použití fólie je betonová vrstva odseparována od podkladu a beton tak není přímo namáhán vlhkostí.

Ještě upozorním, že pokud je v domě instalováno teplovodní nebo elektrické podlahové topení nebo štěrková vrstva o mocnosti nad 50 mm, nebo je-li radonový index stavby vysoký, je nutné provést vždy odvětrání radonu přes štěrkové lože nad střechu objektu nebo vložení ventilační vrstvy do kontaktní konstrukce (tedy souvrství podlahy). Sálání tepla z podlahy totiž urychluje také prostup radonu do interiéru stavby.

Vyztužování podkladního betonu

Tento zpevněný podklad může, ale nemusí být vyztužený. V současnosti je běžné ukládat do podkladního betonu kari sítě, dříve tomu tak nebylo. Místo betonového potěru se často používal uválcovaný štěrkový podsyp. Volba závisela na typu podlahy (montovaná, monolitická) a uvažovaném užitném zatížení. Podkladní beton může být vyztužený, ale ve většině případů to není nutné, zvláště pokud se klade na dostatečně zhutněný štěrkový podsyp.

Čtěte také: průvodce betonáží základových pasů

Před tím, než se rozhodneme, kde a jak podkladní beton vyztužit, je nutné si uvědomit několik souvislostí, a především způsob namáhání této nenosné konstrukce. Nejedná se o základovou desku, která se navrhuje v podstatně větších tloušťkách, je vyztužena nosnou výztuží dle statického návrhu a lze ji zatěžovat nosnými konstrukcemi kdekoliv.

Po dokončení podkladu se nanosily "kari sítě" 150x150x83x2 m. Ty jsou položeny krajem na ztracené bednění, které má vyřezanou vnitřní příčku. Po celé ploše jsou podloženy kusy betonu ze ZB. Sítě jsou přeloženy alespoň přes dvě oka a svázané dráty. Sítě navíc navazují na roxory, které vystupují ze ZB z předchozího kroku. Doporučuji použít nákoleníky, připravené vázací drátky pro armování a speciální vázací nástroj. Jeho cena je od nějakých 200 Kč a znatelně urychlí práci. Rozhodně to ale není nic, co by se nedalo zvládnout.

Podkladní betony se doporučuje provádět v nejmenší tloušťce 100 mm a s celoplošným vyztužením sítí 150 mm krát 150 mm při horním povrchu. Alternativně lze podkladní betony vyztužit rozptýlenou výztuží. Je nutné si uvědomit, že jsou tyto požadavky na tloušťku a vyztužení podkladního betonu uváděny s ohledem na požadavky pronikání radonu z podloží do obytných a pobytových místností.

Vyztužení při spodním povrchu podkladní betonové desky

Toto vyztužení je nezbytné a jeho absence nebo vyztužování jen při horním povrchu je vždy chybným návrhem. Velmi často na těchto jednoduchých stavbách dochází k nerovnoměrnému zhutnění podloží pod budoucí podkladní deskou. Pokud provádíme standardní podkladní desku tloušťky min 150 mm, ukládají se na její povrch příčky, které vyvozují zatížení a opět to může být v dutých místech, které samozřejmě nevidíme. Zde už reálně hrozí praskliny při dolním okraji desky.

Spojení svislé výztuže

Svislou výztuž ze ztraceného bednění lze zahnout a provázat s horní výztuží v podkladní desce. Vznikne tak tužší spoj mezi deskou a základovým pasem.

Realizace podkladního betonu

Podkladní beton tloušťky nějakých 15 cm roznáší váhu celého domu na ztracené bednění a základové pasy, které jsou v nezámrzné hloubce, v tomto případě na skále. Dále bylo nutné opravit od bagru poškozené ZB a vyrovnat případné nerovnosti ZB. Výška betonu navíc bude cca 4 cm nad "ztracenkem". Na to jsem použil nehoblované stavební dřevo - prkna nějakých 2,5 * 12 cm, které jsem svěrkami připevnil k ZB, vyrovnal do roviny podle nivelačního přístroje a přidělal pomocí natloukacích hmoždinek. Protože dřevo vystupuje pouze několik málo centimetrů nad ZB, není tlak betonu tak velký a není tedy potřeba dodatečné zapírání, vyztužování a podobně.

Na den betonáže byly domluveni 3 lidi + já. Celkem tedy parta čtyř lidí plus obsluha pumpy. Díky použití pumpy to byl počet tak akorát, nikdo nechyběl, nikdo nepřebýval. Pumpa byla objednána kvůli špatné dostupnosti zadní části domu - bylo by nutné vyrábět nějaké koryto nebo beton pádlovat několik metrů. Navíc asi dva dny před betonáží najely bagry a rozhrabaly příjezdovou cestu k parcele - dokončuje se zde silnice. Díky pumpě je celá práce rychlejší a není potřeba zástup lidí.

Největší strach jsem měl z udržení roviny uprostřed desky. Kraje jsou "obedněné" na rozměr, ale uprostřed není nic, čeho by se přímo dalo chytit. Nakonec to vše dobře dopadlo a nebylo to ani nijak složité. Koupil jsem 3 metry dlouhou stahovací lať s vodováhou. Jeden člověk obsluhoval hadici u pumpy, druhý člověk s kovovými hrabičkami dorovnával a posouval beton kde bylo potřeba a dva lidi dělali rovinu pomocí latě. Postupovalo se podél dlouhé stěny nejdříve na jedné straně a poté na druhé straně. Jedna půlka latě se opírala o stěnu, druhá se táhla po betonu a průběžně se kontrolovala vodováha. To se udělalo na obou stranách a uprostřed se beton srovnal podle výšky již vyhlazené desky a rovina se držela pomocí vodováhy.

Celkově padlo na desku nějakých 18-19 m3 betonu C16/20 s jemnějším kamenivem (frakce 8 mm). To odpovídá tloušťce cca 15 cm. Zbytek z pumpy a mixu se použil na vytvoření základu pro nádrž na dešťovou vodu. Tam jsem plánoval sílu desky nějakých 20 cm, ale betonu nakonec bylo o něco víc. Povrch desky je víceméně rovný, větší nerovnosti (zejména od stahovací latě) se dorovnaly trapézovou stahovací latí. Ta je slabší, lehčí a na jedné straně užší. Když se položí na beton téměř bokem, tak ho pěkně vyhladí. Okolo trubek na odpady se beton vyhladil obyčejným nerezovým hladítkem. Druhý den po betonáži, když je beton již vytuhlý je možné odstranit bednění a dorovnat případné nepřesnosti na desce buď kusem betonu, nebo brusným kotoučem v rozbrušovačce. Dále jsem odstranil chráničky okolo odpadů - trubky jsou rozříznuté a přelepené izolepou - stačilo poklepat kladivem a vytáhnout kleštěmi. Písek vysaju vysavačem.

Ošetřování betonu a smršťování

Při zrání betonu dochází k vysychání nevázané vody a smršťování při jeho hydrataci (postupné zrání a zvyšování pevnosti). Beton tedy snižuje při zrání svůj objem a tím zejména na jeho horním povrchu vznikají tahová napětí. Abychom předešli trhlinám je nutné při ostrém slunci započít po cca 1,5-2 hodinách od betonáže s jeho ošetřováním. Nejúčinnější je v počáteční fázi mlžení nebo kropení vodou a ochrana před sluncem.

Mlžíme a kropíme vždy vodou o teplotě shodné s teplotou betonu. Je proto vhodné mít na stavbě plastovou nádrž s odstátou vodou. Naprosto nejlepším ošetřováním betonu je jeho zakrytí geotextílií, kterou následně kropíme vodou.

Zatížení podkladní desky po betonáži

Velkým rizikem je zatížení podkladního betonu paletami s cihelnými tvarovkami v prvních 7 dnech po betonáži. Pokud se bude jednat o zděnou stavbu, tak po cca 7 dnech můžeme začít s natavováním pruhů asfaltových pásů a začít postupně zdít. Upozorňuji, že nelze po sedmi dnech natavit asfaltové pásy v celé ploše. V betonu dochází stále k vysychání a pokud by se tato konstrukce v celé ploše uzavřela asfaltovými pásy dojde k tzv. uzavření betonu. Pokud se bude jednat o dřevostavbu, kde je nutné kotvení základových prahů (celých dřevěných stěn) závitovými tyčemi do podkladního betonu, je nutné mít beton dostatečně vyzrálý a v oblasti kotvení také správně vyztužený.

Typy betonu a jejich použití

V následující tabulce jsou shrnuty základní typy betonu a jejich typické použití:

Normy a technické parametry podlah

Revidovaná norma ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení je v praxi velmi využívaná. Její znění z roku 1994 bylo již zastaralé a v některých pasážích dokonce nepoužitelné. Proto se Český normalizační institut rozhodl zařadit do plánu normalizace její revizi ve vztahu k základním ČSN a EN, technickým předpisům a současným technickým požadavkům.

Předmět a rozsah normy

Předmět normy byl nově přeformulován: „Tato norma stanovuje požadavky pro navrhování, provádění a zkoušení podlah ve stavebních objektech.“ Norma rozlišuje dva druhy podlah: podlahy v bytové a občanské výstavbě a průmyslové podlahy. Norma se nevztahuje na nemovité kulturní památky a na objekty pro ustájení zvířat. Největší změnou je rozšíření normy o problematiku průmyslových podlah, která nebyla v předchozím znění ČSN 74 4505 vůbec zohledněna.

Termíny a definice

Kapitola Termíny a definice zajišťuje, aby terminologii použitou v normě chápali všichni její uživatelé stejně, a bylo tak minimalizováno riziko nedorozumění v důsledku špatného pochopení textu. Nová ČSN 74 4505 rozděluje podlahy na dva druhy: podlahy v bytové a občanské výstavbě a podlahy průmyslové. Rozlišení je specifikováno v definici pojmu průmyslová podlaha: „Průmyslová podlaha je podlahovou konstrukcí, která je zatížena rovnoměrným zatížením větším než 5 kN/m2, nebo pohyblivým zatížením - manipulačními prostředky, jejichž celková hmotnost je větší než 2000 kg. Průmyslovou podlahou je i konstrukce se zvláštními požadavky na odolnost proti obrusu, kontaktnímu namáhání, chemickému působení, a to i v případě, že zatížení je menší než výše uvedené hodnoty.“ Ostatní podlahy spadají do kategorie podlah v bytové a občanské výstavbě. Kritériem pro rozdělení je zatížení. Může nastat situace, že například podlaha v kuchyni pro hromadné stravování bude muset mít větší únosnost než 2000 kg/m2 a bude muset být navržena a provedena podle ustanovení pro průmyslové podlahy.

Technické parametry podlah

Revidovaná norma přináší změny i v kapitole technických parametrů. Mezi nejdůležitější patří:

• Vzhled podlahy: Norma řeší případný vznik trhlin, který je obecně považován za nepřípustnou vadu, s výjimkou betonových podlah, kde se odkazuje na základní normy pro navrhování betonových konstrukcí (ČSN 73 1201 a ČSN EN 1992-1-1).
• Stálobarevnost: Reflektována je přirozená vlastnost dřeva měnit svůj odstín pod vlivem osvětlení.
• Rovinnost povrchu: Sledují se odchylky výškové úrovně náhodně vybraných bodů skutečně provedené podlahy od výškové úrovně definované v projektu.
• Místní rovinnost povrchu: Sledují se dva parametry - odchylka povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí a mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře a ve spárách mezi dlaždicemi.
• Tloušťka vrstvy potěru: Definována je spodní mez skutečného provedení a horní mez, omezená 120 % tloušťky předepsané v návrhu podlahy.
• Mechanická odolnost a stabilita: Významné pro statickou únosnost nosné vrstvy podlahy.

Návrh a provádění podlah v bytové a občanské výstavbě

Podlahy popisované v kapitole 5 normy jsou prakticky vždy podlahy plovoucí, kdy je nosná vrstva uložena na relativně měkké vrstvě tepelné nebo zvukové izolace.

Návrh podlahy musí obsahovat:

• skladbu podlahové konstrukce, tj. jednotlivé vrstvy, jejich tloušťky, kvalitu, popřípadě i složení vrstev a pracovní postupy pro jejich zhotovení
• řešení dilatačních spár nosné konstrukce, které prochází podlahou
• požadavky na místní rovinnost povrchu podlahových vrstev (ne nášlapné vrstvy). Požadavky musí vycházet z požadavků následné vrstvy na podklad.

Vzhledem k tomu, že norma nemůže postihnout celou škálu individuálních podmínek na stavbě, ani zahrnout požadavky všech vrstev na podklad, je povinnost předepsat požadavky kladena na autora návrhu podlahy, tedy obvykle projektanta.

Provádění definuje požadavky na firmu provádějící pokládku podlahy nebo některých jejích vrstev. Nová je povinnost sepsat při převzetí staveniště zápis obsahující alespoň údaje jako rovinnost podkladu, tloušťky zadávaných vrstev a rovinnost a místní rovinnost povrchu nejvyšší prováděné vrstvy.

Mezi požadavky na provádění podlahy patří i vytvoření rastru smršťovacích spár ve vrstvách z materiálů podléhajících smršťování. Dobře se osvědčilo pravidlo požadující pro obvyklé nevyztužené cementové potěry vzdálenost smršťovacích spár maximálně třiceti- až čtyřicetinásobek tloušťky vrstvy.

Předepsána je zde nejvyšší dovolená vlhkost podkladu pro pokládku běžných nášlapných vrstev, a to pro cementový potěr a pro potěr na bázi síranu vápenatého. Pokud je součástí podlahy systém vytápění, je třeba požadavky uvedené v tabulce snížit.

tags: #podkladni #beton #typy #pouziti #prodej

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní průvodce foukanou izolací
• Kanalizační systém KG z PVC od OBI
• Vše o Bachl kročejovém polystyrenu
• Vše o sádrokartonových podhledech Rigips
• Přírodní elegance pro váš domov: Fasádní kámen s rezavými tóny