Průvodce výběrem a pokládkou terasové dlažby s imitací betonu

Venkovní prostory tvoří nedílnou součást každého domova. Pokud přemýšlíte o tom, jak zkrášlit svou zahradu nebo terasu, možná právě nastal ten správný čas na výběr kvalitní dlažby, která bude nejenom odolná, ale také snadno udržovatelná. Při realizaci nebo rekonstrukci venkovní terasy je volba správného povrchu jedním z nejdůležitějších rozhodnutí. Venkovní prostředí v našich zeměpisných šířkách vystavuje materiály extrémním podmínkám, od prudkých mrazů až po vysoké letní teploty. Tento článek slouží jako komplexní technický průvodce pro výběr a realizaci terasové dlažby.

Výběr podlahy na terasu: Proč imitace betonu?

Na terasu se hodí různé druhy terasových krytin. Důležité je, aby zvolený materiál odolával všem povětrnostním podmínkám jako je mráz, déšť i přímé slunce. Současně by však měl její design zapadat do celkového vzhledu vaší zahrady a ladit také s domem a okolím.

Betonová dlažba

Nad jinými materiály pro dlažbu venkovních ploch, teras, cest a dvorků zcela jednoznačně vítězí betonová dlažba. Při dobré ceně poskytne potřebnou kvalitu, pokládka je bezproblémová a vyrábí se ve velmi široké škále tvarů, barev a rozměrů. Betonová dlažba v přírodním šedém provedení je levnější, za barevné modifikace si musíte připlatit.

Pokud nebude dlažba nadměrně namáhána, mohou být použity dlažební kostky vysoké jen 4 nebo 6 cm. Bude-li zatěžována autodopravou, je nutné naplánovat kostky nejméně 8 cm vysoké. Stabilnější je i tzv. zámková dlažba, neboť její pevnost je zvýšena do sebe zapadajícími výstupky a kapsami. Betonové dlaždice byly dříve součástí snad každé zahrady. Betonové desky a dlažební kostky jsou k dispozici v tak široké škále barev a stylů, že snadno najdeme takovou, která bude ladit s barvami a stylem naší architektury, interiéru obývacího pokoje nebo zahrady. Můžeme si vybrat z malých i velkoformátových prvků, jednoduchých - kubických i s jinými tvary, jednobarevných i melanžových, s téměř hladkou nebo vymývanou strukturou.

Stále velmi módní beton se používá - v různých variantách - v interiérech i exteriérech: na stěnách, podlahách, jako stavební materiál nábytku, květináčů, různých doplňků.

Čtěte také: Druhy dřeva pro podlahu pod pergolu

Keramická dlažba v dekoru betonu

Mezi materiály, které se na podlahu terasy používají nejčastěji, patří keramické dlažby. Venkovní terasa by měla přirozeně navazovat na okolí, které je často tvořeno zahradou či dvorkem. Zajímavého optického efektu dosáhnete i použitím keramické dlažby v dekoru betonu, který v prostoru vynikne. Vedle odstínu a dekoru keramické dlažby ovlivňuje vzhled podlahy na terase i výběr formátů a způsob pokládky.

Na terasy se s oblibou používají 2cm keramické dlažby, které spadají do třídy protiskluznosti R11 a mají i na pohled hrubší povrch. Venkovní dlažba o tloušťce 2 cm se pokládá suchou cestou, a to buď do štěrku, nebo na terče. Tento způsob pokládky ovlivňuje nejen vlastnosti podlahy na terase, ale také jejich vzhled. Mezi jednotlivými dlaždicemi totiž vznikne otevřená spára, která je opticky odděluje a na pohled působí kontrastním dojmem. Šířku otevřené spáry ovlivníte volbou konkrétního typu spárovacích křížků nebo terčů. Vedle zmiňovaných 2cm keramických dlažeb můžete pro realizaci podlahy na terase použít i venkovní dlažby o tloušťce 1 cm. I v tomto případě máte na výběr z mnoha variant odstínů, dekorů a formátů. Vzhled podlahy ovlivní odlišný způsob provedení spáry, který souvisí s jiným způsobem pokládky. Jednocentimetrové keramické dlažby se totiž pokládají na lepidlo a jejich spáry musí být kryty spárovací hmotou.

V úvahu přichází například venkovní slinutá dlažba, která vykazuje vysokou odolnost proti otěru a je robustní a mrazuvzdorná. Betonové dlaždice jsou většinou levnější, vzhledem k větší tloušťce však mají výrazně vyšší hmotnost.

Odolnost a mrazuvzdornost

V České republice se teploty během roku pohybují v rozmezí od cca -20 °C v zimě do +40 °C ve stínu v létě. Na přímém slunci se tmavší dlažba dokáže rozpálit i na více než 60 °C. Klíčovým pojmem pro trvanlivost dlažby ve venkovním prostředí je mrazuvzdornost. Žádný stavební materiál není absolutně monolitický, obsahuje mikroskopické póry. Pokud do těchto pórů vnikne voda a teplota klesne pod bod mrazu, voda změní skupenství na led. Při přechodu z kapaliny na led zvětšuje voda svůj objem o přibližně 9 %. Tento nárůst objemu vyvolává v materiálu enormní vnitřní tlaky.

  • Slinutá keramika (Gres): Vzniká lisováním za sucha a následným výpalem při teplotách přesahujících 1200 °C. Výsledkem je dokonale slitá hmota s minimem pórů. Její nasákavost se pohybuje pod hranicí 0,1 %. Odolnost vůči skvrnám: Extrémně vysoká. Povrch je nenasákavý, takže mastnota z grilování, červené víno ani káva do materiálu nevniknou. Hmotnost a manipulace: Keramika je velmi tvrdá a tím velmi odolná proti poškození.
  • Beton: Je ze své podstaty poréznější. Aby byla betonová dlažba mrazuvzdorná, musí mít vysokou hutnost (vyrábí se technologií vibrolisování) a nízký vodní součinitel při výrobě. Kvalitní výrobci navíc beton ošetřují hydrofobními přísadami přímo ve hmotě nebo na povrchu, aby se snížila schopnost materiálu natahovat do sebe vlhkost. Nasákavost: Vyšší než u keramiky. Odolnost vůči skvrnám: I přes hydrofobní úpravy je beton náchylnější na znečištění mastnotou. Design: Výroba betonové dlažby umožňuje pouze hrubší povrch a vzory.

Podklad pro terasovou dlažbu

Pro kvalitní a dlouhodobě stabilní dlažbu je nejdůležitější správně navrhnout a vybudovat podklad, který zajistí její únosnost, rovinnost a současně bude dostatečně odvádět srážkovou vodu. Pro stabilní terasu však musí být povrch také flexibilní, aby se kompenzovalo kolísání teplot. Jak letní žár, tak mráz v zimě mohou jinak vést v exteriéru k trhlinám v povrchu.

Čtěte také: Proč zvolit dubovou masivní podlahu?

Důležitý je mírný spád 2-3 %, který určíte pomocí vodováhy. Mírný spád 2-3 % je v exteriéru pro odvod vody z terasy nutný. Znamená to, že se povrch svažuje o 2-3 cm na 1 m. Pokud sousední plochy také nemohou absorbovat vodu, je nezbytné vytvořit dodatečný odtok z terasy. Pokud vydlážděná plocha bezprostředně navazuje na budovu, je nutný další odvodňovací kanál u fasády. Jinak hrozí vlasové trhliny, které mohou způsobit nestabilitu betonové desky.

Hlavní a pojistná hydroizolace vždy povlaková, ve spádu a odvodněná. Spád povlakové hydroizolace min. 1°, typ povlaku a způsob odvodnění viz níže. Na hlavní hydroizolaci vždy kluzná vrstva. Kluzná vrstva minimalizuje účinky dilatačních a jiných pohybů podkladu na hydroizolační vrstvu. Pokud je nad hydroizolací navržena betonová vrstva, pak se nad hydroizolaci umisťuje drenážní vrstva. Drenážní vrstva odvádí vodu z povlakové hydroizolace. Je tak sníženo její hydrofyzikální namáhání a umožněno lepší vysychání vrstev nad hydroizolací. Hydroizolace se zatahuje až do interiéru v detailu u dveří.

Možnosti podkladu

  • Štěrkové lože: Terasové desky nebo dlažební kostky se často pokládají do štěrkového lože. Pro štěrkové lože nejprve vykopejte podklad a naneste několik vrstev z různého sypkého materiálu a poté je zhutněte. Důležitý je spád 2 %, který určíte pomocí vodováhy. Na podklad položte terasové desky a spáry utěsněte spárovací maltou na dlažbu.
  • Rektifikační terče: Další možností jsou rektifikační terče. Rozmístěte je na rovný a čistý podklad a na ně umístěte terasové dlaždice. Výhody rektifikačních terčů: jsou výškově nastavitelné, a dokážou tak vyrovnat nerovnosti podkladu. Díky tomu je pokládka dlažby rychlá a snadná. Terče jsou navíc mrazuvzdorné a odolné proti povětrnostním vlivům.
  • Betonový podklad: Také beton lze použít jako podklad pod terasové desky. Doporučujeme před pokládkou desek zkontrolovat starou betonovou vrstvu, zda nevykazuje možné trhliny, a zbavit ji nečistot. Kromě toho je nutný mírný spád, aby mohla voda odtékat. V případě potřeby vytvořte pomocí potěru dostatečný spád 2-3 %. Navíc je důležité, aby byl podklad bez nečistot, prachu a jiných částic.

Příprava podkladu pro pokládku dlažby

Práci začneme měřením. Prvním úkolem je vytvořit správně vyspádovanou rovinu, na které pak vybudujeme podkladní lože pro položení dlažby. Dlážděnou plochu navrhneme vždy tak, aby měla sklon od budovy a odváděla povrchovou vodu pryč. Stačí sklon asi 2 %. Dbáme také, aby se dlažba se stavbou stýkala až pod úrovní vodorovné izolace proti vodě a stěna nemohla být vlhkostí z dlažby poškozována. Proto raději dlažbu a její podkladní lože od stěn oddělíme například nopovou folií.

Dále navrhneme složení a sílu podkladního lože. Jeho úkolem je tvořit únosný podklad, který by zajistil trvalou rovinnost povrchu dlažby a současně tvořil drenážní vrstvu. Hloubku podkladního lože určíme podle předpokládané zátěže (pěší chůze nebo jízda automobilem), kvality podloží (jílovitá zemina - dáme ještě větší důraz na odvod vody, neúnosná písčitá zem - nutno zajistit, aby se nám dlažba nepropadala). Obvykle stačí založit podkladní vrstvu dlažby do hloubky 35 až 50 cm, u zahradních cest pro pěší bude vyhovovat i 10 cm. Dlažba, po které bude jezdit auto, si vyžádá vyšší pevnost, než v případě zahradní cestičky nebo terasy. Dbáme u ní na vyšší a pevnější podklad. Pokud jsme dlažbu naplánovali a vyměřili, začneme s vlastní prací. Odkopeme a srovnáme terén. Položíme spodní vrstvu z hrubého štěrku (použít můžeme i recyklát ze starého odpadního stavebního materiálu) a srovnáme ji. Na závěr podkladní vrstvu důkladně upěchujeme.

Zpevnění okrajů

Vybudujeme zpevněné okraje. Většinou jsou tvořeny speciálními k tomu určenými tvarovkami. Lem ale můžeme vytvořit i jen řadou na výšku postavených dlažebních kamenů. Pro instalaci okrajových obrubníků děláme základ tak hluboký, aby pod obrubníky byla základová vrstva betonu alespoň 20 cm vysoká. Vytvoříme ji ze suchého nebo jenom mírně vlhkého betonu (asi 75 % písek, 25 % cement). Za dva až tři dny beton dostatečně zatuhne a budeme moci ve stavbě pokračovat. Abychom obrubníky umístili na správnou šíři dlážděné plochy, je nejlepší, když si napřed zkušebně jednu řadu dlaždic položíme i se správnými spárami mezi nimi. Počítáme také s mírným převýšením nad okolním terénem, aby z dlažby voda snadno odtékala. Stačí 1,5 až 2 cm.

Čtěte také: Zkušenosti s OSB podlahou

Způsoby pokládky terasové dlažby s imitací betonu

Tradiční metoda pokládky, tedy lepení keramické dlažby flexibilním lepidlem na vybetonovanou spádovanou desku, je v našich podmínkách nejčastějším zdrojem poruch. I při použití mrazuvzdorné dlažby selhává systém spár. Přes mikroskopické trhliny ve spárovací hmotě se pod dlaždici dostane voda. Jelikož lepidlo ani betonová deska nejsou absolutně nenasákavé, voda se pod dlažbou hromadí. Při zmrznutí pak led odtrhne dlaždici od podkladu. Pro klasické betonové dlaždice se doporučuje pokládka do štěrku nebo na terče, protože lepení v exteriéru je náročnější na přípravu podkladu a náchylnější k poškození mrazem a vlhkostí.

Pokud ustoupíme od klasického lepení dlažby a zvolíme suchou pokládku (na terče nebo do štěrku), mění se statické požadavky na samotnou dlaždici. Při pokládce na terče je dlaždice podepřena pouze v rozích (případně uprostřed u větších formátů). Celá plocha dlaždice tak visí ve vzduchu. Kvalitní keramické 2cm dlaždice mají pevnost v lomu obvykle vyšší než 10 000 N (což odpovídá schopnosti unést bodové zatížení v řádu stovek kilogramů až jedné tuny v závislosti na formátu). Vysoká tloušťka s sebou nese i vysokou plošnou hmotnost. Metr čtvereční 2cm keramické dlažby váží přibližně 40 až 48 kg.

Pokládka na terče

Moderní pomůckou, která usnadní práci, jsou takzvané rektifikační terče z umělé hmoty, do nichž se pokládají dlažební desky. V terčích jsou desky fixovány v rozích, terčíky jsou také výškově stavitelné, desky lze proto snadno vzájemně vyrovnat. V tomto systému lze dlaždice vázat stejně, jako v jiných případech - do římské vazby, polovazby, do řady a podobně.

  • Výhody:
    • Efektivní odvod vody: Dešťová voda nezůstává na povrchu terasy, ale spárami okamžitě propadává pod dlažbu. Odtud odtéká po spádované hydroizolaci do sběrných žlabů nebo svodů.
    • Dilatace a eliminace pnutí: Jelikož dlaždice nejsou pevně spojeny s podkladem ani mezi sebou, nevzniká v ploše žádné pnutí způsobené tepelnou roztažností.
    • Přístup k podkladu (Revidovatelnost): Kdykoliv je potřeba zkontrolovat stav hydroizolace, vyčistit střešní vtok nebo opravit kabelové vedení, lze jednotlivé dlaždice pomocí vakuové přísavky zvednout a po ukončení prací vrátit zpět.
    • Vyrovnání nerovností a spádu: Pomocí šroubovacích terčů lze vytvořit naprosto vodorovnou pochozí plochu i na podkladu, který je ve spádu nebo vykazuje lokální nerovnosti.

Pokládka do štěrkového lože (nasucho)

Pokud terasa nemá betonový základ a realizuje se přímo na terénu v zahradě, pokládka na terče není vhodná kvůli riziku nestejnoměrného sedání zeminy. V takovém případě se využívá pokládka do štěrkového lože (tzv. pokládka nasucho). Stále oblíbenější je pokládka do vrstvy kamenné drtě, kterou naneseme na betonový základ ve výšce asi 5 cm, vyspádujeme do 2 % a zhutníme. Na vrstvu drtě položíme desky, rovnoměrnost spár zajistíme spárovacími křížky, které můžeme ponechat na místě. Spáry nevyplňujeme. Takto můžeme pokládat opět dlažbu z přírodního kamene i betonu. Pokládka betonové dlažby takzvanou „suchou“ technologií je levnější a rychlejší (dokonce asi o 40 %!) než realizace teras nejtradičnější metodou, tedy „mokrou“. Terasové desky nebo dlažební kostky pokládáme na základ připravený k tomuto účelu na zemi. Nemusíme tedy provádět podklad z betonové desky, používat drahá lepidla nebo spárovací hmoty (jako je tomu například u keramických obkladů).

  • Výkop a příprava pláně: V místě terasy se odtěží zemina do hloubky 20 až 35 cm (v závislosti na kvalitě podloží a předpokládaném zatížení). Dno výkopu se srovná do požadovaného spádu (min. 2 %).
  • Pokládka geotextilie: Na zhutněné dno se položí netkaná geotextilie s gramáží minimálně 200 g/m².
  • Nosná vrstva: Nasype se vrstva hrubého drceného kameniva (frakce 8-16 mm nebo 16-32 mm) o tloušťce cca 15 až 20 cm. Tato vrstva se musí po vrstvách mechanicky zhutnit.
  • Kladecí vrstva: Jako poslední podkladová vrstva se nanese jemná kamenná drť (frakce 2-5 mm nebo 4-8 mm) ve vrstvě 3 až 5 cm.
  • Kladení dlažby: Na připravené lože se kladou dlaždice. Pro dodržení přesných spár se doporučuje používat plastové křížky.

Pokládka na maltové lože

Zřejmě nejčastěji je využívána pokládka na maltové kopečky v rozích a uprostřed dlažebních desek, případně přímo do maltového lože (v tomto případě by malta měla být ve vrstvě alespoň 3 cm). Spáry mezi deskami ponecháme cca 3 mm, betonové desky sklepeme gumovou paličkou na správnou výšku a srovnáme podle vodováhy.

Pokud chceme na svou terasu položit dlažbu, určíme si nejdříve rozměry venkovní plochy, kterou chceme vydláždit a vypočítáme z toho potřebné množství terasových desek. Poté pečlivě vyčistíme podklad. Po vyčištění položíme pomocí flexibilního lepidla na betonový podklad těsnicí a izolační pásy, naneseme lepidlo na dlažbu a položíme a vyspárujeme desky.

Dlažbu kladenou na maltu nebo do suchého betonu můžeme zatěžovat až po zatvrdnutí podkladu, minimálně za dva až tři dny.

Postup pokládky dlažby na terasu

Vyznačte si plochu terasy (např. pomocí provázku) a vykopejte zeminu do potřebné hloubky podle výšky všech vrstev (štěrk + kladecí vrstva + dlažba). Nezapomeňte vytvořit spád 2 % (2 cm na 1 m délky) směrem od domu, aby voda správně odtékala. Po obvodu terasy zabetonujte obrubníky (např. do zavlhlého betonu), které budou držet dlažbu pohromadě a vymezí lože.

  1. Položení těsnicích a izolačních pásů:
    • Nanesení flexibilního lepidla na beton.
    • Položení pásů do roviny.
  2. Pokládka dlažby na terasu:

    Pokud máme základní pokladní vrstvu a obrubníky hotové, můžeme z jemného štěrku nebo písku vytvořit lože, na které posléze klademe přímo dlažbu. Plocha by měla být vyspádována směrem od stavby. Dlažbu klademe tak vysoko, aby i po zdusání asi o 1,5 cm převyšovala obrubníky. Lépe tak odtéká dešťová voda. Začněte od pevného okraje (např. od domu) a postupujte dopředu, abyste nešlapali po srovnaném kladecím loži.

    • Kontrola průběhu a šířky spár.
    • Namíchání lepidla na dlažbu.
    • Pokládka dlaždic.
    • Zaschnutí lepidla na dlažbu.
  3. Spárování dlažby:
    • Čištění terasových desek.
    • Vyplnění spár spárovací hmotou.
    • Očištění plochy dlažby.

Dlažební kostky klademe vedle sebe do zvoleného vzoru se spárami asi 3-5 mm mezi sebou. Dodržení rovných linií vzoru nám usnadní motouz napjatý přes zpracovávanou plochu. Nakonec doplníme dlažební kostky, které jsme museli rozměrově upravovat. Položenou dlažbu zasypeme jemným pískem a koštětem písek diagonálně vmeteme do spár. U zámkové dlažby je třeba provést ještě zhutnění (ale nikoliv vibrační deskou - dlaždice by praskly).

Co budete pro svůj projekt potřebovat

  • Dlažba na terasu
  • Kotvicí bodce
  • Šňůry
  • Srovnávací lať
  • Skládací metr
  • Hladítko na čištění dlaždic
  • Nanášecí hladítko
  • Vědro na maltu
  • Míchací metla
  • Vodováha
  • Spárovací hladítko
  • Zednický úhelník
  • Tužka
  • Krycí plachta
  • Rudl
  • Kolečko
  • Distanční křížky
  • Spárovací hmota

Péče a údržba terasové dlažby

Abyste se mohli z terasové dlažby dlouho těšit, měli byste ji pravidelně čistit. Nejen kvůli vzhledu, ale i kvůli bezpečnosti, protože kvůli řasám a mechům, které se mohou časem vytvořit, může terasa klouzat. Pomocí škrabky na spáry nebo kartáče na spáry můžete nejprve vyčistit meziprostory. Jak postupovat při dalším čištění závisí na materiálu terasových dlaždic. Přírodní kámen je díky svému povrchu náchylný k obrůstání mechem a řasami. Proto byste měli tvrdé přírodní kameny vyčistit vysokotlakým čističem. Pro měkký přírodní kámen, jako je mramor, byste však měli vysokotlaký čistič použít pouze s opatrností se širokým proudem a vzdáleností minimálně 30 cm. U betonových desek použijte kartáč a teplou vodu. Vysokotlaký čistič je pro tyto práce spíše nevhodný, protože proudem vody by se mohly spáry vymýt. Chemické prostředky byste měli použít pouze tehdy, jsou-li schváleny k čištění kamene.

tags: #podlaha #terasy #imitace #betonu #průvodce

Oblíbené příspěvky: