PergolySrovnání podlah z OSB desek a anhydritu
Ať už chcete položit dřevěnou podlahu, vinyl či dlažbu, neobejdete se bez vhodné roznášecí vrstvy, která leží mezi základovou deskou s izolací a vrstvou nášlapnou. Takzvanou hrubou podlahu lze řešit buď mokrou cestou v podobě cementového či anhydritového potěru, nebo suchou cestou OSB deskami či podlahovými dílci.
Suchá podlaha z OSB desek
Suché podlahové systémy přeměňují statický prvek tradičních podlah na flexibilní systém, který nezanáší do stavby dodatečnou vlhkost, čímž umožňuje rychlý postup výstavby bez technologických přestávek. Modulární sortiment suchých podlahových dílců s malou konstrukční výškou, na různé technologické bázi a v různých systémech provedení je navržen tak, aby poskytoval lepší zvukovou a nárazovou akustickou izolaci, jakož i lepší tepelnou izolaci.
Instalace suchého podlahového systému je mimořádně jednoduchá a všestranná a díky možnosti kombinace podlahových dílců s vhodným podsypovým materiálem je možné vyrovnat i velké nerovnosti. Podlaha se uplatní i ve vlhkých prostorách a pod všemi druhy podlahových krytin. Nízká tepelná vodivost materiálu jej pak předurčuje všude tam, kde chceme uplatnit rychlý nárůst i pokles teploty. Nejlepší materiály jsou také 100% recyklovatelné.
Podlahové prvky pro suchou výstavbu jsou prezentovány jako využitelné kdekoli a ideální pro stavbu svépomocí. Z hlediska oblasti použití jsou suché podlahy skutečně univerzální a mohou soutěžit s tradičními, masivními potěrovými systémy. V závislosti na skladbě systému se dají použít i v obytných domech s velmi vysokými požadavky na zvukovou izolaci. Šikovný kutil si je při respektování doporučených postupů dokáže položit sám, ale i pro něj platí, že je dobré myslet vždy dopředu a klást si správné otázky. Jde o to, aby návrh skladby konstrukce odpovídal jeho představám a potřebám.
Při dodržení správného postupu montáže suché podlahy máte na výběr libovolnou finální podlahovou krytinu - od koberce přes plovoucí podlahu až po dlažbu. Pro zajištění dokonalé přilnavosti podlahoviny se doporučuje opatřit povrch podlahového dílce základním penetračním nátěrem. Elastické krytiny (koberce a PVC) je možné pokládat 24 hodin po montáži a přetmelení spár. Zcela bez problémů je pokládka plovoucí podlahy. Jedinou výjimkou jsou podlahy z masivního dřeva včetně parket, které nesmí být lepeny na suché podlahové dílce kontaktně, a to kvůli rozdílné roztažnosti materiálů při změně vlhkosti. Keramickou dlažbu lze položit do tenké vrstvy flexibilního lepidla a neměly by překročit formát 330 × 330 mm.
Čtěte také: Druhy dřeva pro podlahu pod pergolu
OSB desky
OSB desky jsou v dnešní nejen suché výstavbě nejpoužívanější konstrukční desky na bázi dřeva. Název OSB desek pochází z anglického názvu Oriented Strand Board, tedy deska z orientovaných třísek. Třísky o ideálních rozměrech 75x25x0,6 mm jsou v povrchových vrstvách orientovány rovnoběžně s delší hranou desky a je tím zároveň určen hlavní směr desky. V prostřední vrstvě jsou třísky v OSB deskách orientovány kolmo na hlavní osu. Orientací třísek je dosaženo vyšší tuhosti a pevnosti v hlavním směru desky.
Pro podlahy na nosných roštech platí stejné zásady jako u stropních konstrukcí. V případě plovoucích podlah je roznášecí vrstva tvořena buď jednou vrstvou OSB desek o tloušťce 18-22 mm při nízkých soustředěných zatíženích zejména nad stykem desek. Ve většině případů se roznášecí vrstvy podlah doporučuje použití dvou vrstev OSB desek o tloušťce 15-18 mm. Hlavní osy obou vrstev jsou na sebe kolmé a jednotlivé vrstvy desek jsou k sobě slepeny nebo jsou provrutovány.
Litá podlaha (anhydrit nebo cement)
Monolitickou podlahovou vrstvou z potěrových materiálů můžeme zvýšit tepelně-akumulační schopnost dřevostavby. Rychlost vysychání litých potěrů na bázi cementu je přibližně jeden milimetr za den. Technologická pauza tedy neprodlužuje neúměrně dobu výstavby. Potěr díky akumulační schopnosti stabilizuje vnitřní teplotu domu, instalace podlahového topení pak napomáhá jeho zrání.
Oproti tradičním suchým potěrům umožňuje litý potěr velmi snadný transport čerpáním a rychlou a velmi přesnou pokládku. Anhydrit (na bázi síranu vápenatého) je pak cementovým potěrem přetlačen v možnosti použití i v trvale vlhkých prostorách či místech se sníženou možností vysušování, protože tvrdnutí probíhá chemickou reakcí s vodou (hydratací) a ne vysycháním (krystalizací) jako je tomu u anhydritu. Co do pevnosti v tlaku a v tahu za ohybu jsou oba materiály rovnocenné, odtrhovou pevnost má anhydritový potěr mírně nižší než cementový, a proto se nedoporučuje do míst s vysokým povrchovým napětím, například pod masivní dřevěné podlahy.
Přestože jsou lité podlahy stále populárnější, mají stavebníci dřevostaveb z mokrých procesů stále obavu. Lité podlahy obecně jsou technologickou špičkou řešení roznášecích vrstev, a tedy jsou vhodné i pro kompletní, špičkové konstrukce, ke kterým se právě moderní dřevostavby jistě řadí. Počítáme-li ve stavbě s podlahovým vytápěním, pak je litá podlaha díky rychlému přenosu tepla a nízké tloušťce nespornou výhodou. Má-li někdo pocit, že v ručně hlazeném (zavlhlém) cementovém potěru je menší množství vody (lepší poměr množství pojiva k obsahu vody) než v litých potěrech, mýlí se, protože u těchto materiálů je tekutosti dosahováno pomocí takzvaných superplastifikátorů. Lité cementové potěry jsou pak určitě lepším řešením z hlediska zvukové neprůzvučnosti, díky mírně vyšší vrstvě a zachování hutnosti. Lité anhydritové potěry lze pokládat zase v relativně nízkých tloušťkách, a po týdnu od pokládky je možné začít s jejich vysušením pomocí podlahového vytápění, tedy kupříkladu do tří týdnů od pokládky z potěru nejde už do stavby žádná vlhkost.
Čtěte také: Proč zvolit dubovou masivní podlahu?
Jak z názvu vyplývá, lité potěry se opravdu „nalévají" a je tedy nutné zabránit protečení materiálu do zbytku souvrství, potažmo nosné konstrukce. Stejně tak se musí vhodně operovat s vlhkostí čerstvého potěru hned po jeho nalití, zvláště pohybujeme-li se v prostředí energeticky úsporných staveb.
Podlahové topení
Podlahové systémy je samozřejmě možné kombinovat jak s teplovodními, tak i elektrickými vytápěcími systémy. U teplovodní varianty tvoří skladbu systémová deska podlahového topení, tepelně vodivé plechy, rozvody a podlahové prvky. U sádrovláknitých podlahových prvků nesmí náběhová teplota do systému překročit 55 °C, u cementovláknitých podlahových prvků není - vzhledem k vlastnostem materiálu - nutné jakkoli omezovat náběhovou teplotu média. Elektrické topné systémy, například topné rohože, se obecně pokládají přímo pod podlahovou krytinu do lepidla na podlahové prvky. Je to řešení například pro koupelny. Elektrické fólie je možné instalovat jak pod, tak i nad suché podlahové systémy. Obecně platí, že podlahové vytápění pro kombinaci se suchými podlahami musí schválit jejich výrobci.
Homogenní, tekutá hmota samonivelačního potěru je ideální pro podlahové topení. Dokonale "obalí" vodní potrubí i elektrické kabely, čímž přispívá k lepšímu přenosu tepla. Topná rohož (topný kabel přichycený k nosné tkanině) ve vrstvě tepelně vodivého materiálu je snadnou a rychlou instalací, která - jeli umístěna v dostatečně silné vrstvě - zajistí rovnoměrné rozložení teploty.
Čtěte také: Zkušenosti s OSB podlahou
tags: #podlaha #z #osb #nebo #anhydrit #srovnání
