Podlep pod tepelnou izolaci: Klíč k tepelné pohodě a energetické účinnosti

Hlavní funkcí tepelné izolace je zajištění domácí tepelné pohody. Důležité je hlavně prostorové rozložení teplot, především rozdíl teplot mezi hlavou a kotníky. S tím souvisejí i požadavky na teplotu podlahy, která by se měla pohybovat v rozmezí 19-26 °C. Kromě rozdílů teplot jsou velmi pociťovány i tepelné odlišnosti tzv. radiační sálavé složky prostředí.

Tepelná izolace podlahy hraje klíčovou roli při zateplení celého domu. Teplý vzduch se pohybuje nahoru, a proto je ochrana podlahy tak důležitá pro zajištění pohodlí ve všech místnostech. Nezateplenou podlahou může unikat až 25 % veškerého tepla. Izolace je na místě hlavně tam, kde podlaha odděluje prostory s velkým rozdílem teplot, například obytnou část a garáž. Zateplení podlahy u novostaveb vyžaduje legislativa. Kromě splnění zákonné povinnosti vám taková izolace sníží náklady na energie a zefektivní vytápění podlahovým topením.

Typy podlah a potřeba izolace

V každém podlaží domu je nutné věnovat velkou pozornost potřebám a možnostem pro pokládku izolace a podlah.

Podlaha na terénu (nepodsklepený dům)

Pokud dům není podsklepený a základová deska se nachází pod podlahovou konstrukcí ve styku se zemí, je důležitá dobrá tepelná izolace samotné základové desky. V tomto případě je zapotřebí zajistit, aby do země odcházelo co nejméně tepla. U novostaveb se dnes při vylévání podlahové vrstvy běžně používá tzv. obvodová izolace. U podlahy v přízemí není třeba řešit akustickou, nýbrž hlavně tepelnou izolaci. Zemina pod podlahou má totiž průměrnou teplotu 4-⁠8 °C. Dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy, přes 150-200 mm pro nízkoenergetické až po 200-300 mm pro pasivní domy.

Podlaha nad sklepem nebo nevytápěným prostorem

Pokud máme dům podsklepený, jeho nejnižší vrstvou bývá strop suterénu. Při rekonstrukci budov se suterény a nevytápěnými sklepy se pak strop sklepa obvykle izoluje, protože je to velmi účinné, jednoduché a ekonomické. V přízemí se izolace pokládá na nosnou konstrukci, pro její izolující vlastnosti proti vlhkosti.

Čtěte také: izolace v Ústeckém kraji

Podlaha v patrech

Izolace podlahy v patrech zabrání přenosu hluku mezi místnostmi. V první řadě utlumí hlasitou hudbu nebo řeč - tedy zvuk, který se šíří vzduchem. Potom je tu ale ještě kročejový hluk, který se šíří konstrukcí. Vzniká chůzí, posouváním nábytku či pádem předmětů na zem a vyžaduje tzv. kročejovou izolaci. Odhlučnění je u plovoucích podlah nezbytné.

Druhy tepelné izolace pro podlahy

Máme k dispozici několik druhů tepelné izolace, které mohou být použity v podlahách pro zlepšení tepelné efektivity domů a budov. Výběr konkrétního typu tepelné izolace závisí vždy na specifických potřebách budov, místním klimatu a mnoha dalších faktorech. Izolanty pro zateplení podlahy lze i kombinovat.

  • Minerální vlna: Jedná se o izolační materiál, který se často používá pro izolaci podlah. Minerální vlna je dostupná ve formě desek nebo rolí. Pro své vynikající tepelné izolační schopnosti je velmi oblíbená.
  • Skelná vlna: Tento izolační materiál se vyrábí z taveného skla. Skelná vlna je dostupná ve formě desek nebo rolí, má velmi slušnou tepelnou izolaci.
  • Kamenná vlna: Kamenná vlna je minerální izolační materiál, který je podobný minerální vlně. Díky své vysoké odolnosti proti ohni je vhodná tam, kde vznikají větší teplotní rozdíly.
  • Extrudovaný polystyren (XPS): Extrudovaný polystyren je tvrdý pěnový materiál s vynikající tepelnou izolací.
  • Polyuretanové desky (PIR): Polyuretanová deska je středně tvrdá pěnová izolace, která je často aplikována jako stříkaná pěna. V případě izolačních podlah se zabudovaným topným systémem instalace PIR panelů výrazně sníží tepelné ztráty přímo u zdroje vytápění. Polyuretanové panely, na rozdíl od dříve používaných tepelně izolačních materiálů, neztrácejí časem své tepelně izolační vlastnosti.
  • Celulózový izolační materiál: Tento druh izolace se často používá jako náplň pro dutiny nebo mezery v podlaze.

Konkrétní produkty pro izolaci podlah

  • Bachl EPS 100 S Stabil: Pěnový polystyren pro podlahy a střechy, které se běžně zatěžují. Stabilní.
  • Bachl Extrapor 100 S: Polystyren se zvýšeným tepelným odporem do těžkých podlah, které jsou obvykle zatěžovány.
  • Bachl Extrapor 150 S: Grafitový polystyren pro vysoce zatížené podlahy a střechy.
  • Bachl XPS: Nenasákavý polystyren pro podlahy a vnější stěny ve styku se zeminou.
  • Styrotrade EPS 100: Izolace českého výrobce. Pro běžně zatěžované podlahy.
  • Styrotrade EPS 150: Polystyren pro vysoce zatěžované anhydritové podlahy.
  • Styrother Plus 100: Je nová generace polystyrenové izolace se zvýšeným tepelným odporem pro běžné podlahy. Vhodné i pro anhydritové podlahy.
  • Spyrodeska: Deska s rastrem vhodná pro podlahové vytápění.
  • Rockwool Steprock ND: Vhodný pro izolaci tepelnou, zvukovou u těžkých plovoucích podlah. Splňuje také požadavky na kročejovou a vzduchovou neprůzvučnost.
  • Rockwool Steprock HD: Stejné použití u lehkých plovoucích podlah.
  • Knauf PTN: Patří pod obytné místnosti pod cementový potěr (ne pod dlažbu).

Tloušťka a výběr materiálu izolace dle normy

Jakou tloušťku tepelné izolace zvolit a jaký materiál použít? Toto jsou nejčastější otázky, se kterými se stavebník a realizační firmy setkávají. Tloušťka zateplení podlahy se řídí normou ČSN 73 0540-2 TEPELNÁ OCHRANA BUDOV. Tato norma stanovuje hodnotu U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) ve třech typech:

  • minimální požadovanou,
  • doporučenou,
  • cílovou pro nízkoenergetickou a pasivní výstavbu.

Dále je potřeba brát na zřetel, zda je podlaha na terénu, nad vytápěným prostorem, nebo nad nevytápěným prostorem. Toto vše je potřeba zohlednit v tloušťce izolační vrstvy a použitého materiálu. Jako tepelnou izolaci lze použít EPS klasický bílý, nebo s grafitem šedý.

Požadované tloušťky izolace (orientační pro EPS polystyren)

  • Pro podlahu nad sklepem s nevytápěným prostorem:
    • Požadovaná hodnota prostupu tepla 0,6 W/m2.K - min. 80 mm izolace.
    • Doporučená hodnota prostupu tepla 0,4 W/m2.K - min. 100 mm izolace.
    • V případě nízkoenergetické výstavby (0,30 až 0,20 W/m2.K) - min. 160 mm izolace.
  • Pro podlahu na terénu (nepodsklepený dům):
    • Požadovaná hodnota prostupu tepla 0,045 W/m2.K - min. 100 mm izolace.
    • Doporučená hodnota prostupu tepla 0,3 W/m2.K - min. 140 mm izolace.
    • V případě nízkoenergetické výstavby (0,22 až 0,15 W/m2.K) - standardně min. 180-250 mm izolace.

Skladba podlahy a instalace

Podlahová konstrukce je z hlediska statiky komplikovaná v tom, že tuhá deska „plave“ na měkkém podkladě. Vlastní návrh podlahy musí zohlednit základní vstupní údaje, kterými jsou velikost a typ zatížení, pevnost podkladní tepelné izolace a tuhost roznášecí desky. Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků (izolace na terénu apod.) se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnový polystyren. Tyto materiály mají při plnoplošném působení zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost.

Čtěte také: Zjistěte vše o broušených cihlách pro jednovrstvé zdivo

Skladba podlahy s teplovodním vytápěním

Podlaha s teplovodním vytápěním se typicky skládá z nosné, hydroizolační, tepelně izolační, zvukově izolační, montážní, roznášecí, separační a nášlapné vrstvy. V první části článku si popíšeme, co musí jednotlivé vrstvy konstrukce od té nejspodnější po tu nejvrchnější podle platných technických předpisů splňovat.

  1. Nosná konstrukce: Ve skladbě podlahy je spodní vrstvou nosná konstrukce. Podle umístění ve stavbě je to deska na terénu nebo stropní konstrukce.
  2. Hydroizolace a ochrana proti radonu: Podlahu na terénu je potřeba chránit proti vodě nebo zemní vlhkosti. Povlakové hydroizolace jsou nejčastěji na bázi asfaltu nebo měkčeného polyvinylchloridu. Povlaková hydroizolační vrstva také chrání stavbu před pronikáním radonu z podloží. Revidovaná norma ČSN 73 0601 vyžaduje v případě podlahového vytápění v kontaktní vrstvě kombinované opatření. Před poškozením při provádění následných stavebních prací chrání povlakové hydroizolace betonová mazanina. Ta, popřípadě spolu s nivelační stěrkou, zajistí vyrovnání povrchu pro pokládku dalších vrstev. Mezní odchylka povrchu podkladu pro navazující pokládku tepelně izolační vrstvy má činit maximálně 5 mm/2 m.
  3. Tepelná izolace: Tepelně technické vlastnosti podlahy se ověřují podle ČSN 73 0540-2. Do hodnoty součinitele prostupu tepla lze započítat ve skladbě podlahy s teplovodním vytápěním pouze vrstvy od roviny, ve které je umístěno vytápění, směrem k zemině (exteriéru). Pro splnění požadavku na energetickou náročnost budovy podle vyhlášky 78/2013 Sb. a zákona 406/2000 Sb. Tepelná izolace stejně jako ostatní vrstvy podlahy musí vyhovovat požadovanému rovnoměrnému i soustředěnému zatížení. ČSN EN 1991-1-1 rozlišuje obytné, kancelářské, společenské, obchodní a průmyslové plochy, pro které jsou stanoveny hodnoty užitného zatížení. Na základě těchto hodnot se pak m.j. volí materiál tepelné izolace, například minerální vata, expandovaný, expandovaný perimetrický nebo extrudovaný polystyren.
  4. Zvuková izolace (kročejová): Z hlediska zvukové izolace se podlaha posuzuje na vzduchovou neprůzvučnost mezi místnostmi a kročejovou neprůzvučnost v souladu s ČSN 73 0532. Vzduchová neprůzvučnost je zajištěna zejména hmotností stropní konstrukce. Dostatečné vážené normalizované hladiny akustického tlaku kročejového zvuku se dosáhne použitím podlahového souvrství se správně dimenzovanou kročejovou izolací pod roznášecí deskou, volbou vhodné podlahoviny nebo kombinací obou variant. Pokud je tepelnou izolací expandovaný polystyren, použije se v elastifikované úpravě. Elastifikace je proces, kdy se polystyren stlačí tak, aby se porušila jeho buněčná struktura.
  5. Montážní prvky pro podlahové vytápění: Správnou polohu potrubí teplovodního vytápění při zalití roznášecí vrstvou zajistí na tepelné izolaci montážní prvky. Nejčastěji se jedná o desky z expandovaného polystyrenu. Trubky podlahového topení se upínají do speciální konstrukce, tzv. systémových desek.
  6. Roznášecí vrstva (litá podlaha): Roznášecí vrstva na bázi síranu vápenatého nebo cementu tvoří podklad nášlapné vrstvy a musí odpovídat normě ČSN 74 4505. Je nutné brát zřetel zejména na správné provedení dilatačních celků. Litá podlaha je anhydritová nebo betonová. Jedná se o stavební materiál, do kterého se přidává vsyp nebo lehčené kamenivo.
    • Výztuž roznášecí vrstvy: Častým dotazem bývá, zda-li do roznášecí vrstvy podlahy patří kari síť. V případě betonových desek navrhujeme vzhledem k malé pevnosti betonu v tahu výztuž (nejčastěji kari síť) vždy, výjimečné případy (malé podlahy apod.) bez výztuže je třeba vždy doložit statickým posudkem. Výztuž ukládáme osově do středu desky. Je to efektivní poloha z hlediska umístění, zároveň při smrštění desky nedochází k přírůstkovým momentům. Kromě vlastního umístění výztuže je třeba dodržet symetrický rozptyl vodního součinitele po průřezu a následná péče při zrání betonové desky. Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m2 tak na základě provedeného statického rozboru vystačíme při standardním dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50-60 mm z betonu B20, vyztuženou sítí W4 150/150 mm (tl. 50 mm), nebo W4 200/200 (tl. 60 mm). Bez statického posudku a při technologické kázni našich staveb se totiž musíme vždy pohybovat významně na straně bezpečnosti.
    • Deskové roznášecí vrstvy: V některých případech dřevostaveb nebo rekonstrukcí nelze potěry použít z důvodu jejich vlhkosti či hmotnosti. Pro roznášecí vrstvu pak lze použít desky vyhovující požadovanému plošnému zatížení. Požadavky na tuhost roznášecí vrstvy montované z desek na bázi dřeva (dřevotříska, OSB deska, překližka, rostlé dřevo, dřevovláknitá deska, cementotřísková deska) definuje ČSN EN 13810-1. Pro desky na jiné bázi (sádrokarton, cement, extrudovaný polystyren atd.) platí stejné požadavky.
    • Příprava podkladu pro nášlapnou vrstvu: Roznášecí vrstva musí být pevná a bez mastnot, výkvětů, nesoudržných vrstev nebo aktivních trhlin. Nesoudržné nebo kontaminované části podkladu je nutné mechanicky odstranit a nahradit soudržnou vysprávkou z vhodného materiálu. Vlhkost podkladu pod nášlapné vrstvy musí odpovídat požadavkům normy ČSN 74 4505 a technické dokumentaci pro všechny složky podlahy. Je nutné vyhledat a uplatnit nejpřísnější požadavek.
  7. Separační vrstva: Zbytkovou vlhkost z potěru zadrží separační vrstva, nejčastěji polyetylenová fólie. Při použití anhydritových podlah (tekuté, polotekuté, samonivelační) je bezpodmínečně nutné použít na Thermano separační fólii, aby nedocházelo k povrchovému kontaktu tekuté, reaktivní anhydritové směsi s hliníkem obsaženým v obkladu Thermano.
  8. Nášlapná vrstva (podlahová krytina): Požadavky na nášlapné vrstvy jsou uvedeny v ČSN 74 4505. Jedná se například o odolnost proti vodě a vlhkosti, nasákavost, s ní související mrazuvzdornost, čistitelnost, obrusnost, lesk, dále odolnost proti chemickým a biologickým vlivům a proti nárazu. Kvůli přenosu tepla by nášlapné vrstvy měly mít co největší součinitel prostupu tepla. Vhodné nášlapné vrstvy jsou laminátové dílce nebo keramická dlažba, méně vhodný je pak textilní koberec s dlouhým vlasem. U skladby podlahy se posuzuje také pokles dotykové teploty podlahy podle ČSN 73 0540-4.

Postup instalace tepelné izolace

Pro montáž tepelné izolace budeme potřebovat Thermano desky (80 mm pro tepelnou izolaci podlahy na zemi a 30-50 mm pro podlahu mezi podlahami) a polyetylenovou fólii (pod anhydritové podlahy). Je důležité zvolit vhodnou tloušťku izolačních vrstev. Pro obytné domy je standardní tloušťka 80 mm. V případě instalace v průmyslových objektech, zejména v chladírnách, mrazírnách, skladech ovoce a zeleniny by tloušťka desek měla vyplývat z návrhových předpokladů.

Před pokládkou Thermano by měl být betonový podklad relativně rovný. Vhodné pro pokládku tuhé tepelné izolace. U obytných budov je vhodné pokládat desky v rozměru 1200x600 mm. Thermano se umísťuje střídavě na tzv "průchozí smyčka". Desky jsou mezi sebou spojeny TOP zámkem, který zajišťuje dokonalou těsnost systému. Spoje panelů Thermano jsou navíc zajištěny umístěním stavební polyetylenové fólie na panely Thermano Floor. Poslední fází je nalití vrchní vrstvy podlahy. Takto zajištěné Thermano bude sloužit mnoha generacím.

Služba je zcela zdarma. Propadlá a popraskaná nová podlaha bývá noční můrou řady projektantů, realizačních firem i investorů. Dopátrat se, zdali udělal chybu projektant, realizační firma nebo výrobce některého z použitých materiálů, bývá zpravidla vyhroceným procesem. Velmi často se přichází na to, že byla porušena nejzákladnější stavební pravidla.

Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy např. nejpoužívanější Isover EPS 100Z) vzniká největší dotvarování běžné podlahy zejména pokládkou na nerovný podklad. Působící zatížení tak nepřenáší izolační deska plnoplošně, ale pouze bodově (např. z 20-50 % plochy). V podlaze tak vznikají dutiny, které se snaží dle působícího zatížení postupně dosednout. Typickým případem je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém běžném metru nachází spoj pásů s navýšením cca 3 mm. Pokud nedojde k vyrovnání této (a dalších) nerovnosti vhodným způsobem, deska EPS je podepřena pouze cca z 20 %. Podobně působí případné vzniklé dutiny mezi jednotlivými vrstvami izolačních desek, které vznikají z titulu tolerancí tlouštěk desek, jejich pokládkou na nečistoty na spodní vrstvě apod. Z výše uvedeného vyplývají jednoduché zásady pro pokládku, které jsou uvedeny např. Desky izolantu je třeba pokládat tak (např. Ideálním řešením není ani pokládka EPS na podsyp s větší zrnem. Také velká zrna podsypu se dokáží do tepelné izolace zatlačovat, než se vyrovná napjatost v konstrukci. Z tohoto důvodu se například v systémech Rigidur požaduje mezi podsyp a tepelnou izolaci vždy vložit alespoň tenkou pevnou desku Rigidur. Malé dotvarování plnoplošně působící tepelné izolace je dobře patrné z obrázku 11, kdy skladba Isover EPS 100Z 2×50 mm při plošném zatížení 2000 kg/m2 (0,02 MPa) vykazuje deformaci pouze cca 1 mm tj. výrazně pod deklarovanou max.

Čtěte také: Klíč k úsporám energií: Součinitel tepelné vodivosti

Podlahové vytápění

Mít nohy v teple, aniž byste je měli navlečené do tlustých ponožek a bačkor - to vám umožní snad jen podlahové topení. Aby byla pokládka podlahového topení úspěšná, nezanedbejte přípravu na samotnou instalaci. Navíc musí splňovat rovinnost, a to v toleranci, kterou udávají konkrétní normy (u běžných podlah v bytové výstavbě je maximální odchylka místní rovinnosti 2 mm na 2 m).

Instalace podlahové izolace snižuje celkové provozní náklady za topení. U podlahového topení je izolace prakticky jeho součástí, i přesto odborníci doporučují použít také přídavnou izolaci - v oblibě je tvrdý polystyrén. U podlahového topení je ideální tloušťka izolační desky 58 mm a nahoru patří alespoň 50 mm betonu. Počítejte tedy po dokončení instalace s menší výškou místnosti, protože podlahové vytápění potřebuje o něco vyšší výšku podlahy. Specifika spodní konstrukce jsou u pokládky podlahového topení zásadní. Thermano se dokonale hodí pro tepelnou izolaci podlah pod podlahovým vytápěním, protože je zcela necitlivé na kontakt s vysokými teplotami.

Podlahové vytápění přenáší teplo do prostoru sáláním a tím přispívá k rovnoměrnějšímu a pro člověka příjemnějšímu rozložení teplot. Teplota otopné vody v potrubí je kvůli požadavku na maximální povrchovou teplotu podlahy nižší než u otopných těles. Proto je výhodné podlahové vytápění kombinovat s nízkoteplotními zdroji tepla jako kondenzační plynové kotle nebo tepelná čerpadla. Naopak méně vhodné jsou kotle na tuhá paliva, které vyžadují vyšší teplotu na zpátečce.

Systémy pokládky teplovodního vytápění

V druhé části jsou prezentovány systémy pokládky teplovodního vytápění, které těmto kritériím vyhoví.

  • Systém s polypropylenovými sponkami: Potrubí se klade na desku z expandovaného polystyrenu. Spodní vrstva desky může být tvořena pružnějším polystyrenem (kročejovou izolací) a vrchní vrstva tužším polystyrenem. Potrubí se připevňuje polypropylenovými sponkami pomocí sponkovacího nástroje na desku z expandovaného polystyrenu opatřenou fólií s vyznačeným rastrem. Pokládka umožňuje vést potrubí bez omezení nopy na desce, např. kolem sprchových koutů. Potěr na bázi cementu nebo na bázi síranu vápenatého podle požadavků ČSN EN 13813.
  • Suchý systém s hliníkovými lamelami: Topné potrubí se klade do hliníkových lamel vsazených do drážek v desce z expandovaného pěnového polystyrenu. Díky suchému procesu instalace je systém vhodný pro rekonstrukce. Desky sádrovláknité, sádrokartonové nebo na bázi dřeva podle ČSN EN 13810-1 a montážních pokynů výrobce.
  • Systém se suchým zipem: Potrubí je z výroby opatřeno suchým zipem a instaluje se na desku expandovaného pěnového polystyrenu s nakašírovanou speciální textilií. Potěr na bázi cementu nebo na bázi síranu vápenatého podle požadavků ČSN EN 13813.

Příklad z praxe: Problémy s podlahou na Ostravsku

V současnosti je v řešení sedlá podlaha rodinného domku na Ostravsku. Podlahová konstrukce je dle vyjádření majitele již několik měsíců stará a stále sedá, současné sednutí se pohybuje až do cca 7 mm. Největším překvapením byla systémová deska podlahového topení. Ze spodní strany obsahuje tenký rastr výšky cca 6 mm. V rámci řešení předmětné podlahy rodinného domu byly v laboratoři Isover provedeny zkoušky zatížení tlakem skladby podlahy bez desky podlahového topení a s deskou za účelem ověření deformace při zatížení s napětím 0,02 MPa. Výsledky jsou více než výmluvné tj. plnoplošně podepřené desky Isover EPS 100Z tl. 2×50 mm vykázaly při zatížení 2000 kg/m2 deformaci okolo 1 mm (deklarovaná hodnota max. 2 %, tj. max. 2 mm), zatímco stejná skladba doplněná touto podivnou deskou podlahového topení se spodními výstupky vykázala při shodném zatížení deformaci 6× vyšší! Z toho vyplývá, že předmětná deska PT je pro tento typ skladby podlahy zcela nevhodná.

Fáze pokládky podlahového vytápění

Podklad pro instalaci podlahového vytápění musí být vyrovnaný, očištěný a vysušený. Jakmile máte povrch takto připravený, položíte na něj nepropustnou fólii, následuje polystyren, a poté ukládáte vrstvu fólie s kotevní sítí pro upevnění trubek. Pak následuje pokládka izolačního materiálu, ani zde nezapomínejte na hrany na zdi. Po klasické izolaci následuje ta reflexní, k ní se nejčastěji používá hliníková fólie.

Dilatační pás instalujte po celém obvodu každé místnosti s podlahovým teplovodním topením. Ten totiž zabraňuje praskání a poškozování potěrové desky v době, kdy je podlahové topení zapnuto.

Před samotnou pokládkou podlahové krytiny musíte provést topnou zkoušku podlahy. Je to de facto test fungování celého topného systému. Díky této zkoušce zjistíte, jestli se podlaha zahřeje všude tam, kde chcete, a na správnou teplotu. Celý tento proces testování trvá několik dnů a provádí se měsíc před pokládkou podlahové krytiny.

Vlhkost cementového potěru nesmí před instalací samotné podlahy překročit 1,64 % CM. V případě anhydritového/sádrového potěru nesmí vlhkost překročit 0,4 % CM. Při instalaci na podlahové topení musí být topný systém vypnut 48 hodin před a 48 hodin po instalaci vinylových dílců. Podlahovou krytinu nemusíte před samotnou instalací na podlahové topení nijak speciálně ošetřit. Důležitý je však výběr konkrétní podlahy tak, aby zvládala nároky na podlahové topení.

tags: #podlep #pod #tepelnou #izolaci #informace

Oblíbené příspěvky: