Kompletní průvodce pokládkou PVC podlah

PVC podlahy jsou oblíbeným typem podlahových krytin do domácností i komerčních prostor. Oblibu si získaly především díky své odolnosti, snadné údržbě a modernímu designu. Oceníte je pro nesčetné množství designových variant v imitaci dřeva, kamene i dlaždic. PVC podlaha je skvělou volbou pro ty, kteří hledají praktickou a estetickou podlahovou krytinu za rozumnou cenu.

Příprava před pokládkou PVC

Kontrola a aklimatizace materiálu

Před zahájením montáže a během montáže zkontrolujte podlahovou krytinu z hlediska vad materiálu (poškození povrchu, vady vzoru, vady podkladu, rozdíly v barevných odstínech jednotlivých rolí, apod.). Zjistíte-li závady, přerušte montáž a informujte o dané vadě prodejce. Při nahlašování vady uveďte kódy vzoru, čísla šarží, rolí a množství podlahové krytiny. Tyto údaje jsou uvedeny na etiketách na obalu.

Vždy bezpodmínečně dodržujte pokyny výrobce ohledně určení podlahových krytin. Před instalací zkontrolujte role podlahové krytiny z hlediska výrobních čísel. Všechny etikety výrobce si uschovejte až do ukončení instalace. Abyste zabránili rozdílům v odstínech, do každé z místností vždy vyberte podlahovou krytinu ze stejné výrobní šarže a pokládejte ji po směru rozvíjení role.

Než zahájíte pokládku, musíte materiál rozložit minimálně na 24 hodin do dané místnosti, kde se bude materiál instalovat, aby se PVC přizpůsobilo podmínkám prostředí. Usnadní se tak jeho instalace a manipulace s ním. Ideální teplota by se v dané místnosti měla pohybovat okolo 18 °C. Vlhkoměr by neměl ukazovat více než 75 % relativní vlhkosti.

PVC je vyrobeno z plastu, který může z části reagovat na teplotu a vlhkost. Tím, že krytinu necháte adaptovat na klima místnosti, ji stabilizujete a snížíte riziko, že se po instalaci smrští nebo roztáhne. Aklimatizace také předchází deformacím a nerovnostem materiálu a zlepšuje přilnavost. Doporučujeme 24 hodin předem lino umístit do místnosti, kde ho budete pokládat.

Čtěte také: Pokládka dřevěné podlahy krok za krokem

Zaměření místnosti a objednání materiálu

Položit lino není žádná věda. Když dobře připravíte podklad, PVC správně naměříte a nezapomenete na pár jednoduchých pravidel, budete mít novou podlahu co by dup. Než se pustíte do samotného pokládání, je důležité přesně změřit místnost.

Začněte tím, že pečlivě změříte délku a šířku místnosti, a to na několika místech, abyste případně odhalili, pokud by stěny nebyly dokonale rovné. Poznamenejte si tyto rozměry a při objednání nezapomeňte připočítat 5-10 cm navíc na každé straně jako rezervu. Na co rezervu, ptáte se? Například proto, že při řezání role existuje tolerance rozměru +- 1 %. Také se může přihodit, že stěny nemusí být úplně přesně rovné a někdy se jedná o rozdíl jednotek cm. Pamatujte, že je vždy jednodušší krytinu trochu zkrátit, ale zvětšit se vám ji na místě už zajisté nepodaří.

Už při vybírání myslete na šířku role kupovaného PVC. Pokud je místnost širší než šíře role vybraného lina, budete vedle sebe pokládat několik pruhů materiálu. V takovém případě je potřeba, aby vzor směřoval vždy stejným směrem a výsledek vypadal jednotně. Když objednáváte PVC se vzorem parket, ty vždy směřují podélně ve směru role - tzn. na délku role. Obecné pravidlo je, aby parkety směřovaly od dveří směrem do prostoru místnosti, aby když do místnosti vstoupíte, tak jste viděli parkety jak jdou rovně směrem od vás.

Příprava podkladu

Příprava podkladu pro pokládku PVC je klíčová pro dosažení kvalitního a trvalého výsledku. Podklad musí být především rovný, suchý, čistý a pevný. Jakékoliv nerovnosti, praskliny nebo nečistoty mohou způsobit poškození nebo nerovnoměrné opotřebení PVC. Na stavu podkladu a způsobu jeho přípravy do značné míry závisí trvanlivost a celkový vzhled podlahy.

Před pokládkou nové podlahy beze zbytku odstraňte starou podlahovou krytinu. Pokud je podklad betonový, měl by být důkladně očištěný a vysušený. Povrch, na který se podlahová krytina bude pokládat, musí být rovný, hladký, bez prasklin, bez prachu, suchý, čistý a odolný proti tlaku při použití. Rozdíl v rovinnosti podkladu nesmí na 1 metru překračovat 1 mm a na 2 metrech 2 mm.

Čtěte také: Návod na pokládku zámkové dlažby

Typy podkladů a jejich úprava

  • Betonový podklad: Praskliny v betonu se musí předem sešít sadou na sešití trhlin a nerezovými sponami. Následně můžete přistoupit k vyrovnání podkladu. K tomu použijte samonivelační stěrku nebo opravnou stěrku podle vašich zkušeností s těmito materiály. U samonivelační stěrky se doporučuje použít po obvodu samolepicí dilatační pásku, která při vyšší vrstvě zabrání případnému praskání stěrky. Opravná stěrka se používá na lokální opravy, jako jsou praskliny nebo vydrolení menšího rozsahu. Všechny spáry a trhliny v podkladové vrstvě vyrovnejte pomocí vyrovnávací stěrky.
  • Prkenná nebo parketová podlaha: Pokud budete pokládat PVC na prkennou nebo parketovou podlahu, zvažte možnost vyrovnání podkladu pomocí OSB nebo Durelis desek. Tím dosáhnete perfektně hladkého a rovného podkladu, které vaše PVC ocení. Také lze za určitých podmínek parkety nebo prkna vystěrkovat speciální stěrkou s vláknem.
  • Ideální podklad: Ideálním podkladem je hladký beton, anhydrit, dlaždice nebo dobře upevněná dřevotříska. V určitých případech lze také pokládat na pevné podlahy jako vinyl nebo laminát, pokud jsou dobře vyrovnané, pevné a v dobrém stavu.
  • Nevhodné podklady: Naopak se nedoporučuje pokládka na staré dřevěné podlahy, koberce nebo jiné měkké materiály, které by mohly negativně ovlivnit stabilitu a životnost PVC. Položit PVC na koberec vám určitě nedoporučujeme. Položení PVC na jiné PVC je možná o něco málo lepší, ale tuto variantu vám ani tak doporučit nemůžeme z podobného principu.

Požadavky na vlhkost podkladu

K montáži podlahových krytin můžete přistoupit po průzkumu vlhkosti podkladu. Nejvyšší dovolená vlhkost podkladu bez podlahového vytápění (měřeno CM přístrojem) dle ČSN 744505 je 2 % CM (1,8 % CM při aplikaci na vodní podlahové topení) u cementového potěru (beton) a 0,5 % CM (0,3 % CM při aplikaci na podlahové topení) u potěru na bázi síranu vápenatého (anhydrit).

Typ podkladu Bez podlahového topení S podlahovým topením
Anhydrit max. 0,5 % CM max. 0,3 % CM
Beton (cementový potěr) max. 2 % CM max. 1,7 % CM

Podlahové topení

U podkladů s podlahovým topením je před začátkem prací nutné provést topnou zkoušku. Je nezbytné dodržet postupný náběh podlahového topení daný topným režimem 30 dnů před pokládkou. V případě podlahového topení je nutné před pokládkou nejméně 2 dny předem podlahové topení úplně vypnout a po celou dobu podlahářských prací udržet minimální teplotu v místnosti okolo 18 °C. Opětovné zapnutí je možné až po úplném vytvrdnutí lepidla, tj. 72 hodin.

Během aplikace samonivelace by vnitřní teplota neměla klesnout pod 18 °C. Teplota podlahy by neměla přesáhnout 27 °C. I v případě, že není instalováno podlahové topení, teplota podlahy nemá přesáhnout uvedenou teplotu. Teploty vyšší než 27 °C mají za následek deformace dílců v podobě vznikajících spár, u verze click navíc uvolňování zámků.

Typy podložek (filc/pěna)

Pokud budete pokládat PVC s filcem, nároky na podklad nejsou tak přísné - filc do sebe dokáže malé nerovnosti povrchu zčásti pohltit. Filc má tu výhodu, že dobře přilne na podkladu a má větší toleranci „pohltit“ drobné nerovnosti. Podkladový povrch tak nemusí být úplně dokonale rovný. Dávejte však pozor na vlhkost a kontakt s vodou. Filc není možné mít v prostorech s vysokou vlhkostí, nebo kde by docházelo ke kontaktu s vodou. Při dlouhodobém kontaktu s vodou filc ztrácí své vlastnosti a PVC se stává nepoužitelným. Proto je PVC s filcem nevhodné např. do koupelny.

Pěna je velmi měkká a na rozdíl od filcu jí nevadí styk s vodou, takže si ji můžete dát i do koupelny. Rovněž si poradí a pohltí do sebe mírné nerovnosti, takže podklad nemusí být úplně dokonale rovný. Pěna je ještě o trochu měkčí než filc, takže i samotná podlaha bude o něco málo pružnější a nebude tak tvrdá. Tato PVC bývají více zátěžová a hodně toho snesou, ale mají i vyšší nároky na rovnost povrchu při pokládce než např. filc. V těchto případech je důležité mít opravdu rovný povrch a při výskytu nerovností, doporučujeme místnost vystěrkovat. V případě, že máte podklad s většími nerovnostmi, doporučujeme pro vyrovnání udělat tzv. vystěrkování - tzn. dokonalé vyhlazení povrchu.

Čtěte také: Komplexní přehled pokládky dlažby

Metody pokládky PVC

Existuje více způsobů, jak položit PVC. Pokládku PVC zvládnete i sami doma. Pokud se navíc rozhodnete pro variantu bez celoplošného lepení, ušetříte si spoustu času. Výrobci v technických listech doporučují celoplošné lepení nebo fixování.

1. Pokládka bez lepení (na volno)

Pokládka PVC podlahy na volno, tedy bez lepidla a fixační pásky, je jednoduchá a vhodná především pro menší místnosti, kde není očekáváno velké zatížení podlahy. Po rozbalení je potřeba podlahu rozložit na požadované místo a nechat ji volně ležet, aby se narovnala. Jakmile je PVC připraveno, přiloží se ke stěně s mírným přesahem. Přesahy podél stěn je nutné přesně oříznout ostrým nebo odlamovacím nožem. Při volné pokládce by dilatace u zdi měla být cca 1 cm, což znamená, že PVC by nemělo být položeno přímo ke stěně, ale asi 1 cm od kraje, aby se měla podlaha možnost vyležet a dorovnat.

Pokud nemáte podlahové topení a nemůžete nebo nechcete PVC lepit, někteří výrobci umožňují volnou pokládku, aniž byste přišli o záruku. Například Gerflor uvádí, že PVC v bytových podmínkách bez podlahového topení nemusí být do 30 m² celoplošně lepeno. Při pokládce v méně zatěžovaných místnostech, jako je ložnice, pokoj pro hosty nebo pracovna, často stačí krytinu fixovat pouze na okrajích oboustrannou páskou. Pamatujte ale na to, že pouhou fixací podlahy lepicí páskou nedosáhnete takových výsledků jako při celoplošném lepení.

2. Pokládka s fixací oboustrannou páskou

Jednou z možností, jak novou podlahu upevnit, je oboustranná lepicí páska. Pro domácí použití se jedná o nejběžnější způsob fixace, hodí se též do méně zatěžovaných místností. Je snazší než celoplošné lepení, ušetříte s ním čas i peníze, a pokud budete jednou krytinu měnit, bude její odstranění jednodušší. Na druhou stranu připevnění není tak pevné, jako když použijete lepidlo. Při pokládání PVC podlahy pouze na oboustrannou lepicí pásku může dojít k propsání lepicí pásky do povrchu PVC.

Oboustrannou pásku nejprve přilepte po obvodu místnosti. Další body fixace lina páskou jsou uprostřed místnosti a také v místech nejvyšší zátěže. Nalepte lepicí pásku i křížem přes střed místnosti. Nyní PVC rozložte do místnosti a u stěn zařízněte. Mezi stěnou a PVC by měla být dilatace. PVC se nesmí opírat o stěnu nebo konstrukční prvky. Stáhněte z pásky ochranné folie a lino na pásku pomalu a pečlivě položte a pořádně přitlačte.

Oboustranná lepicí páska je vhodná k upevnění více pruhů lina vedle sebe. V takovém případě položíte první pás lina, spoj podlepíte oboustrannou páskou, ze které strhnete ochranou folii, aby začala lepit i z druhé strany.

3. Celoplošné lepení lepidlem

Lepení lepidlem je nejjistější připevnění PVC k podkladu a doporučujeme jej hlavně do hodně zatěžovaných místností. Lepidlo zabrání tomu, aby se na PVC vlivem používání vytvořily boule nebo se krytina posunula. Celoplošné lepení se doporučuje ve větších nebo více zatěžovaných místnostech, jako jsou obývací pokoje, chodby nebo kuchyně. U místností nad 20 m2 by se měla nášlapná vrstva lepit k podkladu. Jedině v tomto případě máte záruku na pokládku.

Výběr správného lepidla závisí na druhu podkladu a způsobu využití podlahy. Disperzní lepidla se hodí pro savé podklady, zatímco dvousložková polyuretanová nebo epoxidová lepidla jsou vhodná pro nesavé povrchy nebo místa s vyšší vlhkostí. Pro uchování vysoké kvality podlahových krytin a jejich dlouhou životnost je nutno přilepit ji na celé ploše speciálními lepidly. K lepení podlahové krytiny k podkladu použijte disperzní lepidla a na podlahové lišty použijte kontaktní lepidlo. Výrobce nedoporučuje používat k lepení podlahové krytiny lepidla na rozpouštědlové bázi. Doporučujeme použít lepidlo z naší nabídky, které se nanáší stěrkou s malým zoubkem označenou B1. Pro PVC bez filcové podložky se spotřeba lepidla pohybuje kolem 0,25 kg/m², což znamená, že z 5 kg balení lepidla nalepíte přibližně 20 m² plochy. Nanášení lepidla můžete usnadnit pomocí speciálních sprejů, které umožňují jednoduché nastříkání lepidla na podklad i materiál.

Postup lepení

  1. Podlaha se rozloží na požadované místo a přesně se ořízne podle stěn a překážek.
  2. Následuje nanášení lepidla, které se provádí ozubenou stěrkou, přičemž velikost zubů závisí na druhu lepidla a PVC. Polovinu pásů odvíjejte na druhou stranu, čímž si odkryjete zhruba polovinu místnosti. Na odkrytou část podkladu naneste vhodné lepidlo pomocí zoubkované špachtle (dle pokynů výrobce lepidla). Vrstva lepidla musí být rovnoměrná, bez tlustých míst, snažte se nanést lepidlo na celou plochu. V malých místnostech, jako jsou koupelna či WC, přiloženou podlahovou krytinu nejlépe sundejte, naneste lepidlo zoubkovanou špachtlí, počkejte až proschne - dle pokynů výrobce - a poté celý pás položte znovu.
  3. Podle teploty a typu lepidla počkejte 10 - 20 minut.
  4. Odhrnuté části pásů obraťte zpět na místo a rovnoměrně přitlačte k podkladu - od středu směrem k okrajům a poté podél spojovací čáry obou pásů a kolem okrajů. Po připravení lepidlové vrstvy se PVC opatrně položí a vyhladí válečkem nebo hladítkem, aby se odstranily vzduchové bubliny a zajistilo dokonalé spojení s podkladem. Postupuje se od středu místnosti ke krajům.
  5. Stáhněte z pásky ochranné folie a lino na pásku pomalu a pečlivě položte a pořádně přitlačte. Sundejte závaží a analogicky přilepte zbývající část podlahové krytiny. Po celoplošně podlepené PVC podlaze není možno ihned chodit.
  6. V obou případech celoplošného lepení je dobré PVC následně zaválcovat přítlačným válcem. Pokud jej nemáte, můžete použít hladítko obalené jemným kobercem nebo tkaninou. Poté, co podlahu celoplošně podlepíte tekutým lepidlem, musíte ji následně dobře přitlačit pomocí válečku.
  7. Podlaha je pochozí přibližně po 24 hodinách, ale plné zatížení se doporučuje až po 48 hodinách, aby se zajistila maximální pevnost spoje. Po pokládce doporučujeme místnost používat až po uplynutí 24 hodin.

Klimatické podmínky pro lepení

Pokud budete lino lepit, myslete na stálou teplotu v místnosti při pokládce (ideální je 18 °C). Klimatické podmínky pro instalaci podlahových krytin:

  • Teplota podkladu 15 - 22°C
  • Teplota vzduchu 17 - 25°C
  • Relativní vlhkost vzduchu - max. 75%

Místnost musí mít konstantní teplotu (minimálně 18 °C) po celou dobu tuhnutí lepidla, tj. 72 hodin. Při pokládce materiálů obsahujících PVC /lino, vinylové podlahy apod/, je třeba dbát, aby teplota v místnosti byla minimálně 18 °C a vzdušná vlhkost v rozmezí 45 - 60%. Pokud pokládáte v létě, zatáhněte rolety nebo závěsy, aby na podlahu nesvítilo přímé slunce a nezvyšovalo teplotu. Podlahové topení stáhněte nebo úplně vypněte. Pozor na velké prosklené plochy, které je nutné zastínit, aby nedošlo k výrazným výkyvům teplot pokládaného materiálu a podkladu během vysychání a tvrdnutí lepidla.

Řezání a spojování pásů PVC

Ať už se rozhodnete pro celoplošné lepení nebo volnou pokládku, vždy nejdříve opatrně rozmotávejte materiál v místnosti, abyste předešli jeho zlomení, a zařízněte ho na míru. Lino rozviňte a rozložte na podlahu. Zařízněte jej podle stěn podlahářským nebo kobercovým nožem. Pro zařezávání PVC doporučujeme použít speciální háček místo plátku, který tuto úpravu značně usnadní. Řez proveďte 1 milimetr od stěny pro případ, že se materiál bude ještě trochu rozpínat. Pro snadné slícování záhybů v rohu nejprve nařízněte diagonálně. U stěn můžete nechat několik mm mezeru (tzv. dilatační spáru), která zabezpečí, že v případě roztahování PVC v důsledku zvýšených teplot bude mít lino kam se roztáhnout a nebude vytvářet nerovnosti nebo boule.

Napojování dvou kusů PVC podlahy je klíčové pro dosažení estetického vzhledu a funkčnosti podlahy. Správně provedený spoj by měl být téměř neviditelný a zároveň zabránit pronikání nečistot a vlhkosti. Pokud se chystáte napojovat více pásů PVC, položte jednotlivé díly s přesahem cca 5 cm přes sebe.

Při lepení krytiny ve velkých místnostech je nutno lepit ji po etapách, zejména pokud spojujete dva pásy podlahové krytiny. Při pokládce položte na obě sousedící části závaží, která zajistí, aby se pásy neposouvaly. Pokud v místě spojení dvou pásů dojde k vytlačení lepidla, okamžitě jej setřete mokrým hadříkem.

Dvojitý řez

Nejčastějším způsobem spojování je takzvaný dvojitý řez, který je vhodný pro domácnosti a méně namáhané prostory. Nejprve se oba pásy PVC položí tak, aby se překrývaly přibližně o 3 až 5 cm. Pokud se podlaha lepí, nanese se pod ni lepidlo, jinak se materiál stabilizuje zatížením. Následně se pomocí pravítka a ostrého nože provede rovný řez skrz oba překryté kusy současně. Po odstranění přebytečných odřezků vznikne přesný spoj, který dokonale zapadne. Pokud je PVC lepené, spoj se ještě přitlačí válečkem. Nakonec se podlaha zatíží a nechá se alespoň 24 hodin nepochozí, aby se spoj správně usadil.

Svařování spojů

Pro namáhané prostory, jako jsou komerční objekty nebo nemocnice, je vhodnější svařování spojů. To lze provádět dvěma způsoby - horkým nebo studeným svařováním.

Horké svařování

Horké svařování se provádí pomocí speciální svařovací pistole a svařovací šňůry. Nejprve se mezi pásy PVC vyfrézuje mělký žlábek, do kterého se následně vkládá zahřátá svařovací šňůra. Teplem se šňůra roztaví a spojí oba kusy podlahoviny. Svařování spojů za tepla by se mělo provádět druhý den po nalepení PVC. Před svařováním udělejte na spojích drážky do 2/3 tloušťky materiálů pomocí ručního drážkovacího nástroje nebo strojové frézy. Svařujte horkým vzduchem s použitím svařovací trysky.

Studené svařování

Alternativou je studené svařování, které je jednodušší a vhodné i pro domácí použití. V bytové zátěži je možné použít také svařování za studena. Využívá se speciální lepidlo na PVC spoje, které chemicky spojí hrany podlahy. Lepidlo se nanese do spáry mezi pásy PVC a po zaschnutí vytvoří pevný a vodotěsný spoj.

DŮLEŽITÉ: Nesvařujte dokud ještě lepidlo není úplně vytvrdlé. (vyčkejte 24-48 hodin).

Zakončení pokládky a lištování

Po položení PVC podlahy je důležité správně zakončit její okraje, aby byla podlaha nejen estetická, ale také funkční a chráněná proti mechanickému poškození či vlhkosti. Nejprve je nutné zajistit, aby byl PVC povrch dokonale usazen a rovnoměrně rozprostřen po celé ploše místnosti. U stěn je vhodné ponechat malou dilatační mezeru, přibližně 1 až 2 mm, která umožní podlaze přirozeně pracovat při změnách teploty a vlhkosti.

Instalace soklových lišt

Nejběžnějším způsobem zakončení podlahy je instalace soklových lišt. Ty mohou být plastové, dřevěné nebo MDF (středně hustá dřevovláknitá deska), přičemž plastové lišty jsou nejčastější, protože se snadno instalují a často mají i vnitřní drážku pro vedení kabelů. Mají i ochranou funkci. Lišty se připevňují buď lepením, šroubováním nebo nacvaknutím na speciální montážní lištový profil.

Výběr obvodových lišt závisí na vašich preferencích a zručnosti. Některé typy obvodových lišt nejsou tak náročné na montáž díky možnosti použití komponentů (rohy, kouty, spojky), což vyžaduje méně nářadí a zručnosti. Lištování je poměrně náročná činnost, proto zvažte, zda ji zvládnete sami, nebo si zvolíte lištu s komponenty. Pokud se vám líbí typ lišt, které tyto komponenty nemají, budete pravděpodobně potřebovat pokosovou pilu, kterou najdete v našem e-shopu, nebo raznici, kterou si můžete zapůjčit v naší půjčovně. Pokosovou pilu si můžete vybrat profesionální nebo levnější verzi, která pro jednorázovou práci postačí. Poté už jen úhlovat a úhlovat. Posledním krokem je instalace podlahových lišt.

Přechodové lišty a tmely

Alternativou k lištám je zakončení pomocí pružného nebo silikonového tmelu, což je vhodné zejména v prostorách, kde se vyžaduje vodotěsnost, například v koupelnách nebo kuchyních. V případě, že se PVC napojuje na jiný typ podlahové krytiny, například dlažbu nebo koberec, je vhodné použít přechodové lišty nebo profily. Ty pomáhají vyrovnat výškové rozdíly mezi podlahami a zajistit plynulý přechod bez nebezpečných hran, které by mohly způsobit zakopnutí. Správné zakončení pokládky PVC nejen prodlouží životnost podlahy, ale také přispěje k celkovému vzhledu místnosti.

Časté chyby a doporučení

Pokládka PVC podlahy v roli na první pohled působí jednoduše, ale právě drobné chyby v přípravě a postupu jsou nejčastější příčinou pozdějších problémů.

  • Nesprávná příprava podkladu: Nerovnosti, praskliny, zbytky starých lepidel, prach nebo vlhkost se u PVC velmi rychle „propíšou“ do povrchu. Správně: Podklad musí být rovný, pevný, suchý a dokonale čistý.
  • Nedostatečná aklimatizace: PVC se musí před pokládkou přizpůsobit teplotě a vlhkosti v místnosti. Častá chyba je lepení hned po rozvinutí.
  • Nerovnoměrné nanášení lepidla: Pokud není lepidlo naneseno rovnoměrně a celoplošně, vznikají vzduchové kapsy. Ty se projeví jako bubliny, vlny nebo „měkká“ místa.
  • Nepřesné řezání a spojování: U PVC v roli bývá problém v nepřesném řezu, špatném „dvojitém řezu“, nedodržení směru pokládky (u některých dekorů) nebo ve špatném přítlaku spoje. Správně: Řežte přesně, držte stejný směr pokládky (pokud to dekor vyžaduje) a spoj vždy dotlačte do lepidla.
  • Ignorování pokynů výrobce: Každé PVC má své požadavky na podklad, typ lepidla, teplotu, otevřenou dobu, případně specifika pro podložky (filc/pěna) a zatížení.
  • Teplotní a vlhkostní výkyvy: Při nízké teplotě nebo vysoké vlhkosti lepidlo nefunguje správně a materiál může měnit rozměry. Zbytková vlhkost v potěru je častý „tichý zabiják“ lepených podlah. Po položení je třeba zamezit výkyvům teplot /teplotním šokům/ a vlhkosti, která nepříznivě působí na roztažnost těchto materiálů.

Většina problémů s PVC podlahou nevzniká kvůli materiálu, ale kvůli chybám při pokládce. Pokud si nejste jistí postupem, vyplatí se pokládku svěřit odborné firmě nebo se poradit předem. Doporučujeme, hlavně v chladných měsících, PVC před vlastní úpravou a pokládkou aklimatizovat cca 24 hodin předem.

tags: #pokladani #pvc #kostek #informace

Oblíbené příspěvky: