Pokládka asfaltových pásů a šindelů na střechu: Kompletní průvodce pro dokonalou hydroizolaci

Správná montáž asfaltových pásů je klíčová pro zajištění dlouhodobé ochrany střechy před vlhkostí a povětrnostními vlivy. Hydroizolace střechy je jedním z nejdůležitějších prvků každé stavby. Asfaltové pásy a šindele patří mezi nejčastěji používané materiály pro tento účel díky své odolnosti, dostupnosti a snadné aplikaci. Správná montáž těchto materiálů je však zásadní pro zajištění dlouhé životnosti celé střešní krytiny. V tomto článku se podrobně zaměříme na postup instalace hydroizolačních vrstev a poskytneme vám podrobný návod krok za krokem.

1. Příprava podkladu

Základem úspěchu je bezchybná příprava podkladu. Tohle je krok, který nikdy nešidte. Je to naprostý základ, na kterém stojí úspěch celé vaší práce. Pokládat asfaltový pás na špatně připravený podklad je jako malovat na zaprášené a mastné plátno - výsledek nikdy nebude dobrý. Než začnete s pokládkou asfaltových pásů, je nutné důkladně připravit podklad. Tento krok je klíčový pro správné přilnutí pásů a zabránění vzniku netěsností.

• Očistěte povrch - Odstraňte veškeré nečistoty, prach, mastnotu a volné části. Povrch musí být suchý a pevný. I malý ostrý kamínek dokáže časem v pásu napáchat paseku v podobě trhliny.
• Vyrovnání podkladu - Nerovnosti je nutné vyrovnat pomocí stěrky nebo jiného vhodného materiálu. Přílišné nerovnosti mohou způsobit špatné přilnutí pásu. Pracujte pečlivě, neboť každá případná nerovnost podkladu bude na povrchu střešního pláště zhotoveného z šindelů viditelná. Nedoléhání šindelů při nerovnosti podkladu též výrazně zhoršuje schopnost vzájemného slepení.
• Penetrace - Naneste penetrační nátěr, který zlepší přilnavost asfaltových pásů. Použijte asfaltovou penetraci vhodnou pro daný typ podkladu (beton, OSB desky, dřevo apod.). Představte si ho jako základní nátěr, který podklad zpevní, sjednotí a vytvoří dokonalý lepkavý můstek pro váš asfaltový pás. Teplota konstrukce a ovzduší by při případné penetraci neměla být nižší než 8 °C. Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit. Také nesmí být povrch pokrytý jinovatkou, námrazou a vlhkostí.

Podklad střechy (záklop) musí mít dostatečnou nosnost a musí být suchý a rovný. Pro záklop se proto nejčastěji používají dostatečně vyzrálá prkna nebo OSB desky o tloušťce alespoň 15 mm. Na záklop je nutné instalovat podkladní pás, který slouží jako pojistná hydroizolace. Ta dokáže vyrovnat i drobné nerovnosti v záklopu. Podkladní asfaltové pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. Pro podkladový asfaltový pás pod šindele charBIT používejte vždy typ charBIT V13 nebo charBIT TEX BASE, které mají nosnou vložku ze skelné rohože (popř. polyesterové rouno), která je nenasákává a zajišťuje tak celému střešnímu plášti dlouhodobou životnost. V žádném případě nepoužívejte pásy s nosnou vložkou ze strojní hadrové lepenky, neboť lepenka může nasát vzdušnou vlhkost a šindele se zvlní, což sníží životnost střechy. Ze stejných důvodů se vůbec nesmí použít papírová lepenka. Platí, že na podkladní pás se musí používat materiály na bázi asfaltu.

2. Výběr vhodného typu asfaltových pásů a šindelů

Doby, kdy existoval jen jeden druh „lepenky“, jsou dávno pryč. Dnes si můžete vybrat přesně podle toho, co potřebujete, a je dobré v tom mít jasno. Na trhu existuje několik typů asfaltových pásů a šindelů, které se liší svým složením, nosnou vložkou a způsobem aplikace. Výběr správného typu je zásadní pro funkčnost hydroizolace.

Typy asfaltových pásů

Dále je důležité podívat se na „páteř“ pásu, tedy jeho nosnou vložku. Ta mu dává pevnost. Může být ze skelné tkaniny nebo z houževnatějšího polyesteru. Správný výběr je polovina úspěchu.

Čtěte také: Terasová prkna: Návod na pokládku

Typy střešní lepenky

Pro utěsnění střechy máte na výběr ze dvou typů krytinové lepenky:

• Střešní těsnicí pásy - mohou být buď přibité, nebo lepené. K tomu budete potřebovat bitumenové lepidlo. V některých případech však pásy nejsou upevněny vůbec.
• Bitumenové svařovací pásy - jedná se o speciální variantu krytinové lepenky. Má tkaninu ze skleněných vláken, juty nebo polyesteru. Při výrobě se lepenka rovněž namáčí do bitumenu. Přes zatavené pásy nepronikne ani stojatá voda. Zejména při těsnění plochých střech byste proto měli používat bitumenové svařovací pásy.

3. Pokládka asfaltových pásů

Pokládka asfaltových pásů se liší podle zvoleného typu asfaltového pásu, druhu nosné konstrukce a prostředí, ve kterém práce provádíme (vč. povětrnostních podmínek). Obecná pravidla při pokládce asfaltových pásů zahrnují dodržení teplotních podmínek a minimálních přesahů.

Obecná pravidla při pokládce asfaltových pásů

• Teplota nosné konstrukce, materiálu a prostředí by neměla být nižší než 5 °C při pokládce oxidovaných asfaltových pásů a nižší než 0 °C u pokládky modifikovaných asfaltových pásů. Také by neměla být vyšší než 30 °C u všech typů pásů, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.
• Pásy se musí pokládat s využitím přesahů. Jednotlivé vrstvy musí být posunuty tak, aby nikdy nebyly podélné a příčné přesahy nad sebou.
• Správná pokládka asfaltových pásů vyžaduje dodržení alespoň minimálních přesahů takto: příčné přesahy min. 12 cm, podélné přesahy min. 8 cm. Než definitivně vyberete způsob, jak pokládat asfaltové pásy, pročtěte pečlivě i pokyny pro pokládku od výrobce asfaltových pásů.
• V případě pokládání více vrstev se každá další vrstva pokládá ve stejném směru, jako předchozí vrstva (pásy se nekříží a natavují celoplošně), podélně na střed pásu v předchozí vrstvě (okraj pásu je v polovině podkladového pásu), s příčnými spoji pásů alespoň 30 cm od příčného spoje předchozí vrstvy (spoje nejsou nad sebou).

Metody pokládky asfaltových pásů

Hydroizolace se obvykle skládá z minimálně dvou vrstev asfaltových pásů.

Plnoplošné natavení asfaltových pásů

Toto je nejčastější a nejspolehlivější metodou, zejména u modifikovaných pásů. „Pokládka“ izolace se provádí postupným odvíjením a svařováním asfaltových pásů. Plamenem přiměřeně rozehřejeme pás tak, aby rozteklý asfalt dokonale přilnul k podkladu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích. Prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu musí být provedeno tak, aby byl asfalt správně roztaven, ale zároveň nebyla přehřátá nosná vložka pásu. Při plnoplošném natavování asfaltových pásů to znamená použití hořáků o výkonu 75 kW při vzdálenosti minimálně 450 mm od role pásu.

Pásy můžete pokládat dvěma způsoby:

Čtěte také: PVC podlaha: krok za krokem

• Pokládka v jenom kroku - Celá plocha pásu vč. podélných přesahů je natavená najednou.
• Pokládka ve dvou krocích - Nejprve natavíte pás v ploše kromě přesahů. Poté samostatně natavíte oblasti podélných přesahů. Výhoda natavování pásů v jednom kroku je, že se k přesahům nemusíte vracet. Pro správné zhotovení musíte jinak natavovat plochu pásu mimo přesahy a jinak v oblastech přesahů. Při postupu ve dvou krocích je výhodou, že se ve druhém kroku můžete více soustředit na natavování v oblastech přesahů. Platí to ale jen tehdy, když jsou pásy v prvním kroku natavené správně.

Bodové natavení asfaltových pásů

Alternativou plnoplošnému natavování je natavování bodové. Navaření probíhá po stranách pásu a ve vybraných místech, alespoň v pěti bodech, přibližně o ploše talíře na 1 m2 položeného pásu.

Pokládka samolepicích asfaltových pásů

Toto je čistší a bezpečnější metoda, kde nelze z bezpečnostních důvodů pracovat s ohněm. Před pokládkou samolepicích asfaltových pásů musí být konstrukce ze silikátových, savých a plechových materiálů (vyjma materiálu na bázi EPS) ošetřena vhodným penetračním nátěrem pod asfaltové pásy, aby se vytvořil hladký, lesklý povrch. U svislých ploch je dosažení lesklého povrchu penetračním nátěrem nezbytné pro trvalou stabilitu pásů. Samotné lepení provádějte při současném odvíjení role (rozkulování) a snímání ochranné silikonové folie na spodní straně pásu. Jinak se k folii na přesahu pás nenávratně přilepí, neboť silikonem je ošetřena pouze spodní strana pásu. Poté sejměte ochrannou silikonovou folii na podélných přesazích a spoje řádně pojistěte přítlačným válečkem pro asfaltové pásy. Realizace dalších vrstev by neměla být provedena s prodlevou delší než jeden měsíc.

Postup pokládky asfaltových pásů na střechu

1. Příprava plochy a penetrace - Důkladné očištění povrchu a aplikace asfaltové penetrace. Penetrace zaručí dokonalou soudržnost.
2. Samolepicí asfaltová parozábrana - Zaručuje rychlou a snadnou pokládku. V případě využití této vrstvy jako dočasné hydroizolace je nutné provést svaření ve spojích.
3. Lepení tepelné izolace - Pro nalepení tepelné izolace EPS nebo PIR se využívají termické proužky z vrchní strany asfaltového pásu. Jejich aktivace se provádí nahříváním pomocí plamene.
4. Druhá vrstva tepelné izolace - Vzájemné propojení desek tepelné izolace se provádí pomocí lepící pěny na bázi polyuretanu. Potřebné množství určuje výrobce materiálu.
5. Pokládka podkladního samolepicího pásu - Samolepicí podkladní pás tvoří první vrstvu hydroizolace a na jeho aplikaci závisí životnost celé střechy. Je tedy nutné důkladně provést všechny spoje za použití přítlačného válce nebo horkovzdušné pistole.
6. Pokládka finálního asfaltového pásu - Finální vrstva asfaltové hydroizolace může být jak samolepící, tak i plnoplošně svařovaná.

Asfaltová střešní krytina je nejčastěji pokládána ve dvou vrstvách - nejprve podkladní asfaltový pás a na něj vrchní finální pás. Podkladní pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou nebo kolmo na ni. Od sklonu střech 5° a výše je nutné pokládat pouze kolmo. Vždy od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. U nižších sklonů střech je zapotřebí vyšší přesah pásů, vždy dle pokynů výrobce. Nezapomínejte, že pro hydroizolaci střechy platí poučka: „hydroizolace je tak bezpečná, jak jsou bezpečně provedené detaily v její ploše“.

4. Pokládka asfaltových šindelů

Asfaltový střešní šindel (v našich končinách též nazývaný jako kanadský šindel) je levnou a lehkou střešní krytinou, která nabízí nízkou hmotnost, dobrou odolnost, dlouhou životnost i nenáročnou montáž. Samotné šindele se pokládají po řadách od spodní části nahoru, tedy od okapu k hřebeni.

Příprava před pokládkou šindelů

Před vlastním zahájením pokládky si provedeme rozměření, tzv. „linkování“ střechy. To nám slouží jako vizuální pomůcka k zajištění kolmosti šindelových tabulí (kolmé linky). V případě špatného rozměření hrozí, že šindele nebudou ležet vodorovně nad sebou v zákrytech a při pohledu na střechu zespoda bude tato estetická vada vidět. Tyto linky je třeba vždy respektovat i za cenu eventuální úpravy rozměru šindele či naopak nepatrného zvětšení mezery mezi dvěma šindeli. Kolmé linky nám rovněž zajišťují pomoc při rozměření objektů, které přerušují souvislou plochu střechy (nalinkování na obou stranách vikýřů, komínů apod.) tak, aby se nad nimi šindele opět „potkaly“. Na dlouhých střechách doporučujeme začínat od středové kolmé linky, čímž se docílí perfektně symetrického vzhledu šindelů.

Čtěte také: Pokládka PVC - postup

Začátek pokládky a startovací řada

Pokládku zahájíme od středové linky, kterou jsme si předem vyznačili, postupem doprava a doleva tak, aby spodní část seříznutých šindelů přečnívala přes okapnici o cca 5 mm, tj. termobody budou nad okrajem okapnice. Zbylou přečnívající část seřízneme a spodní část šindele k okapnici přilepíme asfaltovým tmelem, event. nahřejeme termobody a poté přitlučeme hřebíky. Tím nám vznikne tzv. startovací řada. Pro startovací řadu můžeme použít prakticky libovolný šindel. Spodní část řady podlepíme bitumenovým tmelem. Startovací řada se přibije rovně na okraj střechy - nejlépe přes oplechování. První řadu šindelů pokládáme přes startovací řadu tak, aby spoje nebyly v jedné linii nad sebou. Od druhé řady zkracujeme první tabuli o polovinu, tím docílíme pokládky šindelů tzv. "na vazbu".

Správné zatloukání hřebíků

Používejte pouze nerezavějící žárově pozinkované, tvrzené hliníkové či měděné hřebíky na asfaltový šindel o délce min. 25-28 mm, na hřebeni, okapech a úžlabích 32-35 mm a průměru hlavy min. 9 mm (tzv. lepenkáče). Povrch těla hřebíku musí být upraven tak, aby zabraňoval jeho samovolnému „vylézání“. Hřebíky zatloukáme tak, aby procházely vždy dvěma šindeli do překrytých částí šindelů, aby nebyly vidět, 2 cm nad výřez, u krajů 2,5 cm od strany šindele. Zamezí se tím kromě jiného poškození povrchu šindele. Nedoporučujeme používat galvanicky pozinkované hřebíky, protože mají nižší antikorozní ochrannou vrstvu, kratší životnost a jdou lehce vytáhnout z bednění.

Stanovení překryvu šindelů v závislosti na sklonu střechy

Plochy pokryté jedním balíkem uvedené v informačních materiálech platí pro základní překryv šindelů pro sklony střechy nad 25°. Se snižujícím se sklonem se překryv zvyšuje. Vždy s větším překryvem! Překryv má vliv na spotřebu krytiny i hmotnostní zatížení střešní konstrukce. Pamatujte, že v případě pochybností a v klimaticky velmi nepříznivých oblastech (v horách, v místech se silnými větry a prudkými dešti), je vždy vhodnější zvolit větší překryv šindelů. Nesmí se však používat nadměrné množství tmelu, které může způsobit jeho stékání a pronikání organického rozpouštědla obsaženého v tmelu do asfaltu v šindelích. To pak způsobuje rozpouštění asfaltu v šindeli a tvorbu tzv. puchýřů na šindelích!

5. Detailní řešení kritických míst

Mistrovská práce se pozná v detailech. Můžete mít perfektně položenou plochu, ale pokud selžete u detailů, celá práce přijde vniveč. Kritická místa, jako jsou komíny, atiky, prostupy nebo okapy, vyžadují zvláštní pozornost. Zde se nejčastěji tvoří netěsnosti. Každý prostup musí být precizně „obalen“, každý roh pečlivě vystřižen a svařen, každé ukončení zajištěno lištou a tmelem. Je to piplavá práce, která vyžaduje trpělivost a často i speciální tvarovky. Právě v těchto kritických bodech se nejvíce vyplatí nešetřit časem ani materiálem.

• Komíny a prostupy - Použijte speciální tvarovky nebo pásy s vyšší pružností. Spoje utěsněte pomocí asfaltového tmelu.
• Atiky a nároží - Pásy ohýbejte přes hranu a přitlačte pomocí válečku. Dbejte na dostatečné překrytí a těsnost.
• Okapové hrany - Použijte oplechování a zakončete pásy tak, aby voda stékala mimo konstrukci. Nejprve upravíme okapy - pokud nejsou listy okapu dostatečně dlouhé, složíme dohromady dva kusy. Listy přibijeme ke střeše čepy na střešní krytinu. Jednotlivé kusy musí mít překrytí alespoň 4 cm.

Pokrývání hřebenů a nároží

Hřebenáče, které používáme na hřeben a nároží, zhotovujeme nejlépe ze šindelů charBIT obdélník (delta, hexagonal) vyříznutím vhodného tvaru ze šablony a jejich ohnutím do tvaru hřebene. Dbáme na to, aby šindele byly dostatečně ohřáté, nebo je opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a poté opatrně ohneme. V případě nedostatečného ohřátí šindelů dojde k popraskání v místě ohybu. Při aplikací hřebenáčů musíme dát pozor na to, aby hřebíky u poslední řady šindelů byly ve styku s hřebenáči zakryty (nebyly vidět). Jestliže tomu tak není, přidáme ještě jednu řadu šindelů. Hřebenáče pokládáme vždy proti směru převládajících větrů. Při pokládce je podmázneme asfaltovým střešním tmelem a tím je přilepíme. Hlavičku hřebíku v posledním hřebenovém prvku též zamázneme asfaltovým střešním tmelem.

Pokrývání úžlabí na oplechování

Připravené oplechování by mělo být souměrné podél osy středu úžlabí. Na toto oplechování si po obou stranách vyznačíme pomocné linky pro zakončení šindelů. Tyto linky by měly být rovnoběžné se středem úžlabí, avšak od okraje plechování vzdáleny min. 12 cm. Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana rovnoběžná s úžlabím. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na oplechování přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí. Hřebíky nezatloukáme do oplechování!

Opracování složitějších detailů střechy

Asfaltové střešní šindele patří mezi materiály, se kterými je možné ideálně opracovávat velmi složité a náročné střešní konstrukce jako jsou například různé vikýře, arkýřová okna, zakřivená okna, věžičky, složitě tvarované střešní konstrukce a podobně. Díky své ohebnosti a možnosti snadného řezání jsou šindele velice vhodné i pro zpracování složitých střešních detailů s minimální pracností. Podmínkou je však dodržení základních zásad pro opracování těchto detailů. Mezi tyto zásady patří nutnost vhodně a správně si rozměřit pokládku na jednotlivých detailech, dodržovat minimální sklony a překryvy na nich, správně volit seříznutí šindelů, jejich podlepení asfaltovým střešním tmelem, správné délky hřebíků a jejich umístění.

6. Zpracování větrání střechy

Střechy s krytinou z asfaltových střešních šindelů navrhujeme zásadně jako větrané. Důvodem je vznik velkého množství závad u střech, kde je větrání nedostatečné nebo zcela chybí. Důsledkem toho dochází u nevětraných střech ke kondenzaci vzdušné vlhkosti, která napadá dřevěný podklad i nosnou střešní konstrukci a může být příčinou vzniku plísní a hnilob, způsobuje nižší účinnost tepelné izolace a výrazně snižuje životnost krytiny z asfaltových střešních šindelů. V zimě dochází na okraji střechy ke vzniku ledových valů při odtávání spodních vrstev sněhu ohřívaného z interiéru, poškozování okraje střechy a k zatékání. Náklady na sanaci škod nevětraných střech pak mnohonásobně převyšují nevelkou investici na její odvětrání. U odvětrávané střešní konstrukce navrhujeme vzduchovou mezeru mezi dřevěným záklopem a tepelnou izolací. Větrací otvory umísťujeme do spodní části střechy a ke hřebeni. Tímto způsobem je zajištěno proudění chladného vzduchu, který je nasáván ve spodní části a komínovým efektem stoupá směrem ke hřebeni, kde je odvětrán. Případná vlhkost v takto větrané střeše je odvětrána, nedochází k její kondenzaci a tepelná izolace má zajištěnu izolační schopnost.

7. Kontrola a údržba hydroizolace

Po dokončení montáže je důležité provést důkladnou kontrolu celé plochy. Zkontrolujte všechny spoje, detaily a přechody. V případě nalezení nedostatků je nutné je ihned opravit. Pravidelná kontrola - minimálně jednou ročně proveďte vizuální kontrolu střešní krytiny. Čištění - odstraňujte nečistoty, listí a jiné předměty, které mohou zadržovat vodu. Opravy - v případě poškození použijte opravné asfaltové pásy nebo asfaltový tmel. Aby vám střešní krytina dlouho vydržela, musíte ji občas udržovat. Různé povětrnostní podmínky mohou jinak způsobit poškození. Nejlepší je aplikovat ochranný nátěr každé tři roky. Díry lze snadno opravit menšími kusy krytinové lepenky. Buď je zasuňte pod díru, nebo je přilepte. Pokud je krytinová lepenka křehká nebo popraskaná, můžete na ni jednoduše položit druhou vrstvu a zajistit ji.

8. Doporučení pro dlouhou životnost střešní krytiny

Pro maximální životnost hydroizolace doporučujeme:

• Používat kvalitní asfaltové pásy s modifikovaným asfaltem (SBS nebo APP).
• Dodržovat technologický postup montáže.
• Provádět pravidelnou údržbu a kontrolu.
• Vyvarovat se mechanickému poškození střechy (např. při montáži solárních panelů).
• Počasí je váš šéf. Asfalt a voda nejsou kamarádi, proto pracujte vždy jen za sucha. Stejně tak si dejte pozor na teplotu. Většina pásů vyžaduje pro správnou pokládku teplotu nad 5 °C, v chladu křehnou a mohou praskat.
• Bezpečnost především. Při práci s hořákem používejte rukavice a pevnou obuv a nikdy nepracujte sami.
• Pravidelná kontrola. Jednou za rok vylezte na střechu, zkontrolujte spoje, vyčistěte okapy. Je to pár minut, které mohou prodloužit životnost vaší práce o mnoho let.

Pokud si na složitější střechu netroufáte, nestyďte se oslovit profesionála. Dobře odvedená práce je tou nejlepší investicí.

tags: #pokladka #asfaltovych #pasu #na #strechu #navod

Oblíbené příspěvky:

• Prevence a sanace mrazových poškození fasád
• Podrobné srovnání Isover UNI a T-P
• Výběr ideálního materiálu pro garážovou dlažbu
• Přečtěte si o tepelně izolačním nátěru ADITIZOL
• Asfaltová vyrovnávka a hydroizolace