Pokládka kročejové izolace: Jak dosáhnout optimálního komfortu bydlení

Téma kročejové izolace nabývá v současné době na důležitosti. Po každodenním stresu je odpočinek za zdmi vlastního příbytku zvlášť důležitý a velkou měrou přispívá ke kvalitě života. Kvalitní akustická izolace podlahy výrazně zvyšuje komfort našeho domova - posiluje pocit soukromí a zabraňuje tomu, aby se obyvatelé domu vzájemně rušili.

Význam kročejové izolace a její funkce

Kročejová izolace je velice užitečnou konstrukcí, která velmi citelně zvyšuje uživatelský komfort domu. Eliminuje šíření hluku konstrukcí do ostatních prostor domu. Jedná se jak o hluk vytvářený tupými nárazy při chůzi, tak i o hluk způsobený například reprodukovanou hudbou. Pokud kročejová izolace chybí, ze schodišť a stropů pokojů se stávají doslova reproduktory. Trápí vás „zima od země“, dupání v horním patře nebo snad obojí? Příčinou může být špatná skladba podlahy, kterou snadno vyřeší kročejová izolace.

Kročejový hluk je formou hluku pevných hmot a vzniká například běžným pohybem osob nebo přesouváním nábytku po konstrukcích podlah či schodišť. Vibrace se přenášejí do navazujících konstrukcí a naším sluchem je pak vnímáme jako zvuk šířený vzduchem. Měřítkem intenzity zvuku je hladina akustického tlaku udávaná v decibelech (dB). Limit vnímání pro člověka neboli práh slyšitelnosti je 0 dB, oproti tomu takzvaný práh bolesti je 120 dB. Dlouhodobé vystavení hladinám akustického tlaku nad 90 dB může vést ke ztrátě sluchu a při hladině 120 dB již po krátké době.

Typy kročejové izolace a tloušťka

Do souvrství podlah může projektant navrhnout nadstandardní vrstvu kročejové izolace, která bývá široká 20/25 mm. Nejčastější materiálovou variantou je polystyren/minerální vata. V nouzovém případě, například z důvodu nízkých stropů, můžeme použít mirelon. Kročejová izolace je vhodná především v horních patrech domu.

Kročejové izolanty z minerální vlny jsou oproti běžnému podlahovému EPS 100 relativně měkké, což má své opodstatnění. Čím je materiál měkčí, tím je pružnější, a lépe tak tlumí vibrace. Maximální stlačitelnost těch nejměkčích kročejových izolací je 5 mm, vyjádřeno hodnotou CP5. Ty pevnější pak mají 2 mm, tedy CP2. U takto relativně měkkých kročejových izolací je maximální doporučená tloušťka 50 mm. Větší tloušťka znamená větší absolutní stlačení a sesednutí roznášecí desky, což může vést k tomu, že si časem podlaha sedne. To se například projeví odtržením okrajových lišt či soklu. I proto kvalitní výrobci kročejové izolace vyrábějí kročejové izolace v maximální tloušťce 50 mm. Efekt kročejového útlumu se s narůstající tloušťkou zmenšuje. Celková tloušťka kročejového izolantu musí být do maximální tloušťky 50 mm. Suché podlahy standardně požadují maximální stlačení CP2, tedy 2 mm, těžké podlahy dle konkrétního typu pak nejčastěji maximálně CP2.

Čtěte také: řešení kročejového útlumu pomocí minerální vaty

Možnosti řešení tloušťky 80 mm

V projektu je navržena vrstva kročejové izolace tloušťky 80 mm. Tloušťka kročejové izolace 80 mm je nad přípustnou hranicí. Co tedy dělat, když je v projektu tloušťka 80 mm? Tloušťku 80 mm lze vytvořit ze dvou vrstev, kdy jedna vrstva bude z běžného EPS 100 a bude sloužit jako výplňová hmota a druhá vrstva bude samotná kročejová izolace. Například kročejová izolace ISOVER N tl. 30 mm + ISOVER EPS 100 tl. 50 mm. Možné to je, nicméně doporučuje se jednovrstvé řešení. Důvodem je u dvou vrstev izolace riziko sčítání výrobních odchylek a riziko zanesení nečistot (například kamínků) mezi dvě vrstvy izolantu. To vše ve svém důsledku může zvýšit celkovou stlačitelnost celého souvrství nad únosnou míru. Když už dvě vrstvy, tak pečlivě položené a do celkové tloušťky maximálně 50 mm. Spíše je vhodné doplnit jednu vrstvu kročejové izolace vrstvou pevného EPS. Pozor však na ony nečistoty v mezivrstvě. Celkové deklarované stlačení (součet stlačení obou desek) musí být maximálně takové, jaké připouští navazující roznášecí deska.

Následující tabulka shrnuje maximální doporučené tloušťky a stlačitelnosti kročejových izolací:

Vedení rozvodů v podlaze

Kudy vést rozvody, když nechceme narušit vrstvu kročejové izolace? Jedná se o typickou situaci na stavbě - dle projektu má být v podlaze nejen kročejová izolace, ale i rozvody odpadu. A ke všemu se ukáže, že je potřeba v podlaze vést i další inženýrské sítě. Dle popisu projektanta se vše má vést ve vrstvě kročejové izolace tloušťky 80 mm.

S vedením rozvodů odpadu je potřeba počítat již při návrhu projektu a vytvořit pro ně dostačující tloušťku pod roznášecí deskou. Například vnější průměr odpadu bude 50 mm. K tomu přidáme 10 mm rezervu (příruby, spád trubky). Na tuto vrstvu tedy potřebujeme 60 mm. Ideálně je tedy mít v podlaze vrstvu EPS 100 tloušťky 60 mm právě z důvodu vedení rozvodů. Rozvody obsypeme jemným pískem frakce 0-1 mm do roviny a teprve přes to položíme souvislou vrstvu kročejové izolace tloušťky 30 mm. Celé souvrství pak má 90 mm. Ano, možné to je a někdy je to i praktičtější, protože tvrdý a pevný EPS chrání relativně měkkou vrstvu kročejové izolace před prošlapáním ve fázi před betonáží. Ovšem tuto funkci zvládne až EPS od tloušťky 30 mm. Tenčí EPS by na pružné kročejové izolace popraskal, kdyby se po něm chodilo.

Roznášecí deska a okrajové pásky

Na kročejové izolaci je pak umístěna roznášecí deska. V případě těžkých plovoucích podlah je nejčastěji roznášecí deska provedena ze železobetonu, či litého betonu nebo anhydritu, v případě lehkých plovoucích podlah to jsou nejčastěji desky na bázi sádrovlákna. Roznášecí deska se nesmí v žádném případě dotýkat stropní konstrukce a zároveň ani svislých pevných konstrukcí, nejčastěji obvodových zdí, případně sloupů. Toho dosáhneme tím, že roznášecí desku vytvoříme jako plovoucí.

Čtěte také: Terasová prkna: Návod na pokládku

Vždy je potřeba, aby se vytvořila celistvá vrstva kročejového izolantu bez přerušení. Obecně u akustiky je totiž problém, že nejslabší článek akustické izolační vrstvy se významně negativně projeví v akustickém útlumu celé podlahy, a to platí i u soklové části. Sice budeme mít dobře navrženou kročejovou izolaci v ploše, ale podceníme izolaci pásku po obvodu, hluk se nám bude přenášet do stěn. Proto by měl okrajový dilatační pásek navazovat na vrstvu kročejové izolace, a to i v případě, že je nad kročejovou izolací vrstva EPS, nebo například systémová deska podlahového topení. Nesmíme zapomenout také na obvodové pásky, které přerušují přenos hluku (vibrací) mezi roznášecí podlahovou deskou a svislými konstrukcemi. Vhodným materiálem je pásek Isover N/PP. Okrajový izolační pásek z minerální vaty v tloušťce 10 - 15 mm se instaluje po obvodu místnosti na stěnu v úrovni skladby podlahové konstrukce. Pásek odděluje roznášecí vrstvu podlahy (OSB, nebo sádrovláknité desky) od svislé stěny a zamezuje tak přenosu hluku a vibrací z podlahové konstrukce do svislých stěn a tedy i do sousedních a níže položených místností. Obvodová páska se pokládá zároveň s kročejovou izolací a měla by být vždy o něco vyšší než skladba podlahy. Obvodový pásek Isover N/PP po dokončení podlahy odřízneme.

Suché podlahy a jejich pokládka

Suchá podlaha je taková podlaha, při jejíž stavbě nejsou použity mokré procesy či jsou omezeny na minimum. Pro její stavbu se využívají především deskové materiály, různé izolační materiály a podsypy. Pro stavbu suché podlahy se naopak nevyužívá zcela vůbec beton či anhydrit. Suchá podlaha se využívá především u staveb a konstrukcí, kde vnášení vlhkosti do stavby má negativní vliv na životnost a kvalitu celé konstrukce. Tradiční „mokré“ podlahy, které zná snad každý stavebník, jsou tvořeny betonovou roznášecí mazaninou v tloušťce většinou 50 - 100 mm. Suchá podlaha, na rozdíl od mokré, má tuto roznášecí vrstvu nikoli z betonu, ale z velkoformátových OSB, nebo sádrovklánitých desek.

Podlaha na stropě, pod kterým se vyskytují obytné místnosti, vyžaduje umístění kročejové izolace, která eliminuje hluk a vibrace vznikající při chůzi. Kročejová izolace je tvořená zpravidla deskami z minerální vaty v tloušťce cca 40 mm. Izolace se pokládá buď přímo na nosnou konstrukci stropu, případně na vyrovnávací podsyp.

Příprava podkladu pro suchou podlahu

Podlahu ze všeho nejdřív zbavte nerovností a nečistot. Zaměřte se také na okraje podél stěn. Podklad musí být rovný a bez nečistot. Nesnažte se zvedat výšku podlahy větším počtem izolace. Pokud realizujete suchou podlahu na základové betonové desce (podlaha na zemině), je třeba podlahu izolovat vrstvou tepelné izolace z polystyrenu EPS 100S, 150S nebo 200S v tloušťce dle tepelně technického výpočtu tak, aby byly splněny normové požadavky na součinitel prostupu tepla. Pokud je podklad (v tomto případě betonová deska) nerovný, je třeba jej vyrovnat samonivelační stěrkou a v případě větších nerovností vyrovnávacím podsypem. Nejlevnější variantou je v tomto případě zhotovení vyrovnávacího podsypu obyčejným pískem, který je řádně vysušený.

Vyrovnávací podsyp se používá pro vyrovnání podlahy suchou cestou. Uplatnění nalézá především při vyrovnání větších nerovností (od 10 mm výš) na stávajícím podkladu. Pro vyrovnání podkladu pro suchou podlahu se používá nejčastěji pórobetonový granulát či keramzit frakce 1 - 4 mm. Před aplikací vyrovnávacího podsypu je třeba na stávající podklad položit geotextílii, která zamezí propadávání jemného granulátu do stávající konstrukce. V případě betonové stropní desky není třeba geotextílii pokládat, ale pokud budete realizovat suchou podlahu na starém trámovém stropě s prkenným záklopem, geotextílie je nutností. Vyrovnávací podsyp suchých podlah se urovná pomocí hliníkové či dřevěné latě do roviny a hutní se pouze ručně jemným poklepem latí.

Čtěte také: PVC podlaha: krok za krokem

Na stávající konstrukci položte separační vrstvu - na betonovou desku položte PE fólii, která zamezí přenosu vlhkosti z desky do vyrovnávacího podsypu. Po obvodu stěny aplikujte dilatační pásek z minerální vaty tloušťky 10 - 15 mm. Jeho výška musí být minimálně shodná s tloušťkou nově realizované skladby podlahy. Na připravený podklad nasypte požadované množství vyrovnávacího podsypu a urovnejte jej do roviny. Podsyp hutněte jemným poklepem srovnávací latí. Na vyrovnávací podsyp položte kročejovou izolaci tloušťky dle projektu/návrhu. Desky izolace pokládejte na sraz, volně. Na kročejovou izolaci položte první vrstvu velkoformátových roznášecích desek (OSB desky, nebo sádrovláknité desky). Desky pokládejte od levého zadního rohu místnosti směrem ke dveřím místnosti. Dbejte na to, aby žádná z okrajových desek nebyla užší jak 300 mm. Pokud se pokládá pouze jedna vrstva desek, použijte desky tloušťky 22 - 25 mm. Dvouvrstvá a vícevrstvá suchá podlaha je tvořena deskami tloušťky 12,5 - 25 mm.

Pokládka roznášecích desek

Roznášecí desky se ukládají zpravidla ve dvou vrstvách na sraz, nebo na „pero a drážku“ a mezi sebou jsou kotveny pomocí vrutů. Základním „kamenem“ suché podlahy je velkoformátová OSB či sádrovláknitá roznášecí deska tloušťky 12,5 - 25 mm. Roznášecí desky se pokládají zpravidla ve dvou vrstvách tak, aby spáry desek byly překryté. Pro stavbu suché podlahy lze využít OSB desky s rovnou hranou, nebo OSB desky P+D (pero + drážka). Obdobně je tomu i u sádrovláknitých desek.

Na první vrstvu desek aplikujte lepidlo (v případě OSB desek) či výrobcem k tomu určený tmel (sádrovláknité desky). Tmel se na sádrovláknité desky nanáší zubovou stěrkou. Tmel či lepidlo nanášejte vždy na takovou plochu, kterou jste schopni zpracovat během 5 - 10 minut. Na první vrstvu desek s naneseným tmelem položte desky druhé vrstvy a poklepem gumovou paličkou urovnejte do roviny. Rovinatost plochy překontrolujte pomocí vodováhy. Suchá podlaha z OSB desek je hotová. Spáry sádrovláknitých desek je nutno druhý den přetmelit sádrovým tmelem.

Pokládka samotné izolace

Přichází na řadu samotná izolace. Jakou vybrat? Rozhodují vlastnosti podlahy a vaše nároky. Kročejové desky BOTAMENT® TE se hodí k utlumení kročejového hluku se snížením o celých 14 dB a zároveň oddělení kritických podkladů s minimálním nárokem na konstrukční výšku. Lze je využít při renovacích a v novostavbách do souvrství podlah v bytových domech i na frekventovaných místech. Do lehkých podlah patří vhodná kročejová izolace. Důležitým kritériem je úroveň stlačitelnost CP 2 a třída tolerance tloušťky T7. Vhodný materiál je tedy Isover T-P (čedičová izolace) nebo Isover TDPT (skelná izolace). Nasákavé minerální podklady se obvykle penetrují pomocí disperzních nátěrů. Hladké, nenasákavé podklady lze opatřit vhodným kontaktním nátěrem. Na připravený podklad se následně lepí dělicí desky na utlumení kročejového hluku. Pro lepení je nutné používat flexibilní tmel se zlepšenými vlastnostmi (C2 dle EN 12004).

Pokládku izolace začínáme podlahovými páskami Isover N/PP. S drobnými nerovnostmi podkladu se minerální izolace vyrovná díky svým unikátním vlastnostem. Začínáme obvykle celou deskou v rohu místnosti, desky klademe na sraz. Rozměry snadno upravíte nožem na minerální izolace, vždycky je ale lepší uříznout trochu větší kus. Izolační desky se pokládají na vazbu. Jakmile máte hotovou první řadu, začněte druhou řadu s půldeskou a následně pokračujte znova celou deskou. Ve videu uvidíte podlahové dílce RigiStabil. Začínejte vždy od levého protilehlého rohu z pohledu vstupu do místnosti. Jako první odřízněte polodrážku toho dílce, který bude přiléhat ke stěně. Teď zajistěte dílce rozpěrnými sponkami o průměru 1,5 mm a délce 22 mm. Při montáži se lepidlo v některých místech vytlačí na povrch. Spoj následně sponkujeme či zpevníme vrutem. Doporučujeme na spojovaném dílci stát a tím ho přitížit. Pokud je potřeba vést kabely na úrovni podlahy, nevynechávejte ani nevytvářejte mezery do izolace nožem.

tags: #pokladka #krocejove #izolace #navod

Oblíbené příspěvky:

• Vše o fólii VELUX BBX0000 MK08
• Spojení Estetiky a Funkčnosti
• Účinky kostivalových obkladů
• Ochrana kovů pomocí olejových nátěrů
• Tvárnice pro tradiční stavby