PergolyPokládka PVC podlahy na dřevotřísku: Kompletní průvodce
Dávno pryč je doba klasického nevzhledného lina. Dnešní PVC podlahy představují oblíbenou volbu pro moderní interiéry. Není divu - lino druhé generace je atraktivní, odolné a snadno se udržuje. Navíc i jeho pokládka je poměrně jednoduchá. Tento článek vám poskytne ucelený návod, jak kvalitně a efektivně položit PVC podlahu ve vašem domě či bytě.
1. Příprava podkladu
Příprava podkladu pro pokládku PVC je klíčová pro dosažení kvalitního a trvalého výsledku. Základem úspěšné pokládky nové podlahové krytiny PVC je dokonale připravený povrch. Ten musí být čistý a zbavený prachu, pevný a celistvý bez prasklin, rovný, bez jiného znečištění, jako je staré lepidlo, mastnota, staré nánosy barvy. Jakékoliv nerovnosti, praskliny nebo nečistoty mohou způsobit poškození nebo nerovnoměrné opotřebení PVC.
1.1. Kontrola rovinnosti a vlhkosti
Zkontrolujte rovinnost podkladu. Pro změření použijte lať délky 2 m, na jejíchž koncích jsou podložky, a pomocí odměrného klínku zjistíte případnou odchylku. Rovinnost podkladu odpovídá maximální odchylce 2 mm na 2 metrech u cementového potěru/betonu a 3 mm na 2 metrech u anhydritu. Větší nerovnosti je nutné vyrovnat stěrkou.
Důležité je prověření, zda plocha není podsklepená. Jako jediné měření je uznávané měření zbytkové vlhkosti podle ČSN 744505 karbidovou nebo gravimetrickou metodou. Podklad musí být především rovný, suchý, čistý a pevný.
1.2. Oprava prasklin a nerovností
Praskliny v potěru lze ošetřit dvěma způsoby. Konvenčním sponkováním, kde dochází k pevnému spojení obou částí pomocí pryskyřice a ocelových sponek. Prasklina se prořeže podélně a následně napříč každých cca 30 až 40 cm pod úhlem 90 stupňů. Do těchto řezů se vloží ocelové sponky tak, aby po zalití byly zcela pod povrchem. U větších ploch je možné použít i samostatnou epoxidovou penetraci v kombinaci se samostatnými sponkami. Druhou možností v případě následného stěrkování je použití speciální vložky.
Čtěte také: Terasová prkna: Návod na pokládku
Nerovnosti mohou výrazně ovlivnit výsledný vzhled a funkčnost podlahy, proto je nutné je vyrovnat nivelační stěrkou. Tento krok je zvláště důležitý v případě, že podkladový povrch obsahuje trhliny, důlky nebo jiné nerovnosti. Po aplikaci nivelační stěrky počkejte na její úplné vytvrzení a vyschnutí.
1.3. Dřevotřískové a cementotřískové podklady
Velkoformátové desky by neměly mít menší tloušťku než 18 mm a hustotu minimálně 700 kg/m3. Doporučujeme používání velkoformátových desek výrobních rozměrů 1200×2400 mm, případně 600×2400 mm. Nejvhodnější je použití velkoformátových dílců opatřených zámkem - drážka a pero. Desky musí být připevněny k podkladu v rozteči 350 mm hřebíky se ztracenou hlavou nebo vruty se zápustnou hlavou v délce minimálně 2,5násobku síly desky nebo nástřelovými sponkami. Pro rozteče podpěr do 450 mm lze používat dílce tloušťky minimálně 18 mm. Pro rozteče podpěr 610 mm musí být použity dílce tloušťky min. 22 mm. Dřevotřískové a cementotřískové desky nesmí obsahovat pojiva zhoršující adhezi lepidla. Instalace dvou vrstev vzájemně spojených vruty s překrytím spár zpravidla zajistí dostatečnou tuhost a rovinnost.
Pokud budete pokládat PVC na prkennou nebo parketovou podlahu, zvažte možnost vyrovnání podkladu pomocí OSB nebo Durelis desek. Tím dosáhnete perfektně hladkého a rovného podkladu, které vaše PVC ocení. Také lze za určitých podmínek parkety nebo prkna vystěrkovat speciální stěrkou s vláknem. Způsob přípravy podkladu je však pokaždé jiný a v tomto případě jej doporučujeme konzultovat.
1.4. Podklady z keramických a cementových dlaždic a litého terazza
Veškeré dlaždice v ploše musí byt neporušené, pevně spojené s podkladem, uvolněný spárovací materiál musí byt ze spár odstraněn. Povrchy odmastíme za pomoci vodouředitelného odmašťovače, opláchneme roztokem prací sody rozpuštěné v horké vodě a neutralizujeme čistou vodou. Při pokládce podlahovin na podklad ze starých keramických dlažeb se musí odstranit nečistoty a vrstvy snižující přídržnost. Následné celoplošné mechanické broušení zajistí odstranění tenkého filmu starých čističů a zvýší tak přídržnost následných nových vrstev. Dále je nutné odstranit/opravit všechna místa, kde se lokálně separuje dlažba od podkladu. Při pokládce podlahovin na podklad z terazza je nutné všechny vrstvy, které snižují přilnavost, beze zbytku odstranit.
1.5. Odstranění staré podlahové krytiny
Nejtěžší práce nastane v případě, že musíte odstranit starou podlahovou krytinu. Nejsnadnější způsob této práce spočívá v postupném rozřezání původní podlahové krytiny kobercovým nožem na tenké pruhy a v postupném odstraňování krytiny. Jde to snadno, pokud si děláte pruhy tenčí. Po odstranění a odnesení staré krytiny musíte ještě odstranit zbytky starého lepidla. Na to je vhodná špachtle. Na větší plochu si obstarejte ruční brusku. Při této práci vzniká prach, který je nutné odstranit.
Čtěte také: PVC podlaha: krok za krokem
1.6. Vlhkost a teplota v místnosti
Pozor! Relativní vlhkost vzduchu v místnosti by měla být 40-60 % a teplota 15-25 °C. Dbejte na to, abyste v místnosti měli dostatečné teplo. To je poměrně zásadní věc a teplota vzduchu by měla být nad 18°C. Pokud je podlaha suchá, můžete začít s prací. Výhodou podlahové krytiny z PVC je i možnost použití tam, kde je podlahové topení. To by ale nemělo podlahu vytopit na více než 28°C. Pokud pokládáte v létě, zatáhněte rolety nebo závěsy, aby na podlahu nesvítilo přímé slunce a nezvyšovalo teplotu. Podlahové topení stáhněte nebo úplně vypněte.
2. Výběr a příprava PVC podlahy
2.1. Správný výběr PVC
Při výběru PVC podlahy se vedle vhodného dekoru zaměřte na kvalitu a technické parametry. Hlavním ukazatelem vám bude síla nášlapné vrstvy, která určuje odolnost a životnost podlahy. Vyšší zátěžová třída a robustnější nášlapná vrstva zaručují lepší výkon a vhodnost pro frekventovanější prostory, jako jsou obývací pokoje nebo kuchyně. Na druhé straně, pro méně zatěžované prostory, jako jsou ložnice nebo hostinské pokoje, postačí i levné PVC s nižší zátěžovou třídou.
Při výběru vhodného PVC také zvažte, zda chcete pořídit variantu s textilní podložkou, která je ideální pro vyrovnávání drobných nerovností a zajištění lepšího akustického komfortu a tepelné izolace. Filc má tu výhodu, že dobře přilne na podkladu a má větší toleranci “pohltit” drobné nerovnosti. Podkladový povrch tak nemusí být úplně dokonale rovný. Dávejte však pozor na vlhkost a kontakt s vodou. Filc není možné mít v prostorech s vysokou vlhkostí, nebo kde by docházelo ke kontaktu s vodou.
2.2. Aklimatizace PVC
Kvůli různým výkyvům doporučujeme nechat podlahovou krytinu před pokládkou aklimatizovat v místnosti po dobu 24 až 48 hodin. Zabráníte tak tomu, že se vám nová podlaha zvlní či jinak zdeformuje kvůli nepříznivým teplotním vlivům nebo nevhodné vlhkosti. Novou podlahovou krytinu nechte v místnosti, kde s ní budete pracovat, alespoň přes noc, ideální je 24 hodin.
Doporučujeme 24 hodin předem lino umístit do místnosti, kde ho budete pokládat. PVC je vyrobeno z plastu, který může z části reagovat na teplotu a vlhkost. Tím, že krytinu necháte adaptovat na klima místnosti, ji stabilizujete a snížíte riziko, že se po instalaci smrští nebo roztáhne. Aklimatizace také předchází deformacím a nerovnostem materiálu a zlepšuje přilnavost.
Čtěte také: Pokládka PVC - postup
2.3. Zaměření a řezání PVC
Před nákupem si pořádně změřte celou podlahu. Vždy je lepší měření opakovat na několika místech. K daným rozměrům si připočítejte rezervu. Běžně se doporučuje přičítat alespoň 10 cm navíc. Počítejte s tím, že výrobce má v rozměrech nějakou toleranci šířky i délky. Jde například o 1-2 %, ale je dobré to vědět. Už při vybírání myslete na šířku role kupovaného PVC. Pokud je místnost širší než šíře role vybraného lina, budete vedle sebe pokládat několik pruhů materiálu.
Při měření pamatujte na to, že stěny nejsou vždy dokonale rovné a může být potřeba položit podlahu i pod dveře, proto nechte rezervu alespoň 10 cm na všechny strany. Tato rezerva je zvláště důležitá v případě, kdy je nutné materiál přizpůsobit specifickým rozměrům místnosti nebo vyříznout otvory pro topení či jiné instalace. Mějte na paměti, že tolerance pro délku a šířku řezu PVC pro celoplošné pokrytí je ±1 %. Metrážové PVC se nabízí v několika různých šířích, role má nejčastěji 2, 3 a 4 m. Při měření tedy rovnou berte v úvahu, jaká šíře role bude pro váš prostor nejvhodnější.
Krytinu rozložte, důkladně srovnejte a zařízněte na požadované rozměry. Pro dořezání PVC povolejte na pomoc kvalitní odlamovací nůž. Doporučujeme použít speciální háček místo plátku, který tuto úpravu značně usnadní. Před samotným lepením si zkontrolujte, zda na PVC nejsou kazy, otlaky, trhliny, nekvalitní vzory atd. V takovém případě je potřeba, aby vzor směřoval vždy stejným směrem a výsledek vypadal jednotně. Když objednáváte PVC se vzorem parket, ty vždy směřují podélně ve směru role - tzn. na délku role.
2.4. Směr pokládky
Volba směru pokládky PVC podlahy je důležitá pro vizuální efekt, který místnost získá. Směrováním podlahy podélně prostor opticky prodloužíte, zatímco pokládkou napříč místnost opticky rozšíříte. Vezměte v úvahu také rozměry místnosti a její osvětlení, abyste dosáhli co nejlepších výsledků. Správným výběrem směru pokládky přispůsobíte k estetické harmonii a zvýšíte celkovou přitažlivost prostoru. Pokud podlaha navazuje na schody, doporučujeme směrovat podlahové dílce souběžně se schodištěm pro vizuální kontinuitu. V případě atypického půdorysu můžete upravit směr pokládky tak, abyste podtrhli unikátní charakter místnosti a zároveň si usnadnili instalaci.
3. Metody pokládky PVC podlahy
Výrobci v technických listech doporučují celoplošné lepení nebo fixování. Pro nejlepší výsledky v pokládce je třeba před montáží nerovnosti na místě soklu vyrovnat, aby bylo dosaženo hladkého spoje. Zátěžové PVC podlahy určené pro komerční a veřejné prostory se vždy pokládají celoplošným lepením.
3.1. Volná pokládka
Pokládka PVC podlahy na volno, tedy bez lepidla a fixační pásky, je jednoduchá a vhodná především pro menší místnosti, kde není očekáváno velké zatížení podlahy. Po rozbalení je potřeba podlahu rozložit na požadované místo a nechat ji volně ležet, aby se narovnala. Jakmile je PVC připraveno, přiloží se ke stěně s mírným přesahem. Přesahy podél stěn je nutné přesně oříznout ostrým nebo odlamovacím nožem. Volná pokládka znamená, že podlaha je položena bez použití lepidla a může být snadno odstraněna nebo přemístěna. Ideálně se hodí pro méně zatěžované prostory, jako jsou ložnice nebo méně frekventované obytné pokoje.
Pokud nemáte podlahové topení a nemůžete nebo nechcete PVC lepit, někteří výrobci umožňují volnou pokládku, aniž byste přišli o záruku. Například Gerflor uvádí, že PVC v bytových podmínkách bez podlahového topení nemusí být do 30 m² celoplošně lepeno. Při volné pokládce by dilatace u zdi měla být cca 1 cm, což znamená, že PVC by nemělo být položeno přímo ke stěně, ale asi 1 cm od kraje, aby se měla podlaha možnost vyležet a dorovnat.
3.2. Fixace oboustrannou páskou
Pro domácí použití se jedná o nejběžnější způsob fixace, hodí se též do méně zatěžovaných místností. Je snazší než celoplošné lepení, ušetříte s ním čas i peníze, a pokud budete jednou krytinu měnit, bude její odstranění jednodušší. Na druhou stranu připevnění není tak pevné, jako když použijete lepidlo. Oboustrannou pásku nejprve přilepte po obvodu místnosti. Další body fixace lina páskou jsou uprostřed místnosti a také v místech nejvyšší zátěže. Stáhněte z pásky ochranné folie a lino na pásku pomalu a pečlivě položte a pořádně přitlačte. Oboustranná lepicí páska je vhodná k upevnění více pruhů lina vedle sebe.
3.3. Celoplošné lepení
Lepení lepidlem je nejjistější připevnění PVC k podkladu a doporučujeme jej hlavně do hodně zatěžovaných místností. Lepidlo zabrání tomu, aby se na PVC vlivem používání vytvořily boule nebo se krytina posunula. Výběr správného lepidla závisí na druhu podkladu a způsobu využití podlahy. Disperzní lepidla se hodí pro savé podklady, zatímco dvousložková polyuretanová nebo epoxidová lepidla jsou vhodná pro nesavé povrchy nebo místa s vyšší vlhkostí.
Doporučujeme použít lepidlo z naší nabídky, které se nanáší stěrkou s malým zoubkem označenou B1. Pro PVC bez filcové podložky se spotřeba lepidla pohybuje kolem 0,25 kg/m², což znamená, že z 5 kg balení lepidla nalepíte přibližně 20 m² plochy. Nanášení lepidla můžete usnadnit pomocí speciálních sprejů, které umožňují jednoduché nastříkání lepidla na podklad i materiál. V obou případech celoplošného lepení je dobré PVC následně zaválcovat přítlačným válcem. Pokud jej nemáte, můžete použít hladítko obalené jemným kobercem nebo tkaninou.
Podlaha se rozloží na požadované místo a přesně se ořízne podle stěn a překážek. Následuje nanášení lepidla, které se provádí ozubenou stěrkou, přičemž velikost zubů závisí na druhu lepidla a PVC. Po připravení lepidlové vrstvy se PVC opatrně položí a vyhladí válečkem nebo hladítkem, aby se odstranily vzduchové bubliny a zajistilo dokonalé spojení s podkladem. Postupuje se od středu místnosti ke krajům.
Podlaha je pochozí přibližně po 24 hodinách, ale plné zatížení se doporučuje až po 48 hodinách, aby se zajistila maximální pevnost spoje. Po dokončení pokládky a celoplošném lepení je možné podlahu opatrně ihned používat, ale pro plné zatížení domácím provozem je doporučeno nechat lepidlo vyzrát cca 24 hodin.
4. Spojování a svařování PVC
Napojování dvou kusů PVC podlahy je klíčové pro dosažení estetického vzhledu a funkčnosti podlahy. Správně provedený spoj by měl být téměř neviditelný a zároveň zabránit pronikání nečistot a vlhkosti. Pokud je podlaha skládána z více pruhů, spoje se mohou svařovat buď za studena, nebo horkým svařováním, čímž se zajistí vodotěsnost a estetický vzhled.
4.1. Dvojitý řez
Nejčastějším způsobem spojování je takzvaný dvojitý řez, který je vhodný pro domácnosti a méně namáhané prostory. Nejprve se oba pásy PVC položí tak, aby se překrývaly přibližně o 3 až 5 cm. Pokud se podlaha lepí, nanese se pod ni lepidlo, jinak se materiál stabilizuje zatížením. Následně se pomocí pravítka a ostrého nože provede rovný řez skrz oba překryté kusy současně. Po odstranění přebytečných odřezků vznikne přesný spoj, který dokonale zapadne. Pokud je PVC lepené, spoj se ještě přitlačí válečkem. Nakonec se podlaha zatíží a nechá se alespoň 24 hodin nepochozí, aby se spoj správně usadil.
4.2. Svařování za studena
Alternativou je studené svařování, které je jednodušší a vhodné i pro domácí použití. Využívá se speciální lepidlo na PVC spoje, které chemicky spojí hrany podlahy. Lepidlo se nanese do spáry mezi pásy PVC a po zaschnutí vytvoří pevný a vodotěsný spoj. Jednotlivé pásy PVC, po dostatečném vytvrzení lepidla, ještě spojte metodou tzv. „studeného sváru“. K tomu budete potřebovat oboustrannou lepicí pásku a pastu pro svařování PVC za studena. Před samotným svařováním musíte provést tzv. „dvojitý řez“. Podlahu přeložte (tj. položte oba pásy na sebe s několika centimetrovým překryvem) a spoj kvalitně přelepte oboustrannou páskou, abyste povrch PVC ochránili před poleptáním. Pak do něj hluboko vtlačte špičku nože a následně nůž veďte spojením - tak pásku bezpečně a snadno proříznete. Nebo můžete páskou přelepit oblast řezu obou pásů, spodního i vrchního, a poté provést spojovací řez. Nyní odstraňte odříznuté pásky PVC a můžete přistoupit ke svařování. Tuba má integrovaný kovový hrot, který umožní aplikaci svařovací tekutiny hluboko do spoje. Závěrem už jen odstraňte lepicí pásku z nyní vodotěsného a téměř neviditelného spoje.
4.3. Svařování za horka
Pro namáhané prostory, jako jsou komerční objekty nebo nemocnice, je vhodnější svařování spojů. To lze provádět horkým svařováním pomocí speciální svařovací pistole a svařovací šňůry. Nejprve se mezi pásy PVC vyfrézuje mělký žlábek, do kterého se následně vkládá zahřátá svařovací šňůra. Teplem se šňůra roztaví a spojí oba kusy podlahoviny. Před svařováním se spoje frézují buď elektrickou frézou nebo ruční škrabkou, která je z tvrdého, ostrého kovu. Při frézování homogenních podlahovin má být hloubka rýhy navíc 3/4 samotné tloušťky materiálu. Na menších plochách se může svařování převést horkovzdušnou ruční svářečkou za pomoci speciálního nástavce, ale na větších plochách se používá automatický svařovací stroj. Pokud bylo dosaženo bezchybného sváru, je třeba použít při svařování správnou teplotu a tato se dosáhne za pomoci speciálního nástavce.
5. Zakončení pokládky
Po položení PVC podlahy je důležité správně zakončit její okraje, aby byla podlaha nejen estetická, ale také funkční a chráněná proti mechanickému poškození či vlhkosti. Mezi krytinou a stěnami by měla vzniknout dilatační spára, která se dělá asi půl centimetru. Mezi stěnou a PVC by měla být dilatace. PVC se nesmí opírat o stěnu nebo konstrukční prvky. Obvodové lišty zakrývají dilatační spáru po obvodu místnosti.
5.1. Soklové lišty
Nejběžnějším způsobem zakončení podlahy je instalace soklových lišt. Ty nejenže zakrývají spoje mezi podlahou a stěnami, ale také chrání okraje podlahy před poškozením a zabraňují pronikání nečistot pod podlahovou krytinu. Lišty vyberte tak, aby harmonicky doplňovaly vzhled podlahy a celého interiéru. Soklové lišty mohou být plastové, dřevěné nebo MDF (středně hustá dřevovláknitá deska), přičemž plastové lišty jsou nejčastější, protože se snadno instalují a často mají i vnitřní drážku pro vedení kabelů. Lišty se připevňují buď lepením, šroubováním nebo nacvaknutím na speciální montážní lištový profil. Každý lepší výrobce kvalitnější PVC podlahy vám nabídne lišty s odpovídajícím dekorem či barevností. Lišty bývají samolepicí nebo je namontujete do stěny pomocí hmoždinek. Výběr obvodových lišt závisí na vašich preferencích a zručnosti. Některé typy obvodových lišt nejsou tak náročné na montáž díky možnosti použití komponentů (rohy, kouty, spojky), což vyžaduje méně nářadí a zručnosti.
5.2. Přechodové lišty
V případě, že nově položená PVC podlaha navazuje na jiné typy podlahových krytin, budete potřebovat i přechodové lišty. Ty zajistí plynulý a bezpečný přechod mezi různými podlahami a přispějí k celkové estetice prostoru. Přechodové lišty jsou dostupné v různých materiálech a barevných odstínech, což umožňuje snadnou integraci do různorodých designových konceptů. Při jejich instalaci dbejte na přesnost a pečlivost, aby nevznikly výškové rozdíly nebo překážky v chůzi.
5.3. Zakončení kolem trubek a vpustí
Pokud děláte lem z materiálu PVC podlahoviny, namontujte ho na trubku pomocí lepidla. Těsnící a spárovací směsi (silikon, nebo podobné materiály) vhodné pro tento účel lze použít pro zvlášť těsnou montáž kolem trubek. Kolem odtokových rour zahněte pás PVC podlahoviny k trubce a označte čáru na materiálu, na níž je střed trubky. Začněte vyřezávat díru na začátku ohybu. Nahřejte vinylový pás a přitlačte ho na díru (trubku). Kolem otvorů odtokových rour zahřejte pás a poznamenejte polohu odtoku použitím upínacího kroužku. Potom vyřízněte malou dírku uprostřed odtoku podle značky. Zahřejte PVC podlahovinu a vtlačte upínací kroužek dolů do obruby odtokové trubky. Pokud použijete nastavitelný kroužek, přesvědčte se, zda sedí těsně. Odřízněte materiál po obvodu kroužku.
tags: #pokládka #PVC #na #dřevotřísku #postup
