Použití polystyrenu a EPP při stavbě modelů letadel

Stavba modelů letadel je vášnivý koníček, který v sobě snoubí preciznost, trpělivost a technické dovednosti. Dlouhá léta byl sen mnoha leteckých modelářů o snadno zpracovatelném materiálu, který by nabízel výborné letové vlastnosti, a ten se stal skutečností. Řeč je o extrudovaném polypropylenu (EPP), který má své pevné místo nejen u modelářských firem, ale i v dílnách jednotlivých modelářů.

Kromě EPP se stále hojně využívá i klasický bílý polystyren (PS). Tyto materiály nabízejí široké možnosti pro tvorbu jak jednoduchých házedel, tak i složitých akrobatických modelů.

Extrudovaný polypropylen (EPP)

Extrudovaný polypropylen (EPP) má mnoho výtečných vlastností, pro které je tak oblíben u modelářů. Modely se z něj hlavně rychle staví i opravují, což jej předurčuje k výrobě rekreačních modelů. Tvarování a práce s tímto materiálem je snadná. Stačí vám k tomu ostrý nůž nebo horký drát. Extrudovaný polypropylen se hodí jak pro jednoduchá házedla, tak i pro akrobatické modely.

Výhody EPP

Hlavní výhodou EPP je z hlediska konstrukčního a poté i z hlediska letových vlastností jeho poréznost. Protože se nesnažíme o dokonalý, hladký povrch, tak - jako prakticky vedlejší produkt - získáme výborné letové vlastnosti modelu. Turbulentní mezní vrstva vzduchu, která vzniká na „chlupatém“ povrchu křídla, má menší snahu se odtrhnout od profilu než na povrchu hladkém. Model se dá tedy více „přetáhnout“ bez nebezpečí pádu do vývrtky, a tím zjednodušeně získáme příjemné letové vlastnosti modelu.

Typy modelů z EPP

• Příznivce základních modelů letadel bez výbavy jistě zaujme kategorie EPP KIT. Nejoblíbenější jsou v této skupině modely českého výrobce VA-models, u kterého je největší zájem například o modely Extra 330SC, Ultimate X3, Loop V2.
• Pro ty, kteří mají rádi plnou výbavu a chtějí si užívat létání, je při výběru EPP letadla vhodná zkratka ARF (Almost Ready to Fly) - tedy modely vybavené elektronikou. Jak typu KIT, tak ARF se věnuje německý výrobce Multiplex.
• Pokud se v RC světě teprve rozkoukáváte a nemáte RC soupravu, začněte své létání s RC setem.

Základní postupy při stavbě z EPP

Lepení EPP

K lepení EPP se může použít obyčejné Kyanoakrylátové lepidlo CA (známé jako vteřiňák, prstolep nebo Crazy Glue), neboť EPP neleptá. Lepidlo umožňuje buď jen rychlou fixaci dílů anebo dokonalý spoj. Dodává se ve třech hustotách - každá z nich má své výhody a doporučenou aplikaci. Větší objemy lepidla nebo větší plochy lepené vteřinovým lepidlem je doporučeno „urychlit“ Aktivátorem, který zkrátí proces tvrdnutí lepidla. Při použití Aktivátoru se rychle zvýší teplota lepidla a tím se EPP materiál ve spoji „speče“ a vytvoří velice tvrdou hmotu, která se špatně brousí. Pokud takový „svár“ vystupuje nad povrch a vadí, lze jej jedině odříznout ostrým nožem. Tohoto efektu se dá využít pro vytvoření „Koutového spoje“ mezi dvěma kolmými deskami při lepení „Natupo“. Takový spoj je velice pevný i v případě, že má pouze malou plochu, na které se desky stýkají.

Čtěte také: Vlastnosti polystyrenu pro OSB

Výhodou vteřinového lepidla je i možnost zakoupit „De-Bonder“ - tedy „rozlepovač“, kterým lepidlo na místech, kde nemá být, rozpustíme a otřeme třeba papírovou utěrkou. Lze jej samozřejmě použít i na rozlepení prstů. Cena vteřinového lepidla je ovšem vyšší, na některé spoje by byla jeho spotřeba příliš velká a na některé aplikace není nejvhodnější - proto je lepší lepidla kombinovat.

Dalším z lepidel, které použijeme při stavbě, je Polyuretanové (PU) expanzivní lepidlo (Purex, Soudal 66A D4). Tato lepidla před vytvrdnutím lehce napění, a tím vyplní případné nepřesnosti mezi lepenými plochami a lepený spoj je pevnější než okolní EPP materiál. Zvětšit pěnivost PU lepidla lze lehkým navlhčením lepených ploch. Výhodné je také lepený spoj přelepit lakýrnickou papírovou páskou, která zabrání vypěnění lepidla nad povrch lepených částí, kde se pak jen špatně odstraňuje. Pokud se to už stane, přeteklé a vytvrdlé lepidlo odřízneme - při broušení dvou nestejně tvrdých materiálů vždycky „podbrousíme“ ten měkčí - v našem případě EPP.

Posledním typem lepidla, které budeme při stavbě používat, je Lepidlo Kontaktní (LA Tmel, Chemoprén). Tato lepidla se nanáší na obě lepené části, kde se nechají „zavadnout“, aby na dotyk nelepila, a pak se přiloží již na místo, kde mají být. Většinou je to již natrvalo a není zde možnost pozdější korekce nebo změny polohy. Při pokusu díly od sebe odtrhnout se většinou jeden z dílů poškodí.

Na lepení některých částí použijeme nejlépe kombinaci dvou lepidel:

1. První lepidlo (vteřinové lepidlo - středně husté, LA Tmel) nám pomůže díly k sobě rychle a pevně fixovat a uzavře lepidlo druhé.
2. Druhé lepidlo (Purex) vytvoří pevný spoj a případné nedokonalosti dosedacích ploch dopění.

Řezání EPP

EPP se jednoduše řeže ostrým nožem nebo čepelkou žiletky. Pokud ale chceme vyříznout drážky různého tvaru a hloubky (pro nosníky, silové kabely, montážní otvory), použijeme upravené očko trafopájky - stačí obyčejná pistolová. Očka vyrobíme z měděného drátu o průměru 0,7 mm a více. Takové očko musí být samonosné a nesmí se při ohřátí a průchodu EPP materiálem ohýbat. Toto řešení má výhodu v tom, že můžeme vyříznout libovolně velkou dutinu pod povrchem, ale viditelná bude jen tenká linka na povrchu, kudy očko do materiálu vniklo.

Čtěte také: Jak na OSB podlahu

Očko upneme do trafopájky, na materiál si vyznačíme, kudy povede drážka, a přiložíme ocelové pravítko (nebo dřevěnou lištu), které nám očko povede za „zoubek“, a tím budeme udržovat stálou hloubku drážky. Vyříznutý materiál vyndáme z drážky pinzetou nebo plochým šroubovákem. Vložíme kabely, nosníky, bowdeny a zalijeme řídkým vteřinovým lepidlem. Můžeme zastříknout aktivátorem a položíme na rovnou podložku, aby se nám díl nezkroutil. Spáru můžeme přetmelit, nebo přelepit textilní páskou.

Broušení EPP

EPP se brousí podobně jako polystyren. Je třeba používat nový a ostrý brusný papír - pokud jej budeme používat pouze na EPP, vydrží nám velice dlouho. Práci si můžeme také ulehčit předřezáním polotovaru ostrým nožem do hrubého tvaru a pak teprve začneme brousit takovou zrnitostí smirkového papíru, podle toho, kolik materiálu potřebujeme ještě odbrousit. Můžeme začít smirkem zrnitosti až 80 a postupně (asi ve třech krocích 80, 180, 250-400) do zrnitosti 400 - jemnější smirek již pro povrchovou úpravu EPP nemá význam. Místa, která si nechceme smirkem při broušení poškodit, přelepíme lakýrnickou krycí papírovou páskou.

Tmelení EPP

Tento materiál se ve většině případů vůbec netmelí. Někdy se může stát nehoda nebo se neopatrným broušením vytrhne kousek materiálu. Pak model tmelíme vyzkoušeným vodou ředitelným Šlehaným tmelem. Tento tmel se jednoduše nanáší, brousí, výborně drží, neobsahuje rozpouštědla a má skutečně zanedbatelnou hmotnost. Po aplikaci jednoduše omyjeme ruce a nástroje vodou a mýdlem.

Barvení EPP

K barvení EPP materiálu použijeme Akrylátovou - vodou ředitelnou barvu (Balakryl, akrylátová tónovací barva). Lze samozřejmě použít i jiné typy barev (lihové), ale upřednostňujeme barvy bez rozpouštědel (většinou EPP leptají) nebo je vyzkoušíme na odřezku EPP. Barvu lze stříkat nebo „Tupovat“ odstřižkem molitanu. Začínáme od nejsvětlejších odstínů. Finální úprava modelu by nebyla kompletní bez naznačení paneláže. Tu provedeme lihovým fixem různých tloušťek - model pak vzhledově velice ožije. Model doplníme výsostnými znaky, imatrikulací a dalšími doplňky vytištěnými na laserové tiskárně na samolepící průhlednou fólii nebo fólii žádané barvy. Tu pak na modelu fixujeme LA Tmelem nebo vteřinovým lepidlem.

Stavba modelu z polystyrenu (PS)

Stavba plastikových modelů není obtížná. Díky rozdělení stavebnic do několika úrovní obtížnosti si na své přijde úplný začátečník i zapálený nadšenec. Navíc je sortiment plastikových modelů neustále obměňován, takže si můžete ze svých modelů vytvářet unikátní sbírky.

Čtěte také: Izolace a nosiče van z polystyrenu

Užitečné tipy pro stavbu plastikových modelů

1. Vybírejte modely podle vašich dovedností: U každého modelu je uvedena stavební obtížnost od 1 do 5. Pokud stavíte první model, vybírejte stavební obtížnost na úrovní 2 nebo 3. Užitečné tipy pro stavbu můžete najít třeba i na modelářských fórech.
2. První model patří k těm nejobtížnějším: Jakmile si vyberete první model, můžete začít. Nejdůležitější je obrnit se trpělivostí a také získat základní znalosti o stavbě plastikových modelů. Určitě nezoufejte, pokud se Vám první model nepodaří tak pěkně, jak byste si přáli. Díky získaným zkušenostem se Vám další model podaří mnohem lépe!
3. Řiďte se pokyny v návodu: Před stavbou se rozhodně podívejte na celý návod, abyste měli představu o celém postupu stavby. Rovněž zkontrolujte, zda jsou ve stavebnici veškeré potřebné součásti.
4. Neodlamujte dílky ze stromečku: Odlamování jednotlivých dílků přináší riziko jejich poškození či zdeformování, což pak vede k problémům při lepení. Proto jednotlivé dílky vyštipujte kleštičkami nebo vyřezávejte nožíkem. Při práci s kleštičkami nebo nožíky je vhodné využít některou z pracovních podložek z měkčeného PVC, jednak proto, že prodloužíte životnost nářadí a také proto, že ochráníte svůj pracovní stůl či nábytek. Před samotným lepením dílků si nejprve vyzkoušejte, zda do sebe části pasují. Pokud jsou na dílcích otřepy z výroby, tak je odstraňte nožem nebo pilníkem.

Základní postupy při stavbě z polystyrenu

Následující návod lze aplikovat na stavbu jakéhokoliv modelu z polystyrenu.

Příprava materiálu

Stavbu zahájíme očištěním a zaříznutím (na rozměr a případně úkos) PS částí. K řezání použijeme ostrý lámací nůž, čepelku žiletky a na větší kusy materiálu pilku na kov. K broušení používáme nový a ostrý smirek - když jej nepoužíváme na nic jiného, vydrží nám neuvěřitelně dlouho.

Lepení PS

K lepení PS a konstrukčních prvků si připravíme LA tmel na potah jakékoli "bílé" lepidlo. Na místa, kde záleží na pevnosti spoje a máme mezi materiály skulinku, použijeme PUREX, který při tvrdnutí lehce pění. Je možno povrch lepených součástí lehce navlhčit, pěna je objemnější. U modelů této kategorie se jako pevnostní prvek používá hnědá kancelářská páska, která se před použitím zvlhčuje roztokem vody a disperzního lepidla (asi 75% vody a 25% lepidla) v kádince. Pásku zastřihneme na danou délku. Jeden konec přitlačíme štětcem na dno kádinky a celý pásek pak protáhneme roztokem pod hladinou. Pás položíme na nesavý povrch lepící stranou navrch, aby se nám nepřilepila. Pás se stočí na stranu lepidla, po několika vteřinách se papír a lepidlo promočí a lehne si. Pak je páska teprve připravená k nalepení. V místech, kde potřebujeme páskou přelepit složitější tvar, pásku nastřihneme a pak překládáme přes sebe, aby kopírovala tvar PS bez varhánků. Tato místa jsou po vytvrdnutí velice pevná a dají se velmi dobře vybrousit do hladka.

Výběr lepidel pro plastikové modely

Pro lepení dílků potřebujete lepidlo na plastikové modely. Doporučujeme používat lepidlo Revell Contacta Professional, které je vybaveno jehlovým aplikátorem. Nanášíte malé množství lepidla na obě styčné plochy a mírným tlakem je tlačíte k sobě. Vždy je lepší nanášet menší množství lepidla. Případné mezery pak můžete vyplnit později. Pokud z lepeného spoje vyteče lepidlo, je lepší nechat kapku zatuhnout a pak ji odříznout nožem či zabrousit pilníkem. Lepidlo Revell Contacta Professional se v malých vrstvách vytvrzuje asi 15 sekund, takže máte dostatek času pro dodatečnou úpravu polohy dílků. Pro lepení čirých plastů můžete rovněž použít toto lepidlo, nicméně pokud chcete zamezit mírnému zbělení plastu v místě lepeného spoje, doporučujeme použít lepidlo Revell Contacta Clear. Při lepení větších dílů (např. trupy letadel) můžete jednotlivé části během tuhnutí zafixovat gumičkami nebo maskovacími páskami. Rozhodně nedoporučujeme používat klasické lepicí pásky, neboť po jejich odlepení by zůstaly na povrchu zbytky lepidla.

Barvení modelů

Model vynikne až po nabarvení. K barvení můžete používat syntetické či akrylové barvičky. Pro začátečníky či děti jsou vhodnější akrylové barvy, neboť rychleji schnou a jsou založeny na vodní bázi. Štětce po práci stačí omýt ve vodě. Pro nanášení akrylových barev můžete použít štětce se syntetickým i přírodním chlupem. Akrylové barvy našly své zastánce i u pokročilých modelářů díky rychlému schnutí. Pro středně pokročilé modeláře doporučujeme požívat syntetické barvičky. Jejich výhodou je příznivá cena a dlouhá životnost. Před použitím je nutné barvy důkladně promíchat. Po skončení práce poté barvy důkladně uzavřít víčkem.

Příprava povrchu před barvením

Abyste zajistili rovnoměrné nanášení barvy, je nutné nejprve odstranit mastnotu a prachové částečky z povrchu stavebnice. Všechny součásti omyjte mýdlovou vodou a nakonec opláchněte díly čistou teplou vodou. K odstranění přebytečné vody můžete použít hadřík, který nepouští vlákna. Před finálním barvením si vyzkoušejte pár tahů štětcem na zkušebním vzorku (např. kelímek od jogurtu). Pokud je barva příliš hustá, můžete ji naředit příslušeným ředidlem.

Technika barvení modelu

Správná příprava je klíčem k úspěchu. Pečlivě zvažte, jak budete model při barvení držet a jak ho umístíte po tom, co ho natřete. Na začátku je snazší dílky nabarvit přímo na stromečku a lepit je, až jsou natřené. Okolí lepených míst pak můžete přetřít až poté. Platí zásada, že lepidlo by nemělo být aplikováno na barvu. S tím je třeba počítat při natírání jednotlivých dílků. Pro držení dílků můžete používat kolíčky na prádlo, párátka zástrčná do pěnových hmot, a podobné vychytávky. Nanášejte barvu pomocí hladkých tahů štětce. Mírné překrytí tahů zajistí jednolitý povrch. Vyvarujte se opakovaného přetírání ploch, neboť to může způsobit poškození povrchu (tažení) barvy. Určitě je lepší barvu nanášet ve dvou tenkých vrstvách, než v jedné silné vrstvě, protože by mohla silná vrstva překrýt detaily, jako např. nýtování. Vždy pracujte od nejsvětlejší po nejtmavší barvy, protože tmavší barvy by mohly pod světlými odstíny prosvítat. Metalické barvy by měly být nanášeny samostatným štětcem, aby se kovový pigment nedostal do jiných barev. Metalické barvy tedy nanášejte až jako poslední. Metalické barvy rovněž déle schnou, v průměru 1 až 2 dny.

Dekorace modelu obtisky

Díky použitým obtiskům bude Váš model vypadat jako originál. Obtisky jsou vlastně samolepky s lepidlem na vodní bázi. Obtisky obsahují různé grafické prvky, jako státní označení letadel, ozdobné lišty, registrační značky automobilů a podobně. Obtisky na model umísťujte v pořadí, které je uvedeno v návodu. Některé obtisky je nutné umístit ještě před finálním slepením modelu, např. přístrojové desky v kokpitech.

Lepení obtisků

Pro nanášení obtisků je důležitá trpělivost, čistý pracovní prostor a správné nástroje. Potřebujete ostré nůžky pro vystřižení obtisků, malou pinzetu, párátko, plochou misku s vodou. Začínejte s vystříháváním obtisků, poté zkuste přiložit výstřižek obtisku na model a teprve poté aplikujte. Pomocí pinzety dejte výstřižek do nádoby s teplou vodou a poté navlhčený obtisk položte papírovou stranou dolů na kousek textilní látky. Přibližně za 20 s bude možní oddělit obtisk od podkladního papíru. U složitějších tvarů je možné použít přípravek Decal Soft. Pomocí pinzety, párátka, nožíku či vlhkého štětce sejměte obtisk z podkladního papíru. Obtisk umístěte do požadovaného místa na model a odsajte smotkem vaty na párátku přebytečnou vodu.

Stavba křídla z PS

Popis stavby začneme na křídle. První "operací" bude ořezání PS polotovarů. Rozřízneme křídlo podél v místě, kde bude hlavní nosník, vyřízneme místo pro křidélka případně klapky, drážky pro kabely motorů a serv, šachty serv, zabrousíme úkos "uší". Zde se musíme rozhodnout, jestli použijeme balsové náběžky a odtokovky. Doporučuje se je použít, protože model trpí hlavně transportem, a tímto způsobem jsou hrany, které jsou na první ráně, dostatečně zpevněny a lépe to vypadá. Druhá stránka věci je hmotnost a pracnost. V některých zahraničních materiálech dokonce doporučují zaříznout odtokovou hranu PS výřezu na tloušťku až 5 mm, pak ji potáhnout a tak ponechat. Záleží jen na vás. Nejjednodušší je hrany zaříznout na tloušťku použité balsy (5 mm), tu na místo přilepit LA tmelem a ohoblovat do požadovaného tvaru, pak zabrousit a zahladit smirkem. Zde je na místě poznámka, že broušení dvou nestejně tvrdých materiálů není nic snadného a chce to trochu cviku, abychom PS nepodbrousili. Hlavní nosník z balsy tl. 5 mm si slepíme ze tří kusů do vzepětí, na něj pak PS části křídel, celek pak "orámujeme" náběžkou a odtokovkou. Po zaschnutí lepidla oddělíme křidélka a klapky (můžeme použít vyříznuté části, nebo vyrobit nové podle vlastních zvyklostí). Dolepíme nosník a vlastně i závěsník křidélek a klapek. PUREXem vlepíme lipové špalíčky pro uchycení polyamidových šroubů. Celek ohoblujeme a dobrousíme do tvaru. Vyřízneme drážky pro kabeláž od centroplánu k motorům případně servům. Do drážek můžeme vlepit brčko daného průměru nebo kabely motoru zkroutit do svazku (pro snížení možnosti rušení) a zalepit je napevno. Drážku pak přelepíme hnědou páskou. Do křídla vlepíme lože serv a náhony křidélek, koncové oblouky a zabrousíme pohyblivé plochy křídla na rozměr. Případné nerovnosti zatmelíme šlehaným tmelem. Celek křídla přebrousíme jemným smirkem, kterým zbavíme PS a balsu "chlupů", čímž zaručíme dokonalé přilnutí pásky a papíru k povrchu, který i méně saje (důležité pro hmotnost) a zvětší se i celková pevnost. Dalším krokem je zpevnění a celkové vyztužení opracovaného PS jádra. K tomu se používá papírová hnědá lepící páska a výše popsaný způsob jejího navlhčení. Místa, kde ji použijeme: torzní skříň křídla, zesílení odtokových hran, přechody motorová gondola-křídlo, orámování křídla (koncové oblouky, nosníky křidélek a klapek...), a další místa, která jsou na "ráně".

Stavba trupu z PS

Důležitá je v této fázi rozvaha nad tím, jak budeme model používat. Začneme od kabiny. Tu jsme zhotovili jako odnímací pro jednodušší výměnu baterií. Polotovar kabiny dobrousíme smirkem, abychom zaoblili ostré hrany řezů, dotvarujeme čelní "skla" a na zadní rovnou část přilepíme výřez z vnitřní části trupu, který použijeme jako vodící a aretační trn. Připravíme si lože pro případný podvozek. Hlavní část trupu slepíme ze dvou polovin, přilepíme přechody křídlo-trup, překližkovou destičku pro vypínač, lože serv a přijímače, lože podvozku, nebo dvě díry jako na Bowlingové kouli pro lepší úchop při hodu z ruky. Největší pozornost věnujeme instalaci nosníků matek křídla. Nosníky vyrobíme ze sendviče překližka-balsa-překližka a délku vezmeme podle největší šířky trupu pod křídlem. Vyřízneme si uložení nosníků tak, aby šly ztuha zasunout do PS a tam je přilepíme PUREXem. Vhodným zesílením je přelepení styčných ploch křídla a trupu dvěma pásky balsy (kolmo na nosníky) a nebo vlepení PS přepážek pod nosníky. Ocas slepíme ze dvou půlek, připravíme si instalaci lanovodů. Z kusu PS vybrousíme lože VOP, jehož konstrukci volíme podle způsobu uchycení VOP (my jsme volili sundavací na polyamidový šroub M3). Vybrousíme si aerodynamické přechody na polotovarech boční "kapotáže podvozku" a přilepíme je na místo tak, aby trup měl tři dosedací plochy: spodek trupu a oba kryty. Celý spodek trupu až k polotovarům ocasní části přelepíme hnědou lepící páskou. Nešetříme, protože je to místo, na které bude model bez podvozku přistávat, a model s podvozkem tu má místo pro rozvedení sil od loží podvozku. Součásti soupravy instalujeme podle zvyklostí s přihlédnutím na hmotnost baterek, jejich chlazení a chlazení regulátoru a motorů.

Dokončovací práce

Všechny celky po úplném vyschnutí pásky opět obrousíme, případné nedostatky přetmelíme šlehaným tmelem. Povrch zbavíme prachu a připravíme se na potahování. Všechny části modelu budeme potahovat středně silným Modelspanem nebo podobným potahovým papírem (bez vláken). Před samotným potahováním si musíme vybrat způsob barvení modelu, ten bude mít zásadní vliv na hmotnost a realismus modelu. Vybral bych dva nejpoužívanější postupy:

1. Použití tónovací barvy do nátěrových hmot: Vybraný odstín namícháme s použitím tónovacích barev do vodou ředitelných barev. Do ní pak přimícháme (asi 20 % budoucí barvy) bílé lepidlo nebo akrylátový lak (Sportakryl, Polyurex) jako pojidlo. Tento roztok používáme rovnou k lepení papíru na model.
2. Potahování navlhčeným papírem a lakování: Model potáhneme navlhčeným potahovým papírem (Modelspan) a ten pak "přilakujeme" štětcem a lakem připraveným z bílého lepidla a vody (20/80). Barvíme akrylátovou barvou (např. na plastikové modely AGAMA, Model Master ...). Doplníme obtisky, znaky a nápisy ze samolepící fólie.

V obou případech doporučuji celý model přelakovat jednou vrstvou mírně zředěného akrylátového laku (Sportakryl, Polyurex). Celý povrch se "zcelí", zvětší se pevnost a povrch modelu se sjednotí podle použitého laku (lesklý nebo matný). Jako finish doporučuji dokreslit paneláž, okna, kryt radaru (např. Centrofixem nebo tuší). Ale pozor! Akrylátový lak Centrofix rozpouští, a tak si to necháme skutečně až na závěr!

tags: #použití #polystyrenu #při #stavbě #modelů #letadel

Oblíbené příspěvky:

• Přečtěte si článek o Soudal 25D
• Průvodce epoxidovou spárovací hmotou
• Trvanlivé a estetické řešení do zahrady
• Palubky Klasik BC 5000 mm - vlastnosti a použití
• Použití tmelu MOTIP pro opravu nárazníku