Protiradonová izolace: Komplexní průvodce ochranou staveb

Izolace proti radonu je důležitým ochranným prvkem staveb, který umí zabránit vdechování radonu a jeho produktů s negativními dopady na lidské zdraví.

Co je radon a proč je třeba protiradonová izolace?

Radon objevil v roce 1900 Friedrich Ernst Dorn při zkoumání radioaktivního rozpadu radia. Nejprve se mu říkalo radiová emanace, pak byl přejmenován na niton a po několika dalších názvech se od roku 1923 dostalo i na radon. Tak se tomuto vzácnému plynu říká dodnes. Radon vzniká radioaktivní přeměnou uranu obsaženého v zemské kůře. Typické koncentrace radonu v půdním vzduchu se na území ČR pohybují v rozsahu 10 000-100 000 Bq/m3. Z povrchu země se radon uvolňuje do venkovní atmosféry, kde jeho koncentrace naředěním klesá na pouhé jednotky až desítky Bq/m3. ČR „vyniká“ jedněmi z nejvyšších koncentrací radonu v budovách na světě. Radonové riziko se v jednotlivých částech republiky různí podle vlastností geologického podloží, tedy jeho propustnosti pro plyny a samozřejmě i koncentrace radonu (Rn indexu).

Kudy se radon dostává do budovy?

• Z podloží: Rizikové jsou zejména starší domy se špatnou izolací základů. Rozdíl teplot v objektu a pod ním způsobuje komínový efekt, díky kterému je radon společně s dalšími plyny z podloží nasáván do objektů právě špatně izolovanou podlahou, dutinami stěn nebo neutěsněnými rozvody inženýrských sítí. Vyskytují-li se ve spodní stavbě netěsnosti (trhliny, netěsné prostupy instalačních vedení, netěsné šachty a topné kanály atd.), proniká radon i do domů. Netěsnostmi je aktivně nasáván v důsledku podtlaku v nejnižších podlažích, který je zde vyvolán komínovým efektem a účinkem větru.
• Ze stavebních materiálů: Stavební materiály nerostného původu vždy obsahují určité množství radioaktivních látek. Zatímco profesionální výrobci musí dodržovat limity stanovené vyhláškou, materiálů vyráběných pro vlastní potřebu (nebo používaných v minulosti) se to netýká. Jedná se zejména o materiály s vyšším obsahem uranu a rádia. V některých lokalitách to mohou být škvárové tvárnice, výrobky z popílků a další.
• Z vody: Podzemní voda taktéž radon obsahuje, protože do ní přechází z hornin. Voda ve veřejném vodovodu je ovšem bezpečná a splňující předepsané limity, díky zařízením na její úpravu. Průměrný obsah radonu v ČR v pitné vodě pro veřejné zásobování je 14 Bq/l, u vody z domovních studní 49 Bq/l.

Kdy je protiradonová izolace potřeba?

Ze stavebního zákona je měření a stanovení radonového indexu povinné, budovu je totiž vždy třeba chránit izolací proti radonu. Revidované znění ČSN 73 0601 platné od 1. 10. 2019 ukládá povinnost použití protiradonové izolace, konkrétně takové, jejíž radonový odpor je větší než předepsaný minimální radonový odpor. Dle umístění stavby projektant a stavební dozor v součinnosti se stavebníkem stanoví, jak se proti radonu chránit. Měření radonu je vhodné i u starších staveb, kde můžeme nedostatky použitého stavebního materiálu nebo nevhodně provedené protiradonové izolace napravit (vždy alespoň částečně) pomocí dodatečných opatření. Svoji zásadní roli při úvahách o izolaci proti radonu hraje i použití podlahového topení v kontaktní konstrukci (druhého a dalšího patra se to netýká), které zvyšuje rozdíl teplot mezi podkladem a podlahou a přispívá ke komínovému efektu.

Radon se samovolně přeměňuje na radioaktivní atomy pevných prvků - 218Po, 214Pb, 214Bi a 214Po, které se po vdechnutí usazují v průduškách a plicích a způsobují jejich ozáření. Toto ozáření je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) považováno hned po kouření za druhou nejvýznamnější příčinu vzniku rakoviny plic. Odhaduje se, že způsobuje 10-15 % ze všech rakovin plic. Aby se riziko tohoto onemocnění snížilo na přijatelnou míru, omezuje atomový zákon č. 18/1997 Sb. a vyhláška č. 307/2002 Sb. koncentraci radonu v obytných místnostech novostaveb tzv. směrnou hodnotou 200 Bq/m3. Stavby se ale navrhují a provádí tak, aby v dokončeném domě při intenzitě větrání splňující hygienické podmínky nebyla koncentrace radonu vyšší než 100 Bq/m3. To je hodnota, která je běžně dosažitelná.

Materiály pro protiradonovou izolaci

Pro izolaci proti radonu můžete použít několika způsoby: asfaltovými pásy (včetně samolepicích asfaltových pásů) nebo syntetickými a polymerními fóliemi. U všech uvažovaných materiálů je třeba důsledně dbát na těsnost spojů (správně provedenému svařování asfaltových pásů), prostupů, náchylnost k poškození a dostatečnou životnost materiálu odpovídající předpokládané životnosti stavby. Tloušťku izolační vrstvy určuje projektant výpočtem dle ČSN 730601. Pro výpočet dosaženého radonového odporu materiálu protiradonové izolace musí mít použitý materiál určený součinitel difuze radonu. Izolace pak musí dosáhnout vždy odporu vyššího. Stále však platí nutnost sekundárního opatření v případě podlahového vytápění v kontaktní konstrukci (odvětrávací systém spodní stavby).

Čtěte také: Typy a použití masivních dřevěných palubek

Materiály na protiradonové izolace (nejčastěji asfaltové pásy nebo polymerní fólie) musí podle ČSN 73 0601:2006 dostatečně omezovat množství jimi pronikajícího radonu (tato vlastnost se ověřuje pomocí tzv. součinitele difuze radonu) a mít dostatečnou životnost, která odpovídá předpokládané životnosti stavby. Jako protiradonová izolace nesmí být použity asfaltové pásy s hliníkovými výztužnými vložkami, protože jsou náchylné na poškození. Kvůli velmi špatné těsnosti spojů se nesmí používat ani plastové profilované (nopové) fólie. Funkci protiradonové izolace nesmí plnit ani voděodolná železobetonová konstrukce.

Asfaltové izolační pásy

Asfaltové pásy patří k vývojově nejstarším izolačním hmotám. Rozlišujeme pásy z asfaltů oxidovaných a asfaltů modifikovaných. Oxidované asfaltové pásy se nehodí pro účely protiradonové izolace kvůli omezené ohebnosti za chladu, nízké tažnosti a odolnosti proti stárnutí. Tažnost u oxidovaných asfaltových pásů dosahuje pouhých 2 až 5 %. Modifikované asfaltové pásy (např. SBS) mají oproti oxidovaným pásům podstatně lepší vlastnosti. Vyznačují se zlepšenou ohebností za chladu (až do cca -20 °C) a podstatně vyšší tažností (až cca 50 %). Jsou elastické i při teplotách hluboko pod nulou a nelámou se. Vynikají vysokou flexibilitou a tažností. Odolnost vůči UV záření je nižší. Mechanické vlastnosti pásu, především pevnost v tahu a tažnost, závisí na množství modifikační přísady, které se může pohybovat mezi 7 a 15 %.

Nosná vložka zajišťuje mechanické vlastnosti pásu a určuje odolnost proti proražení a deformaci. Vložky z netkané jutové textilie jsou náchylné k destrukci a neměly by se používat pro protiradonové izolace. Vložky ze skleněných rohoží mají pevnost v tahu 2 až 5 kN/m a polyesterové rohože 6 až 16 kN/m. Jsou odolnější na proražení než vložky z rohoží. Vložky z hliníkové fólie se zpravidla používají jen v kombinaci s modifikovanými asfalty. Je třeba zohlednit jejich specifické chování způsobené rozdílnou roztažností asfaltu a hliníku. Fólie mohou působením alkalických vod korodovat. Pásy s hliníkovou vložkou jsou měkké, čímž je pochůznost po nich na delší dobu omezena. Samolepicí asfaltové pásy, typicky na bázi SBS modifikovaného asfaltu a vyztužené polyesterovou rohoží, jsou opatřeny vrstvou polyetylénu, která plní funkci protiradonové izolace. Spojování pásů a celoplošné připevnění k podkladu se provádí pomocí samolepicích vrstev, což zrychluje proces natavování.

Polymerní fólie

Polymerní fólie se dělí do dvou skupin podle materiálového typu. První skupina zahrnuje fólie na bázi měkčeného PVC (PVC-P) a druhá představitele chloroprenových a etylénpropylenových kaučuků (elastomery). Pro elastomery je charakteristická elastičnost a řešení spojů lepením. Polymerní fólie lze spojovat buď lepením (PVC-P) nebo častěji svařováním. Svařování probíhá nejčastěji horkovzdušnou svářečkou a následným stlačením spoje. Minimální šířka svaru musí být 30 mm. Plynotěsnost spoje lze pojistit zalitím okraje svaru lepidlem. Pro vyšší kvalitu spoje se používají svařovací automaty.

U syntetických fólií z PVC-P se spoje řeší extruzně s přídavným svařovacím materiálem, nebo spojením dvojitým svarem s vytvořením zkušebního kanálku. Kanálek lze odzkoušet přetlakováním nebo podtlakovou zkouškou.

Čtěte také: Statika staveb a váha střechy

Realizace protiradonové izolace

Návrh protiradonových opatření u nových staveb vychází z kategorie radonového rizika pozemku zjištěné při radonového průzkumu. Radonový index pozemku musí být k dispozici nejpozději v době zpracování projektové dokumentace. Na základě změřené koncentrace radonu v podloží v hloubce 0,8 m pod povrchem a stanovené propustnosti podloží se základové půdy zatřiďují do tří kategorií radonového indexu pozemku. Rozhodující pro návrh protiradonové ochrany je tzv. radonový index stavby, který stanoví projektant na základě znalosti radonového indexu pozemku, výškové polohy základové spáry, úprav podloží majících vliv na plynopropustnost (např. hutnění, stabilizace, zřizování propustných štěrkopískových vrstev) a přítomnosti podzemní vody.

Důležitým podkladem pro rozhodnutí o umístění stavby a případných protiradonových opatřeních je výsledek radonového průzkumu pozemku. Při územním řízení by také mělo být známo, zda je k dispozici zdroj vody vyhovující i z hlediska obsahu radonu a dalších přírodních radionuklidů. Zjištěnému radonovému riziku je nutné přizpůsobit projekt a vlastní provedení stavby. Je třeba také upozornit na nebezpečí, které hrozí při použití starých neproměřených stavebních surovin a materiálů, např. některých druhů škváry, starších materiálů vyrobených z popílků apod.

Protiradonová izolace pro nízký index

V této kategorii rizika se nevyžaduje žádné speciální opatření. Dostatečnou ochranu objektu na nízkém radonovém riziku vytváří běžná hydroizolace navržená podle hydrogeologických poměrů. Ta musí být ovšem provedena v celé půdorysné ploše objektu. Dostatečnou ochranu stavby zajišťuje běžná izolace proti vodě a vlhkosti nejčastěji v podobě asfaltových pásů nebo plastových fólií se svařenými spoji a utěsněnými prostupy. Jako izolace se připouštějí asfaltové pásy proti zemní vlhkosti (tedy lze použít levnější oxidované pásy).

Protiradonová izolace pro střední index

Za dostatečné protiradonové opatření se považuje provedení všech konstrukcí v přímém kontaktu se zeminou s protiradonovou izolací, která plní zároveň i funkci hydroizolace. Dostatečnou ochranu stavby zajišťuje protiradonová izolace, která musí být provedena spojitě v celé ploše stavby přiléhající k zemině. Při použití asfaltových pásů je vhodné provést protiradonovou izolaci spojitě ve dvou vrstvách (pásech), a to ve dvou směrech - podélně a příčně, s dostatečným překrytím a utěsněním spojů a prostupů. Minimální tloušťka izolace se určí podrobným výpočtem podle ČSN 730601. Bude-li staveniště zatříděno k dolní hranici vysokého radonového rizika (koncentrace radonu v podloží nepřesahuje dvojnásobek koncentrace oddělující střední a vysoké riziko), postupujeme při ochraně objektu stejně jako na pozemku se středním rizikem.

Protiradonová izolace pro vysoký index

V případě vysokých hodnot Rn indexu a podlahového topení je třeba pod základovou desku domu doplnit ještě odvětrávací perforované potrubí, které se postará o odvod radonu mimo dům. Pro správnou funkci a požadovaný stupeň ochrany musí být těsné a vyvedené mimo stavbu dle návrhu projektové dokumentace.

Čtěte také: Návod na montáž sádrokartonového podhledu

Příprava podkladu a pokládka

Podklad musí být čistý, suchý, pevný, bez prachu a ostrých výčnělků. Musí splňovat předepsané požadavky (např. na vlhkost, drsnost atd.). Nesmí být porušen zlomy, prasklinami nebo smršťovacími trhlinami. Rohy a kouty se upravují fabionem z cementové malty nebo omítky o poloměru 40 až 50 mm. Příprava podkladu zahrnuje penetraci penetračním lakem nebo ředěnou asfaltovou suspenzí. Asfaltové pásy se pokládají na suchý podklad. Podklad nesmí být zmrzlý. Svařování asfaltových pásů se provádí plnoplošným natavením pomocí asfaltérského hořáku. Teplota konstrukce, materiálu a vzduchu při pokládce by měla být v rozsahu 0 °C až +30 °C. Přesahy pásů, široké nejméně 100 mm, musí být homogenně svařeny. Všechny okraje musí být ihned zastěrkovány. Pásy se pokládají v jedné nebo více vrstvách. Při vícevrstvé pokládce se pásy kladou na vazbu s minimálním přesahem 150 mm nebo se zesilují přídavným pásem o šířce min. 300 mm. Izolace závisí na postupu realizace podzemí objektu.

Ochrana izolace a prostupy

Po položení je vodorovná izolace zakryta vhodnou ochranou, např. ochrannou textilií, deskami z plastů, vrstvou prostého betonu apod. Svislá izolace je rovněž chráněna, nejčastěji pomocí polotuhých plastových desek nebo extrudovaného polystyrenu, neboť je současně s ochrannou funkcí řešena i tepelná izolace stěny. Ochrana izolace z tenkovrstvých materiálů (např. fólií z plastů apod.) se provádí před zásypem. Spojení svislé a vodorovné izolace se řeší tzv. zpětným spojem. Prostupy instalačních vedení se musí řešit plynotěsně. Těsnící úsek musí mít délku alespoň 120 mm. Tmelení a přebandážování je doporučeno. Dilatační spáry se zesilují pryžovým nebo asfaltovým dilatačním pásem o šířce min. 500 mm. Zesilující vložky se kladou na vnitřní stranu povlaků. Izolace přechází přes dilatační spáru bez přerušení. Těsnění dilatačních spár brání pryžové profily vložené do spáry. Důležité je provádět co nejmenší počet prostupů a spojů.

Principy protiradonových opatření

Úkolem drenážních systémů je snížit koncentraci radonu pod základovou deskou, nebo vytvořit podtlak v podloží vůči tlaku vzduchu v interiéru. Drenážní systém je tvořen soustavou perforovaných drenážních trub (plastových, keramických, kameninových atd.), které se kladou do vrstvy štěrku pod základovou deskou. Vzájemná vzdálenost rovnoběžně umístěných trub by neměla být menší než 2 m a větší než 4 m. Trubky se uspořádají tak, aby docházelo k odvětrávání drenážní vrstvy ve všech místech půdorysu. Průměry potrubí se volí v rozmezí 60 - 150 mm. Pro zvýšení účinnosti se doporučuje odvětrávat drenážní systém svislým odvětrávacím potrubím o průměru 100 - 150 mm nad střechu objektu. Drenážní systémy mohou pracovat buď pasivně (na základě teplotního rozdílu a tlaku větru) nebo aktivně s pomocí ventilátoru.

Úkolem odvětrávané vzduchové mezery je snížit koncentraci radonu pod protiradonovou izolací nebo pod ní vytvořit podtlak vzhledem k tlaku vzduchu v interiéru. Pro vytvoření vzduchové mezery se nejčastěji používají plastové profilované (nopované) fólie, např. Platon, Delta, Tefond, Penefol-Lithoplast atd. Tyto fólie vytvářejí jak vzduchovou mezeru, tak protiradonovou izolaci nad ní. Systém větrání mezery musí být navržen tak, aby byla zajištěna spolehlivá výměna vzduchu po celém půdorysu mezery v průběhu celého roku. Větší spolehlivosti a účinnosti se dosáhne odvětráním vzduchové mezery svislým potrubím nad střechu objektu. Doporučuje se, aby byl v mezeře udržován podtlak pomocí speciálního zařízení.

Rekonstrukce stávajících staveb

Před vydáním stavebního povolení by mělo být provedeno změření koncentrace radonu v budově. Pokud se potvrdí překročení směrné hodnoty EOAR 200 Bq/m3, doporučuje se - po provedení radonové diagnostiky - uplatnit při rekonstrukci přiměřená protiradonová opatření. Podkladem pro projekt protiradonových opatření u stávajících staveb je výsledek podrobné radonové diagnostiky objektu, která zjišťuje druh, polohu a vydatnost zdroje radonu a cesty jeho šíření objektem. Dále se musí zohlednit celkový stav objektu, dispoziční řešení (poloha obytných místností ve vztahu k podloží), těsnost obvodového pláště, systém větrání atd. Největší pozornost by měla být věnována stavu kontaktních konstrukcí.

Jednoduchá opatření pro nízké a střední EOAR

Jsou-li obytné místnosti odděleny od podloží sklepem nebo v nich hodnota EOAR nepřevyšuje 400 Bq/m3 (a to i když jsou v kontaktu s podložím), otevírá se majitelům takovýchto domů velký prostor pro jednoduchá svépomocně realizovatelná opatření, spočívající v utěsnění vstupních cest radonu do objektu a ve zvýšení intenzity výměny vzduchu.

Aktivní odvětrání radonu z podloží

Velmi efektivním a účinným opatřením může v řadě případů být aktivní odvětrání radonu z podloží pod objektem pomocí několika odsávacích míst umístěných tak, aby byl umožněn pohyb vzduchu pod celým půdorysem objektu. Není-li možné provést otvor do podlahy zevnitř, lze prostor pod podlahou odvětrávat i zvenčí prostřednictvím prostupu základovým pasem. Půdní vzduch se odsává téměř vždy nuceně pomocí ventilátoru. Aby bylo dosaženo co možná nejvyšší účinnosti systému, je třeba zajistit těsnost podlahové konstrukce spočívající na podloží. Optimální podlahou jsou z tohoto důvodu betony (nemusí být izolované), méně vhodné jsou prkenné podlahy. Dále toto opatření vyžaduje vysoce nebo středně propustné podloží nebo alespoň přítomnost propustné drenážní vrstvy pod objektem.

Výměna podlahových konstrukcí

Opatření spočívající ve výměně podlahových konstrukcí jsou vhodná pouze u těch stávajících objektů, v jejichž kontaktních podlažích se nachází obytné místnosti a podlahy jsou ve velmi špatném stavu a netěsní (např. dřevěné podlahy nebo suché dlažby přímo na podloží). Uplatnění ale naleznou v případech, kdy je třeba provést kombinaci těsné podlahy s drenážním systémem nebo s odvětrávanými vzduchovými mezerami.

Nucené větrání

Použití nucené mírně přetlakové ventilace vnitřního vzduchu ke snížení interiérové koncentrace je ve stávajících stavbách, kdy je zdrojem radonu podloží, podmíněno poměrně kvalitní a těsnou kontaktní konstrukcí. Tam, kde je zdrojem radonu stavební materiál, je nucená ventilace považována za jedno z nejefektivnějších, ale poměrně nákladných opatření. Návrh a dodávku ventilačních zařízení provádějí specializované firmy. Ventilační zařízení se seřídí podle změřené rychlosti přísunu radonu do jednotlivých místností a může pracovat buď nepřetržitě nebo cyklicky s dobou spínání závislou na rychlosti přísunu radonu do interiéru, nebo pouze v době pobytu osob v budově. Ventilační zařízení by mělo být vybaveno rekuperací tepla a filtrem vnějšího vzduchu. Větrací systémy mohou být navrženy centrálně pro celý dům, nebo pro jeho části. U bytových domů může být vzduchotechnika navržena i samostatně pro každou bytovou jednotku. Jako velmi perspektivní se v poslední době jeví instalace samostatných vzduchotechnických jednotek do každé místnosti.

Odstraňování aktivních materiálů

Zpravidla lze odstraňovat jen nenosné konstrukce (štuky, omítky, příčky, tepelně-izolační násypy podlah ze škvár a popílků atd.). U objektů z rynholeckého škvárobetonu, kde jsou zdrojem radonu i zvýšeného záření gama obvodové a štítové panely a nosné vnitřní stěnové panely, není tento přístup nejvhodnější. Odstraňování aktivních panelů a jejich výměna neaktivními nebo nahrazení jinými materiály (např. keramickými) není zpravidla z důvodů statických vhodná.

Nátěry a tapety

Drobného snížení exhalace lze dosáhnout použitím elastických nátěrů nebo tapet z PVC (papírové tapety jsou zcela neúčinné). Nevýhodou tohoto způsobu sanace je však nízká účinnost a malá životnost způsobená velkou náchylností vzduchotěsné povrchové úpravy k perforaci.

Často kladené otázky a důležité poznámky

Konkrétní podoba řešení izolace závisí na postupu realizace podzemí objektu a hydrologických podmínkách zemní vlhkosti a gravitační vody. Vodorovná izolace, která se zakryje vhodnou ochranou, je nezbytná. Rovněž svislá izolace musí být chráněna. Zdí se na cementovou maltu. Konstrukce stavby se realizuje následně. Zásyp by měl být proveden tak, aby nedošlo k poškození izolace. Při přerušení provádění izolace je nutné provést ochranu proti provozním vlivům dočasnou (provizorní) vrstvou nebo konstrukcí. Z důvodu přerušení probíhající výztuže se navrhují hydroizolační přepážky. Protiradonová izolace se plynotěsně napojí.

Nejčastěji volená protiradonová opatření při zakládání objektů pod hladinou spodní vody vyžadují velký počet etapových spojů. Dále je třeba brát v úvahu, že použití asfaltových pásů s hliníkovými výztužnými vložkami jako jediného materiálu protiradonové izolace není vhodné, protože kovová fólie je vysoce náchylná k poškození.

Protiradonová izolace musí být položena spojitě v celé ploše kontaktní konstrukce, tj. i pod stěnami. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vzduchotěsnému provedení všech prostupů instalací protiradonovou izolací. O výsledné účinnosti opatření rozhoduje ve velké míře kvalita položení protiradonové izolace.

U nových staveb jsou větrací systémy podloží nejčastěji tvořeny soustavou perforovaných drenážních trub, které se ukládají do souvislé drenážní vrstvy o nejmenší tloušťce 150 mm vytvořené z vhodného kameniva zpravidla frakce 16/32 mm. Proti penetraci betonu při betonáži podkladní betonové desky musí být drenážní vrstva na povrchu chráněna (geotextilií, lepenkou atd.). Vzájemná vzdálenost rovnoběžně umístěných drenážních trub by neměla být menší než 2,0 m a větší než 4,0 m. Průměry koncových trub se volí v rozmezí 60 až 100 mm, sběrné potrubí se navrhuje s průměrem 100 až 150 mm. U nových staveb se půdní vzduch z drenážního potrubí odvádí nejčastěji pasivně prostřednictvím stoupacího potrubí o průměru 125 až 200 mm ústícího do vnějšího prostředí nad střechou domu. Odvětrání jen do obvodových stěn je nepřípustné. Podlahová ventilační vrstva, která může být pod i nad protiradonovou izolací, bývá tvořena plastovými nopovanými fóliemi, plastovými tvarovkami, vlnitými cementovými deskami atd. Vzduch se z mezery odvádí pasivně nebo aktivně, nejlépe opět nad střechu objektu.

Současné moderní nízkoenergetické a pasivní domy bývají vybaveny nuceným větráním s rekuperací tepla. Vzduchotechnické systémy jsou v těchto případech primárně dimenzovány a řízeny podle vývinu vlhkosti, popřípadě oxidu uhličitého CO2. Lze je však také použít pro snížení koncentrace radonu v domě. Zkušenosti z řady realizovaných staveb však ukazují, že není dobré ponechat vyřešení radonu jen na vzduchotechnických systémech. Nepodaří-li se totiž provést kontaktní konstrukci v dostatečné těsnosti, může být přísun radonu do domu tak veliký, že pro snížení koncentrace radonu pod směrnou hodnotu by bylo nutné provozovat větrací systém s takovými intenzitami větrání, které nejsou vůbec energeticky efektivní.

tags: #poradi #vrstev #radonova #izolace #prvni #pas

Oblíbené příspěvky:

• Více o betonových plotech Betonium.cz
• Vlastnosti a využití perforovaných panelů
• Oprava a seřízení plastových oken
• Jak správně omítnout vápenopískové cihly
• Výběr stavebních lepidel