Maximální výška příček Porotherm: Komplexní průvodce pro efektivní zdění

Při projektování a realizaci staveb je klíčové zajistit nejen estetickou stránku, ale také funkčnost a bezpečnost. Nenosné příčky hrají v budovách důležitou roli při oddělování místností a v případě potřeby umožňují změnu půdorysu bez ohrožení stability konstrukce. Pro správnou instalaci příček je nezbytné dodržovat technické normy a doporučení výrobců. Tento článek se zaměřuje na cihly Porotherm a jejich použití pro nenosné vnitřní příčky, s důrazem na maximální výšku a související aspekty.

Charakteristika cihel Porotherm pro příčky

Cihly Porotherm nabízejí řadu výhod, jako je jednoduchost a rychlost zdění na maltu nebo pěnu DRYFIX. Nízká pracnost a minimální nároky na zařízení stavby (možnost zdění i bez vody a v mrazu) jsou dalšími benefity broušených cihel. Pro vnitřní nenosné příčky se často využívá cihla Porotherm 11,5 Profi (11,5/49,7/24,9 cm). Tato cihla je vhodná jak pro vnitřní nenosné příčky, tak ji lze použít i jako přizdívku tepelné izolace v místě železobetonových ztužujících věnců nebo pro ochrannou část vrstveného zdiva.

Cihly Porotherm 11,5 P+D jsou speciálně navrženy pro stavbu nenosných vnitřních příček. Díky spojení na pero a drážku se s nimi pracuje rychle a bez zbytečných ztrát malty. Mají výborné vlastnosti z hlediska požární odolnosti, tepelné pohody i difuze vodních par a snadno se navrhují a dobře zapadají do kompletního systému Porotherm.

Pro jednovrstvé obvodové nosné i nenosné zdivo se používají například cihly Porotherm 44 Profi (44/24,8/24,9 cm) se spotřebou 16 kusů/m². Zdivo z tohoto materiálu má laboratorní váženou neprůzvučnost Rw = 48 dB při plošné hmotnosti zdiva včetně omítek Porotherm 365 kg/m². Součinitel prostupu tepla tohoto neomítnutého zdiva při použití speciální malty pro zdění na tenkou spáru dosahuje hodnoty U = 0,26 W/(m2·K). Pro doplnění zdiva na koncích stěn a v ostěních lze využít tzv. doplňkové cihly. Pro jednovrstvé obvodové nosné i nenosné zdivo je také použitelný Cihelný blok Porotherm 30 Profi (30/24,7/24,9 cm), z doplňků lze využít cihlu poloviční Porotherm 30 ½ Profi. Spotřeba na metr čtvereční je 16 kusů.

Statické a akustické aspekty nenosných příček

Nenosné příčky jsou stěny, které nemají žádnou funkci z hlediska statiky konstrukce budovy. Slouží pouze k oddělení místností a nesmí být využity ke ztužení budovy. Díky tomu mohou být při požadované změně půdorysu odstraněny, aniž by byla ohrožena stabilita budovy.

Čtěte také: Řešení pro integrované stínění s Porotherm KP Vario UNI

Příčky však musí mimo působení vlastní tíhy (včetně případné omítky nebo obkladu) zachycovat síly působící na jejich plochu a umožnit přenos těchto sil na nosnou konstrukci. Stabilita příček samotných je dána spojením se sousedícími stavebními konstrukcemi (s příčnými stěnami nebo jinými ztužujícími prvky a se stropy), pokud nejsou překročeny přípustné mezní rozměry příček. Na nenosné vnitřní stěny se vztahují stejné tepelné požadavky jako na nosné vnitřní stěny.

Z hlediska statického a akustického působení v budově by měly být nenosné vnitřní stěny odděleny od ostatních konstrukcí tak, aby se do nich pokud možno nevnášela žádná napětí od přetvoření sousedících konstrukcí a aby bylo přerušeno šíření zvukových vln zdivem. V rámci rodinného domu nebo bytové jednotky jsou dle ČSN 73 0532:2020 definovány akustické požadavky na všechny obytné místnosti téhož bytu, myšleno i rodinného domu.

Při bočním zatížení je stěna namáhána jako deska ohybem ve dvou rovinách kolmých k rovině stěny. Pro přenos zatížení v obou rovinách nesmějí být překročeny určité poměry stran, a proto nemůže být pro stanovenou výšku stěny překročena ani určitá délka stěny. Pro rychlou orientaci při návrhu vícepodlažních budov slouží tabulky, které byly vypracovány podle Eurokódu 6 za předpokladu, že světlá výška podlaží je max. 2,75 m a stropní i střešní konstrukce uložená na stěnách má rozpon maximálně 6 m (při střešní konstrukci se uvažuje tuhá stropní deska s lehkou střešní skladbou).

Otvory ve stěně tvoří pouze 40 % celkové délky stěny (pokud nejsou otvory rovnoměrně rozmístěny, je nutné posoudit zvýšení zatížení u nejužšího pilíře s největší zatěžovací šířkou) a objekt se nachází v I.-II. zatěžovací oblasti větru. Dále se uvažuje hmotnost střešní konstrukce včetně skladby střechy maximálně 4,3 kN/m², hmotnost stropních konstrukcí včetně skladeb podlah maximálně 6,0 kN/m², hmotnost příček plošným zatížením 0,8 kN/m². Dále je možné uvažovat hmotnost střešní konstrukce včetně skladby střechy maximálně 5,0 kN/m², hmotnost stropních konstrukcí včetně skladeb podlah maximálně 7,0 kN/m², hmotnost příček plošným zatížením 0,8 kN/m². Pro jiné případy je možné uvažovat hmotnost střešní konstrukce včetně skladby střechy maximálně 5,5 kN/m², hmotnost stropních konstrukcí včetně skladeb podlah maximálně 7,2 kN/m², hmotnost příček plošným zatížením 1,5 kN/m², objekt se nachází v I.-IV. zatěžovací oblasti větru.

Z tabulek lze vyčíst, jaké je doporučené zdivo pro daný počet podlaží. Tabulky jsou vypracovány podle Eurokódu 6: Navrhování zděných konstrukcí - Část 3: Zjednodušené metody výpočtu nevyztužených zděných konstrukcí ČSN EN 1996-3. Pro použití této normy je definováno omezení maximální výškou budovy 20 m nad úrovní terénu, proto tabulka končí v úrovni 6 podlaží.

Čtěte také: jak postavit zdravý dům pomocí systému Porotherm

Pojem „nezatížené stěny“ znamená takové provedení horního připojení, že při deformaci upevňovacích konstrukčních prvků nedochází k zatížení (kluzné připojení). Pojem „částečně zatížené stěny“ znamená, že deformací upevňovacích konstrukčních prvků mohou být vyvolána velmi malá zatížení (tuhé připojení).

Zatížení nenosných příček

Příčky musí navíc mimo působení vlastní tíhy (včetně případné omítky nebo obkladu) zachycovat síly působící na jejich plochu a umožnit přenos těchto sil na nosnou konstrukci. Je nutné provést posouzení dostatečné únosnosti v ohybu na vodorovné přímkové zatížení působící 0,9 m nad patou stěny.

Prostor použití I - prostory určené pro shromažďování velmi malého množství osob, například v bytových jednotkách nebo rodinných domech. Prostor použití II - prostory určené pro shromažďování velkého množství osob, například větší sály, školní prostory, posluchárny, výstavní síně, prodejny a podobně využívané prostory; řadí se sem i místnosti s výškovým rozdílem podlah ≥ 1,0 m. Pro prostor použití II je doporučeno zatížení p2 = 1,0 kN/m.

Stanovením mezní únosnosti v ohybu se má posoudit, zda vodorovně působící zatížení ve výši 0,9 m nad patou stěny - tedy asi ve výši kyčlí či ve výši sedu - může vést ke zřícení příčky. Tato zatížení mohou být například vyvolána davem lidí. Síly jsou podle intenzity nashromážděných lidí různě velké. Velikost zatížení je přitom stanovena podle zvoleného prostoru použití. Při posouzení mezní únosnosti v ohybu příček samotných se nepřihlíží k žádnému dalšímu působení zatížení.

Lehké konzolové zatížení p = 0,4 kN na metr délky stěny vyvolává na rameni ≤ 0,3 m ohybový moment, který musí být zachycen opačně orientovanou dvojicí sil (vodorovné síly na horním a dolním okraji příčky). Popsané zatěžovací schéma již nemůže být použito u příčky s volným horním okrajem. V tomto případě se musí zabránit „sklopení“ stěny pomocí bočních podepření.

Čtěte také: Spojení Porothermu a železobetonu pro váš dům

Dynamické zatížení a odolnost příček

Při dynamickém zatížení se rozlišuje mezi tvrdým a měkkým rázem. Způsobem zatížení, nazývaným tvrdý ráz, se má posoudit, zda místně ohraničená namáhání (při posouvání nábytku, házení tvrdými předměty) mohou příčky za určitých okolností vytrhnout z jejich ukotvení nebo prorazit stěnu v celé tloušťce. Tímto posouzením se současně zjistí odolnost proti odpadávání částí stěny, které by mohly vést k vážnému poranění osob.

Ve srovnání s tvrdým rázem představuje měkký ráz sice vyšší, ale „jemnější“ zatížení příčky. Myslí se jím náraz lidského těla vyvolaný pádem ze žebříku a zachycení pádu nalehnutím ramena na příčku. Požaduje se, aby namáhání popsané pomocí energie EBasis = 100 Nm nevedlo k lokálnímu zničení. Tvrdý ráz nepředstavuje pro příčky v masivní stavební technologii žádné kritické namáhání. Stejně tak se podle výzkumů MPA Hannover vycházelo z toho, že měkký ráz nepředstavuje v běžném případě namáhání, které by bylo nutno posuzovat.

Požární odolnost příček

Tabulka uvádí požární hodnoty omítnutých i neomítnutých nenosných příček. V obou případech stěny splňují kritéria E-celistvosti a I-izolace, přičemž jsou hodnoceny jako DP1, tzn. konstrukční prvky, které splňují všechny normové požadavky pro nosné i nenosné konstrukce. Požární odolnost vnitřních nenosných stěn z cihel Porotherm je v souladu s ČSN EN 1996-1-2 ed. 2009.

Doporučení pro zdění a připojení příček

Pro dosažení všech výhod, které Porotherm Profi nabízí, je nutné věnovat velkou pozornost založení první vrstvy cihel. Tato vrstva se zakládá na dokonale vodorovnou a souvislou vrstvu malty (ne na pruhy malty), která nesmí být tenčí než 10 mm. Zdění obvodových stěn začíná osazením rohových bloků. Mezi osazené rohové a následně poloviční cihly (z důvodu dodržení správné vazby rohu) s vyklepnutými přepážkami se ukládají do maltového lože jednotlivé cihly první vrstvy. Při práci je nutné dbát zejména na správnou konzistenci malty - cihly by mělo být možné pohodlně vyrovnat, nesmí se však příliš vtlačovat do malty. Výškové rozdíly mezi jednotlivými bloky přitom nesmí překračovat 1 mm, jinak by je nebylo možné vyrovnat tenkou vrstvou malty v ložné spáře.

Příčky jsou stabilní jenom tehdy, když jsou připojeny vhodným způsobem k sousedícím stavebním konstrukcím. Během stavby příček a než se stanou připojení účinná (převážně v oblasti stěna/strop) je nutné stabilitu zajistit jinými vhodnými opatřeními (např. zaklínováním). Připojení se musí udělat jednak tak, aby mohla zachytit zatížení působící na stěny a také je nutné při konstrukční úpravě připojení přihlížet k možným změnám tvaru přiléhajících stavebních konstrukcí. Pro připevnění příček na sousedící stavební konstrukce jsou navíc k těmto statickým hlediskům často určující další stavebně fyzikální požadavky (protihluková a protipožární ochrana).

Boční podepření příček

Boční podepření příček lze v závislosti na působení vyvolaných sil dosáhnout pomocí zavázání příček na ozub, vložením kotev - stěnových spon s nebo bez kotevních kolejniček nebo vyzděním do vynechaných drážek.

Jestliže se příčky, například u pásů oken, nevyzdívají až ke stropu, pak se u takových příček předpokládá volný horní okraj (viz tabulka 1). Pokud je horní okraj příčky podepřen ztužujícím prvkem ze železobetonu, probetonovanými tvárnicemi nebo válcovanými ocelovými profily, a vodorovné síly z podepření se přenášejí na jiné stavební konstrukce, pak lze předpokládat podepření příček i na horním okraji (viz tabulka 2 a 3). Horní podepření je také možné realizovat vyztužením tří posledních vodorovných spár např. 2 ∅ 6 mm (pouze v ložných spárách obvyklé tloušťky). To, zda se musí provést statické posouzení, závisí na geometrických podmínkách.

Připojení příček ke stropu

Připojení příček ke stropu se realizuje zpravidla kovovými úhelníky nebo jinými vhodnými ocelovými profily (např. profily ve tvaru U). Přitom je nutné splnit zvláště požadavky na protipožární ochranu (vložka minerální vlny s určitými vlastnostmi). Je ale nutné přihlížet i k jiným hlediskům, jako je estetické a stavebně praktické provedení.

Jako alternativní řešení se nabízí namísto pevného profilu ve tvaru U systém ze dvou proti sobě zasouvatelných ramen, ze kterých jedno je upevněno na strop ještě před vybudováním příčky jako zarážkový úhelník a druhé je po vyzdění poslední vrstvy z protilehlé strany zasunuto do již připevněného ramene a zajištěno v odpovídající poloze. Tento systém je sice z hlediska řešení přípojného profilu nákladnější, nabízí ale při provádění stavby zřetelné výhody ve srovnání s variantou pevného profilu.

Pro určité případy použití se v praxi také osvědčily i jiné způsoby podepření než kluzná připojení ke stropu. Například při provádění příčky jako pohledového zdiva zpravidla nemohou být použity viditelné, na stropě připevněné ocelové profily. V tomto případě se doporučuje upevnit na stropě profil ve tvaru T a zasunout cihly poslední vrstvy zdiva, ve kterých se předem udělal zářez na horní straně, podélně ve směru stěny do ocelového profilu. Na konci stěny, kde už by zasunutí cihel nebylo možné, se připojení pomocí T-profilu v délce jedné cihly nemusí provádět.

Rozhodnutí, zda se mají spáry mezi horním okrajem příčky a betonovým stropem promaltovat, je nutné udělat v závislosti na tom, jaká napětí působící na příčky se mohou vyskytnout od zatížení stropem v důsledku dotvarování a smršťování. V zásadě je možné dát přednost promaltování horních spár před vložením silně stlačitelného materiálu (např. minerální vlny). To platí zvláště tehdy, když můžeme vycházet z předpokladu, že po zamaltování této spáry již nebude působit žádné zatížení vyvolané deformací od vlastní hmotnosti stavebních konstrukcí nad příčkami. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby se promaltování provedlo co nejpozději.

Pokud se musí počítat s neplánovaným působením sil, popř. vyšším smršťováním a z toho vznikajícím napětím v příčkách následkem deformace sousedících stavebních konstrukcí, pak je nutné navrhovat kluzná připojení. Ta mohou být vytvořena použitím ocelových profilů nebo vyzděním drážek (výklenků). Při návrhu je nutné respektovat, aby boční připojení příček zůstala zachována také tehdy, když se sousedící stavební konstrukce částečně zdeformují (dostatečné dimenzování hloubky profilů, popř. drážek). Alternativně mohou být použity svisle posouvatelné ploché kotvy - smykových spon, které jsou např. vedeny v zabetonované kolejničce.

V jednotlivých případech je možné rozhodnout, zda v patě příčky bude navíc umístěna kluzná vložka. Přitom musí být zachyceno vodorovně působící zatížení. V každém případě je možné doporučit vyplnění bočních a horních spár mezi příčkou a sousedícími konstrukcemi.

Tuhá připojení se mohou provést v případě, že se nepředpokládá vnesení žádného nebo jenom nepatrného napětí působícího na příčku ze sousedících stavebních konstrukcí a že příčka sama se příliš nesmrští. Tuhá boční připojení se zpravidla používají jenom v obytných stavbách s malým rozpětím stropů, přičemž by délka stěny měla být omezena na L ≤ 5,0 m. Připojení k sousedícím stavebním konstrukcím se realizuje klasickým spojením stěn vyzděním na ozub nebo u tupých spojů vložením stěnových spon do ložných spár. Připouštějí se i opatření s podobným účinkem - vyzdění příčky do drážky, připojení příčky omítkou nebo ocelovými profily.

Optimalizace stability příček

U příček se též přihlíží k případu zatížení shora. Nejedná se přitom o plánované zatížení shora ze stěn stojících nad příčkami a/nebo ze stropů nad nimi, ale o nechtěné podepření železobetonového stropu následkem jeho dotvarování a smršťování. Právě u železobetonových stropů může dojít v závislosti na okamžiku vybudování příček k jejich částečnému přitížení stropem. V jednotlivém případě je možné podle časového průběhu výstavby a velikosti deformace stropu, použitých kombinací zdicích prvků a malty a podle zvoleného typu připojení k sousedícím stavebním konstrukcím posoudit, jaký způsob zatížení je nutné uvažovat pro stanovení mezních hodnot délky příček.

V tabulkách byly maximální délky příček omezeny z důvodu vzniku trhlin na 12 metrů. Zda bude skutečně využita tato horní hranice, záleží na rozhodnutí projektanta. Pokud se mezní hodnoty u výšky stěny a/nebo délky stěny překročí, pak je nutné předpokládat použití výztužných stavebních prvků. Doporučení: U příček tlouštěk 11,5 a 8 cm, které jsou vyšší než 3,50 m, doporučujeme v polovině výšky příčky provést ztužující věneček.

Pro zmenšení průhybu nejspodnějšího stropu, na kterém stojí příčka, lze dosáhnout tím, že tato příčka částečně převezme zatížení díky svému klenbovému působení nebo působení coby stěnový nosník. V tomto případě se doporučuje vytvořit příčku jako samonosnou stěnu. Toto doporučení přichází v úvahu především pro zdivo s vyztuženými ložnými spárami předem vyrobenou výztuží. Jako dodatečné opatření se doporučuje oddělit příčku od spodního stropu poschodí vložením stavební lepenky nebo kartonu.

Aby se zamezilo poruchám příček při rozpětích stropu l > 7 m, je někdy nutné použít další opatření, např. dodržením ohybové štíhlosti omezit průhyb stropu na l0/500 (l0 - teoretické rozpětí v závislosti na statickém systému). U železobetonových stropů musí být dodržen mezní štíhlostní poměr l0/H = 150/l0 resp. omezit průhyb stropu správným ošetřováním čerstvého betonu a odstraněním podepření stropu až poté, co beton stropní konstrukce nabude normou předepsané pevnosti. Pokud se bednění stropu odstraňuje dříve, musejí být současně instalovány účinné provizorní podpěry. Cihly je nutné chránit před silným promáčením, např. pro zdění používat dostatečně pružné zdicí malty (MVC 5, MVC 2,5).

Při zhotovování drážek v příčkách je nutné řídit se ustanoveními ČSN EN 1996-1-1. Pro vyřezávání nebo frézování drážek je nezbytné používat vhodné nástroje, které neporuší strukturu zdiva a neohrozí stabilitu příčky.

Možnosti kombinace různých typů konstrukcí

Při návrhu obvodového zdiva lze například kombinovat různé tloušťky zdiva při různé výšce budovy. To znamená, že pokud je pro pětipodlažní budovu zapotřebí použít Porotherm 44 TB Profi - P12, pro poslední tři podlaží dle téže tabulky mohu použít zdivo jako pro třípodlažní budovu, tj. Porotherm 38 T Profi P8 či dokonce Porotherm 44 T Profi Dryfix.

Společnost Wienerberger přichází na trh s novinkou - tepelněizolační cihlou s vyšší pevností Porotherm TB Profi. Pevnost cihly nemusí vždy odpovídat pevnosti výsledného zdiva. Při broušené cihle plněné izolací z řady Porotherm T Profi je například při pevnosti P8 díky masivním žebrům dosaženo vysoké únosnosti zdiva fk = 3,5 MPa, což odpovídá běžným cihelným blokům pevnosti P14. Nová cihla s vyšší pevností Porotherm TB Profi dosahuje při pevnosti cihly P12 dokonce pevnosti zdiva vyzděného na maltu pro tenkovrstvé zdění fk = 5,0 MPa. To odpovídá u klasických tepelněizolačních cihelných bloků pevnosti P23.

Důvodem je, že moderní cihly mají subtilní keramická žebírka, která připomínají pavučinu. Při standardní vazbě zdiva nelze zaručit, že žebírko dosedne na žebírko. Naopak, často se stává, že žebírko dosedne na mezeru v cihle. Klíčovou vlastností stavebních materiálů u vícepodlažních budov, zejména u bytových domů, je únosnost zdiva, budovy však musí vyhovět i stále přísnějším tepelnětechnickým požadavkům. Obecně platí: čím lepší tepelněizolační vlastnosti, tím nižší pevnost a obráceně. Současné moderní pálené materiály však dokážou splnit obě kritéria a při správném návrhu není výstavba budov s pěti či šesti podlažími nic neřešitelného.

Z hlediska energetické náročnosti domu dnes hovoříme o třech nejčastějších typech domu, se kterými se můžete setkat: nízkoenergetickém domu, domu s téměř nulovou spotřebou energie a domu pasivním. Pro dům s téměř nulovou spotřebou energie se používá zkratka NZEB (Nearly Zero Energy Building) a od 1. ledna 2020 platí pro všechny novostavby.

Tabulka maximálních výšek nenosných příček (orientační)

Následující tabulka poskytuje orientační údaje o maximálních výškách nenosných příček Porotherm v závislosti na tloušťce a typu připojení, dle dokumentu Deutsche Gesellschaft für Mauerwerksbau e.V., „Nichttragende innere Trennwände“ („Nenosné vnitřní příčky“), DGfM, květen 2002.

Poznámka: U příček tlouštěk 11,5 a 8 cm, které jsou vyšší než 3,50 m, se doporučuje v polovině výšky příčky provést ztužující věneček, přestože některé tabulky tento požadavek nemusejí explicitně uvádět. Maximální délky příček jsou omezeny na 12 metrů z důvodu vzniku trhlin.

tags: #porotherm #max #vyska #pricky

Oblíbené příspěvky:

• Pevné spoje s vrutem TORX 8x120
• Kalciumsilikátové desky pro bezpečné zateplení
• Jak vybrat bezpečný zahradní obrubník?
• Přečtěte si článek o polyesterovém tmelu se skelným vláknem
• Jak vybrat předokenní rolety?