Historie a výroba pražské mozaikové dlažby

Pražská mozaiková dlažba, po níž chodíme každý den, se stala nedílnou součástí městské architektury a života nás všech. Tato dlažba, původně typická pro pražské chodníky a náměstí, se dnes rozšířila po celé republice.

Historie a rozšíření pražské mozaiky

Pražská mozaika vznikala v Praze především v 19. století. Její kamenné krychle byly původně vyráběny z mramoru. Za více než dvě století své existence se změnily pouze tři věci. Rozšířila se do celé země, už se nevyrábí ze sliveneckého mramoru, a proto ji tvoří pouze dvě základní barvy - bílá a černá. Dnes se používá bílý supíkovický a černý lipovský mramor.

Pražské ulice se vápencovými či mramorovými kostkami začaly poprvé dláždit před dvěma sty lety. S rozvojem průmyslu se do Prahy stěhovalo stále více lidí a původní prašné cesty přestaly obyvatelům města dostačovat. V roce 1879 zavedlo město Praha dláždění výhradně mramorovou mozaikou. Největší plocha, kterou vůbec Pražská mozaika pokrývá, je Václavské náměstí.

Prahu odlišíte od jakéhokoli jiného města na planetě právě díky nenápadným vápencovým kostkám o velikosti šest krát šest centimetrů. Podle nepravidelných, ošlapaných kostek poznáte, že chodíte po ikonické i téměř dvě stě let staré dlažbě, po které před vámi chodili například Kafka, Einstein nebo Rilke.

I dlažba je totiž v Praze milovaným kulturním dědictvím a stále živým fenoménem. Pražané totiž milují svou zvláštní mozaikovou dlažbu a za nic na světě by ji nenahradili pohodlným asfaltem či betonem.

Čtěte také: Mozaika pro wellness

Materiál a jeho proměny

Rozdíl mezi původními a dnešními mozaikami je kromě převládající barevnosti i v tom, že původní materiál byl štípaný a dnes se upravuje především řezáním. Řezané kostky jsou přesnější a umožňují používat minimální spáry.

Zpočátku byly dlažební kostky štípány ručně, díky tomu byly nepravidelné a dalo se z nich skládat nespočet vzorů, pravoúhlých i oblých. Původně byly kameny růžové a modré a těžily se především ve vápencovém dole ve Slivenci u Prahy. Dnes už se kostky řežou strojově, takže jsou pravidelné a paleta vzorů se ztenčila - dlaždiči z nich mohou vyskládat jen ty, které jsou založeny na pravém úhlu. Kostky už se vozí z jiných lomů, protože Slivenecký lom již těžbu ukončil a dnes je přírodní památkou.

Dnes se pro bílou mozaiku používá supíkovický mramor a pro černou lipovský mramor. Bílý supíkovický mramor se nazývá podle Lomu Supíkovice, ve kterém se kámen těží. Má charakteristickou bílou barvu, i když se vlastně jedná o škálu barev od světle šedé přes šedobílou až po bílou s pruhy nebo šmouhami. Je známý pro svoji vysokou tvrdost. Tmavý lipovský mramor má svůj název podle Lomu Horní Lipová, ve kterém se těží. Tento kámen je černý. Lom se nachází na severozápadním úbočí Smrčníku. Oba lomy se nalézají ve Slezsku a patří společnosti Slezské kamenolomy.

Typy dlažby

Zkoumali jsme, jaký je rozdíl mezi novým chodníkem, který je vydlážděný tzv. řezanou mozaikou, a původním chodníkem vydlážděným tzv. štípanou mozaikou. Řezaná mozaika znamená, že všechny kostky jsou úplně stejné, protože je nařezal stroj. Štípaná mozaika znamená, že jednotlivé kostky se tvarem i velikostí liší a dlaždič je musel do vzoru složit, aby do sebe zapadaly jako jednotlivé dílky, když se skládají puzzle. Před každým domem tak vzniklo malé umělecké dílo.

Kromě dlažby na chodnících je zajímavá i ta ve vozovce. Její kostky jsou z křemence a jsou o něco větší - mívají 10 x 16 cm. Křemenec je krásný kámen s růžovou až medovou barvou, který se do Prahy dříve plavil po Vltavě z nedalekých Řevnic. Právě díky křemenci se prý Praze začalo říkat „zlatá Praha“. Svým teplým odstínem totiž vytváří měkkou a zasněnou atmosféru. Křemenec se však hodně lámal a obrušoval a kvůli olámaným rohům začali Pražané kostkám říkat „kočičí hlavy“.

Čtěte také: Funkčnost a estetika mozaikových omítek

Vzory a jejich symbolika

Tradičně se používají stejné vzory - tzv. sedmdesátka (s dámou) a rámy s draky a dále šachovnicová dáma vhodná zvláště pro užší chodníky. K dalším častěji užívaným vzorům patřily kříže a hvězdy a kříže. Kromě základních vzorů se vyskytují i jejich varianty, například negativní (prohození barev), provedení rovnoběžně s obrubami nebo diagonálně.

Na vinohradských chodnících najdeme pestrou paletu tradičních vzorů. Nejčastěji zastoupené jsou sedmdesátka s dámou, sedmdesátka bez dámy, šachovnice nebo rámy s draky. Na rohu ulic Záhřebská a Varšavská jsme porovnávali dvě provedení velmi složitého vzoru, který byl kdysi na Vinohradech obvyklý, vzoru zvaného hvězdy a kříže.

Mozaikové vzory se řídí řadou pravidel. Jedním z původních principů je to, že se vzory před každým domem mění: za chodníky dříve zodpovídali majitelé objektů, kteří si tak mohli volit i vlastní vzory. Okolo kostelů pak můžete v dlažbě vidět kříže, jako památku na zaniklé hřbitovy.

Při porovnání obou provedení vzoru hvězdy a kříže jsme dospěli k závěru, že původní vzor je daleko půvabnější a uprostřed hvězd se navíc ukrývají roztomilé malé kytičky (rozety), které se z řezaných kostek nedají složit.

Příklady vzorů a jejich lokality

• Sedmdesátka s dámou: Jde o jeden z nejběžnějších pražských vzorů, který se používal ještě po 2. světové válce. Vzor sedmdesátka byl méně obvyklý než sedmdesátka s dámou.
• Rámy s draky: Tento vzor se vyskytuje ve dvou variantách, a to se čtvercem nebo křížem v křížení rámů. Příkladem je dlažba kolem Čertovky v ulici U Lužického semináře a kolem kostela sv. Mikuláše na Malé Straně.
• Hvězdy a kříže: Vznikal z mozaikových kostek ve třech barvách (šedomodrá, růžová a bílá).
• Šachovnice: Vhodná zvláště pro úzké chodníky.
• Bílá mozaika: Používána byla i bílá mozaika na Novém Městě v kombinaci s modrošedou.
• Speciální vzory: Neobvyklý vzor, reflektující obklad fasády domu, je u Štencových domů v Salvátorské ulici na Starém Městě. Další příklady jsou dlažba v ulici Kladské a u schodů na okraji Bezručových sadů na Vinohradech, nebo dlažba před Jubilejní synagogou v Jeruzalémské ulici, kde je vzor umocněn ozdobnou bordurou a letopočtem 1903 ve středu plochy.

Mozaikové dlažby se dochovaly na mnoha místech v Praze. Následující tabulka uvádí některé významné lokality:

Čtěte také: vyberte si mozaikové omítky v nabídce MB MINERAL

Kromě výše zmíněných lokalit se mozaikové dlažby nachází i v Pražské památkové rezervaci a v památkových zónách.

Zvuková stopa pražské dlažby

Zvuk kol automobilů, jedoucích po dlažebních kostkách, byl označen za nejcharakterističtější zvuk Prahy. Tento moment rezonuje s vnímáním pražské dlažby jako výjimečného fenoménu a z hlediska zvukového umění jako komodity našeho domácího prostředí.

Technologické a historické aspekty městské dlažby, zvuk dlaždičských kladívek a nevšední procházka Prahou mohou být inspirací pro zvukové umění. Způsob, kterým povrch dlážděné vozovky roztřese jedoucí bicykl, byl využit jako prostředek pro hudební performanci. Přejezdem úseku s prázdnými pivními lahvemi na řídítkách vznikla náhodně generovaná rytmická hudební kompozice, pojmenovaná „Kocky“. Název, kromě slovenské verze slova kostka, je šifrou i pro hovorové pojmenování velkých silničních dlažebních kostek jako „kočičí hlavy“.

Princip sonifikace (ztvárnění prostřednictvím zvukového média) dlážděného povrchu pražských ulic byl využit také v performanci „Žezlo“. Lísková hůl, která krásně rezonovala při kontaktu s podlahou nebo chodníkem, se stala transformačním prvkem. Jako s pomyslným žezlem byla touto holí, principem podobným využití gramofonové jehly, zhudebněna povrch pražské královské cesty od Prašné brány až k Pražskému hradu.

Tento princip, tedy transformaci rytmu, zakódovaného ve skladbě dlažebních kostek na silnici nebo chodníku v závislosti na velikosti kostek a mezer mezi nimi, lze využít i při kompozici abstraktnějších zvukových pasáží. Použitím zvukových nahrávek z performancí a digitálním procesem, snímajícím jednotlivé amplitudy dynamického rozsahu nahrávek, lze v těchto momentech spouštět fragmenty mluveného slova či záznamu zvuku klepání dlaždičských kladívek při pokládání dlažby. Tímto způsobem se samotná dlažba jako téma obsahu dokumentu otiskne do jeho zvukové podoby a v některých momentech dojde v metaforickém smyslu k oživení rytmů, vtištěných dlaždiči do každé jednotlivé kostky. Obsahuje-li z takového úhlu pohledu každá kostka ve městě fragment rytmu a zvuku dlaždičského kladívka, pak naše každodenní kroky městem kráčejí po skryté hudbě.

tags: #historie #a #výroba #pražské #mozaikové #dlažby

Oblíbené příspěvky:

• Vše o plechových střechách
• Truhlářské zkoušky
• Jak dosáhnout dlouhotrvající krásy dřeva bílým nátěrem
• Stavba garáže u domu: Průvodce
• Průvodce výběrem schodových lišt