Přelet nad kukaččím hnízdem: Ikonický snímek Miloše Formana a jeho trvalý odkaz

Přelet nad kukaččím hnízdem je výjimečné dílo nejen v kontextu Formanovy filmografie nebo sedmdesátkového Hollywoodu, ale filmu obecně. Univerzální téma boje jedince proti společnosti musí být srozumitelné komukoliv. Největším pozitivem Přeletu nad kukaččím hnízdem je to, že mu porozumí každý. Díky tématu, přístupu režiséra a dokonalému hereckému výkonu Jacka Nicholsona.

Geneze a produkce filmu

Když před více než padesáti lety, v roce 1962, publikoval Ken Kesey (1935-2001), kultovní postava americké literatury 60. let, román Přelet nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the Cockoo´s Nest), netušil, že se záhy stane celosvětovým bestsellerem. Halucinogeny, s nimiž Kesey přišel do styku jako dobrovolník při vládním experimentu s drogami a jako ošetřovatel na klinice, mu umožnily vcítit se do rozpoložení pacientů psychiatrické léčebny, kteří tvoří hlavní postavy jeho románu.

Divadelní adaptace a počátky filmové snahy

Úspěch románu byl takový, že již za rok vznikla - později neméně slavná - dramatizace, která se stále vrací na světová jeviště. Jejím autorem byl Dale Wasserman (narozen 1917). Premiéra Přeletu nad kukaččím hnízdem se konala v listopadu 1963 v Cort Theatre v New Yorku. I když tenkrát nedopadla příliš slavně (v roli McMurphyho se po dvaceti letech vrátil na divadelní jeviště Kirk Douglas), po Wassermanově následné úpravě textu odstartovala svou pouť po jevištích celého světa v roce 1969, po triumfální premiéře v San Franciscu. V roce 2001 při svém návratu na Broadway, získala okamžitě Tony Award za Best Play Revival a ceny Newyorské kritiky.

Před více než padesáti lety Michaela Douglase jako studenta americké literatury na University of California v Santa Barbaře uhranula kniha Kena Keseyho, k níž vlastnil filmová práva jeho otec Kirk. Ten si McMurphyho zahrál už na divadle, ale o film se pokoušel neúspěšně. Michael Douglas otci řekl, že udělá všechno pro to, aby v tom hrál. Kirk Douglas v tomto ohledu souhlasil, že dá klukovi šanci.

Miloš Forman a jeho osobní propojení s příběhem

Michael Douglas a producent Saul Zaentz začali o Miloši Formanovi uvažovat jako o režisérovi po zhlédnutí jeho filmů Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. Forman kvůli duševním problémům neopouštěl svůj pokoj v newyorském hotelu Chelsea, když se však k němu román konečně dostal, rozpoznal v něm tutovku, kterou musel natočit.

Čtěte také: Výběr podlahy: Dřevo nebo Vinyl?

Když režisér Miloš Forman dostal nabídku, aby Přelet režíroval, jeho přátelé ho prý varovali, aby se k adaptaci románu Kena Keseyho raději ani nepřibližoval, protože jako český emigrant nemůže pochopit příběh natolik „americký“. On se v něm však viděl. Forman strávil dlouhý čas v Československu, vyrůstal za války, prožil si padesátá léta a patřil mezi přední umělce a intelektuály. Lidi, co to neměli v komunistické společnosti zrovna snadné. Moc dobře tedy věděl, jak k McMurphymu přistoupit, i on sám byl v podobné roli, kdy musel jako individualita stát proti všemu, snášet ústrky a nemít možnost dovolat se spravedlnosti.

„Pro mě to nebyla jen literatura, ale skutečný život, život, který jsem žil v Československu od svého narození v roce 1932 až do roku 1968. Komunistická strana byla moje sestra Ratchedová, která mi říkala, co mohu a co nemohu dělat; co můžu a nesmím říct; kam můžu a nesmím jít; dokonce i kdo jsem a kdo nejsem,“ vzpomínal Miloš Forman ve sloupku pro list The New York Times.

Michael Douglas později řekl, že satira Hoří, má panenko „měla přesně ty vlastnosti, které jsme hledali: odehrávala se v jedné uzavřené situaci s nepřeberným množstvím jedinečných postav, se kterými Miloš žongloval“. „Když jsme našli Miloše, představovalo to pro nás katarzi. Miloš byl otevřený a spolupracoval s námi navzdory svému evropskému backgroundu, kde režisér stojí na vrcholu kreativní pyramidy,“ prohlásil producent Douglas.

Hlavní témata a interpretace

Jádro příběhu Přeletu nad kukaččím hnízdem spočívá v souboji mezi McMurphym a sestrou Ratchedovou, nespoutaným volnomyšlenkářem a podlou tyrankou. Tento dramatický střet umožňuje lidem v různých dobách vidět různé paralely, což se týká i autorů filmu.

Souboj jednotlivce proti systému

Adaptaci předlohy Kena Keseyho lze vnímat jako boj jednotlivce proti společnosti. Ono by vlastně stačilo přistoupit k Přeletu nad kukaččím hnízdem jako k souboji dvou silných individualit. McMurphy má jen svoje hodnoty a paličatost, zatímco chladnokrevné Ratchedové stojí za zády celý systém, který rád přimhouří oči nad jejími excesy, když všechno funguje tak, jak má.

Čtěte také: Objevte české vinylové poklady

Forman tu ukazuje, že blázinec a chování Ratchedové je vlastně pro spoustu lidí přijatelné a v pořádku. Přitom není, jen jim přijde pohodlné sedět a smířit se s tím, že tak to prostě chodí a nic se s tím nedá udělat. A nezáleží na tom, jestli se to týká psychicky nemocných lidí, kolegů démonické vrchní sestry nebo okolního světa.

McMurphyho divokost, nespoutanost a zároveň nečekaně vysoké morální standardy možná reálně nic nezmění. Ale dávají hrdinům šanci projevit svou nespokojenost s tím, v čem žijí a jak se k nim okolí chová. A jejich tyranům připomínají, že zničit lidskou důstojnost nikdy nejde úplně. Což platí pro blázinec i diktatury. I přes závěr, který je pro McMurphyho definitivní, totiž to, co šířil kolem sebe, přetrvá i dlouho po tom, co ho systém odstraní.

Postavy a jejich symbolika

Jeho McMurphy je stoprocentní rebel. Trochu hovado, trochu hajzlík a člověk, co nemá problém vysmívat se ostatním pacientům a zároveň tvrďák, co vždycky stojí na té správné straně a postupně mu dochází, že v ústavu, jemuž vládne Ratchedová, nikdo další takový není. Ostatní pacienti na to nemají a ty, kdo by měli na sestru dohlížet, to nezajímá. Z McMurphyho se tak stává nepravděpodobný hrdina a vlastně jeden z mála lidí ve filmu, který to s ostatními myslí dobře. Ne z medicínského hlediska, ale z toho lidského. Je to trochu vůl, podobně třeba jako Paul Newman ve Frajeru Lukeovi. Avšak právě jeho živelnost, nevypočitatelnost a nemožnost vnímat ho jako klasického hrdinu z něj dělá tak zajímavou postavu. Působí uvěřitelně, protože má svoje chyby. V jádru jde ovšem o přesně takového člověka, jakého cynický institut, jemuž Ratchedová šéfuje, potřebuje.

Když svobodomyslný malý podvodníček Randle P. McMurphy (Jack Nicholson) přichází do státní psychiatrické nemocnice, jeho nakažlivý odpor k disciplíně otřese rutinou celého zařízení. On je jednou stranou nastávající války. Uhlazená, chladně monstrózní sestra Ratchedová (Louise Fletcher) druhou. V sázce je osud všech pacientů na oddělení.

Aktuálnost a nadčasovost

Filmoví publicisté zase Přelet stavěli vedle snímků, jako je Taxikář, Špinavý Harry či Americké graffiti, zkrátka dalších sedmdesátkových „protiestablishmentových“ titulů, které tuto dekádu do jisté míry definovaly. Michael Douglas, jenž ve svých jedenatřiceti letech snímek produkoval, viděl jeho aktuálnost i při uvádění restaurované verze letos v Cannes.

Čtěte také: Ultrazvukové čištění vinylů: vše, co potřebujete vědět

„Myslím, že ten film odráží, co se právě teď děje v Americe, pokud jde o úřad prezidenta a boj, o němž jsme nikdy nepředpokládali, že ho v naší zemi povedeme: boj o demokracii. Existuje paralela mezi sestrou Ratchedovou a systémem, v němž působí, na jedné straně, a tím, co se dnes v Americe děje, na straně druhé. Ocitli jsme se pod útokem ve vlastní zemi,“ sdělil Douglas serveru Deadline.

I když román vznikl v těsném spojení s touhou generace 60. let po svobodě a nonkonformismu, ani dnes neztratil nic ze své aktuálnosti. Stále stejně přitažlivý se jeví mikrosvět psychiatrické kliniky, kde až do příchodu rebela McMurphyho pacienty podivnými metodami ovládá Vrchní sestra Ratchedová.

Obsazení a natáčení

Casting hlavních rolí

V ikonickém snímku Miloše Formana Michael Douglas skutečně nehrál, přesto měl Douglas coby jeden z producentů v jeho úspěchu zásadní roli. Kirk Douglas ale těžce nesl, že se mu hlavní role stále víc vzdalovala s tím, jak stárl. Konečné slovo v otázce obsazení měl navíc režisér. „Snažil jsem se, ale obsadit ho nebylo možné. Uběhlo příliš mnoho času. Když roli odmítli Gene Hackman a Marlon Brando, myslel jsem si, že by táta ještě mohl mít šanci, ale Miloš chtěl Burta Reynoldse. Pak jsme viděli pár záběrů Jacka Nicholsona z filmu Poslední eskorta a bylo rozhodnuto,“ uvedl Michael Douglas na otázku ohledně Nicholsona, jemuž bylo v době natáčení osmatřicet let.

Samotný Douglas měl mít ve filmu i malou roličku, ale nakonec si už jako producentský začátečník uvědomil, že produkce bude práce na plný úvazek.

Atmosféra na place a nekonvenční metody

V případě Přeletu se prý Michael Douglas se Saulem Zaentzem oba řídili svými instinkty. Mohli například celý interiérový film natočit v pohodlí losangeleského ateliéru, ale rozhodli se v zimě pracovat ve skutečné oregonské psychiatrické léčebně, kde se motali mezi reálnými pacienty pod dohledem lékaře Deana Brookse, jenž si zahrál postavu Spiveyho.

Na place však mezi Formanem a Nicholsonem panovalo napětí, za kterým podle Douglase stála Formanova neochota ukazovat hercům takzvané denní práce. Nakonec však spor urovnali. Nicholson také na plac dorazil kvůli předchozím závazkům mnohem později než ostatní, kteří už tou dobou byli ponořeni do práce a v psychiatrické léčebně, kde se natáčelo, vlastně žili. „Jack byl zaskočený. Vždyť tihle kluci z rolí nevycházeli ani během oběda. Rychle si uvědomil, že jde o seriózní natáčení,“ řekl Douglas o zcela nezávislém projektu, který všechna studia odmítla.

I obsazování některých dalších rolí bylo značně nekonvenční. Například Willa Sampsona (představitele Náčelníka), jenž pracoval jako lesní strážce, tvůrcům doporučil prodejce ojetých vozů, vedle něhož seděli v letadle. „Když jsme ho poprvé viděli, jak se svými dvěma metry a v kovbojském klobouku a botách prošel příletovou branou, Jack na něj jen ukázal a řekl: ‚To je Náčelník,‘“ uvedl Douglas.

Přímo na place se zase filmaři dozvěděli, že představitel Hardinga, Bill Redfield, má rakovinu. „Krátce poté jsem se setkal s jeho ženou, která mi řekla, že to věděli ještě před tím, než Bill začal točit, ale drželi vše v tajnosti, protože si tu roli moc přál,“ sdělil producent Douglas. Redfieldova manželka ho prý prosila, aby ho nepřeobsazoval. Zemřel nedlouho poté, co padla poslední klapka.

Zápis do historie a ocenění

Snímek měl nakonec senzační úspěch stvrzený pěti Oscary - vedle Douglase a Zaentze za nejlepší film roku, Formana za režii a Nicholsona a Fletcherové za herce si sošky odnesli ještě scenáristé Bo Goldman a Lawrence Hauben.

Podobný oscarový úspěch v těchto hlavních kategoriích zažily jen další dva filmy v historii, romantická komedie Stalo se jedné noci (1934) a kriminálka Mlčení jehňátek (1991). V roce 1975, za který Přelet nad kukaččím hnízdem triumfoval, byla navíc konkurence obrovská. Přelet totiž kraloval nad Kubrickovým Barrym Lyndonem, Lumetovým Psím odpolednem, Spielbergovými Čelistmi i Altmanovým Nashvillem.

Snímek mimochodem získal také pět Zlatých glóbů ve stejných hlavních kategoriích, v čemž drží absolutní světové prvenství. Recenze byly dobré, ale ne úplně nadšené, šlo však o obří kasovní hit, jenž vydělal celosvětově přes sto miliónů dolarů; v žebříčku nejvýdělečnějších titulů skončil právě za Čelistmi, etalonem moderního blockbusteru, ke kterému Přelet představoval do určité míry protiklad.

Šlo také o zlomový okamžik v kariéře Miloše Formana, protože veleúspěšný snímek mu otevřel cestu k dalším ceněným filmům. „Bylo to vítězství po všech stránkách a jsem na ně nesmírně hrdý,“ uzavřel Douglas letos na festivalu v Cannes.

Autor knihy Ken Kesey nemohl přijít na jméno scenáristům Bo Goldmanovi a Lawrence Haubenovi. Jeho verze scénáře podle Douglase „nefungovala“ a spisovatel se později s filmaři soudil o zisky.

Přehled hlavních ocenění filmu Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)

Kulturní odkaz a pocty

Z pohledu ideového dochází k propojení a otisku jména slavného českého režiséra Miloše Formana například i v Praze. Projekt přestavby bývalého hotelu InterContinental a jeho okolí byl od počátku motivován setřením hranic mezi uměním a architekturou, hotelem a městem. Dobře je to vidět hned v přízemí, které není klasickou hotelovou halou, nýbrž galerií ve směru toku lidí ulicí Pařížskou. Je coby pasáž průchozí a na obě strany otevřená, směrem do Starého Města vede na náměstí Miloše Formana.

V centru hotelové galerie, mezi díly původních i současných umělců, je kavárna Cuckoo’s Nest s barem, jehož výtvarná podoba byla inspirovaná Formanovým snímkem Přelet nad kukaččím hnízdem. Nad ním se vznáší obrovská světelná instalace z pilulí, navržená právě pro tento prostor a místo. Je třeba připomenout, že dalším motivem designu je i připomínka silné vazby majitelů hotelu Fairmont Golden Prague na český film, který dlouhodobě podporují.

tags: #prelet #nad #kukaccim #hnizdem #vinyl #informace

Oblíbené příspěvky:

• Kvalitní dřevěné podlahy
• návod na údržbu mramorové podlahy
• Odolné a funkční drátěné žlaby
• jak vybrat fólii na kuchyňskou desku
• Složení a chyby při míchání betonu