Příložné pažení betonové stěny: Komplexní přehled

Příložné pažení betonové stěny představuje klíčovou technologii při realizaci stavebních jam a výkopů, zejména v zastavěných oblastech, kde není možné svahovat stěny a je nutné je zajistit svisle. Tato metoda zajišťuje stabilitu okolního terénu a ochranu sousedních staveb před sesypáním. Využívá se pro dočasné i trvalé opěrné konstrukce, a to v různých variantách, jako je roubení, záporové, pilotové nebo mikrozáporové pažení.

Typy příložného pažení

Příložné pažení může být realizováno v několika formách, které se liší konstrukčními detaily a způsobem aplikace. Každý typ je vhodný pro specifické geologické podmínky a požadavky projektu.

Roubení s příložným pažením

  • Roubení s příložným vodorovným pažením: Vodorovné pažiny (fošny) jsou převázány svislými svlaky (povaly), obvykle 3 až 5 m. Svislé svlaky z hranolů nebo polštářů se kladou ve vzdálenostech 1,5 až 2,5 m. Příložným pažením se rozumí zřízení a odstranění pažení příložného jam, rýh, výkopů a šachet se svislými stěnami. Obsahem standardu je přiložení dřevěných nebo ocelových pažnic na stěny výkopu, rozepření, skobové spoje, vyklínování a vyplnění dutin hlínou mezi stěnou výkopu a pažnicemi, odstranění roubení a ruční přesun materiálu podáváním ze vzdálenosti 3 m od hrany (okraje) výkopu k místu roubení.
  • Roubení s příložným svislým pažením: Pažiny se vkládají do předem připravených drážek nebo mezi opěrné prvky.
  • Roubení se spouštěným pažením: Pažení je postupně spouštěno do výkopu.
  • Roubení s hnaným pažením: Zátažným pažením se rozumí zřízení a odstranění roubení zátažného jam, rýh, výkopů a šachet se svislými stěnami. Obsahem standardu je zatažení dřevěných nebo ocelových pažnic na stěny výkopu, rozepření, skobové spoje, vyklínování a vyplnění dutin hlínou mezi stěnou výkopu a pažnicemi, odstranění roubení a ruční přesun materiálu podáváním ze vzdálenosti 3 m od hrany (okraje) výkopu k místu roubení. Příložným pažením hnaným se rozumí zřízení a odstranění roubení hnaného jam, rýh a šachet se svislými stěnami. Obsahem standardu je zatažení dřevěných nebo ocelových pažnic na stěny výkopu, rozepření, skobové spoje, vyklínování a vyplnění dutin hlínou mezi stěnou výkopu a pažnicemi, odstranění roubení a ruční přesun materiálu podáváním ze vzdálenosti 3 m od hrany (okraje) výkopu k místu roubení.

Záporové pažení (berlínské pažení)

Záporové pažení, též označované jako berlínská metoda, je pomocná konstrukce sloužící k dočasnému zajištění stavebních jam a výkopů, jejichž dno se nachází nad hladinou podzemní vody. Zajišťovaná zemina musí mít určitou soudržnost, aby nedošlo ke kolapsu jámy před osazením pažin mezi zápory. Tato metoda je vhodná do výkopů nad hladinou podzemní vody, neboť netěsní. Používá se v zeminách, v nichž lze snadno zavrtat zápory o výšce profilu I zpravidla kolem 200 až 400 mm.

  • Konstrukční části: Pažení se skládá ze zápor, pažin a případně z kotev či rozpěr provedených přes ocelové převázky.
  • Zápory: Jsou to prvky z válcovaných ocelových profilů (IPE300 - 400, zdvojené IPE či HEB), které jsou do zeminy osazeny buď do předhloubených vrtů, nebo jsou zaberaněny (zavibrovány) pod úroveň budoucího dna stavební jámy. V místě požadované budoucí pažicí stěny se vyhloubí řada vrtů, do nichž se zapustí zápory - ocelové válcované profily tvaru I tak, aby se pak mezi ně daly během odtěžování zeminy postupně zasouvat vodorovné pažiny. Vrty se zahloubí pod dno budovaného výkopu, aby zápory byly dostatečně vetknuté do podloží, kde se její paty upevní betonovou směsí. Svislé prvky tvoří válcované profily, nejčastěji HEB120 nebo HEB140, které jsou vkládány do vrtů o průměru 200 nebo 250 mm. Nosníky jsou v patě pod dnem stavební jámy stabilizovány betonem.
  • Pažiny: Pažiny tvoří výplň mezi záporami. S postupujícím výkopem stavební jámy se pažiny vkládají mezi zápory. Jejich účelem je vytvořit stěnu odolávající zemnímu tlaku. Pažiny jsou nejčastěji dřevěné - z kulatiny nebo hraněného řeziva, použity mohou být však i ocelové pažiny. Také lze aplikovat stříkaný beton s ocelovou sítí. Pažiny se klínují dřevěnými klíny proti přírubám zápor, aby se dosáhlo jejich plného kontaktu s paženou zeminou. Prostor vzniklý mezi pažinami a stěnou výkopu musí být ihned po nasazení pažin zasypán vhodným materiálem, aby byl zaručen kontakt pažicí konstrukce s rostlou zeminou za pažením, a nemohlo tak dojít k poklesu nebo sesuvu stěny výkopu, který by ve většině případů způsobil i poškození sousedních objektů.
  • Kotvení a rozpěry: Pro zajištění stability záporových stěn, zvláště u hlubších výkopů, je konstrukce doplněna kotvením nebo rozepřením. Kotvení se provádí pomocí pramencových horninových kotev, které se osazují přes převázky (nosníky z ocelových profilů, které zpravidla přesahují dvě i více zápor a tvoří opěrnou konstrukci pro hlavy kotev). Rozpěry, obvykle z ocelových rour, se používají v rozích a výklencích, kde by kotvení bylo obtížné.
  • Postup realizace: Realizace záporového pažení probíhá ve fázích: vrtání a osazování zápor; odtěžení na 1. kotevní úroveň s postupným osazováním pažin, odvrtáním, osazením a napnutím kotev; pokračování v těžbě na 2. kotevní úroveň s postupným osazováním pažin a dotěžením na základovou spáru s dokončením osazování pažin.

Pilotové a mikrozáporové pažící stěny

Pilotové pažící stěny se nejčastěji využívají pro zajištění výkopů stavebních jam nebo pro zajištění svahových nestabilit. Při návrhu pilotových stěn se využívá jejich velké ohybové tuhosti. Používají se zejména jako trvalé opěrné konstrukce, kde se s výhodou využívá minimalizace zemních prací, jako těsněné stavební jámy pod hladinou spodní vody, u hlubokých stavebních jam i v blízkosti stávajících objektů a jako alternativa milánských stěn. Současně je to jedna z nejpoužívanějších technologií pro sanaci nestabilních území.

  • Vzdálenosti pilot: Vzdálenosti mezi pilotami mohou být větší než je průměr pilot, poté je prostor mezi pilotami zajišťován stříkaným betonem (lze i hlazeným pohledovým) s odvodněným rubem stříkaného betonu, nebo je vzdálenost mezi pilotami menší než jejich průměr a tvoří pak převrtávanou pilotovou stěnu.
  • Mikrozáporové pažení: Velmi podobnou technikou je mikrozáporové pažení (tzv. záporové stěny a mikrozáporové stěny - slouží k dočasnému zajištění hlubokých svislých stavebních jam). Pažení je možné provést jako odsazené od objektu, nebo jako přisazené, tvořící jednostranné monolitické konstrukce spodní stavby.

Kombinované a speciální systémy

Kombinované kotvené pažení je tvořeno ve spodní části podzemní monolitickou stěnou a v horní části klasickým záporovým pažením. Kromě standardních systémů existují i speciální pažicí systémy (např. speciální systémy pro šachty apod.).

Čtěte také: Využití betonových prken v zahradě

Návrh a výpočet pažicích konstrukcí

Návrh pažicích konstrukcí se řídí Eurokódem, zejména Eurokódem 7 (Zásady navrhování konstrukcí: 2011). Mezní stavy jsou rozhodující pro jejich návrh. Rozlišují se dva mezní stavy:

  • Mezní stav 1: Dochází k úplné a trvalé ztrátě způsobilosti konstrukce.
  • Mezní stav 2: Dochází k překročení požadované funkčnosti konstrukce, nebo se zkracuje doba životnosti konstrukce vzhledem k době předpokládané.

Výpočetní model (statické schéma pro výpočet) zohledňuje zatížení:

  • Stálé zatížení: Tíha konstrukce a všech jejich trvalých součástí, zatížení zemním tlakem, hydrostatické i hydrodynamické tlaky, přírůstky zemních tlaků.
  • Nahodilé z

    Technologie a zásady provádění pažicích konstrukcí

    Při hloubení stavebních jam pod úroveň okolního terénu hrozí sesypání stěn a ohrožení okolních staveb. V zastavěných oblastech není většinou možné stěny stavební jámy svahovat, jsou svislé a v takovém případě je potřeba je zajistit. Pažicí systémy slouží k dočasnému zajištění stavebních jam a výkopů, přičemž rozhoduje mnoho faktorů, jako je geologická stavba prostředí, hloubka výkopu a možnosti kotvení pod sousední pozemky.

    Záporové (berlínské) pažení

    Záporové pažení (tzv. berlínské) je metoda dočasného pažení stěn stavebních jam nad hladinou podzemní vody. Pažení se skládá ze zápor, pažin a případně z kotev či rozpěr provedených přes ocelové převázky. Zápory jsou prvky z válcovaných ocelových profilů, které jsou do horniny osazeny buď do předhloubených vrtů, nebo jsou zaberaněny (zavibrovány) pod úroveň budoucího dna stavební jámy. Jako zápory se nejčastěji používají profily I, 2 x U či jejich svařence nebo profily HEB.

    Postup při realizaci záporového pažení:

    Čtěte také: Postup výroby betonových prken

    1. Vrtání a osazování zápor.
    2. Odtěžení na 1. kotevní úroveň, postupné osazování pažin.
    3. Odvrtání, osazení a napnutí kotev.
    4. Pokračování v těžbě na 2. kotevní úroveň, postupné osazování pažin.
    5. Dotěžení na základovou spáru a dokončení osazování pažin.

    Prostor vzniklý mezi pažinami a stěnou výkopu musí být ihned po nasazení pažin zasypán vhodným materiálem, aby byl zaručen kontakt pažicí konstrukce s rostlou zeminou za pažením. Stabilita záporových stěn, zvláště u hlubších výkopů, je zajištěna kotvením nebo rozpěrami. Zemní neboli horninové kotvy doplňují berlínské pažení a používají se pro zajištění stability svahů a skalních stěn.

    Příložné a další typy pažení

    Pažením příložným se rozumí zřízení a odstranění pažení jam, rýh, výkopů a šachet se svislými stěnami. Obsahem je přiložení dřevěných nebo ocelových pažnic na stěny výkopu, rozepření, skobové spoje, vyklínování a vyplnění dutin hlínou. Realizace může probíhat jako roubení s příložným vodorovným pažením, s příložným svislým pažením, se spouštěným pažením nebo s hnaným pažením.

    Pilotové pažicí stěny se nejčastěji využívají pro zajištění výkopů stavebních jam nebo pro zajištění svahových nestabilit, přičemž při jejich návrhu se využívá velké ohybové tuhosti. Vzdálenosti mezi pilotami mohou být větší než je průměr pilot, poté je prostor mezi nimi zajišťován stříkaným betonem, nebo je vzdálenost mezi pilotami menší než jejich průměr a tvoří pak převrtávanou pilotovou stěnu.

    Tabulka 1: Typy pažicích konstrukcí a jejich využití

    Typ konstrukce Využití Poznámka
    Záporové (berlínské) pažení Dočasné zajištění jam Vhodné nad hladinou podzemní vody
    Pilotové stěny Trvalé opěrné konstrukce Vysoká ohybová tuhost
    Příložné pažení Výkopy, šachty, rýhy Často dřevěné nebo ocelové pažiny

    Technické specifikace a normy

    Na provádění, měření a kvalitu prací se vztahují příslušné normy, zejména Eurokód 7 (Geotechnický průzkum a zkoušení) a ČSN EN 13331 (Pažicí systémy pro výkopy). Při provádění prací je nezbytné dodržování všech platných předpisů BOZP. Množství měrných jednotek pažení se u roubení určuje v m² plochy stěny výkopu, kterou bude třeba pažit, přičemž plocha pažení je nahoře omezena projektovanou výškovou kótou horní hrany pažení.

    Čtěte také: Dlažba pro nevidomé BEST – KLASIKO

    tags: #prilozne #pazeni #betonova #stena

    Oblíbené příspěvky: