Zeolit a další minerální přísady pro zlepšení hydratace cementu a vlastností betonu

Moderní betonové směsi obsahují kromě kameniva, cementu, vody a přísad také různé chemické příměsi. Ty jsou sice vždy zastoupené v nejmenším množství, ale dokážou zásadně změnit vlastnosti betonu. Urychlení tuhnutí a tvrdnutí betonu je ve stavební praxi velmi důležitým a žádaným zásahem při zhotovování betonových prvků a konstrukcí. Chemie do betonu přispívá také k ochraně prostředí, zvyšuje trvanlivost betonu, prodlužuje životnost staveb, což znamená i snížení potřeby rekonstruovat. Současně dochází redukcí množství vody do betonu při stejné zpracovatelnosti pomocí přísad ke značnému snížení čerpání spodních vod.

Zeolit jako aktivní příměs do betonu

Zeolity jsou přírodní suroviny, které obsahují vlastní zeolitické minerály, doprovázené řadou dalších složek, jako jsou živce, slídy, křemen a další. Tyto suroviny obsahují složky, které reagují s hydroxidem vápenatým, tedy by mohly být považovány za vhodné aktivní příměsi do betonů, jako částečná náhrada cementu. ZeoBau je nerozpustný ve vodě a zůstává v ní ve své přirozené formě, neztrácí tak své pozitivní vlastnosti, zároveň je termicky stálý. Přírodní zeolit je možné ve smyslu evropské normy EN 197-1 označit jako přírodní pucolán. Podobně jako ostatní pucolány po smíchání s vodou sám netvrdne, pokud je však jemně semletý, reaguje v přítomnosti vody s rozpustným hydroxidem vápenatým za tvorby sloučenin vápenatých silikátů a vápenatých aluminátů, které jsou nositeli postupně narůstajících pevností.

Výhody a aplikace zeolitu v betonu

• Aplikací 15 % hmotnostních zeolitu jako náhrady za běžný portlandský cement se dosáhne stejné síranovzdornosti, jako prokazuje síranovzdorný portlandský cement.
• Zeolit je jeden z používaných substrátů při mletí cementu jako náhrada slínku a používá se jako majoritní substrát (od 5 hm. % do 50 hm. %) při mletí cementu.
• Výhodou je náhrada slínku a tím snížení výrobních nákladů.
• Zeolit působí i jako aktivátor slínku a strusky, což umožňuje zvýšit náhradu slínku substráty.
• Vyšší dávky zeolitu v směsném portlandském - zeolitovém cementu prospívají ke zvýšení jeho síranovzdornosti. Proto se tento cement doporučuje k aplikacím v náročném síranovém agresivním prostředí.
• Při přípravě cementových suspenzí pro účely podzemních těsnících stěn, injektáž a zálivky mikropilót, jakož i pro injekční směsi kabelových dutin, přídavkem už malého množství zeolitu se podstatně zlepšuje stabilita směsí. Cementovo-zeolitové suspenze pomaleji sedimentují a pomaleji podléhají rozdělování na tuhou fázi a kapalinu. Stabilizační účinek zeolitu v cementových suspenzích souvisí i se sorpčními a výměnnými schopnostmi zeolitu.
• Produkty ZeoBau se používají nejen jako přísady do betonu, ale využívají se také při výrobě litých podlah, střech, prefabrikátů.
• Zeolit ve směsích plní funkci stabilizátora, po jeho přidání je směs méně roztekatelná a je s ní lepší manipulace.

Reaktivita a dávkování zeolitů

Reaktivita zeolitů s hydroxidem vápenatým je závislá na mnoha faktorech: struktuře zeolitů, mineralogickém složení, obsahu amorfní fáze, granulometrii a velikosti povrchu. Reaktivita zeolitů pak úzce souvisí s možností náhrady portlandského cementu v betonech. V publikovaných pracích je náhrada cementu přírodním zeolitem uváděna do 20 %, vyšší dávky vedou k požadavku na velké množství záměsové vody, kterou pro dosažení potřebné konzistence betonu nelze snížit ani použitím velkých dávek plastifikačních přísad. V některých případech již není použití zeolitů jako aktivní příměsi do betonu efektivní, beton nedosahuje požadovaných vlastností a ekonomicky není beton zvýhodněn.

Experimentální výsledky vlivu zeolitu na vlastnosti betonu

K výrobě betonů byl použit portlandský cement CEM I 42,5 R, kamenivo DTK 0-4 mm, kamenivo HDK 4-8 mm a 8-16 mm, plastifikační přísada SIKA Viscocrete 1035 a provzdušňovací přísada SIKA LPS-V. Cement byl v betonu částečně nahrazen v množství 7,5; 15; 22,5 a 30 % přírodními zeolity (Z200) a (Z2). Pucolánová aktivita byla stanovena upraveným Chapelleho testem, spočívajícím v reakci zeolitu s hydroxidem vápenatým po dobu 24 hodin v tlakové nádobce při teplotě 93 °C. Nezreagovaný hydroxid vápenatý byl stanoven sacharátovou metodou. Na obou použitých zeolitech byla dále stanovena granulometrie laserovým analyzátorem Mastersizer 2000E System EPA5011.

Z pohledu mineralogického složení jsou v zeolitech kromě vlastních zeolitických minerálů obsaženy další složky, a to jak krystalické, tak i amorfní. Složení zeolitů se liší obsahem zeolitických minerálů, Z200 obsahuje pouze klinoptilolit v množství 44,5 %, zeolit Z2 má nízký obsah zeolitických minerálů - klinoptilolitu a mordenitu, a to 12,2 %. Zeolity se liší také obsahem amorfní fáze, Z2 má vyšší obsah o 8 %. Pucolánovou aktivitu má nevýrazně vyšší Z200, a to pravděpodobně v důsledku značně vyššího obsahu klinoptilolitu, přestože má nižší obsah amorfní fáze. V důsledku rozdílných charakteristik obou zeolitů docházelo k významnému ovlivnění vlastností betonu, a to jak v čerstvém, tak i ztvrdlém stavu.

Čtěte také: Lehčené malty a jejich přísady

Pevnost v tlaku

Pevnost betonu v tlaku byla stanovena společně s objemovou hmotností, a to po 7, 28 a 90 dnech. Z výsledků je vidět zvyšování pevností v čase, kdy v případě betonu se zeolitem Z200 bylo dosaženo výrazně vyšších pevností, než u betonu se zeolitem Z2. Zásadním důvodem, který vedl k nižším pevnostem z pohledu srovnání obou betonů, je především množství použité záměsové vody, které souvisí s granulometrií zeolitu. V případě betonu se zeolitem Z200 je vidět výraznější zvýšení pevností po 90 dnech, což potvrzuje předpoklad, že lze zeolitem nahradit část portlandského cementu. V případě betonu se zeolitem Z200, při nahrazení 7,5 až 22,5 % cementu zeolitem, pevnost v tlaku po 90 dnech blížila referenčnímu vzorku, v němž byl použit pouze portlandský cement. V případě betonu se zeolitem Z2 jsou pevnosti v tlaku nižší v důsledku vyššího množství záměsové vody, která ve vyšších dávkách vede ke snížení pevností v tlaku v důsledku vzniklých kapilárních pórů.

Vodotěsnost

Beton se zeolitem Z2 má výrazně vyšší průsaky tlakové vody, než je tomu u betonů se zeolitem Z200. Naopak velmi nízkých průsaků bylo dosaženo u betonů se zeolitem Z200 při nahrazení cementu v množství 7,5 až 22,5 %, kde jsou nižší průsaky tlakové vody než u referenčního vzorku a jsou pod hranicí 20 mm. Zde lze poukázat na pozitivní vliv zeolitu jako příměsi do betonu, protože vede ke zlepšení vodotěsnosti betonu.

Modul pružnosti

Dále byl stanoven statický modul pružnosti, který u betonů klesal s rostoucí náhradou cementu zeolitem. Velmi dobrých výsledků bylo dosaženo i s dávkou zeolitu Z200 do 15 %, kdy byly hodnoty modulů pružnosti nad hranicí 30 GPa.

Mrazuvzdornost

Vyrobené betony s příměsí obou zeolitů byly podrobeny také zkoušce odolnosti betonu proti působení vody a chemických rozmrazovacích látek (CHRL) metodou A dle ČSN 73 1326. Všechny betony se zeolitem Z200 i beton referenční vyhověly hranici odpadu 1000 g‧m−2. Betony se zeolitem Z2 vyhověly této hranici odpadu pouze při náhradě 7,5 % cementu. Ve vyšších dávkách byly odpady vysoké a došlo až k rozpadu povrchu betonu zatěžovaného zmrazovacími cykly. Všechny betony se zeolitem Z200 vyhověly požadavku mrazuvzdornosti (koeficent mrazuvzornosti > 0,75) při 100 zmrazovacích cyklech.

Shrnutí vlivu zeolitů

Na základě stanovených vlastností použitých zeolitů a sledování jejich vlivu na vlastnosti betonů, v nichž byla část cementu nahrazována zeolitem, lze považovat zeolit za příměs vhodnou do betonu. V mnoha ohledech má pozitivní vliv na sledované vlastnosti, jako je úspora cementu, zlepšení vodotěsnosti a nedochází ani k výraznému snižování mechanických vlastností. Jak se ukázalo z výše prezentovaných výsledků, velmi pozitivní vliv byl zaznamenán v případě použití zeolitu Z200, který výrazně nezvyšoval potřebné množství záměsové vody pro dosažení požadované zpracovatelnosti. Betony se zeolitem Z2, kde bylo při výrobě zkušebních těles nutné podstatně zvýšit množství záměsové vody, vykázaly horší vlastnosti v porovnání s referenčním vzorkem. Důvodem rozdílných vlastností betonů o shodném složení lze spatřovat především v rozdílné granulometrii zeolitů. Vyšší zastoupení menších částic v zeolitu Z2 vedlo k požadavku na zvýšení záměsové vody, které i přes použití plastifikačních přísad nebylo možno snížit na přijatelnou hranici.

Čtěte také: Vlastnosti barevného betonu

Urychlující přísady a plastifikátory

Kromě zeolitů se v moderním stavebnictví pro úpravu vlastností betonu využívají i další chemické přísady, zejména urychlovače tuhnutí a tvrdnutí a plastifikátory.

Funkce a princip urychlovačů

Základní funkcí přísad tohoto typu je urychlení nárůstu počátečních a krátkodobých pevností, spojené s urychlením vývinu hydratačního tepla a u mnoha přísad i zkrácení počátku a doby tuhnutí čerstvé betonové směsi. Urychlení tuhnutí a tvrdnutí jsou z hlediska vlastností čerstvé betonové směsi a betonu dva naprosto odlišné pojmy, které je třeba rozlišovat. Tuhne vždy čerstvá betonová směs; při tvrdnutí se jedná o nárůst pevností již ztuhlého betonu. Jsou odlišné i z hlediska fyzikálně chemických procesů, probíhajících v různých fázích hydratace minerálů v zrnech cementu. Použité přísady urychlující tuhnutí a tvrdnutí nesmějí mít nepřípustně velký vliv na dlouhodobé pevnosti a další fyzikálně mechanické vlastnosti betonu. Dosti často však ovlivňují reologii a stupeň provzdušnění čerstvé betonové směsi. Některé přísady také snižují teplotu bodu tání ledu, čímž zabraňují zmrznutí záměsové vody v tuhnoucím betonu. Usnadňují tak betonáže za mrazu - u některých je uváděna použitelnost až do teploty -15 °C.

Kdy je urychlení zrání betonu žádoucí?

Urychlení tvrdnutí je požadováno v prefabrikaci, kde se tak dá urychlit oběh forem při betonážích monolitických železobetonových konstrukcí a obecně při betonážích za nízkých venkovních teplot, kdy se zkracuje doba pro odbedňování. Urychlení tuhnutí je potřebné při speciálních činnostech, jako je např. torkretace, odstraňování následků různých havárií, kotvení velkých konstrukčních prvků a opravách betonových konstrukcí za provozu. Přitom je vždy požadováno i urychlení tvrdnutí betonu.

Faktory ovlivňující účinek urychlovačů

Před aplikací urychlujících přísad je vždy třeba ověřit jejich účinky. Účinnost urychlovače ovlivňuje:

• Dávka přísady: Obecně platí přímá úměrnost mezi dávkou přísady a výší jejího účinku, neznamená to však, že dávku lze zvyšovat neomezeně. Vyšší dávky mohou tuhnutí příliš urychlit nebo je naopak zabrzdit.
• Druh cementu: Urychlovače ovlivňují hydrataci v počátečních fázích, kdy do reakcí vstupuje ze slínkových minerálů především trikalciumaluminát. Cementy s vyšším obsahem strusky a jiných hydraulických příměsí mají nižší podíl tohoto minerálu.
• Druh a dávka dalších použitých přísad: Souvisí to i s následujícím faktorem: např. plastifikační přísady ovlivňují zpracovatelnost čerstvého betonu a nepřímo tedy jeho vodní součinitel, který má významný vliv na dosahované pevnosti.
• Teplota čerstvé betonové směsi a teplota okolí: Ovlivňují rychlost hydratačních reakcí. To platí obecně i při použití urychlujících přísad.

Druhy urychlujících přísad podle chemického složení

• Na bázi chloridu vápenatého (CaCl2): Jsou vysoce účinné, kromě urychlení tvrdnutí také zkracují počátek a dobu tuhnutí. Hlavní nevýhodou je vysoce korozivní účinek na ocelovou výztuž, takže nejsou vhodné k aplikaci při výrobě železobetonových prvků a konstrukcí.
• S thiokyanatanem sodným (NaSCN) nebo vápenatým (Ca(SCN)2): Výrazně urychlují tvrdnutí, na ocelovou výztuž působí rovněž velmi korozivně, podobně jako chloridy.
• S dusičnanem vápenatým (Ca(NO3)2): Nemají korozivní účinek na ocelovou výztuž, proto jsou vhodné i k použití při výrobě železobetonových prvků a konstrukcí.
• Obsahující hydroxidy nebo uhličitany alkalických kovů: Jejich působení spočívá ve velmi rychlé chemické reakci s alumináty obsaženými v zrnech cementu, čímž se zkrátí počátek a doba tuhnutí. Jsou vhodné všude tam, kde je potřeba rychlého ztuhnutí a ztvrdnutí betonové směsi.
• Síran draselný (K2SO4): Reaguje za přítomnosti vápníku a vody s alumináty v zrnech cementu za vzniku nerozpustného minerálu syngenitu. Dochází tak k urychlení tuhnutí betonové směsi.

Důležitá upozornění při používání urychlovačů

Čerstvé betonové směsi, obsahující urychlovače tuhnutí a tvrdnutí, je nutno zejména v letním období chránit během transportu před přehříváním a ztrátou vody. To platí pro jakoukoliv betonovou směs. Směsi s obsahem urychlovačů jsou však na zvýšení teploty a ztrátu vody citlivější.

Čtěte také: Jak chránit fasádu před mrazem

Příklady produktů

• SikaRapid® C-100: Je speciálně určen pro všechny aplikace, kde je vyžadováno rychlé dosažení počátečních pevností nebo kde je rozhodující dosáhnout vysokých počátečních pevností během prvních pár hodin. Lze jej kombinovat s mnoha dalšími přísadami Sika.
• Master X-Seed 100: Je pokročilá přísada na bázi nanočástic, která urychluje proces hydratace cementu a podporuje růst krystalů křemičitanů vápenatých v první fázi zrání (6-12 hodin). Je optimalizován pro širokou škálu aplikací, zejména pro prefabrikované betonové výrobky, a je vhodnou alternativou proteplování. Pro aktivaci přísady je nezbytné dosáhnout základní teploty čerstvého betonu min. 10 °C, ideálně 15 °C a více.

Plastifikátory jako součást betonových směsí

Plastifikátor je chemická látka, díky které snadno připravíte vysokopevnostní beton tekuté konzistence při nízké spotřebě cementu. Protože některé typy dokážou urychlit počátek tuhnutí a tvrdnutí betonu, přidávají se do směsí pro betonování za nízkých teplot. Plastifikační příměsi neutralizují povrchové napětí. Ve výsledku tak způsobují elektrostatické odpuzení zrn cementu, díky kterému je proces hydratace pomalejší. Po určitou dobu si tak beton s přidaným plastifikátorem zachová svou plasticitu. Plastifikátory betonových směsí využijete i při přípravě betonu svépomocí a v menším množství. V některých případech je použití plastifikátoru volitelné - stavebníkům usnadní práci a minimalizuje riziko vzniku trhlin a dalších vad.

Druhy plastifikátorů

• Sodné nebo vápenaté soli: Dodávají se ve formě prášku nebo hnědé kapaliny. Jde o sodné nebo vápenaté soli, které zpožďují tuhnutí směsi. Neplní tak funkci urychlovače a nejsou primárně určené jako prostředek pro betonování v zimě. Vzhledem k vyššímu obsahu sušiny jsou cenově dostupné, navíc směs po přidání nenapěňují.
• Naftalenové: Dodávají se ve formě hnědého prášku či kapaliny. Protože se vyrábí z odpadu, který vzniká při výrobě papíru, jsou dostupné. Nevýhodou je však jejich náročnější dávkování - aby byl plastifikátor efektivní, měl by se do směsi po přidání záměsové vody doplnit se zpožděním.
• Polykarboxyláty: Obvykle se vyrábí ve formě nažloutlé nebo čiré kapaliny. Mohou mít i podobu bílého prášku. Ve srovnání s běžně používanými naftalenovými plastifikátory nezpožďují tuhnutí.
• Superplastifikátory: Obvykle jsou vyrobené na bázi modifikovaných polykarboxylátů. Vyznačují se opravdu vysokým plastifikačním účinkem, kterým překonávají běžné plastifikátory. Superplastifikátor také výrazně snižuje množství potřebné záměsové vody, a to o 15 až 40 %.

Betonování v zimě a použití urychlovačů

Betonování v zimě, resp. při nízkých teplotách, se řídí přísnými pravidly. Použití plastifikátorů a urychlovačů je pak při betonování v zimním období zásadní. Při přípravě betonu nesmí teplota klesnout pod 5 °C. Protože však směs s urychlovačem a plastifikátorem rychleji tuhne, může být nízkým teplotám vystavena mnohem dříve než směsi bez příměsí. Příměs můžete doplnit buď rovnou do hotové cementové směsi, nebo do záměsové vody. Dodržujte dávkování doporučené výrobcem.

Inovace v přísadách do betonu

Vývoj přísad do betonu prošel za posledních třicet let neuvěřitelným vývojem a tento vývoj stále pokračuje. Od ojedinělého použití na počátku 20. století se chemie do betonu zaváděla masivněji po druhé světové válce s lignosulfonáty a později melaminsulfonáty a naftalensulfonáty. V České republice a v ostatních východoevropských zemích nastal zlom v 90. letech, kdy přísady etablovaných firem ze západní Evropy postupně nahradily těch několik lokálních produktů na trhu. V současnosti se mezi celosvětově nejpoužívanější přísady řadí skupina superplastifikačních přísad na bázi polykarboxylát éterů (PCE), které působí nejen elektrostatickým odpuzováním, ale i sterickým odpuzováním molekul vody a cementu.

Až možnost projektovat stavbu molekuly dané přísady, tzn. vyrábět a spojovat různé polymery, měnit délku hlavního řetězce a postranních řetězců či elektrický náboj, vytvořila podmínky pro revoluci v použití přísad. To znamená, že jsme schopni reagovat na požadavky projektu, a dokonce umožnit projektantům a statikům dříve netušené možnosti. Právě náhradou dřívějších surovin přísadami na bázi PCE bylo možné přejít od běžně používané plastické konzistence na tekutou konzistenci. Tento přechod zlepšil homogenitu zhutnění čerstvého betonu, jeho čerpatelnost i rychlost zpracování. Bylo možné zlepšit také povrch betonu a trvanlivost.

Stabilizační přísady

S vysokou konzistencí je spojeno riziko segregace čerstvého betonu v případě kolísání kvality vstupních materiálů. Zvláště pro samozhutnitelné betony byly vyvinuty nové typy stabilizačních přísad. Původně používané práškové přísady nebyly komfortní pro běžné používání. V roce 2007 byla představena inovativní přísada zachycující přebytečnou vodu ve směsi do matrice polymeru, která byla následně patentována. Její použití v samozhutnitelném betonu umožnilo snížit množství cementu či příměsi na m3. Dalším krokem ve vývoji bylo představení nového typu stabilizační přísady v roce 2020, která umožňuje udržet pohyblivost čerstvého betonu v průběhu jeho ukládání, ale razantně zvyšuje třecí síly, jakmile je beton v klidu. To zamezuje nežádoucímu „krvácení“ čerstvého betonu po uložení.

Urychlení vývoje počátečních pevností

Tradiční chemie umožňovala dosáhnout obvyklou počáteční pevnost cca 15 až 20 MPa potřebnou pro odbednění po 12 až 15 h dle druhu betonu, třídy cementu, hodnoty vodního součinitele, teploty prostředí atd. Avšak vývoj přísad dosáhl i v této oblasti značného posunu. V roce 2009 byla patentována přísada očkující beton CSH krystaly. Po přidání krystalů CSH fáze do směsi dochází ke zrychlení průběhu hydratace, takže pevnosti až 40 MPa potřebné pro řezání lan předpjatých nosníků je možné dosáhnout již po 8 h, a to bez proteplení. Pro výrobce to znamená dříve nedosažitelné možnosti urychlení výroby a také efektivnější využití nákladné formovací techniky. V důsledku toho lze např. betonovat na jedné dráze i třikrát denně (pokud je odbedňovací pevnost např. 20 MPa). Na stavbách výškových budov lze i v zimním období dosahovat taktu výstavby jedno podlaží za 6 dní.

Leštění průmyslových podlah se provádí s určitým odstupem od uložení betonu. Pokud se průmyslová podlaha nachází v obytné oblasti, může být leštění problém kvůli zákazu rušení nočního klidu. V takovém případě je možné použít přísadu na bázi CSH krystalů a přestávku před leštěním výrazně zkrátit. Anebo použít přísadu zpomalující tuhnutí a leštit druhý den. Samozřejmě je v takovém případě potřeba zajistit dostatečné ošetření betonu.

Přísady pro stříkané betony a 3D tisk

Ještě zajímavěji je možné si hrát s průběhem hydratace v případě stříkaných betonů. Požadovaná zpracovatelnost po dobu 4 h je běžně zaručena superplastifikační přísadou s polymerem pro udržení tekuté konzistence tak, aby bylo možné zpracovat stříkacím robotem celý autodomíchávač. Po přečerpání stříkacím robotem se na trysce přidá speciální přísada pro urychlení tuhnutí a tvrdnutí (urychlovač pro stříkané betony), takže se konzistence během několika sekund mění z tekuté na extrémně lepivou a během několika minut získává beton pevnosti umožňující spojení s ostěním tunelu a ztvrdnutí. Speciální kapitolou je vývoj přísad pro výstavbu domů technologií 3D tisku. Zde se jedná o celý komplex druhů chemie a vláken k zajištění udržení tvaru vrstvy, soudržnosti vrstev, sníženého smrštění, vyloučení trhlin, snadné čerpatelnosti a současně rychlého vývoje počátečních pevností, takže optimalizovat průběh hydratace je jedním z klíčových předpokladů.

Přísady redukující smrštění a pro odolnost proti mrazu a tání

Vývoj proběhl také v oblasti přísad redukujících smrštění - podařilo se zvýšit jejich efektivnost. V současné době je možné jejich pomocí v kombinaci s rozptýlenou výztuží polymerovými vlákny např. vytvářet betonové prvky bez smršťovacích trhlin.

Výše zmíněné provzdušňovací přísady, které stály na počátku rozvoje přísad, jsou stále běžně používané pro zajištění odolnosti proti mrazu a tání (zvláště v kontaktu s posypovými solemi). Jejich účinnost však závisí na velikosti pórů, které vzniknou po zamíchání (pro odolnost betonu proti cyklování mrazem jsou vhodné jen mikropóry do velikosti 0,3 mm). Většina pórů vzniklá přidáním provzdušňovací přísady je však větší než 0,3 mm a ty bohužel zapříčiňují pokles pevnosti betonu. Novinkou pro dosažení odolnosti proti mrazu a tání se solemi je použití tzv. mikrokuliček a příp. superabsorbérů. Ty mají definovanou velikost a po zamíchání do směsi vytvoří mikropóry pouze potřebné velikosti, a to i v případě změny složek betonu nebo změny míchání. Tím odpadá potřeba zkoušek obsahu vzduchu čerstvého betonu a současně je garantována odolnost betonu, i když se změní podmínky míchání či ukládání.

Krystalizační přísady

Krystalizační práškové přísady jsou používány desetiletí a v případě nedostatečného ošetření betonu vyplní vzniklé mikrotrhliny pomocí krystalů. Oříškem bylo vyvinout tekutou krystalizační přísadu tak, aby nezačala krystalizovat již před zamícháním do betonu.

Budoucnost přísad do betonu

V současné době dochází k daleko větší snaze o ochranu životního prostředí, která cílí na další snižování výroby slínku (a tudíž používání nových náhradních pojiv), na náhradu tradičního kameniva za recyklované, na náhradu ocelové výztuže za polymerní rozptýlenou výztuž. Inovativní chemie do betonu umožnila zavedení náročných technologií jako samozhutnitelné betony, ultra vysoce odolné betony, výstavbu 3D tiskem, masivní využití recyklátů a náhrad cementu atd. a její vývoj bude pokračovat. Požadavky betonářského průmyslu jsou motivací k neustálému zlepšování se v technologii, ke spolupráci nejen ve stavebnictví, ale i napříč průmyslovými odvětvími, ke kontaktu s technology (i v ostatních zemích), s projektanty, s investory a ke sdílení poznatků. Znamená to, že je třeba neustále vyvíjet nové báze přísad tak, aby bylo možné udržet kvalitu betonu dle požadavků v nových podmínkách a čelit novým výzvám.

Tabulka: Pucolánová aktivita a minerální složení zeolitů

tags: #prisada #na #bazi #zeolitu #a #mineralu

Oblíbené příspěvky:

• Praktické rady pro ohřev betonu venku
• Výběr a instalace plovoucích podlah
• Vlastnosti a využití OSB desek
• Vše, co potřebujete vědět o tmavě šedé dlažbě
• Volná místa v Ústeckém kraji