Komplexní řešení soklů: ochrana, izolace a estetika

Sokl je jedno z nejvíce namáhaných míst každé fasády, přesto mu bývá při zateplování rodinného domu věnována nejmenší pozornost. Právě zde se setkává vlhkost z terénu, dešťová voda, mráz, mechanické namáhání i sůl. Soklová část domu patří k vysoce exponovaným místům stavby, na které po celý rok působí nejen stříkající voda, povětrnostní a další klimatické vlivy, ale hrozí jí také mechanické poškození. Z těchto důvodů je třeba soklovou oblast účinně chránit.

Proč je důležité chránit soklovou část domu?

Soklová část domu má kromě estetického významu také dvě důležité funkce - ochrannou a izolační. Sokl chrání spodní část budovy před úniky tepla, průniky vody, kyselostí půdy, povětrnostními vlivy a mechanickým poškozením. Aby mohl sokl plnohodnotně dostát svému účelu, je třeba mu poskytnout patřičnou ochranu. Sokl je také místem, ve kterém na sebe navazuje zateplení nadzemní části stěny a zateplení suterénu, případně základů stavby.

Nejčastější problémy a chyby při řešení soklů

Pokud je detail soklu navržen nebo proveden špatně, začne fasáda degradovat často už během prvních let. Zateplení soklu není jen „spodní část fasády“. Jde o konstrukční detail, který musí správně fungovat z hlediska vlhkosti, teploty i mechanické odolnosti. Pokud se sokl řeší stejným způsobem jako zbytek fasády, vzniká problém.

• Jednou z nejčastějších chyb je špatné napojení soklu na terén. Pokud je terén příliš vysoko nebo je sokl zakrytý zeminou, vlhkost nemá kam odcházet. Voda se dostává do konstrukce a postupně ničí omítku i zateplovací systém.
• Dalším problémem bývá použití nevhodného izolantu. Běžný fasádní polystyren není určený do vlhkého prostředí soklu. Pokud se použije, nasakuje vlhkost a ztrácí své izolační vlastnosti. Správný detail soklu vyžaduje materiály s minimální nasákavostí a vysokou pevností.
• Velmi častou chybou je také absence nebo špatné provedení okapového chodníku. Pokud dešťová voda stéká přímo k fasádě, sokl je dlouhodobě vystaven vlhkosti. Omítka tmavne, odlupuje se a postupně degraduje celý spodní pás fasády.
• Dalším kritickým bodem je návaznost soklu na hydroizolaci objektu. Pokud není správně propojena svislá a vodorovná izolace, voda si najde cestu do konstrukce. Tento problém se často projeví až po čase, kdy se na fasádě objeví mapy, výkvěty nebo praskliny.
• Z hlediska řemeslného provedení je sokl náročný i na detaily povrchové úpravy. Pokud je omítka příliš jemná nebo mechanicky neodolná, dochází k jejímu poškození už při běžném provozu domu.
• Častou chybou je také špatné řešení dilatací. Sokl pracuje jinak než zbytek fasády, a pokud není dilatačně oddělen, vznikají trhliny. Ty se následně stávají vstupní branou pro vodu.

Z praktického hlediska je důležité řešit sokl už ve fázi návrhu zateplení. Pokud se sokl „dořeší“ až na stavbě, vznikají kompromisy. Sokl je také místem, kde se často projevují chyby v údržbě. I kvalitně provedený detail může selhat, pokud se časem zvýší úroveň terénu nebo se změní odvodnění kolem domu. Zkušenosti z praxe ukazují, že většina reklamací fasád začíná právě u soklu. Nejde o náhodu, ale o důsledek podcenění detailu, který je vystaven největšímu zatížení. Obvyklou chybou u většiny starších nemovitostí je pronikání vlhkosti do zdiva soklu a následné poškození (opadávání) soklové omítky.

Řešení problémů se soklem

Sanační a tepelně-izolační omítky

Pro řešení soklových partií se nejvíce osvědčila sanační tepelně-izolační omítka NANOSAN, která se zde velmi dobře vypořádává s náporem vlhkosti i solí. NANOSAN Sanační tepelně-izolační omítka řeší vlhké a opadávající sokly, poškozené fasády, opravy či zateplení památkově chráněných fasád či zateplení zevnitř. Vlastnosti stručně:

Čtěte také: Lehčené malty a jejich přísady

• velmi vysoká poréznost, prodyšnost a vynikající tepelně-izolační vlastnosti,
• čistě vápenné složení,
• nízká hmotnost,
• hydrofobita,
• lze i na mokré zdivo,
• není potřeba ho štukovat.

Řešením je rekonstrukce povrchu soklu a vykonání dodatečné hydroizolace obvodových stěn. Do nedávné doby to byla práce zdlouhavá, namáhavá, a hlavně finančně náročná. A poté se na trhu objevila sanační hydrofobní omítka IZONIL. Její využití je všestranné - slouží na úplnou hydroizolaci sklepů, šachet a podzemních staveb od podzemních vod, k rekonstrukci omítek starých budov a hydroizolaci již existujících navlhlých staveb a také na izolaci soklových částí staveb proti podzemní vodě a vnějším vlivům.

Sanační hydrofobní omítka IZONIL působí jako nekompromisní bojovník s vlhkostí a její použití při rekonstrukci soklu přináší i další benefity. IZONIL je revoluční extrémně voděodolná suchá omítková směs, která vytváří po aplikaci voděodolnou vrstvu, ale zároveň zůstává paropropustná s vysoušecím efektem. Právě vysoušecí efekt je důležitý v případě, že sokl namáháním zvlhnul. Omítková směs IZONIL obsahuje velké množství mikropórů, které umožňují permanentní vysoušení vlhkého podkladu. A to dokonce i v tak extrémních případech, kdy sokl a stěny domu zasáhne povodňová vlna. Hydroizolační vrstva, vytvořená pomocí omítky IZONIL poskytne soklu trvalou ochranu. IZONIL navíc neobsahuje žádné škodlivé ani toxické látky a díky tomu, že se nanáší jako kdejaká jiná omítka, je práce s IZONILEM opravdu jednoduchým řešením.

Vytvoření vodorovné izolace - Injektáže

Pokud je u vás příčinou vlhkosti vzlínající vlhkost od základů domu, doporučujeme pro dlouhodobé vyřešení problému vytvořit vodorovnou zábranu, aby vlhkost nemohla stoupat vzhůru, a to pomocí INJEKTÁŽÍ. Co jsou injektáže? Injektáže tvoří dodatečnou vodorovnou hydroizolaci, kdy je hydroizolační látkou chemický roztok (kapalina, krém), který je do zdiva napouštěn (injektován) navrtanými otvory. Stejný účel jako injektáže plní i podřezávky domů, které vodorovnou bariéru nevytvoří chemicky, ale fyzicky (vložením plechu). Narozdíl od podřezávky si ale injektáže můžete provést bez problémů sami, jsou časově nenáročné a nejsou takovým stavebním zásahem jako podřezávka.

Kapilární vlhkost, která stoupá vzhůru, způsobuje na starých stavbách škody na omítkách a zdivu. Spolu se vzlínající vlhkostí se transportují do omítky i soli, které mohou omítku i zdivo poškodit. Aby se zabránilo dalšímu znehodnocování poškozeného zdiva, musí se zajistit jeho vyschnutí. Na prověřených objektech se aplikují správné technologické postupy, které vedou k postupnému vysychání zdiva. Při tomto procesu je třeba používat výhradně postupy, které jsou vědecky obecně uznávané. HASIT s.r.o. nabízí silikonový koncentrát (SMK) k vodorovnému utěsňování hydrofobizovaných kapilár. Jedná se o trvale elastický, hydrofobní roztok silikonové pryskyřice, který je možné použít na veškeré zdivo. Tlakově vtlačená silikonová emulze proniká hluboko do kapilár stavební hmoty a impregnuje zdivo proti pronikání vlhkosti. Kapilára a prostory pórů se utěsní a hydrofobizují, přičemž uzavřené kapiláry zůstávají trvale elastické. Vlhkost, pronikající z boku a z vnějšku, například u zdiva sklepů v místech styku se zeminou, však nelze tímto způsobem eliminovat. V těchto případech je nutné provést svislou hydroizolaci. Aby se zabránilo následným škodám, vyžádejte si odbornou konzultaci sanačního odborníka.

Typy injektáží a spotřeba

Injektážní postupy: Injektážní prostředky se do pórů dopravují jednak formou beztlakovou, jednak s využitím tlaku. K tomu se používají různé prostředky, které póry uzavírají, nebo póry zužují, případně jiné hydrofobní prostředky.

Čtěte také: Vlastnosti barevného betonu

HASIT SMK Horizontalinjektion je tlakově vtlačená silikonová emulze, pronikající do kapilár stavební hmoty. Impregnuje trvale zdivo proti vlhkosti. Je to teplotně stálá substance, odolná proti vodě, necitlivá na soli a mikroorganizmy, hydrofobní (vodoodpudivá). Používá se k utěsnění masivních stavebních stěn z cihel, lomového kamene a smíšeného zdiva.

Výhody:

• Rychlá aplikace
• Trvalá ochrana proti vlhkosti
• Flexibilní využití

Vysoušení zdiva: Je jedno, které varianty se použijí, vždy zde jako pravidlo platí: za jeden měsíc se vysuší cca 1 - 1,5 cm zdiva. Proto se musí zajistit, aby se nebránilo dalšímu vysychání. K tomu se aplikují opatření, která zabezpečí povrch tak, aby se při všech metodách mohli použít sanační omítky. Důležité: nemělo by se omítat, dokud je viditelná vlhkost na zdivu. Životnost sanačních omítek je dána stupněm provlhčení podkladu v době nanášení omítky.

Aplikace omítky: Postup a příprava podkladu

Při rekonstrukci soklu je důležité důkladné odstranění degradované omítky až po samotné zdivo. Pod pojmem zdivo si musíme představit jen základní materiál: cihla, kámen, pórobeton. IZONIL v žádném případě není možné nanášet na polystyrén, minerální vatu nebo původní omítku. V dalším kroku je potřebné zdivo soklu očistit tak, aby na něm nezůstali částice prachu, volné části, nečistoty a mastnoty.

Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý. Povrch nesmí být zmrzlý, nebo vodoodpudivý. V závislosti na nasákavosti podkladu a klimatických podmínkách je zapotřebí:

Čtěte také: Jak chránit fasádu před mrazem

• Na savé podklady použijte penetraci Cemix 2613.
• Hladké podklady zdrsněte nebo použijte kontaktní můstek Cemix 1500 nebo Cemix 2000.
• Případně nestandardních podkladů upravit vhodnou metodou pro dosažení požadovaných vlastností.
• Nerovnosti podkladu vyrovnejte vhodnými materiály Cemix a nechte vyschnout a vyzrát.

Materiál připravte vsypáním suché směsi do předepsaného množství vody a jejím smícháním. K rozmíchání směsi použijte pitnou vodu nebo vodu odpovídající EN 1008. Smíchání proveďte pomocí bubnové míchačky nebo pomaluběžného vrtulového mísidla. Rozmíchejte na homogenní směs bez hrudek, nechte odležet. Poté opět znovu krátce promíchejte. Omítku aplikujte na plochu zedníckou lžíci nebo jiným vhodným nástrojem. Poté plochu srovnejte nahrubo stahovací latí nebo hladítkem do požadované roviny. Po zavadnutí omítky plochu ztočte hladítkem do požadované rovinnosti. Minimální doba zrání jádrové omítky se uvažuje 1 den na 1 mm nanášené vrstvy. Omítka tvoří podkladní a vyrovnávací vrstvu pro trasovou štukovou omítku s povrchovou úpravou nátěrem. V případě použití mozaikové omítky je nutné omítku nejdříve opatřit fasádní stěrkou Cemix. Omítka nesmí zůstat v žádném případě dlouhodobě neošetřena (zejména přes zimní období). Po aplikaci je třeba se vyhnout přímým negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu. Chraňte před mrazem a deštěm. Okamžitě po ukončení prací umyjte vodou.

Při použití sanační hydrofobní omítky IZONIL je potřeba přečíst si návod na použití a striktně podle něj postupovat: hlavně je důležité dodržet poměr vody, jako je uvedeno v návodu (IZONIL není nátěr a nemůže se ředit do tekutého stavu). Namíchaná směs se musí zpracovat do 3 hodin. Do namíchané omítky se nesmí nic přidávat. Ztratila by tak své jedinečné schopnosti. Sanační hydrofobní omítka IZONIL se nanáší na připravený povrch soklu jako běžná omítka, maximálně ve třech vrstvách v celkové tloušťce od 10 do 30 mm. Celková tloušťka omítky se určí podle stupně zatížení soklu vlhkostí. Vhodnými podklady pro aplikaci jsou vápenocementové a cementové omítky, beton, přírodní a umělý kámen, azbestocement a podobně. Nově vytvořené omítky musí být dostatečně nosné (dle platných norem) a povrch omítek musí být hladký. Všechny podklady musí být rovné, pevné, suché, bez prachu, trhlinek, volně oddělitelných částí a bez zbytků mastnoty. Při renovacích se musí povrch očistit od všech oddělitelných částí, jako jsou zbytky starých nátěrů, odlupující se části omítek a podobně.

Dekorativní omítky

Spolehlivá ochrana soklu: K úpravě soklové části domu se obvykle přistupuje při opravě nebo rekonstrukci fasády, ale zejména ve chvíli, kdy sokl neplní ochrannou a izolační funkci. Jsou mechanicky velmi odolné, dostatečně paropropustné a výborně odpuzují vodu. Navíc jsou snadno omyvatelné a dobře se s nimi pracuje.

Jak postupovat při používání dekorativní omítky: Jedním ze základních předpokladů pro efektivní využití dekorativní omítky je čistý podklad. Soklová část musí být rovná a čistá. Proto ji před nanesením omítky důkladně očistěte a zbavte veškerého prachu, mastnoty, vápna, zbytků barev a dalších nečistot. Pokud není povrch zcela hladký, zahlaďte podklad pomocí vyrovnávací malty. Vždy platí, že čerstvé vápenné omítky by měly být zcela suché. Pro zvýšení efektivity mozaikové omítky je dobré povrch před obložením penetrovat. K tomu lze použít například malířský váleček nebo štětec. Penetrace by měla schnout přibližně 4 až 12 hodin. Většina druhů mozaikových omítek je dodávána v již namíchaném stavu, a proto není nutné do směsi přidávat další plniva nebo pojiva. Před samotnou aplikací na soklovou část je důležité omítku důkladně promíchat, ideálně pomocí vrtačky s míchací metlou, případně lze použít i zednickou lžíci. Omítka by měla mít po zamíchání kašovitou konzistenci a nesmí obsahovat žádné žmolky. Promíchaná směs se nanáší rovnoměrně jedním směrem na hladký podklad. Optimální je začít s nanášením omítky u rohu stavby. Celý proces obložení soklové části by měl proběhnout v jednom kuse, jinak hrozí nebezpečí, že po dokončení budou na fasádě patrné přechody mezi jednotlivými nánosy. Doba schnutí je různá a odvíjí se od klimatických podmínek.

Druhy dekorativních omítek

Současný trh nabízí širokou škálu nejrůznějších druhů dekorativních omítek. Nejčastěji se vyrábí z drceného kamene, zejména z křemene, mramoru nebo také z barevných písků. Jako pojivo se používá akrylátová pryskyřice. K dostání jsou jednobarevné i dvoubarevné omítky v široké paletě nejrůznějších odstínů. Pro obložení soklové části domu lze použít například mozaikové dekorativní omítky weberpas marmolit. Omítka je finální a jedinou viditelnou vrstvou fasády.

Dekorativní omítka z přírodních mramorových zrn připravená k přímému použití na podkladový nátěr weber 700 v bílém provedení. Základní suroviny tvoří syntetická pojiva na akrylátové bázi a speciálně tříděné mramorové zrno. Odolná proti průmyslovým zplodinám a mechanickému poškození. Používá se jako povrchová úprava soklů, pilířů, portálů i jako povrchová úprava tepelněizolačních systémů. Na soklových plochách se doporučuje jako podklad vodotěsná cementová omítka. Povrchy, jako jsou cementotřískové desky, se doporučuje upravit stěrkovým tmelem. Tmel se připraví postupným vmícháním jednoho pytle omítky do 5,5 až 6 l vody pomocí vrtačky s nástavcem nebo míchačky s nuceným mícháním. Na podklad se nanese nerezovým hladítkem. Následně se do nanesené vrstvy vtlačí sklotextilní mřížka ve směru od středu do stran a tmel se zahladí nerezovým hladítkem. Zároveň se nesmí aplikovat na tepelně izolační a sanační omítky. Všechny objemově nestabilní a jiné nestandardní podklady je třeba posoudit z hlediska vhodnosti použití dekorativní omítky. Teplota podkladu a okolního vzduchu nesmí klesnout pod +5 °C. Při aplikaci je třeba se vyhnout přímému slunečnímu záření, větru a dešti. Bezprostředně po nanesení má omítka na povrchu mléčný zákal. Materiál se dodává připravený k přímému použití. Před nanášením se promíchá nerezovou zednickou lžící. Míchání unimixerem - nástavcem na vrtačce - není povoleno. Dekorativní omítka se nanáší nerezovým hladítkem v tloušťce přibližně 1,5 násobku velikosti zrn. Vyhlazení se provádí opět nerezovým hladítkem ihned po nanesení dekorativní omítky ještě před jejím zavadnutím. Nářadí je třeba průběžně mýt čistou vodou. Nádoby, nářadí a nástroje je nutno ihned před zaschnutím dekorační omítky očistit vodou stejně jako všechny zabudované části fasády. Podklad musí být rovný, pevný, suchý, bez prachu, trhlinek, volně oddělitelných částí a bez zbytků mastnoty. Podklad je třeba dokonale očistit. Povrchy, jako jsou cementotřískové desky, se doporučuje upravit stěrkovým tmelem. Tmel se elektrickým míchadlem smíchá s 5,5 až 6 l vody a nanese se na podklad nerezovým hladítkem. Pro zvýšení přilnavosti povrchových úprav k podkladu a snížení nasákavosti podkladu se na povrch nanese válečkem penetrační nátěr. Dekorativní omítka se musí před použitím ručně rozmíchat zednickou lžící. Na připravený podklad se nanese nerezovým hladítkem, přičemž se zahlazuje tak, aby jednotlivá zrna byla co nejtěsněji u sebe. Nanesená omítka se důkladně vyhladí nerezovým hladítkem. Materiál po nanesení poměrně rychle tuhne, proto se musí rychle zpracovat a důkladně napojovat na ještě neschnoucí plochy tak, aby bylo napojení důkladné a neviditelné. Vymezující páska se strhne ihned po nanesení. Nanáší-li se na větší plochy, je třeba strhávat pásku postupně, dříve než dekorativní omítka zavadne. Na zbývající plochu se dekorativní omítka nanáší už jen takzvaně do hrany a nepřetahuje se přes pásku.

Zateplení soklu

K podstatnému snížení tepelných ztrát u základů pomůže polystyren Isover EPS Sokl 3000. Navíc zamezí kondenzaci vlhkosti a jejímu transportu do vyšších částí domu. Pro obvodové stěny je ideální zvolit zateplovací systém. Pro správnou funkčnost a dlouhou životnost zateplení jsou ale důležité i navazující části domu, jako například soklová oblast. Správnému řešení soklu budov - interakci obvodové stěny s terénem byla zatím věnována jeho důležitosti neodpovídající pozornost. V literatuře se setkáváme pouze s náznakem či ryze teoretickým řešení většinou v kapitolách - zakládání staveb, hydroizolace spodní stavby, svislých nosných konstrukcí, tepelných mostů, apod. Kladen je zde však důraz na podstatu konstrukcí a nikoli na podrobné řešení jejich částí.

Řešení soklových částí staveb může být provedeno pomocí:

• kontaktního zateplovacího systému
• provětrávaného zateplovacího systému

Sokl stavby přiléhá těsně k okolnímu terénu, okapnímu chodníku, nebo jiné zpevněné ploše. Pro zateplení soklové části stavby se zvýšenou vlhkostí je vhodné použít provětrávaný zateplovací systém, který je schopen působením proudění vzduchu v mezeře mezi izolantem a fasádním obkladem odvádět vlhkost z konstrukce.

Provětrávaný zateplovací systém se skládá z:

• fasádního obkladu
• nosného roštu
• kotevních prvků
• tepelné izolace

Důležitá je vzduchová mezera mezi tepelnou izolací a fasádními deskami, která zajišťuje provětrávání fasády. Stejně jako kontaktní zateplovací systém (ETICS), tak i provětrávaný zateplovací systém, je třeba navrhnout projektantem v projektové dokumentaci. Fasádní desky se na vnějším povrchu opatří tenkovrstvou omítkou weberpas, případně fasádním nátěrem weberton. Pastovitá omítka weberpas včetně podkladního nátěru, skleněná síťovina, lepicí a stěrková hmota webertherm elastik, izolační desky EPS 70 F 140 mm, lepící a stěrkový tmel webertherm elastik, plastová talířová hmoždinka, obvodové zdivo - plná cihla CP 300 mm, hydroizolace, soklový profil se zatloukací hmoždinkou pro kotvení soklového profilu.

V minulosti byl řešený detail konstrukčně jednodušší a též jeho chování bylo jednoznačnější ze všech hledisek. Osvědčená byla, po staletí praktikovaná řešení zděných staveb s porézní omítkou odříznutou nad terénem. Dále staveb s viditelným soklem z kamene dobře zabraňujícímu vzlínající vodě narušovat omítku nad ním a též dobře odolávajícímu odstřikující vodě i mechanickému namáhání. Častá konstrukční problémovost detailu je dána laickým přístupem k provádění. Typickým příkladem mohou být výkvěty a opadávající omítka soklu, která též nedostatečně odolává mechanickému namáhání. Způsob kontaktního obkladu sice vyřeší problematiku mechanického namáhání, prvoplánově zakryje výkvěty, které se však následně vlivem opomenutého difuzního odporu konstrukcí objeví výše. Často tak dochází pouze k estetickému maskování důsledků a neodstraňují se či nenapravují příčiny problémů. Po studiu a poznání situace v zemích s obdobnými klimatickými podmínkami (Rakousko, Německo, Francie, Švýcarsko apod.) lze konstatovat, že v zahraničí je situace na první pohled jednodušší. Tento detail je řešen v menším množství variant. Fotografované detaily nejeví známky poruch a je to zajisté dáno, nejen kvalitou použitých materiálů, ale hlavně kvalitou provedení. Důležitou roli zde hraje i jistá preference bezúdržbovosti a nedá se říci, že by to bylo na úkor kvality estetické, které se často vše snažíme podřídit. Navíc je často kladen důraz na odvedení vod a vlhkosti od budovy různými způsoby drenáží a u nás klasická hydroizolační vana je zjednodušena na dokonalejší voděnepropustné úpravy stěn. Použití extrudovaného polystyrenu, pro soklovou partii, na vnější straně s mechanicky odolnou povrchovou úpravou je téměř bezproblémové a současně stále více používané.

Interakci obvodové stěny a terénu lze považovat za jeden z nejdůležitějších, ale i nejvíce opomíjených a podrobně neřešených detailů stavby. Výsledkem je variantní řešení nepodsklepených i podsklepených objektů, staveb nezateplených i staveb se zvýšenými tepelně technickými požadavky. Alternativní řešení ukazují výtvarné provedení pro interakci tzv. bezsoklovou, tj. s protažením fasády až k terénu např. Stejně tak je podrobně prezentována i interakce s tzv. soklem, který je možno řešit jako lícovaný, podsazený či předsazený. Následné upravení základové či jiné obvodové nosné konstrukce je možné bezporuchově provést různými způsoby omítnutí, obkladem keramickým, kamenným, na bázi kovu, plastu či jiných modifikovaných obkladových desek. Problematika navrhování a konstruování řešeného detailu je velice široká a má další aspekty, souvislosti a možnosti aplikace. Práce se zaměřila na zděné stavby, kde je nejvíce problémů s minimem publikovaných a realizovaných správných řešení. Návazně je nutné z pohledu komplexnosti zpracovat i stavby zděné sendvičové, dřevostavby, stavby železobetonové panelové apod.

tags: #prisada #omitka #sokl #informace

Oblíbené příspěvky:

• Hydroizolační řešení pro základy
• montáž a detaily kuželové střechy
• Vše o akustické izolaci
• výhody silikonové omítky
• jak správně provést izolaci a pokládku kanalizace